NETSOCAN
Prázdninové trojčíslo 7, 8, 9 -- ČERVENEC - ZÁŘÍ 2003 ---Ročník II.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 TGM o demokracii
 T. G. M. "promlouvá" k blížícímu se
85. výročí vzniku Československa.

ČLÁNKY
 Političtí meloucháři a trafikanti
 Bushovo farizejství
 Homosexualita a státotvornost
 Demokracie, zamysli se nad sebou!

ROZHOVOR

RUBRIKY
NETSOCAN MONITOR
 Překonáváme "cenzuru mlčením"
 Za deset let téměř dva miliony nehod
 Bush And His Father
 Národy v unii? Rozpustit!
 V zahraniční politice se lhát musí
 Nebezpečný Pejchal
 Politici, ruce pryč od špatných úvěrů!


o
Vážení návštěvníci!

Poněvadž se blíží 85. výročí vzniku československého státu, na jehož založení, prosperitě i mezinárodní prestiži nese vysoký podíl právě jeho první prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, dovolili jsme si v tomto čísle předložit Vám k úvaze jeho některé zajímavé i nadčasové myšlenky. Všechny citáty v editorialu i v této sekci jsou vybrány z knihy K. Čapka Hovory s TGM, vydané nakladatelstvím Československý spisovatel v roce 1969.


TGM O DEMOKRACII

o Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu... Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním božího řádu na zemi... Demokracie není jen formou státní..., je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, ...demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu (str. 261).

o Na vědcích a filosofech neuctíváme jejich nadání, nýbrž to veliké usilování o pravdu - to je čin mravní... Mravnost a užitečnost vědy je v tom, že jde jen a jen, čistě a přísně za poznáním, za pravdou; ale každá pravda je nebo bude jednou dobrá pro život. ...pravdu především, pravdu vždycky a všude. Pravda není nikdyv rozporu s mravností; žádná lež nebo nepravda není trvale dobrá, ani takzvaná fraus pia. Máme život, máme názory a přesvědčení, máme společenské styky zatížené spoustou lží, a k tomu ještě zbytečných. Lež je nemužná; je zbraní slabochů, dost často také násilíků a ne lidí silných (str. 167 - 168).

o Všechna rozumná a poctivá politika je provádění a upevňování humanity uvnitř i navenek; politiku, jako vše, co děláme, nutno důsledně podřizovat zákonům etickým.. Vím, že jsou politikové, hlavně ti, kteří se považují za náramně praktické a chytré, kterým se ten požadavek nelíbí; ale zkušenost, nejen moje, myslím učí, že politika rozumná a poctivá..., je nejúčinnější a nejpraktičtější. Nakonec mívají takzvaní idealisté vždycky pravdu a udělají pro stát, pro národ a lidstvo víc než ti politikové, jak se jim říká, reální a chytří. Chytráci jsou koneckonců hloupí... (str. 244).

o Ano - politika je a bude čím dál víc také vědou... bez politického vzdělání, bez teoretické přípravy není možná politika slušná, a řekl bych, veliká... A nezapomeňme na požadavek mravní; učenost, doktorské zkoušky a tituly nezaručují slušnost, čestnost ani statečnost... Státník moderní musí být kritický, musí být vzdělaný a moudrý... Politik, má-li věst, potřebuje znalosti lidí - jaképak vedení, když nevidí do lidí! A opakuju - knihy a vysvědčení nestačí, politik potřebuje životní zkušenosti; nestačí ani chytrost - jako ve všem, i v politice, i v politice hodně záleží na hodnotě člověka celého (str. 245, 246, 247).

o Demokracie sama lidí nevychová. Slušní, opravdoví lidé se vychovávají rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurnalistikou a tak dále... Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati. Jen si přiznejme, že tu má svůj díl viny takřečená inteligence - duchovní, učitelé, spisovatelé, úředníci a vůbec lidé, odchovávající a vedoucí masy občanstva. Demokracie je majorita vedená - kdo a jací jsou tedy ti vůdcové? Francouzský spisovatel nedávno správně rozpoznal "zradu inteligence" (str. 263 - 264).

o Žaluje se na korupci - dobrá, jen do ní! Ale nedejme se svést ke generalizacím - a nevěřme korupčníkům, žalujícím na korupci. je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zákonů, korupce skoro legální - té nestačí čelit negativně, ale pozitivně; víc úcty k zákonům a státu! Ano, myslím občanskou morálku - loajalitu ve smyslu anglickém... Potřebujeme kritiků vzdělaných a poctivých, kritiků, kteří mají občanskou mužnost a kuráž; pravá kritika není negace ani svalování odpovědnosti na druhé, ale spolupráce a spoluzodpovědnost... (str. 264).

o Zvykli jsme si za Rakouska na negaci státu - to byl následek poroby... lidé utlačení, nesvobodní, porobou deformovaní stanou se ne lehko a obratem ruky svobodnými i duchem. Proto tolik lidí u nás stát neguje i dnes... řečeno drasticky: jsou ještě lidé, kteří drží palec spíš zlodějovi neá policajtovi... (str. 270 - 271).

o Žaluje se na politické strany. Právem, pokud ty strany hovějí stranickému sobectví. Ale strany přece nejsou a nemohou být jiné než průměr jejich voličů... Jedno musíme na stranách žádat stále a stále: aby za své poslance a představitele vybíraly slušné, politicky schopné a vzdělané muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie věc nesmírně vážná: práce, řekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranější lidi (str. 264).

o A když už se budeme opravdu starat o nápravu svých věcí, nezapomeneme na politický dorost - to je tak důležitá otázka pro stát, pro jeho vlády a strany! Starý problém otců a dětí! A zase ten začarovaný kruh: jsou si toho dost vědomi naši duchovní, spisovatelé a žurnalisté? Pamatují na to vlády, strany a poslanci? (str. 264).

o Demokracie je zárukou míru. Pro nás i pro svět (str. 265).

T. G. M. "promlouvá" k blížícímu se
85. výročí vzniku Československa.

o Je zvláštní jev, že tu od nejstarších dob vznikaly veliké říše, světové se může říci. Tak po sobě jdou říše babylonská, asyrská, perská, vedle nich egyptská... To zvláštní úsilí po politické moci se jeví i ve státech menších; náš starý český stát byl po jistou dobu relativně světový, totéž se může říci o Polsku, Bulharsku, Srbsku...
o Ty veleříše - říkáme velmoci - vznikaly hlavně z úsilí politického, z panovačnosti a dobyvatelství..
o Ve staré době nebylo moderního cítění národnostního; s cizí vládou se přijímal i jazyk... K tomu nevedla jen poltická nadvláda, ale také potřeba vzdělanosti; proto se přijímaly cizí jazyky národů kulturně vyšších...
(str. 249 - 250).
-----------------------------------------------------------------------
o Vývoj člověčenstva se jeví... jako vývoj vzájemnosti, synkretismu kulturního, jazykového a populačního... Kulturní universalism nevylučuje intimní lásku k svému národu ani snahu udržet jeho kulturní svébytnost. A co tedy znamená dnes Společnost národů, úsilí o Panevropu a všechny ty organizace nadnárodní?...
o Vidět, že národy počínají pochopovat to nejhlavnější, že nutná vzájemnost se dá uskutečňovat prostředky mírnými a rozumnými, nenásilně, federací, organizací samostatných států a národů... k čemu došel Napoleon na Svaté Heleně: že v Evropě už nebude možná jiná rovnováha než spolek národů (str. 252 - 253).
-----------------------------------------------------------------------
o Naši situaci ve středu Evropy politicky dobře vycítil lidový král Jiří, když mu tanul na mysli mírový spolek křesťanských panovníků - středověká anticipace Společnosti národů... Náš husitism razil cestu reformacím v zemích ostatních; Luther se správně nazval husitou. Naše církevní reformace byla počinem opravdu světovým... Římská církev byla reformační revolucí donucena formulovat své učení přesněji na koncilu v Tridentě; musela sama provést reformy; začala se zvláštní pozornost věnovat výchově, školám a propagandě kulturní. Náš Komenský znamená vrchol naší reformace... (str. 255 - 256).
-----------------------------------------------------------------------
o Je ohromnou vymožeností politickou, že se státy
v Ženevě a jinde stále o akutních otázkách radí...
(str. 258).
-----------------------------------------------------------------------
o Nacionalism a socialism jsou nejmladší politické síly; proto je v nich ještě tolik kvasu. Dřív nebývalo národnostních otázek... Pravda, byla xenofobie - už u našeho Dalimila ji najdete... Dnes jsou všechny státy vpodstatě nacionální; dnes už, aspoń v Evropě, není palčivý problém národů svobodných a nesvobodných, ale národů velkých a malých, států mocných a početně slabších...
o Ale počet přece jen nerozhoduje ve všem. Máme dost příkladů, že menší státy úspěšně vzdorovaly větším a porážely je; stejně v literatuře a v umění, vůbec v celém oboru práce kulturní nezávisí kvalita jen na početní síle. Ukazuje se na význam měst italských nebo německé Hansy, na staré Athény, staré Židy a tak dále. Je v Evropě pět velmocí, velikých národů, dva jsou prostředně veliké a skoro třicet malých; abych to řekl jedním slovem: běží o to, aby ti velcí dali těm menším a malým pokoj... (str. 266 - 267).
-----------------------------------------------------------------------
o Důležité je pochopit, že moderní pocit nacionalismu se vyvinul zároveň s pocitem mezinárodnosti. Národnost a mezinárodnost se nevylučují, ale vyvažují se. Národové nejsou ohroženi mezinárodností, nýbrž druhými nacionalismy, jak jim říkáme, výbojnými. Moderní mezinárodnost, jak ji představuje Společnost národů a jiné organizace, je významným prospěchem právě po stránce národní (str. 267).
-----------------------------------------------------------------------
o Žaluje se na naši nesvornost, jakoby charakteristicky českou a slovanskou, ale Němci žalují na sebe doslova totéž... Také padá na váhu, že od nejstarších dob podnes je značné míšení národů a plemen. Té takzvané "čisté krve" není, alespoň v Evropě ne... Nepopírám, že národové mají svůj charakter duchovní a tělový, ale nepokládám antropologické a etnologické poznatky už za dost jisté, aby se z nich dala vykládat historie národů a budovat správná politika. (268 - 269).
-----------------------------------------------------------------------
o Své vlastenectví musíme teď projevovat vědomou státností. Stát je sice náš, je náš podle historického
práva, podle majoritního principu a z toho důvodu, že my jsme jej vybudovali; ale máme značné minority,
a proto si musíme být vědomi rozdílu státu a národa: národ je organizací kulturní, stát organizací politickou. Máme úkoly pro národ a máme úkoly pro stát. Rozumí se, že nemohou být v rozporu... Naše historie, politika Přemyslovců, svatého Václava, Karla, Jiříka musí být vzorem naší politiky vůči našim Němcům. Fakt, že jsme vůkol obklopeni velikým německým sousedem, nutí myslivého Čecha k politice obezřetné a přímo moudré... (str. 271 - 272).
-----------------------------------------------------------------------
o Mezi láskou k národu, láskou k vlasti a humanitou není rozporu... Humanita nevylučuje ani neoslabuje lásku k národu; mohu, ba musím milovat svůj národ pozitivně, ale nemusím proto nenávidět národy jiné... Člověčenstvo je souhrn národů, není něčím mimo
národy a nad ně... Lidskost není v tom, že horujeme o celém lidstvu, nýbrž v tom, že jednáme vždy lidsky. Žádám-li od politiky, aby sloužila člověčenstvu, nežádám tím, aby nebyla národní, ale aby byla spravedlivá a slušná... Bez víry v ideje a ideály je život jedinců
i národů jenom živořením (str. 272 - 273).


Redakce




NETSOCAN MONITOR

Překonáváme "cenzuru mlčením"

Ve sborníku "Média jako překážka v komunikaci" jsem se setkal s krásným termínem Alexe Koenigsmarka "cenzura mlčením". Zatímco Ústava zaručuje svobodu slova, média neotisknou co se jim nehodí... Svoboda slova v mediálním pojetí však nejen umožňuje beztrestně lhát, ale také beztrestně "mluvit pravdu a nic nezamlčet". Aspoň prozatím. 3D si klade za cíl zprostředkovávat informace, které se mnohým nehodí, neboť se jim jeví jako bezvýznamné, případně naopak právě proto, že jsou pro ně až příliš významné. (Revue 3D, září 2003)

Na tuto známou a chronickou nemoc našich polistopadových masmédií, které se místo jako sdělovací prostředky spíše chovají jako "prostředky na ovlivňování veřejného mínění z obskurních pohnutek", možná existuje lék v podobě "pozitivní anticenzury". Spočíval by v existenci mediální rady, které by mohli odmítnutí autoři zaslat nepublikovaný příspěvek, a která by - po uvážení, že příspěvek významně přispěje k názorové vyváženosti nebo přináší významnou informaci či názor - disponovala pravomocí prosadit v daném médiu jeho neprodlené zveřejnění. Jiná dosavadní řešení jsou pouze obdobou "metody vrba", povědomé z dílka novináře K. H. Borovského "Král Lávra". Ostatně, který král rád slyší, že má dlouhé uši...


Za deset let téměř dva miliony nehod

V letech 1993 až 2002 se v České republice stalo více než 1,9 milionů dopravních nehod. Zahynulo při nich skoro 13 500 lidí, přes 60 000 se jich zranilo těžce... Z hlediska usmrcených byl nejtragičtější rok 1994, kdy při dopravních nehodách zahynulo skoro 1 500 lidí. (metro, 22. září)

Bylo by určitě zajímavé znát názor agresivních odpůrců trestu smrti, kteří pro jeho zákaz argumentují možností justičního omylu a dodávají, že jeho zrušení by bylo smysluplné i v případě justičního omylu u jediného člověka. Na silnicích je ročně usmrcováno přes tisíc nevinných lidí včetně dětí, ale tyto humanisty, zdá se, zatím nic novátorského nenapadá... Kdyby například demonstrovali a prosadili výrobu dopravních prostředků s maximální rychlostí 60 km v hodině, zachránili by minmálně několik stovek potenciálních obětí... Avšak civilizace je prostě civilizace...


Bush And His Father

In many ways, Bush has followed in his father´s footsteps. Yale graduates. Military members. Ventures in the oil business... Their paths to the White House, however, were quite different: The father was an A student at Yale; the son was a C-average student... The father assembled an international coalition before commiting troops to the Gulf War; the son signaled he could go alone before bowing to pressure - some from his father´s advisers - to first seek UN participation. The first President Bush, ambassador to the United Nations in the Nixon years, is more of a multilateralist... MacKenzie said: "It must have been a little hard for him to stomach the dissing of the United Nations by his son... (Lidové noviny, 20. června)

Bush a jeho otec

V mnoha případech Bush následoval svého otce. Absolvovali univerzitu v Yale, sloužili v armádě, podnikali v ropném průmyslu... Jejich cesty do Bílého domu však byly zcela odlišné: otec studoval výtečně, syn měl průměr 3... Před nasazením armády ve Válce v Zálivu utvořil otec mezinárodní koalici; syn dal najevo, že je ochoten postupovat jednostranně a nepodrobí se tlaku, částečně pocházejícího ze strany otcových poradců, aby nejprve získal spoluúčast OSN. První prezident Bush, vyslanec v OSN za Nixonovy éry, spíše preferuje kolektivní postup... MacKenzie uvedl: "Určitě se těžko vyrovnával s tím, jak jeho syn znevážil OSN." (Překlad: F. S.).

Národy v unii? Rozpustit!

Obavy mnoha Čechů dbalých národní cti..., že se vstupem do EU se rozpustíme jako cukr v meltě..., že zanikne naše kultura, že naše národní identita přestane nadobro existovat, se na prahu 3. tisíciletí zdají směšné a vražedné, neboť vražedná a dětinsky trucovitá je už od poloviny devatenáctého století sama romantická idea národa jako čehosi navýsost posvátného a nedotknutelného, čehosi, co přesahuje rámec samé podstaty lidského bytí, co je snad důležitější než sám vesmír, neřkuli Hospodin... Za koho mluví politici, jakou skupinou obyvatelstva své země se zaštiťují, není známo... Je tedy na čase položit si otázku, zda idea národů má pro budoucí Evropu ještě nějaký přijatelný smysl, zda je užitečná, anebo zda je - tak jako většinu dvacátého století byla - překážkou k rozumné komunikaci, zda není načase pomalu vytěsňovat termín národ z běžného uživatelského slovníku a nahradit jej termíny vycházejícími z regionální příslušnosti toho či onoho obyvatele Evropy. Zda není na čase začít chápat rozličné evropské jazyky (a nejen ty) především jako nástroj komunikace, jichž si moderní Evropan může osvojit, kolik uzná za vhodné a kolik jich bude nucen jako obcovacího jazyka využívat. Zda není načase přestat uvažovat v přízemní kategorii "národ" a povznést se ke kategorii "člověk"... Rozpustí-li se totiž národy v Evropě jako cukr v kávě, zbudou jen lidské bytosti, občané očištění od všemožných nacionalistických obsesí a reminiscencí. (MF DNES, 23. července, tučný tisk NETSOCAN)

Po přečtení článku, který napsal profesor FAMU David Jan Novotný člověk neví, zda má autor v úmyslu rozkvět EU nebo její zkázu po způsobu babylonského zmatení jazyků. Které další neevropské jazyky by se měl Čech doučovat, aby jeho obcování bylo co nekvalitnější? Čínštinu? Hindštinu? Arabštinu? Autor - alespoň podle jeho inklinace k Hospodinovi a nikoli např. k Alláhovi - by možná doporučoval ještě hebrejštinu. Zkusme to však vzít ještě z té druhé, poněkud absurdní stránky: na Zemi se hovoří zhruba šesti tisíci jazyky. Představme si, že by každá takováto jazyková komunita žila v Praze a vydávala si svůj deník... Každý novinový stánek by pak tvořil několikapatrovou budovou... Exotický důkaz, že další neevropské jazyky v Evropě komunikaci spíše problematizují, poskytují například vietnamští obchodníci, kteří každému policistovi tvrdí, že neumějí česky... Národ je charakteristický především existencí jednoho společného jazyka, díky čemuž pak tento národ může akcelerovat ve svém kulturním i technologickém vývoji. A zavedení jednoho společného jazyka je jedinou cestou i pro Evropu, a současně i jejím největším problémem.


V zahraniční politice se lhát musí

Američané jsou hluboce přesvědčeni, že jejich zahraniční politika musí být řízena principem nezištnosti. Oběť jejich nevole musí mít punc ztělesněného Zla. Jinak svému prezidentovi souhlas k válkám neposkytnou. V jiných zemích není hysterie ctnosti tak naléhavá, přesto je pro veřejnost "válka silnějšího proti slabšímu" zjevně nestravitelná. Chtít, aby za těchto okolností politici říkali lidem pravdu, znamená trvat na kvadratuře kruhu. Veřejnost zpravidla národnímu zájmu nerozumí - jde o předmět, který vyžaduje hluboké vzdělání, chladnokrevnost, věštecké schopnosti a cynismus... (MF DNES, 29. července)

Ano, veřejnost tomu rozumí velice přesně. Básník chtěl prostě říci, že politika je svinstvo produkované vzdělanými a jasnozřivými cyniky, jejichž tajná diplomacie údajně zajišťuje "minimální krveprolévání, vysoký efekt a slušnou životnost jejích výsledků". Takže ono maximální krveprolévání ve světových válkách asi způsobili otevření, citliví a vřelí politikové, postrádající navíc věštecké schopnosti... Buď je zde stavěna demokracie přímo na hlavu, anebo ono krveprolévání zapříčinili voliči tím, že prostě nebyli géniové a netušili, jaké lži jim jejich vzdělaní, chladnokrevní a cyničtí věštci právě naservírovali...


Nebezpečný Pejchal

Co na tom, že Pejchal je i svými odpůrci uznáván za jednoho z nejlepších právníků v této zemi? Co na tom, že uznává výhradně profesionalitu a nepracuje na politickou objednávku a že Pejchalovy analýzy označili za nestranné a spravedlnost a právo respektující i někteří vysocí církevní hodnostáři? Aktuální diskuse ke kauze Pejchal odhalily, že někteří politikové (Marvanová v Sedmičce) a novináři (Šustrová v LN) považují za pozitivní morální kritérium "nebýt advokát"... Senát tak vydal svědectví sám o sobě. Senát řekl, že považuje Pejchala, který nekupčí s právem a neuzavírá politické dohody, za nebezpečí pro politiku. Senát, který popírá základní lidská práva a kšeftuje s garancí ústavnosti, práva a spravedlnosti, je nebezpečný pro lidi. (MF DNES 22. července)

Otázkou je, co by asi konstatoval Ježíš, pokud by mu bylo umožněno navštívít chrámy našich nynějších zástupců lidu... Že tyto svatostánky demokracie změnili v Augiášovy chlévy, ve kterých vesele kupčí se zájmy svých voličů a pokud mluví, nezřídka blábolí v opilosti?...


Politici, ruce pryč od špatných úvěrů!

Konsolidační agentura před týdnem prodala balík špatných pohledávek v nominální hodnotě 62 miliard korun. Zvítězila nabídka za 1, 261 milardy korun. Opět se rozvířila diskuse na téma, za jakou cenu se vlastně špatné úvěry prodávají. Podívejme se na některé rozšířené mýty... Pohledávky si v poslední instanci kupují vlastně původní dlužníci, tedy ti, kdo vlastně okradli banky a daňové poplatníky.To je sice pravda, ale nikde na světě, kde prošli krizí finančního sektoru (v 90. letech to bylo například Švédsko a Finsko, koncem 90. let Jižní Korea a Thajsko, v 80. letech Spojené státy), se tomu úplně nevyhnuli. Informační asymetrie je zákonitá a nejlepší informace o kvalitě úvěrových zástav mají právě ti, kteří si půjčili. Ti svoji informovanost teď alespoň zpeněží. Jiná věc však je, že u nás nebyl pravomocně odsouzen žádný větší tunelář. (MF DNES, 14. července)

Problémem asi bude, že se u nás místo zloděj raději říká tunelář, což je jinak počestné povolání. Zlodějovi nebo bankrotářovi by banka asi těžko poskytla úvěr. Tunelář, to je panečku úplně jiné kafe...



Vybral a glosoval: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: fr.stoces@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou. Aby mohl NETSOCAN pružně reagovat na aktuální dění, bude se obsah i forma každého exempláře vyvíjet a měnit v průběhu měsíce. Datem uzávěrky dostane příslušný měsíčník definitivní podobu. Uzávěrka tohoto čísla je 30. září 2003.
NETSOCAN