NETSOCAN
Číslo 6 -- ČERVEN 2008 --- Ročník VII.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o Klaus se zbláznil
AKTUALITY
o Proč je RADAR zkázonosný?
o Konec sociálního státu
o Ing. Josef Vít
o O veřejné besedě „Proč je radar nebezpečný“, referendu a jiném
o MUDr. Dagmar Wernerová
ČLÁNKY
o Žádný Američan není chudý, všichni jsou předbohatí
o Ing. Josef Vít
o Kdy ČSSD najde svého Čubu?
o Miloslav Štěrba
o Perný den daňového poplatníka v PS PČR
o Libuše Pojerová
DOPISY
o Společně můžeme více
o MUDr. Dagmar Wernerová
GLOSA
o Nezpochybnitelné pilíře naší demokracie?
o Miloslav Štěrba
SPORT
o I prohra může být výhrou
o Miloslav Štěrba
NETSOCAN MONITOR
o Bývalý premiér Austrálie viněn z válečných zločinů kvůli Iráku
o Schwarzenberg se v USA zúčastnil utajeného setkání globálních elit
o Konec svobody. Nyní Fico, potom Paroubek
o Je česká sociální demokracie ve vleku evropského trendu rušení sociálního státu?
o Ostravská Hillary a Sophiina volba
o Waste out of control
o Není to konec světa
o Reader´s Digest





o



o
o
o
Klaus se zbláznil,

o musel si v roce 2004 pomyslet soudný člověk když viděl, jak prezident jmenuje českým premiérem zcela nezralého S. Grosse, jehož politické krédo se dalo vyjádřit bomotem - Jsem sociálně demokratický fotbalista a myslím to upřímně!
o Prezident Klaus ovšem velice dobře věděl co páchá! Proto budoucího premiéra zcela vážně požádal, aby sepsal cosi jako - Jsi sociálně demokratický fotbalista, myslíš to upřímně a my ti věříme! - a aby si ten lístek nechal alespoň 101 krát podepsat od nějakých poslanců. Stanislav Gross to dokázal a významnou lístinu na Hradě Klausovi pyšně ukázal!
o Jeho jepičí premiérskou kariéru logicky zakončilo intelektuální zhroucení poté, co na něj redaktoři MF DNES udělali "Baf!", a od funkcemi protřelého předsedy vlády (od roku 1992 poslanec parlamentu, od roku 2000 - 2004 ministr vnitra, od roku 2001 místopředseda vlády ČR) chtěli pouze vědět, jak přišel k bytu. Přitom všichni věděli, že se Gross po získání parlamentní důvěry dobrovolně zřekl souběžné funkce (čili i platu!) poslance. Známe pilnější hraboše!
o Riskantní bylo i Havlovo jmenování Miloše Zemana za premiéra ČR, byť se toto riziko ventilovalo až ex post formou expremiérovy radosti, že si konečně bude moci v klidu číst antické klasiky. Jen považte - politik, který měl odvahu tvořit dějiny ČR, měl díry ve znalostech dějin a kultury prvních demokracií. Zřejmě i proto M. Zeman nevstoupí do dějin ČR jako demokrat (když ČR přihodil do NATO bez referenda), ani jako ekonom (na svůj ESOP - Employee Stock Ownership Plan - dočista zapomněl), ale nejspíše jako nadšený údržbář Klausovy společensko-ekonomické transformace.
o Do třetice budiž zmíněn opět prezident Klaus a jeho potupné dvojnásobné jmenování - dle vlastní esemesky prázdného a falešného Topola - za mocnějšího politika než je on sám. Čím světoborným obohatí české dějiny v politických vědách nevzdělaný pravičák, který do komunistické strany nevstoupil jen proto, že mu manželka pohrozila rozvodem (viz Wikipedie), a který se jako předseda demokratické strany blýská bonmoty ? la Noc dlouhých nožů, netuší ani bůh.
Dokončení zde




o




NETSOCAN MONITOR


Bývalý premiér Austrálie viněn z válečných zločinů kvůli Iráku
Skupina australských právníků, akademiků a politiků chce pohnat před soud bývalého premiéra Johna Howarda za válečné zločiny v souvislosti s invazí do Iráku... odnět ke stíhání zaslaný Mezinárodnímu trestnímu soudu obviňuje Howarda ze spáchání válečného zločinu, kterého se měl dopustit tím, že přispěl vojáky k Američany vedené invazi do Iráku v březnu 2003, uvádí Australian Broadcasting Corporation (ABC)... „Sestavili jsme 52 stran důkazů, kde hlavnímu prokurátorovi podrobně zdůvodňujeme, že činy Johna Howarda jsou válečnými zločiny podle článku 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu,"... (Res publica, 6. června). Bývalý premiér Austrálie viněn z válečných zločinů kvůli Iráku

Škoda, že neexistuje i podobná skupina právníků, akademiků a politiků amerických, kteří by se pokoušeli pohnat před soud za válečné zločiny v souvislosti s invazí do Iráku i bývalé americké politiky, jako Wolfowicze a další podobné "architekty" či rovnou "budovatele" tohoto neo-Vietnamu.



Schwarzenberg se v USA zúčastnil utajeného setkání globálních elit
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se od 5. do 8. června zúčastnil v USA utajeného setkání skupiny Bilderberg Group, zjistila redakce iDNES.cz. Je to poprvé po několika letech, co byl český politik přizván mezi více než stovku finančníků, monarchů, státníků a podnikatelů. Je navíc jediný z České republiky. Ministrova návštěva měla zůstat v utajení, neinformovala o ní ani oficiální webová stránka ministerstva, ani vlády... "Bilderberg je setkání velice zajímavé, probírají se tady různé problémy na světě, ale to vždycky za předpokladu, že se o tom nemluví. Je to soukromé setkání ´bilderbergů´, jsou tu vynikající diskuze a přednášky," popsal iDNES.cz Schwarzenberg... Mezi politiky informace vzbudila rozruch... Předseda ČSSD Jiří Paroubek nechtěl situaci komentovat. "Já o tom opravdu nic nevím,"... Za jeden z klíčových cílů Bilderbergu je tradičně považováno prohlubování integrace Evropské unie. (iDNES, 9. června).

Bilderbergové se údajně začali scházet - od roku 1954 - kvůli znepokojení výtečníků na obou stranách Atlantiku, že USA a Západní Evropa nespolupracují tak těsně jak by měly. Po skončení studené války prý je společných problémů ještě více než dříve a musejí být zvažovány společně, neboť rozhodnutí jedné strany vždy vyvolávají důsledky i pro druhou stranu (patrně mínili důsledky vpádu USA do Iráku). Hlavními tématy jednání výtečníků jsou údajně mezinárodní a ekonomické problémy. Privátní prostředí výtečníkům údajně poskytuje větší možnost otevřeného vyjadřování a takto zvýšená upřímnost prý posiluje vzájemné porozumění, do kterého občanům zemí, z nichž výtečníci pocházejí, nic není. Výtečníci utajují dokonce i témata, což je Škoda, poněvadž kdybychom věděli, že si povídali o Íránu, sázkařské kanceláře by mohly vypisovat kursy na termín dqalšího válečného zločinu. Další info: Bombastický titulek mladého pravičáka v iDnes nic neosvětlil (Štěpán Kotrba)



Konec svobody. Nyní Fico, potom Paroubek
„A představ si, že my, kteří ty noviny vydáváme a neseme za ně zodpovědnost, nebudeme moci zasahovat do odpovědi, kterou nám sem pošlou. A oni si tu budou moci za naše peníze tisknout, co budou chtít.“... Přitom, ještě jednou a podtrženě, je slovenský tiskový zákon v podobě, v jaké byl přijat, zásadním útokem na demokratickou svobodu vyjadřování... Slovenský tiskový zákon není v podstatě nic jiného než pokus, zda lze v členském státu EU beztrestně omezit demokratické svobody. Pokusný balonek, jejž sledují mnozí další, kteří by rádi udělali totéž. (Lidové noviny, 9. června).

Odpověď, proč je média nutno reformovat, plyne i z následujícího úryvku z blogu P. Béma na serveru Aktuálně.cz. "Před nedávnem mě navštívil můj americký přítel, profesor a bývalý děkan jedné významné floridské university. Diskutovali jsme o amerických prezidentských volbách, americké intervenci v Iráku i americké radarové základně na českém území. Můj přítel mi popisoval atmosféru v americké společnosti dnes a srovnával ji se situací po teroristických útocích 11.9. Veřejné mínění bylo tehdy podstatně ovlivněno nejenom dramatem vlastního prožitku, ale také cílenou informační kampaní vlastní Bushovy administrativy a stejně tak sdělovacími prostředky. V atmosféře údajné nukleární a teroristické hrozby iráckého režimu bylo veřejné vyslovení pochyb o smyslu americké vojenské intervence v Iráku vnímáno jako svatokrádež. Ten, kdo tak učinil, byl okamžitě sdělovacími prostředky zatracen." Jestliže se takto dokázala chovat poměrně liberální americká média, pak česká média jsou skutečnou hrozbou pro samu demokracii v ČR.



Je česká sociální demokracie ve vleku evropského trendu rušení sociálního státu?
Dnešní sociální demokracie si samozřejmě dobře uvědomuje, že financování sociálního státu (nejen) v rámci kapitalismu je odvozeno od existence dostatečného množství zdrojů, které takovéto financování umožní. Ekonomický růst ale nemusí být vždy s myšlenkou sociálního státu přímo slučitelný. A v souvislosti s tímto se i u dnešní sociální demokracie často objevuje myšlenka tzv. reformy sociálního státu v té podobě, ve které je znám, zejména ve jménu jeho udržení. To je ale jednoznačně myšlenka, která posouvá sociální demokracii opět, jako už potolikáté, dále doprava na politickém spektru. Je to z toho důvodu, že sociální stát by měl být podle sociálních demokratů reformován ve prospěch více efektivní a výkonné ekonomiky a nikoli ve prospěch vyššího přerozdělování. To je ale víceméně v souladu s celoevropským trendem posunu sociální demokracie i v otázce sociálního státu. Např. ve stati Strany evropských socialistů (PES) nazvané La nouvelle Europe sociale se uvádí, že je potřeba přehodnotit stávající podobu evropského sociálního modelu aby více vyhovovala „dnešním potřebám“. Doslova je uvedeno, že „Evropa se nyní potýká s novými problémy vycházejícími z globalizace, nových technologií, demografického vývoje, rozšiřování Unie a klimatických změn.“ Následně je také podotknuto, že Evropa má „…zpoždění pokud jde o znalosti, inovace a vzdělání.“ A nakonec se lze dočíst, že „…jsme zatím nenašli efektivní odpovědi na tyto nové výzvy.“ (Blisty, 30. června). Je česká sociální demokracie ve vleku evropského trendu rušení sociálního státu?

Autor Martin Janíčko připomíná i názor eurokomisaře V. Špidly: „Sociální stát je dnes ve strategické defenzívě. Nejen u nás, ale v dalších evropských zemích. Má-li být jeho budoucnost v nové civilizační etapě zajištěna, je nezbytné ho reformovat. Tato myšlenka si vyžaduje vysvětlení: po historických změnách roku 1989 se rozložil jaltský systém evropského uspořádání. Tím se otevřel prostor k další globalizaci ekonomických a dalších společenských procesů. Různé civilizační okruhy se tak ocitly ve vztahu přímé konkurence. Evropský sociální model tak čelí přímé civilizační konkurenci jak amerického kontinentu, tak například východní Asii. Ukazuje se, že v některých oborech, pokud se to nezmění, začne této konkurenci podléhat. To je vysvětlení pro jistou defenzívu evropského sociálního modelu, jehož jsme dnes svědky.“ Je naprosto jasné, že sociální stát, který byl koncepcí obrany kapitalismu před revolucí v době existence sovětského impéria se stává nefunkčním přežitkem i naprostým programovým omylem současných sociálních demokratů.



Ostravská Hillary a Sophiina volba
Manželka současného předsedy vlády paní Pavla Topolánková už několik měsíců používá limuzínu ochranné služby a bodyguarda k tomu. Tato péče prý stojí státní rozpočet více než sto tisíc korun měsíčně. Ředitel oněch hlídačů údajně také prohlásil, že by ji (rozumějme chráněnou paní) mohl někdo obtěžovat... Podobných zpráv nějak přibývá. Jiná manželka bývalého předsedy vlády kupuje penziony za miliony. Prý pro děti z dětských domovů. Stále ještě manželka současného předsedy pod hlavičkou charity pořádá golfové turnaje, což prý nebývale zvyšuje studijní úsilí chudých studentů. Jen manželka jiného expředsedy vlády má starosti rázu ryze soukromého, vybavuje totiž byt na Floridě... Je málo situací, kdy se zpupnost „mocných“ šklebí tak nepokrytě... server iDNES.cz přináší reportáž o dívence s životem udržovaným veřejnou sbírkou. Léky pro ni stojí 130 tisíc korun. Měsíčně. Pojišťovna nehradí. (MF DNES, 13. června).

Autorem je vysokoškolský učitel Jan Michalík, který velmi humanisticky poukazuje na těžkou krizi soudobého sociálního státu i celé společnosti. V Německu podle studie Bertelsmannovy nadace publikované týdeníkem Focus již celé tři čtvrtiny německých občanů považují ekonomické poměry ve svém státě za nespravedlivé. Opačný názor sdílí jen každý osmý Němec. Tento stav vede k závažným politickým konsekvencím. Viz článek Němci přestávají věřit v demokracii (Lidovky, 1. července)-



Waste out of control
...more than 6.7 million tonnes of food, or about one-third of the food bought, is thrown out in the United Kingdom every year... Overall, 61 per cent of all the food waste could have been eaten if consumers better planned and stored their food purchases... Fifteen per cent of the food hadn´t even been opened. Five per cent was still within the best-before date... Consumers, for one, are spending more than 10 billion British pounds on food they don´t eat. And all the rotting food pumps more than 18 million tonnes of carbon dioxide, a greenhouse gas, into the atmosphere. Stopping that would be the equivalent of taking one in five cars off the road. And there´s the cost of collecting, transporting and landfilling the food. (metro, 6. června).

Nerozumné plýtvání
...více než 6,7 milionů tun nebo přibližně jedna třetina koupené potravy je ve Velké Británii každý rok vyhozena... Celkem 61 procent veškerých potravin, které končí jako odpad by se dalo sníst, kdyby spotřebitelé lépe plánovali a skladovali své nákupy jídla. Patnáct procent potravin nebylo vůbec rozbaleno či otevřeno. Pět procent nemělo prošlou záruční lhůtu... Spotřebitelé jednak vydávají více než 10 miliard britských liber na jídlo které nejedí a veškerá hnijící potrava navíc vhání do atmosféry více než 18 milionů tun kysličníku uhličitého, způsobujícího skleníkový efekt. Pokud by se to nedělo, znamenalo by totéž jako kdyby na silnicích jezdilo o jednu pětinu aut méně. A ještě je třeba přihlédnout k nákladům na shromažďování, dopravu a skládku potravin. (frs).


Není to konec světa
Nynější opulentní spotřebu energií všeho druhu lze snížit, aniž bychom se vzdali technické civilizace. Začátkem 50. let byla spotřeba energie na jednoho Američana asi 60 procent oproti dnešku... Tehdy se ovšem mnohem méně cestovalo... Zpáteční letenka z Británie do Austrálie přišla začátkem 50. let na stejné peníze jako rodinný domek. Ještě koncem 50. let byla cena letu na druhý konec světa srovnatelná s cenou automobilu... Lze si například představit svět, kde se bude méně cestovat a více elektronicky komunikovat. Lze si představit komfortnější vlakovou a městskou hromadnou dopravu, do níž se člověk nebude muset bát nastoupit... Ačkoli nynější ceny ropy jsou možná trochu "nafouknuté", dlouhodobě určitě porostou. (Lidové noviny, 2. června).

Autor článku, Pavel Kohout, vcelku rozumně poukazuje na naprosto iracionální spotřebu energií a pohonných hmot. Jejich neustálé zdražování na svých bedrech nejtíživěji nesou nejchudší lidé. Růst jejich cen znamená růst cen veškérých ostatních komodit včetně jídla a dopravy. Člověk s podprůměrnou mzdou, který ani nemá auto a používá veřejnou dopravu (čímž šetří i ekologické škody) jen zírá, co se to vlastně děje. Sociálně demokratické politiky zatím tento stav z klidu nijak nevyvádí.


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky včetně těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti

Dosti bylo české malosti (Jiří Dienstbier)
Lisabonská smlouva je kompromis, dosažený představiteli 27 států. Už proto je demokratická, protože kompromis je demokratickým protikladem autoritativního diktátu. Bruselská byrokracie se nijak neliší od té domácí. Ale především bez akceschopné Evropy, jejích institucí, a také schopné byrokracie, důsledně kontrolované evropským a domácími parlamenty, jejichž kompetence smlouva posiluje, nelze úspěšně řešit na globálním hřišti ani mnohé české problémy. Rostoucí bezpečnostní rizika, včetně energetického, migrace do evropského prostoru, takový pořádek ve světové ekonomice, který bude usilovat o vytváření rovných podmínek pro všechny a mnoho dalšího můžeme ovlivnit jen tehdy, stane-li se Evropa významným světovým hráčem. Rozdrobená Evropa nedokáže nic.

Lisabon. smlouva a hospodářská soutěž... (Michal Petřík)
Přikazuje-li mandát Evropské rady mezivládní konferenci přijmout protokol, podle nějž ve věci zajištění nenarušené hospodářské soutěže má být použit eventuálně i článek 308 Smlouvy o založení ES, pak zcela jednoznačně přiznává, že v této oblasti působnosti unie nastala zásadní změna. Po přijetí reformní smlouvy tedy EU má přijít o své dnešní pravomoci pro zajištění nenarušené hospodářské soutěže. I kdybychom odhlédli od toho, že nenarušená hospodářská soutěž již nemá být jedním z cílů EU, jednomyslnosti rozhodnutí Evropské rady může být dosaženo jen tehdy, když bude hlasovat pro (mimo jiné) i Francie. Ta tedy nejen prosadila změnu cílů unie, ale posílila i svou možnost dále blokovat vše, co by mohlo vést k zajištění nenarušené hospodářské soutěže. Tedy jednoho z nejzákladnějších atributů, od nichž EU odvozuje svou politickou legitimitu.

Lisabonské vydírání na ose Berlín – Paříž – Brusel (Dušan Streit)
Po irském odmítnutí Lisabonské smlovy přešel nátlak sjednocovačů ve vydírání a dokonce ve výhružky. Irské voliče chtěli mlátit holí s 26 vruby tak dlouho, až se podvolí. Když jim jednotu federalistické fronty narušil prezident Klaus a nečekaně i Kaczynski, přitvrdili... Aspoň nám předvádějí, jaká demokracie by nás v EU podle jejich not čekala. Vytáhli k tomu z rukávu falešného hráče kartu dalšího rozšiřování unie, zejména o Chorvatsko. Vyhrožují, že dokud se Irsko, Česko a teď i Polsko nepodvolí, nepřichází rozšiřování v úvahu. Chtějí tím postavit Chorvaty, ale i Srby a Turky proti výše vyjmenovaným odpadlíkům. Je to směšné z několika důvodů.

Svět bez daní (Jiří Havel)
Koncem devatenáctého století vznikaly základy sociálního státu. Každý pracující měl mít stanovena práva a měl být pojištěn pro případ úrazu, nemoci, ztráty zaměstnání, ztráty živitele rodiny a měl mít zajištěn příjem ve stáří. Dítě mělo dostat základní školní vzdělání. Většinu těchto úloh plnil veřejný sektor nebo samotný stát. Současný sociální stát je dědicem těchto představ. Je financován z daní a obdobných pojistných odvodů... Spor o velikost daní je sporem o úlohu státu. Británie třicátých let ušetřila na daních. Když Chamberlain podepisoval Mnichovskou dohodu, věděl, že nemá volbu. Neměl díky daňovým pacifistům k válce potřebnou pozemní armádu a neměl ji čím vyzbrojit. Když Churchill žádal Roosevelta o pomoc v dodávkách zbraní, neměl americký prezident co dodat. I USA léta šetřily na zbrojení. Nacismus byl poražen poté, co obě země bez ohledu na náklady a daně vybudovaly válečný průmysl.

I česká politika může občas popostrčit svět (Jana Hybášková)
Izrael začne harmonizaci práva tam, kde je to zapotřebí kvůli vstupu na trh unie. Vydá se směrem k evropskému trhu s elektrickou energií a plynem. Bude i jako nečlen zván do pracovních skupin unie, ministři zahraničí se budou scházet pravidelně, a to i tehdy, budou-li mezi Evropou a Izraelem zrovna rozpory. Budou mu víc otevřeny unijní programy, vzdělávací Erasmus Mundus a Tempus IV. Evropa vznesla řadu požadavků ve vztahu k mírovému procesu, žádný ale není nerealistický a ultimativní... Naopak, Evropa hledá izraelskou podporu v nešíření zbraní hromadného ničení, chce víc angažovat solitérský Izrael v odzbrojovacích procesech. Snaží se Izrael přimět k rozumnějšímu přístupu ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní, k debatě o obohacování. To se týká i postoje k Íránu, společnému nepříteli, včetně zájmu o íránský jaderný proces a popírání holocaustu... Katastrofa pro EU v podobě velkého irského NE Lisabonské smlouvě paradoxně umožnilo prostrčit opařenou evropskou radou hlubší partnerství s Izraelem. Další překonávání neshod v zahraniční politice a bezpečnosti bude těžší... Proto je dvojnásob nutné přenechat velká ideologická NE prezidentům a evropskou káru každodenní bezpečnosti táhnout pracovitě dál. Rámec, Akční plán nových vztahů mezi unií a Izraelem musí být hotov do dubna 2009, jde tedy o úžasně naservírovaný úkol pro české předsednictví.

Pod váhou irského ne (Johana Grohová)
Před pětatřiceti lety bylo Irsko jedním z nejchudších a nejzaostalejších států Unie. Dnes je v přepočtu HDP na obyvatele po Lucembursku druhou nejbohatší zemí. Irsko tak zažilo zázrak nepoznaný žádnou jinou zemí EU především proto, že dokázalo využít možností, které se před ním otevřely... Z Francie, Německa či Itálie se směrem k Irům ozývá, že jsou nevděčníci, kteří mají dnes hlavně díky Evropské unii plná břicha a kapsy nadité eury. Francouzští novináři usazení v Bruselu nelenili a vyhledali, že Irové od svého vstupu v roce 1973 vyinkasovali 51 miliard eur. Mezi euroskeptiky je však řada pochybovačů, že Iry skutečně vytáhla z bídy a zaostalosti právě Evropská unie... Tajemník českého prezidenta Václava Klause Ladislav Jakl na svém blogu na iDNES.cz opakuje známý argument: „Růst ekonomiky Irska je plodem významných liberalizačních opatření z dob před 20 lety, které mimo jiné otevřely zemi zahraničním investicím.“ Řečeno jinak, Irsko si po letech strádání pomohlo samo – a spouštěcím mechanismem byla protržní opatření, nikoli zásah Evropské unie... Kampaň opačného tábora byla naopak bezzubá a bezduchá. Vládní politici nedokázali lidem vysvětlit, proč mají hlasovat pro. Ukázalo se navíc, že sami text nečetli. I irský premiér Brian Cowen přiznal, že celou smlouvu nezná. A irský eurokomisař Charlie McCreevy o ní zase řekl, že je nesrozumitelná tak, že se prostě nedá číst. Těžko se lze pak divit, že jim voliči neuvěřili.

Dobrodružství Všehomíra – 4. Osudová expanze (Dušan Streit)
Prvotní moderní náhled na vesmír vycházel ze statické představy pevného nehybného jeviště. Nikoho před nějakými sto lety nenapadlo, že by se měl vesmír rozpínat. Ještě Einstein vnímal vesmír jako statický časoprostorový válec a vymyslel dokonce kosmologickou konstantu, která měla v jeho rovnicích kompenzovat přitažlivé působení hmoty (gravitaci). Později její zavedení sice nazval největším omylem svého života, když začala vítězit představa rozpínajícího se prostoru, ale setrval u svého modelu absolutního prostoročasového monolitu ve tvaru obráceného kužele. Jako by prostoročas existoval permanentně v celé své deterministické minulosti i budoucnosti. Tím nedocenil dynamiku - tedy kreaci vesmíru v každém kroku své evoluce. Neexistoval pro něj samostatný prostor a samostatný čas, ale čtyřrozměrný časoprostor, jehož řezy udávaly souřadnice relativního prostoru a relativního času... V úvahách kosmologů se stále pracuje s alternativou, že by se vesmír mohl začít smršťovat, ačkoliv je to v rozporu s růstem entropie a druhým termodynamickým zákonem. Takový vesmír by se časem zhroutil, říká se tomu velký křach. Pro mě však je podstatné, že by se tím narušila časová asymetrie, a z hlediska akumulace historie by nastala situace, jako by se historie zase „odestávala". Dokonce si myslím, že kdyby měl vesmír kontrahovat, nejenže by se tím začal vracet čas a hmota by nabyla formu antihmoty s obrácenou paritou, ale gravitace by začala odpuzovat, protože by si s expanzí - nyní zápornou - vyměnily místo. A negativní gravitace by zase tu kontrakci kompenzovala

Raketová obrana jako útočná linie (Lawrence F. Kaplan))
Pravý důvod raketové obrany je, že bez ní by nepřítel vyzbrojený raketami dlouhého doletu mohl, jak argumentuje Robert Joseph, specialista proti proliferaci prezidenta Bushe v Národní bezpečnostní radě, „vzít jako rukojmí americká a spojenecká města a tak nás odstrašit od intervence.“ Nebo, jak říká nedávná studie RAND corporation o raketové obraně „obrana proti balistickým raketám není pouze štítem, ale umožňovatel amerických akcí.“ Jinými slovy, raketová obrana je o zachování schopnosti USA uplatňovat moc v zahraničí. Není o obraně. Je o útoku. A přesně proto ji potřebujeme... Raketová obrana – jak si nedávno stěžoval čínský velvyslanec na Konferenci o odzbrojení OSN – by poskytla Spojeným státům „absolutní svobodu při užití nebo hrozbě užití síly v mezinárodních vztazích.“ Má pravdu. (Kaplan, Lawrence F. Offensive Line. The New Republic, 12.03.2001, Vol. 224, Issue 11, str. 20-25)

Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 10. července ve 23:30 a redakce děkuje všem autorům za příspěvky do tohoto čísla. . Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN