NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC - SRPEN 2008---Ročník VII.
Reflexe srpna 68 aneb Karanténa roku 1968

Jednostranná interpretace událostí roku 1968 prakticky ve všech českých médiích připomíná neblahé kampaně známé z minulosti. A nic na tom nezměnil převrat z listopadu 89. Konečně, demagogii zažíváme intenzívně po celou dobu irácké války a pravidelně při volebních kampaních. Člověk si klade otázku: Proč pravice strká nos do hrnce s Pražským jarem, které se jí musí jevit jako božské zjevení celonárodního konsensu? Tak vzdálenému současným bídným preferencím celého politického spektra. Jistě, tehdy šlo o svedení nejrůznějších vodních toků do jednoho řečiště, které se mohlo stát zárodkem případné povodně s těžko popsatelnými následky. Jepičí život událostí roku 1968 byl určitě vysvobozením jeho protagonistů. I když existovala možnost - stále v ni věříme - středoevropské jugoslávské cesty napříč antagonistickými ideologiemi. Bylo však možné zabránit, aby se posléze KAN nezačal zabývat kuponovou privatizací těžkého průmyslu? Aby redaktoři Rudého práva neskončili jako investigativní kolegové z dnešních bulvárních novin? A to pomíjím hlavní složku života: ekonomiku a její ochranné hraniční dráty, rozdílné měny a schopnosti kapitálu otřást dubiskem, natož naší křehkou lípou.

Odpovědi na nezodpovězené otázky přerušeného Pražského jara nám nabízí současnost - realita po roce 1989: Ideologický kotrmelec. Čistá kontrarevoluce v interpretaci marxistických politologů. Vítězná restaurace hodnot opírajících se o soukromé vlastnictví. Zbožštění individua a plíživé sobectví dosazené za ideál konzumní společnosti. Věda nahrazená materialistickým katolicismem a jeho charitou jako poznaná nutnost. Demokracie vycpávaná dialogy globálních uzurpátorů. Vítězné tažení orwellovské historiografie. Volnost, rovnost, bratrství zašlápnuté do bahna pravdou a láskou. Svatořečení tržního systému.

V kontextu této reality je možné pohlížet na vývoj v roce 1968 a jeho tragické načasování. Ještě se totiž neusadil prach z bořených Lidic a komínů Osvětimi. Obzory nasvěcovalo slunce Hirošimy a Nagasaki. Dráty na hranicích pulsovala jako elektřina čerstvá krev. Bratři Mašínové se těšili na třetí světovou válku. Zakrnělý společenský model komunistických ideálů a sekernickou praxi stalinských pohůnků umně ukrývala euthanasie spartakiád na strahovských rampách. Jenže čas byl milosrdný - mladí se milovali třeba na hřbitovech. Tak daleko utekli historii. Sobecká přirozenost lidského druhu nicméně vstupovala hlavní bránou. S Kafkou, Tristanem Tzarou a Salvadorem Dali. Těmito věrnými ilustrátory lidských duší. Chystajících se učinit velký krok v měsíčním prachu.

Paradoxně jsme vystřízlivěli o dvacet let později. Dobou normalizace jsme ztratili (bohužel?) čas s Beatles a Valícími se Kameny, Semaforem a Škodou 120 L, světem bez reklamy, politiky a zbytečných peněz.

Karanténa:
Původ je od fr.číslovky 40- quarante, což byl počet dnů, které musela loď kotvit mimo přístav, pokud připlula z oblasti, kde se objevila epidemie, např. moru. Teprve po uplynutí této ochranné doby loď mohla vplout do přístavu.
V pevnosti na ostrově If u Marseille (Hrabě Monte Christo) byl uvězněn kapitán lodi, která v roce 1720 přivezla morovou epidemie do Evropy a kapitán nerespektoval zmíněnou povinnost.


Miloslav Štěrba, Zlín
15. červenec 2008
(druhá verze)

NETSOCAN