NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC - SRPEN 2008---Ročník VII.
S léty přichází někdy poznání, ale vždycky stáří

Vladimír Kučera v článku „Vymknut z kloubů, dějepis šílí“ (DNES, 17.07.08) se nechtěně nominoval do nevděčné role kritika mladé generace. V souvislosti s akcemi hnutí Ne Základnám! A tak místo principiální diskuze na téma: Potřebuje 21. století nová kola militaristických hodokvasů? nás překvapuje bohatstvím argumentů jako jsou: „choroba ducha“, „depresivní pokleslost“, „manický vznět“( zřejmě místo maniacký), „užiteční idioti“, „švindlování“ či odvolání se na Werichovo „každý starý blbec byl jednou mladý blbec“, aby nakonec demonstroval svůj demokratismus Voltairovým právem na názor. Vladimír Kučera opřel svůj odsudek protivníků instalace amerického radaru v Brdech o obecně přijatou moudrost, že se „mládí vydovádí“ a poté čas promění levicové revolucionáře na pravicové počestné tatíky.

Jeho textem zní obehrané častušky jako „velkoruská rozpínavost“ , „hřmění z Ruska“, „Prága není město v gubernii“, „okupanti z Východu“, „mráz přicházející z Kremlu“. V této kakofonii českého maloměšťáctví nezbyl prostor pro reflexi současnosti. A ta je pro mladou generaci rozhodující. K čemu jsou poznatky, že „Moskva neobstála ve válce studené“, když američtí vrstevníci emigrují před iráckým Vietnamem do sousední Kanady? Mladí ovšem přestávají slyšet i na „zelenou“ argumentaci ohledně začlenění radaru do struktur NATO, třeba i proto, že sousední Rakušané žijí beze strachu z raketového přepadení mimo tento vojenský pakt. A tak je docela úsměvné, když Vladimír Kučera svoji ideologickou konstrukci zlehčuje tvrzením, „že stařečci žvaní nesmysly o svých už dávno překonaných zkušenostech“.


Miloslav Štěrba, Zlín
17. července 2008

NETSOCAN