NETSOCAN
Číslo 4 --DUBEN 2014 ---Ročník XIII.
Co by se stalo, kdyby Západ rozpoutal válku s Ruskem?


Rozhovor s generálplukovníkem Leonidem Ivašovem, prezidentem Akademie geopolitických studií, donedávna vedoucím oddělení zahraninčích vztahů ruského Ministerstva obrany...


Hrozí v nejbližší budoucnosti válka mezi Ruskem a USA?

Je třeba říci, že „studená válka“ mezi USA a Ruskem nikdy neskončila. Soupeření obou světových center – námořního a kontinentálního – vyplývá z anglosaské geopolitiky. Soupeření ozbrojených sil těchto zemí je trvalé, nehledě na jakoukoli změnu ideologií.

Nebude tedy nikdy mír?
Nadnárodní finanční struktury Západu usilují o kontrolu nad celou planetou, o vytvoření unipolárního světa. Klasikové geopolitiky říkají, že Rusko, „heart-land“, srdce kontinentálního světa, bude vždy v cestě vytvoření podobné celosvětové nadvlády… A že to, zda nakonec vše skončí velkým ozbrojeným střetnutím nebo to skončí „studenou válkou“ (nevylučující lokální konflikty) v mnoha směrech závisí na Rusku, na našem geopolitickém potenciálu a schopnosti způsobit v případě vojenské agrese vůči naší zemi dostatečně velkou škodu USA nebo jejich spojencům.

Jsme schopni takového úderu?
Po celou dobu reforem probíhal zdánlivý proces vzájemného odzbrojení, zejména ve sféře jaderných zbraní. Jenže o nějaké vzájemnosti nelze hovořit… Rusko počátkem devadesátých let blahosklonně přijalo návrh Západu na snížení počtu strategických zbraní. Tento Byl to nutný proces, ale Rusko v něm v podstatě už od první dohody o snížení útočných zbraní (START-1) udělalo ústupky Západu. Američané mohli zachovat a zvyšovat základní součást své jaderné triády – námořní síly. My jsme své síly – zejména vysoce chráněné těžké rakety v jaderných silech – likvidovali a získali za to právo rozvíjet námořnictvo. Američané ovšem kalkulovali s tím, že naši ekonomiku čekají zlé časy, takže nám na to nezbudou prostředky.

Druhým bodem, v němž jsme jim ustoupili, byla likvidace kategorie taktických a operačních raket. Zrušili jsme unikátní systémy SS-20 Pionýr. Američané zlikvidovali své mnohem slabší komplexy Pershing–2A, navíc v mnohem menším počtu.

… a co dohoda START-2?
I tady došlo k řadě omylů. Při jejím vytváření jsme měli vyvážit škody vzniklé dohodou START-1. Nakonec jsme však opět přistoupili na řadu ústupků. Nakonec jsme START-2 ratifikovali a snížili náš potenciál téměř na polovinu – a pak Američané odmítli dohodu ratifikovat. Nakonec jednostranně vystoupili z dohody o protiraketové obraně a začali navyšovat potenciál protiraketové obrany, čímž dále devalvují náš jaderný potenciál.

Máme tomu rozumět tak, že zítra může být válka?
Momentálně je válka mezi Ruskem a USA, dokonce i za použití zbraní hromadného ničení, prakticky nemožná. Prozatím ještě máme možnost odvetného úderu, který by Ameriku v podstatě zničil. Američané proto velmi pozorně usilují o rozvoj, přesněji řečeno o degradaci naší jaderné triády. Souběžně vyvíjejí globální systém protiraketové obrany a realizují koncepci „rapidního globálního nasazení sil“, pro jehož realizaci Kongres nedávno vyčlenil 277 mld dolarů. Konkrétně to znamená, že vzniká síť umožňující souvislé radiolokační sledování celého území Ruska a jeho vzdušného prostoru. Nejde jen o pozemní radary (který má být i u nás…) a námořní radary (třeba na Aleutských ostrovech), ale i o radary v kosmu a na letadlech.

Vzniká vícevrstvý systém nátlaku na naše jaderné síly a strategické letectvo. Američané si vytyčili cíl – mít do roku 2015 k dispozici 100 tisíc okřídlených střel. Od roku 2009 má být do jejich výzbroje zavedena unikátní útočná raketa, již má být prakticky nemožné sestřelit. Dokonce i v základním vybavení prý má být schopna zasadit údery základním prvkům naší jaderné triády. To je první vrstva.

Druhá vrstva je v kosmu a ve vzduchu. Na Boeingy 747 mají být umístěny chemické lasery schopné efektivně ničit mezikontinentální balistické střely. Těmito letadly chtějí střežit prostory, v nichž se pohybují naše strategické ponorky. Dále sem patří i tři kosmické prvky PRO. Na oběžnou dráhu bude uvedeno 16 kosmických základen vybavených chemickými lasery (což je mimochodem náš systém, který jsme Američanům doslova darovali na počátku devadesátých let…) – schopnými ničit naše rakety za letu. Mimo to je zde ještě vícenásobný kosmický útočný systém, na který už Kongres také vyčlenil peníze. V určenou dobu bude vynesen na oběžnou dráhu odkud může ničit zadané cíle, což mohou být i naše satelity a poté se vrátí na Zemi, kde bude znovu vyzbrojen. A nakonec jsou tu útočné družice zasahující svou kinetickou energií.

Poslední třetí vrstvu tvoří pozemní a námořní antirakety, které mohou být umístěny jak na území USA, tak i na nám blízkém území. Rakety, které proletí předsunutými stupni obrany, budou zničeny systémem teritoriální obrany USA.

Jsou nám antirakety které USA chtějí umístit v Polsku nebezpečné?
Ivašov: Jistěže. Přestože Američané jejich technicko-taktické parametry neuvádějí, experti soudí, že tyto nejnovější rakety mohou doletět až 5000 km daleko a až do výšky okolo 1500 km. Jejich hlavice budou kazetové, kde bude okolo 40 náloží, a budou používány proti raketám ve startovní a střední fázi dráhy letu.

Co se stane, až budou mít proti naší zemi takové nástroje?
Až si Američané budou jistí tím, že mohou „vykrýt“ náš jaderný raketový potenciál, jejich politika i vojenská strategie vůči nám se kardinálně změní. Budou moci klást podmínky a nejrůznější ultimáta a požadovat další odzbrojení. Tento model se projevuje v americké vojensko-politické strategii již nyní.

To vše mohou Američané uskutečnit nejdříve v letech 2015 – 2017. Do té doby ovšem nedají pokoj. Přijdou s vojenskými akcemi charakteru lokálních konfliktů. Mohou využít některých vlád, které mají pod svou kontrolou. Proč by například nemohli vyprovokovat konflikt třeba s Norskem. Máme nějaké problémy ohleně Špicberků a také kvůli pásmům rybolovu. Mohou to být problémy s Pobaltím, a také vztahy s Polskem jsou napjaté. Na Ukrajině trvají problémy s krymskou základnou Černomořské flotily. Budou nás prostě trvale držet v napětí.

Něco podobného nakonec byl i konflikt s Gruzií. Byl prověrkou, zda ruské vedení má dostatečnou politickou vůli. Byl to současně test bojeschopnosti našich ozbrojených sil, které určitě mají řadu nedostatků. Hlavním cílem však bylo diskreditovat Rusko, označit ho za agresora a zbrzdit růst mezinárodní prestiže naší země.

Co proti nám ještě mohou použít?
Ty další síly nejsou tak zjevné. Na základě americké iniciativy vznikají malé soukromé armády. Na světě už je více než 200 firem takového charakteru. Aktivní jsou zde Izrael, USA i Velká Británie. Například pro Irák už Pentagon uzavřel smlouvy se 68 takovými organizacemi. Proto tam mohou snižovat regulérní kontingent, zatím co narůstá počet žoldnéřů, kteří se zabývají nejen ochranou, ale i specifickými úkoly. Nakonec i v Abu Ghraib tvořili američtí vojáci jen 30 % personálu. Zbytek jsou zaměstnanci paravojenských organizací, kteří se specializují na výslechy.

Tito žoldnéři byli i v Gruzii. Dnes je na internetu mnoho inzerátů nabízejících tyto služby. Je tu velké nebezpečí, že se tyto firmy mohou vymknout kontrole. Za určitou cenu se mohou „zabývat situací“ v nějaké zemi. My už o tom nakonec máme poznatky ze severního Kavkazu.

Co proti tomu můžeme udělat?
Musíme vytvářet reálné hrozby. Proto musíme rozvíjet armádu, a především síly speciálního určení, abychom vždy mohli přímo zasáhnout území samotných USA. Musíme rozvíjet námořnictvo, zvyšovat počet satelitů na oběžné dráze. Potřebujeme vojenské základny v zahraničí, třeba i na Kubě. Musíme se vážně zabývat strategickým letectvem. Potřebujeme mobilní síly strategického určení, což jsou také výsadkové jednotky, ale k tomu nemáme dostatečné letecké kapacity. Stejně tak musíme mít námořní síly a letectvo, schopné prorazit protiraketovou obranu. Rozvíjet musíme téměř všechno, ale v první řadě síly, které mohou zasahovat přímo na území případného protivníka. K tomu potřebujeme i speciální jednotky schopné nepozorovaného působení na území každého pravděpodobného protivníka.

Nemůžeme se jen bránit. Srbové se také chrabře bránili, stejně jako Iráčané dokázali sestřelovat vrtulníky. Ale nemohli zasadit úder na území protivníka.

Rusko musí mít kapacitu umožňující preventivními údery odvrátit možnost zahájení války proti jeho území. Nestačí jen umět se bránit. Jinými slovy, jde o takovou obranu, která dokáže protivníkovi zapříčinit nepřijatelně vysoké ztráty. Proto je třeba chápat, kdo vlastně vládne Americe. Nejsou to prezidenti, ale velké kapitálové skupiny, pro něž ztráta několika tisíc lidí nic neznamená. Jako s minimem se tedy musí počítat s možností zasadit alespoň 40 úderů největším centrům…

Nejraději bych ale byl, kdyby k něčemu takovému vůbec nikdy nemuselo dojít.


Vyšlo na portálu Český Rozhled 19. února 2013
Vybral frs, 27. dubna
NETSOCAN