NETSOCAN
Číslo 7 a 8 --ČERVENEC-SRPEN 2004---Ročník III.
K programové diskusi - bude z ní něco?

1. Tak konečně byl podniknut první vážný pokus o zahájení programové diskuse. Dokonce iniciovaný přímo předsedou naší strany. Smutné je, že až poté, co eurovolby nastavily ČSSD zrcadlo a ve straně naplno vypukla krize. Bylo by namístě se ptát, kdo všechno nese zodpovědnost za to, že pro ČSSD životně nutná diskuse byla doposud blokována. Důležitější však je, aby v boji o personální pozice tento pokus o programovou diskusi zase nevyšuměl někam do ztracena.

2. Vláďa Špidla byl schopen během neuvěřitelně krátké doby (od 14.6., kdy napsal krátký úvod k zahájení programové diskuse, do 17.6., kdy již bylo jeho vstupní slovo vystaveno na webových stránkách ČSSD), navíc doby naplněné pro něj hektickými událostmi, napsat několikastránkový text, do kterého velmi otevřeně vložil vše, co ze sebe vymáčkl. (Znám jeho způsob psaní i myšlení a vím, že mu to nepsal nikdo jiný a že většinu textu psal až po šoku, který prožil.) Vždy toužil být "ideovým vůdcem", což někteří obdivují, jiní považují za zbytečné a další za škodlivé. Je ovšem těžké být ideovým vůdcem a nemít schopnost vnímat podněty a integrovat je. Když někdo nemá schopnost komunikovat, chovat se k teorii jako k teorii a když navíc daleko široko kolem sebe nemá nikoho, kdo by si význam racionální (odborné, teoretické či vědecké) reflexe reality pro úspěšnou politickou činnost levicové strany uvědomoval (jediným ve vedením strany, kdo se k tomu trochu blíží, je Luboš Zaorálek), může skutečně napáchat víc škody než užitku. K tomu také bohužel v době jeho předsedování a vládnutí došlo.

3. Nebudu podrobně rozebírat celý text V. Špidly "Sociální demokracie na prahu nové civilizační etapy", který je pojat jako vstupní slovo do diskuse, ke které by mělo dojít. Je v něm i spousta pozitivních momentů. Upozorním jen na to nejdůležitější - na zásadní omyl, který v něm je, který ovšem spolu s V. Špidlou sdílí velká většina členů i představitelů ČSSD a dokonce i dalších sociálně demokratických stran. Jedná se o omyl, který je hlavní příčinou současného selhávání evropských sociálních demokracií jako je naše či německá. (Jedním z pozitiv textu V. Špidly je, že se omylu dopouští způsobem, který umožňuje ukázat vše "černé na bílém".)
Říká: "Existují oblasti lidského života, kde si lidé mají být rovni a kde přístup k civilizačním hodnotám nemá být omezen společenskou nebo majetkovou pozicí. Je to právo člověka rozvíjet svůj lidský a kulturní potenciál. To znamená, že školství musí umožnit nediskriminační přístup až do nejvyšší úrovně vzdělání..."
S tímto lze bezvýhradně souhlasit a bez toho si nelze představit jakoukoli levicovou politiku. Jenže V. Špidla z toho dělá závěr:
"Aby stát tyto funkce mohl plnit, musí mít prostředky, které přerozděluje.
Sociální stát se tedy snaží udržet ve veřejné ruce pod demokratickou kontrolou takový díl HDP, který prostřednictvím přerozdělení umožní vytvořit skutečnou rovnost příležitostí ve vyjmenovaných existenciálních oblastech. Neboť v sociální politice ty nejdůležitější věci, které považujeme za sociální právo, se zásadně realizují prostřednictvím veřejných peněz."

(Podtrženo RV.)
No a to je celá ta tragédie V. Špidly ale i celého sociálně demokratického hnutí, že se to tak chápe a že se tomu věří. Problém je v tom, že pouze cestou přerozdělování nelze zabezpečit rovnost příležitostí a už určitě ne např. "nediskriminační přístup až do nejvyšší úrovně vzdělání". Starým (V. Špidlou uvedeným a tvrdohlavě obhajovaným) způsobem nelze dosáhnout takového zvýšení kvality vzdělání, aby se řešil problém nezaměstnanosti a dlouhodobé zainteresované uplatnitelnosti lidí na profesních trzích. K tomu viz dále.

4. Po celém světě se dnes šíří systémy financování terciárního vzdělání založené na odvodu z budoucího příjmu absolventů. Mají různou podobu. Jejich společným jmenovatelem je, že:
- Umožňují přístup i k nejkvalitnějšímu či nejprestižnějšímu vzdělání nezávisle na výchozí majetkové či společenské pozici (tj. bez koruny v kapse).
- Vytvářejí zainteresovanost vzdělávacích zařízení na dlouhodobé uplatnitelnosti (ve smyslu příjmového a společenského vzestupu) jejich absolventů na profesních trzích.
Je to např. australský systém HECS, který v různých obdobách dnes zavádějí země jako Thajsko, Čína, Vietnam, Korea. Je to americký systém MyRichUncle. Je to modifikace australského systému zaváděná ve Velké Británii a některých dalších evropských zemích. Prosazování těchto systémů je ve většině zemí světa považováno za úkol i trumf levicové politiky. Z hlediska levicové politiky to znamená podpořit vznik takových systémů financování vzdělání, resp. podpořit vývoj tržního mechanismu takovým směrem, aby (jako kultivovaný a usměrněný) napomáhal vytvářet rovnost šancí. To je nejen reálné, ale i nutné. Při výrazně rostoucí poptávce po uplatnitelných lidských schopnostech nelze jinak pozvednout úroveň vysokého školství, to naopak bude upadat (jak jsme toho svědky).

5. V původní verzi "Dlouhodobého programu" k výše uvedenému byla řada námětů. Zkrácená verze není ve skutečnosti jen "zkrácenou", ale spíše "vycenzurovanou". Není to jen krok zpět, ale cesta k nechtění vidět problémy a jejich řešení. Materiál "Dlouhodobá koncepce vzdělávací politiky" daný na webových stránkách jako podklad k diskusi a zejména jeho příslušná část nazvaná "Terciární vzdělání" jsou svou úrovní velmi slabé. Budí otázku, zda se odborné komise skutečně zabývají odbornou činností. Je z toho až smutno, kam se během uplynulých dvou let propadla úroveň odborné a programové činnosti strany.

6. Mohl by vzniknout dojem, že jsem si vybral příliš úzký aspekt mnohem širší problematiky. Ne. Pokud levicová politika nepůjde cestou vytvoření zainteresovaného systému školství (finančně zainteresovaného na dlouhodobém uplatnění svých absolventů), nemá šanci uspět. Je to prostě hlavní článek. Budu to ilustrovat formou odpovědí na otázky, které V. Špidla klade:
- Ad 7/ "Je školné v rozporu s rovnoprávností v přístupu ke vzdělání?" - Normální školné ano. Systém, ve kterým absolvent vysoké školy odvádí po určitou dobu (např. 10 - 15 let) předem stanovené procento ze svého příjmu (3 - 5 %) po překročení určité hranice příjmu (např. dvojnásobku průměrné mzdy) přímo ve prospěch své "mateřské" vysoké školy, nejenže není diskriminační, ale otevírá i to nejkvalitnější vzdělání každému. (Na tom je založen americký MyRichUncle.) Jedná se vlastně o vlastně solidární odvod absolventa dané vysoké školy v její prospěch či o podíl vysoké školy na úspěchu v oblasti uplatnění svých absolventů.
- Ad 7/ "Podíl vysoce kvalifikované práce se s rozvojem nových výrobních postupů bude nepřetržitě zvyšovat. To předpokládá rozšířit možnosti vysokoškolského studia pro ještě větší část mladé generace než dosud. Je zavedení školného na vysokých školách cestou k tomuto rozšíření?"
- Zavedení výše uvedeného systému podílu absolventů na financování svých "mateřských" vysokých škol (nevím, zda to je či není "školné" a ani nepovažuji za důležité to někam začlenit) je především cestou k vytvoření tlaku na zvyšování kvality vysokoškolského vzdělávacího procesu. A o dlouhodobou uplatnitelnost absolventů jde především. Tlakem na zvyšování kvality se otevírá i prostor pro zvyšování počtu přijatých studentů.
- Ad 1/ "Pro sociální demokracii to znamená podporovat ekonomický růst, současně uhájit sociální soudržnost společnosti a současně nežít na úkor životního prostředí. Jak máme udržet dynamickou rovnováhu mezi těmito úkoly?"
- Řešit tyto úkoly znamená především vytvořit podmínky k tomu, aby plný rozvoj lidských schopností (zejména na základě kvalitního vzdělání, ale i působení kultury apod.) a uchování schopností (prostřednictvím zainteresované a kvalitní zdravotní péče) působil jako hlavní faktor růstu i součást ekonomického růstu. (Mj. všechny zmínky jdoucí tímto směrem, které dal do "Dlouhodobého programu" Martin Potůček, byly pečlivě vyškrtány ve zkrácené verzi - zajímalo by mě, kdo byl oním cenzorem.) Součinnost vzdělávacího a zdravotního systému je např. sto zajistit výrazné prodloužení doby dobrovolného zainteresovaného produktivního uplatnění člověka (což je úplně něco jiného než dělat násilné tzv. "parametrické" úpravy penzijního systému jako v SRN) a tím napomoci řešit problémy vyrovnání sociálních subsystémů (včetně důchodového).
- Ad 2/ "Výrazem sociální soudržnosti se v evropské tradici stal sociální stát... Které veřejné služby musí stát plnit také v budoucnu, aby sociální stát plnil svoji tradiční funkci."
- Nejde o to které funkce, ale jak. Tj. zda je nástrojem sociální státu jen sociálně orientované přerozdělování, nebo zda nástrojem sociálního státu je i působení na vývoj a kultivaci tržního mechanismu tak, aby tím byly získány zdroje pro působení sociální investičních systémů (např. vzdělávacího) a sociálních pojišťovacích systémů (penzijního) a současně aby došlo ke zvýšení efektivnosti těchto systémů. Toto je vůbec ta nejdůležitější otázka, která by měla být nejen vydiskutována, ale dotažena do praktických řešení. Ono toto ve světě již běží a velmi sociálně. To jen v naší ČSSD je taková zabejčenost, kterou do 14.6. personifikoval V. Špidla a mnohým to velmi vyhovovalo.
- Ad 3/ "Některé sociální a profesní skupiny v oborech, které se rozvíjejí se značnou dynamikou, se podílejí na ekonomickém růstu společnosti výrazně více než jiné. Jsou nositeli civilizačního pokroku. Současně se podílejí na prohlubující se diferenciaci sociální skladby společnosti. Jaká má být míra jejich solidarity s ostatními skupinami?"
- Ono je zase důležité, jak se na růstu podílejí. Pokud budou vysoké školy přímo finančně zainteresovány na uplatnění svých absolventů, budou je vychovávat i k příslušné solidaritě. (To je problém vzniku tzv. kooperujících absolventských sítí, který přesahuje rámce tohoto textu.) Pokud bude považováno za všelék na sociální neduhy jen přerozdělování, bude tím vytvářena reálná ekonomická základna boje o pozici v přerozdělovacích aktivitách, čehož jsme svědky nyní.
- Ad 4/ "Měl by se objem veřejných rozpočtů zvyšovat, snižovat nebo zůstat na dnešní úrovni?"
- Nejde o výši veřejných rozpočtů, ale o to nepoužívat přerozdělování tam, kde je zbytečné, kde ničí informace a motivace a kde umožňuje dobývání společenské pozice. (Boj o pozici v oblasti přerozdělování je tím, co decimuje naší stranu zevnitř a nejvíce - vždyť už třeba ani odborné komise nedělají nic jiného.)
- Ad 6/ "Jaké meze si má klást sociální demokracie při prosazování důchodové reformy, reformy v poskytování zdravotní péče?"
- Propojit reformu financování vzdělání, zdravotní péče a penzijního systému tak, aby zvýšení kvality vzdělání a zdravotní péče umožnilo prohloubit solidaritu mezi těmi, co se mohou a chtějí dlouhodobě uplatňovat na profesních trzích a těmi, co z objektivních důvodů (životní osud, charakter profese apod.) jsou profesními trhy vyřazováni. (To by chtělo vysvětlit podrobněji - komplexní reforma sociálních subsystémů jdoucí tímto směrem, tažená zejména reformou vzdělávacího systému, je reálná.)
- Ad 9/ "Předpokladem civilizační budoucnosti je trvale udržitelný rozvoj... Jakými ekologickými nároky můžeme (či musíme) zatížit rozvoj ekonomiky do budoucna?"
- Musíme především podpořit změny charakteru ekonomického rozvoje i růstu tak, aby se těžištěm (ekonomického rozvoje i růstu) stala produkce lidských schopností, které zpětně působí jako nejvýznamnější ekonomický faktor. To předpokládá komplexní reformu sociálních subsystémů viz výše.

7. Na závěr: Bylo by fajn zásadní otázky prodiskutovat. Obávám se, že pozornost naší strany bude obrácena k personálním otázkám a že se bude vybíjet v oblasti aktivit směřujících k tomu, jak budou přerozdělovány prebendy a posty. (Ono to není náhodné - jakmile se v levicové politice absolutizuje přerozdělování jako všelék, nutně v ní postupně začnou nabývat rozhodující převahy ti, co se v boji o přerozdělování prostředků ve svůj prospěch vyznají nejlépe.) Z toho, co jsem o nynějším živém dění v ČSSD četl, mě nejvíce zaujal článek P. Fischera v LN 18.6., kde píše: "...je třeba se zeptat, jaká sociální demokracie to bude. Skutečně moderní levice, která je schopna reflektovat proměny světa, která se nebude bát vsadit na sociální tvořivost a citlivou proměnu neoliberálního dogmatu globálního kapitalismu a která pochopí, že ve světě bez jistot nelze oprašovat jistoty staré, dokonce nebezpečné, jako je sociální stát ve střihu 70. let minulého století. - Anebo to bude levice přesně opačná, levice vypočítavá, která staré jistoty natře novým lakem a předhodí je voličům jako šidítko na usmířenou. Levice, která se vlastně velmi přiblíží koncepci komunistické, vycházející z bludného předpokladu, že sociálně spravedlivou a demokratickou společnost lze vybudovat výhradně překonáním rozporu ve vlastnictví výrobních prostředků."
O tom to asi je. Otázka je, zda jsou vůbec tací, kteří mají chuť se nezištně a bez záští i předsudků pustit do poctivého programového uvažování o tom, jak dál. A vážit si vědy jako vědy. V ní totiž právě v otázce řešení dilematu rovnosti a efektivnosti dochází k podstatnému pokroku (viz např. práce N. Barr). Bez vyrovnání se s tím, co se odehrává, na adekvátní úrovni teoretického pochopení a přenesení výsledků do praktické politiky bude sociální demokracie tápat, improvizovat, ztrapňovat se, demoralizovat.

P. S. Na to, co jsem napsal, jsem měl v těchto dnech před koncem školního roku, kdy počítám úvazky, přesně (dívám na hodinky) času od 6.00 do 8.30. Omlouvám se tudíž za neučesanost a stručnost. Kdo chce znát podrobnější argumentaci k tomu hlavnímu dovedenou do učebnicové podoby, doporučuji mu, aby si vyťukal www.valencik.cz/marathon a přečetl si letošní zvláštní číslo.

P. P. S. Po přečtení dnešního Práva jsem neodolal a připojuji tuto malou poznámku: V úvodním článku tohoto deníku je citace V. Špidly, který zde říká, že materiály k programové diskusi byly rozeslány prostřednictvím univerzálního systému všem členům strany. Mýlí se. Nebyly. Mně např. nepřišly, ačkoli jsem neměnil ani adresu ani mail a výzvy k účasti na oslavách 1. máje a k tomu, abych volil ČSSD, apod. tímto systémem dostávám. Informaci jsem nedostal ani mailem, přestože ti, kteří za organizaci programové diskuse dle úvodní výzvy V. Špidly odpovídají, můj mail mají. Je mi smutno z toho, kam až zašlo vytváření "těžko prostupné oligarchie" a kdo je ochoten se k tomu propůjčit.


Autorem příspěvku je vysokoškolský pedagog doc. Radim Valenčík, CSc. Materiál byl ponechán v téměř originální podobě a převeden do html formy.
Napsán byl 26. června 2004.
NETSOCAN