NETSOCAN
Číslo 7 a 8 --ČERVENEC - SRPEN 2006---Ročník V.
Škola jako nejvýznamnější budova v obci...


Tento text bude předložen na intranet ČSSD k připomínkování a poté spolu s eventuálními poznámkami nabídnut jako námět Školské komisi ČSSD.


ooo ČSSD si již v období Zemanova vedení uložila za cíl, aby se škola stala nejvýznamnější budovou v obci; čili škola by se měla změnit v centrum vzdělanosti a kultury a kantorům by se navrátil jejich někdejší vysoký respekt.
ooo Tento manévr nelze realizovat bez zřetele k soudobé specifické společenské situaci a samozřejmě ani bez adekvátního finančního ocenění práce pedagogů. Platy učitelů – míní se základní a střední stupeň - sice byly zvýšeny, ale toto povolání z hlediska mzdy stále nelze ani zdaleka označit za atraktivní. Pokud někdo z kantorů ovládá výtečně cizí jazyk či informatiku, obvykle odchází za lukrativnějším výdělkem a někteří učitelé svou finanční situaci vylepšují výkonem dokonce i manuální řemeslné činnosti.
ooo Taková situace je v případě základních a středních škol zcela nepřijatelná (argumenty přijdou později). V případě vysokých škol lze podnikání formou účasti profesorů i žáků na moderních vývojových projektech, atp. naopak považovat za nanejvýš žádoucí.
ooo Na Západě je živobytí učitelského stavu sice lepší, ale na druhé straně jsou pedagogové v některých případech rádi, že vůbec přežijí vyučování a idolem adolescentů se nezřídka stává drogový dealer, jehož značkové oblečení, luxusní auto apod. ostře kontrastují s podobnou výbavou učitelského stavu.
ooo Nicméně již několik desetiletí působí jistý fenomén, s jehož negativními důsledky si západní civilizace dosud nedokázala poradit a který patrně úplně změní roli učitelů na základním a středním stupni.
ooo Situace u nás i na Západě – oproti jejímu stavu zhruba před padesáti lety – se zásadně liší nynější obrovskou rozvodovostí. Čili rozpadem rodiny s těžkým traumatizujícím dopadem na děti, doprovázeným adekvátním výchovným deficitem navíc prohlubovaným časovou zaneprázdněností rodičů. K tomu všemu se ještě přidává zánik vícegeneračního soužití a z toho plynoucí absence onoho korektivu moudrosti, citlivé tolerance a trpělivosti, kterým prarodiče při výchově svých vnoučat většinou disponovali.
ooo Výsledkem je vznik obrovského a stále rostoucího počtu deprivantů – čili citově i sociálně nezralých lidí, vykazujících hrůzostrašný deficit lidské, občanské i profesionální etiky; a současně se pochopitelně zhoršuje i kvalita prostředí, čili společnosti a tím i její korigující vliv.
ooo Tato skutečnost se na jedné straně manifestuje nárůstem brutality, vandalství, narkomanie a dalších deliktů. Za stejně závažný problém však nutno považovat vstup deprivantů – v tomto případě s vyšším IQ – do sfér výrazně ovlivňujících společenské dění, a tedy náročných na respektování profesionální etiky; zmínit lze policii, justici, média, politické strany a státní správu.
ooo Zatímco (vysoce pobuřující) delikvenci primitivnějších deprivantů lze snadno odhalit, trestná činnost v oné intelektuální a společenské sféře – byť početně patrně ještě rozsáhlejší - má již delikátnější a obtížněji prokazovatelné formy a tím je samozřejmě i zhoubnější.
ooo Výsledkem je stále se zhoršující společenské klima – roste pocit bezmoci, prohlubuje se egoismus, atomizace společnosti, apatie (např. informace, že vysocí policejní důstojníci „prodávali“ jistému podnikateli důvěrné informace o politicích i kauzách včetně jmen korunních svědků – místo aby vyvolala alarm a všeobecné pobouření - „vzbudila“ všeobecnou lhostejnost) atd. S masovým hédonismem a ryze konzumním životním postojem pak na druhé straně koresponduje aktuální neschopnost západní společnosti se vůbec biologicky reprodukovat.
ooo V politické a ekonomické rovině se tento trend manifestuje bezuzdným liberalismem. K jakým koncům tento děj směřuje lze těžko odhadnout; nicméně nebude-li zmíněný úpadkový proces zvrácen, pak se budoucnost západní civilizace jeví jako vysoce problematická. A rozhodně stojí za připomenutí moudrá slova někdejšího ministra školství a kultury dr. Čestmíra Císaře:
ooo „Soudím, že právě konzumní všežravost vede k nebezpečnému zužování civilizace na zlaté tele růstu s poháněčem nelítostné konkurence a se zálohou bankovních trezorů. A to všechno se zmíněnými riziky, dnes už předvídatelnými a bez jejich omezení smrtelnými. Ti, kdo vyznávají ideál co nejúplnějšího tržního liberalismu se všemi rozpory a riziky bez jakékoliv rozumné regulace, nesou před lidstvem strašnou odpovědnost za příští tragické důsledky. Současně také riskují, že místo uvážené cesty reforem směřujících k odstranění nebezpečí úpadku a zkázy, stanou jednoho dne před hněvem nespokojených lidských mas, jejichž probuzená nelítostnost - jak učí dějiny - nezná mezí.“
(http://www.netsocan.cz/socan/num1205/num1205.html#hzo).
ooo Již zmíněný rozpad rodiny s jeho dalšími negativními efekty navíc není nějakým unikátním či moderním jevem. Projevoval se (spolu s obrovskými sociálními rozdíly, explozí násilné i ekonomické kriminality, sexuální anarchií, apod.) jako symptom zanikajících antických civilizací a také ve středověké středoevropské renesanci, jejíž epochu zakončila nesmírně ničivá třicetiletá válka.
ooo Na druhé straně by bylo možno s určitou dávkou optimismu připomenout, že tehdy ovšem neexistovala sociální demokracie...
- o o o -
ooo Tváří v tvář všem těmto skutečnostem – zejména s přihlédnutím na fakta o rozpadu rodiny a s tím souvisejícím výchovným deficitem – se začíná role základní a střední školy jevit jako klíčová; vedle své tradiční povinnosti spočívající ve vštípení základního a středního vzdělání by se měla co nejradikálněji a nejzodpovědněji věnovat kultivaci dětských charakterů od vstupu žáka do první třídy až po „zkoušku dospělosti“ (nehledě na to, že rodiče bývají v drtivé většině „vychovateli – amatéry“).
ooo Učitel by měl být žákův naprostý důvěrník a zpovědník, povinný a kompetentní vyřešit problémy dítěte související se  závadovou partou, s problémy ve sportovním klubu, atp. a samozřejmě i v rodině a odhodlaný nekompromisně a obětavě hájit jeho zájmy ať již pochází ze sociálně tíživých a komplikovaných poměrů nebo naopak z bohaté a vlivné rodiny.
ooo Skuteční pedagogičtí profesionálové se takovou roli v rámci svých velice omezených možností nepochybně pokoušejí plnit i nyní; nicméně je nutno si uvědomit, že podobný pracovní úvazek je prakticky na dvacet čtyři hodin denně a vyžaduje adekvátní ocenění i zajištění (eliminující veškeré existenční problémy) včetně příslušných kompetencí. Kromě atraktivní mzdy lze tudíž uvažovat i o statutu veřejného činitele a samozřejmě i o výrazném vlivu pedagogické obce na obsah médií.
- o o o -
ooo Druhý zdánlivě nesouvisející problémový okruh se dotýká faktu, že výši příjmů obecně určuje trh, legislativa a schopnosti občanů v nynějším objektivně existujícím systému společenské dělby práce. Mnohé - zvláště lukrativní - příjmy pak vůbec nemusí korespondovat se skutečným společenským příspěvkem a dokonce i společenským zájmem vykonávané činnosti a jsou buď tolerovány vlivem aktuální (dobové) konvence či kritizovány, ale chybí vize či ochota k nápravě deformací. Jistě postačí tři typické příklady.
ooo Během posledních zhruba čtyřiceti let doslova závratně vzrostly příjmy tzv. profesionálních sportovců a některých případech dosáhly řádu až miliard korun. Společenský přínos profesionálního sportu perfektně vystihl argentinský tenisový šampión a básník Guillermo Villas. Když byl před pár desítkami let na tiskové konferenci dotázán, zda si vůbec dokáže představit něco vznešenějšího nad královskou hru a bílý sport – tenis, básník zcela prozaicky odvětil – Proč by, proboha, nemohlo existovat něco vznešenějšího nad věčné třískání do tenisáků?…
ooo Za zajímavý aspekt lze považovat skutečnost, že dnešní vysoce honorovaní sportovci bývají obvykle volebními praporečníky liberálních stran – u nás viz. Jágr, Růžička apod. Vypadá to, jako by instinktivně tušili, že sociální demokracie s tímto chaosem něco udělá; a kdo jiný než sociální demokracie by se měl o takovou nápravu pokusit?...
ooo Druhým příkladem z úplně jiného oboru mohou být stamilionové odměny, kterými se jaksi sami odměnili manažeři firmy ČEZ brzy poté, co spotřebitelům zvýšili ceny elektrické energie. Podobné situace existují u platů producentů ropy, atd..
ooo Třetím zářným příkladem je jistý advokát, požadující kulantních patnáct miliard Kč od ČSSD za to, že straně pomohl vyhrát soudní při o vlastnictví Lidového domu (dalším pozoruhodným zjištěním tu je, že ve straně přímo oplývající právníky – tzn. neautentickými sociálními demokraty, se nenašel tým schopný právně hájit Lidový dům, na jehož cihly se autentičtí sociální demokraté kdysi skládali po krejcarech).
ooo Sociálně demokratické řešení obou problémů i deformací pak logicky vyplývá již z předchozího výkladu. Mohlo by spočívat v uvalení specifické „učitelské daně“ na příjmy převyšující kupříkladu trojnásobně průměrnou mzdu. Tato solidární daň by progresivně rostla s řádem pobíraného platu a plynula by do fondu na zvýšení příjmů učitelů, popř i dalších pracovníků z řad lékařů, policistů apod. (o konkrétních případech by rozhodovaly příslušné komory), jejichž náročná práce není společensky spravedlivě ohodnocena.

František Stočes
26. srpna 2006

NETSOCAN