Bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaign, který řídí jednání o budoucnosti Evropské unie, prolomol jedno z tabu evropské integrace. Prohlásil totiž, že postavení velkých a malých členských států EU nemůže být stejné... zjednodušeně řečeno, členské státy by měly mít tolik hlasů, kolik mají obyvatel. V současnosti toto pravidlo platí jen z části. Podle nového rozložení sil má například 82milionové Německo v radě ministrů 8,4 procenta hlasů a 400tisícové Lucembursko 1,1 procenta. Na základě Giscardovy logiky by však Německo mělo mít 18%, zatímco Lucembursko pouhou setinu hlasu. Podobně by se musel změnit počet zástupců jednotlivých států v evropském parlamentu. (Lidové noviny, 23. května)
O svoji suverenitu pečuje i další evropská velmoc, Velká Británie, která hodlá zablokovat jakékoliv snahy o prosazení společné zahraniční politiky a společného zdanění Evropské unie do připravované ústavy. Britský zástupce v evropském Konventu Peter Hain považuje zahraniční a bezpečnosní politiku za výhradní věc národní suverenity, kterou nelze podřídit hlasování většiny, ale jen všeobecné shodě. Britští euroskeptici se obávají, že nová ústava, jejíž návrh má být předložen Konventem 20. června na summitu v Řecku, povede k vytvoření evropského superstátu, který Británii připraví o suverenitu. Názory "čeurokratů" nejsou známy. Takové "detaily" jako národní suverenita je viditelně nevzrušují. Patrně jim postačí vzrušení, které se dostaví jako důsledek aplikace Viagry bezplatně nabývané za těžkou a vysilující práci eurokrata.
Speciální skupina zjišťuje, jak tajné služby informovaly o Iráku
Byla proto ustavena skupina bývalých důstojníků CIA, jejichž úkolem je nyní, po válce, určit kvalitu zpravodajských informací předávaných vládě... Má odpovědět na otázky týkající se napojení Iráku na teroristickou síť Al Kajda a programů zbraní hromadného ničení... Někteří analytici CIA si stěžují na to, že byli před válkou pod tlakem představitelů Pentagonu a Bílého domu, aby za každou cenu hledali zprávy podporující stanovisko vlády. Nezávislí experti tvrdí, že tajné služby podle všeho neměly zdaleka tolik informací o iráckých zbraních hromadného ničení a napojení Saddáma Hussaina na teroristy, jak tvrdili politici.
(Lidové noviny, 23. května)
Velmoc USA se zřejmě spolehla na známé Napoleonovo rčení, že vítězů se už nikdo neptá po důvodech války a má recht. Nyní již je přece tím nejdůležitějším úkolem poválečná obnova infrastruktury Iráku, systematicky destruovaná chirurgicky přesnými zásahy moderních bomb, že ano. Do zvláštních problémů se však dostává jejich věrný spojenec v agresi a dnešní spolubudovatel Iráku Tony Blair. Mezi poddanými Jejího Veličenstva se totiž rozmohla hra zvaná "Vér ár dabljů em dý?": "Tak kde jsou ty zbraně hromadného ničení?" ("Where are the weapons of mass destruction?"). Její princip spočívá v tom, že se tato otázka pokládá v nejméně očekávaném okamžiku a účelem je, aby tázaný vykulil oči. Povedlo se to například studentovi, když položil tuto otázku televiznímu moderátorovi na konci ranního pořadu, v němž se diskutovalo o reformě školství. Britové tuto otázku škodolibě kladou v obchodě prodavačům, poté co je zdvořile pozdraví, v rádiu poté co si řeknou o písničku, na školní přednášce o lidských právech atp. Oči prý vykulil i samotný Tony a to poté, když se ho "vér ár dabljů em dý" zeptal se stoickým klidem a před před televizními kamerami ruský prezident Putin. V USA je tato hra, zdá se, neoblíbená a případný šprýmař patrně riskuje buď veřejnou omluvu americkému lidu nebo ztrátu zaměstnání. Slušní občané žijí alespoň v Austrálii, kde vedoucí analytik zpravodajských služeb Andrew Wilkie opustil úřad na protest proti zapojení své země do agrese proti Iráku.
Lépe v bance než mezi odboráři
Bývalý ministr financí Jiří Rusnok odešel do české pobočky holandské banky ING jako poradce. Našemu deníku se Rusnok svěřil, že si ho ING vybrala také kvůli jeho "zkušenostem s korporátním financováním." Potom to už nikde nezopakoval, tak se asi spletl nebo přeřekl. Žádnou přímou zkušenost s "korporátním financováním" (poradentství podnikům s vydáváním dluhopisů či akcií nebo s fúzemi a akvizicemi jiných firem) podle všech dostupných informací Rusnok přece nemá. Ledaže by snad radil nějakým korporacím tajně ve svém volném čase., čemuž se dá těžko věřit. Před příchodem do vlády pracoval Rusnok ve Státní plánovací komisi v odborové centrále. Pak nastoupil na tehdejší Špidlovo ministerstvo práce. Následoval ministr nejdřív financí a pak průmyslu... Být ministrem financí za ČSSD je z hlediska politické kariéry nejisté a rizikové zaměstnání. Ivo Svoboda by mohl vyprávět. Jeho následovníci sice také zariskovali v politice, ale nakonec si přilepšili a mají o materiální existenci postaráno. Za kontakty v politice se platí a zpět do lůna odborů se panu Rusnokovi nechtělo. Ve vysoké politice se začal dobře oblékat a stal se známým pravičákem (dokonce se spekulovalo o jeho vstupu do ODS). Jak asi dopadne mladý pan ministr Sobotka? Závěr: politicky je to nejisté, existenčně v pohodě. (MF DNES, 19. května)
Problémem je, že ministr Rusnok ztratil nejisté zaměstnání proto, že se při hlasování o prezidentovi dopustil jisté a neodpustitelné výtržnosti - řídil se vlastním svědomím. Dalším problémem je, co bude se stranou, jejíž vrcholovou politiku postupně opustí osobnosti, řídící se vlastním svědomím. Současný debakl v soutěži o volební preference patrně neznačuje, že se po výnosném zaměstnání v privátní sféře začnou brzy poohlížet i další ministři, ze kterých se rovněž vyklubou významní pravičáci. ČSSD se tak stane všeobecně známou pravicovou stranou, založenou proto, aby trpělivě učila někdejší odboráře pravicové politice, což voliči nepochybně a patřičně ocení.
Americký expert: Teroristé se mění
Americký protiteroristický odborník Stephen Gale... působí na oddělení politických věd na univerzitě v Pensylvánii...
Proč USA zasáhly podle vás v Iráku?
Nebylo to proto, že by Saddám Husajn byl větší zločinec než ostatní. Jsou určitě horší. Irák byl prostě dobrý cíl. USA potřebovaly velmi silnou logistickou vojenskou přítomnost ve velmi nestabilním regionu světa. V Saúdské Arábii už jsme nemohli déle držet své vojáky a potřebovali jsme mít někde v oblasti Zálivu své pozice. Čím déle jsme například zůstávali v Saúdské Arábii, tím více nestabilní tam byla situace, a podívejte se, co se tam nakonec stalo. Totéž je Turecko. Turci nedovolili USA jít během irácké operace na své území kvůli ohrožení stability Turecka. Neměli jsme možnost operovat v muslimské zemi bezbolestně. Ale nyní to můžeme dělat v Iráku.
Nebojíte se, že to bude nakonec stejné jako v Saúdské Arábii?
Ne, protože tam teď máme tisíce vojáků.
Nemyslím teď, ale vbudoucnosti. Toto je přece běh na dlouhou trať?
Ano. Pokud bychom tam byli pět let, to by byl zázrak. Ale my budeme nakonec držet jen pár leteckých základen. Něco jako Guantánamo na Kubě. A bude to obchod. My za to zaplatíme. Díky této přítomnosti budeme mít dohled nad tokem ropy Hormuzským průlivem. Budeme prostě vědět, že tam nikdo nebude moci udělat něco nepředvídatelného...
Má se bát terorismu i naše země?
Obávám se, že Česká republika může být snadným cílem pro potenciální útok. Lidé se tu umívají; když ponesu velkou tašku s náloží, lidé mi ji ještě pomohou nést. Toto není Izrael. Tady nikdo nesleduje ty druhé kolem sebe, co dělají... (MF DNES, 19. května)
Naše média, zejména veřejnoprávní televize ohlupují občany (a za jejich peníze) vysíláním záběrů jakéhosi náklaďáku, prý pojízdné biologické či chemické laboratoře, jako hlavního důvodu ohrožení USA i následné americké agrese. Za necelý měsíc po skončení bojů je již téměř jisté, že ti, kteří tvrdili, že o naftu se vůbec nejedná - za zmínku stojí sám ministr zahraničí či rúzní publicisté, např. jakýsi pan Krejčí, který se s železnou pravidelností a z neznámých důvodů vyskytuje v Partii na Primě - nám buď věšeli na nos bulíky nebo absolutně nechápou základní aspekty mezinárodního dění. Zatím se prý ještě usmíváme... Pokud nás ten smích přejde, pak bude mezi prvotní příčiny "blbé nálady" patřit i stachanovský výkon V. Havla, který se nás doslova v posledních minutách svého státničení pokusil vpašovat mezi "spojence", jejichž hlavní starostí je imperiální "dohled nad tokem ropy Hormuzským průlivem".
Problém USA? Demokratická vláda peněz
V souladu s očekáváním se potvrdilo, že americká technologická i vojenská moc je obrovská... Ameriku však trápí "plutokratická demokracie". Republikán George W. Bush v Bílém domě a republikánská většina v senátu i ve Sněmovně reprezentantů kongresu se nechovají ani moudře, ani chytře. Jejich jedinou hospodářskou starostí je výrazně snižovat daně bohatým a zároveň pokoutně odsouvat nároky středních tříd a amerických chudých na sociální zabezpečení a příspěvky. Proč získal tento nový reaganovsko-bushovský trend takový vliv? Když před dvěma sty lety liberální filozofové uvažovali o založení demokracie, pochopitelně se obávali, že bez brzd a protivah hrozí nebezpečí, že se početná lůza spikne proti vlastníkům majetku. Zásada "jeden člověk jeden hlas" by nakonec mohla ohrozit tržní efektivnost a celkový pokrok. Tito filozofové nedostatečně vycítili opačné nebezpečí, které se v Americe na počátku nového století projevuje. Tisícovka bohatých může prostřednictvím volebních příspěvků pro konzervativní kandidáty převážit skutečný politický vliv sta tisíc řadových občanů. A to není všechno. Lobbisté z podnikové sféry mohou zvolené zástupce motivovat k tomu, aby přijímali zákony, které kladou zvláštní zájmy nad celkový společenský zájem.. bublina na akciových trzích v letech 1995 - 2000 nás poučuje, že plutokratické nahrávání bohatým namísto stimulace k vyšší efektivnosti ve skutečnosti u vrcholového managementu snižuje efektivitu a vnímavost k lidským potřebám. Můj zeť, absolvent elitní ekonomické školy, se může stát přes noc milionářem mnohem snáze, když najde nějakou mezeru v deregulované podnikové sféře, než když bude vynakládat své úsilí na snižování jednotkových výrobních nákladů... když dnešní generální ředitel vydělává 400krát víc než činí průměrná mzda jeho zaměstnanců (přičemž v 80. letech to bylo 40krát více), nestane se tento generální ředitel 10krát efektivnějším, ba dokonce ani 1, 01krát efektivnějším. Až porota hospodářských historiků dospěje k verdiktu o naší době, přikloní se nejspíš k tomuto rozsudku: plutokratická demokracie brzdí blahobyt drtivé většiny lidí...
(Lidové noviny, 9. 5.)
Autor těchto úvah, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Paul A. Samuelson si všímá spíše ekonomických aspektů plutokratické demokracie. Problémem je však i vnitřní dynamika tohoto zvyšování rozdílů v bohatství občanů, neboť ti bohatí se budou snažit být ještě bohatší a problémy těch chudých budou přinejlepším chápat jako otázku charity, a nikoli sociální spravedlnosti. Paradoxně se tedy ukazuje, že nejzávažnějším problémem tohoto světa nejsou ti chudí, nemocní a nevzdělaní, nýbrž ti bohatí. Tento problém ovšem existuje již od zrodu prvních civilizací a byl obvykle "řešen" krvavými revoltami a revolucemi. Problémem je však hlavně to, že tento problém ještě nikdy "nedozrával" v prostředí zbraní hromadného ničení...
Nevěstince
Socialističtí ministři Gross a Tvrdík byli dekonspirováni - telefonovali si s paní domácí nevěstinců. Zda se vzájemně vládně o svých nepochybně tajných kontaktech informovali, není známo. Mohli bychom se pohoršit. Ti hoši řídí silové resorty, a přitom jsou tak naivně neobezřetní... Nenechme se však mýlit. Prozrazení bylo předem naplánováno. Působí jako zastrašování organizovaného zločinu, který se kolem nevěstinců točí. Který mafián nyní zavítá do veřejného domu, když ví, že může mít "důvěrné styky" s ministry vnitra a obrany?!... Nevěstince bývaly odjakživa dobrým zdrojem informací tajných služeb a policie... Jediný, kdo by tudíž mohl důvěrné styky s paní domácí nevěstinců ministrům zakázat, jsou manželky. Choti však daly manželům požehnání. Překvapivé? Nikoliv. Jdu zase do toho bordelu, řeknou pokaždé upřímně manželkám. Choti vždy odpoví: Jen jdi! Právem se domnívají, že jejich manželé kráčejí na zasedání do vlády nebo na svá ministerstva.
(MF DNES, 6. května)
Škoda, že podobnou praxi nepraktikují všichni ministři. Pak by se určitě nestalo, že znenadání a bez vysvětlení rezignují šéfové dvou tajných služeb současně; nebo že vláda potají vyplatí téměř půl miliardy korun firmě, jejíhož šéfa stíhá Interpol. Zlí jazykové pak mohou jako nezvratný důkaz jejich vstřícného vztahů k bordelmamá předložit fakt, že proti finanční reformě, koncipované ČSSD protestují důchodci, horníci a zdravotníci, avšak ani jediná lehká holka, ani jediná bordelmamá...
Češi si už nechtějí vládnout
Proč chtějí do EU čeští politici, nám konečně vysvětlil pan Zahradil. už se nemohou dočkat, jak nastoupí do "evropských struktur" na šestinásobný plat, husí játra na lanýžích v závodní jídelně a subvencovanou viagru. Těší se na ně tolik a za jakýchkoli okolností, že se ani neobtěžují přečíst si, co obsahuje smlouva o přistoupení ČR do EU... Tuto politiku se všemi komplikovanými direktivami a jejich nepředvídatelnými důsledky se čeští politici smluvně zavázali přijmout; třebaže nikdo z nich už nikdy nestihne přečíst ty statisíce detailů, které se přes noc stanou českými zákony, které žádný občan nezná, ale za jejichž porušování čeští politici předali bruselským byrokratům neomezené právo české občany, podniky a úřady trestat... Ale nejrozumnější důvod pro vstup do EU mně sdělila jedna vysoce inteligentní a činorodá paní. Ta bude hlasovat pro EU proto, že mezi euroskeptiky jsou samí propagátoři patriarchátu. Před tím nelze než smeknout.
(MF DNES, 5. května)
Nomura! Lauder! Diag-Human! Sud kulatý! Rys tu pije! Tu je kára! Ten to ryje! Ano, český Hloupý Honza jde do Evropy... Prý tam pečení holubi létají rovnou do pusy. Svým způsobem je to pravda. Viďte, naši "drazí" eurokraté. Občany však spíše zajímá odkud tam ti holubi přilétají.
Vybral a glosoval: František Stočes