NETSOCAN
Číslo 5 -- KVĚTEN 2007 --- Ročník VI.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
 Quo vadis ČSSD?
AKTUALITY
 Poselství pražské demonstraci 26. 5. 2007
o Noam Chomsky
 CELOSTÁTNÍ DEMONSTRACE NE základnám!
 PRAŽSKÁ VÝZVA
 Ne americkým základnám řekneme v sobotu pod koněm
o  Ivona Novomestská
ČLÁNKY
 Hitler nechtěl válku
o  Ing. Josef Vít
 Co nám politici "zapomněli" říct?
o  René Bartošek
 Vstup jen pro bílé
o  Ing. Josef Vít
SATIRA
 JWB a inspirativní chuť Pilsner Urquell
RECENZE
 Setkání příznivců základen - aneb...
o  Mario Matej
 Trocha trockistické poezie...
DOPISY
 Ad/Kdo vlastně jsi - ČSSD? (1996 - 2007)
NETSOCAN MONITOR
 Vondra pohrozil povinnou vojnou
 ČSSD už nevadí byznys poslanců
 Bursík jako Dušín: sympaťák i podrazák
 Kdo jsou rakouští „magoři“?
 Škromach přirovnal Ratha k Heiderovi
 Nevěra a její mediální obraz
 Poučení ze tří velkých Blairových chyb
 Reader´s Digest



Poselství pražské demonstraci 26. 5. 2007


o Uvádíme poselství, které celostátní demonstraci proti instalaci amerického radaru, konané 26. 5. v Praze, zaslal americký filozof, lingvista, teoretik a politický aktivista Avram Noam Chomsky.
o Text Poselství je převzatý z intranetu iniciativy Ne základnám a autorem českého překladu je Ing. Rudolf Převrátil




Umístění systému protiraketové obrany ve východní Evropě znamená prakticky vyhlášení války. Představte si jen, jak by reagovaly Spojené státy, kdyby Rusko nebo Čína nebo jiná cizí mocnost jen pomyslelo na umístění protiraketového systému na hranicích USA nebo v jejich blízkosti, o budování takového systému nemluvě. Za takových nepředstavitelných okolností by byla prudká reakce USA nejen skoro jistá, ale také pochopitelná, a to z jednoduchých a jasných důvodů.

Všichni dobře vědí, že protiraketová obrana je zbraní prvního úderu. Uznávaní vojenští analytikové USA ji popisují jako „nejen prostý štít, ale umožňovatel akcí USA.“ „Umožní efektivnější uplatňování vojenské moci USA v zahraničí.“ „Tím, že ochrání naši domovinu před odvetou, [protiraketová obrana] bude zárukou schopnosti a ochoty Spojených států ,utvářet’ prostřední na jiném místě.“ „Účelem protiraketové obrany ve skutečnosti není ochrana Ameriky. Je to nástroj globální nadvlády.“ „Protiraketová obrana se týká zachování schopnosti Ameriky uplatňovat moc v zahraničí. Jejím účelem není defenzíva, ale ofenzíva. A přesně proto ji potřebujeme.“ Všechno to jsou citáty z respektovaných liberálních zdrojů hlavního politického proudu – které jsou za rozvoj toho systému a jeho rozmístění na odlehlých hranicích globální nadvlády USA.

Jeho logika je prostá a srozumitelná. Funkční systém protiraketové obrany je pro potenciální cíle následující zprávou: „Zaútočíme na vás podle libosti a vy nebudete schopni odvety, takže nás nemůžete odstrašit.“ Evropanům se teď systém prodává jako obrana proti íránským raketám. I kdyby měl Írán jaderné zbraně a rakety dlouhého doletu, pravděpodobnost, že by je použil k útoku na Evropu, je nižší než pravděpodobnost, že by Evropu zasáhl asteroid, takže pokud je důvodem obrana, Česká republika by měla zavádět systém na svou obranu před asteroidy. Kdyby Írán naznačil byť nejmenší záměr k takovému kroku, země by byla obrácena v prach a dým. Systém samozřejmě míří na Írán, ale jako zbraň prvního úderu. Je to součást narůstající hrozby útoku USA na Írán, jež je sama o sobě vážným porušením Charty OSN, i když lze připustit, že tato otázka nevyvstává v případě států postavených mimo zákon.

Když Gorbačev souhlasil s tím, že sjednocené Německo bude členem nepřátelské vojenské aliance, akceptoval velmi vážnou hrozbu bezpečnosti Ruska, a to z tak dobře známých důvodů, že se jimi nemusíme zabývat. Oplátkou dala vláda USA závazný slib nerozšiřovat NATO směrem na východ. Tento slib byl za několik let porušen, což na Západě vyvolalo málo komentářů, ale zvýšilo hrozbu vojenské konfrontace. Takzvaná „protiraketová obrana“ zvedá hrozbu války o pár stupínků výš. „Obranou“, kterou poskytuje, je zvýšení hrozby agrese na Středním východě s nevypočitatelnými důsledky, a hrozba konečné, smrtelné jaderné války.


Frs, 27. května


Trocha trockistické poezie, doufejme, nikoho nezabije

o Přinášíme recenzi článku Plánování budoucnosti (revoluční MARXISMUS č. 13, únor 2006 - Diskusní a teoretický časopis Ligy za 5. internacionálu). Autor Keith Harvey se v něm zabývá trockistickou vizí socialismu a jeho přechodu v komunismus. Výběr pasáží je záměrně volen tak, aby čtenář pochopil proč trockisté tvoří bezvýznamnou složku politického spektra, což neznamená, že některé jejich ideje postrádají smysluplnost (odvolatelnost poslanců, poslanecký plat ve výši průměrného platu ve státě apod.).
Zákony řídící plánování
…Federace několika dělnických států a tím spíše světová federace sovětských socialistických republik by se měla zabývat rychlým vyrovnáním stupně industrializace těchto států mezi sebou. To si do určité míry vyžádá přesun zdrojů do „Třetího světa“, jako určitou kompenzaci za situaci, k níž došlo v podmínkách imperialismu… Tempo průmyslového rozvoje v bývalých koloniích a polokoloniích nesmí být naopak tak vysoké, aby mu populace nemohla přizpůsobit svou kulturu bez rozkladné nestability…

Kalkulace podle pracovní doby
Co se bude počítat jako průměrná intenzívní jednotka pracovní doby bude rozhodnuto dělnickou demokracií a bude to hlídáno a přezkušováno dělnickými výbory… Kalkulace, kolik pracovní doby je reprezentováno v určitém výrobku, bude úkolem samotné pracovní síly. K tomu bude třeba, aby dělníci jednoduše sečetli hodiny, které jejich brigáda nebo tým tráví v práci a přidali k nim sumu, kterou obdrží ve formě surovin a vstupních výrobků…
Během přechodného období pak vzdělávání, kvalifikační kurzy a příprava pracovníků, rotace zaměstnání a všeobecný rozvoj kulturní úrovně pracovních sil budou vytvářet tendenci ke souměřitelnosti pracovní doby ve všech výrobních odvětvích.. To je důležitým podkladem pro plánovací odborníky. Opravňující „Osvědčení o provedené práci“ bude odvozeno z individuálního množství vynaložených hodin, ale ekonomické kalkulace musí být založeny na údajích o společenské hodnotě práce…

Rozdělování výrobků
…Ze skutečnosti, že „pracovní potvrzení“ bude vypočítáno podle množství jednotlivcem vykonané práce, vyplývá, že v přechodném období bude existovat stupeň společenské nerovnosti. …bude odrážet, kromě jiného, i potřebu zajišťovat společenskou pobídku k provádění společensky méně přijatelných úkolů, normálních prací mimo standardní pracovní dobu nebo práce v odlehlém prostředí či nevlídných pracovních podmínkách…
Marxisté jasně odmítají ideu, že dělníci by měli obdržet prémie podle zvyšování produktivity, registrované v jejich podniku, což je návrh předkládaný „tržními socialisty“… Dělníci jako spotřebitelé budou přímo profitovat z úspěchů dělníků jako výrobců.

Problém kvalifikované práce
…Marx považoval kvalifikovanou nebo „složitou“ práci pouze za násobek práce nekvalifikované... Jak napsal Engels: „v socialisticky organizované společnosti jsou náklady (na kvalifikaci) placeny celou společností a jí také proto náleží ovoce vyšší ´hodnoty´vytvářené složitou prací.“ Odměna za kvalifikovanou práci tedy musí být stejná jako za všechnu ostatní: řídícím principem musí být rovnostářství…
Vezměme si projekt, který si vyžaduje 100 dělníků na 10 dní, z nichž 10 dělníků musí ovládnout speciální kurs a tento kurs zahrnuje celkem 200 pracovních dnů. V tomto případě musí společnost započítat těchto 200 dní a projekt tak zahrne 1200 dní a ne jen 1000. Takže ačkoliv kvalifikovaná práce nevytváří více hodnoty než nekvalifikovaná, ve výše uvedeném smyslu ztělesňuje podobně jako konstantní kapitál za kapitalismu určitý podíl nahromaděné práce, která se přenáší do hodnoty konečného produktu.

Informační otázka
…v pozdější fázi přechodu, kdy socialismus přistoupí – a budou využívány elektronické „pracovní doklady“ – k regulování přístupu k zbylému zboží, jež stále ještě nebude dostupné „v nadbytku“, budou elektronické informace o kontrolách zásob téměř vždy stačit k napravení hrozících nedostatků dostatečnou dobu předtím, než by se tyto nedostatky projevily při prodeji. „Cenových fluktuací“ k regulaci nabídky a poptávky již nebude zapotřebí…

Zlepšit to nejlepší z kapitalismu
…V minulosti byly výrobky plánovány jen s velmi malým ohledem na výrobní proces... S „revolucí kvality“ jsou dělníci konsultováni již v plánovacím stádiu. Výrobky jsou navrhovány tak, aby byly bezchybné, a to lze jen při spolupráci lidí pracujících v designu, vývoji a výrobě ve společném týmu. Výsledkem je, že se nejenom zkrátí vývojový cyklus hlavních výrobků o polovinu, ale tyto výrobky jsou i lépe navrženy a více dělníků se do výroby těší…

Struktury plánování
Struktury plánovacího aparátu pracují na principu volitelské zastupitelské demokracie. Členové výborů dělnického řízení z jednotlivých pracovišť společně se zástupci svazů spotřebitelů se budou scházet na všech úrovních od místní po národní…

Vítězství socialismu
Vítězství socialismu, nižšího stádia komunismu, nelze dosáhnout v jedné zemi. Buď se ho dosáhne ve světovém měřítku nebo nebude vůbec…


Vybral: Frs, 30. května


o
o
Quo vadis ČSSD?

o Předchozí editorialy se zabývaly úvahami o historií ČSSD i o vývoji strany po roku 1989, který vyústil v současný tristní stav. V této závěrečné části bude reflektováno možné řešení těchto problémů v souvislosti s hlubokou strukturální krizí v sociálně demokratické straně.
o ČSSD se od svého vzniku až fakticky do přerušení činnosti po Únoru 1948 vyznačovala především vysokou homogenitou členské základny, se značnou převahou dělnických profesí. Tato homogenita pak přetrvávala i v nejrůznějších samovolně vzniklých stranických strukturách sdružujících ženy, mládež atp., které realisticky artikulovaly i hájily své legitimní sociální i lidské zájmy.
o Během padesátiletého vývoje a zejména vlivem vědecko-technické revoluce se však silně změnila sociální struktura celé společnosti - mj. ubylo dělnictva a zvýšil se počet vysokoškolsky vzdělaných lidí. Tento vývoj by se měl odrazit i v adekvátní vnitřní strukturalizaci ČSSD. Je však zcela zřejmé, že dosud nebyl vůbec reflektován, jak signalizuje nejen neexistence mnohých a zcela nezbytných vnitrostranických organizací (např. sociálně demokratických vědců, umělců atp.), ale i struktura a činnost stávajících - např. SDŽ (Sociálně demokratických žen) či MSD (Mladých sociálních demokratů).
o Například SDŽ představují vysoce heterogenní strukturu sdružující členky nejrůznějšího sociálního postavení, nejrůznějších profesí i životních osudů - a tudíž i zájmů!. Na jedné straně může stát vyučená prodavačka, samoživitelka pečující o tři děti; a na straně druhé vysokoškolsky vzdělaná, bezdětná a lesbická podnikatelka. Obě jsou sociálně demokratické ženy a přitom obě mohou jen velice těžko vnímat zájmy, potřeby i priority té druhé.
o Ona podnikatelka si z daní odepíše počítač, automobil i stavební objekty, zatímco prodavačka si musí ze svého platu, který jí vystačí pouze na přežití, platit mj. (jen v souvislosti s computerem) počítačový hardware, software, internet, odvirovávání, vzdělávání, atd. Výsledkem pak je obrovský rozdíl mezi těmito sociálně demokratickými ženami mj. ve vlastnictví i uživatelských schopnostech informačních technologií se všemi dalšími konsekvencemi… Nehledě na to, že prodavačka je oproti své stranické kolegyni handicapována i fakticky zotročujícím charakterem své práce, o péči a starosti o děti nemluvě.
o Obě jsou sociálně demokratické ženy a obě jsou v ČSSD naprosto stejně pozitivně diskriminovány v přístupu do stranických orgánů či funkcí!... Přitom ona podnikatelka by se měla v případě takovéto pozitivní diskriminace spíše urazit…
o Nejeví se z tohoto pohledu jako vysoce žádoucí adekvátní strukturalizace ženského členstva ČSSD, aby si jednotlivé sociální segmenty mohly prodiskutovat, artikulovat a prostřednictvím svých nejschopnějších členek prosazovat a hájit své legitimní zájmy?
o Nebyla by podobná strukturalizace účelná i v případě mužského členstva? Nejeví se navíc potřebná i další strukturalizace - na sociálně demokratické podnikatele, vědce, umělce apod. - která by představovala i vysoce funkční doplněk odborných komisí?
o Další atavistickou strukturu představují Mladí sociální demokraté. MSD rovněž amorfně sdružují předchozí zmíněné sociální segmenty jako v případě SDŽ - pokud se vejdou do věkového limitu. A nejen to.
o MSD - ač mladí a tudíž zcela přirozeně disponující deficitem moudrosti - se vyznačují obrovským průnikem do nejvyšších a všech možných stranických, a dokonce i státních funkcí: státničí či státničili od funkcí poslanců přes ministra vnitra, ministra bez portfeje atp. až dokonce po premiéra ČR; a kdyby nebylo věkových limitů, jistě bychom měli mladé sociálně demokratické senátory i kandidáty na prezidenta ČR. Naprosto však chybí – a to je pro dnešní ČSSD bohužel charakteristické - seriozní a nezávislá analýza výsledků jejich práce: dosáhli nějakých ambiciózních cílů či radikálních úspěchů nebo naopak a téměř paušálně zcela selhali?
o Navíc si patrně nikdo dosud nepoložil otázku - Co je na činnosti Mladých sociálních demokratů vlastně sociálně demokratického? Snad to, že se na mezinárodní úrovni setkávají s mladými sociálními demokraty z jiných zemí? Nebo že pořádají demonstrace, kde žádají (spolu s narkomafií) dekriminalizaci marihuany, prezervativy zdarma či legalizaci homosexuálního partnerství? Nebo to, že vlastními těly suplují policii i justici a v rozporu se zákonem i principy demokracie jimi brání legální demonstraci českých nacionalistů (proto, že ti nemilují Romy)?
o Nebylo by daleko efektivnější a vlastně i ryze sociálně demokratické, kdyby místo výtržností MSD zdarma doučovali rómské děti, vzdělávali romskou populaci v počítačové gramotnosti a podobně?
o Nebylo by daleko efektivnější a vlastně i ryze sociálně demokratické, kdyby místo volání - Za hašiš bez trestu! - se raději účastnili letních či víkendových brigád v ústavech, kde se léčí narkomani či těžcí alkoholici? Nebylo by daleko sociálně demokratičtější, kdyby do této terénní práce zahrnuli i bezdomovce atp.?
o Přitom bez patřičné sociální empirie nemůže vzniknout ani adekvátní sociální empatie a tedy i kvalitní sociálně demokratický politik; avšak podobné programy v činnosti MSD zcela chybějí. Navíc by při takové terénní práci MSD získávali i voliče nejen pro ČSSD jako takovou, ale i pro sebe v případě kandidatury na zastupitele či poslance.
o Cože?! - ohrne patrně nosy většina členů MSD. Za křeslo mladého sociálně demokratického poslance bojovat prací v terénu a mezi voliči? Pcha! O takové posty se přece bojuje prostřednictvím vnitrostranických lobby, klientů a sekretariátů s cílem vyhandlovat volitelná místa na kandidátce! Vypadá to, že budoucnost ČSSD má všechny možné alternativy…
o Na poslední poměrně novou a možná silně destabilizující heterogenitu ve zcela amorfní ČSSD lze poukázat v oblasti ideologie. V první fázi do roku 1948 se ČSSD vyznačovala silnou ideologickou homogenitou - konkrétně všeobecně přijímaným ateistickým světovým názorem.
o Současná ČSSD se ideologicky diferencovala v tom smyslu, že se v ní ustavila (patrně zcela účelově - jako konkurenční vějička pro křesťanské voliče lidovců) tzv. Křesťanská platforma (KP).
o Dalo by se pak soudit, že zbytek členstva tedy představují ateisté, což je ovšem dojem poměrně zkreslený. V onom (daleko početnějším) zbytku mimo KP mohou být samozřejmě i další křesťané (neangažovaní v KP), mohou tam být muslimové, judaisté či stoupenci dalších věrouk, ale pochopitelně i ateisté včetně marxistů.
o Poněvadž jsou všechny tyto světonázorové proudy zcela legitimní a navíc mají i programové konsekvence, jistě by bylo užitečné, kdyby došlo k jejich vnitrostranické institucionalizaci. Znamenalo by to nejen potřebný intelektuální kvas uvnitř ČSSD, ale i mezi ČSSD a ostatní společností.
o Úplně jiný problém představují vnitrostranické rozhodovací mechanismy a lze říci, že funkční jsou vlastně pouze ty, které kopírují územní členění ČR. Avšak dosud všeobecně uplatňovaný princip zastupitelské demokracie - který byl adekvátní a funkční v období homogenní fáze členské základny - se v dnešní heterogenní fázi stává zcela neadekvátním a vede k tomu, že politická rozhodnutí vedení ČSSD mohou být zcela v rozporu s názorem drtivé většiny členské základny. Poslední sjezd již na tuto situaci reagoval a přijal do stanov principy demokracie přímé, nicméně svoji nedůvěru členské základně vyslovil velice zřetelně tím, že rozhodnutí o pořádání celostranického referenda ponechal výhradně v pravomoci ÚVV.
o Last but not least. Přes obrovskou homogenost někdejší ČSSD probíhaly ve straně rozsáhlé diskuze, na které nestačil jeden stranický deník, ale ČSSD vydávala deníky rovnou tři.
o Nynější silně heterogenní ČSSD není schopna vydávat deník ani jediný! - lhostejno jakou formou (např. jako veřejnoprávní multistranický, atp.).
o Tuto skutečnost, která totálně atomizuje členskou základnu, která zcela potlačuje horizontální rovinu vnitrostranické diskuze a zcela potlačuje možnou přirozenou strukturalizaci, lze označit ani ne tak za neprofesionalitu jako spíše za intelektuální barbarství všech funkcionářů, kteří se od zániku Práva lidu ve vedení sociální demokracie vystřídali!
o Takže na (v titulku) položenou otázku - Quo vadis ČSSD? - se zatím nabízejí poměrně pesimistické odpovědi.


František Stočes, 31. května 2007

































































o



NETSOCAN MONITOR


Vondra pohrozil povinnou vojnou
Politici už zřejmě nevědí jak přesvědčit občany o výstavbě základny USA. Zatím posledním důkazem toho je vyjádření vicepremiéra Alexandra Vondry. Podle něj by případné odmítnutí stavby mělo za následek menší důvěryhodnost ČR jako spojence v NATO a s tím spojené riziko znovuzavedení povinné vojenské služby. (24 HODIN, 28. května).

Jenže co když se základna vybuduje a USA zaútočí např. na Rusko? Budou se nás tázat na souhlas? Pokud ne - a to je zcela jasné - pak se bez souhlasu Parlamentu ČR i Prezidenta ČR ocitneme ve válce jako agresor... Schválení US základny v ČR lze tudíž označit za akt pokusu o vlastizradu. Nu a kdyby se u nás zavedla povinná vojenská služba jen proto, aby A. Vondra dostal samopal a šel válčit do první linie třeba v Iráku nebo v Afgánistánu, pak by mu to odsouhlasili snad i pacifisté.



ČSSD už nevadí byznys poslanců
Ještě před čtrnácti dny sociální demokraté hlasitě volali po zákazu podnikání pro poslance. Pobouřil je tehdy případ poslance Davida Šeicha (ODS). Ten roky podnikal v eurodotacích a přitom seděl ve výboru pro evropské záležitosti. Teď je všechno jinak… Přitom šéf poslaneckého klubu ČSSD Michal Hašek tvrdil, že právě Šeichův případ bude pro jeho stranu inspirací. A chce v novele zákona o střetu zájmů zakázat poslancům podnikání. (Lidové noviny, 25. května).

Jak vidno, Šeichův případ se inspirací opravdu stal… Poslanci se budou předhánět v soutěži, kdo z nich je nejúspěšnější (čti nejzazobanější) podnikatel. Nakonec proč ne. Když se uváží jejich nudná práce v PS, kde jim nezbývá než prospat alespoň 35 hodin denně, tak jim popřejme alespoň nějaké to hobby… Daňový poplatník to zaplatí… Že se tím totálně znevažuje statut poslance? Proboha! Bude hůř…



Bursík jako Dušín: sympaťák i podrazák
…zelení za Bursíka vlastně žádnou politiku nemají… Je to strana stojící neochvějně za svými principy. Jen není jisté, které to jsou. Snad s výjimkou odmítání Klause, na jehož místě by Bursík asi rád viděl Jiřího Dienstbiera, otce své životní partnerky… Stejným úderem pod pás bylo, když řekl, že se o svém současném politickém oponentovi Matěji Stropnickém bavil s jeho otcem,… a jakkoli zdůraznil, že to byl důvěrný rozhovor o rodinných záležitostech, tak si dal záležet, aby bylo jasné, jak oba nezdárnému synovi pěkně umyli hlavu… On i Mirek Dušín uměl být občas malým hajzlíkem a podrazáčkem, samozřejmě vždy v případech, kdy šlo o dobrou věc. Dobrá věc jménem Martin Bursík má jistě velkou politickou budoucnost. (Lidové noviny, 25. května).

Autor komentáře, novinář Miloš Čermák, přirovnává moc předsedy SZ k té, kterou disponoval M. Sládek u repů, byť oba lídry kvalitativně rozlišuje ve prospěch MB. Svou dávkou oportunismus pak zase připomíná „slavné doby“ lidovce Luxe. Nu a pokud by měl MB nad sebou nového prezidenta, svého tchána, boky by mu kryly timurovci a záda sám Krylův Timur, pak se o svou politickou budoucnost rozhodně bát nemusí… Strašné!



Kdo jsou rakouští „magoři“?
Držitelé vědeckých titulů, inženýři, sociologové, učitelé. Podle českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga ale magoři. Toto označení si vysloužili tím, že organizují blokády česko-rakouských hranic… Ve vedení organizace Atomstopp fungují až na malé výjimky vysokoškolsky vzdělaní lidé… “Ministr Schwarzenberg zřejmě neví, o čem mluví, když nás označuje za magory. Od tak vzdělaného člověka bych očekával jiná slova,“ říká Manfred Doppler, vedoucí Antiatomového výboru, původním povoláním zemědělský inženýr… „Já ty magory trošku znám, demonstrace budou nekonečně pokračovat, ale ne už na silnici,“ prohlásil doslova Schwarzenberg. Lidové noviny, 21. května).

Pokud jde o formální vzdělání, pak rakouští vzdělanci možná špatně znají svého Pappenheimského… Sám kníže (jehož tituly zmiňuje Wikipedia jako: "His Serene Highness The Prince of Schwarzenberg, Count of Sulz, Princely Landgrave in Klettgau and Duke of Krummau") se o svém vzdělávání zmiňuje na svém webu následovně: „Ve Vídni a Štýrském Hradci jsem studoval práva a v Mnichově lesnictví. Kvůli předčasné smrti svého adoptivního otce Jindřicha Schwarzenberga jsem musel studia přerušit a začít hospodařit na rodinných statcích v Rakousku a Bavorsku.“ Takže jestli pan kníže není oproti svým „magorům“ spíše zazobaný než vzdělaný?…



Škromach přirovnal Ratha k Heiderovi
„Pokud by se měl pan Rath někdy dostat do čela strany, znamenalo by to heiderizaci sociální demokracie,“ domnívá se Škromach… Rath Škromachovu tvrdou kritiku odmítá. „Je to milý člověk a dobrý místopředseda ČSSD, ale jeho znalosti nejsou nejpevnější. Nejsem proti cizincům ani přistěhovalcům… Jsem jen proti těm, kteří chtějí zneužívat sociální systém,“ řekl včera Rath. (MF DNES, 12. května).

Exkomunista Škromach zjevně nechápe, že solidární sociální systém je vpodstatě prekomunistická struktura, do které občané přispívají „dle svých schopností“ a čerpají z ní „dle svých potřeb“ (pokud jsou jejich potřeby realistické). Aby systém nebyl nepřijatelně ztrátový, muselo by v něm fungovat - ve všech jeho strukturách - co nejméně občanů s etikou maloměšťáka. Proto je nutné zneužívání tohoto systému přísně sankcionovat, což by - spolu s osvětou - mělo vést k jeho kultivaci. Druhou variantou, která poměrně akutně hrozí ze strany pravicové vládní koalice, je postupná demontáž systému a jeho nahrazování komerční variantou.



Nevěra a její mediální obraz
„Gdo má gule, má jich užívat,“ začal svůj ohlas na Topolánkovu aféru… spisovatel Benjamin Kuras. Valašské úsloví prý vyjadřuje, že vladař mívá silnější libido než muž z lidu. Ve Francii či Itálii podle Kurase politik bez obrovského libida a zástupů milenek nepatří do vlády. Ba i zkostnatělá Británie spěje ke „zdravé sexy demokracii“. Už se tam podařilo uhájit kariéru například ministrovi, který měl stovku milostných afér včetně poměru s manželkou jistého soudce a dvěma jejich dcerami zároveň... Josef Hausmann… pod titulkem Topolánek je chlapák… vysvětlil, že premiér se prostě chová podle své přirozenosti, neboť muž je rozsévač a lovec, a druhou dámu přirovnal k „okoukané Mařeně“… „Přes hlubokou touhu po lásce se téměř všechno ostatní považuje za důležitější než ona,“ napsal geniální Erich Fromm… Média však „umění milovat nezajímá“. Preferují „akci“: polygamnímu muži vyřčeně i nevyřčeně přisuzují image silného (potentního) samce, kdežto věrný muž se zdá nepřitažlivý, impotentní či hloupý. Není však hloupý především takový postup? (MF DNES, 12. května).

Autorka, novinářka Alena Melichová, možná netuší, jak se dnešní doba podobá starověkému Římu na počátku jeho úpadku, kdy např. Lucretius reaguje na svoji zmatenou dobu a odsuzuje mravní úpadek římské šlechty. Satirik Catullus (zemřel asi roku 54 př. n. l.) tepá rozvodovost a promiskuitu a císař Octavianus se pokouší podporovat rodinu, vzkřísit staré náboženství a mravy, leč marně. V naší společnosti již dokonce chybí obdoba Lucretia, Catulla i Octaciána. Vládnou nám nezodpovědní a nevzdělaní (alias nemoudří) politikové podporováni stejně nezodpovědnými a nevzdělanými novináři a vydavateli. Prostě hlupáci, jak napsala AM.



Poučení ze tří velkých Blairových chyb
Blair stále trvá na tom, že verdikt nad Irákem vynese až historie, ale již dnes můžeme směle prohlásit,: Irák je katastrofa… Do války jsme šli na základě lživé propagandy… a bez náležitého posvěcení, ať již právního či politického… Zabity či zmrzačeny byly stovky tisíc lidí, a přitom se nerýsuje žádný konec násilí… Morální autorita Spojených států je v troskách a ta britská byla při tom notně pošramocena. Invazí do Iráku jsme si znepřátelili muslimy všude na světě včetně našich spoluobčanů. Musím pokračovat? Jde o nejkatastrofálnější selhání britské zahraniční politiky od suezské krize v roce 1956. (MF DNES, 12. května).

Autor, politolog Timothy Garton Ash vidí jako ponaučení mj. to, že vojenský zásah musí být až poslední možností po vyčerpání veškerých mírových podob liberální intervence. Vojenská intervence musí být navíc založena na faktech a spravedlivém důvodu včetně náležitých právních, demokratických a multilaterálních pověření. Ale kdo nese odpovědnost za ony statisíce mrtvých – jak vidno, svědomí nikoho netíží! Pokud TGA nebude trvat na tom, aby byly politicky odpovědné osobnosti dovlečeny před Haagský tribunál, pak lze jeho postoj označit za civilizační nihilismus, který povede k dalším katastrofám.



Výběr článků o radaru
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR. Výběr pochází převážně z Britských listů.

ENTER XBR radar v Brdech zřejmě nebude jediný (www.military.cz)
ENTER Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny
ENTER
Reportáž z demonstrace proti základnám, Václavské náměstí 26. května



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 31. května ve 23:30.. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN