NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC - SRPEN 2008---Ročník VII.
Národní fronty na našich radnicích

Radnice spravují města prostřednictvím resortních odborů. S úředníky a šéfem, který je vybírán ve výběrovém řízení. Požadavky na vedoucího odboru jsou předem známé, většinou náročné, neodpouští se nedostatečné vzdělání, absence vize atd. Na stavebním odboru je za normální situace v čele stavař, kulturu řídí odborník s patřičnou průpravou, nikoli lékař nebo strojař. Téměř každý odbor může řídit právník nebo ekonom.

Po komunálních volbách zachvátí radnici epidemie zvaná politická reprezentace. Vše, co je uvedeno v předchozím, dostává na frak. V politických stranách se před volbami totiž odehrály zákulisní boje o přední místa. Jen prosťáček si může myslet, že přednost dostali odborně připravení lidé, s vizí dalšího směřování města. Opak je často pravdou. Navíc se ve hře ocitla mafiánská propojení s jediným cílem: dostat se k moci. Teď už je povoleno, že finance města budou v rukou nedostudovaného bakaláře, že školství zvládne absolvent večerního studia nepedagogického zaměření atd. Konečně, proč chtít od členů rady města prokazatelnou odbornou průpravu, jestliže náměstky se stávají lidé jen dle koaličního klíče. Každé straně dáme jedno místo. A ty, občane, je budeš čtyři roky živit. Ještě donedávna to byli zcela druhořadí pracovníci v nejrůznějších firmách, nyní se díky politice vecpali do managementu města. Oni budou rozhodovat, kam půjdou milióny, deseti milióny, sta milióny. Do hry vstoupí rodinné vazby, kontakty na známé, kamarády, kamarády z mokré čtvrti. Ještě si vymyslí náplň práce a mohou začít otravovat svými představami dávno funkční odbory. Tímto zánětem neprofesionality netrpěly v minulosti ani bývalé MěNV. Tehdejší nicotný vliv politických „specialistů“ byl zcela utlumen odborníky z jednotlivých odborů, a to se mi příčí apologetika komunistických pořádků.

Od okamžiku skončení voleb jsou volební programy odhozeny jako nedopalky cigaret. Teď už naplno prohlašují: „Fuj! Co jsme museli slíbit, aby nás zvolili!“ Že šli do voleb se sliby různým zájmovým seskupením a měli by nyní hájit jejich zájmy? Nebuďme bláhoví. Až do dalšího volebního období jsou sliby zapomenuty. Ještě by byla šance, aby politika nebyla jen pro srandu králíků. Kdyby vítězná koalice měla řádnou kontrolu v opozičních zastupitelích. Kdyby... Víme, že zkušenost s opoziční smlouvou je nezaplatitelná. A proto se na našich radnicích vynořily jako houby po dešti novodobé národní fronty soudruhů dychtících po prebendách. „Teď už nás neotravujte ideologií“, slyšíme od zvolených, „my tu jsme pro práci“. A skla v brýlích už nejsou červená nebo modrá, ale se správnými dioptriemi zaměřenými na prospěch občanů bez rozdílu. Což o to. S tím musíme souhlasit. Jenže radu města s rozhodovacím právem obvykle ovládne modré nebo růžové seskupení. Najednou schází opozice, protože důležité je přece být u toho! Jsou přehlasováni, když prosazují nějaké své stranické závazky, ale dál tvoří nerozbornou národně-frontovskou demokratickou kamarilu. V opozici zůstane několik komunistických zastupitelů. Nemají k ničemu přístup, bez možnosti být slyšeni, a nezřídka jsou to právě oni, kteří jsou jedinou skutečnou opozicí privátním snahám našich rádoby politiků.

Co provedli občané, že z jejich daní budou placeny zástupy prospěchářů? Mohla by přežít toto pouštění žilou nějaká soukromá firma? Jistěže ne. Ale veřejné prostředky a veřejné funkce tu jsou jako pijavice. Proč musí mít dvacetitisícové město čtyři náměstky starosty? Každý má kancelář, přístup k služebnímu autu atd. Proč nemůžeme volit pouze starostu? A ten si dle svých schopností sestaví štáb pomocníků. A za čtyři roky složí maturitu ze své práce. Jinak nebude zvolen. Baťa to ve Zlíně dokázal a ještě k tomu řídil firmu. Jenže jeho prvním činem po zvolení bylo odkoupení zámku s parkem uprostřed Zlína. A následné zbourání zdi, aby se park otevřel občanům. Nyní je v kursu výstavba zdí kolem novodobých zámků na periferii města. Jenom ta prosperita města schází.


Miloslav Štěrba, Zlín
11. srpna 2008

NETSOCAN