NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC - SRPEN 2008---Ročník VII.
Čína, svoboda a dnešní noviny

Snad jenom předvolební období je srovnatelné se současnou vlnou útoků proti pořadateli letních olympijských her. Televizní zprávy, rozhovory v rozhlase, články v tisku - systematické vymývání mozku. Na čele peletonu táhnoucího se osmičkovými serpentýnami je určitě deník našich mládežníků. Hle, co nabídl list svým čtenářům v pondělí 4. srpna. Dokonce i stopem putující do Číny Tomáš Poláček s sebou nese hloupé poselství zapšklé zemičky jakoby vystřižené z Haškova kabaretu. A když už nemá co přihodit, tak vytáhne poučku z klobouku. Po ránu, píše, „nemá žaludek“ na televizní přenosy z olympijské štafety: „Nevkus! Křečovité úsměvy běžců, povinné fandění vlajkonošů podél cest, vítězná gesta, všude rudá barva...zvláštní je, že tuhle odpudivou, úzkoprsou, totalitní Čínu ve skutečnosti nikde nemůžu objevit. Sochy a obrazy Mao Ce-tunga jsem zatím neviděl, policii jsem lhostejný, a když vyjedu z hor a pouští, v každém městečku jsou internetové kavárny“. Nakonec nám vyjeví svůj objev: „Vlastně jen jedno mi tu vadí. Číňané asi nedovedou pít“. Proto po dopití piva na karaokové veselici se jde „koukat na štafetu“.

Jeho pražský náčelník Viliam Buchert, zástupce šéfredaktora, se nezdržuje jako Tomáš pozorováním zatmění slunce. Rovnou napíše, že „1,3 miliardy obyvatel Číny svobodných není. Dokonce to nemohli říci jejich předkové nikdy v tisícileté historii země“. Člověka napadne, co se s tím dá dělat? Vždyť i lidstvo prožilo tisíce let historie a přitom o svobodu ani nezavadilo. I jeho další úvahy o životě Číny stojí za zapamatování: „Lidé jsou často svými zaměstnavateli vykořisťováni...Celý stát je prolezlý korupcí...Na mnoha místech bylo zdevastováno životní prostředí... Práva občanů jsou trhána na kusy. Vše zlé je vykoupeno zvyšováním životní úrovně“.

Ještě že do Číny nemusíme! Vidět na ulicích lidi vykořisťované zaměstnavateli - na to opravdu nemáme žaludky! Alespoň od vítězného sametu. Proto člověk s úlevou přeskočí na následující text Martina Komárka. Jenže jako naschvál se redaktor pozastavuje nad naší spravedlností, naší svobodou: „Naše spravedlnost vytváří novou kategorii vězňů: vězně neschopnosti...justičního systému“. Který učinil i z náměstkyně ministra „odpad“. Věra Jourová byla „zatčena, zavřena a zostuzena“. Ne v totalitní Říši Středu, ale ve svobodné České republice. Proto se nebudu zaklínat jako funkcionářský elév Buchert svobodou pro Berlíňany - Číňany. Stačí mi příklady naší svobody pro „údajného šéfa příbramského podsvětí Starka, který byl chycen na dálnici těžkooděnci za asistence vrtulníku“, pro svobodného Krejčíře aj. Zato do basy s manžely - tyrany Rosnerovými! A proč mají kuřimské „bestie“ železa pouze na rukou? Dejte jim i nohy do želez - copak si zaslouží naši svobodu?


Miloslav Štěrba, Zlín
4. srpna 2008

NETSOCAN