NETSOCAN
Číslo 6 -- ČERVEN 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 ČR ohrožena antipopulačním šokem!
 Nekončící spor o české dějiny
 Apeluji na vás, na historiky, politiky, občany!
 Levicová politika pro 21. století?...
 Sociální soudržnost - nový pohled...

ČLÁNKY
 Sametová katarze
 ČSSD a "ošklivé káčátko"
 Naše planeta šílí
 Černá duše České republiky

NETSOCAN MONITOR
 Evropané vymírají. Co s tím?
 Láska je láska
 Klaus: Debakl vlády je porážou euronaivismu
 Potřebujeme opět konflikt
 Firmy posílají miliardy zahraničním majitelům
 Levný internet zůstává snem
 Příliš mnoho prostoru pro komunisty
 USA škodí Bushův extrémismus
 Byl příjemný a nabídl mi čaj
 Politici se mě bojí, protože mi lidé rozumějí
 Tři výzvy pro europoslance


o
Vážení návštěvníci.

o Uveřejňujeme další vysoce zajímavé momenty z přednášky významného českého historika a spisovatele PhDr. Zdeňka Mahlera nazvané Nekončící spor o české dějiny, přednesené v Masarykově dělnické akademii a vydané MDA 16. 4. 2004. Název tohoto výňatku je vybrán z původního textu a kompletní obsah přednášky lze zdarma obdržet v MDA v Lidovém domě v Praze. o


Apeluji na vás, na historiky, politiky, občany!
Je zapotřebí Vaše uvědomělá a účinná pomoc!

o Zajisté, dějiny jsou jenom jedny, ale hodnotících pohledů může být bezpočet a mnohdy jsou dokonce artikulovány tak, že nemají podobu názoru, ale že jimi jsou přímo vyslovovány zájmy. Přistupme ke konkrétním příkladům...
o Když se podíváte do historie, zjistíte, že existuje dvojí svatováclavská tradice. A vlastně přesně protikladná. Ta jedna se vyznačuje tím, že na ní Václav tak říkajíc klečí... a podřizuje se především křesťanským panovníkům, kteří poroučejí ze Saska a Bavorska. Tato podoba legendy... svatováclavský odkaz vydávala za příkladné kolaborantství. Byla to varianta nacistů, jmenovitě u nás K. H. Franka a protektora Reinharda Haydricha...
o Ta druhá, protikladná legenda rovněž vychází ze svatováclavských předloh... Jestliže pročítáte legendu o Václavovi, jak ji zpracoval král a císař Karel IV., zjistíte,... že kníže Václav vůbec nebyl poddajný, naopak, že to byl v pravém smyslu rytíř, který opakovaně vedl svá vojska do bitvy... a vynikl tím, čím se pravý rytíř má vyznačovat, tj. jakmile se jeho vojsko dostalo na dotyk s nepřítelem, Václav, aby zabránil obecnému krveprolití, nabídl svému protivníkovi osobní souboj. Jinak řečeno, osobně ručil za svoji politiku, bral na sebe smysl usilování. Je jistě zábavná představa, jestliže si takovou devizu budeme aplikovat na naše současné politiky...
o Konečně došlo k Husově mravní rehabilitaci. Ale všimněte si, že dál je ticho po pěšině. Dál už se v podstatě o Husovi nemluví. Přesněji, ve vší tichosti vycházejí práce, které jsou velice protihusovské...
o Ale hlavně - je vrážen klín mezi Husa a husitství. Pokud vzali Husa na milost, pak to samozřejmě nevztáhli na husitské hnutí. Křiklavý příklad z nedávných Lidových novin. Mohli jste se tam dočíst, jak pan dr. Slomek peskuje amerického velvyslance, který šel položit věnec k hrobu neznámého vojína na Vítkov a pan dr. Slomek, jako apologet Háchův, který rediguje Háchovy veršovánky, vytýkal panu Stapletonovi, že položil věnec pod sochu Žižky, což byl podle Slomka středověký Usáma Bin Ládin. Ozval se na to někdo z historiků?...
o Tato země se octla v blokádě, protože byla vydávána za semeniště bludů, za hnízdiště hadů... a proti ní soustředěně táhlo šest křížových výprav až do doby Jiřího z Poděbrad. Když budete číst dobové kroniky, pak se v nich samozřejmě dozvíte, že křížové výpravy s sebou nevezly proviant, ty se stravovaly cestou, takže za nimi se táhly spálené pásy vesnic... navíc uvádějí legátské výzvy, jako že ten, kdo si omyje ruce v krvi kališníka, smývá ze své duše hříchy, v kronikách se popisuje, jak se hlavy koulely jako hlávky zelí...
o Když se mluví o husitském ničení, setkali jste se někdy s vytýčením bilance třicetileté války, tedy klasických řeží ve jménu církví? Jenom pokud jde o velká čísla, bylo u nás poničeno... v pobělohorském vývoji 278 zámků, 108 měst a v Čechách 853 vesnic a na Moravě 333 vesnic a... z obyvatelstva zbylo 850 000 živáčků... bylo odtud vypuzeno 350 šlechtických rodů a 30 000 měšťanských rodin a univerzitní elita...
o ... v éře baroka tato země skvěla tím, že zde bylo souhrnně nastavěno na 7 000 kostelů a kaplí. Navíc dalších 280 klášterů, většinou byly předimenzovány a obklopeny ubohými doškovými vesnicemi...
o Vy víte, že jen jediná vrstva nesměla zem opustit a to byli nevolníci. Tehdy začíná tradice vyhánění, vypuzování z Čech, která se pak táhne po staletí a ve třech strašlivých vlnách vrcholí ve století dvacátém. V dějinném souhrnu máte pocit, že odtud byla vypuzena celkem bezmála polovina národa. Zbytek, který zůstal, musel přežít a jenom na přežití spotřeboval spoustu energie. Na vytváření hodnot pak mohl nasadit pouze tu energii, která tak říkajíc zbývala...
o Nebo čtu si knížky, které mluví o tom, jak se třeba břevnovský klášter zvedl do té nádherné podoby, jakou dnes známe, jak k tomu byli přizváni nejlepší architekti počínaje Dietzenhoferem až po výtvarníky, Škrétu atd., atd. Ale nikde se nedočtu, kolik to stálo, kdo to platil, odkud ty peníze, ty miliony pocházely. Pokud vím, břevnovskému klášteru patřilo Slánsko a Kladensko a desítky a desítky nevolných obcí, které pak desátkem atd. Bez těchto faktů a souvislostí pravda jaksi kulhá na jednu nohu.
o Přidám ještě čerstvý detail. Teď jsem šel Celetnou ulicí a tam v koutku náměstíčka, které přiléhá k Týnu, jsem viděl, že ve výklenku už stojí nachystán mariánský sloup... Všecko směřuje k tomu, aby byl proti Husovi obnoven sloup, který byl za baroka ne náhodou vztyčen přesně proti popravišti... Dotýkáme se tak řady projevů expanzívnosti, poněkud zavánějící středověkem...
o Jestli dovolíte, zastavím se u toho co považuji za klíčový, centrální, vše přesahující problém, který je navíc zcela aktuální, ba akutní. Asi před měsícem jsem byl jednou redaktorkou vyzván, abych se vyjádřil k faktu, že vlastně uplynulo celé desetiletí ve sporu o katedrálu svatého Víta... Když církev zažalovala stát o určení vlastnictví katedrály, pracoval jsem v té době v ediční radě na Hradě, přiblížilo se právě 650 výročí katedrály, položení jejího základního kamenu a tak jsme se dohodli, že vydáme dvousvazkovou práci,... a já připravím úvodní esej, ve kterém budu zpracovávat aspoň v prvním pokuse stručně to, co se vlastně pod střechou katedrály za staletí odehrálo, pokud jde o závažné události našich národních dějin.
o V přípravném stadiu jsem narazil na tezi, na které církev svůj vlastnický nárok založila. Že prý v roce 1344 král Karel IV. daroval katedrálu Zlatou bullou katolické církvi. Tahle teze se uplatnila nejen u soudu, ale uváděla se také v novinách, mluvil o ní i tehdejší mluvčí Biskupské konference Fiala. A já jsem čekal a pořád jsem si říkal, vždyť je tady přece spousta puncovaných historiků, kteří se touto érou zabývají, řada expertů, kteří přece okamžitě musejí vědět, že jde o několikanásobnou nepřesnost. Vždyť konkrétně v roce 1344 Karel IV. ještě nebyl král, byl ještě kralevic. Za druhé v tom roce žádná katedrála nestála, v listopadu byl teprve položen základní kámen a přes zimu se tam samozřejmě nic nedělalo. A konečně za třetí žádná darovací bulla, natož pak zlatá, neexistuje. Ale ani jeden z historiků a jmenovitě pak z těch konfesních se na tuto několikanásobnou účelovou nepravdu neozval. Pak se objevila další teze o tom, že Karel IV. dal do zemských desek zapsat, že daruje katedrálu a její mobiliář včetně korunovačních klenotů metropolitní kapitule. Takový zápis rovněž neexistuje. Tohle v zemských deskách nikdy nebylo. Je svým způsobem absurdní představa, že by se v gotice majetkově kotvila katedrála nebo třeba univerzita...
o Apeloval jsem na kancelář prezidenta, aby se odvolala, a abychom to všecko jako nedůstojný projekt stáhli od soudu, protože mi to připomínalo něco podobného, jako kdyby nějaký periferní soud v Athénách rozhodoval o tom, komu patří Akropole. Přimlouval jsem se za to, aby záležitost byla řešena na patřičné úrovni, mimosoudně, zákonem, na kterém se stát a církev dohodnou, neboť katedrála není jenom kostel, ale též symbol české státnosti.... Zákon by katedrálu určoval jako nedotknutelné rodinné zlato. Společně v něm můžeme zaručit, že nikomu nebude nic upřeno, nikdo nebude zkrácen. Katedrála nás nebude štěpit, dosáhneme žádoucího srozumění. Konec konců v souladu se záměrem Karla IV., který přece stavěl katedrálu k poctě Boha a k potřebě všechněch Čechů milých. Okamžitě jsem se dostal na stránky novin s tím, že... uplatňuji jakýsi komunistický relikt. Postupně se štvaní i pomluvy stupňovaly, nakonec dosáhly vrcholu tím, že jsem se dozvěděl, že mě platí Židi. a že, cituji: "nebýt té židovské lobby, už jsme katedrálu dávno měli...
o Nyní jsem se tedy po deseti letech kamenic sešel s biskupem Malým a on mi řekl, že trvají na tom, aby se ta kauza projednávala u soudu, aby byl uznán jejich majetkoprávní nárok...
o Když jsem namítal, že by katedrála jakožto církevní majetek podléhala cizímu státu a že by tudíž vznikla komplikace, protože bychom takříkajíc pod střechou cizího státu měli své státní výsostné symboly, bylo mi řečeno: vždyť si je můžete odvézt na Karlštejn. Tam přece bývaly uloženy. Pravda, ale to byly císařské korunovační klenoty, nikoli královské české. A dále. Patronátní právo, které patřilo tomu, kdo katedrálu financoval, bylo dědičné a přecházelo z panovníka na panovníka až do doby Josefa II. Josef II. potom převedl své patronátní právo na stát. Tak došlo k tomu, což je překvapivé, že hlavní chrám v klasické katolické zemi rakouské, to jest Štěpánská katedrála, je státním majetkem, jako jsou státním majetkem všecky katedrály ve Francii už po 200 roků...
o ...v roce 1929 došlo k tomu, že milénium slavnosti rozštěpilo, zvlášť se slavilo po církevní a zvlášt po světské linii, prezident Masaryk musel svůj projev přednést na Václavském náměstí pod sochou knížete Václava. V předvečer slavností si katedrálu právem prošel, pak už do ní nikdy nevkročil. Toto rozštěpení bereme jako osudové. K tomu tenkrát nemělo dojít a nemá se to prodlužovat ani v té variantě, která zastihuje nás...
o Zůstaňme u podstatné určující okolnosti, výsostné centrum našeho státu, ono hradiště, je neměnné po tisíc let. Bylo a je až do dneška obehnáno hradbami a střeženo hradní stráží. Zkuste najít třeba ve Versaillích nebo v Hochburgu, že by uvnitř výsostného státního území existoval cizí majetek, třeba jen ve formě ambasády. Jak víte, církevní majetek náleží vatikánskému státu, Svaté stolici. Kdyby soud, který zdaleka do svého uvažování nezahrnuje historická fakta a navíc se pokouší rozhodnout v kauze, kterou vůbec nelze vměstnat do pouhých paragrafů,... přiklepl katedrálu výlučně církvi, negoval by tím stamiliony, jež pocházejí od našich panovníků, spoluobčanů, laického státu...
o A k tomu půvabný dodatek: díky třeba takovým veličinám, jako je Kinský, který nárokuje 40 miliard a žaluje různé obce, jež samozřejmě nemají adekvátní advokáty, nezbylo, než ustavit úřad pro ochranu právních zájmů státu a tento úřad má na starosti všecko, co překračuje hodnotou miliardu, takže tam spadla i katedrála. Církev má právníka, který na případu léta pracuje. Dřívější obhajobu katedrály za Hrad vedl dr. Pejchal, kterého však za úspěšné (!) působení kancléř Medek odvolal. Dnes to tedy dostal na starost kdosi neznámý a bojím se, že i nepoučený na nově zřízeném úřadě. ...v tomto sváru se nejedná pouze o katedrálu, ...jsou ve hře nejen miliardy, ale i strategická dominance, znovu se přece střetáváme o smysl a směřování českých dějin, naší minulosti i budoucnosti. Apeluji proto na vás, na historiky, politiky, občany, je zapotřebí Vaše uvědomělá a účinná pomoc.
o Tím, že jsem se zastavil u akutní kauzy, nezbývá mi ve vymezeném večeru náležitý díl pro desítky problémů, jež byly čerstvě otevřeny při hodnocení dalších epoch... - z úkazů, které zpochybňují národní stát i samu českou existenci -z aktivit, jež vyhřezly s obecným změtením hodnot a formovaly jako ozvuk šerověku naši domácí pátou kolonu atd... Ale o tom všem gruntovně snad v příští přednášce.
o
o
o

Česká republika ohrožena antipopulačním šokem!

oSociologové bijí na poplach: generace žen, která v roce Sametové revoluce dospěla do role mateřství, a pro kterou tato kdysi požehnaná šance brzy skončí zplodila v průměru asi 1,2 potomka; na udržení stávající populačního množství je ovšem zapotřebí zhruba 2,2 potomka na jednu ženu. Pokud by dosavadní trend pokračoval, dnešní novorozenci by se nakonec ocitli v Česku s pouhými 3 miliony obyvatel...
oDramatičnost dosavadního trendu se transparentně projeví i na následující skutečnosti: pokud by tento trend trval pouhou jednu generaci a počet plodných žen by se tak snížil na polovinu, návrat k výchozímu počtu obyvatel by vyžadoval momentálně nepředstavitelnou věc, totiž aby pak každá česká žena porodila minimálně čtyři děti!...
oVšechny ostatní varianty jsou přitom pro český stát a národ nepřijatelné, nepředstavují-li rovnou jeho samotné existenční ohrožení.
oPrvní nabízející se možností je doplnění populačního deficitu přistěhovalci. V úvahu ovšem přicházejí pouze přistěhovalci mimoevropští, neboť populační krize zasahuje celou Evropu s jedinou výjimkou, kterou je Albánie. Takováto cesta pak bude v řádech několika desetiletí znamenat, že přistěhovalci početně silně převýší původní českou populaci, prosadí zde vlastní kulturu i vlastní jazyk... Jinými slovy marginalizaci až zánik původního českého živlu. Lidé kteří pro naši vlast a národ kdysi obětovali i životy by se nad touto možností zhrozili.
o Navíc má ČR podstatně omezenější možnosti než např. USA, které rovněž doplňují populační deficit přistěhovalci, avšak počínají si vysoce selektivně: mají zájem především o imigraci "mozků" popř. co nejvzdělanějších lidí a další přistěhovalectví radikálně limitují.
oObjevují se rovněž názory, že přistěhovalectví nebude třeba, poněvadž pokles obyvatelstva ČR například na polovinu bude znamenat více bytů, více životního prostoru, méně ekologických škod atp. Tyto názory jsou prostoduché: jednak se sníží ekonomická výkonnost - která bude navíc stimulovat emigraci (kdo by chtěl žít v málo prosperujícím státě), a současně poklesne všeobecná kulturní úroveň i konkurenceschopnost národa, poněvadž adekvátně poklesne i absolutní počet géniů a vysoce inteligentních či talentovaných lidí.
o Moderní populační krize má v podstatě dvě příčiny a tou první, která jde mimo rámec této úvahy, je vysoká míra mravního úpadku; což lze dokázat poukazem na populační krizi (související mj. i s tehdejší formou ženské emancipace) v dekadentní fázi vyspělých starověkých civilizací, např. antických.
o Dnešní populační krize však nepochybně má - kromě specifických emancipačních aspektů - i své moderní, dobové příčiny. Nejprve k prvně zmíněnému problému.
o Emancipace žen, která je naprosto pozitivním jevem, totiž proběhla zcela živelně. Dříve se žena seberealizovala především sňatkem, rozením a výchovou dětí. I přes těžké živobytí a z dnešního pohledu nevyhovující, vícegenerační bydlení, plodila žena nezřídka i více než deset dětí. V dobách vysoké dětské úmrtnosti, decimujících epidemií smrtelných chorob prostě jiné řešení neexistovalo. Příspěvek žen na materiálním i kulturním rozvoji společnosti byl ovšem zanedbatelný a o kariérní perspektivě mohly uvažovat pouze ženy z vysoce majetných rodin.
o Druhá polovina 20. století přinesla obrovský rozvoj v mnoha oblastech - zejména v lékařství, které zlikvidovalo řadu smrtelných dětských nemocí - urbanizaci, explozi strojů ulehčujících práci v domácnosti, zřizování školek, atp. To jednak radikálně snížilo míru natality nutnou k biologické reprodukci společnosti a zároveň vytvořilo možnosti pro zapojení žen do výrobního i kariérního procesu.
o Zapojení žen do společenského systému dělby práce bylo ovšem současně i nutností, neboť hospodářský rozvoj vytvořil obrovský počet nových pracovních příležitostí, které postupně kladly vyšší a vyšší nároky na vzdělanost.
o V druhé polovině 20. století se v průmyslově nejrozvinutějších státech světa (v USA o pár desítek let dříve) objevil nový a historicky zcela unikátní jev: masová ekonomická i existenční nezávislost žen a tím i jejich skutečná emancipace. Jako vedlejší a zdánlivě nečekaný efekt pak následovaly exploze rozvodovosti a současně pokles porodnosti. Zajímavé a typické je, že právě tyto země - včetně "přelidněného" Japonska i Jižní Koreje - zápasí s populační krizí. Objevily se i specifické dobové novoty - např. masová poptávka po co nejspolehlivější a nejpříjemnější antikoncepci.
o V tomto údobí sex a erotika definitivně ztratily svoji původní a obrovskou propopulační funkci a objevil se nový termín - plánované rodičovství. Žena zjevně přestávala plnit roli stabilizujícího prvku rodiny a rozhodla se, což je z lidského hlediska naprosto přirozené, pro "hedoničtější a pohodlnější" způsob života v tom smyslu, že za formu své seberealizace zvolila (nesprávně řečeno "mužské" neboť jde zjevně o lidské) praktiky: vzdělávání, zaměstnání, profesní i společenskou kariéru; s čímž souvisí nejen vyšší materiální blahobyt, ale zároveň i ostrá konkurence.
o Na druhé straně si mohutný průmyslový rozvoj takový vývoj sám vynucoval, neboť jeho výsledkem byl vznik obrovského počtu nových pracovních příležitostí, které mohly a musely být využity pouze masovým vstupem žen do pracovního procesu. Zaměstnávání žen pak přináší ještě další specifické antipopulační praktiky v podobě racionální neochoty zaměstnavatelů přijímat ženy s malými dětmi, neboť zde hrozí riziko častých a omluvených pracovních absencí.
o Průmyslově vyspělé země se tak ocitly v zřejmě zákonité, avšak zcela unikátní situaci a vůbec není jasné, jaké problémy to ještě přinese. Lze například vyslovit obavu, zdali důsledkem takového vývoje nemůže být rovněž vyhasínání některých kdysi přirozených i výchovou předávaných lidských instinktů mezi jinými i mateřského či rodičovského instinktu, vysoce protektivního i láskyplného vztahu k lidským mláďatům atp. Indícií pro takovýto neblahý vývoj by mohla být jakási "renesance" homosexuality a pseudo nebo rovnou pedofilie.
o Zjevná souvislost průmyslového rozvoje s populační krizí však přináší i nesmírně pozitivní aspekty a všem xenofobním nacionalistům, obávajícím se, že se nějaké etnikum v jejich vlasti přemnoží a početně převáží by mělo být jasné, že nikoli rasistická a diskriminační antipopulační opatření, nýbrž co nejširší přístup tohoto etnika k vysoké vzdělanosti i kariéře jsou těmi nejhumánnějšími opatřeními pro regulaci "minipopulační exploze"...
o Bude-li nyní poněkud popuštěna uzda fantazii, lze si představit, že rozvoj vědy může nakonec vyloučit sex jako přímý populační nástroj. Rozvoj genetiky a molekulární biologie může na konec vést k tvorbě lidského zárodku v laboratoři a samozřejmě s volitelnými vlastnostmi jako jsou genialita, talent, fyziologická krása atp. Děti plozené klasickým sexuálním procesem by se pak staly nesmírně hadicapované a samozřejmě nechtěné.
o Již dnes je však možné uvažovat nad otázkou, zda by se plození a výchova dětí - vzhledem k tomu, že rodiče dnes v dětech přestávají vidět jakési pokračování vlastního života a rodu, jako tomu bývalo kdysi, a že být bezdětný pro ně neznamená nějakou újmu - nemohlo stát i formou určité a státem podporované specializace. Stát by měl mít například zájem včetně finanční podpory na tom, aby porodila a vychovala co nejvíce dětí žena se silně vyvinutým mateřským citem, a která nepřišla do konfliktu s alkoholem, drogami či se zákonem.
o Stát by měl stejně tak již dnes vysoce respektovat a formou solidarity spolu se sociální citlivostí finančně podporovat rodičovství a zejména mateřství; mj. právě kvůli onomu modernímu vědomí, že mateřstvím a výchovou dětí se žena (rodina) vědomě vzdává podstatně vyšší životní úrovně, blahobytu, osobní svobody, vzdělání a zhoršuje svoji kariérní konkurenceschopnost.
o Proto by žena samoživitelka (popřípadě žijící v sociálně slabší rodině) a pečující o děti (například) do deseti let věku, neměla mít vážné existenční problémy a měla by být všemožně podporována, aby si během této životní etapy mohla všestranně zvýšit svoji kvalifikaci a vzdělání.
o Prakticky by se to dalo realizovat formou dětských přídavků, které by - po odečtení nákladů na bydlení - zajišťovaly takové ženě a jejím dětem určitou minimální a slušnou životní úroveň, a měly eventuálně i stimulační funkci pro zvyšování její kvalifikace a vzdělání.
o Okamžitě se pochopitelně vynořuje otázka: Kde na to vzít?
o Bylo již řečeno, že musí jít o solidární dílo a příspěvky lze získat jedině formou adekvátního vyššího zdanění příjmů osob, které si užívají všech výhod bezdětného života. Takovéto solidární pojetí je současně i nejmodernější formou akceptování všech kladných i nepříznivých aspektů i exkluzivní situace dnešní postmoderní industriální společnosti.
o Koncepce vyššího zdanění svobodných a bezdětných osob včetně těch jejich děti již dospěly, u nás již fungovala a stala se obětí liberálních excesů po Sametové revoluci. Výsledek je zjevný: byly silně poškozeny rodiny s dětmi a následovala populační krize. Samozřejmě i nyní se jistě objeví prudký odpor egoistických, nestátotvorných a liberálních jedinců. Jednu výhodu předchozí smutný vývoj však přeci jenom má: dnes lze radikální propopulační opatření naprosto pohodlně vyargumentovat.
o Dosáhne-li se pak v tomto směru potřebného společenského konsenzu - a se skutečně účinnou propopulační politikou se musí začít co nejdříve - bude to zároveň i silný a optimistický signál o životaschopnosti i perspektivnosti naší společnosti. V opačném případě, pokud by snad nad solidaritou zvítězil egoismus, nastal by čas k vysoce skeptickým i pesimistickým úvahám nad směrem i dalším osudem liberálního Západu.

Redakce







NETSOCAN MONITOR


Evropané vymírají. Co s tím?

Generace českých žen, které vstupovaly do věku potenciálního mateřství na počátku devadesátých let a dnes se jim tato šance uzavírá, porodí celkem asi 120 dětí na sto žen. O generaci později nebude tedy na jejich místě už sto potenciálních matek, nýbrž šedesát. To by, aby bylo vnuček opět tolik, kolik bylo babiček, musely mít v průměru každá čtyři děti... Při trvalé míře fertility 1,2 dítěte na ženu klesá počet lidí v populaci na polovinu každých dvaatřicet let. Děti, které se dnes rodí, mohly by se dožít České republiky s méně než třemi miliony obyvatel... Kdyby s sebou populační úpadek přinášel i ekonomický útlum... Nehrozí Česku osud, kterému dnes čelí sousední Sársko, odkud se v uplynulých deseti letech odstěhovala... takřka polovina mladých žen? (MF DNES, 19. června 2004).

Za této alarmující situace prokázali mnozí čeští poslanci naprostou absenci státotvornosti. Místo aby jednoznačně preferovali propopulační opatření - nehledě na to, že reálnou cestu k obratu dnešního hrozivého trendu nikdo nezná - učinili krok naprosto opačný a fakticky podpořili homosexualitu. Jimi právě schválený zákon o registrovaném partnerství za této situace prostě nelze jinak chápat. I když svůj antistátotvorný čin zdůvodňují vlastním svědomím nebo povinností chránit práva menšin, nelze to brát jako jejich privátní akt. Poslanec parlamentu totiž není soukromá osoba nýbrž delegát voličů! V tomto případě zcela evidentně postupovali proti vůli a zájmům svých voličů a dokonce proti zájmům českého národa! Uvědomují si vůbec, že založili malou českou Sodomu a Gomoru? Nejstrašnější je, pro to hlasovalo i 9 "křesťanů" z KDU-ČSL za obětavého vedení kněze Karáska z US-DEU... Ten již pochybnoé popularity nabyl a díky ní má ještě šanci odvolat například s vysvětlením: "Zákon o registrovaném partnerství, milí voličové, podepsal jsem v opilosti.



Láska je láska

Chtějí od společnosti maličkost - uznání svých vztahů. Kvůli pocitu jistoty (i právní), kvůli sebevědomí, ale i jako symbolickou korunu odpovědného partnerství. Touhu po rodinném životě mají jako každý člověk. V době, kdy se lidé do svateb nehrnou a rozvádějí se ostošest, vypadá snaha gayů a lesbiček získat razítko skoro bláznivě. Tím spíš je jí třeba ocenit... Manželství má stále víc výhod. A jak může oslabit rodinu příklad dvou lidí, kteří svůj vztah berou natolik vážně, že se chtějí vzít? (MF DNES, 19. června 2004).

Člověk opravdu neví jestli se má smát nebo brečet. Je mimo jakoukoli pochybnost, že Evropa se potácí vpřed a ještě ke všemu směrem, který nevěstí nic dobrého. Politikové, které by měl takový trend alarmovat, se jako správní hňupové dohadují, zda mají homosexuálové dost práv a svobod a zda je k nim společnost dost tolerantní... Nikoliv vymírání jejich voličů nýbrž pseudoproblémy jsou v centru jejich pozornosti... Novináři, kteří by měli politiky burcovat si počínají jako senilní hlídací psi, štěkající místo na zloděje na Měsíc. Není-liž pravda, Mz Jano Bendová?



Klaus: Debakl vlády je porážkou euronaivismu

Debakl vládních stran, které získaly jen čtyři z 24 křesel vyhrazených v Evropském parlamentu, je pro prezidenta Klause výrazným signálem... "Nedostatečná diskuse, ne-li přímá tabuizace diskuse skutečné podstaty problematiky EU jak u nás, tak v celé Evropě, zákonitě vedla k tomuto výsledku," prohlásil včera Klaus... (MF DNES, 15. června 2004).

Pan prezident zde naráží na problém, který má zjevně hlubší a závažnější kořen, a kterým je právě ona neustálá tabuizace nejrůznějších a nejzávažnějších problémů. Pokud si tabuizuje vláda, je to její věc a zákonitě si to odskáče u voličů. Jenomže vládě by bylo tabuizování houby platné, kdyby spolu s ní spiklenecky netabuizovaly i sdělovací prostředky, které si ještě nikdy nic neodskákaly, přestože neustálou tabuizací závažných problémů porušují elementární zásady své práce i existence...



Potřebujeme opět konflikt

Do jaké míry jsou nezdary ale pouze naše? Jak naše země tak celý svět se víc a víc rozděluje na ty, kteří mají a na ty, kteří nemají... celá střední třída pomalu mizí... Komu dovolujeme, aby nám dnes velel? Americký prezident začal válku na základě falešných důkazů. Bývalým teroristům, jako je Muammar Kaddáfí, otevíráme náruč, zatímco Jásiru Arafatovi, který dnes podporuje terorismus a poskytuje azyl masovým vrahům, dovolujeme, aby byl nadále nositelem Nobelovy ceny za mír. Do "Nové Evropy" volíme podvodníky, jako je Vladimír Železný... Stále tleskáme soudruhu Grebeníčkovi, který kdyby měl tu moc a možnost, opět by nám střílel do zad jen za to, že chceme přejít pole, abychom byli svobodní... Potřebuje se vrátit do stavu otevřeného konfliktu s jednoduchou tlustou čarou... Proč oceňujeme prezidenta, který rozděluje, kárá, varuje a kritizuje a tak nás nadále drží v nejistotě. (Lidové noviny, 11. června 2004).

Svět lékaře a vydavatele Martina J. Stránského vypadá děsivě, až téměř pinochetovsky černobílý. Nelíbí se mu jako mnoha rozumným intelektuálům zánik střední třídy. Ten je ovšem prostým důsledkem toho, že někteří nespravedlivě bohatnou a jiní nespravedlivě chudnou. Kde vlastně hodlá pan Stránský peníze na finanční konstituci střední třídy vzít? Těm, kteří nemají? Těžko, že. Pak mu ovšem nezbyde než je vzít těm, kteří mají... A v tom případě se programově zařadí vedle soudruha Grebeníčka... Jonomže Grebeníčka by M. Stránský, kdyby mohl, nejraději hnal přes pole co nejdále, minimálně na Kubu. Železného klidně tituluje podvodníkem, ačkoliv se o to samé již několik let marně snaží jemu podobní údové české spravedlnosti... Nu a kdyby místo Klause seděla na Hradě kreatura zvící masového vraha A. Pinocheta, přestal by asi být držen v nejistotě a svět by se patrně pro pana Stránského stal konečně srozumitelný.



Firmy posílají miliardy zahraničním majitelům

Velké české firmy se předhánějí v dostizích, kolik ze svého zisku pošlou majitelům... Celkem si letos zahraniční majitelé českých podniků podle odhadů ekonomů odvezou z jejich zisků domů rekordních sedmdesát miliard korun... Stát zatím na přísun peněz od velkých firem čeká... Loni na dividendách inkasoval 10 miliard. Stát má už ve své kase čtyři miliardy korun z patnáctiprocentní daně z dividend... Zahraniční majitelé vyměňují české koruny v tuzemsku a každá velká směna oslabuje českou měnu. (MF DNES, 9. června 2004).

Zde máme před očima zcela evidentní důsledky zpackané privatizace, kdy naši vládci prodali do zahraničí každý jen trochu efektivní podnik. Kdyby například výrobu cigaret či pivovary vlastnila česká města, tak jako to bylo obvyklé za císaře pána, plynuly by ony miliardy do Kutné Hory, Plzně, Českých Budějovic, atp. Jenže naši politikové vyprodukovali bohaté cizince, ale chudá česká města. A pak se někteří lidé, jako výše zmíněný pan Stránský diví, že máme chudou střední třídu, mj. i učitele, na jejichž adekvátní platy vláda ani obec prostě nemají peníze.



Levný internet zůstává snem

Internet za paušál maximálně za pět set měsíčně. Takové bylo přání ministra informatiky Vladimíra Mlynáře po nástupu do funkce... Za stálý měsíční poplatek neomezeně brouzdat po internetu s obyčejnou telefonní linkou doma nelze. Telecom vsadil na jinou kartu - rychlý internet. Ten prosazují i konkurenti, Příznivější ceny však dosahují tím, že omezují množství stahovaných dat. (MF DNES, 8. června 2004).

Fakta jsou zatím taková, že při (nejlevnějším) telefonním připojení lze za paušál 450 Kč surfovat pouhých 13 hodin měsíčně, tzn. pouhých 26 minut denně... Pak je nutno doplácet za každou minutu mimo špičku 0,62 Kč a ve špičce 1,58 Kč. Pokud byste tudíž vy i vaši rodinní příslušníci surfovali denně 4 hodiny mimo špičku, zaplatíte měsíčně celkem 4496,74 Kč. A to je zatraceně drahý internet! Pokud tomu milá hloupá vládo nevěříš, klidně si to přepočítej.



Příliš mnoho prostoru pro komunisty

Mladá fronta DNES v rámci série předvolebních rozhovorů nedala prostor lídrovi Komunistické strany Čech a Moravy. Učinila tak zcela záměrně a na základě vlastního rozhodnutí... V programu, který jen málokdo přečte, komunisté kupříkladu píší, že je třeba uvalit zvláštní daň na vybrané luxusní zboží a progresívně zdanit neproduktivně využívaný majetek... Nám může být jasné, že se to spoustě závistivých lidí v naší zemi zamlouvá... I v Evropském parlamentu si možná o tomto víkendu komunisté vymohou svá místečka. Pokud se jim to povede... (MF DNES, 8. června 2004).

"Nesouhlasím sice s tím co říkáte, ale do poslední kapky krve budu bránit vaše právo říkat to." Takto pojímá svobodu slova i demokracii Voltair. Nyní jsme se mohli seznámit s jejími specifickými variantami, např. s "šafrokracií": Nesouhlasím s tím co říkáte a do poslední kapky krve budu bránit, abyste to řekl čtenářům MF DNES! Tímto činem ovšem MF DNES sama vyjádřila, že přestává být pluralitním sdělovacím prostředkem a stává se agitačním plátkem, který navíc slabomyslně pochybuje i o tak evidentních věcech, jako že si komunisté o tomto víkendu vymohou svá místečka v EP... A to ještě šafrokraté netušili, kolik procent ve volbách do europarlamentu jimi cenzurovaní pseudokomunisté získají...



USA škodí Bushův extrémismus

Mnohé aspekty americké kultury jsou, přiznejme si, sporné, vulgární, nechutné a morálně ponižující... Američané se s touto skutečností musejí vyrovnat, protože jinak nemůžeme kritizovat jiné kultury za jejich náboženské zásady ani v souvislosti se vztahy mezi pohlavími... Připadá mi to jako reálná možnost vzhledem k silnému odporu proti Americe, který vyvolal nechvalně známý způsob, jakým Bushova vláda klamla svět, pokud jde o důvody pro válku v Iráku... Události 11. září námi velmi otřásly, pak ale nepočetná skupina s velmi extrémními názory tohoto otřesu zneužila a ovládla americkou zahraniční politiku. S nesmírnou arogancí a pohrdáním vůči druhým zahájila politiku, která nás izolovala od zbytku světa jako nikdy předtím... Po 11. září se skupině strategických extrémistů podařilo ovládnout prezidenta s mesiášskými sklony a naprosto nechápajícího složitost globální situace. Jejich společné činy bezprecedentně poškodily dlouhodobé americké zájmy. (Lidové noviny, 8. června 2004).

Musíme si popravdě přiznat, že i čeští poskokové zmíněných extrémistů se svými mesiášskými sklony a naprosto nechápající sporné, vulgární, nechutné a morálně ponižující aspekty americké kultury i složitost globální situace, bezprecedentně poškodili dlouhodobé americké zájmy.



Byl příjemný a nabídl mi čaj

Odvysílali jsme hodiny a hodiny přímých přenosů z projevů z Bílého domu, se simultánním tlumočením, proč nás tedy nenařknou z toho, že děláme propagandu Američanům? Namísto toho nás v Iráku napadají a kritizují, zavírají naše štáby, zabavují nám pásky a věci, které potřebujeme k práci.
LN: Al-Džazíra často vysílá prohlášení různých guerillových vůdců, záběry přímo z bojů, nebo záznamy zadržených cizinců. Odkud tyto nahrávky získává?
Lidé nosí do kanceláře pásky, prohlášení, videa. Přijde dívka z vrátnice a řekne: tohle donesli.
A proč vám lidé tolik věří?
Protože Al-Džazíra nahrávky uveřejní. Ostatní ne. Ani CNN. Všechno prochází cenzurou. A všichni vědí, že Al-Džazíra nahrávky zveřejňuje. A proč? Protože musíme posluchačům dodávat dobré informace. V době války v Afganistánu nás Američané hodně kritizovali a říkali - tohle je teroristický kanál a my jim oponovali. Tvrdili jsme, že jde o konflikt mezi dvěma stranami a když vezmu do ůvahy jen jednu stranu a zamlčím, co říká druhá, nejsem profesionál. (Lidové noviny, 8. června 2004).

V exkluzivním rozhovoru LN reportér Al-Džazíry Taysir Alony vypráví o svém setkání s Usámou bin Ládinem. Daleko zajímavější informací je však jeho kritika západních médií, naše média pochopitelně nevyjímaje. Takže podstatnou výhodu dnes mají ti, kteří se naučili za totality číst tehdejší Rudé právo mezi řádky a silně nedůvěřovat většině informací. Prakticky všechny české sdělovací prostředky lze - což signalizuje výšeuvedený rozhovor - pak označit za více či méně dezinformující prostředky.



Politici se mě bojí, protože mi lidé rozumějí

Jste skálopevně přesvědčen, že všechna trestní řízení jsou zmanipulovaná? Že jste nikdy nepřekročil zákon?
Nikdy jsem nepřekročil zákon. V okamžiku, kdy vám nejvyšší státní zástupkyně přizná, že právě tyto kauzy sleduje vláda - zdůrazňuji, že se nejedná o terorismus - tak to svědčí o neuvěřitelné manipulaci. Tady jde o celní únik...
Řekněte, čím to je, že po vás - podle vás - všichni tak jdou?
Protože se sešlo několik pozoruhodných zájmů. Zájem Ronalda Laudera pomstít se za to, že jsem mu neprodal Novu. Tam jsem si začal s jednou z největších světových struktur a dojel jsem na to...
Promiňte mi tu impertinenci, ale jste právě nyní dostatečně finančně zajištěn?
Jsem zajištěn podstatně hůře, než jsem předpokládal, že budu... Naštěstí mně stát musel vrátit právě z oné trestní kauzy daní poměrně zajímavou sumu v řádu milionů, takže z toho hlediska jsem zajištěn. (MF DNES, 1. června 2004).

Mladičký televizní redaktor Jakub Železný přiznal, že jemu samotnému byl již dvakrát nabídnut úplatek, takže se domnívá, že procento zkorumpovaných novinářů je v Česku obrovské. Ony záludné investigativní otázky - Jste skálopevně přesvědčeni, že jste nikdy nepřekročili zákon? Připadáte si spíš jako novináři nebo jako kriminálníci?! - lze pak logicky položit i žurnalistům MF DNES. Také by mohli říci, čím to je, že po nich - podle nich - někteří politici (např. Miloš Zeman) tak jdou?



Tři výzvy pro europoslance

První výzvou pro české europoslance by mělo být pomoci nově definovat zdravé vztahy s USA. Upozornit některé naše unijní partnery, že nejhorší chybou by bylo podlehnout tomu, čemu Němci říkají Schadenfreude, tedy radosti z neštěstí někoho, v tomto případě z neštěstí Američanů zabředlých na Středním východě. Washington možná přeháněl, když loni tvrdil, že AL-Kajda je v Iráku, ale dnes tam tato teroristická organizace skutečně operuje... Třetí výzva spojená s předchozí zní: bude existovat evropská politika surovin a energie? Obdivuhodný čínský růst prudce zvedá ceny a vytváří napětí kolem zásobování. A co dělá unie? Nic či téměř nic, zvláště v porovnání s USA, jejichž politika je výrazně cítit ropou... (MF DNES, 31. května 2004).

Svatá pravda, pane Karle Ježku, redaktore týdeníku Ekonom. Yenkeeové se, zdá se, velice rychle učí a v tomto případě jim za velkého učitele nejspíše posloužil proslulý Leonid Brežněv: po celém světě a každému na potkání vyprávěl, že okupační sovětská armáda dlí v Československu dočasně a pouze proto, že zde existují silné antisovětské a antisocialistické projevy. V tom měl soudruh Brežněv skutečně pravdu, avšak jaksi - a stejně jako pan Ježek - poněkud popletl kauzalitu. Český lid to tehdy komentoval následujícím vtipem: Tchoř se usadí v místnosti plné lidí a užasle sleduje, jak si lidé zacpávají nosy a rozhořčují se, že ten puch je skutečně nesnesitelný. Dobrákovi tchořovi se lidí nakonec zželí, rozhodne se být solidární a prohlásí: "Úplně s vámi souhlasím, že to tu nesnesitelně smrdí. A protože vás mám rád tak tu zůstanu s vámi a neodejdu, dokud ten smrad nezmizí!"



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla 4. července 2004 (v 10 hodin).
NETSOCAN