NETSOCAN
Číslo 7-8 -- ČERVENEC - SRPEN 2009 ---Ročník VIII.
Zaměstnanecká participace a samosprávný podnik


Následující informace na téma zaměstnanecké participace a samosprávného podniku byly vybrány z knihy Hospodářská demokracie v praxi. Jak funguje zaměstnanecká participace? Knihu vydala v roce 2008 KSLP - Česká společnost pro zaměstnaneckou participaci o.s (www.kslp.wz.cs) a jejími autory jsou Prof. Ing. Zdeněk Hába, DrSc., Ing. Magdalena Hunčová, PhD., Prof. Ing. Vladimír Kyzlink, DrSc., Ing. Eva Krtková, CSc., Ing. Jan Procházka, CSc., Ing. Miroslav Steiner, CSc., JUDr. Bedřich Vymětalík.

Zaměstnanecká participace – základní rysy

Zaměstnanecká participace se spontánně utvářela v různých zemích, v jejich odlišném ekonomickém, sociálním i právním prostředí a navazovala na různé tradice. Participační procesy se tak liší nejen v jednotlivých státech, ale i různých obdobích jedné země. Dosud neexistuje jednotný model ani v EU a směrnice její komise z roku 1994, která se pokouší o jednotný vklad některých dílčích participačních prvků do nadnárodních společností je pouhým začátkem.

Přes dosud nejednotnou terminologii mají všechny participační formy některé společné obecné znaky i charakteristiku a dle míry jejich aplikace lze posuzovat i vlastní úroveň samotné zaměstnanecké participace. Za zásadní rysy zaměstnanecké participace se považují:

a) vtahování řadových zaměstnanců do podnikatelského procesu včetně spoluzodpovědnosti
b) podílnictví zaměstnanců na hospodářských výsledcích podnikání
c) dobrovolnou a oboustrannou výhodnost participačních vztahů
d) demokratičnost participačních vztahů
e) sociální užitky a ochranu zaměstnanců
f) respektování, resp. podpora zaměstnanecké participace státem

a/ Míra angažovanosti zaměstnanců na podnikatelském procesu počíná informováním a přes konzultace, spolupráci a partnerství vrcholí samosprávou, kdy zaměstnanci-vlastníci (v rámci racionálního rozhodovacího procesu) rozhodují o podnikatelských aktivitách a nesou za rozhodnutí i odpovědnost.
b/ Zaměstnanec spoluvlastní podnik např. formou akcií a současně jako spoluinvestor má zájem na maximální prosperitě a zisku podniku. Jeho riziko je přitom větší než riziko eventuálního věřitele, ale jako minoritní akcionář má stále faktický statut zaměstnance. Nejvíce inspirativní jsou zatím organizační i participační zkušenosti výrobních družstev i z hlediska finančního či majetkového podílu družstevníků na hospodářských výsledcích podniku.
c/ Participační program by měl zahrnovat všechny zaměstnance, jinak je riziko vzniku privilegovaných skupin, nespravedlivé dělby státních dotací apod. V průběhu vlastnické transformace autoři považují za podmínku oboustrannou výhodnost procesu jak pro původní vlastníky, tak pro zaměstnance; tam kde pro to nejsou objektivní podmínky (nezájem původního vlastníka), chybí princip dobrovolnosti a tedy i vhodná půda pro zaměstnaneckou participaci.
d/ Mnohé aspekty demokracie rozhodovacích procesů i dělby zisku nejsou dosud vyladěny ani stabilizovány (např. dlouhodobí zaměstnanci versus nováčci, odborníci, fluktuanti apod.). Obecně platí, že se principy demokracie nesmějí stát brzdou inovačních procesů i reakcí na potřeby podniku.
e/ Sociální užitky a ochranu zaměstnanců: sociální potřeby se řeší mj. tvorbou fondů pro zřizování mateřských školek, zdravotnických zařízení, sociálních půjček apod. Ochrana zaměstnanců – jejich pracovní podmínek, práv apod. – prostřednictvím zaměstnaneckých představitelů, odborů. V EU se šíří pojem „sociálně odpovědné firmy“ dbalé životního prostředí a pracovní kultury.
f/ Stát by měl zaměstnaneckou participaci podporovat včetně finančních instrumentů neboť vede k prostředí bez sociálních konfliktů a otřesů i k vyšší ekonomické prosperitě země.

Samosprávný podnik

Jde o podnik, ve kterém se integrují všechny základní rysy zaměstnanecké participace a ve své synergii zvyšují výkonnost podniku i sociální uspokojení pracovníků. Tato teze je podložena zkušenostmi z výrobního družstevnictví, dílčími poznatky z fungování zaměstnanecké participace v zahraničí i o zkušenosti plynoucí ze systému vnitropodnikového řízení prvorepublikových Baťových závodů, aplikovaných částečně i ve Slušovickém Agrokombinátu.

Vznik samosprávného podniku
Samosprávný podnik může vzniknout:
a) Postupným výkupem svými vlastními zaměstnanci (např. cestou ESOP)
b) Sdružováním individuálních nebo drobných podnikatelů (v uzlových bodech sítí výroby, odbytu nebo služeb
c) Cestou pronájmu podnikatelské jednotky kolektivem zaměstnanců od státu nebo jiného institucionálního vlastníka (který nechce nebo nemůže sám působit v podnikatelské sféře)
d) Dobrovolným předáním (prodejem) podniku zaměstnaneckému kolektivu podnikatelem odcházejícím z podnikatelské činnosti.

V prvním a posledním případě rozhodují zaměstnanci na základě svých vlastnických práv. Ve druhém případě jde o podílnictví. Ve třetím případě pracovní kolektiv konstituovaný do právnické osoby hospodaří na základě nájemní smlouvy. Je-li vlastníkem stát se zájmem o rozvoj participačního podnikání, může pronájem podnikovému kolektivu daňově zvýhodnit. Poněvadž zatím neexistuje (žádoucí) právní úprava takovéto formy pronájmu, optimální formou právnické osoby zvolené zaměstnanci je družstvo.

Pracovníci samosprávného podniku
Jsou současně zaměstnanci družstva a problémem je poskytnutí rozhodovacích práv pracovníkům novým a krátkodobě zaměstnaným, nezajímajícím se o dění v podniku, nesvědomitým, nezodpovědným, nevidícím v podniku svou perspektivu, nekvalifikovaným apod. Členský podíl na zisku zůstává krátkodobě časově vázán a úročí se, v případě záporné bilance může být použit ke krytí schodku.

Systém řízení
Větší podniky (nad 100 zaměstnanců) si mohou najmout management a smluvně vymezit míru pravomocí i odpovědnosti za výsledky jeho úseku či celku. Představitel samosprávy je člen užšího operativního vedení podniku a sleduje každodenní činnost podniku. Strategické záležitosti řídí představenstvo či dozorčí rada a rozhodující vliv zde mají zástupci samosprávy. Samospráva nezasahuje do pracovních manažerských záležitostí, a kritika či připomínky se řeší výhradně po pracovní linii. Výška nájmu je nákladovou položkou, družstvu bývá stanovena povinnost věnovat např. 25% čistého zisku do rozvoje a modernizace podniku. Povinný je každoroční audit nezávislým auditorem. Podnikatelská rizika nese pronajímatel i nájemce. Pronajímatel může rozhodnout o nepokračování v pronájmu.

Hospodářská střediska
Vnitřní výrobně-organizační uspořádání záleží na výrobním programu samosprávného podniku a jeho základním organizačním prvkem je hospodářské středisko. Vytváří se na úrovni každé relativně ekonomicky samostatné hospodářské či technologické podnikové činnosti (počítačové pracoviště, nástrojárna, sklad, úsek vedený náměstkem ředitele apod.), aby bylo možno sledovat jejich náklady a výnosy. Od toho se odvíjí model vnitropodnikové mzdové soustavy, využívají se osobní mzdové i podílové účty zaměstnanců. Relativní hospodářská samostatnost středisek nemá vést k formě vzájemné konkurence ale k novým a oboustranně výhodným vztahům spolupráce. Podstatou všeho je vyšší efektivita výroby, bez níž by se samosprávný podnik neprosadil. O správné promítnutí cílového zaměření do konkrétní politiky daného podniku dbá vrcholový správní orgán, obvykle představenstvo, jmenované většinovým vlastníkem. Představenstvo jmenuje a odvolává ředitele a další členy podnikového vedení a rozhoduje základní otázky vnitropodnikové politiky.

Vnější podmínky práce samosprávného podniku
Podnik funguje v nestabilním tržním prostředí. Je závislý na spolehlivosti svých dodavatelů i odběratelů, na solidnosti své banky, na schopnostech i charakteru svých manažerů. Podstatně závisí i na zvolené hospodářské politice státu, na míře a zaměření jeho regulačních zásahů do ekonomiky, na vývoji jeho zákonodárství, na vymahatelnosti práva i na formě státní sociální politiky. Někteří autoři studií o zaměstnanecké participaci (např. J. Vanek) vidí jako podmínku úspěchu participačního podnikání vznik větší a vzájemně se podporující skupiny participačních podniků.

Právní úprava participace

Legislativní základna participačních prvků ve vyspělých zemích
Úspěšnost zaměstnanecké participace záleží na tom, zda je v zemi dostatečný legislativní prostor a příznivé nebo alespoň tolerantní právní prostředí. Ve většině hospodářsky vyspělých zemích lze participační a samosprávné prvky uplatňovat smluvními ujednáními, stanovami i společenskými smlouvami i v rámci obecně platných předpisů. Participaci by prospěla přímá právní podpora formou zvláštních zákonů, upravujících participační modely a programy. Participační legislativa vyspělých zemí aplikuje zhruba trojí přístup:
- právní úpravu participace obsahuje několik klíčových zákonů (v SRN je to zákon o podporující vytváření majetku zaměstnanců, zákon o organizaci pracovních vztahů a o daních).
- ve Francii je právní úpravu participace rozptýlena do řady dílčích zákonů
- v USA či VB je právní úpravu participace připojena k jiným zákonům, obvykle s primárním finančně-daňovým obsahem.

Podpora finanční participace v orgánech EU
Mj. v roce 2004 vydala Mezinárodní asociace pro finanční participaci (IAFP – The International Association for Financiel Participation) společné zásady obsahující modelový plán pro nadnárodní a ostatní podniky zajímající se o aplikaci finanční participace. Doporučení byla vydána se souhlasem Evropské komise, ale nejsou závazná ani vždy praktikována:
- finanční participace musí být dobrovolná pro všechny účastníky
- výhody participace musí být umožněny všem zaměstnancům podniku včetně těch se zkráceným pracovním úvazkem či pracovním poměrem na dobu určitou. Nesmějí být vyhrazeny jen pro top manažery či vrcholný profesionální štáb.
- schéma participace musí stanovit její vazbu na podnikové výsledky i způsob stanovení výše alokačních fondů pro zaměstnanecké podíly
- schémata musí být transparentní
- zaměstnanci musejí být seznámeni s riziky plynoucími z investičních rozhodnutí i následnými příjmovými výkyvy od schémat.
- mzdové příjmy a příjmy z participačních schémat musejí být zřetelně odlišeny
- schémata nesmějí bránit mobilitě zaměstnanců. Participační plány by měly zmiňovat výsledky očekávané od jejich aplikace, mj.: zvýšení produktivity a konkurenceschopnosti; udržen kvalitních a dlouhodobých zaměstnanců vazbou odměny na délku práce v podniku; lepší identifikaci zaměstnanců s podnikem.

Zmíněny jsou zde i zábrany znesnadňující koordinaci finanční participace na úrovni EU, mj.: nedostatečná koordinace daňová; odlišné dispozice s finančními výhodami v různých schématech; nejasnosti a odlišnosti (včetně terminologie) při platbě sociálního pojištění i legislativních úpravách; nedostatečná informovanost o stávajících schématech.

Dokument IAFP rovněž uvádí základní pravidla při sestavování participačních plánů i zásady tří hlavních schémat, kterými jsou: akciový podíl na zisku, podíl na nákupu akcií pro zaměstnance a akciové opce.

Náměty pro zákonnou úpravu zaměstnanecké spoluúčasti v ČR
Naše zákony včetně Obchodního zákoníku finanční participaci i účasti zaměstnanců na řízení výslovně nebrání, nicméně ji ani nepodporují. Obchodní zákoník sice žádá povinnou 30% účast zaměstnanců v dozorčí radě podniku, ale její smysl je jen informační a konzultační.

Rozvoji zaměstnanecké participace by zjevně prospělo, kdyby byl na její podporu vydán zvláštní zákon o zaměstnanecké spoluúčasti na podnikání. Měl by obsahovat:
- základní podmínky zaměstnanecké spoluúčasti
- hlavní principy, z nichž má spoluúčast vycházet
- základní schémata, která i nás mohou být využívána, a jejich hlavní obsah
- požadavky potřebné pro jejich zavedení
- způsob vypořádání po ukončení spoluúčasti
- výhody, které po zavedení spoluúčasti poskytne stát jejich účastníkům
- právní náležitosti participačních plánů a postup při jejich schvalování
- případně i vzory participačních plánů pro lepší orientaci zájemců

Zákon by měla doplnit příslušná daňová úprava, která by stanovila daňové zvýhodnění podniků i zaměstnanců při jejich zapojení do schválených participačních schémat. V jeho rámci by měla být ustanovení o statutu zaměstnaneckých fondů (trustů) jako samostatných právnických osob, spravujících zaměstnanecké podíly a uplatňujících na základě zmocnění zaměstnanců jejich akcionářská práva. Ke zvážení jsou potřebné změny některých dalších předpisů, především v účetní oblasti a případně i v oblasti pojištění. Patrně by také bylo účelné přehodnotit a aktualizovat úpravy akcií pro zaměstnance v obchodním zákoníku.

Bylo by vhodné legislativně zdůraznit i jiný pohled na podnikání, než je dnes obvyklý, totiž na jeho společenskou odpovědnost. Za účel a smysl podnikání se dosud v neoliberálním duchu převážně považuje snaha o co nejrychlejší maximalizaci zisků bez ohledu na veřejné zájmy, zejména na jeho ekologické a sociální důsledky. Řada finančních skandálů i velkých nadnárodních podniků, nepříznivé dopady ekonomické činnosti na životní prostředí, rostoucí sociální diferenciace – to vše signalizuje, že dosavadní pojetí podnikání přestává být společensky únosné a vyžaduje přehodnocení. Začíná se zdůrazňovat, že jeho cílem nemá být co nejrychlejší maximální zisk, nýbrž zisk optimální, dávající prostor pro dlouhodobý rozvoj podniku a respektující veřejné zájmy, především principy udržitelného rozvoje společnosti. Požadavky na společenskou odpovědnost podnikání (Corporate Social Responsibility) tak nabývají dnes ve světě na aktuálnosti.

Tyto požadavky jsou podporovány různými iniciativami v rámci EU a OSN, které však mají zatím jen povahu doporučení a nejsou právně závazné. Některé státy ovšem už učinily v tomto směru určité právní kroky (jde např. Sarbanes-Oxley Act v USA v r. 2002, Company Law Reform Bill ve Velké Británii v r. 2005 aj. Ochota zaměstnavatelů na tyto aktivity pozitivně reagovat však není příliš velká. Nabízí se tak otázka, zda by dobrovolnost přístupu k principům společenské odpovědnosti podniku neměla být nahrazena zákonnou povinností, případně spojenou s nějakou formou veřejné podpory, např. formou daňových úlev, případně formou ochrany určitých práv.

Naše právní úprava zatím tento problém neřeší. Obchodní zákoník (č. 513/1991 Sb. v patném znění) upravuje podnikání v § 2 odst. 1 tak, že se jím „rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“ . Doplnění této formulace i o společenskou odpovědnost podnikání by pomohlo vytvořit podklad i pro další konkrétní zákonné úpravy v tomto směru.


Zpracoval:

František Stočes
14. července 2009

NETSOCAN