NETSOCAN
Číslo 6 -- ČERVEN 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Podpora masarykovského úsilí J. Paroubka
 Komunismus v sedmi tezích
 Problém amerických základen u nás
o Ing. Josef Vít
 M. Zeman o ČSSD, o mladých sociálních demokratech, o vládě, o mzdách, o M. Zemanovi a redakční komentář

ČLÁNKY
 „Úsměvné, …a co jsme my ostatní?“
 Nesmrdí
o Ing. Josef Vít
 O tempora! O mores!
 Některé aspekty moderního ateistického pacifismu

GLOSA
 Jsme neseriozní deník!...

DOPISY
 J. Paroubek

NETSOCAN MONITOR
 Nepravdy o islámu v podání pana Kurase
 Evropský islám, či islámská Evropa?
 Základnu USA přivítejme
 Kdy se stáhnout z Iráku?
 Straší nás žalobami
 Rozporcovaná veřejnost
 Topolánek sestavuje výstřední koalici


o
M. Zeman o mladých sociálních demokratech, o ČSSD, o vládě, o mzdách, a o M. Zemanovi. Redakční komentář



o Masarykova dělnická akademie uspořádala 23. 5. ve Steinerově sále Lidového domu diskuzi, které se zúčastnili M. Zeman, D. Rath a P. Hulínský.
o Dnes přinášíme reakce M. Zemana na otázky týkající se uvedených témat a stručné doplnění redakčním komentářem.
. Přepis zvukového záznamu z celého velice zajímavého diskuzního podvečera naleznete na webových stránkách Masarykovy dělnické akademie, umístěných na http://www.cssd.cz.


O mladých sociálních demokratech

XY: Na hradeckém sjezdu, na kterém jste byl poprvé zvolen do čela strany, měli na tom zásluhu mládežníci, především Buzková, Gross. Co se mezi Vámi stalo, že se jich teď zříkáte?

Zeman: Petra Buzková na tom zcela určitě neměla zásluhu, to jsi špatně informován. Pokud jde o Stanislava Grosse, ten měl na tom zásluhu částečnou, já to ve své předchozí knize popisuji, takže se k tomu nechci vracet. Místo toho, abych to nějak podrobně popisoval, já tam mluvím o jistém pokušení moci, kterému prostě někdo podlehne a někdo nepodlehne, to záleží na konkrétních lidech a jejich anamnéze a životních zkušenostech. Právě proto není dobré, když lidé bez životních zkušeností zastávají příliš vysoké politické funkce, protože to riziko selhání je tam větší.

Ale já bych vám chtěl uvést jeden optimistický příklad. Já jsem byl nedávno v Cerhenicích, je to poměrně malá obec, dělá tam starostu Marek Semerád, který teď dokončuje poslední ročník studia politologie. V Cerhenicích přišel do místní organizace, spíše do přípravného výboru, který měl tehdy tři členy a dnes má místní organizace 70 členů a on je v této obci úspěšným starostou. Podotýkám v poměrně malé obci. Chci-li hodnotit lidi podle výsledků, - a to je strašně těžké, každý nekňuba s tím souhlasí obecně, ale jakmile se to týká jeho, tak začne protestovat proti jakýmkoliv kritériím efektivnosti nebo výkonnosti -, tak si myslím, že třeba zrovna v tom Markovi Semerádovi nám vyrůstá nová generace, doufám, že nezkorumpovaných sociálních demokratů. Zatímco bohužel ti, kdo byli kdysi mladými sociálními demokraty a v tom vlaku vládní strany se někdy dostali do poměrně vlivných pozic, vlivných ne vlídných pozic, byli často, chraň bůh, abych říkal vždy, ale často zkorumpováni. A jak říká jedno německé přísloví: každého lze zkorumpovat, jenom kdyby bylo tolik peněz.


O ČSSD

ZEMAN: ...poprvé za čtyři roky tahle strana není umrněná, chcíplá, smradlavá, poprvé za čtyři roky se tahle strana vrátila k přirozené rasanci, kterou potřebovala s prominutím jako prase drbání. Já jsem předevčírem říkal Paroubkovi: po těch připitomělých bilbordech sňatkových podvodníků „myslím to upřímně“, což je klasická věta sňatkového podvodníka, po tom idiotském truistickém konstatování „jsem sociální demokrat“, po zpěvačkách, které shrábly čtvrtmilionové honoráře na pitomé megašou a potom prohlásily, že nebudou volit sociální demokracii, po tom všem kreténismu, který tady se Surňaky a dalšími ve volebních kampaních byl, máme konečně normální sociálně demokratickou kampaň.


O vládě

ZEMAN: je dobré vědět, že v 80 procentech případů vláda rozhoduje bez součinnosti Parlamentu. Když jsme například privatizovali banky, a to byla operace v řádu desítek miliard korun, kterou jsme zachránili úspory zejména drobných a středních střadatelů, tak jsme to v Parlamentu vůbec neprojednávali, protože to bylo v kompetenci vlády. Takových případů můžeme vyjmenovat desítky.


O mzdách

Straka: Proč musí pár lidí z představenstva ČEZu získat za rok nejméně miliardu a přitom ti další nemají ani na průměrnou mzdu? ...

ZEMAN: Je naprosto samozřejmé, že existuje určité rozpětí mezi nejvyšším a nejnižším příjmem. Nejsme rovnostáři, jsme sociální demokraté a respektujeme výkon. Otázkou, o které diskutujeme, je jak velké má být toto rozpětí. Chtěl bych připomenout, že paradoxně platí závislost, že čím vyspělejší země, tím je toto rozpětí menší. Opakuji menší, nikoli větší. Víte, kde je největší rozdíl, největší propast mezi bohatstvím a chudobou? V afrických zemích. Ještě horší než v Indii. Konkrétně například v Nigérii. Tam je ta diference největší. Protože kritizovat nestačí, hledejme řešení. Já jako keynesiánec bych rád připomněl, že psychologicky je sice člověk ovlivňován nominální výší své mzdy, tak zvané hrubé mzdy, jak se tomu říká, ale například zavedením pátého daňového pásma, případně dalším zostřením progresivity daní, samozřejmě do rozumné míry, můžete dosáhnout toho, že tito lidé budou mít sice vysoké hrubé mzdy, ale díky progresivnímu zdanění jejich čisté mzdy budou stoupat relativně daleko pomaleji. Říkám to proto, protože mzda je také symbol, symbol prestiže a před nějakou kočkou se stárnoucí manažer rád pochlubí, že má vysokou hrubou mzdu a zatají jí, dokud od něj nechce nějaké šperky, že po zdanění mu zase z  hrubé mzdy příliš mnoho nezbude. Takže toto je konkrétní doporučení, je to v podstatě švédský model, i když ve Švédsku to přehnali, protože v těch nejvyšších příjmových skupinách se zdaňovalo až 95%.


O M. Zemanovi

Vaněk: Pane inženýre, chtěl bych Vám jednak poděkovat za ten moudrý čin, který jste udělal v opoziční smlouvě. To bylo gesto, hodné moudrého českého politika. V moderní době měla česká politika čtyři moudré státníky, Havlíčka, Palackého, Masaryka a Beneše a na kraji 21. století má naději mít dalšího. Nechcete změnit své rozhodnutí a stát se tím moudrým politikem v jednadvacátém století, když to potřebujeme?

Zeman: Přátelé, žádná politická strana nemůže záviset na jednom člověku a úkolem třetí části mé knihy bylo právě najít systém pro to, aby nezávisela na jakémkoliv člověku. Já se vracím k tomu, co jste citoval: ano, když jsem přišel do politiky, řekl jsem v podstatě dva základní sliby. Ten první jsem už tady uvedl: vstoupíme do Strakovy akademie hlavním vchodem. Ale vládnout se musí umět, takže se musí splnit i slib spojený s vládnutím a tento druhý slib zněl: vyvedeme do dvou let zemi z hospodářské krize. Tento slib, jak dobře víte, byl rovněž splněn. Často se teď mluví o hospodářském růstu a já jsem tomu rád, a je dobré, že jsme tomuto růstu položili určité základy. Tím jsem si odpracoval svoje a znovu konstatuji věc, kterou už říkám po tisící prvé: nehodlám si zkracovat zbytek svého života prací. Protože dovedeno ad absurdum, vy byste mohl požádat všechny důchodce nebo alespoň všechny ty, kteří svou práci viditelně nezvrzali, aby byli tak laskavi a pokračovali v této práci do konce svého fyzického života, čímž byste mimochodem významně přispěl k úspěchu důchodové reformy v České republice.



Redakční komentář

o Český expremiér ke konci svého příspěvku poněkud mlží. Kdyby nebyl zrazen a vyhrál prezidentské volby, seděl by místo na Vysočině na Hradě a příliš by se svým důchodcovstvím neoperoval...
o Podobně mlžil i zhruba před pěti roky, kdy jej na obvodní konferenci ČSSD na Praze 2 dr. Šlajer navrhoval jako prezidentského kandidáta a Miloš kandidaturu odmítl se zdůvodněním, že hodlá odjet na Vysočinu a tam objímat stromy...
o M. Zeman bezesporu patří mezi největší soudobé osobnosti. Svými znalostmi, vtipem a pracovitostí převyšoval téměř všechny své politické konkurenty o jednu třídu a zdobí jej i další nezbytná vlastnost každé osobnosti a tou je skromnost; nikdy netoužil oslňovat extravagantním bytem, vilou či autem. Že mu nic lidského - tody i ona trocha ješitnosti - není cizí pak dokázal tím, že si "na stará kolena" pořídil mladou atraktivní manželku a dokonce i novorozeně.
o Tento významný český politik však patrně trpěl určitou jednostranností, typickou pro všechny soudobé české politiky, kterou je jistý kulturní deficit. Zřejmě to plyne z jeho popisu trávení volného času českého důchodce, přičemž M. Zeman neodolal s jistou pýchou podotknout, že si čte antické klasiky.
o TGM se v tu chvíli asi obracel v hrobě - Jakže, výnamný český expremiér, a teprve si čte antické klasiky!? Tak exponovaný politik přece měl o antických klasicích nejméně před dvaceti lety vydat nejména pšt knih!
o Je to prostě tak. Z profesionálního hlediska jsou čeští politikové v drtivé většině vpodstatě laikové či amatéři; byť ani jistá znalost antických klasiků neposkytuje záruku kvalitního vládnutí; viz. sociálně demokratický premiér V. Špidla, ktwrý současně zdražoval jídlo a iternet... I pod tímto zorným úhlem včetně všech dalších objektivních dobových specifik pak nutno nahlížet i následující kritické poznámky, psané samozřejmě s vědomím, že mohou být vnímány i jako štěkání jezevčíka na sibiřského tygra.
o Socani i pacifisté M. Zemanovi rozhodně nezapomenou, že pod jeho vůdcovstvím přivedla ČSSD republiku do NATO. Zatímco jsme do té doby neměli žádného vojeského protivníka, vstupem do NATO se nepřátelé tohoto paktu stali i našimi nepříteli a my naopak nepřáteli jejich. Premiérovo tápání v zahraniční politice asi hezky ilustroval jeho výrok, že Jásir Arafat je jako Hitler a Palestinci by měli být odsunuti jako Sudetští Němci (Arafat pak dostal Nobelovu cenu míru a žádat vystěhování Palestinců z Palestiny bylo vskutku unikátní).
o Druhý faux pas M. Zemana spočíval v jeho podpoře přílivu mladých, lidsky i profesionálně nezralých lidí do nejvyšší stranické i státní politiky; zvláště když ekonomické problémy štědře dotované organizace sdružující skupinku mladíků a slečen svědčily o vysokém deficitu zodpovědnosti. Ale poněvadž má i M. Zeman svá politikova učednická léta dávno za sebou, lze věřit, že dnes by takovou politickou chybu nezopakoval.
o Nejostřejší výčitka ovšem musí zamířit na fakt, že se M. Zeman vpodstatě věnoval pouze státnickému provozu a úplně ignoroval ideu, na jejíž vlně vystoupal vzhůru, tzn. ideu zaměstnanecké participace. I když polehčující okolností jistě bude vědomí jeho jisté osamělosti; při jedné z neformálních debat na toto téma někdy v polovině devadesátých let mi profesor Věněk Šilhán prozradil, "No, on Miloš pořád o té zaměstnanecké spoluúčasti něco blábolí, ale my se mu tu hloupost snažíme rozmluvit..." (Citace jen zpaměti).
o Není však vyloučeno, že se zablýskne na lepší časy, poněvadž v expremiérově vystoupení ve Steinerově sále, v pasáži týkající se programu ČSSD zaznělo: "...já nemám nic proti programu jako takovému, tedy nemám nic proti tomu, co tam je. Spíše se snažím tento program doplnit, protože mi připadá tak trošku jako futurologická statistická ročenka... A teď co tam chybí. Podle mého názoru tam například chybí daleko větší rozvinutí participace, tedy spoluúčasti. To si myslím, že je mezera v  programu, která by měla být doplněna."
o Není pak vyloučeno, že pokud by se této atraktivní ideji, kterou asi před deseti lety prakticky opustil, věnoval M. Zeman naplno, mohl by učinit takový průlom do historie, že by mu, obrazně řečeno, i sám TGM přišel vzdát svůj hold.


František Stočes, 14. července.


o
o
o
o
„Úsměvné,
…a co jsme my ostatní,“

o otázal se na intranetu ČSSD přítel Foldyna, když se dozvěděl o existenci Autentických sociálních demokratů. Vypadá to, jako kdyby se historie téměř opakovala… 
o V předminulém století vytvořili docela obyčejní dělníci a drobní živnostníci veliké dílo: sociálně demokratickou politickou stranu. Vytvořili ji pro hájení zájmů své společenské vrstvy a jak známo, u zrodu této strany nestáli ani absolventi univerzit či technik nebo akademií natož byznysmani. Pravě naopak: socanům se z těchto kruhů nezřídka dostávalo úsměšků a perzekucí. Nicméně sociálně cítící inteligenci ochotně do své strany přibrali (zejména do parlamentních funkcí) jako svoji intelektuální avantgardu. Přes tvrdou perzekuci i zesměšňování strany, jejích členů i sympatizantů dosahovali impozantních (i více než 40 %) volebních výsledků. A nejen to: dokázali vydávat tři celostátní deníky a po krejcarech na cihly si pořídili Lidový dům.
o Na výčitky, že nejsou "salonfähig" reagovali socani pozitivně a během té salonní adaptace jim uniklo, že se spolupodílejí na přípravě nejstrašnějšího světového masakru, 1. světové války. Poté onu úlohu avantgardy převzali jiní a tento historický experiment skončil v 90. letech minulého století; a znamenal mj. i změnu oslovení ze soudruha na přítele.
o Momentálně asi 80% občanů pobírá průměrnou či nižší mzdu (nepočítaje důchodce). Potenciální elektorát ČSSD má tudíž v ideálním případě početnost nejméně 80%. Přesto ČSSD získala jen 32,32%, což při 65 % volební účasti znamená pouze absolutních 21%! (KSČM utrpěla absolutních 8,3% - možná i proto, že dost jejích voličů prostě zemřelo). Levice tudíž oslovila pouze 37% svého přirozeného elektorátu..Neměla by si ona bolševická i soc. dem. avantgarda posypat hlavu popelem? (Bolševickou se míní KSČM na jejíž teorii i praxi není ani zbla komunistického a komunistická idea je její praxí jen dále zostuzována).
o Po roce 1989 došlo k obnově ČSSD a její územní členění, kopírující správní dělení státu, je jistě logické. Byly vytvořeny i další struktury – MSD, SDŽ a KS. Ale opravdu lze považovat za totožné zájmy devatenáctiletého instalatéra, zakládajícího rodinu a stejně starého svobodného vysokoškoláka (popř. syna instalatéra a syna byznysmana), byť jsou všichni v MSD? Není-li navíc tento devatenáctiletý instalatér členem MSD – např. proto, že nesouhlasí s dekriminalizací marihuany – pak je nejenom dle stanov negativně diskriminován při vnitrostranických volbách, ale může se rovněž otázat – když nejsem „mladý sociální demokrat“, tak kdo vlastně jsem?
o Další paradox se objeví při srovnání dvou rovnoprávných členů ČSSD z hlediska přístupu k informacím a tím i z hlediska jejich vlivu na vnitrostranickou politiku: prvním je například zedník ze Lhoty na Šumavě a druhým vysoce solventní pražský podnikatel. Zatímco ten druhý si z daní odepisuje veškeré náklady na internetovou komunikaci včetně příslušného školení a servisu, onen zedník musí zaplatit z vlastní kapsy desetitisíce na nákup hardware, software, musí platit údržbu a provoz, pokud je v jeho vísce internet vůbec dostupný. Teprve pak získá přístup alespoň na onu "zeď nářků" - jak kdosi výstižně nazval Diskuzní fórum na intranetu ČSSD. Ještě předtím mu ovšem jistý sociální byrokrat zvýší daňovou sazbu internetu z pěti na devatenáct procent…
o Druhou stranickou strukturu představují odborné komise. Termín odborná komise se ovšem mění v oxymoron když zjistíte, že v nich mohou pracovat i laici - podobným rozporem by byl např. Akademický senát, ve kterém by zasedaly i uklízečky. Nu a pokud máte ještě jakés takés iluze, pak vám hrozí infarkt ve chvíli, kdy - jako laik - při zasedání regionální odborné komise dostanete od člena vyšší komise velkorysou nabídku na kolektivní zpětné vyplacení peněz za pokuty; musíte ovšem předložit složenku...
o Vznik i zánik odborných komisí navíc podléhá prazvláštním zákonům… V polovině devadesátých let jistý člen pražské politické komise napsal do Rudého práva článek, ve kterém popisoval vliv militarismu na vzniku obou světových válek. Aktuální závěr článku se týkal tehdejší debaty o vstupu ČR do NATO a zněl: ČR není nikým ohrožována a má se všemi zeměmi přátelské vztahy. Vstupem do NATO se nepřátelé NATO stanou i našimi nepřáteli a ČR jejich nepřítelem i terčem jejich eventuálního jaderného útoku. Vstup ČR do NATO tudíž bude výrazem militarismu i zbabělosti českých politiků.
o Rudé právo z celého článku uveřejnilo pouze poslední pasáž se jménem autora i jeho členstvím v politické komisi. To že si krátce poté pozval někdejší prezident Havel někdejšího předsedu ČSSD na hradní kobereček jistě s článkem nesouviselo. Ale souvislost s tím, že krátce poté byla zrušena regionální politická komise, je již pravděpodobnější… Ale život šel dál. O úsměvném průběhu volby jednoho člena jisté regionální komise se lze dočíst v článku U nás v Kocourkově (měsíčník NETSOCAN č. 2/2005 na www.netsocan.cz).
o Těžká dysfunkce patrně postihuje i základní články struktury ČSSD, tzn. místní organizace a o původu této situace je nutno se zmínit obšírněji.
o Asi do roku 1993 bylo na Praze 2 celkově okolo třiceti členů ČSSD a ani jedna schůze nebyla neusnášeníschopná z důvodů malé účasti. Tehdy se členská základna prudce rozrostla o údajně asi padesát členů, kteří vytvořili svoji místní organizaci, a – vzhledem k početní převaze - postupně ovládli konference i OVV. Při neohlášené návštěvě jejich členské schůze byla zjištěna přítomnost pouze čtyř lidí: předsedy MO, jeho manželky a dalších dvou osob…
o Absentující zbytek ovšem nesestával z dělnických flákačů: jednalo se převážně o velice zaneprázdněnou či vysoce postavenou inteligenci, pro kterou byla účast na MO ztrátou drahocenného času… Zvláštností byl i nezájem této MO i OVV o komunální politiku.
o S protesty, že usnesení této MO jsou neplatná a že všichni takto zvolení delegáti i funkcionáři nelegitimní atd. nebylo možno uspět: jednoduše měli své „sympatizanty“ v revizních komisích i dalších stranických orgánech. Takovéto změny zjevně probíhaly i v mnoha dalších obvodních i okresních organizacích.
o Ona „velice zaneprázdněná či vysoce postavená inteligence“ se specifickým právním citem pak měla v podstatě jediný společný znak: členství v normalizační KSČ! Představa, že podobný proces probíhá i na jiných obvodech, a že podobným právním nihilismem disponují i jejich soudruzi v policii, justici či prokuratuře byla naprosto deprimující.
o Politickým favoritem těchto neobolševiků se stal kupodivu M. Zeman, který se na počátku 90. let sám (údajně) definoval jako pravicový liberál(!)… Charismatický M. Zeman, který se vůči Klausovi vymezoval především koncepcí zaměstnaneckého akcionářství, si ovšem v ČSSD získal všeobecné sympatie (vyjma tehdejšího antizemanovského „rakovnického proudu“ v čele s J. Paroubkem).
o Prvním z důsledků neobolševizace ČSSD byl úpadek vnitrostranické komunikace. Deník Právo lidu zanikl a jeho občasníkové mutace přinášely spíše oslavné ódy na stávající funkcionáře než skutečnou vnitrostranickou diskuzi; pro neobolševiky se neoficiálním deníkem ČSSD vlastně stalo Rudé právo, jako samozvaný „moderátor“ názorů neoficiálního „levého bloku“.
o Bolševická technologie moci postrádající elementární prvky právního věsomí sice slavila pragmatický úspěch a ČSSD dvakrát zvítězila v parlamentních volbách – což lze označit za nejslavnější éru ČSSD od roku 1918, byť ve zcela specifické historické situaci - ale stejně závažné se staly i vedlejší negativní účinky zmíněného státničení. Opuštění původní koncepce zaměstnaneckého akcionářství či vstup ČR do NATO bez vnitrostranického i celostátního plebiscitu v podstatě zůstaly mimo kritiku… Korupce v justici, prokuratuře i policii dosáhla přímo děsivých rozměrů (pro exsoudruhy, kteří se změnili v podnikatele by jakékoliv opatření v těchto institucích pochopitelně znamenalo zánik výhodných konexí vytvořených ještě za totality). Ve straně počal vznikat přímo obludný klientelistický systém.
o Jedním z důsledků bylo, že z ČSSD na Praze 2 vystoupili někteří zakládající členové, kteří takovou dávku právního nihilismu prostě neunesli. Stranu ovšem neopouštěli nějací radikální nevzdělanci, ale členové s titulem Ing., JUDr. či olympijský medailista… Např. JUDr. P. Kužvart své vystoupení zdůvodnil tím, že prostě nemůže být členem partaje ve které jsou lidé, se kterými by si nemohl sednout ani ke sklenici piva.
o ČSSD utrpěla těžké debakly v euro, senátních i krajských volbách, provalila se série korupčních skandálů řady jejích členů. Strana se v podstatě vydává na cestu blairismu (který dnes stojí ve Velké Británii před fiaskem) a zbabělý postoj jejích funkcionářů k přepadení Iráku jen zapadá do předchozí mozaiky.
o Při takovémto trendu se rýsuje reálná hrozba, že členstvo ČSSD bude sestávat výhradně z kariéristů a byznysmanů místního, regionálního či celostátního formátu a z hlupáčků, kteří tomuto systému přisluhují. Přitom demokratický systém již dnes trpí řadou poruch (viz např. článek P. Kužvarta Předvolební mumraj jako příležitost k hlubší reflexi fungování českého reálného kapitalismu v Britských listech 1. 6. 2006), hrozí vznik stranického kartelu – kdo ze stranických funkcionářů si klade otázku, proč nebyl vyřešen zcela transparentní případ zodpovědnosti za zatopení metra, atd. Společnost se již nedokáže biologicky reprodukovat a vymírá; mladí sociální demokraté žádají zdarma kondomy (internet nikoli), beztrestné fetování konopí a úřední posvěcení sexuálních deviací.
o Dalším jevem je i byrokratizace strany vedoucí k odtržení funkcionářů od reality (byrokratem se obvykle stává veřejný funkcionář jehož mzda je „odtržena od reality“); pak se mu lehce zdražuje jídlo i internet (Špidla) a ani se nediví, když jeho kolega, ministr sociálních věcí snižuje výplatu nemocenské a převádí tuto povinnost na zaměstnavatele.
o Netuší totiž, že tím postihne především zaměstnance soukromého sektoru. Podnikatelé, kteří jsou zhruba o dvě koňské délky před ministerstvem sociálních věcí, již dávno zavedli praxi, kdy zaměstnanci i za jediný promaroděný den srazí třeba dva tisíce korun na měsíčních prémiích, takže mnozí z nich chodí do práce s horečkami. Nu a těm, kteří jsou již úplně na dně a do práce nedojdou, srazí další peníze ministr sociálních věcí... Udělá to asi rád, zvláště poté, co snížil odvody do sociálního systému těm nejbohatším. Nu a převedení prvních dnů platby nemocenské na zaměstnavatele povede u podnikatelů - zejména workoholiků pracujících údajně šestnáct hodin denně - k tomu, že ve svém pracovním zaneprázdnění úplně zapomenou, že jim byly sníženy odvody a o to více je bude dráždit, že musí platit někomu, kdo se „doma válí v posteli“; ale protože zákon je zákon, jednoduše mu onu nemocenskou strhnou jinak.
o Ve Švédsku lidé pobírají velkorysé sociální příspěvky a mohou si to dovolit, neboť tam by se občan prostě styděl předstírat nemoc nebo nezaměstnanost. Jedinou cestou je tudíž kultivace české společnosti spojená s osvětou i sankcemi za zneužívání sociálních dávek. To je ovšem naprosto neuskutečnitelné dílo pro byrokraty, působící ve straně jejíž právní nihilismus začíná již na schůzích MO a navíc ve zcela zkorumpovaném státě. Jenomže jiná cesta vede nejspíše do katastrofy…
o Tragikomické připadá, že těžkou krizi v ČSSD se pokoušejí řešit ti, kteří ji fakticky způsobili, čímž se míní Platforma za renesanci ČSSD, scházející se na svých fakticky konspirativních schůzkách mj. i s M. Zemanem…
o Zastavit neblahý úpadkový trend však lze patrně jen další demokratizací strany, k čemuž by měla přispět následující opatření:
o Za prvé radikální zvýšení členské základny, které při současném znechucení občanů politiky a politikou připadá poněkud sisyfovské. Za úvahu však stojí, zda by neměl být státem poskytován významný finanční příspěvek na zpřístupnění internetu členům všech politických stran (a rovněž členům významných společenských organizací jako např. Červeny kříž); který by byl v případě pasivity člena organizací odejmut.
o Za druhé opatření lze považovat zavedení přímé demokracie v ČSSD. V tomto směru je ČSSD „sto let za opicemi“, pardon za KSČM, která má přímou demokracii již dávno ve svých stanovách. Příznačné je, že již tři sjezdy ČSSD za sebou si „nenašly čas“ na diskuzi o stanovách…. Kuriózně dále působí, když politikové ČSSD volají po referendu ve státě a svým členům toto právo ve straně odpírají.
o Třetí opaření plyne z poznatku, že přímá demokracie může správně fungovat jen tehdy, jsou-li voliči co nejkompletněji a nejpravdivěji informováni, což předpokládá zcela svobodnou diskuzi.Takovou diskuzi může dnes zajistit pouze veřejnoprávní deník (se stranickými přílohami), jehož ideu i koncepci Autentičtí sociální demokraté od počátku propagují a jehož potřebu ukáže i další argument.
o Nakonec se v rámci budování strany jeví jako užitečná její co nejpestřejší strukturalizace na nejrůznější subjekty a proudy prosazující své legitimní zájmy. Již samotná fraška, kdy jistý advokát žádá od ČSSD přes deset miliard korun za to, že hájil u soudu vlastnictví Lidového domu stranou přesycenou právníky, volá po ustavení proudu sociálně demokratických právníků. Podobně by mohli fungovat i sociálně demokratičtí umělci, novináři, pacifisté, klub zaměstnaneckého akcionářsví, ateistů atp. Zvláště interesantní by mohl být proud dialektických materialistů… Vedení ČSSD by mělo vznik takovýchto proudů maximálně podporovat již proto, že svou působností přesáhnou stranické hranice ve smyslu expanze ČSSD, která se tak bude blížit statutu kulturního subjektu než pouhé volební straně.
o Aby tyto proudy mohly vést vnitřní i vnější diskuzi, pak k tomu nutně potřebují médium a v současné situaci se jako adekvátní jeví právě onen veřejnoprávní deník.
o Toto všechno jsou důvody i vzniku občanského sdružení Autentičtí sociální demokraté. Tento pokus byl učiněn i přes poznání obrovského znechucení občanů politikou a politiky, ústící v tristní nezájem o podobné a ještě k tomu bezplatné aktivity. Zakládajícími členy byli sice pouze členové ČSSD, ale získán byl i občan, který ze soc. dem vystoupil (jako zakládající člen ČSSD) či bezpartijní, jenž do ČSSD vstoupit nehodlá. Byly již vysvětleny i důvody, proč jsme si do stanov dali ustanovení vylučující řádné – ale nikoliv čestné - členství straníků normalizační KSČ v ASD; a bylo to přijato s vědomím, že vzhledem k jejich obrovskému vlivu v ČSSD může takovýto krok znamenat téměř paralyzaci příštího vývoje ASD.
o Skutečným smyslem existence ASD je tudíž pokus o vytvoření vnitrostranického proudu, přímo reprezentujícího zájmy oněch 80 procent občanů, pobírajících zhruba průměrnou či ještě nižší mzdu ve státě. V širokém spektru jeho programových priorit se, kromě již zmíněných, nepochybně objeví i zaměstnanecká participace, antimilitarismus či zajištění přístupu k internetu. Bude-li tento proud fungovat pod názvem ASD či jiným není podstatné; byť z respektu k zakladatelům ČSSD připadá adekvátní právě název ASD.
o Takže vy, vážený příteli Foldyno a spol., pokud žijete z podstatně vyšších příjmů než je průměrná mzda ve státě, jste prostě neautentičtí sociální demokraté. Což vůbec není a priori pejorativní, a jste možná dokonce naší avantgardou, podobně jako být autentickým sociálním demokratem není žádná ctnost, ale pouhý historický fakt, plynoucí ze současného charakteru společenské dělby práce.
14. července
František Stočes




NETSOCAN MONITOR



Nepravdy o islámu v podání pana Kurase
Tvrdit, že lidé z islámských zemí z let šedesátých a sedmdesátých byli nadšenými islamisty nebo jen pouhými vývozci islámu, je velmi směšné. Naopak, celé toto období bylo obdobím nadšené sekularizace, případně socializace muslimského světa a většina tehdejších muslimů považovala islám pouze za otázku kultury a praktikujících muslimů bylo jako šafránu... Myslím, že právě pan Kuras by měl být více opatrný v manipulaci s fakty. Vzhledem k tomu, co si příslušníci jeho náboženství prožili v důsledku lživě šířené propagandy o židovském spiknutí s cílem ovldnout svět. (MF DNES, 30. června).

Muslim a publicista Lukáš Lhoťan zde především polemizuje s názorem z níže uveřejněného článku, kde B. Kuras tvrdí, že příliv islámských immigrantů se inspiroval především názorem alžírského prezidenta Boumedienna z roku 1974, "Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen." Pravdu má spíše l. Lhoťan. V každém případě se jednalo o immigraci ekonomickou, motivovanou existencí pracovních míst na Západě, které se západním občanům jednoduše nechtělo vykonávat a nebo prostě chyběly pracovní síly. Z těchto důvodů - a jistě i kvůli mnohým omezením - tento příliv nesměřoval do východní Evropy.



Evropský islám, či islámská Evropa?
Nejčastějším jménem nových mužských novorozeňat ve Francii, Holandsku a Británii je Mohamed. Z britských dětí narozených v roce 2005 je 40 procent muslimských. Porodnost průměrné evropské muslimské rodiny je 6, evropské 1,5... Okupaci Evropské unie dovrší do deseti let příchod 80 milionů Turků, jimiž se islámská populace Evropy přehoupne přes polovinu obyvatel a poroste vysokou porodností dál. Evropské děti narozené za deset let už budou islám pokládat za evropskou samozřejmost a nepřijde jim na něm nic cizího... Nezdají se vám najednou všechny ostatní evropské problémy žabomyší? (MF DNES, 28. června).

Autor Benjamin Kuras se sice definuje jako spisovatel, ale možná by bylo vhodnější, kdyby připojil i svoji hodnotovou orientaci např. v tom smyslu, zda je ateista, křesťan, žid nebo muslim. Ale poněvadž se Kuras děsí toho, že za pár desítek let bude ve Velké británii zavedena šaría, muslimem nejspíš nebude. Ale spíše než jeho vidina sekání rukou či trestů smrti za jinou víru by jej měla strašit současná britská atomová výzbroj... Tato realta jej kupodivu zanechává ledově klidným.



Základnu USA přivítejme, ale jako svobodní lidé
Raketový deštník bude chránit i nás, ať je tu spíše dříve než později... Referendum o takové otázce není na místě, protože nejde o věc týkající se suverenity, ale o otázku odbornou. Posuzujeme míru hrozby ze stany nepřátel a naší schopnost vzít na sebe kousek odpovědnosti. Ta hrozba bude stále větší. A převzít odpovědnost je věcí odvahy a gentlemanství. (MF DNES, 27. června).

Jan Jandourek, komentátor MF DNES, sice není odborníkem na vojenství, ale je si kupodivu zcela jist sám sebou a radí nám rakety uvítat. Současně asi uvítá i názor jednoho z našich nejzelenějších mozků, pardon, pana generála Štefka, tvrdícího, že se nás nikdo neodváží napadnout, poněvadž základna bude součástí amerického obranného systému, takže útok na ni bude považován za útok na Spojené státy a toho se prostě nikdo neodváží. Pan generál se krutě mýlí. Zatím jen spektakulárních útoků přímo na vojenské srdce USA, na Pentagon, se odvážili kupříkladu teroristé! A vůbec není vyloučeno, že raketová základna USA v ČR může posloužit jako jakási vojenská obdoba dvojčat WTC a z ČR se pak rovněž stane Ground Zero.



Kdy se stáhnout z Iráku?
K rychlému stažení nyní vyzývají i někteří z příznivců americké operace. Říkají: nebezpečného Saddáma jsme svrhli, to je skvělé, ale proč si dál špinit ruce s divokou zemí, kde se všichni vraždí navzájem?... Jeden z cílů americké vojenské operace v Iráku zněl: stabilizovat tamní ropné bohatství, podle některých odhadů druhé největší na světě. A zároveň stabilizovat celý výbušný region. K dosažení tohoto cíle je ještě hodně daleko. Navíc příliš rychlé stažení by znamenalo těžkou ránu postavení USA, jako jediné globální velmoci. (NF DNES, 21. června).

Jan Rybář, redaktor MF DNES, jaksi zatajuje jeden zvláště významný fakt. V Iráku nejde primárně o stabilizaci, ale o ekonomické ovládnutí země. A jestliže se americké firmy, snažící se v Iráku etablovat a chráněné armádami soukromých vojáků necítí bezpečné a vyžadují si navíc přítomnost více než stotisícové okupační armády, pak je situace v Iráku skutečně komplikovaná. Bylo by rovněž vhodné dodat, že "spojenecké" země jako Japonsko a další, kterým už došla trpělivost, nehodlají opustit Irák z nějakých pacifisticých či humanistických důvodů, ale nejspíše proto, že se s nimi Amerika jednoduše nehodlá dělit o ekonomickou kořist...



Straší nás žalobami
Paragraf na ochranu osobnosti do zákonů patří a komentátoři by ho měli brát pokaždé tak vážně jako by šlo o jejich vlastní rodinu. Jenomže žádný zákon ani etický kodex nezařídí, aby byl novinář zodpovědný vůči vlastnímu svědomí a nezávislý na zaměstnavateli, politické straně, rodině, kamarádech, nesplněných osobních ambicích a podkožních sympatiích či antipatiích. Jde to ztuha a nikdy nejsme u konce. Jak ten Sisyfos. A s naším balvanem nám nepomohou žádní premiéři. Ani kdyby nás chválili. Každopádně jim poděkujme za jakési potvrzení naší existence. Straší nás, tedy jsme. (LIDOVÉ NOVINY, 12. června).

Výrok autora Jiřího Černého - Straší nás žalobami, tedy jsme - lze označit za další třpytivou novinářskou perlu. Takovýmto posvěcením své existence se totiž může pochlubit mj. i nejeden kapsář. V éře "Pražského jara" se novináři pokládali za svědomí a předvoj národa. Pokud jsou ovšem dnešní žurnalisté determinováni všemi faktory, které J. Černý zmiňuje, pak nejsou ani tak novináři jako spíše pohádkáři... Kdyby podle jejich limit stavěli své domy zedníci, pak by se stavba hned po slavnostním otevření zhroutila. Ve společnosti jsou ovšem podobné procesy dlouhodobějšího rázu. Omezování novinářovy svobody názoru vydavatelem lze pochopit, ale snad právě proto vznikly i instituce jako Mezinárodní svaz novinářů apod.



Rozporcovaná veřejnost
Kandidovala i bradavice. Každý veřejně exponovaný kandidát je sočasně projekčním plátnem zcela mimopolitického vkusu voliče. Příznačné je, že reální posunovači ekonomických procesů jsou ve své většině "neviditelní", často se veřejnost o jejich existenci dozví až tehdy, když se provalí korupce, osobní rozmařilosti, podnikové krachy. O to důkladnější pozornost se koncentruje na politiky, na jejich rodiny, zázemí, vztahy, majetky, ale také na vzhled, mluvu, oblékání (tak například s Jiřím Paroubkem kandidovala i jeho bradavice). Na politiky se nakládá tolik, jako kdyby měli snímat všechny hříchy světa... Společnost přetéká neviditelnými procesy a tato povážlivá skrytost, pro mnohé naprostá nepochopitelnost, jak soudobý svět vlastně funguje, je kompenzována zduřelou pozorností k osobnostem politiků, přičemž výsledek té nekonečné pozornosti je u nejednoho voliče na úrovni první signální soustavy: líbí - nelíbí... (MF DNES, 10. června).

Autor Josef Chuchma vpodstatě místo o voličích mluví o novinářích... Ale když už si v tomto tématu libuje, mohl by ve své práci pokračovat a přepočítávat podobné dermatologické defekty i u jiných politiků - mj. i u V. Havla - a současně přepočítávat články na toto téma. Ale jestli si chce takovou práci ušetřit, může mu být předem prozrazeno k čemupak by se to vlastně dopočítal. Jednoduše by se dopočítal k naprosté neserioznosti většiny českých médií i mediálních pracovníků.



Topolánek sestavuje výstřední koalici
Mirek Topolánek dostal dvě pověření. Od prezidenta - sestavit vládu. Od ODS - sestavit ji s křesťanskými demokraty a zelenými v co nejkratším čase... Václav Klaus jistě panu Topolánkovi sdělil vlastní trpkou zkušenost. V touze po moci sestavil kabinet závislý na Miloši Zemanovi... Klausova touha udržet pravici na nitkách moci přispěla k rozpadu strany... Mirek Topolánek... Musí jednat o "výstřední koalici" - jak říká přísloví, zelená modrá, pro blázna dobrá, když ji doplní černá, je šílené oblečení hotovo... (MF DNES, 6. června).

Autor Martin Komárek, komentátor MF DNES, se vyjádřil tak stručně a tak brilantně, že k tomu vlastně ani není co dodat. Snad jenom to, že většina mediálních pracovníků naši povolební situaci jaksi nepochopila, poněvadž tato varianta A se stranou A již mohla být dávno nahražena variantou B, a varianta B již mohla být rovněž smetena se stolu. A poněvadž Ústava nerozlišuje mezi politickými stranami, mohl prezident již dávno pověřit sestavením vlády předsedu strany B a JP by tu vládu již dávno sestavil.



Vybírá a glosuje: František Stočes

Communism In Seven Theses;Czech
NETSOCAN
Číslo 10 --ŘÍJEN 2004---Ročník III.
Komunismus v sedmi tezích


Tento článek je umístěn již v NETSOCANu číslo 10/2004. Po napadení hackerem však není možné stránku otevřít. Poněvadž zájem hackerů je sám o sobě důkazem jisté popularity, umisťujeme text i v nynějším čísle.

1. Existuje přírodní výběr na úrovni civilizací?
ooo Obrovský a stále se prohlubující rozpor mezi technologickými schopnostmi západní civilizace a její etickou dekadencí musí skutečné humanisty nanejvýš znepokojovat. Poněvadž technologický vývoj vždy vedl ke vzniku nových a ničivějších zbraní, trvá a neustále roste reálné riziko jejich použití či zneužití s globálními následky.
ooo Tato zkáza by svým způsobem znamenala i dobrodiní, neboť lidstvo se nezadržitelně zmocní i astrofyzikálních technik, jejichž zneužití by mohlo znamenat i netušenou kosmickou katastrofu. Traduje se, že A. Einstein již podobný objev zničil…
ooo Lze říci, že zbraně hromadného ničení se stávají i určitým faktorem přírodního výběru na úrovni civilizací: kultura, která vstoupí do éry jaderného věku a nedokáže se eticky adaptovat, se zákonitě zničí.

2. Heroismus versus hédonismus
ooo Velcí socialisté – Marx, Engels a Lenin – aniž by tušili perspektivu zbraní globální zkázy či dokonce astrofyzikálních, pracovali paralelně a z humanistických motivů na projektu kultury, fakticky schopné podobné adaptace.
ooo Praktická realizace jejich idejí proběhla ve formě experimentu, tzv. reálného socialismu, který totálně ztroskotal. Důvody krachu jsou patrně dva: zcela chybným se ukázal koncept zestátnění ekonomiky, který jednak neodstranil vykořisťování a navíc neobstál v konkurenci s privátní ekonomikou. Porážka v ekonomické soutěži vyústila v demoralizaci a konzumní tendence. – rozpor mezi heroismem těch co stáli u zrodu systému a hédonismem těch, co sekundovali jeho konci byl evidentní. Nebyl nepodobný rozdílu mezi heroismem prvotních křesťanů a hédonismem jejich renesančních následníků, ani rozdílu mezi heroismem zakladatelů antických říší a hédonismem těch, co asistovali jejich zániku.

3. Komunismus a la KSČM
ooo Pokračovatelkou reálně socialistického trendu je dnes pseudokomunistická KSČM. Pomine-li se její lpění na zestátněné ekonomice a fakt, že její intelektuální elita o komunismu sdělí leda to, že jde o samosprávnou společnost, pak výmluvná je zvláště neschopnost KSČM realizovat elementární atributy vlastní ideologie. Když byli Filip a Ransdorf v diskusi (Kotel na TV Nova) dotazováni co brání poslancům KSČM v realizaci Leninovy vize socialistické demokracie – průměrného platu ve státě pro komunistické poslance (jednoduše tak, že by si ponechali pouze průměrnou mzdu a zbytek vrátili do státního rozpočtu), Ransdorf fakticky tvrdil, že on nemůže socialisticky žít proto, že by pak neměl ani na knihy a nemohl realizovat jiné Leninovo rčení, Učit se! atd., zatímco Filip zaúpěl směrem k moderátorce – Paní Jílková, vy mě snad chcete rozvést!...
ooo Tito hrdinové bolševického maloměšťáctví by patrně byli ochotni bránit Fidela Castra se zbraní a s  nasazením vlastních životů. Ale současně by si nechali vrtat kolena pro mizerných pár tisícovek a přitom s nevinným švejkovským výrazem žádat kapitalisty, aby se vzdali svých miliard! Rannsdorf snad ani netuší, že knihy mu, jako poslanci, je vlastně povinen zajistit zaměstnavatel, neboť jde o pracovní pomůcky. KSČM je však schopna hravě splnit jedno významné Leninovo přání a navíc přestane dráždit Timura a jeho partu: stačí když se přejmenuje! Lenin totiž považoval slovo komunistická v názvech dělnických stran za zcela nešťastné, neboť na jejich činnosti nic komunistického neviděl...

4. Prekomunistické subjekty
ooo Podobně jako prekapitalistické struktury – mj. první manufaktury a továrničky – vznikaly již za feudální éry a zcela spontánně, podobně by měly vznikat za kapitalistické éry i první struktury prekomunistické. Tyto struktury již samozřejmě existují a obecně lze za ně označit mnohé solidární systémy.
ooo Například zdravotnický systém v ČR funguje přesně podle Marxovy definice komunismu – Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb! Pokud ovšem jsou ony potřeby realistické a nikoli maloměšťácké. Adekvátní systémy by měly realizovat i zajištění práva na vzdělání, na bydlení apod. Obrovskou ztrátovost komunistického zdravotnického systému pak zjevně způsobuje fakt, že individua i instituce v systému nefungují na principech komunistické etiky…

5. Prekomunistická forma podnikání
ooo Zestátněná ekonomika – největší Marxův a Leninův omyl – vůbec neodstraňuje vykořisťování, tzn. elementární smysl své existence. Jako vykořisťovatel v ní tentokráte funguje stát, který si zcela svévolně přivlastňuje a distribuuje známou nadhodnotu. Nadhodnota, stručně zisk, musí náležet těm, kteří se na její tvorbě podíleli a je-li investována, musí být investice opět rozdělena zaměstnancům, tentokráte ve formě zaměstnaneckých akcií.
ooo Zaměstnanecké akcionářství, kde 1 fyzická osoba = 1 hlas a kde nadhodnota vytvořená např. za 1 rok se rozdělí stejným dílem – v penězích či akciích – mezi zaměstnance, kteří se na její tvorbě podíleli (pokud v průběhu onoho roku pobírali spravedlivou mzdu), lze označit za vrchol kapitalismu, neboť v takovém podniku je 100% kapitalistů a nikdo není vykořisťován!
ooo Masové rozšíření tohoto typu podnikání by mělo znamenat vysoce příznivé kulturní a společenské implikace: redistribuci sponzorství od masové zábavy směrem k obcím, ochotu k fúzím, oddělení ekonomiky a politiky atp.

6. Individuální komunistický způsob života (IKZŽ) za kapitalismu
ooo Komunismus zjevně zůstane utopií, pokud nezačnou žít komunisticky jeho lidští protagonisté. Komunistická etika musí akceptovat a respektovat nejen všechny humanistické mravní hodnoty, ale jde ještě o krok dále. Tento krok plyne z vědomí o objektivní existenci společenské dělby práce a o exploataci i nerovnostech tu existujících.
ooo Kdyby Lenin, definující komunismus jako sovětskou moc plus elektrifikaci celé země, mohl vidět bolševické bossy na konci devadesátých let, nespíš by se rozzuřil: disponujete nevídanou technikou a produktivní technologií! Máte spolehlivě zajištěny základní potřeby! A přesto zde nevidím jediného komunisticky žijícího člověka! Jan samou korupci, zlodějinu, lajdáctví a novou bolševickou aristokracii!...
ooo Dle Lenina tudíž podmínky pro IKZŽ již nesporně existují. Atributy IKZŽ lze odvodit z Leninových tezí: o komunistické práci jako potřebě zdravého organismu; a rovněž o nespravedlivých rozdílech v bohatství - tzn. o existenci vykořisťovatelských tříd přisvojujících si práci druhých - i po svržení kapitalistů!... Vyřešit tyto problémy – čili odstranit ony třídy - lze jedině prostřednictvím IKZŽ. Komunistická etika by současně fungovala jako nejúčinnější terapie konzumní společnosti, nemající nic společného s asketismem či útěkem do přírody, neboť by znamenala realistický přístup ke spotřebě a k hmotným i dalším statkům.
ooo Odvození ústředního parametru IKZŽ: vlastní-li určitá obec s tisíci občany 1000 ha půdy, pak komunisticky jednající občan logicky nemůže požadovat více než 1ha půdy – jinak by někoho zjevně šidil! Převedeno na finance a viděno výlučně z hlediska komunistické etiky: analogického šizení se dopouští každý, jehož práce nemá zotročující charakter a přitom pobírá nadprůměrný plat! Pokud se však takový občan onoho nadprůměru zřekne a věnuje jej společnosti, pak evidentně koná onen hledaný komunistický skutek!!! Příklady takovýchto osobností existují: mj. Albert Schweitzer a Sir Berners-Lee. Nikoliv však M. Ransdorf!!!.
ooo Takováto zásadně dobrovolná (!!!) autoproletarizace vysoce schopných a ušlechtilých lidí (na rozdíl od Marxových a Leninových dělníků!) a jejich sjednocení by mělo vést ke vzniku zcela nové a zjevně vysoce perspektivní třídy. Díky svým schopnostem, kvalitám i přirozené autoritě by tito „proletáři“ vytěsnili z mocenské hierarchie veškeré kariéristy, diletanty a gaunery, a zajistili by tak západní i pozemské civilizaci nejen úspěšné překonání oné Charybdy a Skylly v podobě konzumní společnosti, ale současně by jí poskytli naději na budoucnost bez přehánění velkolepou a fantastickou.

7. Komunistická ideologie
ooo Paradigmatem zůstává úcta k vědecké pravdě, dialektický materialismus. Vznik i vývoj živé hmoty, biologických organismů, člověka a nakonec i společenských systémů asi nejvýstižněji uchopuje J. R. Gott, svou tezí o procesu obdobném aperiodické krystalizaci.
ooo Ateizmus: historická i současná geneze i atomizace jednotlivých náboženství a rovněž jejich obsah dokazují, že jde o intelektuální pokusy vysvětlit vznik a smysl existence vesmíru i roli člověka v něm. Náboženství fungují jako specifická forma psychoterapie: citově i intelektuálně reagují na úžas i děs z krátkosti lidského života v kontextu s nekonečností kosmu a současně i na nespokojenost s nedokonalostí pozemské spravedlnosti. Obojí pak realizují v posmrtných rájích, v záhrobích, formou metamorfóz atp.
ooo Dosavadní ateizmus fungoval v tomto smyslu jen jako nehumánní negace náboženství. Řešením by mohla být sci-fi vize: rozvoj věd nevylučuje budoucí využití jevů jako teleportace, holografie, cestování mezi prostoročasy, kosmické stroje času k podobným cílům o které usilují náboženství.
ooo Zatímco však například křesťanství žádá nejprve Armagedon, zkázu pozemské civilizace předcházející křesťanskému Poslednímu soudu, sci-fi vize naopak bytostně kalkuluje se zachováním pozemské civilizace a současně jejím neustálým technologickým i mravním vývojem a nakonec nemusí být v žádném rozporu s dialektickým materialismem. V tom je její humanismus i optimismus.

Autoři: Victor Nemo, Jules Nemo, Karel Nemo Josef Nemo Švejk.
Kontakt: netsocan@volný.cz. 1. října. 2004.

Podrobnější literatura:
Nemo Victor: Sametová katarze aneb Spěje západní civilizace k zániku? (Esej).
Nemo Jules: Pan Engels se opravuje. (Sci fi).
Nemo Karel: Komunismus – utopie nebo výzva humanistům? (Esej).
Nemo Švejk Josef: Srpen a kladiven. (Historická komedie).
Zmíněné materiály jsou k dispozici na http/:netsocan.cz, v sekci Bibliotéka.

NETSOCAN