NETSOCAN
Číslo 5 -- KVĚTEN 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Vyhlásí naši poslanci ČR za "Sodomu a Gomoru"?
 Přes KSČM ke korytu!

ČLÁNKY
 S křížkem po funuse
 Civilizační vývoj zdravotnictví
 Irácké povstání
 Příspěvek J. Kavana do diskuse na celopražském aktivu ČSSD

NETSOCAN MONITOR
 Politik - ohrožený druh?
 Problémy s naší Věrou
 Pět otázek Miloše Zemana
 Mary si bere Mary a John Johna
 Disney se snaží zablokovat distribuci protibushovského dokumentu
 Vítejte doma, uslyšel Špidla v Dublinu
 Zapaterova kritika americké intervence v Iráku
 Jak to, že nepadnete na kolena?



Přes KSČM ke korytu o
o Uveřejňujeme přepis další diskuse šéfredaktora měsíčníku NETSOCAN v pořadu Kotel na TV NOVA.
o Z obou předchozích i z tohoto vystoupení zjevně vyplývá, že v současné demokracii nikdo nebrání komunistickým poslancům a senátorům v tom, aby žili dle idejí svého guru a pobírali - jak požadoval - pouze průměrnou mzdu ve státě.
o Z odpovědí Vojtěcha Filipa posluchač musí dojít k závěru, že dnešní "komunistická" přesněji řečeno lumpenkomunistická elita se zuby nehty brání realizaci socialistické demokracie v praxi.
o Filip by si údajně rád ponechal pouze průměrnou mzdu a ostatní poslanecké peníze vrátil státu - ale musel by to být až stát socialistický... Ve zlém kapitalismu chce prý tyto peníze věnovat na humanističtější účely. Vzápětí je ovšem moderátorkou Jílkovou uvědčen minimálně z neznalosti kupeckých počtů: tvrdí, že dává na různé společenské účely cirka 25 procent, což představuje 22 tisíc (25% z 88 tisíc).
o Zatímco by si měl dle svého učitele ponechat zhruba jen 18 tisíc korun, díky ohledům na milující manželku tomuto komunistovi vybyde celých 66 tisíc, což je 3,66x více, než mu podle jeho ideologie náleží... Ale možná tento vzácný soudruh již ztratil ponětí o tm, kolik v ČR činí průměrná mzda.
o Stejný význam by měla socialistická demokracie sehrát i v případě oddělení - a znamená to především finanční oddělení - politiky a ekonomiky, po němž i V. Filip, jak tvrdí, tolik touží.
o Oč v této problematice jde lze pochopit z následujících řádků:
o "Politické elity se obecně vzdalují od svých občanů, voličů a stále častěji nacházejí společnou řeč spíše se svými sponzory, s lobbisty, prosazujícími zájmy průmyslníků, obchodníků, finančníků či vojáků... Pochybnost, zda je ještě svět ovládán občany prostřednictvím politiků, anebo zda svět ovládají prostřednictvím politiků nikým nevolení manažeři, je stále aktuálnější... Úkolem politiků je garantovat bezpečný svět. Nezdá se ale, že by tento úkol vnímali jako prioritu. Prioritně garantují úspěšný byznys a potřebou zajistit světu bezpečnost argumentují u vojenských operací zpravidla zištně." (Lidové noviny 27. května. Viz rovněž NETSOCAN Monitor v tomto čísle a pasáž: Politik - ohrožený druh?).
o Pokud má mít tato civilizace v éře zbraní hromadného ničení nějakou perspektivu, pak elementárním předpokladem toho je, aby politiku prováděli lidé moudří, čestní, skromní a stateční, poněvadž jedině oni mohou čestně prosazovat humanistické cíle a být neúplatní i nezastrašitelní. A je snad průměrná mzda ve státě pro moudrého a skromného člověka trestem? Pokud ano, pak zaslouží potrestat politikové tohoto státu!
o Někteří "realisté" mohou požadavek průměrného platu pro politiky chápat i jako čirý populismus a poukázat, že za takový "směšný peníz" se žádný schopný člověk nebude v politice angažovat.
o V takovém případě nechť tito realisté zrevidují dosavadní pracovní výsledky - až dosud vysoce nadprůměrně honorovaných - demokratických politiků: tito politikové nesou mj. odpovědnost za první i druhou světovou válku a desítky milionů mrtvých! Mají na svědomí existenci totalitních režimů - které vznikly mj. i jako reakce na obě války! Atd.
o Jakou mzdu by těmto politikům asi vyplácela historie?... Dosahovala by její výše alespoň té průměrné mzdy?...
o Leninův požadavek průměrné mzdy pro politiky byl logickou reakcí na 1. světovou válku a jeho vize dosud nebyla nikdy realizována. Nikdonemůže předem říci zda jde o funkční projekt nebo o fantasmagorii - to může rozhodnout pouze historická praxe.
o A Kdo jiný než KSČM, která se k Leninově ideologii stále hlásí, by se měl pokusit tuto vizi onomu testu historické praxe předložit?
o Nicméně druhý nejvyšší muž KSČM a před ním i jeho respektovaný ideolog M. Ransdorf, odpovídali skutečně příznačně:
o Být v komunistické straně je pro ty rovnější, pardon, schopnější komunisty dokonce i za kapitalismu vysoce výnosné koryto! (F. S.)

Z televizního Kotle 30. 4.

Stočes: Dobrý večer. Pane poslanče, já jsem se vám tady už pokoušel vysvětlit, že vám demokracie vůbec nebrání abyste žili dle principů svého milovaného Lenina, který požadoval, aby poslanci jako plat pobírali průměrnou mzdu ve státě. Stačí kdybyste si jako komunističtí poslanci ponechali pouze ten průměrný plat a všechny ostatní peníze vrátili do státního rozpočtu...
Filip: A proč bysme je vraceli do státního rozpočtu...
Stočes: Moment, moment, to pochopíte! ...čímž byste se stali historicky prvními socialistickými demokraty v dějinách. Ransdorf na to reagoval jako klasickej sa..., omlouvám se, jako klasickej salónní blb když prohlásil...
Jílková: Ne prosím, nehovořme tato slova, ano. Není zde.
Stočes: Tak dobře... On prostě prohlásil, že on jako komunista nemůže praktikovat socialistickou demokracii, protože by mu nezbylo ani na knížku a nemohl by pak bojovat proti kapitalismu. Takže tady je totiž velice zajímavej civilizační rys: Lenin si totiž všimnul jedný věci, že vy když jdete k volbám tak slibujete občanům hory doly, modrý s nebe, rudý s nebe, ale když se dostanete do parlamentu tak se potom shoufujete do jednoho houfu pod jedním společným znakem - a to jsou hrábě! Hrabete jako vsteklí!...
Filip: Dobře. Takže jako, prosím vás. Pokud by to byl stát socialistický - tak bych klidně, klidně odevzdával do toho státního rozpočtu zpátky všechny peníze, které by byly nad průměrný plat. Ale pokud je to stát kapitalistický, tak mi nechte na mé úvaze, komu ty peníze ze svého platu dám, na co je budu věnovat. Jestli je budu věnovat na stranickou práci, například na charitu, nebo na rozvoj dětského hnutí, já nevím, jednotlivým skupinám, nebo například dětským organizacím...
Jílková: Ano, tak vy byste nám mohl říci, neboť vy máte velmi nadprůměrný plat, že, dokonce sedmkrát průměrný, že,...
Filip: Není sedmkrát...
Jílková: ...tak máte 88 tisíc zhruba, tam ještě jsou příplatky. Jako komunista, víte, jako komunista kdybyste nám, protože jistě ten blahobyt vás příliš netěší, takže jako komunista kolik procent z platu prosím odvádíte, neboť jste skromní, že, mnoho nepotřebujete.
Filip: Mohu to porovnat, protože nejste první, která se mě na to ptá, takže když jsem to počítal, tak cirka 25 procent té své mzdy jsem dal na různé účely, které se týkaly školství, zdravotnictví, kultury nebo dětských organizací.
Jílková: No a proč je, promiňte, protože jde o to, že máte to komunistické smýšlení, přece jenom jsme si všichni rovni a hlásáte, že, aby ty rozdíly mezi vysokými a nízkými příjmy nebyly tak široké. Ten váš plat je přece jenom vyšší - proč nedáváte třeba 70, 80 procent vašeho platu?...
Filip: Paní Jílková, paní Jílková, paní Jílková! Rád to udělám, ale nesmíte mě zvát v den mého vlastního svátku do Kotle, protože jinak - vy mně chcete fakt rozvést! Moje manželka mi vždycky strašně vynadá! Je pátek večer, mám vlastní svátek, a já jsem (...doma mám na nervy kýbl...?) na to že půjdu do Kotle. Ale moje manželka to těžce nese.
Jílková: Ano, ale vy přece jako komunista rád hovoříte s občany, sám to říkáte...
Filip: Ale moje manželka, moje manželka... Vždycky jí to radši koupím, aby mi to vodpustila...
Jílková: Aha, tak proto nemůžete dávat tolik z platu. Ano, již to chápu... Takže můžete pokračovat...
Stočes: Tady jde ještě o další věc: totiž v tom parlamentu dojde rychle k propojení poslanců, politiků, stranických sekretariátů a stranických establišmentů...
Filip: To nemáte pravdu. S tím já zásadně nesouhlasím...
Stočes: Moment, moment...
Filip: To je utkvělá představa...
Stočes: Neskákejte mi do řeči, já jsem vůbec nic nedopověděl! Dojde k propojení s ekonomickými subjekty, většími i menšími a ti politikové potom už se zabývají ekonomickými a často sobeckými zájmy těch mamutích společností a skutečné ekonomické zájmy a dokonce i občanské a lidské potom ustupují až na x-té místo. A vy víte co se stane když se spojí politikové a třeba famaceutické koncerny nebo politikové a zbrojařské koncerny. A právě toto...
Filip: My máme nějaký zbrojařský koncerny...
Stočes: No, já myslím třeba ve Spojených státech...
Filip: Tak to není u nás... Nemusíte to hrát na Českou republiku.
Stočes: Já to myslím jako obecně. A to znamená, že je třeba provést oddělení politiky a ekonomiky a právě...
Jílková: Takže prosím, odpovězte:
Filip: Já proti tomu vůbec nic nemám, aby došlo k zásadnímu oddělení ekonomiky a politiky. Ale potom musíme také říct jaký je úkol politiků v prosazování národních ekonomických zájmů. Vy si myslíte, že s panem Schroedrem nikdo nejede na cestu, když jede do jiného státu, myslíte si, že je nesprávné, že prezident Klaus vzal do Čínské lidové republiky skupinu podnikatelů, vy si myslíte, že se dá to zboží, které chcete vyrábět, abyste měli ňákou práci prodat všechno na českém trhu, když máte tak nízké mzdy? Já si myslím, že to tak není. Čili musí se přesně oddělit kde je místo politika, jakou má uzavřít smlouvu například o zabránění dvojího zdanění nebo o platebních podmínkách případně o podmínkách dopravy do toho nebo onoho státu. To je povinnost politiků, ale politik by neměl dělat žádné smlouvy... Obchodní.

(přepis: F.S.)
Vyhlásí naši poslanci ČR
za "Sodomu a Gomoru"?

o Poté co americký stát Massachusetts umožnil vzájemné sňatky lesbiček a gayů lze očekávat zintenzívnění požadavků na adekvátní legislativní opatření i v ČR.
o V USA samotných ovšem se zavedením těchto sňatků souhlasí pouze 28% občanů; nicméně se poukazuje na obrovský mezigenerační názorový předěl, poněvadž celých 41% mladých lidí do 29 let registrované homosexuální partnerství akceptuje. Tento fakt může být použit i jako působivý argument při diskusi našich legislativců. Otázkou ovšem zůstává, zda lze názor 41% mladých Američanů považovat za moudrý, demokratický a státotvorný...
o Onen obrovský generační názorový předěl totiž reprezentuje i obrovský rozdíl ve vnímání etiky: zatímco starší Američané chápou homosexuální partnerství jako nemravnost, věkově ještě ne zcela vyzrálý produkt jejich výchovy nahlíží to samé jako lidské právo! Tím vzniká zajímavé dilema: může se stát nemravnost lidským právem?
o Názor starších občanů této křesťansky až bigotní velmoci vychází z biblického podobenství o zničení Sodomy a Gomory. Bůh tato hříšná města (s mj. rozbujelou homosexualitou) sežehl ohněm a sírou a uchránil pouze ctnostného Lota, jeho tři dcery a dočasně i Lotovu manželku. Na Lotově záchranné operaci je pikantní fakt, že tento počestný občan vzápětí spáchal se svými dcerami incest, což v jeho životní situaci (nedosažitelnost jiných mužů) bůh jako nemravnost neodsoudil!
o Skutečný příběh nemravné Sodomy a Gomory byl mnohem prozaičtější: k osudové zkáze předurčil tato města především fakt, že se rozkládala v bezprostřední blízkosti činné sopky. Vlastní motiv zmíněné starozákonní legendy patrně vychází z poznatků starověkých židovských intelektuálů, že tehdejší městské státy s pokleslými mravy (a sexuální nemravnosti jako cizoložství či homosexualita signalizovaly mravní úpadek i v ostatních společenských sférách - v justici, politice, obchodu, atp.) nebyly schopné se ubránit nájezdům nepřátel. A poněvadž argumentace upadající obranyschopností na zpustlíky pramálo působila, nezbývalo než tehdejším barbarům pohrozit všudypřítomným božím okem a strašlivým trestem. Nicméně od určité fáze společenského rozvratu i tato děsivá vize ztrácela svoji funkci.
o Nesouhlas starších Američanů s registrovaným homosexuálním partnerstvím tudíž vychází z jejich religiózního strachu, z morální tradice a současně i ze státotvorných pohnutek. Mladí Američané pak již fakticky přecházejí na stranu liberálního (nekoncepčního) idealismu či ateismu.
o Ovšem i křesťanské etika, prezentovaná dnes především Vatikánem, může být v některých případech iracionální a nestátotvorná. Například nesouhlas s užíváním kondomů a antikoncepce vůbec vycházející z biblické etiky, že každý sex je hříšný (nejméně trestuhodný je pak jen sex manželský za účelem zplození potomků, prezentovaný jako hřích pouze dědičný a nikoli smrtelný), může v případě Číny či Indie bojujících s populační explozí nebo v Africe zamořené virem HIV připadat spíše nehumánní a anticivilizační. V současné západní kultuře neschopné již ani vlastní biologické reprodukce mu ovšem nelze upřít aspekt státotvornosti; prakticky však je těžko realizovatelný.
o Pojetí nemravnosti v sexuální problematice vypadá při povrchním pohledu značně flexibilní. Incest byl mravný ve staroegyptských faraónských rodech či v případě Lota (který však poté co jeho dcery počaly již v incestu nepokračoval), atd.; dnes je incest naopak trestný vzhledem k jeho degenerativním rizikům pro potomstvo. Muslimská kultura na druhé straně akceptuje mnohoženství, které křesťané chápou jako nemravnost. Křesťané, jak již bylo zmíněno, považují za hřích - čili nemravnost - veškerý sex což se odráží v různých religiózních hlavolamech, jako legendární neposkvrněné početí Ježíše pannou Marií.
o V oné zmíněné flexibilitě s níž jednotlivé kultury chápaly a chápou sexuální nemravnost jako lidské právo či naopak, lze zjevně postřehnout společného jmenovatele: ve svých mravech, jejichž produktem měl být co nevyšší počet co nejkvalitnějších potomků, spatřovaly záruku úspěšného biologického přežití rodu, národa či říše. Do této kategorie samozřejmě patří i křesťanská prudérnost a její pojetí sexu jako hříchu: měla to být racionální hráz bránící explozi sexuální promiskuity, která je od starověku až po dnešek hlavní příčinou rozvratu rodiny, s kdysi vysoce neblahými důsledky zvláště pro provinilé manželky, ale i muže (souboje), a s tvrdými dopady na psychiku a výchovu v nich vyrůstajících dětí, o rizicích šíření pohlavních nemocí nemluvě.
o Platilo to zjevně i v opačném gardu - jakmile přestal masově fungovat religiózní strach, znamenalo to těžké problémy či brzký zánik dané kultury: viz sexuální anarchie provázející zánik obou antických civilizací či renesanční éru s výsledkem nesmírně pustošivé třicetileté války.
o Pokud se tudíž jakákoli kultura rozhodne měnit své mravy aniž by posuzovala zda změna přispěje ke stabilitě této kultury či naopak k její erozi, pak ztrácí elementární sebezáchovný instinkt a neobyčejně hazarduje.
o Ateisté musejí ideu nemravnosti udělovanou skutkům zcela nezbytným pro zachování lidského rodu (manželský či milenecký sex) považovat za absurditu či religiózní omyl. Ale i oni musejí ze státotvorných (společenskotvorných) důvodů definovat nemravnost - ovšem nikoli jako náboženskou kategorii nýbrž jako jednání vedoucí k úpadku charakteru, integrity člověka. Zbaveni religiózní podjatosti mohou ateisté přesněji chápat aspekty integrity, které například v sexuální oblasti úzce souvisejí se stále silným rodovým cítěním zvláště u mužů, ale jsou schopni - a bez posvátné hrůzy - anticipovat i radikální změny, které mohou přinést molekulární biologie a genové inženýrství v podobě laboratorní konstrukce lidského zárodku s volitelnými intelektuálními i fyziologickými vlastnostmi.
o Při pohledu pod tímto zorným úhlem pak homosexualita evidentně neznamená žádný přínos z hlediska vyšší kvality populace, a o nějakém pozitivním vlivu na populační růst snad raději nemluvit. Lze říci, že naopak přináší nová a další rizika pro populaci stávající: již kvůli zcela zjevné zdravotní hrozbě v podobě dalšího šíření viru HIV.
o Dosud totiž vůbec není jasné zda výskyt homosexuality nemůže dále expandovat. Jako příklad lze uvést vznik a šíření homosexuality v ženském tenisovém světě, kde se za možnou příčinu deformace původní heterosexuální orientace v homosexuální považují hormonální změny způsobené nadměrnou fyzickou zátěží (v podobě obrovských tréningových dávek a vysokého počtu zápasů), popř. aplikace anabolik. Pokud totiž může fyzický stres či hormonální doping žen vést ke vzniku homosexuality, pak se zdá pravděpodobné, že podobný efekt by mohl mít i stres psychický - a to na obě pohlaví - neboť i on radikálně ovlivňuje hormonální procesy.
o Pokud by se něco podobného prokázalo, znamenalo by to na jedné straně obrovský optimismus vzhledem k eventuálním terapeutickým perspektivám. Jenomže společnost, která přijme homosexualitu jako normalitu a přirozené lidské právo, ztratí o tuto terapii zájem!
o Další nárůst homosexuality v důsledku rostoucí stresové zátěže, způsobené mj. i rostoucími demografickými a sociálními problémy (souvisejícími kromě jiného právě s dalším a logickým poklesem porodnosti) pak již nastolí perspektivu buď zániku západní kultury - neboť v populaci převáží imigranti z jiných kultur - anebo potřebu radikálních a drastických společenských opatření. Možné bezprostřední implikace plynoucí z emancipace homosexuality již naznačuje homosexuální násilí páchané americkými vojáky na iráckých zajatcích, které signalizuje kolik asi amerických mužů dnes spatřuje ve vojenské službě příležitost k romanci se spolubojovníkem... Totéž platí pro vězeňství atp. Justice by zase měla definovat homosexuální harassment atd.
o Legalizace registrovaného homosexuálního partnerství znamená obrovský civilizační obrat, zásadní průlom do západní kultury a jejích tradičních křesťanských mravů. Tak jako je každý člověk chráněn před jednáním, které by jej mohlo ohrozit na životě přirozeným instinktem - strachem, i každá civilizace si na svou ochranu vytváří ucelenou etickou soustavu, vštěpovanou všem svým členům, která se pak na psychologické individuální úrovni projevuje jako svědomí a hraje podobnou protektivní roli jako strach, avšak již se zaměřením na společenskou sféru. Skutečnost, že je člověk k nemravnému chování fyziologicky i psychologicky vybaven - ať již jde o manželskou nevěru nebo homosexualitu - nelze vůbec považovat za argument pro trasformaci nemorálnosti v lidské právo.
o V tomto kontextu lze za skutečné ideologické chaoty označit české liberály: jedním dechem tlačí ČR do lůna západní křesťansko-židovské kultury a současně se svým tažením za legalizaci registrovaného homosexuálního partnerství pokoušejí tuto civilizaci zničit. ČSSD, která se vždy označovala jako státotvorná strana prodělá při tomto hlasování svůj kulturní "křest ohněm" a výsledky hlasování přinesou evidentní informaci o stupni státotvorné zralosti jejích poslanců.

Redakce






NETSOCAN MONITOR


Politik - ohrožený druh?

Prohlubující se nedůvěra v politiky přitom jistě není nějakým lokálním českým specifikem. Politické elity se obecně vzdalují od svých občanů, voličů a stále častěji nacházejí společnou řeč spíše se svými sponzory, s lobbisty, prosazujícími zájmy průmyslníků, obchodníků, finančníků či vojáků... Zatím se u nás většina politiků pohybuje bez ochranky, a má-li to tak zůstat, měli by tito lidé globálně nahlédnout, že když budou méně nebezpeční, budou v menším nebezpečí. Nejde bohužel o pouhý bonmot. Pochybnost, zda je ještě svět ovládán občany prostřednictvím politiků, anebo zda svět ovládají prostřednictvím politiků nikým nevolení manažeři, je stále aktuálnější... Úkolem politiků je garantovat bezpečný svět. Nezdá se ale, že by tento úkol vnímali jako prioritu. Prioritně garantují úspěšný byznys a potřebou zajistit světu bezpečnost argumentují u vojenských operací zpravidla zištně. Stávají-li se tedy politici "ohroženým druhem" planetární fauny, dost možná je to prostě tím, že pobytem u moci ztrácejí pud sebezáchovy. (Lidové noviny, 27. května).

Autor článku, redaktor ČRo 1 Jan Hoffman, se dotýká jednoho z nejzávažnějších civilizačních problémů, kterým je oddělení politiky a ekonomiky. Zatím jediným intelektuálním pokusem o rozpletení tohoto gordického uzlu, který dosud nebyl nikdy realizován, jsou návrhy na zavedení průměrné mzdy ve státě pro politky a jejich operativní volitelnost a odvolatelnost kdykoli. Delikátnost této koncepce se dnes zvyšuje o to, že jejím duchovním otcem je V. I. Lenin a nazývá s socialistickou demokracií... Nicméně prudký odpor našich dnešních lumpenkomunistů vůči nejpřínosnějším aspektům jejich vlastní ideologie, tak jak je možné ho postřehnout v kotelnických reakcích významných politiků KSČM - Vojtěcha Filipa a Miroslava Ransdorfa, vyvolává dosti silný pocit deprese.



Problémy s naší Věrou

Udělení licence na vývoz pasívních radarů do Číny firmě Omnipol bylo chybou. Česká vláda se před dvěma dny rozhodla, že se nechce stavět proti vůli Spojených států, nechce porušit své závazky v rámci Evropské unie a nechce přispět k vojenské převaze komunistického čínského režimu... Podle údajů o různých druzích státní podpory evidovaných v rámci státem provozovaného systému CEDR III bylo firmě Omnipol, a.s., od roku 1999 do konce roku 2002 vyplaceno ze státních prostředků 50 242 091 Kč na kompenzacích za dopady zbrojních embarg na prodeje společnosti... (Lidové noviny, 21. května).

Český stát, který má těžké problémy s dodržováím vlastních zákonů či smluv a v důsledku toho je schopen vyplácet miliardy i podvodníkům, kteří mají sami v jiných státech těžké problémy se zákony, se chová jako všeobecně oblíbená a vysoce výkonná dojná kráva. Prohlásí-li např. ministr zdravotnictví, že se mu nezdá nějaká firma obchodující s krevními deriváty a stát za to zaplatí miliardy korun, pak jde nesporně o důsledek skutečnosti, že čeští vysocí státní úředníci - volení i nevolení - mají sice vysoké platy, ale nulovou hmotnou odpovědnost. Pokud jde o radiolokátor Věru, pak nepochybně opět doplatíme na tradiční podlézavost našich politiků vůči našim spojencům. ČR přijde o zakázku, Čína si adekvátní typ radaru koupí od Ukrajiny a ČR označí jako neseriozního obchodního partnera. Doufejme jen, že Čína nebude po vzoru Diag-Human žalovat ČR o finanční oděkodnění za ztrátu své bezpečnosti...



Pět otázek Miloše Zemana

Skončil bych pěti jasnými otázkami adresovanými těm, kdo mě neustále vyzývají, abych se vrátil do politiky a sami pro změnu této politiky často nedělají nic, nebo jen velmi málo.
První otázka zní: Chcete nebo nechcete návrat k volebnímu programu sociální demokracie a dodržování smlouvy s našimi voliči, kterou je právě tento program? Anebo chcete mít ještě dva roky (...) a žít podle hesla "Dobrý každý den!"?
Druhá otázka: Chcete nebo nechcete odpovědět na vydírání našich společených partnerů, zejména Unie svobody, která fakticky formuje ekonomickou politiku této vlády, vytvořením jednobarevné menšinové čistě sociálně demokratické vlády? Anebo se chcete nechat dál vydírat?
Třetí otázka: Považujete nebo nepovažujete za nezbytné, aby se ke kritické diskusi o této případné změně politiky sociální demokracie sešel v nejkratší možné době mimořádný sjezd, který má v demokratické straně jediný právo o tak zásadních otázkách rozhodnout? Anebo budete čekat na řádný sjezd rok před volbami, kdy už sociální demokracii - díky její předchozí politice - nic nezachrání?
Čtvrtá otázka: Přejete si, aby na tomto sjezdu odešli nebo zůstali ve funkcích lidé, kteří díky osobnímu selhání vzdali program sociální demokracie a způsobili tak podstatný pokles prestiže této politické strany?
A konečně pátá a poslední otázka: Jste nebo nejste pro to, aby aby mimořádný sjezd současně přijal systémovou změnu, kariérní řád a změnu stanov na základě principu, že ten, kdo kandiduje na vyšší funkci, musí nejdříve prokázat své schopnosti úspěšným vykonáváním funkce nižší, že členové nejsou jenom materiál pro stranické funkcionáře, jenom jakýsi kanonenfutr a nosiči vody či vylepovači plakátů, a že mají právo - a toto právo je třeba zajistit konkrétní činností - podílet se protřednictvím zmíněných primárních voleb, vnitrostranických referend a dalšími formami přímé demokracie na každodenní politické činnosti své strany, má-li to být opravdu jejich politická strana? (Bulletin 3D DISKUSE, DEMOKRACIE, DNEŠEK, 19. května 2004).

Věčná škoda, pane expremiére, že jste ta svatá práva členů ČSSD "podílet se protřednictvím zmíněných primárních voleb, vnitrostranických referend a dalšími formami přímé demokracie na každodenní politické činnosti své strany, má-li to být opravdu jejich politická strana," nerealizoval již během vašeho stranikého panování. Víte, kolika problémů bychom byli dnes ušetřeni? Ale možná vás tehdy více zajímaly jiné problémy, např. jak zabít ESOP, jak přiklepnout lukrativní státní zakázku (stavbu dálnice do Ostravy) zahraniční a nikoli české firmě, nebo jak odsunout Palestince z Palestiny...



Mary si bere Mary a John Johna

Stát Massachusetts oddal první páry stejného pohlaví... Spojené státy se tak v podstatě staly čtvrtou zemí na světě, kde je něco takového povoleno - a to přesto, že většina obyvatel je proti... Pokud jde o postoj k manželstvím osob stejného pohlaví, čísla... ukazují hluboký generační předěl. Podle výzkumu pro časopis Newsweek takové sňatky schvaluje 41 procent mladých lidí do devětadvaceti let, zatímco celoamerický souhlas činí jen 28 procent. Liší se i pojetí problému: zatímco rodiče opírají své protiargumenty o bibli, jejich děti vše vidí jako problém občanských práv. (MF DNES, 18. května).

Puritánský majitel massachsettské veřejné plovárny aby se z toho dneska zvencnul. Kdysi, aby zabránil ve svých sprchách a šatnách nemravnostem, mu jednoduše stačilo rozdělit je na mužské a ženské. Dnes by měl své sprchy a šatny separovat minimálně na tři části: na ženské heterosexuálmí, mužské heterosexuální a pak ještě na Sodomu a Gomoru. Samozřejmě s upozorněním, že v posledních dvou odděleních není schopen dodržování mravů zajistit, takže vstup do nich - obzvláště bez doprovodu Lota - nedoporučuje ani andělům převtěleným za muže či ženy. Viz bible.



Disney se snaží zablokovat distribuci protibushovského dokumentu

Nový dokument amerického filmaře Michaela Moorea zabývající se vztahy mezi rodinou amerického prezidenta George Bushe a vlivnými saúdskoarabskými rodinami, včetně Usámy bin Ládina, vzbuzuje kontroverze ještě před uvedením do kin. Studio Walta Disneyho se totiž snaží zabránit produkční společnosti Miramax, aby film Fahrenheit 911 v Severní Americe distribuovala.... Konzervativci již loni Disneyho studio ostře kritizovali poté, co bylo oznámeno, že Miramax bude Mooreův film financovar. (Lidové noviny, 6. května).

Zajímavé je, že předmětem diskuse není otázka eventuální kvality či pokleslosti snímku, nýbrž aspekty, které by v této kolébce svobody nikdo nečekal. Šéfové Disneyho studií se prý bojí, že by je snímek mohl připravit o tradiční diváky, skládající se z rodin všech politických zaměření. Mooreův agent Ari Emanuel zase tvrdí, že se šéf Dysneye spíše bojí toho, aby Bushův bratr Jeb, guvernér státu Florida, nepřipravil společnost o daňové úlevy z provozu jejich tamějších hotelů a zábavních parků. Proč film odmítla i společnost Mela Gibsona Iconn Productions se neuvádí. Že by film připravil Američanům ještě větší šok než drastické Utrpení Krista? Nebo snad mnohým "americkým vlastencům" již vyráží kopřivka při pouhé představě, že by americký prezident či vláda mohli být kritizováni za některé své kroky před 11. zářím 2001, nebo za svou roli při evakuaci Bin Ládinovy rodiny z USA hned po 11. září? Anebo jsou ještě výbušnější filmové zpovědi několika amerických vojáků v Iráku?



Vítejte doma, uslyšel Špidla v Dublinu

Po zuby ozbrojené hlavní město Irska zpečetilo v sobotu přijetí deseti nových členů do Evropské unie... Phoenix Park, kde se odehrávalo setkání státníků, byl obehnán zdí a ostnatým drátem. Město strážilo až pět tisíc policistů,... Pomáhalo jim ještě dva a půl tisíce vojáků. Potápěči námořní pěchoty preventivně prohledali místní záliv... A místní věznice vyprázdnila celé jedno oddělení pro případné rebely. V pohotovosti byly i místní nemocnice, a dokonce i dublinská márnice, která preventivně uvolnila prostory pro přípané oběti... "Bylo to jenom malé zaškobrtnutí v jinak památném dni," prohlásil v místní televizi irský ministr zahraničních věcí Dick Roche. (MF DNES, 3. května).

Demokracie znamená vládu lidu. Jaké ale použít adjektivum pro demokracii, kde mají vládcové lidu ze svého lidu ještě větší strach než jistý filmový panovník? Nejspíše jako demokracii tragikomickou. Navíc si budeme čím dál tím méně jisti, zda v Dublinu skutečně jednali Špidla, Dzurinda, Blair a spol. a nikoli jejich Lelíčkové...



Zapaterova kritika americké intervence v Iráku

"Vojenský zásah v Iráku byla politická chyba, která více rozdělovala než sjednocovala. Navíc čas ukázal, že argumenty k jejímu vedení nebyly věrohodné. Nemůžete vést válku na základě lži," zdůraznil Zapatero a vyzval prezidenta Bushe a premiéra Blaira, aby "o celé záležitosti znovu přemýšleli a provedli sebekritiku." Vyslovil dále naději, že stále je možnost, aby OSN převzala do 30. června celou iráckou záležitost od USA a dodal, že "jediná praktická forma okupace Iráku by mohla být politická kontrola OSN a v zemi by mohly být multinacionální síly, včetně kontingentu arabských zemí v dohodě s Ligou arabských států." Zapatero současně prohlásil, že... Madrid hodlá zesílit svou účast na operacích proti Al- Kájdě v Afgánistánu a aktivně spolupracovat s jinými zeměmi na protiteroristických krocích v Evropě. (trend č. 4, duben 2004).

Úryvek je použit z článku s názvem Politické zemětřesení ve Španělsku a lze říci, že jde o jeden z mála počinů, který představuje názory vůdce španělských socialistů a designovaného premiéra na postoj Španělska k Iráku kompletní, a nezkreslené osobními názory vydavatelů, samozřejmě prostřednictvím novinářů, na to, co si vlastně Španělé sami myslí. Jestliže však Trendu vyslovíme vysoké uznání za korektnost, nezbyde než se současně otázat: v jaké divné zemi a bizarním mediálním světě to vlastně žijeme?



Jak to, že nepadnete na kolena?

Věhlas Antonína Dvořáka dolehl až ke dvoru a císař Franz Josef I. jej jmenoval členem horní komory c. a k. rakouského parlamentu; to znamená, že byl přiřazen k dědičné šlechtě. Jmenování dostali spolu s básníkem Jaroslavem Vrchlickým... Pak si sedli do té Horní sněmovny... Zjišťoval jsem, co ten den bylo na pořadu jednání - byla to obchodní smlouva s Hondurasem. Když pak vyšli ven, čekali na ně novináři, protože to byla obrovská událost, a Dvořák pronesl - "Pánové, tak jsme to všechno rozsekali," a už tam nikdy nevkročil. Politiku sice sledoval, ale většinou ho rozhořčovala... Když se Dvořák stal takříkajíc lordem, došlo k tomuhle: hrabě Kounic, jakožto dědičný aristokrat, byl samozřejmě zapojen do praktické politiky a jako člen mladočeské strany zasedal v dolní komoře - a Dvořák byl najednou větší honorace. Kounic patřil k levému křídlu mladočechů, a jako "rudý hrabě" zastupoval za nově vzniklou sociálně demokratickou stranu dělnictvo v parlamentu. Poté, co byl "proletář" Dvořák jmenován "lordem", sedávali na Vysoké na zámku "rudý hrabě" Kounic s proletářem - lordem Dvořákem... Není to krásný začátek české politiky? (Lidové noviny, 22. dubna 2004).

Úryvek z půvabného vyprávění spisovatele a scénáristy Zdeňka Mahlera vede k zamyšlení, zda nejsme dnes svědky naopak nepěkného konce české politiky, kde alkoholem zpitý poslanec dolní komory zvolený za ODS - Kott - sedává s mocí zpitým poslancem poslancujícím nedávno za ČSSD, Teplíkem. Zatímco poslanec Kott dnes poslancuje za nkoho, poslanec Teplík poslancuje za ODS. Císař pán by něco takového nikdy nepřipusti; stranické sekretariáty ani jejich kandidáti ovšem žádné zábrany nemají.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Uzávěrka tohoto čísla byla 31. května 2004.
NETSOCAN