NETSOCAN
Číslo 5 --KVĚEN 2014 ---Ročník XIII.
Jak se žije v Bělorusku

Tak jsem se chtěl dozvědět výsledky hokejového mistrovství světa v  Bělorusku, hlavně jak hráli naši chlapci. Pustil jsem si televizi (na  zprávy se nedívám) a čekám. Nevím proč, ale sportovní zprávy začal  pracovník agentury Člověk v tísni, který nás seznamoval s poměry v  Bělorusku, kde podle něj je diktatura a asi tam vládnou ještě komunistí.  Líčil ty hrozné poměry o utlačování lidí. Nevím, proč sportovní zprávy  otevíral agent prý humanitární, ale ve skutečnosti teroristické  organizace Člověk v tísni, která během jugoslávské války dodávala  albánské UCK zbraně a střelivo. Kterou za stejnou činnost v době  čečenských válek Rusové vyhnali ze země. Jestli si takhle představuje  ředitel ČT sportovní zpravodajství, patří se ho vyhodit. Ale to se  nestane, pan ředitel pracuje vzorně podle zadání shora.

Že nám televize lže, víme všichni. Bělorusko je u nás na tapetě a jejich  prezident je diktátor. Je to proto, že Lukašenko na rozdíl od Jelcina,  který nechal Rusko vykrást americkými a západoevropskými firmami, si  tyto "obchodníky" do země nepustil. Proto země prosperuje a lidem se tam  žije slušně. Protože výsledky jejich práce neodcházejí do zahraničí jako  od nás. To je ovšem zločin, který je nutno potrestat. Proto je Lukašenko  diktátor a země je předmětem sankcí.

Takže - jak to opravdu v tom Bělorusku vypadá?

Prezident Lukašenko je známý tím, že osobně zasahuje do dění ve státě.  Bylo rozhodnuto, že Bělorusko rozšíří svůj dřevozpracující průmysl. Je  to velmi lukrativní činnost. Jeden kubík dřeva má nákladovost 10 dolarů,  a zpracovaný do výrobku se prodá za 1.200 USD... Lukašenko rozhodl o  výstavbě několika dřevokombinátů. Následně zjistil, že kombináty, které  už nejméně rok měly být v provozu, nejméně rok až dva ještě v provozu  nebudou. Zařízení technologických linek za cca 80-90 milionů euro (byly  pořizovány v letech 2009-10) na jeden závod leží zaprášené ve skladech.  Marná byla obhajoba, že dělníci dodavatelských závodů nepracují. Že  dělníci se hodí marod a raději vypomáhají nejlépe v anonymním  několikamilionovém Minsku při zakládání a stavbě soukromých objektů.  Lukašenko stanovil, že lidé na těchto, vládou sledovaných stavbách,  budou mít platy přesahující 500 USD (10 000 Kč), s tím, že čím se bude  práce blížit k závěru, tím budou blíže platu 1.000 USD měsíčně. To je u  svářeče čtyřnásobek platu absolventa vysoké školy, který pracuje v  Minsku. Přitom průměrný plat je kolem 400 USD (8 000 Kč). Nejsou to  vysoké platy, ale dostačující na slušný život. Někteří Bělorusové proto  cestují za prací. Ročně 150.000 osob. Statisíce občanů mají v pasech  schengenská roční víza a mohou si práci v EU hledat. Na druhé straně v  Rusku držitel běloruského pasu nepotřebuje žádná povolení.

Tak - jak si žijí lidé v Bělorusku? Kolik platí za potraviny, za  bydlení? Kilo chleba 1 dolar (20Kč), kilo mouky za 50 centů (10Kč), kilo  vepřového 8 USD (160Kč), kilo párků 5 dolarů (100Kč), deset vajec 1,5  dolarů (30Kč), litr mléka 70 centů (14 Kč), hamburger 1 dolar (20Kč),  vodka 7 dolarů (140 Kč), benzin 80 oktanů 60 centů (12Kč), benzín 98  oktanů 1,2 dolaru (24 Kč), litr diesel 0,91 (18Kč). To nejsou špatné  ceny, že? Platby za byt jsou od 80 dolarů za státní byt do 350 dolarů za  třípokojový byt v Minsku.

Bělorusko má 9 % chudých lidí, 90,9 % lidí střední třídy a 0,1 % bohatých.

Ale o tom nám agent z Člověka v tísni neřekl nic.

V zemi se všechno přepočítává na dolary. Lidé také většinou deponují své  úspory v dolarech. Jeden americký dolar je přitom 8.650 běloruských  rublů. Stát to podporuje. V roce 2013 věnoval jednu miliardu USD na  podporu kursu běloruského rublu. Na vnitrostátním trhu se obchoduje v  bělarublech. Občané sice drží dolary, ale ty pak směňují za belruble, a  běloruské ruble utrácejí při nákupech.

Ovšem na osm miliard amerických dolarů ve zlatě, které Bělorusko  opatruje, nikdo nesáhne. Na rozdíl od nás, kde nějaký idiot vyměnil naše  zlato za bezcenné dluhopisy, který státy nebudou schopny nikdy splatit.

Vysoké platy dělníků jsou srovnatelné jen s platy v zemědělství. V roce  2012 byla otevřena v Minské oblasti mléčná farma s tisícovým stádem krav  o padesáti zaměstnancích. Plat zaměstnance - 1.000 USD.

Pracovních sil v Bělorusku se přitom nedostává, hledají se. Země s  nezaměstnaností pod 1% se stává Mekkou těch, kteří chtějí a potřebují  pracovat. A práce v zemi, v níž prezident týdně dva až tři dny objíždí  továrny, farmy a agrogorodky, je a bude. Který prezident nových zemí EU  by po měsíci měl ještě vůbec kam jezdit?

Ročně se do Běloruska snaží dostat zhruba 120.000 občanů zemí bývalého  SNS. Marně. Ani Čech by to bez víza, běloruského zdravotního pojištění  (které VZP neuznává) nesvedl. Země potřebuje práci pro své vlastní  občany. I tady je rozdíl s námi, kde cizinci berou práci našim lidem. V  Plzni na Borech japonské firmy vyhodily všechny české pracovníky a  nabraly si Ukrajince.

Kdo by si nepřál být obyvatelem Minska? Alespoň na minutu.


Ing. Josef Vít
21. května
NETSOCAN