NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC-SRPEN 2010 ---Ročník IX.
VRÁNA VRÁNĚ OČI NEVYKLOVE…

MSD sdělil, že prohlášení samostatnosti Kosova není nelegální (komentář z Čech). Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, MSD (ICJ, International Court of Justice) z Haagu, dne 22.července 2010, že „vyhlášení nezávislosti Kosova 17.února 2008 neporušilo obecný mezinárodní zákon (právo).“ vyvolalo řadu protichůdných reakcí, i když MSD sdělil, že „soudní dvůr se domnívá, že má jurisdikci sdělit svůj konzultativní názor jako odpověď na dotaz Generálního shromáždění OSN.“

Ukázalo se však, že otázka byla poněkud diletantsky (záměrně?) stanovena, mnohem více by odpovídala realitě a potřebám mezinárodního práva kdyby zněla „Je Kosovo stát shodný s normami mezinárodního práva?“, nebo „Nepředstavuje uznání Kosova jako státu jinými státy porušování mezinárodního práva?“ Při tom MSD vůbec nevyhodnotil ani následky přijetí jednostranného vyhlášení nezávislosti, tedy je li Kosovo státem, ani legitimitu jeho uznání určitým počtem států, ani události, které tomu předcházely a které následovaly. Dále MSD prohlásil, že nebral v úvahu legitimitu jakéhokoli sebeurčení nebo nástupnictví. Takže vlastně neurčil vyhlášení ani za legální, ani za nelegální. Nicméně mocná propagandistická mašinérie a část médií USA i Evropské unie ihned halasně hlásily, že se jedná o jasné uznání samostatnosti Kosova. Může tedy vyhlásit samostatnost kdejaká osada nebo okres?

Viceprezident USA Joe Biden, známý zastánce pro-kosovské lobby, ihned hlásil další podporu pro Kosovo. Velvyslanec USA v Prištině jednoznačně prohlásil, že nebudou žádné další rozhovory na toto, pro Západ, jasné téma. Opozice v Bělehradě ostře kritizovala vládu, včetně prezidenta Borise Tadiće a ministra zahraničí Vuka Jeremiće, že krajně diletantsky formulovala výše uvedenou otázku (viz tam), protože mezinárodní právo vůbec nemá svůj stav k samotnému aktu prohlášení samostatnosti jako takovému. Veliká chyba Tadićovy vlády byla přílišná snaha za každou cenu přiblížit se Evropské unii (EU), jako bylo např. přistoupení na EULEX misi pro Kosovo, založené na trapně protisrbském Ahtisaariho plánu předání Kosova tamním Albáncům. V tisku byly dokonce zprávy o 40 miliónech Euro, které údajně dostal nositel velmi kontroverzní („skandalózní“) Nobelovy ceny za mír (2008) Martti Ahtisaari od albánského multimilionáře Bexheta Pacolliho. Rakouský kancléř Alfred Gusenbauer udělal 13. dubna 2008 ostudu Tadićově vládě, když prohlásil: „My pracujeme s Borisem Tadićem a jeho lidmi jak nalézt cestu uplatnit zásady Ahtisaariho plánu“, tj. jak odtrhnout Kosovo od Srbska.

Vůdce opoziční Demokratické strany Srbska (DSS) profesor V.Koštunica prohlásil, že „pravou příčinu tohoto neštěstí a těžké porážky, které nám přinesl posudek MSD, nutno hledat v laciné, halasné a lehkomyslné propagandě vlády, že EU nemá alternativu."

Trapnost a krátkozrakost MSD dobře vyznívá z textu českého historika docenta J. Pelikána (PRÁVO, 24. července): “Verdikt z Haagu dál oslabil důvěru ve spravedlnost.“ Tuto důvěru už dávno ztratil další mezinárodní soud z Haagu, ICTY (Mezinárodní trestní tribunál pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii). Pro jeho spornou legitimitu a značnou jednostrannost rozsudků a postupů (otevřeně nadržoval Muslimům, kosovským Albáncům, částečně Chorvatům) mu někteří na Západě dali jméno „klokaní soud“, tj. soud bez právního postavení, ve kterém jsou zákony a právo zneužívány, pošlapávány. Vzorem pro tento tribunál ICTY není Norinberk 1946, ale Moskva 1938, se stalinskými monstrprocesy. Nutno ale uznat, že se v Haagu nepopravuje, i když podezřele dost žalářovaných Srbů v něm už zemřelo, včetně bývalého prezidenta Miloševiće. Známý britský novinář John Laughland o něm napsal (The Times, 17. června 1999): „Je to tribunál darebáků s předem domluvenými postupy.“ Nositel Nobelovy ceny za literaturu Harold Pinter (2005) o tom všem napsal článek Harold Pinter o banditech a vrazích (Der Standard, 20. května 1999).

Nepostrádá pikantnosti skutečnost, že v Haagu ICTY znovu (červenec 2010) uvěznil významného kosovského Albánce Ramuše Haradinaje, bývalého předsedu Kosovské vlády, zabijáka z UÇK (on a jeho lidé zabíjeli nejen Srby a Romy, ale i Srbsku loajální Albánce), který před dvěma lety nemohl být odsouzen, protože svědkové se báli svědčit a někteří navždy zmizeli. Bývalá prokurátorka ICTY Carla del Ponte při obžalobě o něm a jeho spolupachatelích řekla: „Před vámi jsou tři lidé obžalováni za zločiny, hrozné, kruté a násilné zločiny; zločiny vraždy, mučení a vyhánění, znásilňování, únosů, násilného věznění až nejkrutějšího týrání; zločiny které se staly daleko od pohledu, daleko od mezinárodních pozorovatelů…“ (Paní Žalobkyně, překlad knihy Lov; Já a váleční zločinci, Profil, Beograd, 2008, str. 289). Haradinaj se těšil přízni britského i amerického velvyslance, na fotografii z 2006 sedí na slavnosti mezi nimi. Na svobodě jsou např. dva další významní váleční zločinci, bratři Ramuše Daut a Fatmir Limaj, členové kosovského parlamentu, které „nešlo“ odsoudit a tak byli propuštěni, protože řada svědků byla zavražděna, řada nechtěla svědčit, řada prostě zmizela.

Trapný verdikt MSD, zcela bez přihlédnutí k okolnostem dění v Kosovu, je další pokus jak přinutit většinu členů OSN, aby uznali Kosovo. Dosud uznalo kvazi-stát Kosovo 69 členů OSN ze 192. Z Evropské unie (EU) uznalo „stát“ Kosovo 22 členů, 5 statečných neuznalo (Kypr, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Španělsko). Usnesení soudců z MSD nebylo jednohlasné. Pro hlasovalo deset, proti čtyři soudci, jeden z nich byl ze Slovenska, jeden z Brazílie. MSD zcela pominul Rezoluci Rady bezpečnosti 1244 (z 10. června 1999), která nemluvila o ultimatu, která ale uvítala souhlas vlády Svazové republiky Jugoslávie (SRJ) s rozmístěním mezinárodních sil v Kosovu. Nikdo nepřipomněl, že v rezoluci 1244 bylo uvedeno, že bude povolen návrat do Kosova určitému počtu jugoslávských a srbských vojenských sil a policie. Dále tam bylo stanoveno, že se umožní návrat VŠECH uprchlíků a zajistí ochrana jejich práv, návrat jejich majetků, že bude rozsáhlá autonomie Kosova v rámci SRJ. Nic z toho se nestalo. A pak ještě, že jakékoliv změny v uvedené rezoluci budou možné jen se souhlasem SRJ, respektive Srbska. Další HANBA pro verdikt MSD je skutečnost, že se vůbec neohlížela na závěrečný akt z Helsinek (1975), o nevměšování do vnitřních záležitostí států signatářů a o neměnnosti státních hranic bez souhlasu zúčastněných. MSD takto pomohl k ospravedlnění a zavedení bezprávních postupů hrubé síly v Evropě, Objevila se i směšná tvrzení českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, že podle Rezoluce Rady bezpečnosti 1244 bylo Kosovo vyňato z jurisdikce Srbska, že neexistuje analogie mezi kosovskými událostmi a Mnichovem z roku 1938. Bohužel žije jen málo pamětníků protičeských postojů části západních medií za Mnichova a jak britské a francouzské metropole schvalovaly Mnichov. Nicméně autor si pamatuje (bylo mu 13 let) na rozhořčení svého otce i matky z té doby a jak ho otec odvedl před elegantní československé velvyslanectví v Bělehradě, kde se tísnily zástupy Srbů, kteří se hlásili jako dobrovolníci do československé armády, A také si pamatuje jak tisíce obyvatel Bělehradu manifestovaly pro Československo s hesly „Budeme bránit Čechy!“ (Branićemo Češku) a „Ať žije Beneš!“ (Živeo Beneš). Během konfliktu v Kosovu vznikl i trapně nesmyslný výraz tehdejšího prezidenta V. Havla „humanitární bomby“.

Verdikt MSD vůbec nepřipomněl události bezprostředně po okupaci Kosova a vše to, co předcházelo vyhlášení samostatnosti. Po odchodu jugoslávské armády a policie v červnu 1999 bylo v krátké době vyloupeno, poškozeno a zničeno kolem 100 chrámů a klášterů, došlo k vyhnání na 250 000 Srbů (udávalo se 3 000 zavražděných), Romů, malé kolonie Chorvatů, posledních zbytků Židů, utekli i Srbsku a Jugoslávii loajální Albánci (pokud nebyli zabiti). Bylo vyloupeno a zničeno na 40 000 domů, byly hlášeny popravy zajatých Srbů i Romů, kterým pak prý odebrali některé orgány a prodali k transplantacím. Psala o tom i Carla del Ponte, tč. to vyšetřuje švýcarský senátor D.Marty. 17-18. března 2004 proběhla „kosovská křišťálová noc“. Za přítomnosti 17 000 vojáků KFOR a 4 000 policistů UNMIK bylo zavražděno 19 Srbů a Romů, 300 těžce zraněno, 4 000 vyhnáno z domovů, kterých bylo kolem 1 000 vyloupeno a vypáleno, spolu s 37 chrámy a kláštery, za zbabělé nečinnosti francouzských a německých jednotek KFOR. Jako příklad lze uvést „císařský“ (z doby císaře Dušana v XIV. století) Prizren, kde žilo do června 1999 na 9 500 Srbů, koncem 1999 kolem 100, po „křišťálové noci“ už žádný. Podobná situace byla v Peći (sídlo patriarchátu) a Prištině. Zbývající Srbové, Romové, Goranci žijí v ghettech, bez možností výdělků, školního vzdělání, zdravotnického zajištění… O této situaci řekl elitní indický generál Satiš Nambiár, bývalý velitel UNPROFOR: „Odpovědnost leží hlavně u dveří NATO. Kde zůstalo mezinárodní společenství, které – oficielně prohlašuji – nesestává jen z USA, Západu a jeho nově nalezených muslimských spojenců.“ (PRÁVO, 15. května 1999).

Evropská unie se ještě jako Evropské společenství projevila jako prodejné uskupení států, které v Maastrichtu 17. prosince 1991 bylo pod tlakem Kohlova Německa, za pomoci Vatikánu, přinuceno k předčasnému uznání Chorvatska a Slovinska za samostatné, suverénní státy, což 6. dubna 1992 vedlo i k „uznání“ Bosny a Hercegoviny, s následnou krvavou občansko-etnicko-náboženskou válkou. Celé to dění kolem verdiktu MSD v Haagu je další hanbou pro EU (22 států hlasovalo pro), která se ještě neomluvila SRJ a hlavně pak Srbsku, a nedala žádnou kompenzaci, za 78 dnů a nocí barbarského ničení a zabíjení za NATO agrese v 1999, to vše bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, na základně výmyslů a dezinformací o dění v Kosovu. Normálně uvažující člověk si nedovede vysvětlit, proč s plnými ústy lidských práv Američané, Britové, Francouzi, Holanďané, Italové, Němci (tito během 60 let už podruhé), atd. zabíjeli srbské i albánské děti i dospělé, proč používali ochuzený uran a kazetové bomby v Srbsku, včetně Kosova a v Bosně. Zapomnělo se, že 14. dubna 1999 kazetové bomby zabily (omylem) 75 Albánců v koloně uprchlíků mezi Dečani a Djakovicí. Upozornil MSD, že stouply v postižených oblastech počty zhoubných nádorů, leukémií, malformací plodů? Proč se o tom tolik lhalo?

Západ zcela zapomněl, že Srbové byli jeho věrní spojenci ve dvou světových válkách, a teď pokládá za své nové chráněnce, přátele a spojence ty, kteří do konce (1945) bojovali na straně nacistů a fašistů, tj. Chorvaty z Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), bosensko-hercegovské Muslimy a kosovské Albánce. „VRÁNA VRÁNĚ OČI NEVYKLOVE, VŠUDE TUREK TURKOVI JE BRATREM…“ píše ve své epické básni Horský věnec černohorský vladyka Njegoš. Ty verše jako by nejlépe vysvětlovaly nepochopitelný verdikt MSD.


Prof. dr. Rajko Doleček DrSc. Ostrava
Jde o rozšířenou verzi textu, uveřejněného v srpnovém NEWSLETTER Cep
frs, 23. srpna 2010

NETSOCAN