NETSOCAN
Číslo 6 -- ČERVEN 2009 --- Ročník VIII.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o Radikální varianta boje s krizí
AKTUALITY
o Proces s Miladou Horákovou
o Ing. Josef Vít
o Družstevnictví ve straně růže nemá na růžích ustláno…
o František Stočes
o 5 minut slávy za plato vajec
o Leoš Paclík
GLOSY
o Možnosti ČSSD po mimořádných volbách do PS
o František Stočes
ČLÁNKY
o Mládí vpřed!
o Ing. Josef Vít
Zahraničí
o Írán: skončí Ahmadinežád jako Mosaddeq?
o František Stočes
NETSOCAN MONITOR
o Islámská revoluce podruhé
o Den, kdy došly prachy
o Nová generace je tu. Bude se bouřit
o V Gaze byla zničena infrastruktura vzdělání, míru i byznysu
o Ztráta soudnosti
o Platy příliš nepadají, ale starostí bude dost
o Topolánkovy scénáře rozvoje české ekonomiky pro rok 2009
o Reader´s Digest
o Noční můra Ameriky – Obamova dystopie
o Nová generace je tu. Bude se bouřit
o O peníze jde až na prvním místě








o
o
o
Radikální varianta boje s krizí

o Když chtěl Augustus flotilu galén, tak s pomocí cenných kovů vytěžených v císařských dolech vyrazil sestercie; tolik, kolik potřeboval. A římští občané si mohli klidně koupit lístek, aby si užili divadla v Koloseu, aniž by se obávali fiskální odvety.
o Dnes naopak když stát potřebuje 10 000 miliard, aby postavil mosty, musí požádat o půjčku banky, a daňoví poplatníci musí mezi sebou posbírat 10 000 miliard plus úroky.
o Uskutečnila se paradoxní záměna rolí. Stát, jako jakýkoliv soukromník, musí žádat soukromou společnost, jež se však stala nepatřičně monetárním suverénem, o „její“ bankovky.
o …pokud by se stát choval jako císař Augustus, tedy vytiskl si peníze ve výši 10 000 miliard přímo, byly by postaveny mosty a na občanech by neležela žádná zátěž.
o Kromě toho, kdyby stát, jak by bylo samozřejmé (a dokonce přirozeně nezbytné) vykonával svou monetární suverenitu a vydal emisi státovek místo aby žádal zapůjčení bankovek od centrální banky, evidentně by žádný veřejný dluh nebyl (tedy „dluh“ nasmlouvaný s centrální bankou a se střadateli, kupci obligací). A občané by byli ušetřeni následků v podobě enormního zatížení. (A propos, když už stát tiskne obligace, proč si nenatiskne to, co potřebuje, také sám?).
o Nejen to: daňové zatížení by se enormně zredukovalo (pokud by se nezrušilo úplně), veřejné práce by mohly být několikanásobné, růst žádoucí, a nezaměstnanost by prakticky zmizela. Kromě toho by peníz státem vytvořený učinil rovnost mezi soukromníkem občanem a bankami.
o Americká ústava rezervuje monetární suverenitu výslovně Kongresu. Otevřeným porušením tohoto ustanovení však v roce 1913 došlo k tomu, že byla vytvořena centrální banka podle anglického modelu, tedy s již známými atributy, a započala éra Federal Reserve Bank – FED, IRS (tax z výnosu) a TUS (oficiální slevová taxa, pomocí níž centrální bankéři stanovují, kolik občany bude stát peníz jimi vytvořený s nulovým nákladem).
o V USA bylo spočteno (Bobem Dolem, členem Kongresu), že zhruba 50% daňového zatížení je určeno bankám jako kompenzace za papírové peníze, jež zapůjčila státu.
o Tudíž, kdyby se eliminovala tato monetární kompenzace nenáležitě přisvojovaná si bankami, občan by mohl disponovat stejným výtěžkem pracujíce jen z poloviny tolik! (nejspíše by mnoho manželek přestalo být nuceno pracovat pro vylepšení rodinné bilance).
o Abraham Lincoln, stejně jako před ním Andrew Jackson, použil moci svěřené mu Ústavou k tomu, aby vytiskl přes 400 milionů dollarů – státovek, aby mohl financovat občanskou válku, bez dluhů a úroků na vrub Severoameričanů.
o Také J. F. Kennedy se vymanil z letálního objetí finančníků a vytiskl dollary státovky, aby znovu nastartoval ekonomii. Bohužel předčasně zesnul a nechybějí hlasy, které připisují atentát (podobný tomu Lincolnovu) bankéřské klice (www.bankfreedom.com).
o Postoupením monetární suverenity se vytvořila situace analogická té, v níž zloděj ukradne auto, prodá ho a pak půjčí jeho původnímu majiteli peníze a žádá úroky.
(Penoptes,
Seigniorage, signoraggio II: Panské a služné )

Sandro Pascvucci, Signoraggio nebo-li panské – a frakční rezerva
Silvano Borruso, Ekonomické zákony, etika a paradoxy Existuje východisko?



NETSOCAN MONITOR


Islámská revoluce podruhé
O záležitostech islámské republiky se nemůže rozhodovat na ulici. To by byla diktatura! Tato slova vyřkl na adresu pouličních živlů nejvyšší duchovní vůdce Íránské islámské republiky ajatolláh Chameneí. Jeho velký odpůrce ajatolláh Montazerí naopak podpořil protestující mládež s tím, že „protivit se demokratickým požadavkům lidu islám zakazuje“. V íránské debatě se tak v nečekané směsi vyskytují „západní“ koncepty jako diktatura, demokracie či revoluce společně s islámem.... Nikdy se také asi nedozvíme, co chtěli sami demonstranti. Urazila je manipulace s jejich hlasy a chtěli opakování voleb, nebo snili o zásadní změně? Spočívala ta změna v odstranění mravnostních hlídek a větším otevření se světu, nebo v skrytu duše chtěli zřízení demokracie západního typu, jako Východoevropané před dvaceti lety? (Lidové noviny, 27. června).

Škoda, že autor Jan Fingerland, komentátor ČRo 6, neuvedl kolik těch mladých a zanícených demonstrantů proti falšování volebních výsledků vůbec bylo u voleb... Také by bylo zajímavé vědět, kdo v Teheránu sehrál roli "studenta Růžičky" a v čích službách působil



Den, kdy došly prachy
Sotva začala krize, otevřeli v New Yorku chudobinec pro milionáře. Včerejší boháči měli být ušetřeni potupy sdílet nedostatek se skutečnými chudáky… Chicago, které ovládli gangsteři… propouštělo policisty a hasiče. Ale i další města posílala zaměstnance na dlažbu, úplně přestala kupovat knihy do knihoven a střílela zvířata v zoologických zahradách, aby měla na podpory v nezaměstnanosti. Někteří lidé psali ponížené dopisy, v nichž prosili o vrácení loňských příspěvků, jež dali na charitu… Na vrcholu krize shořelo v Americe víc domů, než kolik jich bylo postaveno. Nebyl za tím nějaký kolektivní záchvat pyromanie, ale prostý fakt, že stavebnictví téměř usnulo. Conrad Hilton ve svých hotelích uzavřel celá patra, aby ušetřil za topení. V celém New Yorku lidé odhlásili sedmatřicet tisíc telefonů ročně… A chicagský starosta českého původu Antonín Čermák věděl, co z toho všeho plyne. Když město v podstatě zbankrotovalo, řekl zákonodárcům státu Illinois: „Než zavřete vyvařovny pro nezaměstnané a noclehárny, povolejte armádu.“… Nijak nepřeháněl. Dnes už jsme zapomněli, jak blízko měla Amerika k revoltě. Londýnská pojišťovna Lloyd už delší dobu dělala obrovské obchody, neboť Američané u ní uzavírali pojistky pro případ nepokojů… Když zemi přebíral prezident Franklin D. Roosevelt, armáda se tajně stahovala k velkým městům a záložní důstojníci připravovali plány, aby mohli vystoupit v případě výtržností… Ve městech jako Chicago si lidé zaměstnaní v centru vybírali únikové cesty pro případ, že při hromadných výtržnostech budou odříznuty ulice na předměstí a vlakové spoje… Byly to takové doby, že manželka budoucího prezidenta Eleonor Rooseveltová prohlásila: „Ameriku už nelze zachránit.“ Obyčejní lidé si totéž mysleli o svých životech. (MF DNES, 22. června).

Autorem je Milan Vodička, redaktor MF DNES. Dnes mají američtí nezaměstnaní o jeden problém více, a tím je prasečí chřipka. Na druhou stranu má armáda o jeden problém méně; lidé z obavy před nákazou nebudou mít chuť se srocovat. Vypadá to, že prasečí chřipka přišla jako na zavolanou. Nebo snad přišla skutečně na zavolanou?



Nová generace je tu. Bude se bouřit
Vstupujeme do nového stadia vývoje evropské civilizace… Málokdo si uvědomuje, že dozrála mentálně úplně nová generace lidí, kteří se narodili v 90. letech. Není to jen běžná obměna – jsou opravdu jiní a dost se liší i od dnešních třicátníků. Mají potřebu obrovského sebeprosazení, zároveň jsou hodně agresivní a poznali jen ekonomický růst. Vyznávají proto hlavně hédonistický způsob života, mají až nereálná očekávání, ale přitom jim spíše hrozí nezaměstnanost. To je koktejl, který má velký potenciál k revoltě... Mladou generaci teď možná nejlépe vidí učitelé, kteří potvrdí, jak roste její agresivita. Nejde jen o Česko, ale o celou Evropu a Spojené státy. Ve Francii vedou statistiky fyzického napadení učitelů, jež stále rostou. Myslím, že velmi snadno a rychle mohou být nezaměstnanými a radikalizujícími se vysokoškoláky a středoškolády destabilizovány i současné politické strany. Vezměte třeba Švédsko, kam se díky mladým dostala do parlamentu strana, která je pro kradení muziky z internetu. …v Česku, ale hlavně v Maďarsku a v Polsku může snadno dojít k tomu, že se ke slovu dostanou populisté. Já bych jejich představitele viděl jako mladého Mussoliniho, jenž nejprve láká na pozitivní ekonomický program, vládu pevné ruky a zpočátku vlastně nerozeznáte, co je na něm nebezpečné… (MF DNES, 20. června).

Autorem je ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR, klimatolog, geolog, filozof a publicista, Václav Cílek (53). Západ s největší pravděpodobností stojí před velice pochmurným vývojem. Vypadá to tak, že zhruba třígenerační cyklus dekadentní linie – nejprve rozpad více generačního bydlení a soužití následovaný rozpadem rodiny – nyní vstupuje do fáze rozpadu vlastní kultury. Mravní a kulturní úroveň potomstva, které vychovají následující tři generace lze vidět s tou nejvyšší skepsí. Nynější generace, která je produktem rozpadlé rodiny, a jež se ujímá ekonomické i politické moci, zatím způsobila „jen“ světovou hospodářskou krizi (viz Střet civilizací: Mladí frackové ) Nedojde-li k co nejrychlejší korekci takovýchto subjektivních přístupů, pak za zhruba šest desetiletí budou občané Západu stát před naprosto neřešitelnou situací nakumulovaných problémů plynoucích jednak ze subjektivismu – půjde o problémy ekonomické, sociální, generační, náboženské, etnické, ekologické – zostřené s největší pravděpodobností o katastrofální důsledky pokračujícího globálního oteplování. Ovšem jediný, kdo je schopen takovouto korekci realizovat jsou západní elity, které, na svém Titaniku stále tančí bez ohledu na to, že zlověstný ledovec je zcela na dohled…



V Gaze byla zničena infrastruktura vzdělání, míru i byznysu
Lidé, kteří v Gaze přežili, jsou stále vyděšení z toho, co je dále čeká. Vidí, že nikdo se z těchto činů nezodpovídá… V Gaze jste nebyli v bezpečí dokonce ani v sídle OSN. A nemluvím o přestřelkách, ale o přímém zaměřování… Co bylo v Gaze zničeno. Všichni jsme v televizi slyšeli, že Izrael zaútočil na Gazu, aby zničil infrastrukturu teroru… Řeknu vám, co bylo zničeno. Infrastruktura vzdělání. Školy včetně americké školy a univerzity, kterou jste dnes navštívili. Byla zničena infrastruktura míru. Prezidentské sídlo…Prezident není terorista, ale jeho sídlo bylo zničeno. Dále bylo zničeno např. ministerstvo financí, zahraničí, sídlo Legislativní rady. Budovy demokracie, které mimochodem zaplatila Evropská unie, protože chce Palestincům pomoci s výstavbou infrastruktury státu. Zničeny byly infrastruktura vzdělání, míru, byznysu. Dnes jste část z nich viděli. Nebyly zničeny při přestřelce, ale zbuldozerovány. A to patřili přátelům Izraele, se kterým každodenně obchodovali. Všechny ty byznysy měly s Izraelem obchodní styky. Byli to přátelé, kteří spolupracovali. Extrémisté v Gaze je označují za kolaboranty. Nicméně jejich byznysy byly zbuldozerovány během posledního útoku na Gazu. Na rozkaz byly zničeny i továrny. Proč zničili továrny přátel Izraele?... 54 000 domů bylo poškozeno, nebo úplně zničenou. 250 000 lidí v Gaze nese přímé následky bombardování. Nejsou to teroristé, jsou to obyčejní lidé, nevinní civilisté uprostřed konfliktu… A nakonec tunely. Jsou tam, kudy jste dnes přijeli, ale pod povrchem a fungují bez problémů. Takže kdo říká, že Izrael přišel zničit infrastrukturu teroru, říká velkou lež. Na toto téma se muším zaměřit, protože tato velká lež stála život 1300 životů. Přes 300 dětí. A čeho bylo docíleno? Máme více násilí, více nepřátelství a nenávisti. ( Britské listy , 15. června).

Výňatek je z projevu vedoucího operací Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, Johna Ginga, předneseného v Gaze během návštěvy delegace národních parlamentů zemí EU pod vedením Miloslava Vlčka na Blízkém východě. Vysokého opovržení si ovšem zasluhují české politické a mediální elity (včetně předsedy parlamentu Vlčka), které nedokázaly toto barbarství patřičně odsoudit a žádat nápravu. Zmíněné elity již tak zcela ztrácejí základní humanistické city a mění se ve fanatiky ne nepodobné bolševickému spolu vrahovi gen. Píky a M. Horákové, Rudolfu Slánskému; byť jejich primární pohnutky jsou tentokráte spíše religiózně-rasistické.



Ztráta soudnosti
To, co jsem včera zhlédl v televizi, skutečně v pořádku není, to principiálně nacistické napadání, nacistické rozhánění mítinků legitimní politické strany,“ vyhrotil ministr vnitra Martin Pecina vajíčkovou metanou na lídry sociální demokracie, k níž došlo minulá týden u pražského Anděla. Je evidentní, že Pecina ministrem vnitra být nemá. Jaká by totiž musel volit slova, kdyby u nás dočlo k otřásajícím občanským nepokojům… Kupodivu i respektovaný komentátor Jan Macháček ve své internetové rubrice Audit napsal, že s ministrem Pecinou souhlasí, že ty útoky sice nebyly nacistické, ale „fašoidní či fašistické“ … dalším určujícím znakem nástupu fašismu je například to, že projevy politického násilí oslabená státní správa a hodnotově rozvrácená policie toleruje. (MF DNES, 6. června).

Velmi významným znakem nástupu fašismu je rovněž naprostý úpadek právního vědomí mediálních pracovníků, kteří organizovanou výtržnost nazývají „vajíčkovou metanou na lídry sociální demokracie“… Jako kdyby šlo o nevinnou zábavu dětských konzervativců, kteří při Dětském dnu a za rozhodování M. Topolánka soutěží v hodu vajíčkem na fotografie lídrů sociální demokracie. Autor článku, Josef Chuchma, se dokonce pohoršuje, že udělovače nálepek (protodašistů - oněm rozverným metačům vajíček) prý nezajímá, že lídři facebooku svou produkci stáhli. Bodejť by ji nestáhli, když pochopili, že jim hrozí až tři roky vězení za organizování výtržnosti, jak by se dozvěděl i Chuchma, kdyby si – po eventuálním nalezení soudnosti – ráčil přečíst Trestní zákoník.



Platy příliš nepadají, ale starostí bude dost
Důchodový systém se propadne do ztráty nejspíše už letos a ta se příští rok ještě prohloubí. Rezervy nastřádané na dvanáct let slibovanou reformou penzí zmizí v běžných výplatách důchodcům, které budou moci být valorizovány jen opravdu o minimální povinnou částku vyplývající ze zákona. Lze jistě zvednout pojištění, ale to lidé, kterým neporostou platy, asi zrovna neuvítají. Možná se přece jen konečně vážně otevře debata o tom, jaké penze budou dostávat vnoučata dnešních důchodců. Nutno podotknout, že kdyby to ta vnoučata tušila, tak by na nedávných vajíčkových mítincích asi létala průraznější munice. (MF DNES, 6. června).

Jak vidno, dle autora článku Pavla Párala, komentátora týdeníku Profit, Jiří Paroubek snad může i za světovou hospodářskou krizi. Nejspíše mu bude k tíži přičteno i ničení ekonomických hodnot – vajíček – které po něm (ale i ostatních socdem osobnostech) výtržníci, ponoukaní médii, házeli. Je to zvláštní mládež, která si vůbec neklade otázky, zda je morální, aby management neprosperujícich podniků či bank pobíral nemravné výplaty apod. Ale proč by si takové otázky kladli maladí lidé, když si je nekladou média.



Topolánkovy scénáře rozvoje české ekonomiky pro rok 2008
První z nich nazvěme krizový - to je, když dynamika růstu HDP bude v roce 2009 klesat výrazně pod dvě procenta. Druhý scénář nazývám pesimistický - to je, když se dynamika růstu HDP v příštím roce bude pohybovat mezi dvěma až třemi procenty. Třetí, dnes očekávaný scénář je, pokud se dynamika růstu HDP příští rok bude pohybovat někde kolem tří procent a za čtvrté optimistický scénář - dynamika růstu se bude pohybovat v roce 2009 nad čtyřmi procenty. Ten poslední dnes pokládám, stejně jako vy, za méně reálný, (PS PČR, 2. prosince 2008, Bude se nám dařit, říkal Topolánek. Pletl se on i další )

Brzy se ukázalo, že Topolánkova reálná vize byla silně nereálná a pád HDP vystřídal i pád preferencí ODS, následovaný pádem Topolánkovy vlády. Po nástupu úřednické vlády premiéra Fischera se ovšem preference pomátly a v případě tentokráte již „opoziční“ ODS vzrostly tak rapidně, že předstihly preference dlouho vedoucí opoziční ČSSD.


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


Noční můra Ameriky – Obamova dystopie (Zvědavec, 25.5.2009)

Země byla přivedena do ještě většího bankrotu pokračujícím tunelováním peněz daňových poplatníků, zatímco kampaňoví dárci z Wall Street obdrželi quid pro quo (něco za něco). Obama stál mlčky vedle Bernancke, když tento prohlásil, že Federální rezervní banka nemusí skládat účty ani Kongresu, ani americké veřejnosti. Američtí daňoví poplatníci teď mají závazek ve formě 14,3 bilionu dolarů. A stále roste. Zabavování nemovitostí a nezaměstnanost jsou na vzestupu, aniž by se vláda pokusila nějakou rozumnou snahou zmírnit dopady krize. A to už nemluvíme o vyšetření důvodů. Novým obrazem Ameriky jsou stanová městečka, dlouhé fronty na polévku, šerifové vyhánějící bezpočet tisíc mladých i starých z jejich domovů, kdysi prosperující města upadající do hrůzného a zlověstného mrtva a stále rozčarovanějsí veřejnost… Obama nyní dumá nad myšlenkou věznit americké občany neomezeně dlouho. A to je, prosím, učitelem ústavy! Před Kongresem leží návrhy zákonů na kriminalizaci svobodného projevu na internetu cestou zákona o počítačovém obtěžování. Podle tohoto zákona bude těžkým zločinem dotknout se něčích pocitů. Stejně jako Patriot Act i tento zákon se brzy přetaví na kriminalizaci politické svobody slova a na kriminalizaci každé kritiky vlády. Obama nyní dumá nad myšlenkou věznit americké občany neomezeně dlouho. A to je, prosím, učitelem ústavy! Před Kongresem leží návrhy zákonů na kriminalizaci svobodného projevu na internetu cestou zákona o počítačovém obtěžování. Podle tohoto zákona bude těžkým zločinem dotknout se něčích pocitů. Stejně jako Patriot Act i tento zákon se brzy přetaví na kriminalizaci politické svobody slova a na kriminalizaci každé kritiky vlády. ( America's Nightmare: The Obama Dystopia )


Nová generace je tu. Bude se bouřit (Václav Cílek, MF DNES, 20. června)
Mě by teď doopravdy zajímalo, co dělají investiční bankéři. Řada z nich jsou určitě spolehliví, uvážliví lidé, ale část tvoří dravci, kteří přemýšlejí, jak začít zase rychle vydělávat. A podle toho, co slyším od přátel z byznysu, teď takhle uvažuje nemalá skupina lidí… Ti lidé jsou hráči, které nějaká regulace nemůže zastavit. Když už to všem nevyšlo v hypotékách, začnou vytvářet další bubliny. A moc možností není. Nabízejí se jen komodity: nerostné suroviny nebo potraviny. A toho bych se bál… Je to velká potenciální síla – navíc špatně viditelná, která rozhodně nemá v programu stabilitu nebo obecné dobro. … na krizi zbohatne vždy jen několik „keťasů“. Podívejte, já mám pocit, že se většina lidí domnívá, že současná hospodářská krize nějak odezní a všechno bude zhruba tak, jak to bývávalo. Ale s tím já nesouhlasím. Vstupujeme do nového stadia vývoje evropské civilizace… Málokdo si uvědomuje, že dozrála mentálně úplně nová generace lidí, kteří se narodili v 90. letech. Není to jen běžná obměna – jsou opravdu jiní a dost se liší i od dnešních třicátníků. Mají potřebu obrovského sebeprosazení, zároveň jsou hodně agresivní a poznali jen ekonomický růst. Vyznávají proto hlavně hédonistický způsob života, mají až nereálná očekávání, ale přitom jim spíše hrozí nezaměstnanost. To je koktejl, který má velký potenciál k revoltě. Příkladem takového prvotního, zatím skoro neškodného organizovaného naštvání mladých byla vajíčková válka… Mladou generaci teď možná nejlépe vidí učitelé, kteří potvrdí, jak roste její agresivita. Nejde jen o Česko, ale o celou Evropu a Spojené státy. Ve Francii vedou statistiky fyzického napadení učitelů, jež stále rostou. Myslím, že velmi snadno a rychle mohou být nezaměstnanými a radikalizujícími se vysokoškoláky a středoškolády destabilizovány i současné politické strany. Vezměte třeba Švédsko, kam se díky mladým dostala do parlamentu strana, která je pro kradení muziky z internetu… Vraťme se k investičním dravcům, kteří teď hledají práci. Ideální jsou pro ně cenové bubliny, ať už vyvolané uměle nebo skutečnou panikou. Mám tady kamarády z Vancouveru, kteří mi líčili, jak loni vypukla v Kanadě panika, že bude drahá rýže. Lidé udělali nájezd na „sámošky“ a úplně je vykoupili. To se stalo ve společnosti, která je inteligentní, dobře informovaná a je v přebytku. Jakmile se rozšíří fáma, že začne něco docházet, vypukne panika kdekoli na světě. A ceny vzrostou. Pak se sice třeba ukáže, že rýže je dost nebo se dá dovézt, a ceny zase půjdou dolů, ale panika už nadělá obecnou škodu… Z mého pohledu může rozmrzání Arktidy situaci jen zhoršit kvůli změnám klimatu. Panuje tam inverze, která teplý vzduch drží při povrchu, což proces zrychluje. Zřejmě to bude znamenat změny ve směrech větrů, což přinese větší výkyvy počasí, setření jasných rozdílů mezi ročními obdobími a také extrémy. To už částečně vidíme. K citelnému roztání Arktidy může dojít za šest sedm let, což časově hraje s očekávanými změnami v zásobování ropou. A ve stejné době začnou docházet některé laciné kovy. Takže v měřítku pěti až sedmi let může nastat synergie více nepříjemných faktorů najednou a situace bude neodhadnutelná. Když se podíváte na historii různých krizí na světě, obvykle šlo o kombinaci „sociálna“, ekonomiky, počasí a nepříjemné náhody. Jako když se plynová krize z počátku letošního roku trefila do čtyř neobvykle studených týdnů. Rozbuška pak stačí malá… Takže v Česku, ale hlavně v Maďarsku a v Polsku může snadno dojít k tomu, že se ke slovu dostanou populisté. Já bych jejich představitele viděl jako mladého Mussoliniho, jenž nejprve láká na pozitivní ekonomický program, vládu pevné ruky a zpočátku vlastně nerozeznáte, co je na něm nebezpečné…


O peníze jde až na prvním místě
Bonusy mohou být tvořeny dvěma složkami - osobní výkonovou složkou, vycházející ze splnění osobních cílů pracovníka, a složkou odpovídající hospodářské úspěšnosti větší organizační jednotky, které je zaměstnanec členem. V souladu s evropskými tradicemi odměňování je přitom někdy kladen důraz na to, aby individuální výkonová složka bonusu byla při splnění osobních cílů vyplacena i v případě, že podnik svých hospodářských cílů nedosáhne. Pracovník má v tomto případě svůj roční plat do značné míry pod osobní kontrolou. Zaměstnanecké výhody pak získává podle své volby výměnou za část svého ročního platu... „Koncepce totální kompenzace přináší zaměstnanci i zaměstnavateli určité výhody. Pro zaměstnavatele znamená silnější vztah mezi výkonem a odměnou zaměstnanců, lepší konkurenční pozici na trhu práce a zpravidla i nižší náklady spojené s administrativou zaměstnaneckých výhod; na opačné straně bilance stojí většinou náklady spojené se zaváděním systému a potřeba jasně stanovených kritérií přiznání bonusu. Zaměstnancům přináší individuální flexibilitu odměny, vyšší možnost jejího ovlivnění i vyšší transparencicelkové odměny v podmínkách globalizace pracovního trhu,“ říká ředitelka Jaroslava Rezlerová, předsedkyně výboru Asociace poskytovatelů personálních služeb a ředitelka agentury Manpower...4: Odměňování členů podnikového vedení by mělo být omezeno na úroveň odpovídající určitému násobku průměrného platu zaměstnanců podniku. Podniky si mnohdy stěžují, že na to, aby zvýšily částky věnované na výkonové odměny svých zaměstnanců, nemají dostatek prostředků. Tato „bariéra“ jim však současně nebrání vyplácet vysoké bonusy svým manažerům. Podniková kultura zdůrazňující výkonové odměňování začíná na vrcholu organizace. Neměla by tam však končit. Nechceme tím říci, že by odměny členů vrcholového vedení měly být absolutně omezeny, ale že by měly být v rovnováze s průměrnými odměnami ostatních pracovníků organizace, kteří k jejím výsledkům přispívají.


Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 30. června ve 21:00 a redakce současně děkuje všem autorům za hodnotné příspěvky do tohoto čísla. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN