NETSOCAN
Číslo 6 --ČERVEN 2008---Ročník VII.
Kdy ČSSD najde svého Čubu?

Z pardubického projevu Jiřího Paroubka by člověk nabyl přesvědčení, že s převzetím moci ČSSD započne v této zemi fungovat společnost „ve které má každý právo na svou šanci a příležitost. Společnost, ve které je využito každého talentu...“ Předseda ČSSD jde dál když tvrdí, že jeho strana usiluje o „stát dávající občanům rovné příležitosti“. Současně ale kreslí podobu stranické politiky ODS ( a klidně mohl mít na mysli svoji vlastní stranu ): „ti lidé nevědí nic o slušnosti a politické kultuře a jde jim jen o moc, aby mohli v přítmí dělat své temné kšefty.“

Zlínský (baťovský) region vyprodukoval v minulosti kromě miliónů párů obuvi i fenomén zvaný Slušovice. Až k samotným branám Zlína stávala o víkendu řada aut s lidmi, kteří mířili do 12 km vzdálené obce. Aby se i jim dostalo z výdobytků tamního reformního socialismu provozovaného Ing. Františkem Čubou: nakoupili zahraniční zboží, bavili se v jeho rekreačních zařízeních nebo jen přijížděli do areálu „klopené“ dostihové dráhy, o níž se zpívá v proslulé písni pojmenované jak jinak než Slušovice.

Čuba dokázal realizovat „právo na svou šanci a příležitost“. To, co ve společnosti bylo znetvořeno politickou realitou, v podmínkách jisté tržní reality bylo ukázkou mimořádné životnosti. Navzdory stanovám JZD, všem těm OV, KV, ÚV a jiným spolkům, které si budují živnost předstíráním činnosti. Nad byrokracii tehdejší vládní strany postavil prospěšnost pro družstvo, jeho členy, a v jistém ohledu ukazoval cestu celé republice. Měl výsledky. Před ohlášenou návštěvou M.Gorbačeva jeho družstvo dokázalo postavit za neuvěřitelně krátkou dobu rychlostní komunikaci včetně několika mostů. A nejen to. O členství v jeho družstvu byl čím dál tím větší zájem, což zajisté musí vzbuzovat pozornost aparátu strany, která by se mohla celá sejít na jednom sportovním stadiónu pana Čuby.

Ve Slušovicích dostal odborník příležitost zaujmout pozici vedoucího pracovníka s tím, že se po určitě době vyhodnocovala jeho aktivita, přesně se hodnotily výsledky jeho práce, a pokud nedokázal svěřený úsek vést ke stále lepším výsledkům, byl odvolán a nahrazen dalším uchazečem. Po jisté době mohl požádat o reparát, a prokázat schopnosti řídícího pracovníka.

V politice nemáme k dispozici ekonomické ukazatele, které nemilosrdně vypovídají o schopnostech managera. V jiné podobě však máme k dispozici výsledky voleb, plnění volebních programů, výzkum veřejného mínění. O výsledku práce politika vypovídá i stav členské základny, počet členů v místní organizaci, atd.

Jestliže existuje ve Zlíně městská organizace, která opakovaně prohrává volby se stále horším výsledkem, s renomé skandálního počínání ex-přítele Miloše Melčáka a jeho pohrobků, kteří zaujímají vedoucí místa v místní stranické hierarchii, jestliže tuto zoufalou situaci monitorují bez zřetelného zájmu o nápravu nejvyšší funkcionáři ČSSD, a při pokusu o změnu se šermuje paragrafy stanov, které absurdně určují jiným „předsedům JZD, aby oni rozhodovali o Slušovicích“, pak je zřejmé, že Jiří Paroubek nemůže být novým Františkem Čubou.

Nemá totiž, bohužel, možnosti jednoho venkovského předsedy JZD, který svoji vizi dokázal realizovat, třebaže nad ním čněla jako pevná skála aparátnická politická strana s ústavně zaručenou vedoucí rolí ve společnosti. Čuba se dokázal vymanit z otěží, které svírají Jiřího Paroubka. Dokázal se obklopit vzdělanými a progresivními lidmi, aniž by byl odsouzen ke spolupráci se zástupci „lidu“, kteří se do vedení dostali díky své stranické knížce. V té nedokonalé době prohlédl zhoubnost stranictví. A co víc, mezi jeho spolupracovníky byli právě tzv. nepoužitelní v Praze, Brně či Gottwaldově - politicky nepohodlní. Překážející v kariéře „šedým myším“.


Miloslav Štěrba, Zlín
2. června 2008


Redakční poznámka - Slušovice jako Potěmkinova vesnice?
Slušovický fenomén obsahuje jednu záhadu, kterou je nutno vysvětlt. Aniž by byly zpochybnovány zásluhy JZD Slušovice o nevídaný rozkvět obce, a také personální praxe družstva, stále chybí odpověď na otázku - Proč vlastně bolševik nezavedl slušovické metody i do ostatních družstev v Československé socialistické republice a nedovedl tak socialismus k novým metám?

Odpověď, spočívající na názoru tehdejšího insidera, je šokující: kdyby to bolševik udělal, jeho ekonomika by se okamžitě zhroutila! Slušovickou praxi naopak převzali někteří čeští neokapitalisté, kteří tak patří k tomu nejhoršímu, co se v tomto typu podnikání vyskytlo.

Oč vlastně jde, a kdo jsou tito pseudopodnikatelé? Jsou to například obchodní řetězce, kterým producent nabídne své zboží, a oni odpoví - Tak dobře, ale pokud chcete, aby se vaše zboží objevilo v našich regálech, tak první dodávku dostaneme zdarma! Jindy zase za zboží jednoduše nezaplatí. Jsou to další "podnikatelé", kterým například uděláte střechu - a oni vám vaši práci ani investovaný materiál rovněž nezaplatí! Můžete se s nimi, pokud na to máte čas a peníze, nanejvýš soudit...

Slušovický fenomén tedy nepovstal na nějaké nové metodě s vysokou produktivitou výroby, ale na prodeji výrobků, na kterém se zbohatlo i když byly prodány pod výrobní cenou, protože nebyly jednoduše zaplaceny! Tehdy - v době, kdy existovaly mj. výzkumné ústavy, které nic nevyzkoumaly - nebylo těžké najít si příslušné soudruhy z politické i ekonomické sféry, kteří poškozenému producentovi onu dodávku jednoduše odepsali a ztrátu nahradili ze státního rozpočtu...

Proč ale bolševik JZD Slušovice a takovéto metody vlastně trpěl? Nu jednoduše proto, že nic lepšího neuměl, a tak alespoň Slušovice ukazoval jako výkladní skříň socialismu. Slušovice v tomto případě byly nejslavnější československou Potěmkinovou vesnicí...

FRS
4. června 2008

NETSOCAN