NETSOCAN
Číslo 6 --ČERVEN 2014 ---Ročník XIII.
K čemu je Americe Majdan?

Válka, která začíná na Donbasu, přináší Rusku, Evropě a celému světu ohromné hrozby, jejichž nepochopení může mít za následek jejich automatické rozšíření do regionalní i světové války. Prezentace této války světovými médií jako boje ukrajinské vlády za územní celistvost země je stejně daleko od pravdy, jako když hitlerovská propaganda zdůvodňovala útok na Polsko jako obranu Německa proti polské agresi. Daleko od pravdy je ale i interpretace této války v ruských médiích – coby odpor obyvatel Donbasu proti fašistické juntě, která protiprávně uzurpovala moc v Kyjevě.

Nicméně bez pochopení důvodů a hybných sil jeho eskalace není možné tento ozbrojený konflikt zastavit. Svědčí o tom i bezvýslednost jednání o ukončení násilí a vyřešení ukrajinské krize, která dosud probíhala. Zdálo by se, že všechny strany musejí být zainteresovány na ukončení bojů v Donbasu. Přinášejí škody Ukrajině, Rusku i samotnému Donbasu a hrozbu Evropě. Přesto západní strana ještě ani jednou nedodržela své závazky. Zjevným výsledkem všech jednání byl přímý podvod ze strany USA a jejich kyjevských prominentů, kteří zneužívají jednání k matení a dezorientaci partnerů.

Jednání jako klam
Nejdříve vysoce postavení američtí a evropští úředníci ukolébali ostražitost Janukoviče; přemluvili ho, aby nepoužíval sílu a postrčili fašisty k jeho násilnému svržení a dostali k moci svou loutkovou vládu. Potom začali přemlouvat i Putina, aby nepoužíval sílu a současně štvali jimi ovládanou juntu k represím proti ruskému obyvatelstvu Ukrajiny. Okamžitě po dosažení dohody o počátku celonárodního dialogu a o odzbrojení nezákonných útvarů (formací), přijíždí do Kyjeva viceprezident USA Biden aby podpořil činnost junty, která hned poté začíná trestní výpravu ukrajinské armády proti donbaskému odporu. Vlády USA a EU přes nekonečné ujišťování ruského prezidenta o své věrnosti míru a volajíce po ukončení násilí, ve skutečnosti důsledně podporují zesílení teroru ukrajinských vojenských sil proti obyvatelům Donbasu. Pritom jakmile Rusko udělalo vstřícný krok k dohodám o deeskalaci konfliktu a odsunulo vojska od ukrajinské hranice, kyjevská junta začala prudce navyšovat své ozbrojené síly v zóně konfliktu a používat vojenské letectvo a obrněnou techniku proti civilnímu obyvatelstvu Donbasu.

Fakta mluví o tom, že Američané zneužili jednání pouze k oklamání svých partnerů. Prezentovali se jako mírotvůrci a obránci lidských práv, ale ve skutečnosti nápomahali násilné uzurpaci moci fašisty, které potom podpořili v legalizaci svých žoldnéřů ve vojenské službě a umožnili jim použití síly proti ruskému obyvatelstvu. Přitom média, kontrolovaná Američany a jejich loutkami, obviňují ve všem Rusko a pečlivě v něm vytvářejí obraz nepřítele Ukrajiny a strašáka pro Evropu. Agresivní lživost a hysterická rusofobie ukrajinských a hlavních světových médií nenechávají na pochybách o tom, že máme co do čínění s vojensko-propagandistickou mašinérií, která paralyzuje všechny objektivní novináře a vnucuje obyvatelstvu pocit antiruské psychózy.

Z této analýzy vyplývá, že USA od počátku ukrajinské krize neustále sledují strategii rozdmýchávání vojenského konfliktu do rusko-ukrajinské války, ospravedlňují veškeré zločiny junty, financují ji a vyzbrojují, kryjí ji diplomaticky a nutí své evropské spojence dělat to samé. Vzniká otázka – Proč to dělají?

Určitě ne kvůli Ukrajině, která je touto válkou odsouzena k rozkolu, humanitární a ekonomické katastrofě. A určitě ne kvůli abstraktním cílům záštity lidských práv a svobod, které jsou každodenně a drze porušovány fašistickou juntou, hromadně zabíjející vlastní občany.

Podle rétoriky a činnosti amerických politiků a funkcionářů je dobře vidět, že tuto válku iniciují USA proti Rusku, a fašistická junta v ní má pouze úlohu nástroje v rukou amerického establišmentu. A národ Ukrajiny je zneužit k úloze „jatečního masa“ a zároveň oběti ruské „agrese“. Hlavním cílem této války je odtržení Ukrajiny od Ruska, které za nejhlavnější politickou úlohu považoval již Bismarck, a v moderní době – Brzezinski. Jeho rusofobní formule o tom, že bez Ukrajiny Rusko nemůže být velmocí, se stala hlavním proudem celé americké politiky v postsovětském prostoru. K tomuto cíli USA směřovaly celá dvě desetiletí po rozpadu SSSR a na vypěstování protiruské elity v Kyjevě obětovaly, dle slov asistentky státního sekretáře USA, Nulandové, více než 5 miliard dolarů.

Podle plánů strategů NATO musí být odtržení Ukrajiny od Ruska realizováno formou podřízení Ukrajiny Evropské unii: podepsáním asociační dohody, prostředníctvím které Kyjev předává Bruselu suverénní práva Ukrajiny v oblasti regulace zahraničního obchodu a provádění jeho zahraniční a obranné politiky. Odmítnutí Janukoviče podepsat asociační dohodu bylo ze strany USA posuzováno jako vzpoura ukrajinského vedení a jako nebezpečí vůči zahájení přirozeného procesu obnovení jediného ekonomického prostoru s Ruskem. Kvůli zabránění vstupu Ukrajiny do Celní unie s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem a navrácení Ukrajiny na cestu evropské integrace, byl vlastně organizován i státní převrat, po němž si lídři EU pospíšili podepsát s nelegitimní kyjevskou juntou politickou část asociační dohody, která je v rozporu s ukrajinskou Ústavou. Porošenko ihned po svém vyhlášení prezidentem Ukrajiny deklaroval svou připravenosti podepsat asociační dohodu v plném rozsahu; i přesto, že je v naprostém nesouladu s Ústavou a národními zájmy Ukrajiny.

Přes to vše dnešní aktivity USA ukazují, že pouhý přechod Ukrajiny pod jurisdikci EU v rámci vnucené asociační dohody jim nestačí. Chtejí Ukrajinu vmanipulovat do válečné konfrontace s Ruskem a do tohoto konfliktu zatáhnout i Evropskou unii. USA nutí jim podřízenou ukrajinskou juntu k rozpoutání skutečné války na Donbasu, která vyvolá vlny chaosu s cílem nejdříve vtáhnout do bratrovražedného konfliktu Rusko a potom i nejbližší evropské země. Vše se provádí nejen za účelem oslabení Ruska, ale i pro zhoršení situace Evropské unie.

Války – zdroj růstu USA
Historická zkušenost svědčí o tom, že války v Evropě byly největším zdrojem ekonomického růstu a politické síly USA, které se staly supervelmocí. První i Druhá světová válka měly za důsledek obrovský odliv kapitalů a mozků z bojujících zemí do Ameriky. Třetí světová válka, která zůstala „studená“, byla završena rozpadem světového socialistického systému, což přineslo USA více než trilion dolarů, stovky tisíc odborníků, tuny plutonia a jiných cenných materiálů i množství unikátních technologií. Všechny tyto války byly vyprovokovány za aktivní účasti americké „paté kolony“ – americkými zpravodajskými službami ovládanými, financovanými a podporovanými špiony, oligarchy, diplomaty, úředníky, byznysmeny, experty a veřejnými činiteli. A také dnes se USA, které mají ekonomické problémy, snaží v Evropě rozpoutat další válku, a to kvůli dosažení následujících cílů:

Za prvé , obvinění Ruska z agrese dovolí zavést finanční sankce s účelem zmrazení (odepsání) amerických závazků vůči ruským subjektům o velikosti několik stovek miliard dolarů s cílem snížení nehorazného dluhového zatížení USA.

Za druhé , zmrazení ruských aktiv v dolarech a eurech bude mít za následek neschopnost jejich majitelů obsluhovat svoje závazky u hlavních evropských bank, což jim způsobí vážné problémy, včetně bankrotu pro některé z nich. Destabilizace evropského bankovního systému bude stimulovat odtok kapitálů do USA a podporovat dolarovou pyramidu jejich dluhových závazků.

Za třetí , sankce proti Rusku způsobí zemím EU ztráty v částce kolem trilionu euro a zhorší i bez toho špatný stav evropské ekonomiky a oslabí ji v konkurenčním boji s USA.

Za čtvrté , sankce proti Rusku usnadní vytlačení ruského plynu z evropského trhu s jeho následným nahrazením americkým břidlicovým. To samé se týká i mnohomiliardového východoevropského trhu s obohaceným palivem pro jaderné elektrárny, který je technologicky orientován na dodávky z Ruska.

Za páté , vtažení evropských zemí do války s Ruskem zvětší jejich závislost na USA, což jim usnadní vnutit EU zónu volného obchodu za podmínek vyhodných pro USA.

Za šesté , válka v Evropě poskytne USA záminku, aby v zájmu vojensko-průmyslového komplexu zvýšily své vojenské výdaje.

Samotné USA od iniciování nové války v Evropě neztrácí skoro nic. Na rozdíl od evropských zemí obchodují s Ruskem málo a jejich trhy nezávisí na ruských dodávkách. Stejně jako v případě předchozích evropských válek budou mít jen čistý zisk.

Tím, že fašistickou juntu popouzejí proti Rusku, USA nic neriskují a jistě vyhrávají. Američtí poradci ukládají svým kyjevským chráněncům použít proti obyvatelstvu co nejkrutějších zbraní: tříštivé střely, kazetové bomby, miny. Poněvadž čím víc bude obětí, tím spíš přijde očekávaný vstup ruských vojsk k ochraně ruských obyvatel, tím větší bude riziko nové evropské války a tím vyšší bude i americká výhra. Tato výhra se neměří jen penězi. Hlavní kořistí, kvůli které USA vyvolávají novou světovou válku, je záchrana jejich světové dominance v podmínkách globálních strukturních změn, zapříčiněných změnou technologií.

Výzkumy ukazují, že v takových periodách globálních technologických skoků je pro přední země těžké si udržet vedení, protože na vlně růstu nových technologií se derou vpřed rozvíjející se země, které dosahují úspěchů v přípravě předpokladů pro jejich formování. Na rozdíl od předních zemí zápasících s krizí nadměrných investic v zastaralých výrobách a technologiích, mají možnost vyhnout se masovému znehodnocování kapitálu a zkoncentrovat ho do průlomových směrrů růstu.

Kvůli udržení vedoucího postavení jsou rozvinuté země nuceny se ve vnější i zahraničně-ekonomické politice uchylovat k silovým prostředkům. V těchto periodách prudce stoupá vojenskopolitické napětí a riziko mezinárodních konfliktů. Dosvědčuje to tragická zkušenost ze dvou předcházejících strukturních krizí světové ekonomiky.

Velká hospodářská krize 30. let, zapříčiněná dosažením hranic růstu technologií „uhlí a oceli“, dominujících na začátku století, byla překonána militarizací ekonomiky, která se zvrhla v katastrofu Druhé světové války. Militarizace nejen stimulovala strukturní přestavbu ekonomiky s širokým využitím hybné síly spalovacích motorů a organické chemie, ale způsobila kardinální změnu světového uspořádání: zničení tehdejšího jádra světového ekonomického systému (evropských koloniálních říší) a zformování dvou protikladných globálních politicko-ekonomických systémů. Vedoucí postavení amerického kapitalismu v přechodu na novou dlouhou vlnu ekonomického růstu bylo zabezpečeno neobyčejným vzrůstem obranných objednávek na ovládnutí nových technologií i přítokem světového kapitálu do USA a to za současného narušení výrobního potenciálu a znehodnocení kapitálu hlavních konkurentů.

Krize poloviny 70. a začátku 80. let měla za následek závody ve zbrojní v kosmické sféře s širokým využitím informačně-komunikačních technologií, které tvořily jádro nových technologií. Vzápětí následoval kolaps světového systému socializmu, (jenž nedokázal včas převést ekonomiku na nové technologie), který vedoucím kapitalistickým zemím dovolil použít zásoby bývalých socialistických zemí pro „měkký přechod“ na novou dlouhou vlnu ekonomického růstu. Vývoz kapitálu, úniky mozků z bývalých socialistických zemí a kolonizace jejich ekonomik ulehčily strukturní přestavbu ekonomiky zemí jádra světového kapitalistického systému, v němž byl stimulován rozvoj nových technologií prostřednictvím zahájení závodů ve zbrojení v kosmu. Na téže vlně růstu nových technologií odstartovaly nové industriální země, které dokázaly včas zavést klíčové výroby a vytvořit předpoklady jejich rychlého růstu v  globálním měřítku. Politickým výsledkem se stala liberální globalizace s dominancí USA v roli emitenta základní rezervní měny.

Rozděl a panuj!
Vyčerpání potenciálu růstu dominujících technologií se stalo příčinou globální krize a deprese, které zachvátily vedoucí země světa v posledních letech. Východisko z toho se nalézá ve vlně růstu nových technologií, jejichž základem je komplex nano- a biotechnologií. I když hlavní sféra užití těchto technologií není svázána s výrobou vojenské techniky, zbrojní horečka a zvýšení vojenských rozpočtů se obvykle stává rozhodující formou hospodářského stimulu pro utváření nových technologií.

Problém je v tom, že liberální ideologie, dominující ve vládnoucích kruzích USA a u jejich spojenců v NATO, neposkytuje státu jiné možnosti jak rozšířit vměšování do ekonomiky, kromě požadavků obrany. Proto – když se potýkají s potřebou státního požadavku pro stimulování růstu nových technologií – uchylují se vládnoucí kruhy k eskalaci vojenskopolitického napětí, jako hlavní metody umožňující zvyšování hospodářských nákupů moderní techniky. Především při tomto úhlu pohledu lze rozeznat příčiny spouštění washingtonského setrvačníku války na Ukrajině, která se nejeví cílem, ale nástrojem k realizaci globálního úkolu: záchránit dominantní vliv USA ve světě.

Zároveň se strukturní krizí světové ekonomiky zapříčiněnou změnou dominujících technologických způsobů, proběhne v nastávající době přechod k novému staletému cyklu nakupení kapitálu, což stupňuje rizika rozpoutání světové války. Předchozí přechod od koloniálních impérií evropských zemí ke globálním korporacím v podstatě rozhodujícím formám organizace světové ekonomiky, proběhl prostřednictvím rozpoutání třech světových válek, díky nimž došlo ke kardinálním změnám světového politického uspořádání. V důsledku První světové války se rozbil monarchistický režim zadržující expanzi národního kapitálu. V důsledku Druhé se rozpadla koloniální imperia omezující mezinárodní pohyb kapitálu. S krachem SSSR v pořadí třetí – studené – světové války volný pohyb kapitálu pokryl celý svět a transnacionální korporace dostaly k dispozici celou světovou ekonomiku.

Ale tím historie nekončí. Rozvoj lidstva potřebuje nové formy organizace globálních ekonomik, které by zajistily stabilní rozvoj i ochranu vůči globálním hrozbám včetně ekologických či kosmických. V podmínkách liberální globalizace, vybudované pro zájmy transnacionálních, především anglo-amerických korporací, tyto výzvy existenci lidstva zůstanou bez odezvy. K objektivně vznikající nutnosti omezení světové oligarchie a uspořádávání pohybu světového kapitálu se dospívá ve východoasijském modelu organizace současné ekonomiky. S rozmachem Číny, Indie a Vietnamu v patách za Japonskem a Koreou hovoří nejhloubavější badatelé o přechodu anglo-amerického staletého cyklu akumulace kapitálu k asiatskému.

Ve světle výše charakterizovaných změn ve světě je pochopitelné, že boj za světové prvenství se rozhořívá mezi Čínou a USA, v němž USA kvůli záchraně své dominance rozehrávají pro ně typický scénář rozdmýchávání světové války v Evropě, snažíce se opakovaně na účet starého světa upevnit svoje místo na zemi. Kvůli tomu uplatňují starý anglický geopolitický princip „Rozděl a panuj!“ a křísí podvědomou rusofobii politických elit evropských států, přičemž sázejí na – pro ně tradiční – „Drang nach Osten“. Přitom se řídí odkazem Bismarcka a radami Brzezinského, když používají rozkol Ukrajiny, kalkulujíce na jedné straně s oslabením i agresívní reakcí Ruska a na druhé s „obrodou“ evropských států v jejich tradičním snažení o kolonizaci ukrajinských území.

Záměr amerických geopolitiků se zdá jasný a akce – bezchybné! Během půl roku provedli Blitzkrieg a přitom fakticky obsadili Ukrajinu a podřídili si EU v antiruské hysterii. Současně již uhradili účet přisvojením si části ukrajinských aktiv v hodnotě půldruhé miliardy dolarů, utracených na organizaci převratu a nastolení své loutkové vlády s relativní legitimizací svého agenta v roli prezidenta Ukrajiny. Před okupací americko-fašistickým režimem Rusko dokázalo zachránit pouze Krym a krvácející Donbas se stal dlouhotrvající zónou ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Ruského medvěda tak, jak se zdá americkým loutkářům, vlákají do politické pasti: Použití ruské armády na osvobození Donbasu dle nich garantuje vtažení EU i NATO do války proti Rusku. Nepoužití síly pro přinucení fašistické junty k míru by mělo mít za následek rozrůstající se kráter chaosu ve středu Evropy, který se už internacionalizuje a stává se ohniskem destabilizace Ruska.

Rozvíjení regionální a možná i světové války za podmínek výhodných pro USA připadá nevyhnutelné. Rusko si jednak představují jako odsouzené k těžké porážce v důsledku probíhajícího zmizení Ukrajiny a navíc dojde ke sjednocení všech rozvinutých zemí světa se spojenci NATO, Japonskem a Koreou. Podle úmyslů amerických geopolitiků je porážkou Ruska třeba dosáhnout jeho návrat pod americkou kontrolu, jak tomu bylo za Jelcina, a oslabení Evropy umožní její ekonomické podřízení prostřednictvím formování transatlantické zóny svobodného trhu podle amerických podmínek. Tím si Washington, jak doufá, upevní své postavení a zachrání světovou nadvládu v konkurenci se vzmáhající se Čínou.

V této „železné“ a cynické logice je však chyba. Událostmi na bázi archetypů evropské geopolitiky dvosetletého trvání Američané vzkřísili mrtvoly fašismu a v Kyjevě vytvořili politického Frankensteina, který začal požírat své rodiče. První naplánovanou obětí se stal Janukovič a jeho bližní, pěstovaní ukrajinským fašistům jako sparring-partneři. Následující obětí se stali evropští politici, kteří prohráli volby do Evropského parlamentu a kteří podporovali státní převrat. Kyjevský Frankenstein se připlížil těsně ke své matce – Ashtonové, a snad brzo dorazí i ke svému otci – Obamovi. Potřebuje jen pomoci najít cestu.

Pro zastavení války je třeba zastavit činnost sil, které ji uvádí do chodu. V současné etapě se válka rozhořívá převážně v ekonomické, informační a politické sféře. Při vší moci USA je jejich ekonomická převaha založena na vratké finanční dluhopisové pyramidě, která dávno překročila hranice stability. Pro její zničení stačí hlavním věřitelům USA vrhnout na trh nahromaděné americké dolary a bondy. Rozumí se, že krach finančního systému USA způsobí vážné ztráty všem držitelům americké valuty a cenných papírů. Ale, a zaprvé, ty ztráty budou pro Rusko, Evropu a Čínu menší, než škoda od americkými geopolitiky rozpoutávané další světové války. Za druhé, čím dříve se vystoupí z finanční pyramidy amerických dluhopisů, tím menší budou ztráty. A za třetí, krach dolarové finanční pyramidy dá nakonec možnost realizovat reformu světového finančního systému na principech spravedlivosti a vzájemného prospěchu.

Klíčovým faktorem vymývání mozků Evropanů a podřizujícím takovým způsobem svému vlivu politické vedení evropských zemí, je dominance USA v informační sféře. Ale, jak říkal Alexandr Něvský - „Bůh není v síle, ale v pravdě!“. Proudu lži a falzifikace, šířenému světovými médii pod kontrolou USA, je třeba postavit objektivní informační proud skrz sociální sítě, regionální a národní televize. To samozřejmě vyžaduje úsilí. Ale při tvůrčím přístupu si pravda probije cestu, protože hrozba nové světové války děsí každého člověka a v konečném důsledku stimuluje hledání jejích příčin. Společenské podvědomí evropských národů, tím více národu Ukrajiny, si rychle vzpomene na hrůzy minulé války při správném formování asociativní řady současných a skutečných fašistů a jejich podporovatelů. Frankenstein vypěstovaný americkými geopolitiky nevypadá o nic lépe než hitlerovští útočníci a objektivní informování o ukrajinských fašistech u evropského obyvatele rychle vyvine cit odporu a strachu.

Nakonec, dominance USA ve světové politice je více založena na zvyku jejich spojenců podřizovat se „washingtonskému Kongresu“, než na reálné závislosti evropských a japonských politiků na americké rezidentuře. Jakmile se začne rozpadat dolarová finanční pyramida, Američané nebudou mít čím platit za vydržování svých vojenských základen a globálních médií. Německo a Japonsko se budou moci osvobodit od pocitu nátlaku z okupovaných oblastí.

Přirozeně, není na místě zobrazovat USA jako „kolos na hliněných nohách“. V rukou amerických geopolitiků jsou zbraně hromadného ničení, schopné zlikvidovat celé lidstvo. A když dámy z Bílého domu chválí ukrajinské nacisty za „zdrženlivé“ použití síly, svět zachvacuje hrůza z nezodpovědné hlouposti a nadutosti vládců Bílého domu, schopných kvůli vlastnímu image zničit půlku lidstva. Tyto snahy již USA demonstrovaly za prezidentů Eisenhowera a Trumana, kteří chtěli zasypat jadernými zbraněmi Koreu, za Kennedyho, který téměř začal jadernou válku s SSSR a za Reagana, který vyhrožoval hvězdnými válkami.

Nynější situace se nicméně odlišuje od epochy studené války tím, že se americká administrativa nedívá na Rusko jako na rovnocenného soupeře a pokouší se nás vrátit do poraženeckého stavu za Jelcina. Američtí poradci jak nynějšího, tak i bývalého ukrajinského vedení neustále přesvědčovali poslední zmíněné o své totální převaze nad Ruskem, které zobrazovali v roli americké kolonie. Američtí geopolitici, opití rozpadem SSSR, považují Rusko za svou vzbouřenou kolonii, kterou je třeba navždy smířit s rolí neoddělitelné součásti americké říše. Vycházejí z neživotaschopnosti Ruska v podmínkách globální izolace, zjevně přeceňujíce stupeň svého vlivu. To přeceňování vlastních možností americké geopolitiky zrazuje: z jedné strany u nich vzniká pocit beztrestnosti a všemohoucnosti, což vytváří riziko globální katastrofy; ale z druhé strany, je to zdrojem jejich slabosti při setkání s reálným odporem, k němuž nejsou morálně-politicky připraveni.

Rozhodné kroky vedení Ruska k odražení americko-gruzínské agrese v Jižní Osetii, a také záchrana obyvatel Krymu před genocidou ze strany ukrajinských fašistů, vychovaných pod vedením USA, jim neponechaly šance na vítězství. Při setkání s rozhodným odporem Asada nebyly USA a jejich evropští spojenci nakonec schopni okupovat Sýrii. Vítězili jen tam, kde se oběť nemohla vzepřít k reálnému odporu, buďto díky demoralizaci a zradě vládnoucí elity, jako v Iráku (Sic!) a Jugoslávii, nebo totální převaze sil útočníka, jako to bylo v Libyi.

Pud národní sebezáchovy, přítomný u V. V .Putina, staví tvrdou překážku libovolné zahraniční interferenci do realizace ruské politiky. Pokusy vystrašit ho – sankcemi, mezinárodní izolací nebo podporou opozice – nemají a nebudou mít úspěch. Stejně jako samotné sankce nebo izolace ze strany Západu, díky globálnímu významu Ruska a mnohovektorovosti jeho vnější politiky. Bohužel, laureát Nobelovy ceny míru Obama, to nechápe. Žene vodu na mlýn reakčním silám, spoléhajících na snadnou neokolonializaci Ruska a naivně přesvědčených o věčném panování Ameriky.

Vycházejíce z toho, že ozbrojený konflikt na Ukrajině je předehrou další světové války, vyvolávané Spojenými státy proti Rusku s cílem udržení světové nadvlády, je – pro okleštění Ruska a vítězství nad ním – nutné vybudovat správný koordinační systém a přesně určit akce všech účastníků. Jejich bojiště má následující konfiguraci:

- USA jsou zemí-agresorem, provokujícím světovou válku s cílem udržení světové nadvlády;
- provokace světové války je mířena proti Rusku, které se USA pokouší představit jako agresora s cílem konsolidace západního světa kvůli bránění amerických zájmů;
- američtí geopolitici vsadili na vypěstování rusofobského ukrajinského fašismu jako pokračování německé a anglické tradice oslabování Ruska;
- Ukrajina je fakticky okupována ze strany USA prostřednictvím jimi organizovaného státního převratu a zavedení fašistické diktatury pod jejich kontrolou;
- evropské země jsou nuceny k účasti ve válce proti Rusku navzdory jejich národním zájmům.

Na základě toho bychom měli hodnotit odpor Donbasu jako hnutí na obranu nejen místních obyvatel před fašistickou juntou, ale i na ochranu Ruska před americkou agresí a navíc celého světa před čtvrtou světovou válkou. Bojovníci národních jednotek Donbasu jsou obránci ruského světa, kteří se ne z vlastní vůle ocitli na přední linii nové světové války. Město se symbolickým názvem Slavjansk se už stalo symbolem této hrdinné obrany. Jako Brestská pevnost, tu opět stojí malé město proti mnohokrát větším silám eurofašistů za cenu života svých obyvatel. Umírají nejen za Donbas, umírají za všechny lidi ruského světa a všeho lidstva, chráníc nás od nové světové války. Přitom pouštějí zajatce; šetří životy ukrajinských vojáků, odsouzených kyjevskou juntou do role jatečního masa.

Při veškerém heroismu bojovníků národní armády Donbasu, sami zastavit světovou válku nemohou. Vojenská intervence Ruska by mohla způsobit přelom a zastavit agresi fašistické junty. Ale jejím výsledkem se zároveň stane vtahování NATO do konfliktu, což bude mít za následek jeho internacionalizaci a stane se dalším krokem k rozpoutání světové války. Pro její zastavení je nutné vytvořit širokou mezinárodní koalici zemí, schopnou dohodnutými činy zastavit americkou agresi. Jejich kroky musí být nasměrovány na podkopání americké vojenskopolitické moci, založené na emisi dolaru jako světové měny. Především musí zahrnovat ukončení používání dolaru ve vzájemném obchodu a konec užívání devizových rezerv cenných papírů, nominovaných v dolarech. Dolarové nástroje je třeba hodnotit jako vysoce rizikové, a při jejich využívání požadovat maximální rezervovanost.

Vedle opatření pro podkopání možností USA financovat růst vojenských výdajů jsou nutná politická usilí na zformování široké antiválečné koalice s cílem odsouzení americké agrese a demaskování jejích organizátorů ve Washingtonu a Bruselu. Zvláštní význam má politická aktivizace evropského byznysu, jemuž rozpoutání nové války v Evropě nic dobrého nepřinese. A samozřejmě důležitým úkolem je osvobození Ukrajiny od fašistického režimu, instalovaného ze strany USA. Formování Novoruska na území osvobozeném od americko-fašistické okupace, je jen částí toho úkolu. Za splněný může být považován jen po osvobození Kyjeva silami samotného národa Ukrajiny, který je nutné probudit ze zlého fašistického snu a podpořit ho v boji za navrácení do rodného lůna ruské civilizace. Pro to je třeba intenzivní práce v objasnění skutečných cílů proamerické fašistické junty, která zneužívá občany Ukrajiny, zmanipulované fašistickou propagandou do role obětí bohu světové války.


Autorem článku je poradce prezidenta Ruské federace pro ekonomické otázky, Sergej Glazjev. V originále článek vyšel 10. června na ruském webu Argumenty Týdne . Český překlad publikoval 23. června server KONCEPCE SOCIÁLNÍ BEZPEČNOSTI pod názvem K čemu je Americe Majdan?. Redakční úpravy FRS.
Poznámka: V textu je pro kyjevskou juntu používáno označení nacismus; které však původně znamená „nacionální socialismus“; viz heslo Nacismus . Považovat vládu ukrajinských šovinistů a oligarchů za pokus o formu socialismu, byť fašistickou, by však vůbec nekorespondovalo s realitou (a nic na tom nemění některá hesla Majdanu s kritikou oligarchů). Proto je zde užíván termín fašismus a to především ve smyslu nacionálního (protiruského) šovinismu, který charakterizoval i fašismus německý, jenž s původním národním socialismem neměl vůbec nic společného a který se fakticky prosadil Nocí dlouhých nožů - vyvražděním původní národně socialistické elity (E. Röhm a spol.). Viz např. Noc dlouhých nožů: Perzekuce nacistů fašisty!Nacismus Navíc v ruském prostředí je termín nacismus tradičně užíván jako synonymum pro německý fašismus.

FRS
24. června
NETSOCAN