NETSOCAN
Číslo 6 -- ČERVEN 2009 ---Ročník VIII.
Proces s Miladou Horákovou

Naše veřejnoprávní televize nám v řadě "seriálů" představuje zločinný komunistický režim, trýznící naše lidi po celou dobu jeho trvání. Poslední velký počin byl seriál o procesu s Miladou Horákovou, zakončený diskusním fórem, kam si pozvali i komunistického poslance M. Ransdorfa.

Škoda, že česká televize nevěnuje stejnou pozornost i popravě jiné ženy. Za oceánem byla zhruba ve stejnou dobu popravena se svým manželem i Ethel Rosenbergová, matka dvou malých dětí. Byla odsouzena k smrti na základě falešného svědectví jejího bratrance. Ten před lety prohlásil, že falešné svědectví na něm vynutili agenti FBI.

Aby bylo jasno hned na začátku - nesouhlasím s procesy a hlavně ne s popravou Milady Horákové. To bylo kontraproduktivní. Proces a tresty v tomto procesu byly blbost. Jinak se to nazvat nedá. Největším zločinem a hloupostí komunistů bylo, že nedovolili odejít všem, co si přáli emigrovat. Mnoho lidí emigrovalo. A mnoho těchto emigrantů západní špionážní agentury vycvičily a poslaly zpět jako své agenty. Tito lidé se vrátili s úkolem škodit tomuto státu. Prováděli sabotáže, zapalovali stohy a hospodářská stavení v nově založených JZD. Vraždili stranické funkcionáře (Babice). Samozřejmě, že většinu z nich policie pochytala a následovaly tresty. Dnes z těchto lidí naše televize dělá hrdiny. Tehdy to lidé, zvláště ti, kterým shořely stodoly tak nechápali. Ale to je věc názoru.

Naše sdělovací prostředky se nám snaží dokázat, že jedině komunistický režim byl zločinný, zatímco kapitalismus zajišťuje demokracii, ve které všichni žijí radostný život bez problémů.

Jenže - svět není tak černobílý, jak se nám snaží namluvit naše televize. Život je boj, jak říká klasik. A v poslední době - už více než sto let - je to boj kapitalismu proti myšlenkám socialismu a komunismu. Tehdy byl kapitalismus nemilosrdný a vykořisťování lidí dosáhlo takových rozměrů, že se začali bouřit. Pracovní podmínky tehdy velmi dobře popsal Karel Marx ve svém Kapitálu. Ale i beletrie na toto téma např. americký spisovatel Upton Sinclaire v románu Jatka. Čtrnáctihodinové směny v továrnách, kde pracovaly celé rodiny včetně malých dětí byly normou. A výdělek nestačil ani na živobytí. Životní podmínky v době rozkvětu kapitalismu nám nedávno ukázala (asi omylem) i naše televize v seriálech Sňatky z rozumu a Zlá krev. Prvorepublikového autora snad nikdo nebude podezřívat z komunismu.

Není se co divit, že lidé už toho měli dost. Začali se organizovat a bouřit. První vystoupení dělnictva se odehrálo ve Spojených státech v osmdesátých letech devatenáctého století. Pracující v Chicagských jatkách začali stávku za osmihodinovou pracovní dobu, které se zúčastnilo až 400 tisíc pracujících. 1. května 1886 došlo ke střetu stávkujících se stávkokazy chráněných policií. Více než 200 policistů bez varování zaútočilo a stávkující. Byli první mrtví. Odboráři svolali na další den protestní shromáždění. Toto shromáždění bylo napadeno policií. Dav byl klidný, ale najednou byla na policisty hozena bomba. Jednoho policistu zabila a mnoho dalších zranila. V tom okamžiku se rozpoutalo peklo. Nikdy nebylo přesně zjištěno, kolik lidí bylo zraněno nebo zabito zběsilou střelbou. V následujících dnech se rozpoutal teror proti dělníkům. Za vhození bomby bylo souzeno osm mužů. V tomto zmanipulovaném a vykonstruovaném procesu bylo sedm z nich odsouzeno k trestu smrti a jeden k 15 letům těžkého žaláře. Nebyl předložen jediný důkaz, že by některý z těch mužů byl jakýmkoli způsobem zapojen do atentátu. Taky nemohl být předložen. Přesto soudce a zmanipulovaná porota rozhodli Po celosvětových protestech byli čtyři muži pověšeni a jeden spáchal sebevraždu v noci před popravou.

Po několika letech vyšlo najevo, že bombu vhodil policejní agent. Jednalo se o polo soukromou akci organizovanou majiteli továren ve spolupráci se zkorumpovanou policií.

Události v Chicagu nebyly první - podobné byly před už tím, ale tahle byla největší a s největším dopadem na společnost. Už čtyři roky po nich byl v Praze první prvomájový průvod, na kterém i naši dělníci žádali lepší životní podmínky. Pan Neruda to přivítal - kapitalisté dostali strach. A toho strachu se už nezbavili. 11 let po tomto prvním průvodu byla založena KSČ. Svět se začal měnit.

Podobný scénář měl i požár Reichstagu v Německu. Z něj už byli obviněni komunisté, jejichž hnutí se rozmohlo po první světové válce. A opět brzy vyšlo najevo, že požár založili policejní agenti přímo z příkazu Göringa, říšského ministra pravicové vlády. Obviněný komunista Jiří Dimitrov z procesu udělal obrovskou politickou aféru. Požár zaplatil svým životem poloimbecilní Holanďan.

Po druhé světové válce boj proti komunismu dostal novou tvář. Ve válce komunismus posílil a rozšířil se po celé východní Evropě. Proto i boj proti němu musel přitvrdit. Stalo se tak v kancelářích CIA, kde agenti vytvořili nový styl války proti komunismu, který dostal jméno False flag psy op - psychologické operace pod falešnou vlajkou. Co se skrývá za tímto heslem? Nic jiného, než scénář použitý v Chicagu v roce 1886. V zemích NATO byly za účelem tzv. "vnitřního boje s komunismem" zakládány nadnárodní, extrémně pravicové paravojenské jednotky. Lidé v nich byli vyzbrojeni a vycvičeni vojenskými tajnými službami CIA a MI-6.

Celé se to provalilo v Itálii, kde v 70. a 80. letech byla celá série atentátů, připisovaná levicovým extrémistům. Nejhorší byl atentát v Bologni, který si vyžádal v srpnu 1980 na boloňském nádraží 85 mrtvých a 200 raněných. Noviny byly plné zpráv o italských Brigate Rosse. Nakonec za atentát byli v listopadu 1995 odsouzeni dva z organizátorů, velmistr lóže P2 Licio Gelly a agent CIA Francesko Pazienza na deset let vězení. Směšný trest za 85 mrtvých a 200 raněných. Podle italského senátu bylo po vyšetřování v roce 2000 zjištěno, že atentátníci byli "lidé z italských státních institucí a .... lidé, napojení na struktury tajných služeb Spojených států."

O co při zmíněných teroristických útocích v Itálii šlo, vyšlo najevo při procesu s atentátníky. Ve všech těchto případech musely být obětí ženy a děti. A důvod byl jediný - donutit národ, aby se bál a aby neprotestoval proti omezování lidských práv, kterých už bylo dosaženo. Atentát v Bologni byl součástí "strategie napětí" plánu Gladio - podněcování strachu k udržování obyvatelstva v područí "silných lídrů", kteří ochrání národ od všudypřítomné komunistické teroristické hrozby.

Mnozí lidé považují i 11. září v New Yorku za dokonalý případ False flag psy op. Internet je plný pochybností o oficiální zprávě a uvádějí se fakta o tom, že všechno bylo jinak. Skutečně v tomto případě je mnohem více otázek než odpovědí, na které oficiální zpráva odmítá odpovědět. Ve Spojených státech nevěří oficiální zprávě o 11. září více než 30% lidí. To je dost vysoké číslo. Přesto se tím nikdo oficielně nezabývá. Účelu bylo dosaženo. Omezení lidských práv uzákoněné po atentátu dosáhlo vrcholu. V "demokratických" Spojených státech může být kdokoli uvězněn bez vznesení obvinění a vězněn bez omezení libovolně dlouho. Patriot Act v praxi.

Naše média nám můžou lhát a hlásat přednosti naší skvělé demokracie. Ale kdo chce znát pravdu, tak si ji na internetu najde. A ta není pro ten režim, který si říká demokracie vůbec lichotivá. Objektivně by bylo možné říci, že jeden je za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou.

Socialismus se dopustil mnoha zločinů na jednotlivcích, ale nikdy neprováděl atentáty na nádraží, nevraždil ženy a děti jdoucí z práce nebo ze školy. Chtěl bych slyšet od našich antikomunistů, která vláda je horší - ta, která pověsí pár špionů nebo ta, co vraždí nevinné lidi na nádraží. Vše ve jménu obrovských zisků pro pár jednotlivců.

To je výsledek zvráceného morálního profilu těch, co nám chtějí vládnout za každou cenu. Peníze se pro ně staly bohem, kterému slouží. Slouhů mají dost, stejně jako hlupáků, kteří je volí.


Ing. Josef Vít
29. června 2009

NETSOCAN