NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC - SRPEN 2008---Ročník VII.
Sladká Francie na talíři Nicolase Sarkozyho

Zákony ministra spravedlnosti Dominika Perbena a policejními metodami zaváděnými Nicolasem Sarkozym je země ohrožována novým politickým systémem - „liberální diktaturou“. Francie a USA - tyto dvě vysoce rozvinuté západní země přicházejí se zásadní tendencí: čím dál tím více svobody pro firmy (liberalismus), čím dál tím více represí pro občany (diktatura). „Liberální diktatura“ nabízí beztrestnost vládnoucím elitám, a současně zvyšuje kontrolu a represi řadových občanů se zaváděním tzv. „nulové tolerance“.

Svoboda pro firmy se opírá o možnost znečišťovat a plenit životní prostředí, vyhnout se financování veřejných sfér a sociálních plateb (viz daňové ráje), zneužívat růstu nezaměstnanosti na stále větší tlak na mzdy, často na hranici snesitelnosti. Navíc, firmy dostávají jako přídavek od státu nárůst omezení občanských svobod. Stále obtížnější ekonomické podmínky zvyšují počty nezaměstnaných, sociálně potřebných a bezdomovců. Jejich šťastnější spoluobčané jsou utlačováni nedostatečnými mzdami, které potřebují kvůli zvyšujícím se cenám potravin, nájemného a dalších základních potřeb. K předejití možné násilné a ilegální reakce chudých a vyloučených ze společnosti, liberalismus si žádá posílení represí a zavádění policejního státu. Svoboda firem tak může vyprovokovat revoltu občanské společnosti.

„Liberální diktatura “ se formovala v USA příchodem George W. Bushe a jeho konzervativně-nacionalistickou administrativou s využitím událostí 11. září 2001. Zavádění policejních represí v souladu s „US Patriot Act“ vrcholí v možnosti zadržování občana bez soudu.

Bush a Sarkozy mají podobný vztah k ekonomickému liberalismu, netoleranci k odlišným názorům, nehoráznému využívání propagandy a populismu, pohrdání individuálními svobodami a lidskými právy. K tomu využívají stejnou strategii: adoraci strachu k ospravedlnění omezování svobod. Oba potřebují označit nepřítele, dát mu démonizující charakter. Schází-li, tak ho vytvoří. Sadám Husejn nebo Bin Laden pro USA, delikvence a uliční nepokoje pro Sarkozyho. Ten ostatně už ve svém prvním prezidentském vystoupení deklaroval své hodnoty: Práce, Rodina, Vlast. A akcentoval americký raison d´?tre - úspěch. Jaksi zapomněl, že republika je budována na jiných hodnotách: Liberté, Egalité, Fraternité.

Myšlenka, že „práce osvobozuje člověka“ se v projevech Nicolase Sarkozyho pravidelně vyskytuje („le travail rend libre“). Řadový pracovník přitom ví z vlastní zkušenosti, že práce je druh nevolnictví za mzdu. Cituji ze Sarkozyho projevů: „Práce je emancipační hodnota“, „Práce osvobozuje individuum“, „Práce je osvobozující hodnota“, „Práce, to je svoboda“. ( Zdroje: France 2, 12. 02.1998, 20 h., France 2, 29. 3. 2005, 20 h., UMP, 14. 1. 2007). Pro mladé a zapomnětlivé je třeba připomenout, že nad vstupem do nacistických koncentračních táborů čněl cynický nápis: „Arbeit macht frei“. V opačné podobě George Orwell v „1984“ uvádí, že totalitární systém se hlásí ke sloganu: „Svoboda, to je otroctví“. Není nezajímavé, že ještě před nástupem do funkce prezidenta republiky byl Nicolas Sarkozy po Jean-Marie Le Penovi nejoblíbenějším politikem stoupenců xenofobní F. N. (Front National).

V současné Francii jsou u moci svérázní demokraté ( prezident - bývalý ministr vnitra, Patrick Devedjian - ex-ministr vnitra a stoupenec neo-fašistů v 70. letech, a zejména Dominique Perben, stávající ministr spravedlnosti a autor „Perbenových zákonů“), s nimiž už dlouho válčí Liga občanských práv. Už v květnu 2004 vydala prohlášení, ve kterém označila situaci v zemi za „ohromující ústup z pozic práv a svobod ve Francii, nebývalý od války v Alžíru“. ( Zdroj: „Stav lidských práv ve Francii, zpráva LOP z 27. 5. 2004, nakladatelství „La Découverte“).

Zákon „Perben 2“ byl přijat parlamentem už 11. února 2004. Národní rada právníků zastupující 40 000 francouzských advokátů vyzvala ke stávce v den schvalování zákona, který podle jejího názoru byl „ohrožením základních svobod, republiky a demokracie“, odporující ústavním principům a mezinárodním závazkům Francie. Obsahuje omezení převzatá od Bushovy administrativy: Možnost instalovat mikrofony a kamery v soukromých obydlích. Zadržení osoby až do 4 dnů bez možnosti přizvání advokáta během prvních dvou dnů (už neplatí přítomnost advokáta od okamžiku zadržení), její vydírání neposkytnutím potravy a spánku, dokonce i neskutečné omezení osobní volnosti v celách o rozměrech 10 m2 pro 10 osob! A také usnadnění metod jako jsou anonymní svědectví, udávání a denunciace. Novinkou Perbenových zákonů je převzetí americké procedurální formule „uznání viny“ („plaider coupable“). Jejím přijetím se soudní výrok nahrazuje tajným výrokem v přítomnosti obviněného, jeho advokáta a prokurátora s vyloučením veřejnosti. A tak proti nezávislým soudům nastoupila praxe prokurátora, který může konat v duchu instrukcí Ministerstva spravedlnosti. Způsob, jak zakrýt korupci a finanční machinace před médii, veřejností, zejména když se bude jednat o firmy a politické strany.

Brzy může nastat situace, kdy člověk bude uvězněn za zločiny, které by mohl způsobit. I tak může vypadat realizace „preventivních“ opatření, podobně jako ve filmu „Minority Report“. V tomto filmu je společnost chráněna proti eventuálním zločinům policií, která vyhodnocuje nebezpečí pomocí jasnovidců „dohlížejících“ na občany. V USA se John Ashcroft (ministr spravedlnosti) vyjádřil pozitivně pro preventivní zatýkaní jak v záležitostech terorismu, tak i kriminálních činů. Ve Francii se k obdobným praktikám přihlásil Nicolas Sarkozy. V duchu této logiky by mohla být osoba se zájmem o ekologii považována za potenciální hrozbu vůči globalismu či jaderné elektrárně, nebo i nezaměstnaná osoba, která - deprivovaná svým sociálním statutem - se může potenciálně mstít společnosti útokem na shromáždění občanů.

A tak je jen otázkou času, kdy se stále častěji budeme i u nás setkávat s projevy této globální pandemie strachu. A nemusí jít jen o techna či fanoušky Sparty, jak nás doslova denně krmí média schopností našich maskovaných černých brigád. Nad osobními svobodami už dávno vítězí zájem firem, které strádají prodejem falešně označeného zboží na vietnamských tržištích. Nebo je nám vzdálená praxe, o které referoval francouzský tisk v souvislosti se zásahem na předměstí Bayonne?

Je 5 hodin, končí prosincová noc. Dvanáct příslušníků antiteroristické brigády GIPN, v přilbách, jen oči koukají zpod černých masek, vybaveni vestami proti střelám a s automaty ? la Rambo, se chystá zadržet podezřelého dealera drog. Nehlučně obsazují vchody do budovy, umísťují výbušné nálože na zámky dveří. V okamžiku exploze začnou řvát, že zcela přehluší pláč a křik dětí a manželky podezřelého. Všechen obsah nábytku se v mžiku ocitá na podlaze, praští ničený nábytek. Celá rodina je znehybněna, spoutána a leží s tváří proti podlaze. Ve 2 minutách je byt zcela devastován.

France 2 také ukázala svým divákům, jak jsou v záležitostech zcela banálních používány v USA anti-teroristické brigády. V televizní reportáži tak mohli Francouzi pozorovat akci „commandos“, které policie poslala na pomoc manželce, jejíž muž se rozhodl spáchat sebevraždu oběšením na zahradě. Vtrhli do bytu zděšené ženy za doprovodu známých metod, zpacifikovali ji a svázali za křiku vystrašených dětí. Muž na stromě se zhrozil předvedeným představením policie a dokonce začal volat o pomoc pro své blízké. Policisté ho zneškodnili několika přesnými zásahy....


Miloslav Štěrba, Zlín
24. července 2008

NETSOCAN