NETSOCAN
Číslo 6 -- ČERVEN 2009 ---Ročník VIII.
5 minut slávy za plato vajec

Moc rád bych někdy viděl lidem do hlavy, bylo by to zajímavé a jednou začas i velice prospěšné. Podobný chtíč jsem dostal na již legendárním Andělu, kde jsme jako sociální demokraté poměrně potupně zaplatili za své hříchy od skupiny studentíků.

Ani jsem netušil kolik srdceryvného patosu je možné nakumulovat v naší mírumilovné, jistě bystré a pracovité mládeži. Také mne osobně zajímaly pohnutky a hlavně názorové postoje, které jak jsem doufal, budou nejen věcné, ale hlavně pádné. A tak jsem se po vajíčkové smršti pustil do debaty s demokraty z opozice. Populismus a strach z komunismu, ano to byly zásadní hesla, které mi mládež vmetla do obličeje, další hlubší, i když i tato hesla jsou hodně mělká, prosím nehledejte, Dokonce jsem se od lidí, kteří si zatím vydělali možná na slanou vodu dozvěděl, že by si rádi platili studium, zdravotnictví a já nevím kolika závazky mě skupina skoro svazáků ještě zavalila.

Populismus jako hlavní problém vajíčkářů, mne samozřejmě pobavil, nevím o tom, že by naše kampaň byla více, nebo méně populistická než kampaň konkurentů, například pan Mach dokonce navrhuje zrušit daně z příjmu ze závislé činnosti (výpadek ve statním rozpočtu pouhých 120 mld). Navíc řada z těchto mladičkých demokratů, měla na svůj věk poměrně slušnou sklerózu, škoda. Kampaň jejich hrdinů z ODS v roce 2006, mi přišla v tomto směru zatím na špici ve slibování čehokoliv komukoliv.

Dále se bavme o návratu komunistů k moci, rozum do hrsti milí čtenáři, komunisté bohužel NIKDY neodešli a jsou stále součástí naší nejenom politické, justiční, ale i podnikatelské sféry. Chápu, že mnozí si lacině a hrdinsky vylévají v tomto směru vztek na sociální demokracii, zapomínají ale na to, že návrat k totalitním poměrům jakéhokoli druhu jde právě přes úpadek politické kultury a oslabení tradičních demokratických politických stran, ze kterých zaplať bůh žádná nikdy nereprezentuje názor 100% občanů.

Samozřejmě, to co bylo především terčem bylo jisté ego, jistého pána.

Jiří Paroubek, jako předseda ČSSD, dostává jednu ránu za druhou a to nejen slepičími exkrementy, ale bohužel i díky nepříliš objektivním novinářům, kteří někdy až trapně a lacině útočí na předsedu sociálních demokratů. Jak se zdá Jiří Paroubek ležel v žaludku i vrhačům vajec, a důvody? Je prý arogantní, což je u politika velice výjimečná vlastnost, je populistický, opět jako politik vyčnívá a je nedemokratický, ano to on nezabránil přijetí tolik kritizovaného náhubkového zákona. Role předkladatele – Topolánkovy vlády a ODS vedeného Ústavně právního výboru byla v tomto případě jistě zanedbatelná.

Při shrnutí docházím k názoru, že předseda druhého názorového proudy, tedy pravice, Mirek Topolánek, musí být pravý opak, který navíc proti socialistům bojuje jen a jenom demokraticky, žádný Kubice, Morava, Dalík, žádné arogantní a agresivní výstupy, žádné drobky pro kamarády podnikatele.

Na celé věci není až tak tragická neznalost ani neslušnost. To první se dá napravit studiem, to druhé vlastní vůlí. Tragická je absence toho světla v duši, které nám umožňuje vidět věci jinak, než jej podávají architekti rádoby spontánních politických divadel.

A nakonec to nejlepší, jistý pan Pavouk, zde před časem nahlas mluvil o emigraci z důvodu nástupu levice, já mám jako socialista důvody pro emigraci bohužel podstatně pádnější, než materiální hledisko, obávám se, že demokracie v naší kotlině dostává čím dál tím víc pěkně přes držku.


Leoš Paclík
4. června 2009

NETSOCAN