+ Monthly of ASD Number 5 /2010
NETSOCAN
Číslo 5 -- KVĚTEN 2010 --- Ročník IX.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o Volby a vlády
AKTUALITY
o Teď už máme co jsme chtěli
o Ing. Josef Vít
o Volby a vlády
o Ing. Josef Vít
o Noc kostelů a její načasování
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Děkuji čtenářům BL za kritické názory
o Mgr. Miloslav Štěrba
ČLÁNKY
o Ideální občan
o Ing. Josef Vít
o Političtí pedofilové zneužívají i české děti
o František Stočes
GLOSY
o Akropolis adieu, sakrují Slováci
o Mgr. Miloslav Štěrba
Zahraničí
o Brzezinski varuje před globálním politickým probuzením
o Brazílie před volbami
o Josef Mikovec
Strana práv občanů
o Je třeba okamžitě konat!
o Mgr. Miloslav Štěrba
NETSOCAN MONITOR
o Evropa řeší dluh, Češi mateřskou
o Obrana proti raketám přijde Evropu na 200 miliónů eur
o Nová banka Fio se objeví na českém trhu
o Jak se změnil výkon politické moci v průběhu let 2002-2010?
o Jít nebo nejít volit? A komu dát hlas?
o Těšit se z rozpadu eura je ignorance
o Pecina ví, co pro Topolánka není dobré
Reader´s Digest
o BRITÁNIE A EVROPA: Nikdo nepožaduje zásadní reformu finančního systému
o Bitva (nejen) o hedgeové fondy: EU proti USA a Velké Británii
o O nemoci ze Zálivu






o

o
o
VLÁDY A VOLBY

o Máme po volbách a média jsou plná komentářů - kdo volby vyhrál a jaká vláda z nich vzejde. Jenže to všechno jsou jen hrátky pro naivní lidi, kteří si myslí, že volbami se něco může změnit. Situaci přesně vystihují nápisy na zdech, které se objevují: Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Bohužel, Petr nebo Pavel, každá vláda musí poslouchat skutečné vládce tohoto světa. Toho malého, našeho, ale i vládce celého světa. U nás to není tak vidět, jsme příliš malí a kočírovat naše vlády má za úkol Evropská unie....
o Loni padla vláda ODS. Připravovaly se předčasné volby. V předvolebních průzkumech měla ČSSD 35% hlasů, ODS 20%. To by byla pro ně katastrofa, to nemohli připustit. Posloužil jim opět přeběhlík z ČSSD, poslanec Melčák. Podal stížnost k ústavnímu soudu aby nedopustil předčasné volby - prý by přišel o poslanecký plat. To byla poslední Melčákova pomsta proti ČSSD - byl to přímo nůž vražený do zad. Ústavní soud si zahrál na deus ex machina a nepovolil předčasné volby protože pan Melčák by přišel o svůj nárok. Můžeme se dohadovat, proč ústavní soud rozhodl tak jak rozhodl, proč se rozhodl zasahovat do politiky. Dnes už známe odpověď, ale s ní padají iluze o nezávislosti a nestrannosti ústavního soudu. Ten se stal přímým účastníkem volebního boje.
o V nastaveném čase se bleskurychle vytvořily 2 nové pravicové strany. A vyvstávají další otázky. Vytvoření takové strany stojí peníze a to hodně peněz. Kde se vzaly? Pan Kalousek by měl dost peněz z dob jeho působení na ministerstvu obrany. Ale Radek John? Z platu redaktora na Nově se nová strana vytvořit nedá. Takže ještě jednou - kdo to všechno platil? Druhá otázka je závažnější - co za to budou chtít? Podle Topolánka jsou Věci veřejné mafiánský projekt lidí (z okruhu ODS) ovládajících situaci v Praze. Že se mluví o podnikatelských i jiných mafiích je asi na místě.
o Nové strany měly dost času se etablovat a po následné mediální masáži bylo úkolu dosaženo. Pravice, která by neměla loni šanci, slavně zvítězila a bude mít 4 roky na to, aby bohatí byli ještě bohatší a chudí ještě chudší.
o Tak se dělají volby v demokratické České republice. Voliči jsou jen pasivními účastníky boje o koryta a lukrativní zakázky. Dokonalý příklad spolupráce politiků s "podnikateli". )


Ing. JOSEF VÍT

(Celý text zde )





NETSOCAN MONITOR


Evropa řeší dluh, Češi mateřskou
Mezi spoustou věcí nemoudrých se objevila i jedna moudrá – ústavní zakotvení vyrovnaných rozpočtů v národních legislativách evropských zemí. Německo zákon nařizující od roku 2016 vyrovnané rozpočty už schválilo. U nás jeho obdobu navrhuje ve volebním programu ODS. Ta pracuje s myšlenkou, že rozpočtový cíl by byl pohyblivý a závisel by na předpokládaném vývoji ekonomiky. Autorem této myšlenky je ekonom Tomáš Sedláček. Jde o to, že součet deficitu rozpočtu a růstu DPH by byl pevně stanoven zákonem. Pokud by byl určen součet nula, tak v případě růstu o čtyři procenta by vláda musela navrhnout rozpočet se čtyřprocentním přebytkem (záporný deficit je totiž logicky přebytek). A naopak při dvouprocentním propadu ekonomiky by byl přijatelný až dvouprocentní deficit. To by garantovalo ve střednědobém horizontu vyrovnané hospodaření veřejných rozpočtů a přitom by to respektovalo vývoj hospodářského cyklu. V době poklesu výkonu ekonomiky by totiž vláda až tak moc nedusila hospodářství úspornými opatřeními. (MF DNES, 19. května).

Autorem článku je Pavel Páral, komentátor MF DNES. Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč vlády – levicové i pravicové – takováto zjevná opatření dosud neschválily, a zda, pokud je vůbec schválí, je budou respektovat. Jinou otázkou je, jak budou reagovat finanční žraloci, žijící pohodlně z úroků, nebo jak se decentně říká z „obsluhy dluhů“ a samozřejmě i finanční spekulanti typu Sorose. Třetím aspektem je možnost, že zde probíhá jakási finanční glajchšaltizace a z důsledků několika státních bankrotů řeckého typu se posléze vynoří evropský superstát...



Obrana proti raketám přijde Evropu na 200 miliónů eur
„NATO už buduje raketovou obranu našich ozbrojených sil. Cena rozšíření tohoto systému, aby pokryl nejen naše vojáky, ale také obyvatelstvo, je nižší než 200 miliónů euro během deseti let. Bude rozdělena mezi 28 zemí NATO,“ řekl Rasmussen.... NATO už od pražského summitu 2002 uznává nárůst raketového ohrožení území členských států. V Bukurešti před dvěma lety souhlasily evropské země NATO s integrací s tehdy plánovaným americkým štítem. Problémem je ale velký deficit rozpočtu pro financování společných projektů, který činí přes 600 miliónů eur (15,6 miliard Kč). Kromě toho jsou velmi napjaté i národní vojenské rozpočty. ( Novinky , 6. května).

Poněvadž se notoricky opakují pokusy válečných štváčů o militarizaci Evropy, a mnozí čeští (pseudo) sociální demokraté se chovají jako stydliví až decentní militaristé a váleční štváči, viz Rezoluce stydlivých militaristů a válečných štváčů? , nezbývá než připomenout zásadní sociálně demokratický postoj, který před třemi lety zaujali němečtí sociální demokraté k jejich tehdejšímu pokusu: Předseda německé SPD Kurt Beck prohlásil: „V Evropě nepotřebujeme nové rakety… SPD nechce na evropské půdě nové závody ve zbrojení mezi USA a Ruskem.“ Německý sociálně demokratický ministr zahraničí Frank-Walter Steinmaier k tomu navíc dodal: „Naší největší prioritou zůstává odzbrojení, ne další zbrojení.“ (MF DNES, 19. března 2007).



Nová banka Fio se objeví na českém trhu
Na tuzemském trhu začne po dlouhé době opět působit ryze česká banka. Česká národní banka (ČNB) totiž ve středu udělila licenci burzovní společnosti z finanční skupiny Fio. Fio je největším a nejstarším internetovým obchodníkem s cennými papíry v Česku. Jak Právu sdělil mluvčí společnosti Jiří Vodička, nová banka naváže také na služby družstevní záložny, která do této skupiny rovněž patří. Podle údajů ČNB žádná banka v ČR nyní nemá českého majoritního vlastníka. Konečného českého majitele má jen PPF banka, tu však nejbohatší Čech Petr Kellner ovládá přes nizozemskou společnost PPF Group. ( Novinky , 6. května).

Taková opovážlivost! Vždyť již Zemanův Mertlík, když zadarmo rozdával do ciziny českou banku, hřímal, že Český stát se o banky postarat nedovede (NETSOCAN Monitor Č. 3/2010). Proto..., „My budeme v souboji amerických poradců (ČSSD kontra ODS) zodpovědní, zachováme klid a budeme volit lepší budoucnost našich dětí..., nejlépe toskánskou koalici, kterou máme nakonec nejraději. Ti nejzodpovědnější z nás zaplatí složenku Kalouskovi. A nejpopulárnější premiér, pan Fišer, se bude moci v klidu vydat ze Strakovky za ostatními dříve oblíbenými českými státníky na zaslouženou pozici v mezinárodní bance EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj): ...jako pan Tošovský (BIS – Banka pro mezinárodní platby)..., Pilip (EIB – Evropská investiční banka)..., Dlouhý (Goldman Sachs)... a další. Viz Je libo bankovní fašismus?... Viďte, pane Rusnoku!



Jak se změnil výkon politické moci v průběhu let 2002-2010?
Především vláda padla kvůli řadě korupčních afér. Koaliční poslanci, kteří hlasovali proti vládě, měli už dost podivných poměrů, které panovaly na některých ministerstvech. Silná zájmová uskupení natolik ovlivňovala rozhodování ministrů, že to překročilo únosnou mez... V souvislosti se snahou přilepit k Topolánkovu baťohu nečekaně i změnu systému stanovování cen a úhrad léčiv jsem měl v týdnu před druhým čtením návštěvu dvou lobbistů z jisté lobbistické firmy ODS a z Mezinárodní asociace farmaceutických firem. Přišli mi oznámit, že samostatný zákon o stanovování cen a úhrad léčiv, který se dosud projednával v legislativní radě vlády, se stane součástí zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Když jsem jim řekl, že to není možné, tvrdili, že se tak stane... V průběhu hlasování o pozměňovacích návrzích opustila ČSSD jednací sál a tím umožnila hladké přijetí pozměňovacích návrhů podle požadavku ODS, což bylo velmi nestandardní... Pan poslanec Vojíř (ODS) a pan poslanec Urban (ČSSD) také podali návrh naprosto nesouvisejícího přílepku k zákonu o spotřebních daních v červnu 2009, kterým nakonec prosadili, že v letech 2013 až 2020 stát přijde o 68 miliard korun z emisních povolenek, které by jinak musely energetické společnosti zaplatit do státního rozpočtu. Sněmovna tento návrh schválila a rozhodla tak ještě před tím, než se předmětná problematika upravila nařízením Evropské komise a Evropského Parlamentu. V roce 2013 tak budou muset české elektrárny nakoupit 46 % povolenek v aukci a 54 % povolenek dostanou zdarma. Sněmovna tento návrh průřezově hlasy ODS i ČSSD schválila a Senát potvrdil. Nelze se pak divit, že v létě 2009 byli na pozvání Martina Romana jak pan Topolánek, tak poslanec Urban na dovolené v Toskánsku na jeho jachtách... V minulém volebním období - tuším v roce 2006 - podobným způsobem prošel také pozměňovací návrh poslance Doležala. Ten byl později zbaven imunity a stíhán, ale z jiného důvodu. Tímto návrhem došlo k tzv. vyvlastnění minoritních akcionářů. Majoritním vlastníkům akciových společností se umožnilo na valných hromadách rozhodnutí o vykoupení akcií od malých akcionářů, přičemž o cenách akcií tehdy rozhodovali samotní majoritní akcionáři. To byl skutečný zločin, tehdy iniciovaný americkou obchodní komorou. Stalo se to v době, kdy řada obchodních společností vzešlých z kuponové privatizace začala prosperovat a vyplácet dividendy. Proto se s odůvodněním, že někteří minoritní akcionáři vydírají na valných hromadách, rozhodli učinit s drobnými akcionáři rázný proces, aby se s nimi nemuseli dělit o svůj zisk. Lví podíl na prosazení tohoto návrhu napříč ODS i ČSSD měl zejména tehdejší předseda rozpočtového výboru Miroslav Kalousek. ( Umlaufoviny , 25. dubna)

Rozhovor s poslancem PS za KDU-ČSL Ing. Ludvíkem Hovorkou. V tomto případě nezbývá než co nejostřeji odsoudit zainteresovanost i aktivitu sociálně demokratických poslanců. Lze říci, že životní kariéra takovýchto výtečníků má asi následující trend: Bolševik (člen normalizační KSČ), "komunista" (člen polistopadové KSČ), "socialista" (člen ČSSD) a poté se tento "socialista" změní v multimilionáře a toskánského rentiéra... Že, soudruhu Urbane?



Jít nebo nejít volit? A komu dát hlas?
...kombinace reálně socialistického sentimentu a stalinské dogmatiky s chutí angažovat se na plně konformní establišmentové, krotké a kolaborující „levici“ má jen jedinou vadu na kráse: je obklopena vyčpělým antikomunismem, kterým česká pravice za přičinlivé pomoci různých zastydlých „revolucionářů“ brání propojení a spolupráci dvou levostředových stran: ČSSD a KSČM. Dnešní strašení nebezpečím obnovy starých pořádků je totiž zcela mimo realitu, ale plní úlohu odstrašování a zajišťuje trvání rozdělení levostředového politického establishmentu a tedy i trvání důležité strategické výhody pro politickou pravici. Přitom účast komunistů na výkonné moci by dnes byla prosta jakýchkoli rizik. Osvědčili by se i selhávali nejspíš úplně stejně, jako jiní. Jde tedy o virtuální, dobře propočtenou a kupodivu dosud účinně fungující, docela primitivní politickou intriku. (Britské listy, 10. května).

Autorem článku, JUDr. P. Kužvart. Voliči rozhodli následovně: Z 8 415 892 řádných voličů se jich k volebním urnám dostavilo 5 268 098, tedy 62,60%. Z toho bylo téměř 38 000 hlasů neplatných; korektně jich hlasovalo 5 230 859. Z levicových stran se do parlamentu dostaly ČSSD, pro kterou hlasovalo 1 155 267 voličů a KSČM s 589 765 hlasy. Obě strany dostaly 22,08% respektive 11,27%. Levice tedy obdržela dohromady pouhých 33,36%. Přepočtou-li se tato čísla na absolutní počet voličů, pak parlamentní levice obdržela důvěru od pouhých 20,72% občanů s volebním právem; z toho ČSSD 13,72% a KSČM 7,00%. Jak vidno, novodobí levicoví vůdcové utrpěli těžké fiasko. Pro straníky plyne následující závěr: buďto vyměnit voliče nebo stranické papaláše!



Těšit se z rozpadu eura je ignorance
* LN Neobrací se Karel Heinrich Marx v hrobě radostí? Nezažíváme teprve my ten pravý kapitalismus, kdy je kapitál nejen silnější než práce, ale i než jakákoli firma, vláda, možná i kontinent? Ačkoli noviny píší „Řecko pod diktátem Bruselu“, není spíše celá eurozóna pod diktátem finančních trhů?
Ale tak to prostě je! Kombinovaná síla všeho, co mají tradeři k dispozici, je obrovská... Jinými slovy: tady je poněkud silný stádní instinkt, umocňovaný ratingovými agenturami. Ratingové agentury navíc samy o sobě působí cyklicky - v růstu podporují růst a při poklesu pomáhají v poklesu. Kyvadlo se odchýlilo na dlouhou stranu a ti tradeři, kteří budou shortovat euro (spekulovat na jeho pokles, pozn. red.), na tom mohou škaredě prodělat.
* LN Ale to je přece svého druhu převrat?
Na jednu stranu to není nic nového pod sluncem, všichni víme, kolik miliard vydělal Soros na spekulaci proti libře. Na druhou stranu kvantitativně je ta situace úplně jiná - peníze, které sázejí trhy a které vsadil Brusel, jsou olbřímí. Recese je opravdu hluboká, některé státy do ní šly velmi zadlužené, takže se úspory dělají obtížně.
* LN ...mne zajímá ta podstata: budoucnost civilizace, která žije na dluh. Státy ručí za vklady v bankách, banky a penzijní fondy drží státní dluhopisy, státy půjčují jiným státům, čímž chrání vlastní banky...
...Tady je představa, že ten manévr se zvládne tím, že průšvih se přesune z jedné rozvahy do druhé, z bank to půjde na vládu a že se jakoby nic nestane. Což samozřejmě nebyla a není pravda. Ono by to fungovalo, kdyby se jinak nezměnilo nic, tedy ohledně růstu a příjmových stránek rozpočtů. Jenže ty státy po hypoteční krizi dostaly druhou ránu v podobě krize státních dluhů - proto začaly ty spekulace.
* LN Kdy se tohle, jestli vůbec, zastaví?
Teprve až se ukáže, že jižní křídlo dokáže své schodky likvidovat. To může trvat tak dva tři kvartály a pak se to začne uklidňovat. Protože všichni uvidí, že to funguje.
* LN A... může přijít úplné zhroucení? Sám říkáte, že jen překrýváme dluhy jinými dluhy...
...doufejte, že ten kruh vydrží, že ty hlavní splátky přijdou až do lepších časů, do světového oživení. Navíc tahle země je na tom mnohem lépe než spousta jiných.
* LN Čili když někdo napíše „hrozí nám akutní státní bankrot“, podle vás nejde o racionální odhad?
To jsou kecy, to je propaganda. To netřeba brát vážně...
* LN Takže ta predikce je úplně otevřená.
Nezačnou-li trhy bláznit a začne-li jižní křídlo opravdu šetřit, tak to euro ustojí. Určitě. Ale v takovém případě nutně musí přijít nějaký surogátní produkt té ekonomické vlády. Prostě chcete-li výhody silné měny, musíte za to něčím platit. Eurozóna tak, jak je postavená, nemůže fungovat - federální rozpočet je mizivý a celá zóna nemá žádné vestavěné stabilizátory.
* LN Má. Přece slavné výhružné „modré dopisy“...
No právě. Takže nemá nic. Stabilizátory musí mít, tedy by měla přerozdělovat. To samozřejmě nejde, protože jí nikdo peníze nedá. Tedy musí mít cosi jako ekonomickou vládu čili posílat rozpočty těch zemí do Bruselu a tam direktorát, který to tam bude kontrolovat. Čili de facto předat klíče od ministerstva financí Němcům a oni řeknou: OK, za tuhle cenu my jsme ochotni evropský projekt podporovat. Ekonomická suverenita je dávno pryč
* LN Nemáme se děsit? Není tohle definitivní konec národní suverenity?
No, tak ona to hlavně už dávno není pravda - ekonomicky. Národní stát tu dekorační funkci bude plnit i nadále, ale ekonomickou funkci bude plnit pouze v té míře, v jaké dostane razítko na zdravý rozpočet. Samozřejmě že si můžete udržet vyšší míru suverenity, ale to si musíte přímo exemplárně vládnout. Takové Švédsko nebo Dánsko to určitě nemají zapotřebí, prostě jsou schopné si vládnout samy a dobře. Bojím se ale, že ve středoevropském prostoru je na to příliš málo disciplíny...
* LN Takže těšit se na rozpad eurozóny, nebo dokonce vystoupení Německa se raději nemáme. Vítězství národnostní skepse nad eurofederalismem nám nic dobrého nepřinese?
Ale to přece není žádné vítězství, ale totální průšvih. Já tohle myšlení vůbec nechápu. My přece nejsme Velká Británie, která to může zkoušet sama. A ani ona to sama nezkouší. Řekneme si to bez obalu: kdyby Německo vystoupilo, tak stejně budeme kopírovat Bundesbanku. Jaká samostatnost? Ta ekonomická závislost tady je, ona je přirozená, to je normální gravitační model, ostatně kam jinam by měly firmy vyvážet než do Německa. Jsme příliš malá země, abychom žili z vlastního pramene. Vnější odznaky státní suverenity nám nikdo brát nebude a ty vnitřní jsme už dávno ztratili, bez ohledu na nějaké evropské smlouvy... Čtete německý tisk?
LN Málo a jen anglické verze.
Tak čtěte hodně a pečlivě. Ne že bychom si nemohli spoustu věcí zkazit sami, ale naše budoucnost se píše tam. ( Lidovky , 15. května).

Na velice zajímavém rozhovoru s Miroslavem Zámečníkem, který pracoval jako ekonomický poradce Václava Klause i Václava Havla, jako asistent ředitele Světové banky a člen Topolánkova NERVu a mj neúspščně kandidoval na ředitele pražské zoo, je zajímavý i tento postřeh: "Takové Švédsko nebo Dánsko to určitě nemají zapotřebí, prostě jsou schopné si vládnout samy a dobře. Bojím se ale, že ve středoevropském prostoru je na to příliš málo disciplíny..." Jinak řečeno: naši politikové prostě mají málo discipliny, ale berou za to nemalé platy. Nebo je to ještě horší a oni při svých slavnostních slibech na svou čest a svědomí zcela vědomě lžou, zájmy ČR jsou jim zcela cizí a místo v křeslech poslanců či ministrů by měli spíše sedět ve vězení za vlastizradu!



Pecina ví, co pro Topolánka není dobré
* LN Telefonoval jste Mirku Topolánkovi, zda by ODS nestáhla trestní oznámení na lidi, kteří po šéfovi ODS házeli před třemi týdny kameny na koupališti v Hustopečích. Proč jste to udělal?
Je pravda, že jsem mu volal. Udělal jsem to z prostého důvodu, protože kdybychom to trestní řízení... nebo kdyby to trestní řízení bylo zastaveno, tak by se celá situace uklidnila. V okamžiku, kdy to bude pokračovat, tak to bude neustále excitovat jakési vášně. V okamžiku, kdyby to trestní oznámení stáhli, tak by to asi bylo klasifikováno jako přestupek a bylo by to zastaveno.
* LN Nepřipadá vám, že je naprosto nepřípustné, aby ministr vnitra takovýmto způsobem zasahoval do probíhajícího případu, který řeší policie? To přece ministru vnitra vůbec nepřísluší...
Já jsem do toho případu nezasahoval. Já jsem se jen bavil s panem Topolánkem.
* LN Mirek Topolánek je ale přece v případu obětí. Vám nepřipadá nepřípustné, aby ministr vnitra telefonoval oběti trestného činu a žádal ji, aby zastavila trestní stíhání?
Volal jsem politikovi. On trestní oznámení nedával. Já jsem říkal, že nepovažuji za dobré takovou věc teď před volbami rozdmýchávat. Myslím, že není pozitivní pro žádnou stranu, že se o takovýchto věcech mluví. Domnívám se, že to nijak nedopadne, no. Někdo hodil kameny, přiznal se k tomu. Prostě já si myslím, že to není dobré ani pro Mirka Topolánka, aby to pokračovalo dál. Proto jsem mu to říkal, jestli to nechce zvážit. On odvětil, že nechce, a věc pokračuje, takže se nic nestalo.
* LN Nemá být ministrovi vnitra úplně jedno, jaký bude mít vyšetřování jakéhokoliv policejního případu vliv na politické strany?
Já si nemyslím, že to je nějaká bůhvíjaká policejní kauza. Prostě nějaký přestupek a k tomu je nějaké trestní oznámení. No tak nevím, to je váš názor, tak tam napište, co chcete. (Lidové noviny 9. září 2009).

LN jsou zřejmě na stávajícího ministra vnitra a rádoby i ministra vnitra za ČSSD příliš náročné. Pan ministr si tvořil právní vědomí studiem na strojní fakultě a svoji vizi právního státu si dále tříbil bakalářským studiem ekonomického oboru. Takže co to je právní stát a profesionální etika sice jen matně tuší, ale zato nácka prý pozná na první pohled. Což je zřejmě hlavní kvalifikace pro to, aby kandidoval jako jednička elitní pražské kandidátky za ČSSD. Voliči ovšem rozhodli, že nejde o hvězdy, ale o klasickou „hvězdou pěchotu“. a z celkových 36 kandidátů na poslamce za Prahu se do parlamentu dostali pouze 4 sociální demokraté... Z nich Stanislav Křeček získal mandát dokonce až z 18 místa kandidátky!


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


BRITÁNIE A EVROPA: Nikdo nepožaduje zásadní reformu finančního systému (Britské listy 3. května)

Ironií je, že zatímco se ve volbách politikové zodpovídají ze své činnosti, finanční sektor, který je odpovědný za drastické škrty, které nás všechny čekají - vyvolá to bezprecedentní politické konflikty - se nemusí zodpovídat nikomu. Politikové poníženě prosí ratingové agentury, aby se nad jejich zeměmi slitovaly... Ekonom Paul Krugman charakterizuje ratingové agentury jako "hluboce zkorumpované". Stále mají obrovskou moc, přestože skandály jako Enron a skandál se subprimovým hypotéčním trhem odhalily obrovskou nekompetenci těchto agentur... Člověk by si myslel, že situace, kdy vedoucí pracovníci finanční firmy Goldman Sachs se musejí hájit před nařčením z podvodů při slyšení v americkém senátním výboru, povede k rozhořčení veřejnosti nad podvodností a zkorumpovaností finančního systému. Jak přiznal Adair Turner už před rokem. "Britští občané ponesou po mnoho let břemeno vyšších daní a škrtů veřejných služeb v důsledku ekonomické krize, kterou vyvolali finanční obchodníci... Před osmnácti měsíci jsme měli krizi s dluhy ve finančním sektoru, nyní máme krizi státního dluhu, která se šíří celou Evropou. To vyvolalo politickou krizi v celé eurozóně, a zejména v Německu a v Řecku. Voliči zuří, že byly použity jejich peníze. V Řecku nyní vzniká krize samotného státu, odbory organizují na středu generální stávky a demonstranti museli být rozehnáni slzným plynem. Průměrné příjmy v Řecku poklesly o 20 procent, a příjemci středních a nižších příjmů byli postiženi nejvíce... Je zajímavé, že ti lidé, kteří tuto bublinu vytvářeli, moc dobře věděli, že je to podvod. Vyšetřování amerického senátu, jak fungují ratingové agentury, právě zveřejnilo horu dokumentů, z nichž to jasně vyplývá. V jednom interním emailu ratingové agentury Standard and Poor's z prosince 2006 se píše: "Ratingové agentury teď dál vytvářejí ještě větší monstrum - trh s kolateralizovanými dlužními obligacemi. Doufejme, že všichni budeme bohatí a v důchodu, až tenhle domek z karet spadne."... Skutečným příběhem nadcházejících let bude drastická likvidace sociálnědemokratického společenského systému a nová éra zaměstnaneckých bouří, organizovaná prostřednictvím Twitteru. Veřejnost bude rozhněvána, ale bankéři a finanční analytikové budou mít, co chtěli: astronomické penze i majetky, uložené do luxusních rezidencí na venkově, z nichž budou pozorovat kolaps země, který způsobili. ( Finance is responsible for this savage new era. But it's off the electoral agenda ).


Bitva (nejen) o hedgeové fondy: EU proti USA a Velké Británii (Ilona Švihlíková, Britské listy, 17. května)

V souvislosti s Řeckem jsou nyní v centru pozornosti tzv. CDS, včetně komplexního pohledu na roli a dopad spekulativního chování... Credit default swaps: finanční derivát, který měl být zakázán už dávno... O jaký instrument se vlastně jedná a jaká je zde souvislost s řeckou krizí?... CDS vypadá na první pohled jako pojistný kontrakt, kdy kupující slibuje, že bude platit prodávajícímu určité pravidelné částky na oplátku za to, že prodávají ho vyplatí v případě selhání (bankrotu) určitého finančního nástroje, např. vládní obligace... Trh s CDS se začal rozvíjet v 90. letech jako pojistný trh, který umožňoval držitelům obligací hedgeovat (krýt se proti) úvěrové riziko. Pak se ale rozvinula v současnosti nejpopulárnější podob CDS: prodávat „tržní ochranu“, aniž by ovšem kupující vlastnil podkladové aktivum (např. tu obligaci). Právě tyto CDS umožňují v rozsáhlé míře spekulovat na „finanční zdraví“ určitého subjektu, ať už firmy, nebo přímo státu, aniž by kupující riskoval svůj vlastní kapitál... CDS v sobě ukazuje čirý morální hazard: pojišťuji se, aniž bych měl pojistný zájem! Je to jako bych uzavřel životní pojistku na cizí život. CDS přímo předurčují k chování, které nyní můžeme pozorovat u nešťastného Řecka: koupit je levně, stlačit podkladové aktivum (obligaci), vyvolat nárůst marže u CDS a pak kasírovat z obého. Růst CDS totiž zvýší náklady na financování podkladového aktiva (obligace), protože to není možné emitovat za náklady, které nepokryjí ani „pojištění.“ Tato operace oslabí pozici emitenta (Řecka), tím se zvýší jeho „šance na bankrot (default), CDS spread dále vzroste. Pokud celou operaci začne jeden aktér, ostatní se mohou přidat a vzniká něco, co je v bankovním sektoru známo jako „run na banky.“... Nekryté CDS tak dávají silný popud ke koordinované manipulaci, protože pravděpodobnost bankrotu je přeci závislá na nákladech půjčky. CDS tak vytvářejí sebesplňující se očekávání. CDS bez podkladového aktiva si podal i B. Bernanke, když kritizoval Goldman Sachs s tím, že „používat CDS instrumenty pro zemi je kontraproduktivní.“ (byť prozatím neuvěřitelně „legální“). Tento typ derivátů nevytváří žádný, ani teoretický přínos (mimo tedy přínosu pro Goldman Sachs a jim podobné). I v pojišťovnictví je logické, že mohu pojistit jen něco, co vlastním! Technicky se ovšem CDS neberou jako pojistky, ale jako swapy, což regulaci prozatím ztěžuje... Wolfgang Münchau z FT se vyjadřuje o CDS jasně. Nejsou podle něj sice pravou příčinou krize, ale minimálně silně destabilizují finanční systém. „Banky, jejichž akcionáři a zaměstnanci profitovaly z veřejných záchranných programů, nyní používají CDS, aby spekulovali proti vládám.“ (za vydatné pomoci ratingových agentur, pozn. autorky) .. CDS jsou ale jen špičkou ledovce, zviditelněnou řeckou krizí. Je nutné kriticky zhodnotit celý derivátový trh. Vždyť celkový objem derivátového trhu se v červnu 2009 odhadoval na 605 trilionů dolarů, přičemž světové HDP je asi 60 bilionů dolarů! Vrcholu pak trh s deriváty dosáhl v červnu 2008, těsně před prasknutím ropné bubliny, 760 trilionů dolarů, což je hodnota všeho, co bylo na této planetě vyprodukováno za posledních dvacet let! Hodnota hotovostních peněz a vládních obligací se přitom celosvětově odhaduje na 4 biliony dolarů. Velikost derivátového trhu se tedy naprosto odtrhla od „podkladových aktiv“ i od argumentace, že jde o zajišťování se proti riziku. Hodnota CDS totiž překračuje až 4x hodnotu podkladových obligací... Derivát je vlastně finanční instrument 2. řádu, který odvozuje svou hodnotu od podkladového aktiva. Většina derivátových operací probíhá navíc v režimu OTC (over the counter, přes přepážku), nikoliv přes burzu. Derivátový trh by v sobě (teoreticky) měl spojovat hedging (zajištění) a arbitráž. Měl by tedy (teoreticky) napomáhat vytváření a správné alokaci kapitálu a ohodnocení rizika, které pomáhá při tvorbě ceny, jak z krátkodobého horizontu (spot), tak z dlouhodobého (futures). Současní spekulanti ale podkladové aktivum (ať už je to měna, komodity nebo cenný papír) často vůbec nevlastní a navíc silně používají finanční páku, což zvyšuje systémové riziko... Takovýto systém vede k přesnému opaku, čeho by mohla dosahovat omezená spekulace: spekulanti nejenže riziko nesnižují, ale naopak ho zvyšují a systematicky rozšiřují V kritických chvílích nejenže nedodávají na trh kapitál, ale naopak ho sami spotřebovávají. Spekulace v současné podobě a rozsahu tak zvyšují volatilitu, deformují cenu, matou účastníky trhu a způsobují systémové ztráty, které pak přenášejí na celou společnost. Rozhodně nelze říci, že by vedly k tvorbě bohatství, jak kdysi tvrdil bývalý šéf FEDu Alan Greenspan (resp. pouze k bohatství pro několik jedinců, zatímco zbytek nese ztráty). Deriváty v současné formě koncentrují ekonomickou rentu pro několik dealerů. Derivátový trh totiž vůbec nevede k dokonalé konkurenci, jak postuloval Greenspan. Efektivita a transparentnost je totiž neslučitelná s vysokými maržemi, které jsou na tomto trhu docilovány. Tento trh se navíc vyznačuje rozšířenou asymetrickou informací a znalostmi mezi kupující a prodávajícími... Spekulativní trh je objemem kapitálu velmi rozsáhlý a nepřehledný. Na některých derivátových trzích panuje bezprecedentní koncentrace. Protože spekulanti se dnes neomezují jen na „svůj“ trh, ale obchodují se vším od měn po ropu, neznají dobře daný trh, jsou odtrženi od reálné ekonomiky, objem kapitálu navíc převyšuje hodnotově objem reálného trhu. Stále více se prosazuje tzv. chování stáda (herd behaviour), kdy jeden mocný aktér (např. G. Soros nebo Goldman Sachs) zadá určitý signál a ostatní jej slepě následují. V prostředí nejistoty, kdy není možné mít dostupné všechny relevantní informace, vycházejí spekulanti z úvahy: pokud někdo na určitý trend vsadí velké sumy, pak tedy ví určitě více než já, a já ho proto budu následovat. Objem kapitálu, kterým disponují je navíc tak obrovský, že spíše než aby oceňovali budoucí rizika a trendy, jsou dostatečně mocní na to, aby tyto trendy sami vytvářeli! Je nabíledni, že takováto spekulace deformuje cenu a vytváří riziko pro celý ekonomický systém, které se projevuje mimo jiné ve vysoké frekvenci tzv. bublin a finančních krizí. Přesto se ale některým politikům hodí vyhrožovat finančními trhy, jako by šlo o soubor neomylných vševědů, jejichž „moudrým“ názorům musí podléhat každá vláda... CDS slouží jako dokonalý koordinátor spekulace, a je podpořen nestoudným chováním ratingových agentur, které ohodnocovaly balíčky CDO nejvyšším ratingem, a dnes nemají problém vyhrožovat státům snížením ratingu. Snížený rating vyústí v drahé či přímo nemožné půjčování na mezinárodních trzích a posune zemi o něco blíže bankrotu, což může dále snížit rating... Jádro současné podoby spekulace tkví v 70. letech a je neodmyslitelně spjato s rozpadem breton-woodského systému, deregulací bankovních aktivit a rozvojem informačních technologií. Mnoho dříve výrobních firem se od té doby stále více koncentruje na finanční aktivity, kde se dá dosáhnout vyšších zisků, zatímco zisky ve sféře reálné ekonomiky stagnují nebo klesají. Proto můžeme od 70. let pozorovat přechod k ekonomice služeb a k její nejlukrativnější sféře finančnictví, kde se sice netvoří žádné „reálné“ přínosy pro společnost, zato se rychle roztáčí kasinový kapitalismus. Na tyto skutečné kořeny současné krize je ale každá regulace krátká.

O nemoci ze Zálivu (Josef Dvořák, Akademon , 8. července 2002)

V americké studii byla klinicky zjištěna skutečná choroba nebo abnormální příznak pouze u 11% vyšetřených. Šlo o bolesti v zádech, chronický alkoholismus, deprese. V srpnu 1999 byla studie uzavřena s tím, že neexistuje žádná zvláštní, jedinečná a dříve neznámá choroba jako "Persian Gulf Syndrome" ("Syndrom Perského zálivu")... Ve studii byla u 37 % vyšetřených zjištěna psychiatrická diagnóza, jako deprese nebo post-traumatická stresová porucha (Post Traumatic Stress Disorder, PTSD), což je klasická neuróza z vyčerpání, exhaustivní neuróza, po expozici traumatizujícím psychickým zážitkům. To je ovšem situace za války pochopitelná... Studie uzavřela zdůrazněním možnosti, že psychosociální faktory mohou vyvolat somatické nebo psychické následky, které jsou stejně reálné a potenciálně riskantní jako vliv fyzikálních, chemických nebo biologických stresorů... Expozice válečnému stresu je dostatečným důvodem pro vznik dlouhodobých potíží. Příznaky mívají spíše neurotický charakter. Je to téměř přesně to, na co si současní veteráni stěžují. Nelze to však označovat jako postižení nadměrnými nároky při výkonu dané profese, protože u vojáků z povolání a tím spíše u žoldnéřů, najímaných jednorázově s čistě finanční motivací, se taková intenzita působení válečného rizika s potenciálně škodlivými následky předpokládá a priori... O co jde? Proč jsou lidé postihováni různými chorobami, proč mají příznaky postižení, o kterých se dříve nemluvilo? Jsou dnes lidé stresováni více, než v minulosti?... Menší část případů s nejasnými obtížemi se zakládá na skutečně snížené odolnosti a to paradoxně v důsledku zlepšení péče o kojence. To vedlo k výraznému snížení postporodní úmrtnosti. V důsledku toho se dožívá dospělosti jistá část populace, která je biologicky méněcenná a jinak by nepřežila první rok života. Pochopitelně pak přežívá dále, ovšem za cenu zvýšené nemocnosti a případně dalších degenerativních projevů (časná cukrovka, postižení cévního systému, infarkty myokardu ve věku kolem dvaceti let apod.). Je i otázka, nakolik tato populace bude dříve umírat a ovlivní tak negativně střední dobu dožití... S biologickou méněcenností se nedá z hlediska terapeutické medicíny nic dělat. Příklad starověkých Sparťanů, kteří házeli po celé generace neduživé děti z Tarpejské skály, historicky prokázal, že nebyli o nic zdatnější, než ostatní Řekové. Na druhé straně se ukázalo, že z rodin biologicky (i sociálně) méněcenných, alkoholiků apod., se rodili géniové, jako Kepler a Beethoven... Málo je známo, že sám Darwin, jeden z tvůrců evoluční teorie a jejího základu, boje o život, výslovně upozorňoval, že uplatnění zásad chovu, které z jeho teorie vyplývají, na vývoj lidstva je absolutně nepřípustné - protože by člověka zbavilo jeho nejdůležitějšího atributu, totiž jeho lidství... Důležitým faktorem, přispívajícím ke vzniku snížené odolnosti, je expozice těhotných žen stresu. Prokázalo se, že jejich normálně porozené děti pak mají nejen sníženou tělesnou váhu nýbrž i celkovou odolnost. Celá generace, která byla počata za II. světové války, je v důsledku toho poznamenána. Stres v těhotenství postihuje více embrya mužská. Nezřídka se přestávají vyvíjet již za nitroděložního života a dojde buď k jejich vstřebání nebo k samovolnému potratu (že vlastně jde o potrat si nemusí těhotná žena ani uvědomovat). To je biologicky významné, protože tak se ve stresujících situacích rodí více žen (je to pro období po válkách statisticky prokázáno) - postižená populace pak může rychleji regenerovat, neboť biologicky vzato jeden muž může oplodnit více žen najednou... Ve skutečnosti jde o "kulturní syndrom anxiosity (úzkosti) a stresu"... Lidé jsou nespokojeni, nešťastni ("blbá" nálada), a to reálně. Její příčina spočívá v nejistotě života v dnešní společnosti, která je složitá nad veškeré představy. Tato nálada je formulována slovně, jednak samotnými postiženými - při dnešních znalostech laiků o zdravotnictví jde o formulace medicinské... Navíc jsou tyto formulace medializovány, to znamená šířeny tiskem a medii vůbec (jednak reklamou na léky, jednak při hledání senzací). Mezi lidmi se tak vytváří dojem, že skutečně existuje nějaká záhadná nemoc, ačkoliv jde pouze o příznaky únavy, vyčerpání a obecně o důsledky stresu, to znamená o reakce v podstatě normální... Jde tedy především o autosugesci, dále pak o sugesci z okolí, zejména medii, tiskem, rozhlasem, televizí, které problémy rozebírají a šíří, většinou psychologicky velice neodborně. Možná, že tak za čas budeme mluvit kromě civilizačních také o mediogenních chorobách... jde o hysterii jako mimetickou poruchu, to znamená pacient svými slovy resp. stížnostmi formuluje své obtíže (skutečné, jež jsou důsledkem distresu, negativně prožívaného stresu) způsobem, jakým by je popsal lékař-terapeut, a tím je dotváří do formy, která je legitimní a společensky přijatelná. Tím se dostávají do chodu hluboké instinkty, které se koncentrují v iracionální zdroje funkčních poruch ve formě, jakou jim dovoluje moderní doba - tj. do formy choroby. Takové iracionality jsou v kultuře, zdůrazňující kontrolu nad sebou samým (zejména u mužů) potlačovány. Žádný muž nebude líčit, jakou impotencí je postižen, avšak je přijatelné, aby mluvil o tom, že je postižen chronickým únavovým syndromem - v důsledku "expozice sarinu během vojenské služby v Golfu"! Tak se iracionální víra stává výsledkem racionálního procesu sebezachování (třeba i jen kulturního, společenského) (C.Jung)... Riziko postižení zdraví a života je součástí normálního výkonu profese vojáka z povolání, vojáci ve službě v expedičních jednotkách si toto riziko dobrovolně vybrali a byli za to již během své služby kompenzováni kromě jiného i vyšším platem - a to zdaleka ne malým!









Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla prpvedená 1. června v 01 15 a redakce tímto současně děkuje všem autorům za hodnotné příspěvky do květnovéto čísla. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN