NETSOCAN
Číslo 7 a 8 -- ČERVENEC-SRPEN 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Lze řešit současnou tyranii médii?
 Vláda má poslední šanci...
 K programové diskusi - bude z ní něco?
 Ještě k programu - v čem je potíž

ČLÁNKY
 Diskuse o budoucnosti kapitalismu
 Mladé hvězdy na českém politickém nebi  Mediálně-politický Jurský park
 Veřejné statky - odpověď na globalizaci
 Zpráva o založení české Sodomy
a Gomory

NETSOCAN MONITOR
 Vzhůru k větší dětnosti v této pětiletce
 Kolářová: Přišla jsem o iluze
 Nakolik nás mají zajímat sváry v židovské obci?  Olympijské příměří nebude
 Ruští vědci: Našli jsme mimozemský přístroj
 Diplomacie v zajetí levice
 Vyber si, Blaire: já nebo Evropa
 Diagnóza: chronická celebritida
 Média pořádají hon na elitu
 Česká politika ve slepé uličce

OHLASY
 Ad./Diskuse o budoucnosti kapitalismu


o
Vláda má poslední šanci.
(Budoucnost práce a přestavba sociálních systémů)
o
o Už se tak často popsalo, co by mohlo industriální společnosti v měnících se podmínkách globální soutěže zajistit budoucnost... Jde pouze o zítřejší zisk? Nebo má to vůbec ještě co do činění s lidmi a jejich potřebami? Jde tu především o to, mít navrch ve hře zajišťující stranickotaktické výhody? Kde zůstala ctižádost utvářet poltiku v duchu hodnot?
o Už tu bylo dost mozkových trustů, kterým by stačilo, aby se politika redukovala na to, horlivě formulovat přání zaměstnavatelských a hospodářských svazů. Taková politika by mohla být tak prostá, nebýt tu příležitostný tlak občasné nutnosti ospravedlňovat se před voličkami a voliči... Mnozí voliči a voličky... se jednoduše nechtějí převychovat, ani členové největší vládní strany...
o Mnozí si slibovali rychlejší tempo při sociálně spravedlivé modernizci společenských struktur.. Odbory za to nabídly svou konstruktivní a kritickou argumentaci. Společným cílem se zdál být kurz na spojení obnovy systémů sociálního zabezpečení se zvýšenou spravedlností, kurz na hospodářsky silné, sociální a ekologické Německo s životaschopnou demokracií, bohatou kulturou a lepším vzděláním...
o Snad někdy historici objasní, proč právě vláda, ...opustila obvyklou cestu stálé reformní práce, místo toho se nechala zlákat sirénami horlivých ideologů v talkshows a sedla tak na vějičku opozice... Jestliže je stále ještě cílem zlepšovat životní podmínky lidí, pak ještě není pozdě na větší věrnost programu a na ochotu ke konfliktu se zájmy odpůrců.
o Úřadující spolková vláda přece dokázala - dokonce pod nátlakem polemického odmítnutí vládou USA a proti spikleneckým teoriím z řad opozičních stran - že zásady mezinárodního práva staví výše než vojenské dobrodružství. Taková vláda by se na poli vnitropolitických reforem vlastně nemusela bát pustit se do sporů spíše s protivníky než s vlastním členstvem a voličstvem. Bohužel se vládě zdá být trapným, místo aby v tom viděla povzbuzení, že důležité části jejího voličstva - především voličky a voliči na základě svých odborářských zkušeností stále ještě očekávají jasné reformní alternativy ke spásným poselstvím organizovaného neoliberalismu - místo aby se vyrovnali s variantami, které jsou sice jen z poloviny tak špatné, ale často zcela falešné.
o Přesunem břemen sociálního financování na zaměstnance se podporovaly vždy přerozdělovací procesy zdola nahorů, ale nepřineslo to hospodářský rozvoj. A od úspěšných členských států Evropské unie jsme se mohli poučit, že omezení pro nezaměstnané není náhražkou inteligentní politiky trhu práce.
o Odbory se opětovně pokoušely veřejně tématizovat krátkodechost politiky a znovu ožívaný sklon ke zdánlivým řešením nebo ke kompromisům na účet sociálně slabších. Za to byly kritizovány jako věčně včerejší, jako pohroma, dokonce jako rakovina. Ale proti nesmyslné politice fakticky velké koalice všech stran se nedalo moc dělat. V konkrétním zákonodárství se jistě mnoha horším věcem zabránilo... Veřejné protestní manifestace nenalezly dosud ohlas, který by byl potřebný, aby imponoval politickým aktérům...
o Je zapotřebí intligentní politika podpory růstu, která bere zřetel i na trvalost rozvoje. Ale potřebujeme i trvalé úsilí o daňovou spravedlnost a o změnu základů financování systémů sociálního zabezpečení. Jako v mnoha sousedních evropských zemích musí jít více o financování prostřednictvím daňového systému, což umožňuje ve stejném rozsahu úlevy na odvodech, které by působily příznivě na zaměstnanost.
o Třetí výchozí bod již dospěl do vládní rétoriky: je žádána vitalizace inovační síly společnosti a podniků. Podpora inovací je značně komplexnější než tuší obvyklí dodavatelé hesel. Nejde jen o více peněz na výzkum nanotechnologie nebo o koketování se vzděláním elity... Kdo teď horuje o místech, kde vzniká elita, ale nevidí, že do sálů berlínské Humboldtovy univerzity zatéká, ten nepochopil, co všechno zahrnuje inovace. Ve většině univerzit s přeplněnými sály se setkáváme spíše s duchem umělé líhně než s duchem pana Humboldta, kterým se tak zaklínáme. Prozíraví zaměstnavatelé zřejmě pochopili více než mnozí politici, že dobře vybudovaná infrastruktura s celodenními zařízeními pro děti je důležitější než větší přídavky na děti a daňové úlevy rodičům. A konečně musí priorita vzdělání, proklamovaná v nedělních projevech, být rozpracována do jednání všedního dne. Bez inovace v těchto dimenzích není řešitelná současná krize nezaměstnanosti a Německo není schopno čelit rostoucímu tlaku soutěže budoucí industriální společnosti, založené stále více na znalostech. Jestliže nemá trvale docházet k zostřujícím se konfliktům při přerozdělování, musí se urychleně dostat podpory inovační dynamice ekonomiky a společnosti...
o Úřadující spolková vláda stojí před dilematem: jestliže před svými protivníky dále ustoupí, ztratí ještě více důvěru voličů, aniž pro zemi dosáhne zisku ze skutečné modernizace. Když se s kuráží pustí do toho, co citelně zlepšuje život a práci lidí, může sem a tam ztroskotat na většině spolkové rady. Ale zůstala by jí možnost, alespoň ve středně a dlouhodobé perspektivě pomocí reformní koalice s občankami a občany překonat parlamentní blokády a dosáhnout opět většiny.

Autorem článku, který vyšel v letošním třetím čísle časopisu Die Neue Geselschsft/Frankfurterhefte je Hans-Joachim Schabedoth, člen jeho redakčního kruhu. Celý článek v překladu Miloše Hájka lze zdarma získat na pražské adrese Masarykovy dělnické akademie (Hybernská 7a, 110 00 Praha 1, tlf. 224223757). Úryvky vybral FS.

Lze řešit současnou tyranii médii?

o I při konstatování značného zlepšení oproti první polovině 90. let se nelze smířit s tím, jak často a hluboce se česká média stále prohřešují proti své zákonné povinnosti pravdivě a vyváženě informovat, i proti svému statutu - jako kulturní instituce - z něhož plyne etická povinnost kultivace společnosti. Jistě postačí několik typických příkladů.
o Málokdo z mladších si uvědomuje, kolik v televizním vysílání přibylo krve, násilí, vulgárnosti, perverze a zcela banálních bavičů, a k jakému došlo úbytku a zploštění seriozních, slušných a obsahově hodnotných pořadů či diskusí. Problémem totiž je, že se tím formuje či spíše deformuje a otupuje vědomí i mravy posluchačů, občanů. Zůstane-li se u politiky: koho dnes asi irituje, když TV Prima v hlavním zpravodajství jako první sdělení odvysílá informaci o krachu jakýchsi cestovních kanceláří a až druhou zprávou je sdělení, že prezident ČR jmenoval novou Grossovu vládu?
o Česká média si skutečně vytvářejí vlastní virtuální svět a vlastně vedou svoji soukromou domácí i zahraniční politiku. Zcela zjevně se to projevuje agresívními kampaněmi v politicky vyhrocených dobách, např. širokou podporou ostudné televizní vzpoury, kdy se zákony a mravy tohoto státu staly naprosto bezvýznamnými oproti vůli některých individuí, a bohužel, i za profesionálně zcela nemravné podpory některých legislativců včetně prezidenta Havla.
o Z poslední doby byla charakteristická i nedávná debata s někdejším premiérem Špidlou, vysílaná těsně před jeho rezignací ve večerním zpravodajském pořadu ČT Události, komentáře. Premiérovým oponentem byla jakási analytička obyčejné banky, která neustále opakovala tvrzení o velice špatném stavu veřejných financích. Špidla oponoval tvrzením, že renomované evropské finanční instituce považují situaci u nás za uspokojivou. Neuspěl. Redaktorka s analytičkou se do něho znovu pustily a chudák televizní divák začal přemýšlet o emigraci z tak zdevastovaného státu...
o Problém tkvěl částečně ve Špidlovi; kdyby se na jeho místě nacházel např. V. Klaus, okamžitě by se rozhořčil: "Paní redaktorko, já nevycházím z údivu," žasl by. "Pokud to netušíte, pozvali jste si premiéra této země! Nechápu, proč maříte můj vzácný čas diskusí s touto osůbkou, která prostě musí hájit zájmy svojí kampeličky! Pozvete-li jako oponenta renomovaného akademika jsem připraven s ním vést nekonečnou diskusi. Ale takto, promiňte, půvabné dámy, v zájmu této země opouštím studio."
o Tato epizoda a hlavně notoricky prezentované panoptikum obskurních liberálně orientovaných debatérů, nezřídka velice mladých zaměstnanců nejrůznějších bank či poradenských firem až po otevřeně ultraliberální apologety (viz exbolševik Ševčík z Liberálního institutu) a na druhé straně absence konkurenčních pohledů dokazují, že ČT v podstatě propaguje vlastní ekonomickou politiku.
o Naprostá rezignace na roli veřejnoprávního sdělovacího prostředku se u ČT projevila zejména v souvislosti s informováním o událostech v Iráku. Ačkoliv se z hlediska stávajícího mezinárodního práva jednalo o agresi - čili o zločin - Česká televize zcela svévolně užívala eufemismy jako spojenecká operace, zásah, atp.; adekvátní termín okupanti je zjemňován na spojenci; hovoří se o irácké vládě i přesto, že jde o husákovské loutky dosazené okupační správou, které kromě USA neuznává žádný stát a někteří redaktoři dokonce uvádějí, že v Iráku bojujeme po boku Spojených států!...
o I v této kauze si ČT, jak vidno, vede dokonce vlastní zahraniční politiku, ovlivňována jakousi názorovou mafií jejíž názory nejčastěji rezonují s válečnickými úmysly exprezidenta Havla, který se doslova v posledních minutách svého státničení pokusil vtáhnout ČR do spolku agresorů.
o Se zmíněnou a vysoce tristní situací panující v českých médiích se nelze v žádném případě smířit a musí být hledána a realizována i adekvátní řešení i opatření.
o Ve veřejnoprávní televizi musí být minimální formální podmínkou obsazování všech postů odborníky s adekvátním vzděláním, kteří dokáží chápat a respektovat potřebnou profesionální etiku. Z tohoto hlediska je naprosto nepřijatelné aby veškeré činnosti související s žurnalistickou formou příjmu, výběru, zpracování a prezentování informací - od moderátorů přes komentátory až po vedoucí pracovníky - vykonávali lidé bez novinářského vzdělání jako herci, zpěváci, ekonomové nebo dokonce i mistři odborného výcviku na učilišti (např. moderátor někdejšího pořadu Co týden dal O. Černý) ...
o Má-li být ČT prestižním médiem, což je ostatně i její povinností, musí zajistit, aby hodnocení veškerých společenských jevů prováděli výlučně nezávislí a nestranní experti pocházející z akdemického světa a akademickou obcí i doporučení.
o Obrana proti tyranii tištěných médií vycházejících v ČŘ předpokládá realizaci alespoň dvou naléhavých opatření.
o Tím prvním je zřízení veřejnoprávního deníku, který by plnil dvě momentálně dosti zanedbané funkce: jednak by umožnil politickým stranám přímou prezentaci jejich názorů a současně by přispěl k prohloubení vnitrostranické demokracie a plurality názorů uvnitř politických stran.
o Zánikem stranických deníků totiž politické strany tvořící pilíř politického systému i demokracie v ČR, ztratily možnost svobodné a konzistentní komunikace s veřejností, mezi sebou vzájemně i mezi vlastní členskou základnou. Tato komunikace dnes pouze zčásti probíhá prostřednictvím tzv. nezávislých deníků, týdeníků atp., které si obsah diskuse samy vybírají, moderují a formují či spíše deformují. Tím tato média získávají značnou politickou moc avšak bez adekvátní odpovědnosti.
o Zřízení veřejnoprávního deníku (nástin jeho hrubé koncepce viz např. článek Potřebuje ČR veřejnoprávní deník? v měsíčníku NETSOCAN č. 11/2003) by kvazinezávislým deníkům pochopitelně neubralo na smysluplnosti jejich další existence zvláště v oblasti investigativní žurnalistiky.
o Potřeba dalšího opatření vyplývá ze znalosti praktik, užívaných kvazinezávislými deníky při prosazování vlastních politických cílů. Zdaleka nejúčinnější tu je metoda kampaně v jejímž průběhu jsou "nežádoucí" informace - mnohdy vzhledem k problematice velice cenné a pocházející od renomovaných osobností - potlačovány, cenzurovány či tabuizovány. Po ukončení kampaně se přechází na vyváženější formu informovanosti nicméně už jaksi "s křížkem po funuse".
o Takové praktiky jsou pochopitelně neetické a současně i vysoce škodlivé, neboť úspěšné vyřešení jakéhokoliv společenského problému vyžaduje znalost co nejvyššího počtu relevantních informací. Samozřejmostí tu současně musí být užívání exaktní terminologie; mají-li média plnit svou společenskou funkci nemohou pouze papouškovat názory politiků a agresi s okupací nazývat např. bratrskou pomocí, katastrofální pokles ekonomické produkce o 30% označovat jako ekonomickou transformaci, atp.
o Tato situace tudíž přímo volá po zřízení nezávislé instituce, která by definovala zásady informační etiky a byla by oprávněná jejich nedodržování - jak v elektronických tak tištěných médiích - i operativně posuzovat popřípadě sankcionovat.
o Zmíněná instituce by měla současně za úkol potlačovat na nejnižší míru již kritizovanou cenzuru či tabuizaci informací a témat. Mohlo by se tak dít formou jakési anticenzury, tzn. právem oné instituce umisťovat do tištěných médií diskriminované materiály, jejichž kopie by autoři zasílali této instituci simultánně s nabídkou originálu redakci tištěného média.
o Předchozí kritika se pochopitelně vztahuje k médiím, která sama sebe definují jako veřejnoprávní nebo nezávislá. Média zabývající se nějakým druhem propagandy mají samozřejmě na svoji propagandu či agitaci právo. Nikdo jistě nebude např. od křesťansky konstituovaného i zaměřeného média očekávat či žádat výrazný (vyvážený) prostor pro názory ateistické či muslimské, a na podobně stejné proporce mají právo i další specializovaná média. I v těchto případech však přístup k obecným zásadám novinářské etiky hodně napovídá o serioznosti daného média.
o U veřejnoprávních či nezávislých médií však porušování zásad novinářské etiky nelze ve veřejném zájmu ani v nejmenším tolerovat.

Redakce









NETSOCAN MONITOR


Vzhůru k větší dětnosti v této pětiletce

Zaprvé neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby Cěchů a Moravanů bylo spíše deset než devět nebo osm milionů... Když zde a v Evropě vůbec ubude přirozenou cestou lidí, bude to jedině dobře... Ale dobrá, vezměme jako fakt, že nás nějaký novodobý mičurinec chce rozplemenit. Pak ať se stará o děti, nikoliv o to, v jakém institucionálním rámci byly zplozeny... Pokud tedy našim mičurincům skutečně záleží na dětech, musí zrovnoprávnit všechny typy partnerského soužití. Někteří však, jako pan poslanec Karas, na to jdou přesně opačně. Nelogičnost rozplemeňovací snahy chtějí rozšířit o trest pro bezdětné lidi - ti mají být více zdanění. (MF DNES, 27. srpna).

Žijeme patrně v éře kdy veřejné mínění formují chaoti. Bijí na poplach když hrozí vyhynutí nějakého brouka, ale asi by neuronili ani slzu, kdyby Čechy potkal osud severoamerických Indiánů. Rozumné důvody pro to, aby Čechů bylo deset milionů i více samozřejmě existují: mj. bude zplozeno proporcionálně více géniů a talentovaných lidí než při počtu osm milionů či méně. A last but not least: poklesne-li počet Čechů dle zbožného přání pana Komárka z MF DNES soudobou "přirozenou cestou" na oněch osm milionů, jak chce potom tento expert zastavit další populační pokles? Musí totiž zajistit, aby pak každá žena porodila v průměru 2,2 dítěte! Začne pak konečně prosit Boha, aby mu seslal na pomoc mičurince Karase? Problém je ovšem mnohem závažnější, neboť každá kultura, která ztratí schopnost vlastní biologické reprodukce stojí na prahu vlastního zániku! Každý civilizovaný politik by měl tudíž zvolat: nejen před válkou či epidemií, ale i před liberálními mičurinci a zejména jejich médii nás, Bože, prosím, chraň!



Kolářová: Přišla jsem o iluze

Nemám ůvod fandit sociální demokracii, ale pana Špidlu považuji za slušného člověka... S úžasem sleduji, jak se zvolené strany a jejich poslanci neumějí od roku 1992 domluvit ani o nastartování penzijní reformy.
S čím jste do politiky šla?
S přesvědčením, že se dá začít načisto, že je konec s rozkrádáním a špatným hospodařením vůbec... V červnu 1992 jsem odcházela do civilu s rozmetanými iluzemi a zároveň s vědomím, že jsme prošvihli šanci, jaká se nebude opakovat.
Jaká to byla politická doba?
Od extrému k extrému. Odklon od leva skokem do prava, doprovázený záplavou emocí, urážek a hloupostí. Tehdejší federální ministr financí Václav Klaus prohlásil, že neví, co to jsou špinavé peníze... Ale většina našich poslanců a politiků byla hrdá. Tvrdili, že naše cesta je specifická... Jak jsem se později dočetla v knížce jednoho z nich, muselo se na chvíli zhasnout. (MF DNES, 26. srpna).

Ano, západní intelektuálové vkládli v další postsametový postup Československa opravdu naději s vírou v zrod čehosi lepšího než tradiční Západ. Trapně jsme je zklamali! Vinu ovšem nesou především média, která zesměšňovala a tupila každého, kdo si dovolil myslet a o Klausovi či Havlovi sebeméně pochybovat. Hodlá-li paní Kolářová plakat na správném hrobě, nechť navštíví místo posledního odpočinku K. Kryla: právě jeho lze považovat za největší oběť tehdejší mediální tyranie!



Nakolik nás mají zajímat sváry v židovské obci?

Příznačné je, že skrze média si znesvářené strany v pražské židovské obci leccos nehezkého vzkázaly - a teď to zase skrze sdělovací prostředky hezky berou zpět. Příznačné je to proto, že si naběhly na svoje vlastní kopí, na schopnost prolobbovat ve sdělovacích prostředcích své zájmy, na umění dát ve veřejném prostoru zaznít svým názorům. ...příznačnou delikátnost celé věci ostatně naznačují následující Sidonova slova v rozhovoru, který předevčírem publikovaly Lidové noviny: "V době, kdy se média zabývají přestřelkami izraelské mafie, které česká vláda z nepochopitelných důvodů otevřela dveře, nevidím na dalším pokračování rabínské aféry nic dobrého." (MF DNES, 14. srpna).

Ateistům sváry ve zhruba dvoutisícčlenné pražské židovské obci pouze upevní ateistický názor. Občané by si však měli klást další otázky, např. jak ona "schopnost prolobbovat ve sdělovacích prostředcích své zájmy", či "umění dát ve veřejném prostoru zaznít svým názorům" ovlivňují seriozní informovanost české veřejnosti např. o problematice Středního východu? Atd., atp. Autor článku, Josef Chuchma, v podstatě sděluje, že česká média, která by měla informovat pravdivě a vyváženě, v některých případech informují ještě pravdivěji a vyváženěji, poněvadž se v nich již nesoudruhuje, nýbrž jaksi kónuje... Nakonec, i když ne v poslední řadě, by se měli občané tázat, kteří naši politikové jsou odpovědní za to, že lidé v Izraeli i jinde považovaní za zločince, vstupují do ČR jako persona grata. Na druhou stranu se zdá navýsost pravděpodobné, že kdyby se některý z politiků v případě inkriminovaného kasina vzmužil a protestoval proti udělení licence, v médiích by se okamřitě a z pochopitelných důvodů prolobbovaly názory, že takový politik je nebezpečný antisemita a vedení jeho politické strany by se rozklepalo strachy.



Olympijské příměří nebude

Spojené státy nechtějí po dobu olympijských her přestat s akcemi v Iráku. Upřímně řečeno, nepřestal by s nimi nikdo na světě... To už bychom mohli po policii chtít, aby dodržovala kostelní azyl. Moderní svět je prostě jiný. (MF DNES, 14. srpna).

Moderní svět je prý jiný než antický.... Svatá pravda! Jenomže tím pořád ještě není řečeno, jestli je lepší nebo horší. V době olympiád, kdy staří Řekové odmítali zabíjení a věnovali se výlučně mírovému měření sil, proběhly v moderním světě dvě nejničivější světové války v dějinách této planety. Když SSSR okupoval Afgánistán, odmítly USA svou účast na olympiádě v Moskvě. Okay. Dnes se však samozvaný světový četník svou mírumilovnost nepokouší ani formálně demonstrovat a masakruje vzpurné civilisty v okupované zemi bez ohledu na Vánoce nebo olympijské hry. Řekové by USA zcela právem označili za barbary! Vlatně, sorry, Američané. Za barbary by označili pouze Vaši vládu v čele se superbarbarem Georgem Bushem. A ještě PS.: Lze způsob, jakým MF DNES přitaká americkému barbarství označit za kultivaci české společnosti nebo spíše za její barbarizování?



Ruští vědci: Našli jsme mimozemský přístroj

Nález zbytků přístroje vyrobeného mimo Zemi ohlásili tento týden účastníci ruské vědecké expedice... "Jsem zplnomocněn učinit oficiální prohlášení, že jsme byli zachráněni nějakou vyšší civilizací,"... Objev ohlásily všechny ruské zpravodajské agentury a list Pravda... Podle agentur jde o velký kovový blok, jehož vzorky vědci odebrali a poslali do Krasnojarsku. (MF DNES, 13. srpna).

Pokud nejde o kachnu - zpráva zapadá do okurkové sezóny - pak tato informace patří mezi nejvýznamnější poznatky z celé známé historie lidstva. Vedoucí ruské expedice Lavbin totiž tvrdí, že tzv. Tunguzský meteorit, který dopadl 9. srpna 1909 do ruské tajgy, byl původně gigantickým, jednu miliardu tun vážícím tělesem řítícím se obrovskou rychlostí proti naší planetě, jehož střet se Zemí by údajně vedl k nepochybnému zániku lidstva. Asi deset kilometrů nad povrchem byl prý meteorit rozmetán výbuchem a s touto explozí měl souviset zmíněný nalezený kovový blok. Zajímavé rovněž je, že zpráva byla v MF DNES uveřejněna na stejné stránce a pod stejně výrazným titulkem, který oznamoval: Nový komisař Špidla: Už vím, kam si budu moci jít zaběhat.



Diplomacie v zajetí levice

Neustálé spoléhání a vzývání OSN... nereflektuje situaci. OSN... nejvážnější problémy současného světa není schopna řešit... Nezvládla za léta ani jednání o Iráku... Zcela neodpovědné jsou hlasy volající po oslabení vztahů s USA... jenom USA jsou dnes schopny v případě konfliktu vyřešit ty největší problémy. OSN a Evropská unie nikoli... V návrhu programového prohlášení vlády je však zahraničně-politická pasáž s níž lze vřele souhlasit..., "aby Česká republika... přispívala k omezení ekonomické polarizace a kulturní destrukce či asimilace jednotlivců, sociálních skupin a národů." Mám jeden tip. Začněme v Tibetu. (MF DNES, 11. srpna).

Na rozdíl od Masaryka, který již vznik předchůdce OSN - Společnost národů - považoval za veliké civilizační dílo, autor článku, Viliam Buchert Organizací spojených národů hluboce pohrdá za její akceneschopnost a preferuje spíše kolonizátorskou politiku "dělových člunů". Škoda, že zapomněl uvěst, jak akceschopnost OSN zkomplikovaly samotné USA, když ji držely finančně pod krkem. Bush na rozdíl od Bucherta již smysl OSN začíná chápat a po "Irácké lekci" americký dluh kvapně vyrovnával. Jak by se pan Buchert asi díval na další počin této organizace, který by TGM nepochybně označil za další veliké civilizační dílo, totiž na zřízení mezinárodního tribunálu, který by soudil všechny politiky, chovající se vzhledem k Chartě OSN jako zločinci?... Nejspíše jako něco neslýchaně anticivilizačního, není-liž pravda? Proč nás však chce pan Buchert navíc vláčet až do nějaké Tramtárie, pardon, do Tibetu, jehož problematice rozumí nanejvýš několik zdejších orientalistů (a samozřejmě i pan Havel, že), když jsou lidská a národní práva porušována daleko blíže, např. v Iráku či Palestině? Že by v Tibetu byla také nafta? Není nakonec humanismus pana Bucherta jaksi selektivní, paciální a poněkud i středověký? Navíc tento notorický kazatel MF DNES žije i se svým médiem v hlubokém bludu: levice není antiamerická, ale protibushovská, podobně jako spousta občanů USA. Jsou snad Američané protestující proti Bushově zločinné politice antiameričané?



Vyber si, Blaire: já nebo Evropa

Jestli vůbec něco jako nestranná informace existuje, noviny jsou poslední místo, kde ji hledat. Za kanálem se říká: neotvírej noviny, aniž bys věděl, kdo je vlastní. Každý list má přece majitele a ten má své zájmy... Komentátoři velkých jmen si víceméně píšou, co chtějí, jejich často odlišné názory od hlavní linie listu působí jako důkaz názorové svobody. Řadový redaktor však ví, že nechce-li přijít o práci, musí respektovat politiku listu... Když začala válka v Iráku, seděl dvaasedmdesátiletý Rupert Murdoch ve své pracovně a na sedmi velkých obrazovkách sledoval přímý přenos ze Středního východu a triumfálně obvolával své přátele. Nejspíš měl pocit, že tahle válka byla trochu i jeho práce... Je to třiapadesát let, co - tehdy sotva jedenadvacetiletý - převzal po svém otci jeden malý australský deník. Dnes vlastní 175 novinových titulů, filmová studia a televizní kanály v Americe, Kanadě, Británii a Číně... Kanaďan Lord Beavebrook, který před druhou světovou válkou vlastnil několik velkých londýnských novin, o politicích v třicátých letech prohlásil: "Miluji moc. Jeden den se s nimi objímáte, druhý den je sesadíte." (MF DNES, 7. srpna).

Škoda, že při triumfálním sledování oněch tisíců či spíše desetitisíců explozí ničících Irák si pan Murdoch taky trochu nepočítal. Například: jedna bomba zabije v průměru deset civilistů. Kolik civilistů včetně žen a dětí jsme tam zabili celkem? O tom, že masakr v Iráku je taky tak trochu jeho práce, jistě málokdo na světě pochybuje. Nu, a až se konečně sejde nějaký irácký (norimberský) tribunál, na lavici obžalovaných nepochybně usadne - taky tak trochu jako pan Goebbels - i pan Murdoch. Věčná škoda, že se toho triumfu spravedlnosti pan Murdoch nejspíš nedožije.



Diagnóza: chronická celebritida

Kult celebrity pokřivuje demokracii tím, že bohatým, krásným a slavným dává větší autoritu, než si zaslouží, napsala už v roce 1995... Maureen Dowdová... Celebrity mohou křivit demokracii především proto, že veřejný prostor pro demokracii nezbytný, určují dnes média, z nich hlavně televize. ... v éře chronické celebritidy by zručný manipulátor s televizí v zádech dokázal postavit parlament z celebrit, aniž by porušil jediné formální pravidlo volební demokracie... Před patnácti lety se o médiích říkalo, že jsou to hlídací psi demokracie... Dnes ale, obávám se, mají média větší ambice než pouhé hlídání. Chovají se jako producenti událostí a promotéři celebrit. ...je to strategie zkázonosná. (Lidové noviny, 5. srpna).

Tento článek, jehož autorem je Jaroslav Veis, byl vybrán kvůli dokreslení situace i moci dnešních médií i naprosté absence jejich zodpovědnosti za škody, které napáchají - viz např. ostudné chování českých médií v průběhu společenské a ekonomické transformace Československa. Současně tak i vyniká naprostá bezradnost i lhostejnost politiků, kteří jsou za činnost médií zodpovědní, kteří absolutně ignorují skutečnost, že média neplní své základní poslání, tzn. pravdivě a vyváženě informovat a současně kultivovat českou společnost. Viďte, pane ministře kultury.



Média pořádají hon na elitu

Média jsou nejdestruktivnější částí naší společnosti... Občan sdělovací prostředky nezajímá, nemohou-li ho zneužít k vlastním cílům... V Česku se novináři chovají podobně jako kdysi estébáci... (Prohlásím-li, že s chutí zabíjím mouchy, mohu si být jist, že např. Česká televize odvysílá, že rád zabíjím. Mouchy taktně odstřihne)... Obraz země, jejž vytvářejí média je zcela falešný. I když 90 procent obyvatelstva zastává nějaké stanovisko, média mnohdy tuto skutečnost zamlčí... a zveličí zbývajících 10 procent... Novinářem se může stát každý, koho redakce přijme... Při rozhovoru do elektronických médií se tázaný téměř vždycky jeví jako blbec. Novináři mu vnutí vlastní formulace, navíc situaci vhodným sestřihem upraví do podoby, která jim vyhovuje. (MF DNES, 28.července).

Článek M. Knížáka, který MF DNES redakčně zkrátila, lze označit za první vlaštovku, za první příspěvek české intelektuálské obce, který se k problematice českých médií a k jejich neblahému vlivu na českou společnost, seriozně vyjadřuje. Tyranie médií, která vytvářejí virtuální Českou republiku, a která českou společnost místo její kultivace v podstatě barbarizují, volá po racionálním řešení.



Česká politika ve slepé uličce

Situace, kdy strana s dvacetiprocentní podporou je při utváření vládních koalic mimo hru, ...generuje situace, jež by nezaujatý... pozorovatel... pozoroval s němým úžasem: ...všichni, kdo se budou nějak spolupodílet na utvoření příští vlády se zaklínají, že nezapojí druhou nejsilnější politickou stranu, ačkoli z formálně technického hlediska by vláda ČSSD s podporou komunistů měla v Poslanecké sněmovně dostatečnou většinu a obě strany, alespoň podle toho, jak se samy deklarují, by si byly blíže než strany dnešní pravolevé koalice. A místo toho usilují obnovit koalici, která zjevně nemůže fungovat, protože ztratila většinu a strana, tvořící její páteř, je v názoru na její smysl rozpolcena.

Politolog Bohumil Doležal dále konstatuje, že (pro něho) ideální východisko z této situace - předčasné volby, které by (prý) zpřehlednilo situaci, je prakticky neprůchodné. Co si ale počne v případě, který sice dosavadní průzkumy volebních preferencí nestaví na pořad dne, ale který není teoreticky vůbec vyloučent, tzn. faktické opakování minulých volebních výsledků, nesděluje... Navíc míní, že česká postsametová demokracie kompromituje demokracii, ústí v pokušení ji zjednodušit a konstatuje: "Nabízí se řada cest, od těch méně nešťastných (de Gaullova) po ty hodně nešťastné (jako Frankova nebo Pinochetova)." NETSOCAN je konsternován: žije pan politolog Doležal v Evropské unii - nebo v banánové republice?



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Uzávěrka tohoto čísla byla 31. srpna 2004.
NETSOCAN