NETSOCAN
Číslo 5 -- KVĚTEN 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Volby v České republice a demokracie
 Ideální čas k boji proti korupci
 M. Zeman a D. Rath o zaměstnanecké privatizaci nemocnic

ČLÁNKY
 Novinový titulek jako prostředek dezinformace?
 Český neonacismus, anti-neonacismus a fašismus

FEJETON
 Chraň nás, Pane, před ochránci všelikými

DOKUMENT
 Co se to děje v české Policii?

NETSOCAN MONITOR
 Zítra sklidíme, co teď zasejeme
 Facka jako konspirační teorie
 Menšinová vláda není zakázaný plán...
 Zábavný Václav Havel
 Jsme uprostřed bitvy myšlenek
 Nový vichr z Kremlu
 Dvě věže ční nade všemi...
 Obávám se plíživého fašismu
 "Toto není vláda, to je boj o koryta"
 Politická příživa
 Zrubej tu děvku, otče náš!


o
M. Zeman a D. Rath
o zaměstnanecké privatizaci nemocnic



o Masarykova dělnická akademie uspořádala 23. 5. ve Steinerově sále Lidového domu diskuzi, které se zúčastnili M. Zeman, D. Rath a P. Hulínský.
o Přinášíme diskuzní otázku položenou šéfredaktorem měsíčíku NETSOCAN - o možnostech zaměstnanecké privatizace nemocnic - s reakcemi D. Ratha i M. Zemana, doplněnými redakčním komentářem.
. Přepis zvukového záznamu z celého velice zajímavého diskuzního podvečera naleznete na webových stránkách Masarykovy dělnické akademie, umístěných na http://www.cssd.cz.


STOČES: (Táže se, zda má sociální demokracie také připraven projekt zaměstnanecké privatizace nemocnic).

RATH: Musím říci, že jdeme osvědčenou cestou, to znamená cestou veřejné neziskové nemocnice. V tom zákoně je, že nemocnici řídí a dohlíží na ni dozorčí rada, která je složená z poloviny jmenované zřizovatelem a druhou polovinu tvoří např. volení zástupci zaměstnanců, jsou tam zástupci lékařské odborné společnosti, pokud jsou to univerzitní, tedy fakultní nemocnice, tak je tam výrazný podíl lékařské fakulty na řízení té nemocnice, ale je tam i zástupce města či obce, na jehož území nemocnice působí. Toto je řekněme model, který je odzkoušenější. Já bych se trochu bál modelu zaměstnanecké privatizace nemocnic. Víte, jak to u nás chodí, zaměstnanci to pak prodají a prchnou někam, a stejně to skončí u někoho jiného. Já bych radši šel cestou osvědčeného modelu veřejnoprávních institucí.

ZEMAN: Já bych Davida jenom doplnil. Já jsem byl a jsem zastánce zaměstnanecké privatizace, např. americké metody EZOP, ale v životě by mě nenapadlo privatizovat zaměstnaneckými akciemi nemocnici, univerzitu nebo další části veřejného sektoru. Proč? Z jednoduchého důvodu. Zaměstnanecká privatizace má smysl u soukromých podniků, kde zaměstnanec je akcionář a akciovka je soukromá společnost. Primárním zájmem soukromého podniku je zisk. Zaměstnanec tím, že vlastní nějaké akcie a může, byť drobnými inovacemi, ovlivňovat produktivitu práce tohoto podniku, přispívá ke zvyšování jeho zisku. Nezisková organizace není organizace, která nevytváří zisk, je to organizace, která tento zisk reinvestuje do původního předmětu své činnosti, v daném případě tedy do zdravotnictví. Zaměstnanecká privatizace nemocnic by byla proti tomuto účelu stejně jako jakákoli obchodní nebo akciová společnost, protože část zisku, minimálně část zisku, by se vyváděla mimo nemocnici a tím by zcela logicky klesaly zdroje pro vlastní zdravotnictví.


Redakční komentář

o V první řadě je třeba připomenout, že přepis nepřináší celé znění položené otázky. Možná proto, že nebyla připravena písemně, ale vznesena pouze spatra, takže její sloh nemusel být dokonalý. Proto je nutné k přepisu otázky doplnit ještě další informace.
o Veřejné neziskové nemocnice fungují např. i v USA, kde je pro ně používán terminus technicus veřejnoprávní neziskové organizace, a nejde pouze o nemocnice, ale např. i o univerzity, atp.
o Významný americký sociolog a historik Immanuel Wallerstein je definuje jako středně velké, decentralizované, konkurence schopné a neziskové struktury. "Rozhodující je, aby byly neziskové, tj. aby nikdo nedostával ´dividendy´ nebo ´podíl na zisku´ a aby se veškeré přebytky vracely zpět organizaci, nebo aby je zdanila kolektivita a investovala je jinde," připomíná Wallerstein a poznamenává:
o "Jsem si vědom toho, že jsme právě svědky snahy o proměnu těchto struktur v ziskové instituce, ale pokud k tomu dochází v nemocničních strukturách, výsledky nejsou příliš dobré a na univerzitách v tomto směru k serióznímu pokusu zatím nedošlo... V žádném případě nebyly tyto státem financované neziskové struktury výrazně méně efektivní než soukromé ziskové struktury." (rovněž na http://www.cssd.cz.)
o Byť se to určitě stane předmětem povolebních politických jednání, připadá nepochybné, že pokud probíhá úsilí o privatizaci těchto subjektů v USA, pak v ČR - získá-li politickou moc pravice se svými privatizačníi atamany jako např. hejtmanem Bendlem - budou neziskové nemocnice nezadržitelně a nenávratně zprivatizovány. Nakonec se jedná pouze o spor dvou koncepcí. Po eventuálním dalším vítězství ČSSD však opačný proces již nebude možný.
o Vlastnická struktura českých zdravotnických zařízení je poměrně pestrá: od zcela privátních subjektů přes vlastnictví charitativních či církevních institucí až po zmíněné veřejnoprávní. Proč by potom v této struktuře nemohly fungovat i zdravotnické subjekty privatizované zaměstnanecky a konkurovat si s privátními nebo církevími a nakonec - proč ne - i s veřejnoprávními.
o D. Rath se ovšem obává, že, "...zaměstnanci to pak prodají a prchnou někam, a stejně to skončí u někoho jiného."
o M. Zeman ovšem tyto obavy nepřímo rozptyluje když říká: "Já jsem byl a jsem zastánce zaměstnanecké privatizace, např. americké metody EZOP..." Jestliže se, jak vidno, M. Zeman implicitně vůbec neobává, že zaměstnaci ve výrobních podnicích privatizovaných např. dle americké metody EZOP své majetky "prodají a prchnou někam, a stejně to skončí u někoho jiného," pak se patrně zachovají stejně i v případě jimi privatizovaých zdravotnických zařízení.
o Navíc ani M. Zeman ani D. Rath zjevně nic nevědí o "sociálně demokratické variantě amerického ESOPu", která by rozptýlila zejména obavy D. Ratha. (Viz článek Co nevnímá Dlouhodobý program ČSSD na www.netsocan.cz/socan/num0505/.
o Podobně zaměstnanecky vlastněné nemocnice by ataman Bendl nezprivatizoval ani kdyby se na hlavu postavil. S veřejným neziskovým subjektem si ovšem snadno poradí...


František Stočes, 11. června.

o

o
o
o
Ideální čas k boji proti korupci

o Titulek následující úvahy může mnohým čtenářům připadat nepatřičný až absurdní - jak by nyní, kdy povolební patová situace zatěžuje mysl občanů i politiků úvahami o všech možných i nemožných variantách povolebního politického uspořádání, a kdy jakýsi občan Šinágl nemá na starosti nic jiného než pořádání obskurních demonstrací požadujících odstoupení premiéra ze všech státních i stranických funkcí, jak by nyní mohl být ideální čas na boj s korupcí?...
o Přesto - a právě díky onomu volebnímu patu - taková ideální situace na dohodu o přijetí možná velice účinného systémového protikorupčního opatření právě existuje.
o Jednou z hlavních úloh demokracie je kontrola zákonného výkou moci vládnoucí strany či stran politickou opozicí. Vzniku soudobých demokracií ovšem nepředcházela nějaká prvotní úvaha o ideálním demokratickém systému; dosavadní stav se utvořil fakticky v procesu živelného vývoje.
o Vznikly různé formy dle kterých vítězné strany utvářejí vládu - systém většinový, systém poměrného zastoupení, a které současně vymezují parlamentní opozici jako politickou kontrolu exekutivy, která má v příštích volbách šanci špatmou vládu vyměnit.
o Jak ale ukazuje praxe, tento systém přestává být imunní zejména vůči ekonomické delikvenci páchané vládnoucími politiky a dalšími úředníky, kteří mohou díky svým stranickým, politickým i dalším konexím použít nejrůznějších pák - ať již přes státní zástupce či policejní úžedníky atp. - minimálně k ovlivňování průběhu případných kauz.
o Jako klasický příklad takové možnosti odehrávající se na nejvyšší úrovni může posloužit kauza policejního plukovníka Kubiceho, který tři dny před volbami předložil parlamentní komisi materiály o vyšetřování vražd páchaných organizovaným zločinem, a stěžoval si na údajné obstrukce proti vyšetřovatelům v jejichž pozadí měly být politické tlaky vzniklé z faktu, že mezi podezřelými se nacházejí i příslušníci establishmentu.
o Avšak skutečnost, že z těchto materiálů okamžitě unikly na veřejnost pouze drby o údajném sexuálním zneužívání nezletilé dívky premiérem (co z těchto tajných materiálů uniklo do podsvětí se pochopitelně neví), není vyloučeno, že plukovníkovy motivy nebyly vůbec úctyhodné, ba dokonce naopak. Možná mu dokonce nějaká jiná politická strana slíbila eventuální beztrestnost, jakmile se dostane k moci...
o Ať tak či onak, tato kauza prostě dosvědčuje obrovskou zkorumpovanost české elity a nejpočetnější korupční delikty se pochopitelně vyskytují především na straně vládnoucích politických struktur. Již proto, že opoziční tábor k tomu prostě nemá ani zdaleka tolik šancí.
o Všechny politické strany i straničky se před volbami dušovaly, jak zatočí s korupcí, jakmile jim volič pomůže do křesel. Nyní ty, které se dostaly do parlamentu mají jedinečnou šanci svým slibům dostát a boj proti korupci reálně zahájit.
o Jednou z významných příčin malé imunity soudobých demokracií vůči korupci může být systémový nedostatek spočívající v tom, že vítězové voleb "berou prakticky všechno". To znemaná ovládají nejen rezorty, ve kterých se chystají provést významné a programem slíbené změny - finance, hospodářství, zdravotnictví, atp. - ale poněvadž vládnou i rezortům vnitra a spravedlnosti, současně "vyhledávají, dapadají a trestají" samy sebe - své vlastní delikventy... Což v mnoha případech činí tuze neradi, neochotně a nezřídka tomu i brání jak to jenom jde. Nu a čím více jsou společnost i její vládnucí elity demoralizovány, tím dysfunkčnější musejí být i tyto složky.
o Západ oproti nám stále disponuje předností v podobě silné profesionální etiky. Soudce v mafiánské Itálii stále vnímá svou profesionální hrdost a svými zkorumpovanými kolegy prostě pohrdá. V Česku soudce klidně krade v samoobsluze, na právnické fakultě se objeví korupční aféra při přijímacích zkouškách a fakt, že obrovské procento mladých absolventů právnické fakulty získávalo (v dobách prezenční vojenské služby) "modrou knížku", signalizoval jejich vlastní rozsáhlou korupční praxi hned po opuštění fakulty.
o Všechny tyto argumenty vedou k závěru, zda by nestálo za to pokusit se alespoň experimentálně o vyvážení a zdokonalení soudobé demokracie v tom smyslu, že vládnoucí strana či strany by si ponechaly všechny rezorty s výjimkou vnitra, spravedlnosi a popř. i vedení Nejvyššího kontrolního úřadu, které by připadly opozičním parlamentním stranám či straně (vlastní dělba představuje jen technický problém).
o Jistě se objeví realistické námitky, že by opoziční strany těchto rezortů zneužívaly v předvolebním boji, atp.; a případ Kubiceho dokazuje, že to patrně dovedou i beztak. Otázkou zůstává, co je škodlivější? Nepřipadá podstatně škodlivější, když těchto rezortů zneužívají spíše vládnoucí strany.... A last but not least, poněvadž by i mezi opozičními stranami fungovala rivalita o získání těchto rezortů, existovala by kontrola i z této strany.
o Zmíněný systém by pak mohl vést k tomu, že "šibalové" vládnoucích stran - v současném systému možná z většiny neodhalení - by se začali třást strachy jenom při pomyšlení, že by se pokusili nějakou osobu či instituci zkorumpovat; zatímco momentálně z korupce většinou a vesele tyjí....
o Jako poslední a stejně závažný argument pro podporu zmíněného systému lze uvést poznatek, že bolševické či fašistické převraty nesmírně usnadnila skutečnost, že totalitní strana, která se dostala demokraticky do parlamentu pak ovládala současně policii i armádu...
o Eventuální kladný či zamítavý postoj nynějších parlamentních stran k této koncepci - zvláště v současné patové situaci - by se mohl pro občany stát velice zjevným důkazem toho, která strana svůj vyhlašovaný boj s korupcí myslí skutečně vážně, a rovněž zda netrpí nějakým bolševickým či fašistickm pokušením.
o


František Stočes
11. června.




















NETSOCAN MONITOR


Zítra sklidíme, co teď zasejeme
Ono je totiž velmi jednoduché mluvit o islámském světě, ale tento pojem ve skutečnosti neznamená téměř nic, protože je to nesmírně diferencovaná socio-ekonomicko-politicko-kulturní a samozřejmě v neposlední řadě náboženská a duchovní entita... To možná my, "Evropoameričané" vytváříme z reálně diferencovaných celků jakési umělé nábožensko-kulturní homunkuly, kteří se mohou proměnit ve Frankensteiny a ohrozit nás ještě mnohem více, než si umíme představit... Tím, že jsme si ve své egoistické nenasytnosti přizvali ty, komu krásně německy říkáme gastarbeiteři, tedy levnou pracovní sílu, která ve druhé generaci již levnou pracovní silou být nechce. Chce být souborem plnohodnotných občanů země... V poslední době jsme byli na ulicích evropských měst svědky důsledků našeho předchozího chování, přičemž přirozeně nikdo nebagatelizuje skutečnost, že noví spoluobčané někdy trpí až příliš nízkou hladinou elementární loajality k zemi, do níž její (sic) rodiče přišli. (MF DNES, 27. května).

Autor sociolog Miloslav Petrusek ve svém zajímavém článku varuje před nezodpovědnou imigrační politikou a pléduje především pro imigraci vzdělané pracovní síly. V opačném případě dle jeho názoru "sklidíme co zasejeme" a ony plody budou dosti hořké.



Facka jako konspirační teorie
Velký kus práce odvedl bulvár. Hned v pondělí bodoval Blesk neuvěřitelným popiskem na titulní straně: "Macek vrací úder! Ty mě nebudeš sRath!" Konkurenční Aha! se nenechalo zahanbit a o den později se k události postavilo tak, jak se od správného bulváru očekává. Na straně 2 otiskla redakce šestici fotek ze rvačky s kritickými komentáři trenéra karate Karla Strnada. Ten například zjistil, ...že se podle výrazu oba na střet těšili... Pochvalu zaslouží Petr Uhl, který napsal pod titulkem "Za urážku skutkem až dva roky" komentář... Za zmínku stojí závěr komentáře: "Právně vinit Macka, že jednal jako člen organizované ODS, však nelze..." (LIDOVÉ NOVINY, 26. května).

Autor - redaktor Lidových novin Robert Malecký - sice správně kritizuje bulvár, který vzhledem ke své vysoké čtenosti silně ovlivňuje veřejné mínění - a to nikoliv ve vytříbené intelekuální sféře schopné vlastního hlubokého úsudku, ale právě u onoho vysokého procenta občanů, kteří kvůli obrovskému množství denodenních starostí v boji o přežití nemají na formování vlastních hlubokých politologických úsudků jednoduše čas a možná ani náladu. Možná by pomohla jistá konkurence ze strany tzv. seriozního tisku v tom smyslu, že by rovněž vydával vlastní - a výslovně tak označenou - bulvární přílohu. Problém tzv. seriozního tisku ovšem spočívá spíše v tom, že se často chová silně neseriozně a s dodržováním tiskového zákona - ukládajícího mu informovat mj. pravdivě a vyváženě - si často vůbec neláme hlavu...



Menšinová vláda není zakázaný plán, ale měla by být založena na smlouvě
Pro mě jsou zelení naprosto nedefinované a nedefinovatelné uskupení nezávislých. Kteří oproti minulým uskupením nezávislých... použili, využili, zneužili název Strana zelených. ...většina kandidátů tohoto uskupení do voleb není členy Strany zelených. To jsou opět staří známí nezávislí... Obecně si myslím, že je to další opakovaný pokus do našeho demokratického politického standardního systému instalovat nestandardní - a v tomto smyslu protisystémový - prvek, který je celá léta znám pod pojmem nepolitická politika. A toto je další inkarnace v panu Bursíkovi. Proto není překvapivá tak vehementní podpora tohoto seskupení exprezidentem Havlem. (LIDOVÉ NOVINY, 20. května).

Autor článku, prezident ČR Václav Klaus - jak říká titulek - sice jako správný demokrat nepovažuje eventuální menšinovou vládu ČSSD s tichou podporou KSČM za "zakázaný plán", ale mohl by si ještě přečíst MF DNES z 1. října 2003 s komentářem politologa B. Doležala, tvrdícího: "Pokud by ČSSD zvolila menšinovou vládu s tichou podporou komunistů, vydala by se už podruhé směrem, který se jí nevyplatil po roce 1945. A ČR by tím nastoupila tzv. chilskou cestu k demokracii (oklikou přes nějakého Pinocheta)." Pak by český prezident určitě připojil i vážné varování české veřejnosti před českými pinochetovci - které je politolog Doležal nepochybně schopen identifikovat. V opačném případě by pak pravicový V. Klaus mohl skončit jako chilský prezident Salvador Isabelino del Sagrado Corazón de Jesús Allende Gossens...



Zábavný Václav Havel
Ve své knize Prosím stručně Havel přiznává, že věrnost pro něj byla nesplnitelným ideálem. Popisuje, jak ještě za manželství s první ženou Olgou navštěvoval herečku Dagmar Veškrnovou, svou současnou manželku. "Sblížili jsme se v revolučních dnech. Po jednom plese v Lucerně, kde jsme s Dášou tančili, jsem se k ní vnutil na kafe. Dal jsem pokyn ochrance, aby jela tiše a bez světel. Prý svým troubením a svícením a svícením vzbudili celou ulici,"... (MF DNES, 13. května).

Pan prezident si, zdá se, počínal jako monarcha. Nejenom se, podobně jako císař Rudolf, vyjadřuje v první osobě plurálu ("kde jsme s Dášou tančili"), ale po jeho vzoru - Hopsa hejsa do Brandejsa - si vyhazoval i z kopýtka a ještě ke všemu nutil své vozky projíždět ulicemi autem se zhasnutými světly... Tato glosa však nemíní kritizovat prezidentovo smilstvo (jak by to asi klasifikovala Madelaine Albrightová). Trojúhelník Václav, Olga, Dáša lze považovat za privátní záležitost oněch vrcholů. Sžíravou kritiku však zasluhují média, která místo aby nás polechtala historkami z prezidentova soukromí, důvěřivé občany farizejsky krmila Havlovými Dopisy Olze...



Jsme uprostřed bitvy myšlenek
Současný papež řekl velice jasně, že chce bojovat proti "hodnotovému relativismu", jenž je důsledkem 60. let, která tvrdila, že neexistuje skutečné dobro a zlo. ...celý étos 60. let měl velký dopad na to, jak... islámský svět vnímá Ameriku... Tvář, kterou mu ukazujeme, je založena na velké mravní uvolněnosti. Ženy se objevují na veřejnosti s odhalenými břichy nebo něčím ještě horším... Naprosto chápu, že se lidé v Karáčí mohou cítit uraženi excesy americké masové kultury, ale stejně se cítí i lidé v Kansasu... Cítím se jako hrozný pedant, když tohle říkám, ale naprosto tomu rozumím. ...násilí, sex, vulgárnost. To je něco, co lidi uráží... Na druhou stranu však nelze ani souhlasit s cenzurou. Zbývá nám tedy apelovat na tvůrce zábavy, aby si vytvořili smysl pro společenskou přiměřenost. Musejí mít smysl pro občanskou odpovědnost - a to navíc v globálním měřítku, protože v takovém světě dnes žijeme. (MF DNES, 12. května).

Autorka Madeleine Albrightová za klíčový problém v nynější mezinárodní politice považuje myšlenkový střet kultur a náboženství. Kritizuje Bushe, chvástajícého se, že jeho vláda vytvořila "nejlepší zahraničněpolitický tým v dějinách", za to, že vůbec nepochopil význam náboženské a kulturní identity. Jeho ideologové žili ještě v ideách 20. století a: "Vůbec si nedovedli představit, že... za těchto podmínek jejich farizejský a arogantní postoj obrátí svět proti nim."



Nový vichr z Kremlu
Ani jsme se nenadáli a z Ruska už jde opět strach. Bývalý disident a laureát Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicin v rozhovoru pro liberální list Moskovskije novosti obvinil země Severoatlantické aliance ze "spiknutí" proti Rusku. NATO podle Solženicina připravuje "totální obklíčení Ruska", které povede ke ztrátě jeho suverenity... "Po celá devadesátá léta byl Západ ve vztahu k Rusku v ofenzívě: nastoloval agendu a určoval témata k jednání... S nástupem Putina a konzolidací jeho nové moci dochází ke změně..." (MF DNES, 9. května).

Rozsévač strachu, autor Josef Pazderka, komentátor České televize, sice použil citát z článku českého bushefila A. Vondry v Hospodářských novinách, ale zapomněl dodat, že to není Rusko, kdo buduje vojenské základny okolo hranic NATO, ale naopak NATO - a konkrétně USA - jež budují, nebo projektují své vojenské základny v Kazachstánu, Arménii, Gruzii, Ázerbajdžánu, atd. a dokonce i v ČR (a roztáčí tak nové kolo zbrojení!)... Z tohoto kontextu pak plyne, že oné strašlivé kremlofóbie by oba patrně mohl zbavit erudovaný psychiatr...



Dvě věže ční nade všemi, jejich boj je skoro věčný
Naposled zabodoval Václav Havel, když v křišťálově průhledné narážce naznačil, že jeho rival je plíživý fašista. Klaus se nenechal nachytat a neodpověděl ňafnutím... Na protiúder se připraví jako legendární had Kaa a jeho rána bude bourat zdi... Pro Havla je praktická politika čímsi veskrze mrzkým, proto podporuje vše, co jde proti ní nebo podél ní, nebo aspoň nenosí kravatu, jako dnes zelené (sic). Pro pana Klause je veřejný život fotbalovým kláním, ve kterém se počítají i góly vstřelené rukou a jemuž mohou občané pouze přihlížet, samozřejmě kromě volebního svátku, kdy se smějí hry účastnit. (MF DNES, 9. května).

Autor Martin Komárek, komentátor MF DNES, když už komentuje českou politiku stylem Gaba Zelenaye, mohl přidat historku z poslední prezidentské volby jemu libého prezidenta V. Havla, kdy byl soupeřův hráč dokonce jakýmisi podivnými fandy dokonce odvlečen ze hřiště... Byl jím poslanec repů a vášnivý antihavlovec M. Sládek, jemuž v den prezidentské volby policie - jistě čistě náhodou - nasadila zápasnickou "kravatu" a doslova odvlekla na policejní stanici, údajně kvůli podání nějakého vysvětlení. Díky jeho absenci v parlamentu pak Pravda a láska" slavně zvítězil o jediný(!) hlas...



Obávám se plíživého fašismu
Bývalý prezident Václav Havel se v postkomunistickém světě obává plíživého fašismu a neofašismu. Na tuto myšlenku jej přivedl zákrok policisty, který 1. května zmlátil pracovnici Úřadu vlády, Kateřinu Jacques, když protestovala proti demonstraci neonacistů... "Mám dojem, že někteří politici svými vyjádřeními k tomu bezděky... přispívají." K šíření neofašismu podle něj přispívá i odmítání zákona o registrovaném partnerství. "Třeba když se... dává najevo, že menšina jinak sexuálně orientovaná nemá co vyskakovat," uvedl Havel. (MF DNES, 9. května).

Hned v dalším vydání MF DNES přispěchal M. Komárek s vysvětlením, co tím chtěl básník, pardon, absurdní dramatik vlastně říci. V redakčním komentáři, popisujícím dlouholetou rivalitu mezi exprezidentem V. Havlem a prezidentem V. Klausem, oznámila MF DNES národu: "...Václav Havel... v křišťálově průhledné narážce naznačil, že jeho rival je plíživý fašista."(!!!). Zprávu, že český prezident V. Klaus je plíživý fašista lze označit jako poplašnou zprávu nejalarmujícího účinku. Vzniká totiž akutní riziko, že všechny extremistické neoantineonacistky v zemi vezmou své děti, vyrazí s nimi na Hrad agitovat vojáky hradní stráže a z Hradčanského náměstí se budou ozývat výkřiky - "Tady plíživého neonacistu chráníte a mě tady budete takhle píchat bajonetem?"...



"Toto není vláda, to je boj o koryta"
Z toho, že ministr obrany se stal ministrem vnitra, protože bývalý ministr zahraničí už ministrem vnitra byl a tak jím vlastně nemůže být jmenován znovu, zatímto on (ministr zahraničí) už byl ministrem zdravotnictví, a tak se nemůže stát ministrem zdravotnictví znovu, a předsedovi sněmovny (který se nemůže znovu stát ministrem obrany, protože už jím byl, ale musí opustit své místo, aby ho mohl dostat bývalý ministr zahraničí) vymysleli nové "portfolio" "pro Evropu" – a všichni se okamžitě začali hádat, zda tento člověk je ministrem pro EU nebo není - vyplývá, že tvůrci vládních restrukturalizací jaksi hodně dochází materiál. Tohle není vláda, to je boj o koryta. (Britské listy, 6. května).

Autor Matthew Parris v britských Times vlastně plasticky ukazuje co to je tzv. New Labour; kdy pod vládou Tonyho Liara probíhá za lukrativní peníz hra "Hejbejte se škatulata", při nž jsou někteří zkostnatělí straníci - jako např. pacifista Galloway - jednoduše ze strany vylučováni. Prostě nejsou In, a těm hravým politikům připadají až příliš old-fashioned. Není snad staromódní obviňovat britskou vládu ze spoluodpovědnosti za smrt sto tisíc bombami roztrhaných iráckých civilistů? Hrozné! Pokud se takto chová New Labour, jak si asi bude počínat Newer Labour.



Politická příživa
Kde jste byli, političtí příživníci... Všichni. Politici, novináři, moralisté. Slušní občané... Když se redaktoři zpravodajsví a účeloví odboráři České televize zmocnili zmocnili vysílání, fandili jste jim, nadávali jste a lili fekálie po těch, kteří se jim postavili - na obranu zákona a úkolů veřejné služby... Bojíte se říci, že neziskové organizace mnohdy realizují zadání i politický zisk cizích rozvědek za peníze nadací a že na konci toho řetězce je skoro vždy nějaká politicky ambiciózní podnikatelská nebo zpravodajská skupina. Bojíte se říci, že je sprostou manipulací, když betonářská lobby platí okrašlovací aktivity zelených aktivistů... (metro, 5. května).

Autor Štěpán Kotrba se pokouší - a určitě právem - prokázat, že Česká republika je jeden veliký podvod a binec. Ale mohl klidně pokračovat. Přihodit k tomu třeba i členy KSČM, kteří hanobí komunistickou ideu tím, že si říkají komunisté, ačkoliv na jejich praxi není komunistického ani zbla. Mohl by se "komunistům" například posmívat i za to, že si dali do svého znaku třešničky - Šmeral by se z takového komunistického symbolu učitě potrhal smíchy! Tomuto bolševickému ovocnářství se vlastně mohou posmívat všichni, až na samotného Štěpána Kotrbu, který ty třešničky vlastnoručně namaloval...



Zrubej tu děvku, otče náš!
A vůbec - prdlajs vím, co vidí kamery, ty temné kruhy pod očima města a státu, s čočkami upřenými "fix focus" do veřejného prostoru za temnými sklíčky nerozbitných slunečních brýlí (Brýle jsou odolné proti hozeným kamenům, střelbě z nedovoleně držených zbraní a ohnivým pohledům všech, kteří nemají čistá svá pečlivě střežená svědomí.) A propos - je svědomí veřejný prostor, otče? Je srdce veřejný prostor? To ti, synu, nepovím... Ale třeba pražské Palackého náměstí, čestný pionýrský, veřejný prostor je. Na to můžeš vzít jed... Veřejný prostor je tvůj pravý Otec, synu. Já jsem jen jeden z jeho služebníků. Náměstí je jeho tělo. Vyplázni jazyk. Vem si Ho. Sežer ho. Udav se, můj synu. Jeho tělem a krví. A tak jsem vykročil. Moje lebka se slunci leskla novotou. I ten poslední vlásek, za který by nás mohl v kombatu někdo chytit a odtáhnout do temných koutů svojí rozložené anarchistické duše, jsme se soudruhy ve zbrani oholili. A on, veřejný prostor, hrál andělské chóry... Otče, jsi anděl. Modrý anděl na stráži pokojných neonacistických průvodů. (metro, 4. května).

Autorem této ódy či spíše protestsongu na veřejný prostor je dokumentarista Janek Růžička. Prozaickým závěrem celé poémy je dokumentaristova praktická otázka, "...co na to veřejné kamery? Neříkejte mi, že na ministerstvu zdravotnictví žádná nevisí!" Když už je pan dokumentarista tolik zvědavý, tak se tam snad mohl sám zajít podívat a zadokumentovat faktický stav. Ušetřil by si dlouhé psaní, které radikální antidrogoví aktivisté možná použijí jako evidentní důkaz o škodlivosti marihuany na lidskou psychiku. Pokud se snad pan Janek účastnil onoho incidentu mezi zelenými a policisty a pokusil se strážce veřejného pořádku touto formou agitovat, aby rozehnali úředně povolený a poklidný průvod, pak se nelze divit, že: "Diskuse byla stále vzrušenější a policistovo jednání se stávalo hysterickým," a že policista Čermák - zvyklý číst české zákony a nikoliv těžkou antifašistickou poezii - z toho byl nakonec úplný janek. V tom případě by s dalo pochopit, proč paní Jacquesová (čti žaková) nakonec marně a bezmocně volala: "Tady neonacisty necháte jít a mě tady budete takhle mlátit?" Nakonec měla štětí, že se incident odehrál v poklidné české zemi. Udát se to Broadwayi, hysterický policista Czermac by už dávno střílel.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 11. června 2006 v 15:35.
NETSOCAN