NETSOCAN
Číslo 5 --KVĚTEN 2005---Ročník IV.
Co nevnímá Dlouhodobý program ČSSD

.ooo Západní civilizaci charakterizuje zajímvý a současně vysoce znepokojivý paradox.
ooo Západ na jedné straně disponuje neobyčejně vyspělou technikou a technologií (zmínit lze genové inženýrství, informatiku, jadernou a raketovou techniku atp.), kterou si starověcí Řekové, Římané, židé či křesťané nedokázali ani představit.
ooo Tyto vymoženosti jsou však nejen důvodem oprávněné pýchy nad schopnostmi lidského ducha, ale zároveň i zdrojem nikdy netušených rizik globálního charakteru v podobě ekologické zkázy, zneužití zbraní hromadného ničení nebo nezvládnutí rizik nových technologií jako např. genového inženýrství (event. výroba monster, klonování atp.).
ooo A přitom těmito božskými i pekelnými technologiemi disponují lidé, kteří se od starověkého Řeka, Římana, žida či křesťana světonázorově i mravně nijak zásadně neliší...
ooo Vstupem do jaderného věku a zmocněním se prostředků globální zkázy se lidstvo vlastně ocitlo v naprosto unikátní fázi svého vývoje, která nemá precendent a tudíž vyžaduje i adekvátní filozofickou, politickou, sociální i psychologickou adaptaci. Přitom se nelze ubránit velice oprávněnému pocitu, že zatímco (zvláště v posledních dvou stoletích) vědeckotechnický rozvoj silně akceleruje, humanitní i společenská oblast naopak nejen stagnují, ale dokonce nabírají dekadentní kurz (viz mj. tvrzení někdejšího amerického prezidenta R. Nixona, že mu americká společnost připomíná Řmské impérium v době před jeho pádem).
ooo Značný historický vývoj nesporně proběhl v oblasti sociálních systémů - od otrokářství přes feudalismus až po dnešní kapitalismus.
ooo Kapitalismu lze oprávněně přiznat hlavní roli v historické industriální revoluci uskutečněné v devatenáctém století, a také v revoluci technologické a informační ve století dvacátém. Jenomže kapitalismus je současně a neoddiskutovatelně původcem i gigantických sociálních katastrof v podobě 1. a 2. světové války, fašismu i holokaustu (ve fašistickém Německu byl kapitalistický systém!) a rovněž démonem, který jako první vyrobil, zavedl do výzbroje i použil atomové bomby a vyvíjí další zbraně hromadného ničení!
ooo Logicky se tak nabízejí následující otázky: Nejsme svědky značné a nabezpečné vývojové disproporce vyznačující se tím, že supermoderní technologií disponuje a současně historicky nevídaným rizikům čelí již neadekvátní, anachronický společenský systém? Nelze kapitalismus z vývojového hlediska označit za společenský systém o celou jednu generaci zaostalejší vůči systému, který již měl několik desetiletí fungovat? Jakým systémem by měl být kapitalismus vlastně vystřídán? A nakonec - co je vlastně příčinou oné vývojové disproporce a systémové společenské retardace?
ooo Nejlépe bude začít hledáním odpovědí na poslední otázku; ona příčina totiž může být nejen očividná a prostá, ale současně i fascinující... Poněvadž s největší prvděpodobností spočívá v naprosto, až diametrálně odlišném způsobu jakým se nakládá s pravdou ve dvou významných oblastech: ve sféře přírodovědecké a společenskopolitické!
ooo Nyní budiž vzpomenuto dvou středověkých titánů, dvou mučedníků pravdy: Čech Mistr Jan Hus byl upálen pro pravdu nábožensko-etickou (odmítal nemravný život tehdejšího kléru), zatímco Ital Bruno Giordano obětoval život pro pravdu vědecko-filosofickou (propagoval heliocentrismus a nekonečnost vesmíru).
ooo Dnes již mučedníci typu italského hrdiny neexistují. Právě naopak! Úspěšní přírodovědečtí badatelé či vynálezci jsou uctíváni mj. i Nobelovými cenami! Při vědeckých experimentech jsou připravovány všechny myslitelně ideální podmínky nezbytné pro úspěšný průběh pokusu! Respektování pravdy je ve vědecké sféře elementárním předpokladem komunikace i existence.
ooo A právě tento postoj i respekt k pravdě se stal motorem onoho raketového rozvoje techniky a technologie v devatenáctém a dvacátém století!!!
ooo Naprosto odlišný přístup k pravdě však lze konstatovat ve sféře společenskopolitické! Zde jsou nové myšlenky stále ještě důvodem válek, násilí, vražd a perzekucí! Nové sociální i ekonomické experimenty jsou všemožně blokovány, destruovány a potlačovány! Kdyby si podobně se svými zákony, rovnicemi, výpočty, teoriemi, experimenty a aplikacemi počínala vědeckotechnická sféra, nic by nefungovalo a technickým hitem by stále zůstávalo mlýnské kolo. Neleží snad právě v tomto odlišném přístupu ta hlavní příčina onoho dvojrychlostního vývoje v přírodovědecké a společenské sféře, a současně i příčina oné retardace ve vývoji společenských systémů?
ooo Nyní přichází čas na debatu o kapitalismu.
ooo Kapitalismus jako společensko ekonomický systém není věčný směrem do minulosti a lze tudíž předpokládat i jeho zánik a náhražení systémem vývojově vyšším. Jakým vývojově modernějším systémem by však měl být - a vzhledem k již zmíněným disproporcím i rizikům prostě musí být a dokonce co nejrychleji - nahražen?...
ooo Východiskem k pochopení funkce onoho nového systému by mohl být kulturní a demokratizační vývoj ve vlastnictví výrobních prostředků i ve způsobu odměňování pracovní síly za vykonanou práci; vývoj, který je zcela evidentní v již zmíněných společenských systémech.
ooo Otrok byl majetkem, pracoval zdarma a nic nevlastnil. Nevolník sice robotoval a rovněž zadarmo, ale mohl již vlastnit i půdu či jiné možnosti vlastní obživy. Kapitalismus z tohoto hlediska představuje vrchol: pracovní síla dokonce dostává téměř celou mzdu za svoji vykonanou práci... Jeho mzda je nižší pouze o onu Marxem objevenou nadhodnotu, kterou si kapitalista - dnes již opět ve vší počestnosti - přivlastňuje. A je třeba zdůraznit, že k onomu přivlastňování nadhodnoty dosud docházelo ve všech typech vlastnictví! Tzn. jak v klasicky kapitalistickém, tak ve vlastnictví společenském (kdy je vlastníkem např. obec či město) a samozřejmě i v takzvaném socialistickém vlastnictví státním! - kdy onu nadhodnotu odebírali a svévolně distribuovali kapitalista, respektive město či stát...
ooo Ve stejném smyslu prošel úžasnou kulturní evolucí i samotný kapitalismus: od klasických majitelů manufaktur, továren a rodinných firem se jeho vývoj ubíral směrem k větší demokratičnosti vlastnictví i investorství a pokračoval přes korporace a akciové společnosti až k současným nadnárodním koncernům.
ooo "Koncentrace výroby a kapitálu v nadnárodních společnostech dosahuje stupně, kdy se jejich centrální řízení stává ne-li nemožné, tedy přinejmenším neefektivní. Dceřiné společnosti těchto společností pracují v různých zemích. Setkávají se s nestejnými vnitřními předpoklady i nestejnými vnějšími podmínkami výroby, s různou legislativou, s různým složením pracovních sil, s různými dopravními podmínkami atd. Musí se jim přizpůsobit, pokud chtějí zdárně prosperovat. K tomu ovšem potřebují určitou výrobní a obchodní samostatnost, třebaže fungují v rámci jednoho koncernu. ...Na tato "malá plavidla", která nicméně mohou mít tisíce zaměstnanců, se přenáší určitá část vlastnických práv majitele konglomerátu (tj. právnické osoby, zahrnující zpravidla rovněž větší počet akcionářů), který je nemůže vykonávat přímo. Míra tohoto přenesení se relativně zvyšuje s velkostí konglomerátu a v řadě případů vede i ke konkurenčnímu boji jeho jednotlivých složek (viz např. vztahy mezi mladoboleslavskou společností Škoda Auto, španělským SEATem a dalšími podniky v rámci koncernu Volkswagen).
ooo Stejně si počínají... i ve svém vnitřním řízení. U větších firem se relativně ekonomicky osamostatňují obslužné i výrobní sekce. V některých případech se dřívější součásti větších podniků přímo mění na ekonomicky samostatné subdodavatele, pracující přímo ve výrobním areálu odběratele, kteří jednak vzájemnou konkurencí snižují ceny dílčích produktů pro finálního výrobce, jednak na sebe přebírají část podnikatelského rizika a povinnost obstarávat část potřebného provozního kapitálu. Dřívější představy o výhodnosti maximální výrobní soběstačnosti ve světě, v němž je obtížnější prodat než vyrobit, se radikálně změnily. V prodejní činnosti obecně se opět rozvíjí systém dealerů, franšíza, zprostředkovatelské a vymahatelské služby atd. Tradiční obchodní domy se proměňují na soubor prostorů, pronajímaných nezávislým prodejcům (srv. např. vývoj obchodního domu KOTVA) anebo ustupují hypermarketům, které využívají svého monopolního postavení (efekt z rozsahu) a dávají si platit i za zařazení zboží té či oné firmy do svého prodejního sortimentu."
ooo (Viz prof. Ing. Zdeněk Hába, DrSc a jeho studie Zaměstnanecká participace a její současný vzestup; http://lko.nazory.cz/HTM/PARTICIPACE.HTM)
ooo Zmiňovaný vývoj kapitalismu posléze dospěl ke své zjevně nejdemokratičtější a současně i terminální fázi, za kterou lze nesporně považovat zaměstnanecké akcionářství! Zaměstnanecké akcionářství funguje jako klasická kapitalistická instituce ve které se více ži méně jejích zaměstnanců stává více či méně plnohodnotnými investory i vlastníky čili kapitalisty.
ooo I v této nejdemokratičtější formě kapitalistického podnikání existuje zjevný vývoj a samozřejmě i turbulence způsobené živelným charakterem tohoto historického procesu.
ooo Za první vlaštovky zaměstnaneckého investorství na československém teritoriu lze považovat nejen mnohé formy družstevnictví, ale i Baťovy prvorepublikové "spolupracovníky". T. Baťa tuto koncepci vysvětlil svým zaměstnancům v roce 1924 takto:: „Poskytujeme vám účast na zisku ne snad proto, že bychom cítili potřebu vydat nějak peníze mezi lidi jen tak z dobrého srdce. Sledujeme tímto krokem docela jiné cíle. Chceme pomocí tohoto zařízení snížiti ještě dále výrobní náklady...“ (Viz Z. Hába...).
ooo Masová forma skutečného zaměstnaneckého akcionářství se pak objevila v osmdesátých letech dvacátého století v USA. Na americkém Středozápadě tehdy hrozil řetězový krach tamějších podniků a úspěšným pokusem o jejich záchranu se proslavil americký právník Louis Kelso. Jeho koncepce nazvaná ESOP (Employée Stock Ownership Plan) spočívala v zavedení legislativy, která umožnila zaměstnancům pořízení výhodných půjček na nákup zaměstnaneckých akcií svých podniků, čímž se stali co-investory a současně jejich spoluvlastníky.
ooo Ohrožené podniky byly zachráněny a zaměstnanecké akcionářství v tomto případě zcela nezvratně prokázalo svoji vyšší efektivitu i konkurenceschopnost vůči klasickým kapitalistickým formám podnikání; rychle se rozšiřovalo a mutovalo v nejrůznější varianty.
ooo V EU byla v roce 2000 zavedena majetková spoluúčast zaměstnanců ve 31% podniků s více než 200 zaměstnanci s 45% podílem na celkovém zisku.
ooo V roce 2003 posoudila studie Evropského parlamentu vliv finanční zaměstnanecké participace na růst efektivity u 30 000 podniků z dvaceti zemí a odhadla růst produktivity např. u Francie na 7-9%, v Japonsku 3-9% a v USA dokonce na 3-32%. Poukazuje se rovněž na příznivý vliv zaměstnanecké participace na vyšší zaměstnanost.
ooo V Česku zaměstnanecké akcionářství upadlo takřka v nemilost zvláště u jeho prvních nadšených propagátorů, mezi kterými hrál na počátku 90. let prim M. Zeman... Vývoj u nás se však zastavil u Klausovy kupónové privatizace; byť se při ní nakoupení většího či menšího počtu akcií zaměstnanci privatizovaných podniků nebránilo. Následující vlády pak fungovaly pouze jako údržbářky Klausova kapitalismu, které veškerý zisk z privatizace státních podílů vpodstatě použily k záplatování rozpočtových děr. M. Zeman, který na protest proti Klausově kupónové privatizaci demonstrativně odmítl kupónovou knížku, po svém zvolení lídrem ČSSD a následně i premiérem na zaměstnanecké akcionářství dočista "zapomněl".
ooo Dnes je zaměstnanecké akcionářství v ČR zcela na okraji zájmu politiků a nynější Základní (dlouhodobý) program ČSSD se o něm nezmiňuje dokonce ani jediným slovem!!! Vysokého ocenění proto zasluhují neúnavní propagátoři této ideje, zejména prof. M. Zelený, prof. Z. Hába a v poměrně obskurních podmínkách fungující Klub samosprávného podnikání.
ooo Současně lze poukázat i na evidentní "dětské nemoci", jejichž příčiny spočívají v legislativě i v samotné koncepci tohoto typu podnikání.
ooo Vlastníci ekonomických subjektů si pochopitelně ponechávají majoritní podíl a tudíž i suverenitu v rozhodování zejména pokud jde o disponování se ziskem i s podnikem: "Velké firmy, jako jsou Procter & Gamble, Air France, Hewlett & Packard a další nadnárodní společnosti, v nichž jsou zavedeny systémy zaměstnanecké spoluúčasti, jsou si velmi dobře vědomy, že míru zaměstnanecké spoluúčasti mohou regulovat tak, aby nedosáhla rozměrů, ohrožujících mocenské pozice velkých akcionářů. Posledním příkladem u nás je vedení rakouské Erste Bank, které v r. 2002 zavedlo akciové opce i pro zaměstnance své dceřiné společnosti Česká spořitelna, a předem vymezilo jak rozsah uchazečů o ně, tak i objem, ve kterém jsou vybraným zaměstnancům nabízeny." (Z. Hába).
ooo Pak pochopitelně existuje i riziko "vytunelování" takového podniku s důsledkem znehodnocení zaměstnaneckých akcií a rovněž možnost, že se celého podniku zmocní management, opět s úmyslem "předisponovat" kapitál.
ooo Nakonec se nijak nepotvrdila ani idea z knihy Kapitalistický manifest (Capitalist manifesto) z roku 1958, jejímž spoluautorem je právě L. Kelso, usilující o podporu politické demokracie formou rozptýlení akciového vlastnictví mezi obyvatelstvo...
ooo Profesor Hába své hodnocení aktuálních forem zaměstnanecké particpace uzavírá takto:
ooo "V soudobé kapitalistické ekonomice existují jednotlivé prvky a tendence, které by se ve změněném hospodářském a politickém prostředí mohly stát prvky přechodu k postkapitalistickému hospodářskému systému anebo v dalším vývoji přímo jeho součástí. V současné době však svou formou tvoří integrální součást kapitalistické ekonomiky, napomáhají její adaptaci na změny, souvisící s informační a technologickou revolucí ve světě a nepředstavují samostatný aktivní revoluční prvek socialistického typu....
ooo Zaměstnanecká finanční spoluúčast může být považována za zárodečnou formu vytváření zaměstnanecké formy společenského vlastnictví jako jedné ze součástí nového, perspektivně socialistického sektoru v případě, že dosáhne kvantitu, nezbytnou k ovládnutí řízení podniku a současně kvalitu, umožňující její dlouhodobost (zejména relativní nedělitelnost a akumulační potenci). Oba tyto prvky jsou obsaženy již v některých dnešních formách zaměstnanecké finanční spoluúčasti, existujících ve vyspělých kapitalistických zemích...
ooo Zaměstnanecká spoluúčast na řízení, podporovaná státním zákonodárstvím, má v současné době převážně sociálně - ochranný charakter. Jeho aktivizační funkce je plně podřízena potřebám zhodnocování kapitálu. Jakmile se vymaní z této společenské formy, stane se bezpochyby zákonitou hybnou silou, systémovým podnětem trvalého růstu efektivnosti podnikové sféry. Zaslouží si proto trvalou pozornost, mj. i proto, že názorně dokazuje zbytečnost soukromovlastnického kapitálu jako formy podnikání."
ooo Citovaný výrok, že ony "jednotlivé prvky a tendence, které by se ve změněném hospodářském a politickém prostředí mohly stát prvky přechodu k postkapitalistickému hospodářskému systému," dokazuje, že profesor Hába obrací naruby kauzalitu přechodu jednotlivých společensko ekonomických epoch. Dějiny fungují přesně opačně: je to naopak kvantita nových jevů, která při jisté koncentraci vyvolá změnu kvalitu celého systému; feudalismus se svým nevolnictvím včetně práva první noci by nikdy nezanikl a netransformoval se v kapitalismus, kdyby již ve feudální epoše neexistovaly a nefungovaly tisíce manufaktur a prvních továrniček!
ooo V tomto případě tudíž teprve primárně vysoký počet konkurenceschopných podniků fungujících na principu skutečně "nekapitalistické" zaměstnecké participace povede k radikální kulturní změně celého hospodářského a politického prostředí!
ooo Možná i z tohoto důvodu - nehledě na výrok "Zaměstnanecká finanční spoluúčast může být považována za zárodečnou formu vytváření zaměstnanecké formy společenského vlastnictví jako jedné ze součástí nového, perspektivně socialistického sektoru" signalizující, že za podstatu socialismu stále považuje státní vlastnictví, aniž by vnímal jeho evidentní vykořisťovatelské rysy - profesor Hába ve svém hodnocení naopak příliš přeceňuje význam "zaměstnanecké spoluúčasti na řízení", která by měla dosáhnout "kvantitu, nezbytnou k ovládnutí řízení podniku"; patrně tu jde o jakési reziduum někdejší a "utopické" vize "dělnických rad" či selfmanagingu. Problém - do jaké úrovně by měl participovat na řízení podniku pomocný dělník a do jaké sekretářka sekčního ředitele - je totiž zcela podružný. Na druhé straně však zcela opomíjí jiný, méně nápadný a přitom vpodstatě zásadní faktor...
ooo Byť ESOP znamená vrchol nové a vlastně nejmodernější ekonomické demokracie ve smyslu zaměstnanecké participace a tudíž i vývojově nejvyšší formu kapitalismu, přesto se stále ještě nejedná o změnu systémovou! Kapitalismus i při stoprocentní spoluúčasti zaměstnanců na řízení podniku stále zůstane kapitalismem - se všemi endemickými chorobami - dokud se ona participační demokracie nestane suverénní při rozhodování o tom, co činí kapitalismus kapitalismem, čili jak spravedlově disponovat se ziskem! Tzn. s fenoménem o který se již téměř dvě století vedou spory, války a propukají revoluce...
ooo Nyní proto přichází čas na pokus o racionální koncepci nové a tentokráte již vskutku sociálně demokratické formy zaměstnanecké participace:
ooo Logicky by jí měl představovat podnik, jehož všichni zaměstnanci jsou v průběhu určitého intervalu, např. kalendářního roku, spravedlivě odměňováni za vykonanou práci - což se zahrnuje do nákladů. V takovém případě by pak složka zisku, která nebude reinvestována měla být proplacena všem zaměstnancům a ve stejné výši, zatímco hodnota reinvestice by měla být rozdělena podobně, avšak tentokráte ve formě zaměstnaneckých akcií.
ooo V takovémto podniku by tudíž fungovalo 100% vlastníků, kapitalistů, a přitom by zde nebyl nikdo vykořisťován...
ooo Podniky tohoto typu by mohly fungovat ve všech hospodářských odvětvích: od klasických výrobních továren přes nemocnice a těžbu surovin až po peněžnictví a stát by pouze stanovoval režim daní či státních subvencí, který by se jistě lišil u zemědělského družstva či např. banky. Formy jejich řízení jistě projdou vývojem; nicméně v zásadě by měl 1 zaměstnanec disponovat jedním hlasem, a jistě s vyloučením excesů v podobě jakýchsi "dělnických rad". Především jde o to jak zajistit, aby se onen zisk neztrácel: ať již v důsledku amorálního chování managementu či nízké imunity zaměstnanců vůči konkurenčnímu korupčnímu tlaku. Zde není možné jiné než legislativní ošetření.
ooo Zaměstnanecké akcie by samozřejmě nemohly být veřejně obchodovatelné a jejich proplácení zaměstnancům by se dělo dle demokraticky schváleného režimu. Otázka vnějších investorů by se dala patrně řešit tak, že výše jejich "dividendy" by neměla převýšit hodnotu nejnižší úrokové míry bankovní půjčky a hodnota původní investice by současně podléhala odpisovému režimu. Znamenalo by to vlastně obdobu bankovní půjčky a jako takovýto investor by se mohl chovat i stát, který by na základě projektů mohl prostřednictvím půjček s velkorysejšími úroky prosazovat své zájmy (investice do oblastí s vysokou nezaměstnaností, ekologické výroby, firmy pro lidi se sníženou pracovní schopností, atp.).
ooo Tato sociálně demokratická modifikace amerického modelu zaměstnanecké participace, ESOPu, by pak měla představovat onu hledanou metu všech socialistů, kompetentní vytvořit generačně zcela nový a vývojově - po otrokářství, feudalismu a kapitalismu - čtvrtý typ společnosti...
ooo Kritériem každé teorie je pochopitelně historická praxe, která mj. potvrdila i nekonkurenceschopnost státní ekonomiky v soutěži s kapitalistickou formou výroby. Dosavadní formy zaměstnaneckého akcionářství byly bez problémů realizovány, neboť zvyšovaly efektivnost výroby, tudíž i konkurenceschopnost podniku a tím i zisky jejich kapitalistických majitelů. V případě sociálně demokratické varianty lze ovšem očekávat problémy.
ooo Zatímco podobná teorie - skýtající např. naději, že při určitém systému odměn začnou, dejme tomu, šimpanzi v ZOO sami pečovat o svůj pavilon... - by byla okamžitě konfrontována s experimentem pro jehož úspěšný průběh by se připravily všechny představitelně ideální podmínky, pak dokonce i v případě pouhého testu sociálně demokratické varianty zaměstnaneckého akcionářství lze očekávat úpornou rezistenci.
ooo Její lidští exponenti, zájmově i filosoficky zakotvení ve stávající společnosti, nepochybně využijí širokého spektra prostředků; od administrativy a legislativy přes média až po individuální formy. Jejich odpor - jakkoliv egoistický i anticivilizační - přitom bude z přírodovědeckého i filosofického hlediska zcela přirozený a vlastně zákonitý; nic víc a nic méně než jakási společenská obdoba fyzikálních principů akce a reakce či indukčních zákonů...
ooo Na druhé straně lze očekávat vysoce příznivý vliv humanistických intelektuálů, kteří mohou celou situaci velice významně ovlivnit. Nulová tolerance by však v této skutečně historické konkurenci měla být praktikována vůči všem - a na obou stranách - kteří budou zkreslovat pravdu, lhát, podvádět či zneužívat moc.
ooo Vstupem do jaderné epochy a tváří v tvář jejím rizikům i perspektivám dalšího vývoje nastal nejvyšší čas na radikální změnu v postoji k pravdě, čili k věrohonosti informací prezentovaných celou společenskou sférou - od politiků přes humanitní intelektuály zabývajícími se společensko ekonomickou problematikou až, jak jinak, po média. Pravdomluvnost se v této sféře již nemůže chápat jako jakýsi "bonton", jako slušnost či ctnost, poněvadž život v pravdě se stává elementárním existenčním předpokladem západní civilizace!
ooo Pokud by se sociálně demokratická forma amerického ESOPu masově rozšířila, a pokud platí teorie dokazující, že ekonomický systém tvoří základnu, z níž adekvátně vzcházejí všechny významné společenské procesy, pak lze předvídat nesmírně příznivé společenské implikace. Mimo jiné i radikální snížení oné v úvodu zmíněné a vysoce riskantní disproporce ve vývoji vědecko technické a společenské sféry.
ooo Zatímco tedy existuje řada významných argumentů pro to, aby se zaměstnanecké akcionářství a především jeho sociálně demokratická variamnta staly zcela ústředním centrem zájmu i činnosti ČSSD a celé Socialistické internacionály, Česká strana sociálně demokratická, jak již bylo poukázáno, tuto významnou oblast politické činnosti vůbec nevnímá ani nereflektuje.
ooo Základní (dlouhodobý) program ČSSD ony unikátní rysy družstevnictví, objevené již před sto lety, sice konstatuje: "Sociální demokracie podporuje všechny formy družstevnictví pro jeho prvky vzájemné solidarity, principy demokratického řízení a rovná práva členů. Navazuje tak na tradice založenéVIII. sjezdem Československé sociálně demokratické strany dělnické v roce 1907. Potvrzuje trvalou platnost myšlenky, že družstva, ve srovnání ve srovnání s ostatními obchodními společnostmi, vykazují jasné odlišnosti," ale vzápěrí následuje šok!
ooo Prý: "Důvodem jejich existence není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům."... (Sic!!!).
ooo Tato teze nejenže neodpovídá pravdě v případě društev zemědělských i mnoha dalších družstev výrobních, ale program ČSSD tím, že chápe družstva jako výlučně neziskové organizace (typu např. svépomocných bytových družstev)), vrací celý ekonomický program sociální demokracie vlastně před rok 1908!
ooo Žádoucí je pravý opak! To znamená koncepce družstev usilujících o co nejvyšší zisk - čili schopných co nejvyšší konkurence; "družstev", které je nutné implementovat do celé ekonomiky a především do průmyslové výroby, "družstev" jejichž paralelou v makroekonomice je právě zaměstnanecké akcionářství jehož myslitelně nejetičtější, nejspravedlivější obdobou by pak mohla být sociálně demokratická varianta amerického ESOPu!
ooo A v okamžiku, kdy ekonomická produkce subjektů podnikajících dle tohoto principu převýší v ČR produkci klasických kapitalistických subjektů, bude možné hovořit o konci kapitalismu v této zemi a o vzniku historicky zcela nové postkapitalistické epochy. Totéž platí pochopitelně i v globálním měřítku.
ooooCo tedy dělat?
ooo Začít je nutné i možné okamžitě a po doladění legislativy by bylo možno formou sociálně demokratického ESOPu privatizovat jednak krachující podniky a rovněž nemocnice. V případě nemocnic ČSSD hájí ztracenou vartu a zatvrzele trvá na jejich současném statutu i přes vědomí, že v USA jsou dnes tyto neziskové veřejnoprávní instituce privatizovány a v ČR budou zprivatizovány krátce poté, kdy se ODS dostane k moci.
ooo Sociálně demokratická forma amerického ESOPu by se měla stát intelektuálním kultovním nástrojem i vlajkovou lodí sociálních demokratů, nebot celému sociálně demokratickému hnutí poskytne skutečný smysl jeho moderní existence.

František Stočes
18. června 2005

NETSOCAN