NETSOCAN
Číslo 6 --ČERVEN 2012 ---Ročník XI.
Ztrácíme sílu? Rozhořčení Španělé mají alternativu

Z podzemí se vynořuje tichá revoluce. Svou sílu ani zdaleka neztrácí a decentralizace pomohla evropskému hnutí 15-M získat dokonce větší dynamičnost.

Přestává být hnutí 15-M viditelné? Nebo spíše v podzemí nabývá sílu? Mainstreamová média stále opakují tvrzení, že „Rozhořčení“ (indignados ) od minulého roku ztratili podporu a že jejich jediným úspěchem je jejich schopnost shromáždit lidi na specifických mítincích. Španělský list El País dospěl v květnu 2012 k závěru, že rok po zrození hnutí Rozhořčených klesla podpora a sympatie španělské populace k hnutí asi na 13% a to i přes mohutnou mobilizaci konanou od 12. do 15. května, která vzpomínala zrod hnutí. ABC zahájila své zpravodajství 15. května sdělením, že hnutí Rozhořčených vykazuje při svém výročí založení menší sílu. Avšak média nechápou oč kde. Spíše než by ztrácelo sílu se hnutí ve skutečnosti stává mocnějším, organizovanějším, koordinovanějším a podporovaným stovkami oddaných lidí.

Decentralizace hnutí
Když končil květen roku 2011 nedávno založené hnutí 15-M muselo pochopit jak přežít mimo tábor u Puerta del Sol. ( acampadasol )Tak vznikla myšlenka decentralizace hnutí do jednotlivých čtvrtí: toma los barrios nebo obsazení čtvrti, čili iniciativa podporující a podněcující konání shromáždění v každé madridské čtvrti. V tomto smyslu se hnutí stalo lokálním a od vytvoření sdruženích na úrovni čtvrtí jich bylo 28. května 2011 založeno okolo 120 a jejich činnost koordinuje lidové shromáždění Madridu (Asamblea Popular de Madrid, nazývané také sdružení čtvrtí Asamblea Interbarrios). Poněvadž v původním táboře Sol camp bylo mnoho tematických pracovních skupin, byly pracovní skupiny s podobnými zájmy založeny i ve většině čtvrtí a ty od té doby spolupracují a koordinují činnost s nespecializovaným skupinami z acampadasol.

Účelem této decentralizace byla v prvé řadě podpora přímé a participativní demokracie na lokální úrovni, spočívající na chápání politiky jako na umění kolektivní tvorby alternativního modelu sociálních vztahů a tak přetáhnout lidi z izolace do komunity. Druhým důvodem byla snaha znovu ovládnout veřejnou sféru dle Habermasova pojetí, jako místo které umožňuje politickou spoluúčast prostřednictvím diskuse, jako místo, kde občané zvažují své společné záležitosti, tedy aréna diskurzívní interakce. Strukturu této vzájemné komunikace a působení určují svým složením sdružení, což vytváří maximální projev horizontální organizace a demokracie vzniklé zdola. Kombinace obou záměrů prokazuje úsilí tohoto hnutí, kterým je boj za „skutečnou demokracii teď“ ( Democracia Real Ya), směřující k pojetí „silné demokracie“ Daniela Berbera , která je „normativní alternativou, kdy se občané zapojují na místní i národní úrovni do řady politických aktivit a nahlížejí diskurs, debatu a rozvažování jako základní podmínky pro dosažení společné základní shody.“

Vznik nových společenských iniciativ
Sdružení na úrovni čtvrtí se obyčejně shromažďují jednou týdně a představují veřejný prostor pro debatu, kde rezidenti předkládají ideje a vize na všeobecná témata (ekonomika, nezaměstnanost, bydlení, finanční systém, vzdělávání, sociální zabezpečení), ale také na řešení místních problémů, jež obzvláště postihují jejich čtvrť. Značný počet aktivit je zorganizován těmito sdruženími, a jednou z nejzajímavějších je vznik takzvaných „časových bank“ (bancos de tiempo). Časové bankovnictví je model nepeněžní protislužby, usilující o vytěsnění požadavků ze sféry trhu. Jako alternativa k peněžnímu systému je zde měnovou jednotkou 1 hodina práce každého člověka. V tomto smyslu časové banky usilují o poskytnutí stimulů a odměn za obvykle dobrovolnickou práci. Sdružení ve čtvrti La Concepción na severovýchodě Madridu má jednu z největších a nejlépe organizovaných časových bank, jež je koordinována internetem. Rezidenti umějí vytvořit on line registr, kde jsou uvedeny služby, které mohou poskytnout a mohou se kontaktovat s osobami, jež nabízejí služby, které je zajímají. Vzájemně mezi sebou uzavírají transakce a nastane-li nějaký problém pak zasahuje mediační komise.

Další iniciativy vzniklé v těchto shromážděních zakládají na nevyužitých místech ve čtvrti zahrady pro pěstování organických plodin a snižují tím nedostatek potravin, nebo zakládají družstva pro ekologickou zemědělskou spotřebu, snažící se zkrátit obchodní trasy pěstováním plodin pro místní spotřebitele. Tento počin je materializací kritiky, kterou hnutí adresuje běžným modelům kapitalistické produkce a spotřeby s tvrzením, že nejsou ani udržitelné, ani poctivé, ani zdravé ani chutné. V tomto ohledu sdružení podněcují vznik alternativních životních stylů a spotřebních návyků.

Jedna z nejúspěšnějších akcí hnutí 15-M, kterou pomáhala koordinovat místní sdružení, byla kampaň Stop nuceným vysídlením z bytů. ( stop desahucios). V letošním roce bylo zabráněno asi 200 nuceným vystěhováním. .

Na počátku byla v rámci hnutí indignados ustavena pracovní skupina pro právo na bydlení, která zformovala úřadovnu pro bydlení (oficina de vivienda). Když vznikla sdružení ve čtvrtích, sloužila jako prostředek pro soustředění a směrování iniciativy vysídlenců (desahucios). Jenom v minulém roce bylo ve Španělsku provedeno 58 241 násilných vystěhování , což je o 22% více než v roce 2010. Platforma lidí postižených hypotékou (PAH: Plataforma de Afectados por la Hipoteca), která je asociací vytvořenou v roce 2009 s cílem nalézt řešení pro drama násilně vystěhovaných, se těsně napojila na hnutí 15-M a dokáže použít rostoucí úsilí lidí i znalost problému pro zastavení nuceného vystěhování. Sdružení na úrovni čtvrtí hrála v tomto procesu klíčovou roli: začala sbírat informace o nucených vystěhováních plánovaných v jejich čtvrtích a zorganizovali mobilizaci aktivistů na termín jejich konání. Prostřednictvím (?) (celebration of) vzájemných sdružení a sdílení informací ze sociálních sítí se bydlení stalo jedním z hlavních cílů pro sdružení ve čtvrtích, na kterém pracovaly a který je mobilizoval.

Pod heslem „Žádná lidská bytost není ilegální!“ se v některých populárních sdruženích v Madridu, zvláště ve čtvrtích s velkými skupinami imigrantů, zformovaly Brigády pro sledování lidských práv ( Brigadas Vecinales de Observación de los Derechos Humanos). Jejich cílem bylo zveřejňování policejních zátahů na imigrantskou populaci stejně jako pranýřování xenofóbních a rasistických předsudků, které se obvykle projevovaly. Sdružení na úrovni čtvrtí se svými Brigádami pro sledování lidských práv byly také zdrojem protestů proti imigračním záchytným centrům (CIEs: Centro de Internamiento de Extranjeros ), obhajujících jejich zrušení a zlepšení garancí pro dodržování lidských práv zadržených.

Rozhořčení revitalizovali hnutí v rámci čtvrtí: nové formy spolupráce se sžívají se starými sdruženími ve čtvrtích, koordinují svou činnost a podílejí se na velkém množství iniciativ a společných akcích. Sdružení ve čtvrtích, která se v Madridu objevila na konci 60. let postupně zmírňovala své požadavky a upadla do lehkého spánku. Hnutí 15-M znovu probudilo lokální politiku a povzbudilo komunitně zaměřenou mobilizaci: jsme svědky jak spolu koexistují staré a nové formy komunálních organizací, koordinují činnost a učí se jedna od druhé.

Nové společenské klima
Média v poslední době zdůrazňovala, že hnutí 15-M má stále ještě mohutný účinek pro shromažďování lidí, ale že kromě masívních mobilizací ztrácí svůj vliv na všední život lidí. Avšak hnutí 15-M fakticky vytvořilo nové společenské klima . Populární sdružení v Algetě se na své twitterové stránce vyjádřilo následovně: „Spali jsme, probudili jsme se, a nyní máme chronickou nespavost.“ Filozof Amador Fernández-Savater šel dále a tvrdí, že hnutí 15-M vytvořilo „nový stav mysli“. Pravdou je, že hnutí 15-M prosadilo bod obratu ve španělském společenském klimatu: otevřelo celou novou oblast ve veřejné debatě. Ukázalo, že je možné myslet, cítit a jednat jinak. Prokázalo, že je možné tvořit ke stávajícímu systému alternativy a dalo dohromady ohromné množství lidí, kteří teď ukazují, že hnutí nejsou jen sporadické masívní mobilizace.

Ve více než jedné stovce madridských čtvrtí se každičký týden scházejí lidová shromáždění, vytvářejí se pracovní skupiny a jsou formovány nové iniciativy. Každý týden se schází Lidové shromáždění Madridu jako autorita koordinující činnost na úrovních čtvrtí, která analyzuje, diskutuje a přijímá návrhy dodané z nejrůznějších čtvrtí. Neslyšné vzájemné propojení myslí se koná každý týden po celém městě, na jeho náměstích a na internetu. A přesto média tvrdí, že hnutí ztrácí na síle. Jsme svědky utváření paralelní, alternativní a disidentské ekonomiky. Avšak ti, kteří jsou u moci to nevidí. Politický vědec Carlos Taibo uvedl, že „....permanentně vidíme, jak média vyhlašují, že hnutí 15-M je mrtvé. Uvědomil jsem si, že je lepší jim to nevyvracet: čím méně toho budou vědět o realitě hnutí, tím více budou překvapeni, co to vystoupilo ze záhrobí.“

„Hnutí 15-M explodovalo v ulicích a rozeselo náměty pro práci do všech čtvrtí,“ říká Lola Díaz z Ágora Sol..Rok po jeho zrození můžeme dospět k závěru, že hnutí 15-M je více životné než bylo kdy předtím. Vytvořilo ve světě vědomí o důležitosti sjednocení lidí usilujících o změnu. Jak poznamenává aktivistka a výzkumnice Esther Vivas : „S individuálními sólovými akcemi svět nezměníme, změna paradigmatu přijde pouze z kolektivní akce: pokud nebojujeme, pokud nejsme iniciativní, pokud nevyjdeme do ulic, tak jsme prohráli ještě dříve než jsme začali. /

Hnutí 15-M dospělo dál než k protestu: podařilo ze mu změnit kolektivní představu a politickou atmosféru v samých kořenech. Vygenerovalo proces re-politizace společnosti. Program akcí se rozšířil a radikalizoval: teď nejen okupujeme náměstí, ale bereme si zpět veřejný prostor v našich čtvrtích. Zastavujeme nucená vystěhovávání. Naše iniciativy jsou masové. Podáváme žaloby na bankéře. Budujeme si vlastní a paralelní sítě sociální podpory. Představuje toto zesláblé a vyčerpané hnutí? Nebo tak spíš vypadá dynamické hnutí, připravující v podzemí tichou revoluci? Hnutí 15-M vyzbrojené „neukvapenou netrpělivostí“, jak poznamenal filozof Daniel Bensa?d, zaměřuje své síly na přestavbu vzájemných vztahů a sil mezi 1 procentem mocných a obrovskou většinou společnosti oněch dalších 99 procent. A mějte se na pozoru: to je teprve jen začátek.


Autorkou článku Losing strength? An alternative vision of Spain’s indignados je Marta Sánchez. Překlad František Stočes

František Stočes
2. července.

NETSOCAN