NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC-SRPEN 2011 ---Ročník X.
Studie

Znásilňovali je? Šikanovali? Jsou z nich levičáci!

Jan-Emmanuel de Neve z London School of Economics na vzorku více než čtrnácti tisíc Američanů zjistil, že lidé, kteří byli v dětství znásilňováni či třeba šikanováni ve škole, inklinují v dospělosti k zastávání levicových názorů. Odvozuje to z toho, že způsobená traumata na nich zanechala nesmazatelné stopy. První trauma - "jež prožili jako bezbranné a zranitelné dětské duše - v nich totiž postupně umocňuje soucit s podobně bezbrannými a zranitelnými lidmi, což je v dospělosti vede k podpoře státní intervence, která - jak se domnívají - ty slabší či jinak společensky znevýhodněné ochrání lépe než bezcitně živelný trh a nevyzpytatelně nezkrocená člověčí spontaneita. Trauma v nich rovněž zasévá předsudečné sémě odporu proti tradičním autoritám. Autorita totiž - jak si vybavují z dětství - bývává zneužita".

"Vědec" de Neve se v těchto několika větách dopustil neodpustitelné demagogie. Podle něj šikana v dětství vede k podpoře státní intervence.

Nevím, jestli šikana v dětství by přivedla někoho k podpoře Nečasovy vlády. (A Nečas je mistr v používání státní intervence). Měl asi na mysli levicové vlády, které se opravdu snaží pomáhat těm slabším. Levicové vlády opravdu chrání slabší či jinak společensky znevýhodněné spoluobčany. Spojování levicových stran s termínem vládní intervence je účelové, aby navodilo negativní pocity. Cožpak pravicové vlády neprovádí svoje vládní (státní) intervence?

Další geniální myšlenka, na kterou přišel při výzkumu bylo, že lidé svědomití tíhnou k zastávání konzervativních a tudíž pravicových politických postojů. Vyvozuje z toho, že politické (světo)názory lidí nemusí zdaleka vždy formovat racionální úvaha.

Z těchto jeho úvah vychází jasně, že chudí jsou násilníci, kteří mlátí své děti a tím jim způsobují trauma způsobující, že potom volí socany nebo dokonce komunisty. Jak na to přišel - nevím, možná z vlastní zkušenosti.

Asi mu nepřišlo na mysl, že by levičáci mohli vyrůstat v krásné láskyplné rodině, kde matka dá poslední skývu chleba svému dítěti. V rodině, která jim dala základ k přesvědčení, že kdyby se lidé k sobě chovali jako v té jejich rodině, tak by taková společnost byla přátelská ke všem svým členům. A z toho důvodu volí strany, které lidem pomáhají. Bohužel, pravicové strany to nejsou.

Pravicové strany jsou slouhy bohatých. Pravicoví politici za třicet stříbrných slouží třídě, která vyrostla na bídě většiny lidí. Vytváří nelítostné pracovní podmínky pro pracující. Jejich součástí jsou nízké mzdy, udržující lidi v bídě. Jak z toho náš "vědec" vyvodil, že tito lidé jsou svědomití, nevím. Ale vím jedno - že tito lidé většinou nevyrůstali v láskyplné rodině. Tatínek byl zaměstnán vykořisťováním svých zaměstnanců a opuštěná manželka si sháněla milence. Jejich děti vychovávají chůvy. O nějaké lásce se nedá mluvit. A byl by zázrak, aby z takových dětí vyrostli svědomití lidé. Možná, až vyrostou budou svědomitě rozmnožovat svůj majetek, ale to je asi všechno. Že tito lidé mají pravicové názory, je nutné pro udržení statu quo. Musí je mít, aby si svoje uhájili.

Ještě pár slov k autorovi studie. První problém je ten, že svoje výzkumy prováděl v USA. Nevím, proč ten výzkum dělal tam, když je z London School of Economics. Američané neví, co je levice a pravice. V USA nikdy žádná levicová strana nebyla. Nazývat demokraty levicovou stranou je výsměch. Ve Spojených státech vládnou ruku v ruce dvě ultra pravicové strany. A vytvářejí imaginární obraz demokracie. Za posledních deset let (po útocích na WTC) má jejich demokracie blíže k fašismu než k demokracii. Bohužel jsou to Spojené státy, které ve světě určují, kdo je demokratický a kdo ne.

Výsledky celé studie ZDE jsou smutným obrazem americké společnosti.

Další otázka by asi zněla, kdo mu ty výzkumy platil. A z toho už vyplývají i výsledky. Pana Jana-Emmanuela de Neve platili ti samí lidé, kteří platí svoje ekonomy. I tito ekonomové jsou jen slouhové. Kde byli tito slavní nositelé Nobelových cen v předvečer krize před pár lety? Proč nebubnovali na poplach? Z jednoho důvodu. Protože nic netušili. Jsou to jen (dobře) placení pisálkové o ekonomice, kteří musí psát tak, aby se zalíbili. A ze stejného soudku je i pan de Neve.

Přitom odpověď na položenou otázku je tak jednoduchá. Levicové strany volí ti vykořisťovaní a chudí. Stále doufají, že tyto strany jim pomohou. Až jednou zjistí, že jedna strana je za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou, bude zle. U nás bohužel ČSSD už není levicová strana.

Přesto i u nás pravici volí lidé, třeba chudí, kteří věří pohádce "z čističe bot milionářem". Nebo naši někteří mladí, kteří ještě nepoznali, že život je jako krajíc chleba. Taky je namazaný jen na jedné straně.

Pravicové strany volí bohatí a jejich slouhové, kterým padají drobky z jejich stolů. Že přesto pravicové strany vyhrávají volby, je práce médií. Ty jsou majetkem bohatých a vytvářejí falešný obraz společnosti. Pomocí vyložených lží - jako třeba byla ta Nečasova o hrozbě bankrotu našeho státu jako v Řecku - straší lidi před volbou levice. Zatím jim to vychází. Ale nic netrvá věčně. Jen touha lidí po spravedlivé společnosti.


Ing. Josef Vít
10. srpna

NETSOCAN