NETSOCAN
Číslo 6 -- ČERVEN 2010 --- Ročník IX.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o Politická prohra ČSSD v parlamentních volbách, příčiny a východiska k obratu
AKTUALITY
o Kdo nám vládne
o Ing. Josef Vít
ČLÁNKY
o Gordický uzel jménem Palestina lze pouze rozetnout
o František Stočes
o Genius loci aneb levicové hříchy mého kraje
o Mgr. Miloslav Štěrba
GLOSY
o Valašsko našlo své velvyslance
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Opět tu máme 22. červen aneb útok začíná
o Mgr. Miloslav Štěrba
ČSSD - Dokumenty
o Politická prohra ČSSD v parlamentních volbách...
o Prof. Waltr. Komárek
o Vyšehradská výzva pokračuje
o Autoři Vyšehradské výzvy
Dělnická strana sociální spravedlnosti
o Noc dlouhých nožů: Perzekuce nacistů fašisty!
o František Stočes
Strana práv občanů
o Kam s vámi, Zemanovci?
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Je třeba okamžitě konat
o Mgr. Miloslav Štěrba
NETSOCAN MONITOR
o Odložené školné zničí samo sebe
o Státy musí šetřit, shodla se G20
o Když orá systémový čert
o Did 9/11 Justify the War in Afghanistan?
o Stáří jako řemen
o ČSSD měla říct lidem pravdu
o Americká armáda rozšíří tajné operace
Reader´s Digest
o BRITÁNIE A EVROPA: Nikdo nepožaduje zásadní reformu finančního systému










o
o
o

Politická prohra ČSSD v parlamentních volbách,
příčiny a východiska k obratu

Strana i proti své nejlepší vůli se postupně převrací v jednu obrovskou volební mašinérii s pyramidou volebních lídrů a štábů a silným centrálním managementem. Přitom volby jsou každý rok, a tak se dočasný systém stává trvalým, tím spíše, že jeho nerozlučným průvodcem je volební povodeň uvnitř strany samotné. Jedna nominační konference stíhá druhou, ovšemže s tím bojem jednotlivců i skupin o výnosná místa, což při jednoduchém uplatňování principu většiny vede až k nemorálním velkonáborům podivných lidí.

Centrální direktivní management vytěsňuje politické vedení, marketing politiku. Přitom právě každodenní ideově hluboce zakořeněná a mnohostranně pojatá politická činnost je jediným historickým oprávněním existence naší strany. Věci došly tak daleko, že bohužel si musíme připomínat, co to vlastně politika je, a to jak všeobecně, tak sociálně demokratická zvláště...

Chápeme, že smysl lidského života je v životě samotném, tedy, aby si lidé žili jak chtějí, podle své vůle a snů s plným vychutnáváním jedinečného daru života, ovšemže v rovnosti, bez utiskování jedněch druhými, a tedy rozumném společenství i státě. Tyto ideje lidské rovnosti, svobody, ale i důstojnosti neoddělitelné od slušných životních podmínek, ty jsou naší motivací a představují základní obsah i smysl naší politické práce...

současná politika je příznačná nebývalou ostrostí zápasu levice s pravicí, kdy jsou do boje zataženy pluky právníků, média i tajné služby, z nichž mnozí usilují o vymazání socialistů z politické mapy. Tedy, že bez silného centrálního managementu, tvrdé disciplíny a velkých peněz strana prostě nepřežije. Dejme jim za pravdu, že současná společnost je skutečně ohrožena narůstajícím napětím. Od dob, kdy osvícené hlavy demokratů vytvářely stát sociálního smíru, je v dnešní společnosti obnovován duch antagonistických třídních rozporů. Je pozoruhodné, že tentokrát se tak děje spíše ze strany nejsilnějších finančních kruhů než klasického proletariátu, který se již ostatně transformuje v široké vrstvy zaměstnanecké. Právě aktéři nejdravějších finančních kruhů ztrácejí zábrany po léta formované slušnou demokratickou společností a neštítí se nezákonných machinací až na okraj vyvolávání všeobecné krize. Ovšemže podnikatelé usilují o vysoké zisky, to vyplývá z logiky věci, a stejně tak se nelze divit našim podnikatelům, že chtějí masivně vniknout do veřejného sektoru, privatizovat a komercializovat zdravotnictví, částečně i penzijní a školský systém. ČSSD orientovaná jinými zájmy, především zaměstnaneckými, a ideami lidskosti se sociální spravedlností, je takto objektivně posunována na bitevní pole...


(Z vystoupení prof. Waltra Komárka na ÚVV ČSSD 19. června. Celé viz sekce ČSSD - Dokumenty)


o



NETSOCAN MONITOR


Odložené školné zničí samo sebe
Vnitřní problémy tohoto konceptu jsou totiž neudržitelné... Kdo a jak bude provádět zjišťování výše průměrné mzdy? ...Jak často bude tato hodnota zjišťována? Každý měsíc? ...Ať už bude vypočtená hodnota průměrné mzdy jakákoli, vždy se někteří ocitnou těsně nad (a budou platit) a jiní těsně pod (a platit nebudou). Pro absolventa oscilujícího okolo tohoto průměru bude výhodnější o něco nižší plat: ušetří na školném. Rádi budou i zaměstnavatelé. Mnohé prémie se předají načerno. (Že mi nebudou započítány do výše důchodu? Sedmdesát mi bude za sto let a stejně si na to mám uspořit sám.) V konečném efektu ušetří všichni – kromě státu. Nemluvě o negativní odezvě, kdy jeden absolvent téhož oboru bude platit školné a druhý ne – pouze proto, že se jejich příjem liší o několik set korun, čehož odpůrci školného patřičně využijí... Absolvent, který bude taktizovat, si prý nepomůže: odsoudí se jedině k tomu, že celý život bude mít (byť jen mírně) podprůměrný příjem. Ale takový absolvent jednu únikovou stezku mít bude: v dalších volbách dá hlas straně, která školné odmítá. Stačí, aby ČSSD slíbila zavedení progresivní daně tak, aby ji platily jen elity (například sto tisíc korun měsíčně), a dotyčný absolvent, který mezi elity nepatří, bude mít motiv přiklonit se doleva. Z hlediska odloženého školného by to bylo kontraproduktivní: zrušilo by samo sebe... Takže tím, kdo si může mnout ruce, není pravicový stát, ale ČSSD. Trojkoalice jí darovala nové téma místo poplatků ve zdravotnictví. Tentokrát však zaměřené na mladou generaci. (MF DNES, 21. června).

Autorem je středoškolský pedagog Martin Puskely. Nicméně situace okolo školného je komplikovaná a má patrně již svůj vývojový směr. Nikdo se dnes nepozastavuje nad školným dokonce na středních soukromých školách. Všichni významnější politikové včetně sociálně demokratických posílají své děti na studia nikoli do státních, ale do soukromých škol, dokonce i základních. Dalším aspektem je fakt, že za bezplatného školství přispívají na vysokoškolské vzdělávaní i daňoví poplatníci se vzděláním pouze základním. Posledním problémem je, že vysokoškolák, na jehož vzdělávání občané přispívali, odejde pracovat do zahraničí a peníze i jeho práce na zvelebování ČR jsou pryč. Zajímavé je, že tento problém je vyřešen ve sportu, kdy zahraniční klub, přijímající např. českého fotbalistu, musí českému klubu zaplatit odstupné. Má-li být zajištěn přístup na vysoké školy pro studenty z chudších vrstev, tak dnešní výdaje na všechny položky související s vysokoškolským studiem, již přímo volají po možnosti takovýchto půjček s odloženou splatností, dokonce i kdyby nebylo školné. Poslední alternativa – pokud by bylo vysokoškolské školné koncipováno jako solidární systém – by vypadala tak, že školné by platili rodiče studentů, ale pevně stanoveným procentem z příjmu rodiny. Pokud by to bylo např. 5%, tak rodina s příjmem 20 000 korun měsíčně by přispívala 1000 korun měsíčně a rodina s příjmem 1 milion by platila ročně 50000 korun; eventuální schodek (při vysokém počtu studentů z chudých rodin) by škole doplatil stát.



Státy musí šetřit, shodla se G20
Ohledně bankovní daně z transakcí před uzávěrkou konečné slovo nepadlo, nicméně shoda na jejím zavedení se příliš nečekala. V přípravných fázích byly proti Kanada, Brazílie, Čína a ani Američané nebyli nadšení. Naopak v Evropské unii existuje silný politický tlak, zejména z Francie, Německa a Británie, které si tak chtějí uvázat banky na kratší vodítko a získat dodatečný příjem do krvácejících rozpočtů. Z nich v posledních dvou letech nalily do bank v přepočtu několik bilionů eur. Česká republika se jednoznačně postavila proti zavedení bankovní daně, když si před dvěma týdny česká vláda vymohla výjimku u Evropské komise. „ČNB prosazuje dlouhodobě názor, že tento politicky tlačený nápad není nejlepší,“ říká Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB. (MF DNES 28. června).

Polistopadové dějiny tohoto státu dokazují, že čeští politikové prakticky všech vlád trpěli jakousi nevysvětlitelnou náklonností k zahraničním bankám, které se jim zase odvděčovaly tím, že je po skončení politické dráhy přijímaly do svých význačných a lukrativních funkcí. Výsledkem toho je, že bankovnictví, které tvoří jakési srdce a cévní systém ekonomiky moderního státu, bylo v Česku doslova zdarma věnováno zahraničním bankám, jejichž veškeré zisky odtékají do ciziny, a které se českým daňovým poplatníkům odvděčují nomurovskými žalobami. Češi platí jak mourovatí dokonce i nesmyslné bankovní poplatky a všem dosavadním českým politikům vlevo i vpravo to bylo absolutně lhostejné. Viďte, pane Sobotka. No a zavést něco jako bankovní či dokonce Tobinovu daň – to by pro české politické debily bylo rovnou něčím jako svatokrádež.



Když orá systémový čert
Stále mezi námi žijí i tací idealisté, kteří věří, že žijeme v demokratickém kapitalismu. Což je dosti sporný pojem, neboť pokud ho vezmeme za slovo, měl by znamenat kapitalismus, v němž vládne lid, který by pak měl rozhodovat na pracovištích o výrobě a v referendech o výši úrokových sazeb. Tak tomu však evidentně není. ...daleko přesnějším vystižením dneška se jeví býti obrácení tohoto sousloví... do podoby kapitalistická demokracie... Dnešní člověk se přece pohybuje hlavně v kapitalismu (chodí do práce, nakupuje, spotřebovává, a to doma i v centrech zábavy) nikoliv v demokracii... A v rozporu se všemi teoriemi demokracie je nikoliv svobodným občanem, nýbrž spíše otrokem... minimálně ve dvojím smyslu. Za prvé, je otrokem na pracovišti, kde musí poslouchat zpravidla debilní rozkazy manažerských kokotů a kokotek. Proti nim si žádným hlasováním nepomůže... Za druhé, je otrokem jako spotřebitel, neboť pestrá paleta jeho „svobodných“ přání a chutí je nepozorovaně předsmažena a předšlehána v černých kuchyních reklamních agentur. Ty mají za cíl vychovat z občanů-spotřebitelů Pavlovovy psy, kteří budou slintat přesně na to, na co mají slintat, přičemž ono předem narafičení slintání mají navíc považovat za svůj „svobodný“ výběr. Těžko říci, v čem je to mravnější než nacistická propaganda... Výše popsaný systém – zcela nepřekvapivě – dávno pohltil i politiku. Strany se čím dál tím více podobají firmám, někdy, jako v případě Věcí veřejných, si už samy firmy strany zakládají. Každá partaj má, podobně jako firma, vlastní „cílovku“, na níž zaměřuje svůj marketink (neboli propagandu). Partajní firmy ale neprodávají ani auta, ani jogurty, ani šampóny, nýbrž obchodují s iluzemi, za něž nechtějí od voličů peníze, ale hlasy. Když je hlasů hodně, promění se v moc. V moc rozhodovat o velkých penězích, neboť objem státního rozpočtu činí zhruba bilion korun... Taková je ve zkratce „politická ekonomie“ naší politiky. Vzhledem k její povaze pak celkem nezáleží na tom, kdo vyhraje volby. Se všemi totiž orá systémový čert. Všichni jsou mladí, hezcí, opálení, výkonní, profesionální, mají zkrátka šmrnc a jsou „in“, ale brázda, co za nimi zůstává, je nakonec bezednou černou dírou. Přemluv bábu, třeba ti poradí, co s tím. (BABYLON č. 10-11, 14. června).

Autor, Josef Mlejnek jr. vpodstatě pochopil to, co v knize Úloha násilí v dějinách napsal před více než sto lety B. Engls: "...jednotliví kapitalisté ovládající výrobu i distribuci mají starost jen o bezprostřední užitek. Dokonce i tento užitek - pokud jde o užitečnost vyráběného nebo směňovaného zboží ustupuje zcela do pozadí; zisk dosažitelný prodejem je jedinou pružinou jejich činnosti."



Did 9/11 Justify the War in Afghanistan?
There are many questions to ask about the war in Afghanistan. One that has been widely asked is whether it will turn out to be “Obama’s Vietnam.”1 This question implies another: Is this war winnable, or is it destined to be a quagmire, like Vietnam? These questions are motivated in part by the widespread agreement that the Afghan government, under Hamid Karzai, is at least as corrupt and incompetent as the government the United States tried to prop up in South Vietnam for 20 years...   Although there are many similarities between these two wars, there is also a big difference: This time, there is no draft. If there were a draft, so that college students and their friends back home were being sent to Afghanistan, there would be huge demonstrations against this war on campuses all across this country. If the sons and daughters of wealthy and middle-class parents were coming home in boxes, or with permanent injuries or post-traumatic stress syndrome, this war would have surely been stopped long ago. People have often asked: Did we learn any of the “lessons of Vietnam”? The US government learned one: If you’re going to fight unpopular wars, don’t have a draft –  hire mercenaries! ...There are many other questions that have been, and should be, asked about this war, but in this essay, I focus on only one: Did the 9/11 attacks justify the war in Afghanistan? ... This question has thus far been considered off-limits, not to be raised in polite company, and certainly not in the mainstream media... But I am interested in an even more fundamental question: Whether this war was ever really justified by the publicly given reason: the terrorist attacks of September 11, 2001. .. This question has two parts: First, did these attacks provide a legal justification for the invasion of Afghanistan? Second, if not, did they at least provide a moral justification? In August of 2009, President Obama, who had criticized the US invasion of Iraq as a war of choice, said of the US involvement in Afghanistan: “This is not a war of choice. This is a war of necessity.”14 But the evidence shows, as we have seen, that it, like the one in Iraq, is a war of choice... This conclusion is reinforced by reports indicating that the United States had made the decision to invade Afghanistan two months before the 9/11 attacks. At least part of the background to this decision was the United States’ long-time support for UNOCAL’s proposed pipeline, which would transport oil and natural gas from the Caspian Sea region to the Indian Ocean through Afghanistan and Pakistan.15 This project had been stymied through the 1990s because of the civil war that had been going on in Afghanistan since the Soviet withdrawal in 1989. (by Prof. David Ray Griffin )

Ohledně války v Afgánistánu je třeba položit mnoho otázek. Jedna z těch nejrozšířenějších zní, zda se tato válka nestane “Obamovým Vietnamem“. Tato otázka implikuje další: Lze tuto válku vyhrát nebo se stane bažinou do níž se zabředneme jako ve Vietnamu? Tyto otázky částečně vzbuzuje všeobecně rozšířená shoda, že afgánská vláda Hamida Karzaiho je minimálně stejně tak zkorumpovaná a nekompetentní jako ta, o niž se pokoušely USA opírat po 20 let v Jižním Vietnamu. I když je mezi těmito dvěma válkami mnoho podobností, je zde přece jeden velký rozdíl: tentokrát nejsou povolávací rozkazy. Kdyby existovaly odvody a vysokoškolští studenti a jejich přátelé by byli posíláni do Afgánistánu, konaly by se proti této válce mohutné demonstrace ve vysokoškolských zařízeních po celé zemi. Kdyby se synové a dcery bohatých i středně majetných rodičů vraceli domů v rakvích, nebo s trvalými zraněními či posttraumatickým válečným syndromem, byla by tato válka určitě skončena již dávno. Lidé se často ptají: Vzali jsme si z vietnamské lekce nějaké poučení? Americká vláda se poučila takto: Když chcete vést nepopulární válku, nepovolávejte rekruty, ale – najměte žoldnéře! K této válce by mělo být vzneseno mnoho otázek, ale v tomto eseji se zaměřím pouze na jedinou: Ospravedlňují útoky z 11. září válku v Afgánistánu? Tato otázka je dosud považována za uzavřenou, nevhodnou k vznesení ve slušné společnosti a rozhodně nežádoucí pro mainstreamová média... Mně však zajímá mnohem podstatnější problém: zdali tato válka byla odpočátku veřejně předkládaným důvodem, teroristickými útoky z 11. září 2001, vůbec ospravedlnitelná. Tato otázka má dvě části: za prvé – poskytly ony teroristické právní důvod pro invazi do Afgánistánu? Za druhé – pokud ne, poskytly alespoň oprávnění morální?... V srpnu 2009 prezident Obama, když kritizoval americkou invazi do Iráku jako nevynucenou válku, k americkému angažmá v Afgánistánu řekl: “Toto nebyla nevynucená válka. To byla válka nezbytná.“ Avšak důkazy, jak vidíme, ukazují, že tato válka, stejně jako ta v Iráku, nebyla vynucená... Tento závěr posilují zprávy naznačující, že USA se rozhodly napadnout Afgánistán dva měsíce před teroristickými útoky 11. září. Toto rozhodnutí bylo minimálně odůvodněné i dlouhodobou americkou podporou pro potrubní systém, kterým měl UNOCAL dopravovat ropu a zemní plyn z Kaspického moře přes Afgánistán a Pákistán do Indického oceánu. Tento projekt byl v průběhu 90. let zmařen občanskou válkou, která následovala v Afgánistánu po sovětském stažení v roce 1989. (Překlad frs).



Stáří jako řemen
Jiří Paroubek tak dlouho hokynařil, až dohokynařil... Všem politologům a komentátorům předvedl učebnicový příklad, jak prohrát volby, přestože je formálně vyhrál... Nepomohla mu ani jednoznačně nejdražší téměř permanentní volební kampaň, spíše naopak. Podle všeho se mu totiž nepovedlo získat jediný protestní hlas, přitom letošní volby byly právě především protestní. A v tom mu zase citelně chyběl soupeř Topolámek, kterého tak dlouho vyzýval k rezignaci, až k ní vlastní Paroubkově smůle skutečně došlo... Sázka na politický marketing tak nevyšla, jen se ukázala extrémně drahá. Socialisté symbolicky ukázali meze a schopnosti svého potenciálního vládnutí, když v kampani prošustrovali 400 miliónů, které na příspěvcích od státu nezískají dohromady ani za celé čtyřleté funkční období sněmovny. Jaroslava Tvrdíka přitom dosud nepochopitelně prezentují jako úspěšného volebního manažera, jako by nestačilo, že po kauze Grippeny na ministerstvu obrany, zadlužení a faktickém bankrotu ČSA, nyní díky jeho schopnostem mohou reálně přijít i o své tradiční sídlo Lidový dům. (BABYLON č. 10-11, 14. června).

Pokud jde o Paroubkovo politické hokynaření, autor, Petr Mach, připomíná: „Snad si konečně položí otázku, k čemu bylo dobré loni na jaře položit Topolánkovu vládu nebo proč v den hlasování ve Sněmovně zrušil dohodu o vypsání předčasných voleb. V obou případech tím ČSSD prokázal medvědí službu. Volby se beztak konaly až v řádném termínu, a kdyby nechal Topolánkův kabinet dovládnout ve fázi klinické smrti, k čemuž úspěšně směřoval, vítězství by měl takřka jisté. Stejně tak kdyby loni na podzim nezrušil dohoduo předčasných volbách, nebyly by ve sněmovně Věci veřejné a TOP 09 by určitě nesestavovala vládu. Tak dlouho čekal na nejpříznivější výsledek, až mu proklouzl mezi prsty...“



ČSSD měla říct lidem pravdu
O Češích se říká, že jsou rovnostářští, že levice má zde historicky silnou pozici. Proč tedy neuspěla? Protože Češi jsou zároveň konzervativní ve finančních otázkách, myslí na zadní kolečka, nemají rádi dluhy! Jsem hluboce přesvědčen, že ČSSD měla svůj realistický plán úspor, ale nechala ho zamknutý v šuplíku. Chtěla ho vytáhnout až po volbách a vymluvit se na pravicové koaliční partnery. Ekonomický expert ČSSD Jan Mládek hovořil o tom, že i ČSSD bude muset snižovat vládní výdaje, ale údajně za to dostal vynadáno přímo od předsedy Paroubka. ČSSD nechtěla naštvat konkrétní sociální skupiny, bála se ztráty voličů. Podobně svoje plány nechávala v šuplíku i ODS. Nejrealističtější a nejkonkrétnější plány představily TOP 09 a SPOZ. Mnoho stran mluvilo o tom, jak zatočí s korupcí a tím se objeví nové zdroje. Ale to jsou jen fráze. Nedá se přesně dopředu vyčíslit konkrétní dopad, kolik se takto ušetří miliard... Jiří Paroubek viní ze své porážky pravicová média. Ano, média nadržovala pravici. Ale bylo tomu někdy od roku 1989 jinak? Navíc si myslím, že televize (Nova, Prima, ČT) tentokrát byly objektivnější než v roce 2006, kdy jimi cloumala Kubiceho zpráva. Ano, MF Dnes a Lidové noviny kopaly za pravici. Ale bylo tomu někdy jinak? To je třeba brát jako fakt. ČSSD údajně dala za kampaň až půl miliardy korun. Mohla tedy část těchto peněz dát na vznik nějakého levicového tisku, který by vyvažoval MF Dnes a Lidové Noviny... Velkým tématem jsou osobnosti ČSSD. Vyjádřil jsem už dříve svůj názor, že mezi vedoucími představiteli je málo chytrých lidí, a ti, co chytří jsou (Rath, Pecina) mi přijdou jako bezpáteřnici. Za mizerný volební výsledek nenese odpovědnost pouze Jiří Paroubek, ale celé vedení. Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně, tak nevím, jak to tam chodí, ale ČSSD má více než 20000 členů. To je snad dostatečný počet, aby se vygenerovaly skutečné osobnosti. Do popředí by se nyní měli dostat lidé typu Jaroslava Foldyny. Lidé, kteří už dávno před těmito volbami kritizovali styl strany. (Britské listy, 3. června).

Autor Václav Adam má samozřejmě pravdu. Jenomže ČSSD neříkala pravdu ani vlastním členům, natož voličům. Program se nemohl měnit, neboť programové Oranžgutánské knihy byly slavně vytištěny již pro předčasné volby, takže programové konference byly jen „slavnostní marketingovou akcí“. A kdo měl říci pravdu, snad tiskový mluvčí a bývalý unionista? Nebo tragéd, který zruinoval ČSA, prošustroval Tamaru atd.? Nebo právník, který sice ekonomice nerozumí, ale má ambice dělat státní rozpočet? Již sám fakt, že ČSSD zastavila svou vlajkovou loď, Lidový dům, aby si zajistila další půjčky na marnotratnou volební kampaň, musel odradit spoustu potencionálních příznivců ČSSD. Politikové (cosi mezi blafuňky a kariéristy), kteří ČSSD zpustošili tak, že Masarykova dělnická akademie po dvacet let nevyprodukovala jediného absolventa a partaji tak chybí vlastní elita, nejsou vůbec schopni pochopit, že ČSSD by měla prosazovat cosi jako levicový tisk.



Americká armáda rozšíří tajné operace
Spojené státy rozšíří tajné operace na Blízkém východě, ve střední Asii a v oblasti Afrického rohu. Podle úterního vydání deníku The New York Times (NYT) o tom loni v září rozhodl velitel amerického centrálního velitelství generál David Petraeus... Tajná sedmistránková direktiva, jejíž kopii měli reportéři k dispozici, má za cíl rozšíření tajných vojenských akcí za účelem narušení činnosti militantních organizací v Íránu, Saúdské Arábii, Somálsku, Jemenu a dalších zemích. Petraeus nařídil nasazení amerických speciálních sil ve spřátelených zemích i ve státech s nepřátelským režimem... Americký deník uvedl, že direktiva je dokladem snahy armády získat nezávislost na Ústřední zpravodajské službě CIA a dalších agenturách... Někteří představitelé Pentagonu ale vyjádřili obavy, že nařízení s sebou nese rizika. Nové aktivity by podle nich mohly ohrozit vztahy se spřátelenými vládami jako například v Saúdské Arábii či v Jemenu. Jiní tvrdí, že by vojáci v případě chycení byli považováni za špióny a tudíž by se na ně nevztahovaly Ženevské úmluvy. ( Novinky , 25. května)

Pacifikační plány amerických generálů jsou opravdu hodné svých zelených mozků. Vybízejí totiž k tomu, aby podobné plány začaly spřádat i zelené mozky ruské, čínské, arabské, eurounijní a další. To pak bude v Africkém rohu pěkná tlačenice.


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


BRITÁNIE A EVROPA: Nikdo nepožaduje zásadní reformu finančního systému, Britské listy, 3. května

Finanční sektor je odpovědný za příchod nové, divošské éry... V Británii byl minulý týden David Harvey, autor knihy The Enigma of Capital (Záhada kapitálu) . Harvey argumentuje, že přímou součástí kapitalismu jsou cyklické krize a že se tyto krize rychle proměňují. Před osmnácti měsíci jsme měli krizi s dluhy ve finančním sektoru, nyní máme krizi státního dluhu, která se šíří celou Evropou. To vyvolalo politickou krizi v celé eurozóně, a zejména v Německu a v Řecku. Voliči zuří, že byly použity jejich peníze. V Řecku nyní vzniká krize samotného státu, odbory organizují na středu generální stávky a demonstranti museli být rozehnáni slzným plynem. Průměrné příjmy v Řecku poklesly o 20 procent, a příjemci středních a nižších příjmů byli postiženi nejvíce... brovským nebezpečím nedostatečně regulovaného kapitalismu je nejen jeho nestabilita, ale i nerovnost. Neregulovaný kapitalismus likviduje sociální infrastrukturu, vyvolává nezaměstnnaost, likviduje komunity, vyvolává napětí, z něhož vzniká politický extremismus a násilí... Během minulých třiceti let byly tyto skutečnosti marginalizovány tvrzením, že trhy se dokáží samy regulovat a jsou stabilní. Byla to čistá fantazie, přesto svedla politiky i voliče, kteří získali iluzi ekonomického růstu, kterou potřebovali. Tato fantazie přitom vytvořila miliony, které natekly do kapes finanční elity... Je zajímavé, že ti lidé, kteří tuto bublinu vytvářeli, moc dobře věděli, že je to podvod. Vyšetřování amerického senátu, jak fungují ratingové agentury, právě zveřejnilo horu dokumentů, z nichž to jasně vyplývá. V jednom interním emailu ratingové agentury Standard and Poor's z prosince 2006 se píše: "Ratingové agentury teď dál vytvářejí ještě větší monstrum - trh s kolateralizovanými dlužními obligacemi. Doufejme, že všichni budeme bohatí a v důchodu, až tenhle domek z karet spadne." A samozřejmě, mnoho finančníků je bohatých - zisk ratingových agentur za posledních deset let dosáhl astronomických výšin. ( Finance is responsible for this savage new era. But it's off the electoral agenda ).












Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 1. července ve 13:05 a redakce tímto současně děkuje všem autorům za hodnotné příspěvky do červnovéto čísla. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN