NETSOCAN
Číslo 5 --KVĚTEN 2004---Ročník III.
S křížkem po funuse

ooooooo
ooo MF DNES přinesla 3. května celý gejzír článků včetně zvláštní přílohy o smyslu a budoucnosti EU i naší účasti v ní. Celý a poměrně solidní projekt má jednu velkou chybu: měl být realizován před referendem o vstupu ČR do EU a posloužit k co nejširší a nejobjektivnější informovanosti občanů-voličů. MF DNES však připomíná: "...tento list podporuje vstup republiky do unie...". Zůstává tudíž otázkou, zda bylo informování MF DNES o EU před referendem skutečně vyvážené a kdo je to vlastně MF DNES?... "Mladá fronta včera" byla orgánem ÚV ČSM...
ooo Nyní však následuje výběr nejzajímavějších myšlenek či citátů řady renomovaných autorů i jejich příležitostné glosování.

ooo Hrozba stojatých vod. Robert Holman, poradce prezidenta, považuje směřování EU k federálnímu celku za proces, který podlomí konkurenceschopnost národních ekonomik neboť bruselská eurokracie spustí explozi dalších harmonizačních a regulačních opatření. Výsledkem bude nejenom udržení nebo dokonce ještě zvýšení dvojciferné nezaměstnanosti. Další předpisy na ochranu zákazníků, které ve skutečnosti chrání zájmové skupiny výrobců, a také známá servilita a neschopnost českých úředníků - včetně vládních - nakonec zlikvidují i zbytky konkurenceschopnosti české ekonomiky vůči silnějším evropským zemím. "Jsme vzorní žáci, takže vstupujeme do EU připraveni - na všechno... Ale od nynějška jakákoli česká vláda, která by... chtěla provést odvážné ekonomické reformy, narazí na spletitou houšť evropských směrnic... Ztrácíme poslední zbytky vlastní vůle a kompetence vymanit se ze stojatých vod, do kterých Evropu stahuje ideologie státního paternalismu... a apriorní nedůvěry ve svobodné trhy. Rozšířením o další země se unie stává ještě heterogennějším konglomerátem národů... a odstředivé tendence na sebe nedají dlouho čekat."
ooo Čas na Dvořáka a vodku. Anglický politolog T. G. Ash optimisticky prorokuje: nebudete v Evropě napořád jen zedníky a uklízečkami! Časy se určitě změní a tak se prý máme prozatím radovat alespoň ze svržené totality. Hurááá! Nicméně kdo onu štafetu zedníků a uklízeček po nás někdy převezme nebylo zmíněno.
ooo Noční můra 2004. Písničkář a spisovatel Vlastimil Třešňák se zcela upřímně děsí toho, zda EU nerozloží europoslanci za KSČM, a poněvadž nenalézá nic čim by ČR EU obohatila, nejraději by trojbarevné stuhy českých eurověnců včetně jich kladoucího komunistu Ransdorfa alespoň počůral.
ooo Komu ujel eurovlak. Dle sociologa Pavola Friče ČR EU nikdy nedožene, poněvadž mj. české "...elity nezápasí o odborné a morální vůdcovství, ale vyžívají se v kartelových smlouvách, zákulisních manipulacích a v korupční kolaboraci... Navzdory tomu hledí naše veřejnost do budoucnosti optimisticky. Spontánně si vybudovala svou vlastní vizi zářných zítřků... Očekává, že právě ten stát, který je ovládaný neschopnými elitami, zařídí, abychom náskok Západu dohnali... Na druhé straně jsme svědky uspokojení elit nad nenáročností jejich současné role, kdy jim stačí skutečné vůdcovství jen předstírat. Dohánění Západu považují za velmi hezký cíl, který by bylo škoda promarnit tím, že bychom ho dosáhli. Pak by musely pracně vymýšlet něco jiného."
ooo Unie není víc než šance. Ekonom Karel Kříž tvrdí, že v minimálně v několika prvních měsících bude ČR čistým plátcem, ale poměry plátce/příjemce se prý změní v náš prospěch. Připomíná, že v roce 1910 žilo na území dnešní ČR pouze 21% obyvatel Rakousko-Uherska, ale vyrábělo se tu přes 60% veškeré průmyslové produkce. A poněvadž v poloměru 1000 km se středem tvořeným hl. m. Prahou žije 300 milionů solventních občanů, jsme obklopeni kupní silou, jakou prý nemá Londýn, ani Berlín či Šanghaj neřkuli Tokio. Pokud prý půjdeme irskou cestou se zaměřením na výkon, vzdělání, úsporný stát, nízké daně a zcela liberalizovaný a deregulovaný trh, dostihneme průměr unie za 10-13 let.
ooo Stále více jiní, stále více spolu. Sociolog Ivan Gabal považuje vizi EU o ekonomickém dostižení USA za naprostou utopii; USA budou vždy odsávat evropské mozky i hokejové talenty, poněvadž teprve zde se stávají světovými jedničkami. "... v Americe se víc a jinak vymýšlí a dělá." Evropa zase přitahuje americké mozky díky své větší "názorové a kulturní otevřenosti a demokracii. Na starém kontinentě také nalézají cosi, co jim dává hlubší smysl a satisfakci bez ohledu na profesionální úspěšnost. V Evropě se prostě jinak a lépe o životě přemýšlí..." Zatímco USA si tvrdě hájí své zájmy po celé zeměkouli, Evropa není schopna si sama zajistit pořádek ani na Balkáně a její jednota se rozpadá už při otázce zda za člena EU přijmout či nepřijmout Turecko. USA zase nechápou význam životního prostředí natož mezinárodního tribunálu. Závěrem Gabal poukazuje na rozpory stran agrese proti Iráků (Gabal ovšem straní agresi) a končí zcela pesimisticky: "Španělsko dokazuje, že re-nacionalizace evropské politiky po nezvládnutí přímé spolupráce s Američany v tak těžké věci, jako je Střední východ, může vrhnout evropské reálie o mnoho let zpátky, možná až před období vzniku NATO. Silná a integrovaná Evropa může s Američany dospět k nové strategické symbióze. Re-nacionalizování unie se neobejde bez amerických jednotek na své půdě. Evropa ovšem nikdy nebude mluvit jedním jazykem, ani kdyby se ve Washingtonu začalo mluvit francouzsky."
ooo Začněte odpočítávat kolaps. Historik B. Kuraz EU naopak prognostikuje totální zhroucení. Evropě, která překonala již nejeden pokus o glajchšaltizaci zánik pochopitelně nehrozí, nicméně se bude těžko vzpamatovávat. Za hlavní příčinu, která spustí rozpad EU, Kuras považuje jurokracii (vládu od života odtržených evropských eurokratů, především právníků). "Od té doby, co noví členové přijali 97 tisíc stran zákonů, které si dosud nestačili přečíst, vzniklo 23 tisíc stran zákonů nových, což v překladech do 11 jazyků činí 253 tisíc stránek. K nim přibylo 304 tisíc stran dodatků a vysvětlivek. Dalších 40 tisíc stránek mají jen dokumenty rozpočtu. Celková ´emise´ dokumentů unie loni čítá přes přes dva miliony stran." Oč se bude armáda právníků zmnožovat - na úkor produktivních profesí - poroste úpadek právního vědomí, smyslu pro realitu, ekonomických subjektů i celých odvětví. Nehledě na to, že své vlastní zákony porušuje sama unie. "Viz postupnou likvidaci skotské rybářské flotily, které se pod tvrdými pokutami zakazuje lovit ve vlastních vodách, kde však smějí lovit všichni ostatní, především Španělé, jejichž flotila za miliardové subvence roste stejným tempem, jako umírá flotila skotská. Unie tím okázale pirušuje článek 12 své vlastní smlouvy, která zakazuje diskriminaci na základě národnosti." Dalším varovným aspektem je pokles porodnosti a stárnutí populace, které EU řeší přistěhovalectvím, což může vést k dalekosáhlým a převratným demografickým, etnickým i kulturním zemětřesením.
ooo Evropa směřuje k rozpadu. O důsledcích způsobených evropskou jurokracií i přenesením pravomocí jednotlivých států do Bruselu uvažuje i Petr Mach, ředitel Centra pro ekonomiku a politiku. "Lidé zjišťují, že podléhají mnohdy zvláštním nařízením a pravidlům, o nichž se na národní úrovni nediskutovalo, ale která najednou prostě platí... Nyní je zhruba polovina zákonů již nikoliv schvalována, ale ´implementována´, což znamená, že poslanci jen přepisují direktivy Evropské unie. Neschválení evropských směrnic znamená hrozbu sankcí..." Problémem se stává i fakt, že Brusel mnohé zákony prosazuje i proti vůli většiny občanů prakticky všech evropských zemí; viz fakt, že naprostá většina Evropanů schvaluje trest smrti, bruselští jurokraté však mají svou hlavu. "Situace, kdy se legislativa platná na určitém území dlouhodobě odchyluje od vůle místních občanů, je situace nestabilní, která obsahuje latentní tlak na změnu uspořádání... Je spíše otázkou času, kdy se proti systému evropské nadvlády občané postaví a pokusí se znovunastolit nezávislé suverénní demokratické národní státy... Jediné, co si můžeme přát, je, aby blížící se rozpad byl pokud možno nenásilný."
ooo Národy v unii nezmizí. Antropolog Josef Kandert tvrdí, že zánik českému národu v unii nehrozí. EU prý na rozvoj národních kultur naopak přispívá a někdy více než samotné státy. Žádné etnikum v EU nezaniklo navíc i v etnicky zdánlivě jednolitých státech se rozvíjejí národní i národnostní subjekty dosud zcela přehlížené. Národy, které mají své vize a přání v unii přežijí.
ooo Zbývá nám jediné: být kvalitní. "Vstupujeme do laboratoře a experimentu," píše historik Zdeněk Mahler a podoben Jiříkovi z Poděbrad od EU očekává přeměnu Evropy z kontinentu neustálých válek, sporů a konfliktů na prostor spolupráce, koexistence. Nicméně se táže: "Kde budou rozhodovat globální manažeři, nevolení byrokraté, Bůh nebo Německo?" a poznamenává, že "Orchestr vzniká souhrou různých nástrojů... Sjednocujme úsilí proti tomu, co Evropu deformuje: bohatství bez srdce - hédonismus bez rozumu - vědomosti bez svědomí - obchod bez skrupulí - náboženství bez lidskosti - politika bez etiky a principů."
ooo Jakou má Česko budoucnost? Redaktor vydavatelství Mladá fronta si všímá až švejkovských argumentů české eurookampaně: "...že Brusel nemůže zemi vládnout hůře než Praha. Toto poraženectví se stalo pevnou součástí ´informační kampaně´ státu, což představuje unikátní příspěvek Česka do politických dějin Západu... Do hry samozřejmě vstoupily i praktické naděje vlivných zájmových skupin. Pro špičkové státní instituce představuje vstup do unie služební cesty, která znamenají výrazné platové navýšení... Každodenní praxe ukazuje, že naši evropští sousedé nebudou obětovat nic, co si nevyvzdorujeme tvrdým a efektivním jednáním... Tvrdé a efektivní jednání musí vést způsobilé elity... Česku, na rozdíl od Polska či Maďarska, národně orientované elity chybějí. Dokonce se popírá, že něco takového má smysl. Veřejný prostor je opanován cyniky, kteří bezkoncepčnost vydávají za velkorysost, slabost za moudrost a rázné jednání za fašismus."
ooo Dosti bylo české malosti. Bývalý ministrzahraničí Jiří Dientsbier připomíná světovou proslulost mnohých českých osobností ve sportu, kultuře i vědě, vzpomíná, jak Češi dokázali "tvořivě přijmout a zhodnotit valící se modernizační vlny včetně gotiky, renesance, baroka. Pražská univerzita byla první na východ od Rýna... V devatenáctém století uměli zdejší podnikatelé využít velký trh monarchie." Dokázali jsme si udržet vysokou životní úroveň i za socialismu. Euroskeptiky považuje za víceméně maskované šovinisty avšak postrádá systematickou celospolečenskou debatu o našich zájmech. "Vstupem do Evropské unie však ani kocourkovské řízení a rozhádaná a zmatená politická sféra už nemůže zabránit aktivním občanům, aby realizovali své vize a schopnosti v prostoru mnohonásobně větším, než jaký by měli v izolovaném českém skanzenu."
ooo Venku podlézavě, doma silné řeči. Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka připomíná, že od bitvy na Bílé hoře čeští politikové pojímají strategii českých zájmů - včetně samotné existence českého národa i státu - jako formu účasti v nějaké mocné říši. Dokonce i TGM než pochopil neudržitelnost C.K. monarchie podporoval Palackého tezi o životní důležitosti Rakouské říše pro Čechy. Generál E. Moravec spoléhal na to, že české národní zájmy nejlépe ochrání Hitlerova říše; Gottwald si totéž myslel o SSSR. Tradiční politická servilnost až zbabělost nás dnes přivedla i do EU. "Hlavním motivem nebyla reakce na bezpečnostní rizika spojená s nezávislou státní cestou ani naděje na větší ekonomický vzestup. V době referenda nakonec rozhodla gravitační síla evropského sjednocovacího procesu. Přesvědčení, že nemůžeme zůstat vně, protože by nás ekonomická a jiná síla čtyřistapadesátimilionového útvaru převálcovala. Šlo tedy o pragmatické přitakání, v němž chyběl jakýkoli idealismus otců-zakladatelů Evropských společenství."
ooo Unie není požírající zvíře. Publicista Václav Žák si jako příklad vybral rovněž Skotsko a poukazuje jak zde EU podporou infrastruktury pomohla ekonomickému přechodu od dolů k moderním komunikačním technologiím. Tím, že nebránila, aby Skotové uplatnili svá občanská a politická práva i prosazováním principu subsidiarity - což Klaus považuje za pouhý newspeak - napomohla přenést mnohé pravomoce z Londýna do Edinburgu. "Unie také není superstát. Ani jím nebude. Předpokladem pro federaci by byl evropský politický proces. V jakém jazyce by asi vůdcové evropských politických stran mobilizovali své voliče?... Kdyby byla Evropa klubkem rozhádaných zmijí jako v první polovině 20. století, bylo by to pro nás lepší?"
ooo V Evropě se práva a normy porušují už dávno. Ekonom Miroslav Zajíček považuje 1. květen 2004 spíše za den národního smutku. Nynější proces rozšíření hodnotí jako projev politického oportunismu té nejhorší kategorie; neboť zatímco občanům stávajících zemí EU bylo upřeno referendum o přijetí nových zemí, v přistupujících státech došlo k porušení snad všech pravidel korektní a spravedlivé politické soutěže. "Ve státním zájmu a za státní peníze probíhaly masívní kampaně pro vstup, a to i po stanovených zákonných limitech... Skupiny protestující proti vstupu neměly ani zdaleka takový přístup do státem ovládaných médií či soukromých médií pod státní licencí, a hlavně neměly nárok ani na zlomek státních peněz poskytnutých těm společnostem a sdružením, jež agitovaly pro vstup." Dále rovněž upozorňuje na zcela mechanické přejímání bruselských norem aniž by se vůbec diskutovalo o jejich smyslu či prospěšnosti, i na zcela chybějící koncepce obrany proti bruselské byrokracii. "...ani bruselské normy nejsou ničím jiným než výsledkem boje lobbistů a vlastních zájmů tamějších úředníků. ...naše média o evropském uplácení, skandálech, cynismu a aroganci tamějších úředníků, lobbistických organizací a neuvěřitelném mrhání veřejnými zdroji informují jen občas a to ještě útržkovitě."
ooo Bez americké inspirace to nepůjde. Včera politik - dnes podnikatel Pavel Bratinka je přímočařejší než Gabal. Evropané prý závidí úspěch a za práci neodpovídající jejich společenskému postavení se stydí. Peníze považují za cosi nečistého a o to více na nich lpějí. Američané (ač nepějí Píseň práce) považují práci za službu a své boháče soudí dle toho nač své peníze vydávají a ti své peníze ochotně lijí do nejrůznějších veřejně prospěšných aktivit. "Ochota dávat bez protihodnoty je v USA obrovská. Dary jednotlivců činily v roce 2002 dvě stě miliard dolarů, to je asi 2,5% jejich hrubého příjmu nebo dvě procenta domácího produktu," pléduje Bratinka aniž by se obtěžoval porovnat celkové výdaje na sociální systémy v USA a EU. Zatímco Američané jako vzor etických ctností neochvějně bojují s korupcí, a jsou ochotni uvalit na prezidenta impeachment za pletky se stážistkou, evropští politikové se prý chovají jako cyničtí šaškové. Nicméně evropská integrace alespoň dokázala, že kontinent již konečně přestal vydávat obrovské úsilí na své sebezničení.
ooo Eurooptimismus není jásání. Ekonomický analytik Pavel Kohout k již zmíněným ekonomickým problémům EU přidává i vlnu antisemitismu, maskovanou prý jako antisionismus. Bojí se vývoje vymknutého z kloubů a připojuje strašáka v podobě konvertity evropské kultury k islámu. Když dnes Francie konzultuje své vnitropolitické problémy (zákaz nošení muslimských šátků na státních školách) na univerzitě Al-Azhat v Káhiře, nebudou tak zítra činit i špičky EU? Zmíněnou univerzitu P. Kohout kritizuje za její názorovou orientaci: "... dvacet osm učenců z této univerzity vydalo v roce 2002 fatwu (právní názor), že zabíjení izraelských civilistů včetně žen a dětí je ´vznešený akt džihádu´." Nesrovnatelně vyšší počet arabských potažmo palestinských žen a dětí - zabitých ve jménu ropy, ekonomických a strategických zájmů, ale pod záminkou exportu demokracie - P. Kohout za problém zjevně nepovažuje. Nicméně jako eurooptimista doufá, že EU tyto problémy (a zejména k jeho vlastní spokojenosti) úspěšně vyřeší.
ooo Však ještě Amerika uvidí, jak to unie umí! Filozof Miloslav Bednář EU vyčítá federalistické tendence, snahu evropských velmocí stát se konkurentem USA, sklony k levičáctví a pokusy o potlačení role malých států. "Tím spíše, když EU musí nakonec přijmout osm nových postkomunistických členů, kteří si své svobody a demokracie váží víc, než je evropansky zdrávo. Proto se nyní musí schválit evropská ústava. Barbaři z Východu totiž nevědí, co je evropská disciplina... Toto je federalistický scénář útěku evropských superstátníků od svobody a demokracie Evropy do postupné, trvale udržitelné chudoby a diktatury evropanského socialismu a klerikalismu... A kdo si stále ještě drze myslí, že v Evropě může myslet a jednat po svém, ať si svobodně vybere. Hajdy do zahnívající Ameriky, nebo evropský zatykač na ně za nestoudný zločin neevropského myšlení!"

Vybral, uváděl a glosoval
František Stočes
Květen 2004

NETSOCAN