NETSOCAN
Číslo 7 a 8 --ČERVENEC - SRPEN 2006---Ročník V.
Jsme republikou nebo orientální konstituční monarchií?

Pokus o lumpenkracii
ooo "´Je třeba postupovat rychle, bez zbytečného otálení,´ oznámil včera dopoledne prezident V. Klaus, když dva dny po volbách pověřil jejich vítěze Mirka Topolánka jednáním o nové vládě," napsala 6. června MF DNES a pod fotografii dosluhujícího premiéra věštecky připsala: "Jiřímu Paroubkovi už v křesle premiéra zbývají zřejmě jen dny."
ooo Čeští novináři jsou ovšem spíše pohádkáři, kterým jsou fakta šumafuk, takže aniž se namáhali přečíst si ústavu, úplně bláhově se těšili, že brzy zazvoní zvonec a Paroubkově vládě bude konec...
ooo Ústava ČR povolební proceduru jednoznačně a následovně popisuje v Článku 68 a paragrafech 2 - 4: "(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny."
ooo Jestliže tudíž prezident předsedu vítězné strany nejmenoval premiérem, ale pouze jej "pověřil" jednáním o vládě, pak jenom vykonal jakýsi neústavní orientální obřad (který na českém Hradě jednou - podobným pověřením Josefa Luxe - praktikoval prezident Havel).
ooo Pak následovala tři týdny groteska během níž byl (dosud vždy) státotvorný Paroubek médii obviňován z nestátotvornosti i přes to, že diskutoval s Topolánkem zcela vážně o politice (ačkoliv se s ním, jako nedesignovaným - čili pouze rádoby - premiérem měl spíše bavit o fotbalu či o počasí).
ooo Topolánkovu pozici se - politickou likvidací debatéra Paroubka - snažil maximálně zjednodušit jistý pan Šinágl, který již 6. července svolal po vzoru Klementa Gottwalda demonstraci, na které tónem demokrata Pinocheta požadoval odstoupení premiéra z nejvyšších státních i stranických funkcí. Ale poněvadž se sešlo podstatně méně lidí než kdysi Gottwaldovi, vydal hned druhý den v MF DNES vydavatel a spisovatel Martin Vopěnka burcující proklamaci, obsahující mj. i jeho politické vyznání: "Podle mého názoru nadešel opravdu čas vyjít do ulic. Dokud bude mít Paroubek politický vliv je naše demokracie v ohrožení."
ooo Olej do ohně pilně přilévali všichni rádoby ministři rádoby trojkoaliční pravicové vlády (ODS, KDU-ČSL a Zelení). Například exbolševik a toho času místopředseda ODS Nečas se pateticky ptá, jak Paroubek veřejnosti vysvětlí své "nekonečně destruktivní chování." Zelenomodrý Bursík si druhý den přisadil, že J. Paroubek je, "...cynický pragmatik... a občas odplivne nějakou jedovatou slinu." (MF DNES, 14. června).
ooo Za pár dnů budou již dva měsíce od voleb; Paroubek v křesle premiéruje stále, a dokonce i vševědoucí čeští novináři již pomalu rezognovali... Ostatně, není divu; děly se věci vskutku neuvěřitelné...
ooo Topolánek, Kalousek a Bursík vyrazili jako ruská trojka divoce směrem ku Strakově akademii a místo biče nad nimi vlála koaliční dohoda, ze které se rychle stal pouhý cár papíru, poněvadž s ní zásadně nesouhlasil Paroubek. Média jej za to obvinila z mocichtivost, na což dosluhující premiér, byť má - jako každý stranický vůdce - mocichtivost ve svém programu, reagoval rezignací svojí i své vlády. Prezident ovšem jeho rezignaci odmítl... Pak si pozval si na Hrad předsedy všech parlamentních stran - včetně KSČM - a nato dal svému pověřenci ultimatum do prvního srpnového týdne...
ooo A ruská trojka začala vyvádět psí kusy: nejprve pžepsala koaliční dohodu tak, aby se líbila Paroubkovi. Marně. Poté - pod heslem S komunisty se nemluví! - začala s tou nejvlídnější tváří vyjednávat KSČM o eventuálním rudém poslaneckém zběhovi. Už jenom pověstný "trojitý Brežněv" tomu chběl... Marně. Nato se pokusili do Paroubkovy přízně jako političtí snoubenci do modro - zeleno - černo - růžovoé koalice. Marně. Nakonec v čirém zoufalství oznámili, že povládnou podle volebního programu ČSSD...
ooo Pokud občanům Šnáglovi a Vopěnkovi už dávno nevypadly oči z důlků, pak místo nich musejí mít skleněnky.
ooo V kulatý, padesátá den po volbách prezident prohlásil, že donekonečna čekat nebude a nevyloučil ani možnost úřednické vlády a poté nové volby.

Prezident ČR - nebo konstituční monarcha?
ooo 25. června vstoupil do hry opět prezident Klaus. V diskuzi na TV Prima se k Paroubkovu logickému předpokladu, že v případě neúspěchu Topolánkovy trojkoalice přijde řada na něho, jako předsedu strany, která se ve volbách umítila na druhém místě (a ještě se ztrátou pouhých tří procent), vyjádřil způsobem, při kterém se Ústava ČR opět usedavě rozplakala: "Já myslím, že jsem mu naznačil už opakovaně, že toto doufání není správné."
ooo Tímto prohlášením se ovšem prezident změnil v orientálního konstítučního monarchu, opovrhujícího vlastním prezidentským slibem i elementárními demokratickými postupy. Proč se prezident takto neuvěřitelně zachoval - de facto naznačil, že premiérem jmenuje prostě kdo se mu zlíbí - lze pouze spekulovat. K vlastním dohadům je však potřeba ještě dalších informací.
ooo Tou nejpodstatnější je fakt, že po dlouhou dobu byl na ČSSD vyvíjen naproto bezostyšný politický i mediální nátlak. Jakými politickými kartami hodlali Topolánek, Kalousek i Bursík hrát, prozradila až 15. července MF DNES, kdy otiskla interview s kandidátem na předsedu dolní sněmovny L. Zaorálkem: "Naši partneři nám při jednáních říkají, že nás přimějí k tomu, abychom byli povolní... Vyhrožují, že veřejnost nebude trpět blokování Sněmovny..."
ooo Oním blokováním Sněmovny se pak míní fakt, že dosud nebyl zvolen její předseda i ostatní funkcionáři a orgány; ustavující schůze Sněmovny tudíž stále pokračuje, Sněmovna není schopna vůbec fungovat a v první řadě hlasovat o důvěře eventuální vládě.
ooo Nyní zpět ke konstitučnímu úletu prezidenta, který ve svém slibu mj. výslovně uvádí: "Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
ooo Ústava pochopitelně výslovně neuvádí koho má prezident jmenovat premiérem, poněvadž je koncipována dle přísloví "Chytrému napověz, hloupého kopni!". Onu nápovědu obsahuje její Článek 5, deklarující, že, "Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran...", čímž se již téměř explicitně říká, že prezident premiérem jmenuje zásadně a pouze předsedu politiké strany. Fakt, zda se mu - spolu se Šinágly na náměstí, v médiích či politických stranách - líbí či nelíbí jeho povolební projev nebo snad dokonce jezevčík přitom nehraje absolutně žádnou roli.
ooo Podmínky poměrného volebního systému pak mají naprosto triviální logiku, implicitně diktující v kontextu s prezidentským slibem zcela evidentní demokratickou proceduru; která jediná může být funkční.
ooo Po volbách musí prezident jmenovat premiérem zjevně předsedu vítězné strany (strany A). To je dáno největší pravděpodobností pro sestavení vlády. Pokud ovšem tato vláda nezíská ve Sněmovně důvěru, pak má logicky největší pravděpodobnost na sestavení vlády předseda druhé strany ve volbách (strany B). Tato strana obvykle bývá rivalem strany A (pokud by nebyla, stačil by pouze první pokus, poněvadž koalice stran A a B mívá nezřídka i ústavní většinu). Neprojde-li Sněmovnou ani vláda předsedy strany B, podává návrh na premiéra předseda Sněmovny (jímž by měl logicky být člen vítězné strany A), kterého (a oním navrženým by logicky měl - ale i nemusel být - opět předseda vítězné strany A) prezident - nediplomaticky řečeno - prostě jmenovat musí! Tím nastává čas i na rúzné "opoziční smlouvy", menšinové vlády, velké koalice, duhové koalice, úřednické vlády atp. Teprve po selhání tohoto pokusu "může" prezident rozpustit Sněmovnu.
ooo Ústava totiž opravdu říká "může", ale zde se jedná jen o jakési verbální reziduum z dob konstitučních monarchií, kdy deklarace, že monarcha něco smí či dokonce musí udělat, by byla nebezpečným pokoušením panovníkovy vlídnosti. Ale poněvadž dle naší ústavy již byly vyčerpány všechny tři ústavní pokusy jak sestavit vládu, český prezident Sněmovnu prostě rozpustit musí (na rozdíl od nevlídného monarchy, který může parlament klidně i zrušit).
ooo Jestliže pak v tomto ústavně defektním rámci - kdy nedesignuje premiéra, ale milostivě pověří pověřence - prezident navíc prohlásí, že v eventuálním druhém kole nebude designován předseda strany B, ale bůhvíkdo, pak již opovrhuje ústavou podruhé. Tentokrát dokonce porušuje vlastní prezidentský slib a zpochybňuje i svoji čest: svůj úřad totiž zastává pouze v zájmu lidu strany A (a jejích politických spojenců) a zájmem strany B i jejích spojenců - konkrétně téměř 50% jejich voličú - ostentativně opovrhuje.
ooo Václav Klaus k tomu sice po měsíci připojil vysvětlení, "Pokud si... někdo stěžuje na můj výrok, že nemá dostat šanci při sestavování vlády právě ten konkrétní předseda ČSSD, tak řeknu něco, co mi možná ani mnoho představitelů ČSSD nebude mít za zlé. Vždyť celý národ sledoval v živém přenosu jistý projev jistého politika pár hodin po volbách a celý národ si o tom názor, stejně jako prezident, jistě utvořil." (MF DNES, 24. července).
ooo Prezident se sice dodatečně ohání národem, ale fakticky by se dopočetl pouze jeho chabé polovičky, a ještě sestávající z "demogratů" typu pana Šinágla. Současně nepřímo vyzývá k politickému puči v ČSSD; a pokud by si připomněl vlastní expresívní projevy z dob svého státnického zrání, jistě by zrudl jako bolševické třešničky.
ooo Prezidentův výrok lze tedy chápat i jako zjevný signál dovnitř ČSSD - pokud by se zde našel nějaký pravé koalicefilní "Špidla" a ještě Paroubkovi podrazil obě nohy, Jeho Veličenstvo na Hradě by se ráčilo chovat milostivě...

Epilog
ooo Jestliže prezident ihned povolbách žádal "postupovat rychle, bez zbytěčného otálení," jak potom vysvětlit, že za celých 57 dní po volbách neučinil ani první úsavní krok, který mu Ústava ČR nařizuje, čili degnaci premiéra? Jak dále vysvětlit, že svým ignorantským a povýšeneckým postojem k předsedovi druhé strany ve volbách fakticky zablokoval i volbu předsedy Sněmovny? Čm vysvětlit jeho odhodlání vložt do hry i značmnou dávku vlastní politické cti?
ooo Odpovědi se samozřejmě různí a první vysvětlení přichází s poukazem, že se nechová jako nestranický prezident, ale čestný předseda ODS.
ooo Na první pohled to tak samozřejmě vypadá. Vclav Klaus má ke svému politickému dítku - ODS - jistě i určitý citový vztah a nesporně by po osmi letech opozice rád viděl svoji stranu jako vládnoucí, zvláště když vyhrála volby. A poněvadž je sportovního ducha - po výhře ve volbách 1992 neposkytl opozici předsednictví ani v jediném parlamentním výboru s vysvětlením (citováno zpaměti): "Proč mm vyhrát než 4:2, když mohu vyhrát 6:0?! Odsud plyne poznatek, že Václav Klaus se za maximálního nasazení bude - na hranici pravidel - pokoušet uhrát vše, co mu soupeř (a rozhodčí) dovolí.
ooo Druhým významným faktorem jsou blížící se prezidentské volby, ve kterých V. Klaus hodlá znovu kandidovat. A poněvadž je prezident ČR volen Parlamentem ČR a nikoli přímo občany, každý prezidentský kandidát musí usilovat o co největší přízeň poslanců a senátorů a v případě V. Klause jde především o legislativce za ODS. Jaké podmínky mu byly v těchto souvislostech kladeny lze jen spekulovat. Avšak z informací již zmíněného L. Zaorálka plyne, že oni vyjednavači - tzn. Topolánek, Kalousek, Bursík a Nečes - postupovali způsobem bezostyšného politického vyděračství; jaké asi byly jejich podmínky směrem k prezidentovi, který byl vpodstatě jejich rukojmí...
ooo Totálně rovněž selhali "soudci", média, která měla neústavní počínání prezidenta tvrdě kritizovat. Odhlédne-li se od obyčejných lumpennovinářů a lumpenmédií, pak selhali i ti seriozní.
ooo Jemné záblesky chápání příčin celé šlamastyky se objevily vlastně až 17. července, kdy J. Franěk v článku Třikrát a dost! (Právo, 17. 7.) píše: "...ústava praví: poprvé a podruhé pověřuje někoho sestavením vlády prezident." Další světlo vnáší v témže výtisku článkem Kdy začne první ústavní pokus? P. Uhl: "Mirka Topolánka Václav Klaus sestavováním vlády nepověřil, i když to Lubomír Zaorálek tvrdil v sobotním rozhovoru pro MfD. Nepověřil ho ani jednáním o příští vládě, jak psala už 5. června ČTK. Chybu nepřiznala, až 14. července se opravila: Topolánka (...) prezident zatím nepověřil jednáním o sestavení kabinetu oficiálně..."
ooo Avšak onen terminologický galimatyáš a zdroj nedorozumění pokračuje: dle ústavy prezident pověřuje členy vlády řízením ministerstev; premiéra však nepověřuje, ale jmenuje!... Což implicitně znamená čím jej pověřil; kdyby totiž jmenoval premiéra a ještě jej pověřil sestavením vlády, pak by to vlastně znamenalo, že po designaci premiér vládu sestavovat nemusí.
ooo Nakonec lze říci, že selhali i právníci a politologové ČSSD, kteří měli již od onoho Topolánkova prezidentského pověření spustit halasný pokřik o prezidentově pohrdání Ústavou ČR. Systémovou chybou a selháním soc. dem. elity v tomto případě je i skutečnost, že ČSSD nedisponuje stranickým deníkem - popř. jeho veřejnoprávní mutací - kde by i v oné drtivé povolební mediální palbě s největší pravděpodobností zazněly čtenářské názory, žasnoucí, proč předseda ČSSD ve vší vážnostti jedná s nějakým orientálním pověřencem a nikoliv s designovaným premiérem.

František Stočes
30. července 2006

NETSOCAN