NETSOCAN
Číslo 7-8 -- ČERVENEC - SRPEN 2009 ---Ročník VIII.
Výrobní družstevnictví - Promarní ČSSD svou historickou roli?


Úvodem krátce o poměrně zajímavé historii níže uvedeného dokumentu. Po neúspěšném podnětu předsedovi ČSSD, aby strana plédovala za transformaci krachujících skláren dle družstevního principu ( zde a zde ) autor 8. března umístil na intranetu ČSSD počáteční verzi dokumentu jako návrh na sjezdovou rezoluci o družstevnictví. Se svými podněty a připomínkami se postupně připojili další intranetníci, a konečná verze pak byla dílem nádledujícího týmu (dle abecedy): Bohatý Miroslav, Černík Vladislav, Jonáš František, Noháčková Jana, Malínský Jiří, Stočes František, Štěrba Miloslav, Vanžura Alexandr. Výsledná rezoluce však na sjezdu ČSSD nebyla přednesena předevěím z časových důvodů. Jako další cíl jsme si stanovili ustavení subkomise pro výrobní družstevnictví v rámci ústřední družstevní komise ČSSD, která by vypracovala příslušný programový bod do programu pro parlamentní volby. Za neformálního předsedu byl intranetníky ustaven Ing. František Jonáš. 6. dubna nás informoval místopředseda ČSSD Z. Škromach, že materiál předložil na Politickém grémiu ČSSD s tím, že materiál prošel PG a měl by být s autory projednán. Pověřen tím byl předseda ústřední družstevní komise Ivan Přikryl. Do dnešního dne se ovšem žádné jednání neuskutečnilo, což asi nebude náhodné mj. i proto, že ústřední komise pro družstevnictví, jejímž garantem je předseda ČSSD Jiří Paroubek, se za poslední 2 roky ani jednou nesešla...

Politické grémium
České strany sociálně demokratické

Vážení přátelé, zasíláme Vám k úvaze následující návrh na programový bod pro mimořádné volby do PS (a přikládáme i jeho zdůvodnění)

Podpora zaměstnaneckému vlastnictví ekonomických subjektů na družstevním principu

ČSSD bude maximálně podporovat zaměstnanecké vlastnictví ekonomických subjektů na družstevním principu, a zvláště vzhledem k ekonomické krizi neprodleně podnikne příslušná programová i legislativních opatření.

ČSSD konstatuje, že evoluční rozvoj českého družstevnictví byl několikrát násilně potlačen, přestože zemědělská, obchodní-konzumní, výrobní, bytová a další družstva - ač fungovala v netržním prostředí - prokázala perspektivy družstevnictví: např. JZD po překonání existenčních potíží překlenula formou tzv. přidružené výroby (ekonomických aktivit nezemědělského charakteru) ztrátové zimní období, a poté expandovala i v mohutné agrokomplexy.

Od projektu ČSSD očekává následující přínos: spravedlivější dělbu zisku, který by navíc zůstával v regionu i vyšší produktivitu ekonomických subjektů. Přechod na družstevní formu vlastnictví je žádoucí u podniků v konkurzu (zvláště pokud v nich má stát majetkový podíl), v případě privatizace vhodných státních podniků, při těžbě domácích surovin i v oblasti uměleckého průmyslu. Nezbytné je maximální využití stávající legislativy EU na podporu družstevnictví.

Plně rozvité družstevnictví odpovídající podmínkám a možnostem soudobé české společnosti umožní zvýšit její hospodářský potenciál a posílit ekonomiku (národní hospodářství) ČR.

Vypracoval kolektiv intranetových přispěvovatelů a redakčních rad bulletinu Intranetové FÓRUM (ČSSD)

ZDŮVODNĚNÍ NÁVRHU

1. Ideový záměr projektu vychází z Dlouhodobého programu ČSSD
- z kapitoly 6.6. Družstevnictví ve které se prohlašuje: „Sociální demokracie podporuje všechny formy družstevnictví pro jeho prvky vzájemné solidarity, principy demokratického řízení a rovná práva členů.“

- z kapitoly 1.2.1 Socialismus ve které se prohlašuje: „Dnešní sociální demokracie se zasazuje o rovnoprávné partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a hlásí se k tzv. demokratickému socialismu jako k hnutí usilujícímu… o ´odstranění každého druhu vykořisťování a útlaku… ´.“

2. Podnik vlastněný zaměstnanci je konkurenceschopnější než kapitalistický i státní
Zaměstnanecké (spolu)vlastnictví se v minulém století osvědčilo jako ekonomická forma produktivnější než klasický kapitalismus:
- bylo za účelem snížení výrobních nákladů zavedeno a fungovalo již v Baťových závodech (tzv. spolupracovníci).
- v USA to byla forma zaměstnaneckého spoluvlastnictví akcií (ESOP – Employee Stock Ownership Plan), která zachránila krachující podniky na americkém Středozápadě.

V členských zemích EU v roce 2000 fungovala finanční spoluúčast zaměstnanců údajně už ve třetině podniků s více než 200 zaměstnanci, a se 45 % podílem na jejich celkovém zisku. (Zaměstnanecká participace a sociální stát v EU, prof. Ing. Zdeněk Hába, DrSc. Blisty 13. 10. 2004).

Zaměstnanecké (spolu)vlastnictví – realizované obvykle formou nákupu a vlastnictví veřejně obchodovatelných podnikových akcií zaměstnanci – má, bohužel, i „geneticky“ daný fatální problém: jednak není zcela spravedlivé (všichni zaměstnanci nemají finanční prostředky na nákup akcií, popř. na splátky eventuální půjčky) a navíc si původní vlastník obvykle nechává majoritní podíl; drobní investoři pak jsou (mj. i managementem) nejrůznějšími postupy vyšachováni ze hry a ošizeni. Výsledkem je opět klasická akciová společnost.

Neschopnost státního podniku konkuroval klasickému podniku privátnímu dokázaly dějiny v podobě zhroucení „komunistického bloku“.
KSČM má nyní ve svém posledním materiálu PROTIKRIZOVÁ OPATŘENÍ PŘEDKLÁDANÁ KSČM c)  ekonomika, stát a restrukturalizace následující návrh:
„možnost přebírání podniků zasažených krizí jejich zaměstnanci – motivuje a stabilizuje, předpokládá to v EU zavedený institut zaměstnaneckých rad, definování pravidel pronájmu či výkupu podniků zaměstnanci, včetně vytvoření podpůrných fondů pro tuto formu správy podniků.“
(Text italikou byl doplněn 27. 6. František Stočes)

3. Přednosti družstevního principu
Dlouhodobý program ČSSD dnes chápe družstevnictví jako spíše svépomocnou činnost. Sice uvádí, že „družstva, ve srovnání s ostatními obchodními společnostmi, vykazují jasné odlišnosti“, avšak důvodem jejich existence (prý) „není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům“. Fakta však dokazují, že družstvo je schopno fungovat i jako klasický průmyslový komplex!

Jasný příklad plyne z historie československého zemědělského družstevnictví za totality. Jednotná zemědělská družstva (JZD) po překonání počátečních existenčních potíží nastoupila cestu zajímavého rozvoje v podobě tzv. přidružené výroby: tato ekonomická aktivita nezemědělského charakteru, prováděná zpočátku během ztrátového zimního období, znamenala pro JZD zprvu jen zajímavé finanční obraty. Některá JZD posléze dokázala i v netržním prostředí expandovat v nejrůznější agrokomplexy. V osmdesátých letech existovalo již několik mamutích komplexů (plus padesátka dalších významných družstev) a přidružená výroba všech JZD tvořila asi 20% HDP! Klasickým příkladem se staly Slušovice. Tamější zemědělské družstvo vyrostlo v mohutný agrokombinát, který kromě klasické zemědělské produkce podnikal ve stavebnictví a dalších průmyslových odvětvích (včetně počítačové techniky), ale i v peněžnictví, a tento regionální hospodářský gigant povznesl a proslavil celý zlínský region.

Po Sametové revoluci a následné „ekonomické transformaci“ (přiléhavě zvané katastrojka), došlo (za obrovských politicko-mediálních tlaků) nejenom k chaotickému a trestuhodnému výprodeji české ekonomiky zahraničním vlastníkům, ale i k účelovému rozbití zemědělských družstev. Zanikl dokonce i původní stát: Československo se rozpadlo na Českou a Slovenskou republiku. Ekonomické karty byly rozdány znovu a značně podvodně i nevýhodně, ale nynější světová ekonomická krize může znamenat úplně novou historickou šanci, kde štěstí bude přát připraveným.

"Jako často uváděný příklad pozitivní funkce družstev může sloužit severošpanělská Mondragonská družstevní korporace (Mondragon Corporación Cooperativa). Vznikla v chudé části Baskicka v r. 1956 z krachujícího podniku na výrobu petrolejových vařičů. Družstvo mělo 24 zakládajících členů. V r. 1959 mělo družstvo s obchodním jménem FAGOR 170 zaměstnanců – členů družstva a nově postavenou továrnu. V r. 1960 založilo vlastní banku (Caja Laboral Populár), která se brzy mohutně rozrostla a v r. 1994 měla po celém Španělsku 229 poboček, financujících nejen družstva, ale poskytujících finanční služby nejrůznějšího druhu. V r. 1968 bylo založeno dceřiné spotřební družstvo EROSKI, dnes obchodní skupina, zahrnující supermarkety, autoservisy, cestovní kanceláře atd. O dva roky později se připojilo LAGUN-ARO, družstvo služeb sociálního zabezpečení (členové družstev jsou posuzováni španělskou legislativou jako soukromí podnikatelé a neměli tudíž nárok na sociální a zdravotní pojištění od státu; proto si založili pojišťovnu vlastní). V roce 1974 družstvo vybudovalo vlastní výzkumný ústav (IKERLAN), má vlastní střední i vysokou školu a vlastní systém výchovy zaměstnanců. Mandragonská družstva mají dnes své dceřiné podniky – v Číně i v České republice, vytvořily komplex, který zabezpečuje zaměstnance – členy družstva – takříkajíc od kolébky až do hrobu a který přežil střídající se režimy ve Španělsku dodnes". (Prof. Ing. Zdeněk Hába, DrSc a kol.: Hospodářská demokracie v praxi. Jak funguje zaměstnanecká participace?).(Text italikou byl doplněn 9. července, František Stočes).

4. Historicko-ideologická unikátnost družstevního vlastnictví a podnikání
Vnitropodnikové předpisy družstevního podniku, například družstevní sklárny, se jistě mohou lišit, ale zajímavý je tento teoreticky případ:
Zaměstnanci družstevního podniku či komplexu – od dělníků po management – jsou v průběhu (např. jednoho) roku spravedlivě odměňováni dle vykonané práce. To znamená, že tyto mzdy spadají do kategorie nákladů. Pokud by roční bilance (tržby minus náklady) vykázala např. zisk 2 miliony korun (při 1 000 družstevníků) a bylo rozhodnuto 1 milion dále investovat, dělba zisku by měla být následující:
- z finanční složky zisku by každému družstevníkovi mělo být vyplaceno 1000 korun – poněvadž byli za svoji práci spravedlivě odměněni již v rámci nákladů.
- podobně by měl být rozdělen i onen investovaný milion: tentokráte ovšem ve formě 1 tisícikorunové akcie (veřejně neobchodovatelné) každému družstevníkovi. Touto akcií (či kuponem) by se družstevníci stávali vlastníky svého podniku a její aktuální hodnota by se každému proplácela za dohodnutých podmínek (odchod do důchodu, změna zaměstnání apod.).

Postavení vnějších a vnitřních investorů družstevního podniku
Tyto investice by jistě byly nejen možné, ale i vítané. Investoři – jak vnější tak z řad družstevníků – by tím však nezískávali podíl na vlastnictví družstva (a tedy ani další možnost spolurozhodovat)! Místo dividend by dostávali úroky s právem si svou původní půjčku kdykoli vybrat. Jejich postavení by tudíž bylo stejné jako postavení střadatele u klasické banky.

DÍLČÍ ZÁVĚR
V titulku kapitoly je zmíněna historicko-ideologická unikátnost družstevního projektu. Tato jedinečnost spočívá ve faktu, že ani nejzatvrzelejší bolševický hnidopich nebude schopen dokázat, že v tomto teoreticky zmíněném podniku dochází ke kapitalistickému vykořisťování.

Družstevnictví jako projekt skutečné socializace představovalo vlajkovou loď v programu prvorepublikové ČSSD a oponovalo bolševické koncepci socialismu prostřednictvím zestátnění ekonomiky. Výstižně to vyjádřil  roce 1930 na XVI. Sjezdu ČSSD A. Hampl:

„Socialism, toť v podstatě problém zvýšení výroby a spravedlivé distribuce statků... Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém, ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní; když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy." (Text italikou byl doplněn 27. 6. František Stočes).

5. Aktuální situace v ČR
Rozvoj českého družstevnictví s již 150 let tradicí byl několikrát násilně potlačen. Nejprve hitlerovskou okupací Československa, posléze bolševickým zestátněním a nadějný vývoj (byť násilně vzniklých) JZD udusila Sametová revoluce. V nynější době nemá družstevnictví ani mediální ani politickou podporu, poněvadž v obou sférách přetrvává vliv individuálních i dalších subjektů, které výprodej české ekonomiky legislativně i propagandisticky realizovaly. Neexistují tudíž ani finanční prostředky ani politický zájem, aby se např. zkrachovalá sklárna transformovala dle družstevního principu, zvláště, když zaměstnanci sklárny nedostali tři měsíce mzdu. Nicméně nynější a globalizující se ekonomická krize vytváří zcela novou situaci s možností zajímavých alternativ.

6. Historická role sociální demokracie
Nynější krachy hypotéčních a dalších bank jsou nejenom důsledkem chyb managementu, ale – poněvadž reálný majetek kryjící hypotéky nezmizel – i snahou finančních subjektů o vysávání peněz ze státních rozpočtů. V případě skláren, kde má stát až 49 procentní podíl, může mít jejich řízený krach za účel vyšachování státu jako spoluvlastníka (tedy ošizení občanů).
U krachujících podniků, jako jsou zmíněné sklárny, tudíž existuje legitimní a finančně průchodná alternativa jejich transformace dle družstevního principu, na které by vydělal jak stát, tak zaměstnanci skláren. Zapotřebí jsou pouze dva kroky: aby stát zkrachovalé sklárny odkoupil za zůstatkovou konkursní hodnotu a aby se zaměstnanci skláren spojili a vytvořili společné družstvo jako právní subjekt. Stát by poté družstevníkům své vlastnictví prodal formou bezúročné hypotéky, kterou by družstvo splácelo např. 10% ze zisku. Do doby splacení půjčky by družstevníci státu ručili majetkem a stát by měl v družstvu právo o tomto majetku spolurozhodovat. Po splacení hypotéky by bylo suverénním vlastníkem majetku již družstvo. Po všech zmíněných přednostech družstevnického vlastnictví nutno připomenout ještě jednu: poněvadž by zisk neodtékal na konta zahraničních akcionářů ale družstevníků, zůstával by tudíž v daném regionu a přispěl by k jeho rozkvětu.

Současná česká legislativa – Obchodní zákoník – již vytváří právní rámec, umožňující transformaci na družstevní formu i takových státních podniků, jako jsou např. České aerolinie. Stát má možnost si smluvně ošetřit své zájmy (bezpečnostní, zamezit riziku rozprodeje alias rozkradení majetku apod.).

Zatímco malá výrobní družstva vznikají snadnou dohodou několika zájemců, založit na družstevním principu („zdola“) velké průmyslové kolosy je prakticky nemožné. Rozvoj zaměstnanecké participace na zisku tak probíhal vždy z iniciativy vlastníků velkých průmyslových subjektů a jeho smyslem byla vyšší konkurenceschopnost za současné petrifikace stávajících vlastnických poměrů. Pregnantně se o své motivaci vyjádřil kapitalista Baťa: „Poskytujeme vám účast na zisku ne snad proto, že bychom cítili potřebu vydat nějaké peníze mezi lidi jen tak z dobrého srdce. Sledujeme tímto krokem docela jiné cíle. Chceme pomocí tohoto zařízení snížiti ještě dále výrobní náklady..."

Je tudíž zřejmé, že socializace velkých podniků se neobejde bez pomoci socialistických vlád a tato praxe je i tou nejvýznamnější historickou úlohou sociální demokracie. (Text italikou byl doplněn 27. 6. František Stočes).

Nynější ekonomická situace tudíž poskytuje ČSSD jedinečnou možnost, aby formou neprodleného vypracování příslušných programových i legislativních opatření maximálně využívajících stávající legislativu EU na podporu družstevnictví, a rovněž formou ekonomického i právního poradenství apod. přispěla transformaci na družstevní formu (včetně eventuální finanční spoluúčasti) u krachujících podniků, a rovněž v případě privatizace vhodných státních podniků, při těžbě domácích surovin i v oblasti uměleckého průmyslu, a splnila tak svou jedinečnou historickou roli.

Vypracoval kolektiv intranetových přispěvovatelů a redakčních rad bulletinu Intranetové FÓRUM (ČSSD)


DOSLOV: Mezi tím si možnost přebírání podniků zasažených krizí jejich zaměstnanci dala do svého protikrizového balíčku KSČM. ČSSD nemá ve svých "oranžových knihách" na podobné téma ani zmínku.. 23. června ve Steinerově sále Lidového domu referoval o boji ČSSD proti světové ekonomické krizi místopředseda ČSSD a exministr financí B. Sobotka. Na téma držstevnictví se tento gymnasista a právník vyslovil pouze kriticky ( zde ). Uvidíme, co přinese nadcházející programová konference ČSSD.

František Stočes
9. července 2009

NETSOCAN