Velmoc USA se zřejmě spolehla na známé Napoleonovo rčení, že vítězů se už nikdo neptá po důvodech války a má recht. Nyní již je přece tím nejdůležitějším úkolem poválečná obnova infrastruktury Iráku, systematicky destruovaná chirurgicky přesnými zásahy moderních bomb, že ano. Do zvláštních problémů se však dostává jejich věrný spojenec v agresi a dnešní spolubudovatel Iráku Tony Blair. Mezi poddanými Jejího Veličenstva se totiž rozmohla hra zvaná "Vér ár dabljů em dý?": "Tak kde jsou ty zbraně hromadného ničení?" ("Where are the weapons of mass destruction?"). Její princip spočívá v tom, že se tato otázka pokládá v nejméně očekávaném okamžiku a účelem je, aby tázaný vykulil oči. Povedlo se to například studentovi, když položil tuto otázku televiznímu moderátorovi na konci ranního pořadu, v němž se diskutovalo o reformě školství. Britové tuto otázku škodolibě kladou v obchodě prodavačům, poté co je zdvořile pozdraví, v rádiu poté co si řeknou o písničku, na školní přednášce o lidských právech atp. Oči prý vykulil i samotný Tony a to poté, když se ho "vér ár dabljů em dý" zeptal se stoickým klidem a před před televizními kamerami ruský prezident Putin. V USA je tato hra, zdá se, neoblíbená a případný šprýmař patrně riskuje buď veřejnou omluvu americkému lidu nebo ztrátu zaměstnání. Slušní občané žijí alespoň v Austrálii, kde vedoucí analytik zpravodajských služeb Andrew Wilkie opustil úřad na protest proti zapojení své země do agrese proti Iráku.

Lépe v bance než mezi odboráři