NETSOCAN
Číslo 5 -- KVĚTEN 2005 ---Ročník IV.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Heslo liberálních socialistů:
Čest prácovi!

 Závěrečné prohlášení
zakládající konference
Frakce sociálně demokratické levice

ČLÁNKY
 Médiokracie chaotů a dekadentů?
 Prasata by žasla...
 Co nevnímá Dlouhodobý program ČSSD
 Zmatení pojmů nebo zbraň hromadného oblbování?

NETSOCAN MONITOR
 Neuvěřitelný samorost Galloway
 Média a Bílý dům - těžký souboj
 Proč Blair opět zvítězil?
 Katastrofou byli bolševici
 EU: V Česku je nejpočetnější střední vrstva
 Král Tony
 Land of Opportunity
 Jak čelit bioteroru?


o
ZÁVĚREČNÉ PROHLÁŠENÍ
ZAKLÁDAJÍCÍ KONFERENCE
FRAKCE SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÉ LEVICE


o V sobotu 14.5.2005 proběhla ustavující konference Frakce sociálně demokratické levice.
o Sociální demokraté z většiny regionů České republiky, kteří cítí nespokojenost se současnou situací v ČSSD, jejím dosavadním směřováním a postavením v české společnosti se sešli v Praze, aby společně hledali cestu a způsob, jak sociální demokracii vrátit důstojnost a důvěru občanů ČR, ale i členů sociální demokracie samé.
o Tomuto setkání předcházel dlouhý proces hledání a debat. A tak i když včera 13. května získala důvěru třetí vláda koalice v tomto volebním období a dosavadní kroky jejího premiéra Jiřího Paroubka jsou příslibem náprav předchozích chyb, cítíme nadále potřebu v započaté cestě pokračovat. Naším cílem není osobní konfrontace, ale naopak podpora těch proudů v ČSSD, které důsledně hájí programové cíle sociální demokracie.
o Naším cílem je na půdě sociální demokracie v rámci jejího volebního a dlouhodobého programu, ale i v intencích Politické deklarace Evropské sociálně demokratické strany (PES), vytvořit prostor a instrumenty prosazování a realizaci dvou základních cílů.

1. Prvním cílem je posílení a prohloubení vnitrostranické demokracie, která omezí tak rozšířený klientelismus v řadách sociální demokracie a zamezí manipulaci v programových a personálních otázkách. Cestu k tomu vidíme v primárních volbách na všech úrovních, přímé volbě nejvyšších představitelů strany a ve využití instrumentu vnitrostranického referenda k řešení zásadních programových a politických otázek sociální demokracie.
2. Druhým cílem je vytvoření prostoru v rámci sociální demokracie pro setkávání , tříbení, hledání a formulování názorů a postojů levice k současným výzvám globalizujícího se světa, integrující se Evropy a probíhajících změn v naší zemi.

o Takovéto hledání východisek můžeme zaznamenat v řadě sociálně demokratických stran Evropy, v nichž frakce jsou běžnou součástí politického života a jsou důležitým nástrojem vnitrostranické debaty. Posledním takovým vystoupením byla např. kritika „rostoucí moci kapitálu“ z úst předsedy SPD Münterferinga.
o Tváří tvář restauraci starých pořádků, odmítání principů sociálního státu, solidarity, sociální spravedlnosti a soudržnosti je aktivizace levice v celé Evropě výzvou pro dnešek.
o Neokonzervativní a neoliberální tendence, které v posledních letech v  důsledku probíhajících změn nabývají převahy a pokoušejí se být určující silou dalšího vývoje u nás i ve světě, ohrožují základní sociální občanská a lidská práva, vydobytá našimi předchůdci během sociálních a politických bojů v minulých staletích.

o Jsme toho názoru, že:
o - je třeba odmítnout a zabránit vzniku unilaterálního světa dle představ neokonzervativců, který ve svých důsledcích ohrožuje to nejcennější a nejdůležitější pro celý svět – mírovou spolupráci národů a civilizaci.
o - je třeba odmítnout a zabránit návratu neoliberálního nespravedlivého světa, v němž pravidla určují jen vyvolení a bohatí, jehož hlavním výsledkem je, že bohatí jsou bohatší a chudí chudší.
o - je třeba odmítnout a zabránit liberálním reformám, které probíhají pouze na úkor chudších vrstev s jediným cílem maximalizovat zisk v zájmu bohatých.

o Evropa stojí na křižovatce, buď půjde cestou přizpůsobení se tlaku globalizace, cestou sociálního a ekologického dumpingu, nebo svede zápas o evropský sociální model, který je velkou lidskou hodnotou a smyslem lidské civilizace. Není pochyb, na čí straně stojíme.

o Demokracie bez sociální dimenze je neúplná. Politické svobody bez sociální spravedlivosti jsou nedostatečné.


frs





















o

o
o
Heslo liberálních socialistů:
Čest prácovi!

o o Vypadá to, že se znovu vracejí padesátá léta, avšak v jaksi opačném gardu...
o Komunisté tehdy považovali dělnickou třídu za předvoj společnosti a spolu s "angažovanými umělci" se všemi možnými i nemožnými způsoby pokoušeli vyjádřit čest a úctu dělnické práci: prvomájové průvody, metály, plakáty se šťastnými havířkami, vyháněním inteligence z kanceláří ke "zpívajícím frézám" aby také okusila "slasti" dělnické práce atp. a samozřejmě i zavedením pozdravu Čest práci! Své odpůrce posílali do pracovních táborů na převýchovu, a na jejich branách už chyběl pouze nápis Arbeit macht frei!...
o Lid dělnický i rolnický si své dřině myslel své; kde mohl tam se z práce ulil, prosazoval zkrácení pracovního dne i týdne a pozdrav Čest práci! si modifikoval na Čest prácovi! Na dobu, kdy byly pracovní soboty dnes vzpomíná jako na temný dávnověk. Nicméně na svých chalupách pracoval i o sobotách a nedělích, svátek nesvátek. Protože pracovat se musí a práce je bezesporu zdroj téměř všecho, čeho člověk užívá.
o A Einstein, který zmiňuje i činnost intelektuální, uctil práci následujícími slovy: "Uvažujeme-li o našem životě, záhy zjistíme, že téměř veškeré naše konání se váže na existenci dalších lidí. Jíme pokrmy, které vyprodukovali jiní lidé, máme na sobě šaty, které vyrobili jiní lidé a bydlíme v domech, které postavili jiní lidé. Většinu toho, co víme a v co věříme nám sdělili jiní lidé prostřednictvím řeči, kterou stvořili jiní. Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli."
o Není tudíž divu, že Svátek práce či Píseň práce patří mezi kultovní hodnoty socialistů.
o Avšak není práce jako práce! Existují profese jejichž výkonem se člověk vzdělává, intelektuálně i společensky roste (rozšiřuje kontakty i vliv). Na druhé straně existují profese, které člověka doslova zotročují: intelektuálně jej retardují, omezují a vyčerpávají buď fyzicky svou náročností nebo psychicky svou monotóností. Takovouto prací "poctěným" občanům po osmi hodinách dřiny obvykle nezbývá než více či méně pravidelně "relaxovat" při sklence alkoholu, aby úplně nezcvokli... Navíc bývají podobné profese nejméně honorované.
o Každý jistě připustí obrovský rozdíl v charakteru práce dělníka u pasu a například novináře či premiéra.
o Z předešlých důvodů a také z potřeby vzdělávání a rodinného života hájí socialističtí europoslanci již poněkud zoufalý požadavek maximálně 48 hodinového pracovního týdne a proti nim stojí mj. i liberální agitčíci, skutečně hodní onoho pozdravu: Čest prácovi!
o V Lidových(!) novinách (12. května) je to kupř. Pavel Máša v článku A padla!, používající skutečně dojemné argumenty: "Chcete si přivydělat k platu na nákup bytu? Baví vás práce a na přesčasy nehledíte? Radujete se, že se vaší firmě daří...? Pak máte smůlu. ...o své naděje a radosti přijdete."
o Znalec globalizace a radostí i nadějí z práce, pan Máša, bohužel neprozradil, zda měl na mysli prodavačky v supermarketech, pracující za 50 kč na hodinu či dělníky u pasu. Nicméně by měl připomenout jistou věc: v roce 2004 donutil nadnárodní koncern Siemens jihoněmecké zaměstnance, aby si prodloužili pracovní dobu o jednu hodinu denně i k souhlasu s různými finančními ústupky (zaměstnanci se vpodstatě zřekli 30% svých příjmů). Výsledkem byl vzrůst zisku koncernu z 3,3 miliard euro na 5,4 miliard, vzrůst ročního platu šéfa koncernu na 4,5 milionů euro, a současně platů dalších dvanácti ředitelů na celkových 33,4 milionů euro.
o To jsou ale paradoxy, viďte, pane redaktore! Nemohl byste jako znalec globalizace alespoň předpovědět, při jaké výši zisku se chamtivost takovýchto koncernu konečně ukojí?
o Ponurejší skutečností než tragikomický článek lidově novinovho agitčíka je informace, že si s anglickým premiérem nezřídka přezdívaným jako Prolhanej Tonda, zanotoval na téma Čest prácovi! i premiér český...
o MF DNES 24. května pod titulem Paroubek si notoval s britským premiérem uvádí následující výrok našeho premiéra: "I naši lidé mají zájem pracovat o sobotách a nedělích,"... asi stejně jako Britové...
o Premiér Paroubek se možná kdysi v sobotu nebo v neděli, ve funkci náměstka ředitele Restaurací a jídelen a právě po splnění své pracovní povinnosti ochutnávače vín, srazil v restauraci s toaletářkou a uklízečkou a možná se odehrála i následující konverzace:
o "Čest práci, děvčata! To je od vás náramně obětavé, že pracujete také v neděli!"
o "Ale nás naše nedělní práce, soudruhu náměstku, strašně zajímá! Víme přece, že budujeme komunismus," zašvitořily ženy.
o "Tak nashle v prvomájovém, soudružky!"
o Doba už byla taková...
o Kdyby však český premiér viděl svému britskému protějšku až do žaludku, zjistil by možná, že se Tony po svém dobrém zvyku jen snaží prokázat, že ti, co o něm tvrdí, že je Prolhanej Tonda, nelžou. V poměrně religiózní Velké Británii totiž stoupenci anglikánské či jiných křesťanských církví popř. židovského vyznání mají v neděli respektive o šábesu zájem spíše zajít na mši, kontemplovat a navštěvovat příbuzné. Byť i v této velice konzervativní zemi tradiční zvyky dost upadají.
o Takže došlo i na kolegiální ujištění, že i český premiér "...je proreformním politikem, který si uvědomuje, že je nejprve nutné reformovat hospodářské systémy a až na základě výkonné ekonomiky se zajistí pracovní místa lidem."
o I v tomto případě je skutečný život složitější. Když např. odbory ve Francii či Německu prosadily zkrácení pracovní doby na 35 hodin týdně za adekvátně sníženou mzdu, jednalo se tehdy o výraz solidarity zaměstnanců s nezaměstnanými, protože právě toto zkrácení pracovní doby umožnilo vznik nových pracovních míst! Chystané prodlužování pracovní doby - a navíc honorované maximálně pozdravem Čest prácovi! - tudíž zdánlivě paradoxně nezaměstnanost reálně zvýší a navíc zvýší i chudobu a opotřebovnost pracovní síly!
o Pokud sociálně demokratický premiér tyto aspekty nevnímá, pak si přímo říká o politický důchod, do něhož ho svými hlasy pro KSČM odešlou voliči.
o Nicméně když si již lidově novinový redaktor spolu s britským a českým premiérem při oslavách delší a sobotní i nedělní pracovní doby tak notují, pak by nebylo marné jim ukončit pracovní dobu v pátek a o sobotách a nedělích je nechat - za odměnu a zdarma - vykonávat veřejné práce.
o A to práce úplně stejné, jaké vykonávají za trest kriminální delikventi.
o Zmíněné trio by tyto práce, alespoň dle toho co dosud napovídalo - a na rozdíl od oněch trestanců - rozhodně bavily.
o Takže: Čest jejich prácovi!

frs


Sdělení redakce: vzhledem k technickým problémům ("viróza" počítače, atd.) mohla být uzávěrka tohoto čísla provedena až 17. června).





NETSOCAN MONITOR




Neuvěřitelný samorost Galloway
...v americkém Senátu obvinil pravicové senátory, že zavinili smrt 100 000 osob, z toho 1 600 amerických vojáků, "na základě prolhaných důvodů." ...a poukázal na to, že demonstroval před iráckým velvyslanectvím proti Saddámovu porušování lidských práv už dávno, ještě v době, kdy britská a americká vláda se Saddámem vesele obchodovaly... V roce 2003 byl Galloway vyloučen z Labouristické strany za to, že nazval Blaira a Bushe "vlky" a apeloval v televizi v Abu Dhabí na britské vojáky v Iráku, aby se protivili rozkazům svých velitelů. Spektakulárně vyhrál soudní spor nad konzervativním deníkem Daily Telegraph, který ho obvinil z korupčního přijímání Saddámovy ropy - ... kandidoval se svou novou "stranou" Respect... a dramaticky zvítězil v londýnském volebním okrsku... nad tamější dosavadní labouristickou poslankyní. (LIDOVÉ NOVINY, 19. května).

Otázkou je, zda se v onen neuvěřitelný samorost nemění spíše Labour Party. Vypadá to totiž tak, že se prostředkem její politické diskuse stává vylučování a perzekuce členů, jejichž názory se dostávají do konfliktu s poněkud obskurními zájmy stranického establishmentu. Představa, že by se gentlemani, kteří Gallowaye z Labour Party exkomunikovali poškozenému omluvili a sami rezignovali na politické posty, již přpadá zcela utopická. Bohužel. Pro Labour Party i britské občany, pochopitelně.



Média a Bílý dům - těžký souboj
Irácké zbraně hromadného ničení jsou nejviditelnějším, ale ne jediným příkladem složité partie, která se dnes hraje mezi politiky a novináři. Bill Clinton to "uměl" s médii dobře. Bushův Bílý dům kontroluje své "poselství" ještě lépe. Méně tiskových konferencí, větší rozpočet na řízené "PR" včetně plateb pro spřízněné komentátory... V případě iráckých zbraní uvěřili skeptičtí novináři v únoru 2003 prezentaci ministra zahraničí Colina Powella v OSN a na vozidlech americké armády vyrazili do irácké pouště. Do roka nezbylo z Powellových důkazů nic. (MF DNES, 18. května).

Nu, pokud bude Bushův Bílý dům v nastoupeném trendu pokračovat, pak - i s ohledem na současnou obrovskou názorovou polarizaci americké společnosti - v blízké budoucnosti nepochybně vznikne i americký úřad pro tisk a informaci (čili jakási obdoba cenzury v někdejším sovětském bloku); byť samozřejmě půjde o americkou verzi a obdobu někdejšího úřadu pro neamerickou činnost. Neboť jedině takovýmto způsobem lze ve složité partii mezi politiky a novináři dát pravdě mat. Samozřejmě se to nazve například reformou americké mediální scény. Jistou indicií se stává sám Collin Powell, který ztratil místo šéfa State Departmentu nikoliv proto, že dezinformoval, ale proto, že se již poněkud styděl v tomto hanebném a krvavém šachu pokračovat. Druhou variantou může být skutečná a akutně žádoucí reforma americké potažmo světové mediální scény.



Proč Blair opět zvítězil?
Labouristická strana pod vedením Tonyho Blaira zaujímá značnou část středopravého teritoria, které kdysi drželi konzervativci., zatímco liberální demokraté se posunuli nalevo od labouristů. ...pokud chcete volit konzervativní vládu, volte labouristy, jestli chcete labouristickou vládu, volte liberální demokraty, a chcete-li liberální vládu, volte konzervativce... Jsem v podstatě příznivcem domácí politiky nové Labour, a proto jsem tuto stranu volil. (MF DNES, 11. května).

Britský spisovatel David Lodge, který uvádí citát komentátora The Times of London Simona Jenkinse tak o sobě sděluje, že je zarytý konzervativec, který kvůli konzervativnímu programu nové Labour volí pseudolabouristy. Čert aby se v tom pak vyznal. Chudáci britští voliči!



Katastrofou byli bolševici
Má-li se hledat největší geopolitická katastrofa 20. století, pak se doslova nabízí bolševická revoluce v roce 1917 - takzvaná Velká říjnová socialistická revoluce, která proběhla v listopadu. Zkusme si představit svět, kdyby bolševici, které platila miliony marek německá tajná služba, v Rusku nezvítězili. (MF DNES, 10. května).

Autor, Karel Pacner si počíná jako pošetilý "kdybysta". Jednoduše si za rok "0" stanoví 7. listopad 1917 a pak snadno vypočítává co by nebylo, kdyby nebylo 7. listopadu 1917: nebyl by prý hladomor, válka by byla kratší - "Ruští kozáci, francouzští pěšáci, britští tankisté a američtí dělostřelci se mohli sejít v srdci Německa možná už na jaře 1918"... Kdyby... Takhle se krásně znásilňuje historie. Jenomže VŘSR byla bezprostředním následkem strašlivé 1. světové války, nevyvolané bolševiky nýbrž kapitalistty! K. Pacner měl tudíž spíše napsat: Kapitalismus představuje takovou katastrofu, že v boji o světovládu jsou kapitalisté ochotni dostat k moci dokonce i bolševiky... Ale když se mu již "kdybování" tak zamlouvá, mohl by vyzvat ke "kdybování" např. i soudružku Švorcovou. Třeba co by se dělo, kdyby Lenin neumřel v roce 1924, ale žil o 40 let déle. Možná by uslyšel, že v takovém případě by byl sovětský Sputnik vypuštěn již v roce 1937 a v roce 1960 by Lenin slavnostně odkoupil od posledního kapitalisty poslední oprátku... (Čímž se naráží na následující Leninův bonmot, sdělovaný ovšem pouze par coeur: "Kapitalisté jsou posedlí ziskem do té míry, že nám nakonec prodají i oprátky, na kterých je pověsíme..."). Jak by pan Pacner soudružce Švorcové takové "kdybování" asi vyvracel...



EU: V Česku je nejpočetnější střední vrstva
Například v Rakousku se... zvýšil počet chudých už na 13,2% všech obyvatel, což představuje přes jeden milion lidí. "Vrstva pracující chudiny však nadále roste,"... Rakouskému hospodářství jako celku se přitom daří jako nikdy v historii a průměrný plat v zemi letos poprvé přeskočil i průměrnou mzdu v sousedním Německu. Přesto má čím dál více Rakušanů pocit, že bohatne jen "hrstka vyvolených", zatímco zbytek naopak chudne. "Mezi milionem chudých je totiž 650 tisíc lidí, kteří spadají do této kategorie, ačkoliv pracují."... Někteří rakouští politici a odboráři proto volají po tom, aby byla také v Rakousku stanovena zákonem minimální mzda, a to ve výši 1000 euro (31 tisíc korun). (LIDOVÉ NOVINY, 6. května).

Nejefektivnější by asi bylo, kdyby se platy exekutivců, legislativců i státní správy stanovovaly jako stabilní násobek nikoliv průměrné, ale minimání mzdy ve státě. Jedině tak lze asi účinně přispět k vytvořit prostředí, kde lidé, kteří dřou jako koně, žijí alespň trochu jako lidé.



Král Tony
...ztělesňuje protiklad: vůdce demokratické socialistické strany, který nikdy nepoužil slovo "socialismus"... Když jsem zaslechl, jak zvyšuje hlas a mluví o svobodě, pomyslel jsem si: "To mě zajímá," a začal jsem pozorně naslouchat. Za chvilku jsem si uvědomil, že mluví o svobodě trhu, a to s pomocí výrazů, jež by použil spíše konzervativní předseda vlády, ale nikdy před ním by tak neučinil labouristický vůdce... Blairova aktiva byla následující: slušnost, důvěryhodnost, způsobilost. Jeho hodnocení v prvních dvou bodech utrpělo vážné škody. Ale pokud to není slušný Tony, kterému lze věřit, kdo je to tedy? V očích mnoha dřívějších stoupenců je to člověk odpovědný za rozpoutání války na základě chabé lži. Navíc drze zapíral, když argumenty proti jeho rozhodnutí nabíraly na síle. Moci se držel i v době, kdy by mnozí jeho předchůdci dávno rezignovali. (MF DNES, 4. května).

Salman Rushdie zde naráží na jednu velice zajímavou a děsivě pochmurnou věc: sice přímo kritizuje, ironizuje a odsuzuje Tonyho Blaira, ale nepřímo fakticky kritizuje, ironizuje a odsuzuje i Labour Party! Selhání jedince lze vidět jako běžnou věc, ale okolnost, kdy se nevěrohodný člověk, lhář, a podvodník drží v nejvyšší stranické i státní funkci signalizuje naprostou disfunkčnost stranického establishmentu i celé jeho politické strany, a to bez ohledu na volební výsledky.



Land of Opportunity
...Britons find it harder than other nations to earn more money and get better jobs than their parents. ...more than 15 years after John Major promised to create a classless society... While 17 % of those born in the UK in 1958 made it from the bottom quarter income group to the top, only 11 per cent born in 1970 did so. Mobility in the Nordic countries was twice that of the UK... The findings challenged the idea that America was a "land of opportunity". Despite getting more than 60 % of people into college education for many years, the upper reaches of US society had been in effect cut off to most of the worse off since the 1960s. In Britain, graduation rates in the richest fifth, born in the 1980s, have risen from from 20 % to 47 %. Only 9 % of children from the poorest fifth of families now get degrees - up just 3 %... "Social mobility in Britain is much lower than in other advanced countries and is declinig - those from less privileged backgrounds are more likely to face disadvantage into adultood, and the affluent continue to benefit disproportionately from educational opportunities."
...Social mobility by nation:
1st........ Norway
2nd........ Denmark
3rd........ Sweden
4th........ Canada
5th........ Finland
6th........ Germany
7th........ UK
8th........ US
(ANGLICKÝ LIST, LIDOVÉ NOVINY, 29. dubna).
Země (omezených) možností
Britové zjišťují, že v porovnání s jinými státy obtížnějí dosahují vyšších výdělků i lepších pracovních míst než jejich rodiče. ...více než patnáct let poté, co John Major slíbil vytvoření beztřídní společnosti... Zatímco z těch, kteří se narodili ve Velké Británii v roce 1958 a patřili do 25 procentní skupiny s nejnižšími platy se jich 17% prosadilo do skupiny s nejvyššími příjmy, pak v téže příjmové skupině Britů narozených v roce 1970 se to zdařilo již jen 11 procentům. V severských zemích byla tato sociální mobilita dvojnásobná vůči VB. Zjištěné údaje rovněž zpochybnily představu USA jako "země neomezených možností". Přes mnohaleté dosahování 60% středoškolské vzdělanosti, od 60. let horní vrstvy fakticky početně klesají a rozšiřují se vrstvy nižší. Ve Velké Británii vzrostla míra vysokoškolského vzdělání nejbohatší pětiny narozené v roce 1980 z 20% na 47%. Z rodin, patřících do nejchudší pětiny, absolvuje vysokou školu pouze 9% dětí, což představuje nárůst o 3%. "Ve Velké Británii je sociální mobilita mnohem nižší než v jiných rozvinutých zemích a klesá - ti s méně privilegovaných rodin budou v dospělosti daleko pravděpodobněji čelit nevýhodám a majetní budou stále výhodněji těžit z lepšího přístupu ke vzdělání."
...Porovnání sociální mobility některých států
1........ Norsko
2........ Dánsko
3........ Švédsko
4........ Kanada
5........ Finsko
6........ Německo
7........ Velká Británi
8........ USA



Jak čelit bioteroru?
Jeden z problémů souvisí s celkovým systémem zdravotnictví ve Spojených státech i v dalších zemích, kde v této oblasti hraje roli rozhodující nebo alespoň velkou roli soukromý sektor. Jeho fungování nemá elementární předpoklady zvládnout situaci, kdy smrtelné viry a bakterie... by zasáhly statisíce a možná miliony občanů... Všeobecně se konstatuje, že možnosti včasného zjištění biodiverze by se podstatně zvýšily, kdyby existoval celostátní systém rychlého propojení a analyzování lékařských informací, např. nárůst počtu pacientu s určitými symptomy či zvýšený výskyt neobvyklého syndromu... To se ovšem nelíbí mnoha majitelům soukromých nemocnic... lékáren, zdravotních pojišťoven apod... Je potřebí vidět, že ve Spojených státech zdravotnictví pohlcuje 16 % HDP, což nemá ve světě obdobu a ve hře jsou stomiliardy soukromého kapitálu. To vše za situace, kdy 45 milionů Američanů není zdravotně pojištěno. (trend č. 3, březen - duben 2005).

Spojené státy jsou ukázkovým příkladem "liberální solidarity", kde chudí, kteří si nemohou dovolit zdravotní pojištění, nádavkem přispívají formou přímých daní i DPH na lékařskou péči bohatých.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla z technických důvodů provedena až 18. června 2005 ve 12:00 hodin.
NETSOCAN