NETSOCAN
Číslo 7-8 --ČERVENEC-SRPEN 2012 ---Ročník XI.
Proč má české družstevnictví malý národohospodářský význam?


U příležitosti Mezinárodního roku družstev 2012, vyhlášeného 64. Valným shromážděním OSN pod heslem “Družstva znamenají lepší svět”, upořádaly Pražská škola alternativ ve spolupráci s Alternativou zdola, o.i. a Klubem samosprávného lidového podnikání – Českou společností pro zaměstnaneckou participaci, o.s. družstevní workshop. Akce se konala 25. května 2012 v Praze v sále Svazu českých a moravských výrobních družstev na Václavském náměstí a zabývala se problematikou: „Úloha družstev v podpoře demokracie, zaměstnanosti a malé ekonomiky – Proč a jak začít s družstevním podnikáním?“ Pozvánka ZDE Workshop proběhl za odborného vedení Ing. Magdaleny Hunčové, Ph.D. při účasti asi 50 družstevních aktivistů či členů družstev a zástupců Družstevní asociace ČR (Ing. Jiří Svoboda, výkonný ředitel DAČR, JUDr. František Lébl, předseda SMBD, JUDr. Jiří Čáp, místopředseda SMBD a Ing. Karel Rychtář, SČMVD). Nesestříhaný videozáznam lze sledovat ZDE a ZDE . Zvláštní ocenění za projekt, úsilí, organizaci i průběh workshopu patří členkám družstevní komise při Alternativě zdola, Ing. Vlastě Hábové, Ing. Magdaleně Hunčové a Ing. Evě Krtkové. Byla to skutečně parádní dámská družstevní jízda.
Tato úvaha se ale nebude zabývat průběhem workshopu (věnovaného problematice „malé ekonomiky“ ). ale jiným zcela specifickým problémem způsobujícím, proč je naše družstevnictví sice české, ale malé; tzn. proč v ČR za téměř 20 let nevzniklo několik družstevních korporací na úrovni slušovického Agrokombinátů, disponujících družstevní bankou, univerzitou atp. Nebudou přitom posuzovány další, byť neméně významné příčiny, jakými jsou ignorantství a nezájem levicových politických stran a médií pokud jde o politickou i reálnou podporu družstevnictví a na druhé straně nekalé a současně mazané praktiky pravicových politických stran a médií, usilujících o paralyzaci družstevního hnutí (politická, policejní i ekonomická perzekuce Slušovic, legislativní překážky, mediální ignorace apod.).

Problém vyplynul po otázce, jak je řešena liberálnost Obchodního zákoníku, který umožňuje družstevní statut i podnikatelským subjektům, kde je např. 8 vlastníků podílů (a jediných družstevníků) a 80 smluvních pracovníků, kteří nejsou družstevníky a mají spíše nevolnické podmínky a o dividendě mohou jenom snít. Obchodní zákoník totiž sice deklaruje družstevní princip kdy 1 družstevník = 1 hlas, ale umožňuje výjimky mj. při hlasování o účetní uzávěrce či volbě představenstva... Takže o těchto nejvýznamnějších záležitostech se pak hlasuje podle velikosti složeného podílu; čímž mizí demokracie.

Odpovědi družstevní intelektuální elity připustily, že tento trend, čili ústup od družstevních principů, probíhá. S vysvětlením, že družstvo je podnikatelský subjekt a jestliže do něj někdo investuje například 1 milion a jiný pouze 10 000, pak je lidské, že onen milionář chce mít víc hlasů na to, aby si svou investici kontroloval... A mnohá družstva, například družstvo v Lukavci, prý má stovky zaměstnanců bez statutu družstevníka (patrně Dřevozpracující družstvo Lukavec, které dokonce vlastní 3 dceřiné firmy. ZDE ) Navíc práva zaměstnanců jsou ošetřena Směrnicí rady č. 72 z roku 2003. ZDE

Takovéto pojetí připadá již z hlediska obyčejného selského rozumu jaksi nedružstevní. Jednak již existují obchodní společnosti, respektující ono „lidské“ pojetí, kdy si investor podle výše své investice „kupuje“ i adekvátní počet hlasů, umožňujících mu tuto formu kontroly své investice, například akciová společnost. Jenomže na založení akciové společnosti je potřeba složit základní kapitál minimálně 2 miliony korun, zatímco v případě družstva pouhých 50 tisíc. Takže v druhém případě (pokud je schopen to prosadit) stanovy takovému investorovi umožní koupit si hlasy dle výše své investice, a onen milionář má podstatně vyšší rozhodovací právo než by měl v akciovce. Družstevní principy sem, družstevní principy tam.

V případě eurodružstva (SCE) by to již nemělo být možné, poněvadž Nařízení rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE) ZDE v článku 59/1 Hlasovací právo jednoznačně říká, že: „Každý člen SCE má bez ohledu na počet svých podílů jeden hlas.“ Výjimky jsou pro družstva finanční popř. pojišťovací. Práva zaměstnanců (nedružstevníků) jsou „ošetřena“ v čl. 59/4 následovně: „Umožňují-li to v okamžiku vstupu tohoto nařízení v platnost právní předpisy členského státu, ve kterém má SCE sídlo, mohou stanovy umožnit účast zástupců zaměstnanců na valné hromadě nebo na schůzi úseku nebo oddělení za předpokladu, že zástupci zaměstnanců nebudou dohromady disponovat více než 15 % hlasovacích práv.“

Výrobní či zaměstnanecké družstvo by však mělo být podnikatelským subjektem založeným a fungujícím na specifických družstevních principech. A v takovémto případě – kdy na valné hromadě při schvalování účetní uzávěrky či volbě představenstva nedisponuje každý družstevník pouze jedním hlasem – dochází k porušení hned 2 základních principů družstevní identity (demokratické řízení družstva členy a ekonomická členská participace), v důsledku čehož by měl být logicky podlomen i respekt k principům nadstavbovým.

Vzájemný vztah mezi družstevními hodnotami i principy družstevní identity

Nicméně budiž opuštěn selský rozum a mj. i proto, že existuje pozoruhodný projekt Involve; čili „Podpora angažovanosti pracujících v evropských družstevních společnostech a v národních družstvech a podnicích v zaměstnaneckém vlastnictví, Projekt Involve byl schválen v roce 2007 za spolufinancování Generálního ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti a jedním z jeho hlavních cílů je „pokračování v dialogu mezi odborovými organizacemi a družstevním hnutím v Evropě na úseku zapojení pracujících v zaměstnaneckých/výrobních družstvech, sociálních družstvech a v dalších typech podniků v zaměstnaneckém vlastnictví.“ V rámci projektu Involve byl proveden průzkum zadaný Konfederací evropských zaměstnaneckých a výrobních družstev (CECOP) a realizovaný ve 33 družstvech 5 států (Itálie, Velká Británie, Španělsko, Francie a Česká republika) a ve spolupráci s národními federacemi (členy konfederace CECOP) 14 států Evropské unie. Výzkum provedla evropská společnost (družstvo) DIESIS, poskytující servis v oblasti výzkumu a rozvoje evropské sociální ekonomiky ZDE . Česká verze obsahující cenné údaje a jejich analýzy (1) se nalézá ZDE a kompletnější anglická verze (2) ZDE .

Nyní budiž nejprve zopakovány základní družstevní hodnoty a družstevní principy (principy družstevní identity), obsažené v Prohlášení družstevní identity (ICA, Manchester, 1995) a uvedené v Doporučení MOP/ILO č. 193/ 2002, dle kterých by mělo výrobní/ zaměstnanecké družstvo fungovat.

Družstevních hodnot je celkem 10: svépomoc, vlastní odpovědnost, demokracie, rovnoprávnost, spravedlnost a solidarita, plus etické hodnoty: poctivost, otevřenost, sociální odpovědnost a péče o jiné.

A od těchto hodnot je odvozeno 7 naprosto nepominutelných družstevních principů. Jsou to:
1) Dobrovolné a otevřené členství.
2) Demokratické řízení družstva členy.
3) Ekonomická členská participace.
4) Autonomie a nezávislost
(na vládních orgánech, politických stranách, atd.).
5) Vzdělání, odborná příprava a informace.
6) Spolupráce mezi družstvy
(prostřednictvím federací, konsorcií a skupin, a rovněž společných mechanismů podporujících obchod).
7) Péče o rodiny, komunitu a region.

Ukazuje se, že všechny tyto hodnoty a principy spolu souvisejí a nerespektování těch základních vede k nevytvoření či dysfunkci hodnot nadstavbových.

Ve své studii v rámci projektu Involve se Bruno Roelants (CECOP General Secretary) zabývá analýzou základních principů zaměstnaneckého/výrobního družstva a sociálního družstva a poznamenává: „Stejně jako existuje totální harmonizace mezi podnikem a aspekty společenství na družstevní úrovni, existuje také totální harmonizace mezi dvěma aspekty charakterizujícími členy družstva. V zaměstnaneckém/výrobním družstvu není možné oddělit aspekt “zaměstnance” od aspektu “člena”, neboť oba charakterizují zaměstnance - člena: ve skutečnosti jakékoliv oddělení těchto dvou aspektů by bylo v rozporu s absolutní podstatou existence družstva.“ (tučné písmo FS).

Bruno Roelants pak doplňuje: „Ještě více bližší pracovnímu aspektu otázky je to, že distinktivní pojem zaměstnanec-člen má nevyhnutelně za následek jiný typ pracovních vztahů než u konvenčního pracovního vztahu za mzdu (kdy zaměstnanci nejsou osobami, které vlastní, řídí a kontrolují podnik) nebo u pracovního vztahu v rámci samostatného podnikání (kdy zaměstnanci vlastní, řídí a kontrolují jejich mikro-podniky, avšak individuálním způsobem). Tato skutečnost činí ´zaměstnanecké vlastnictví´ (pojem zaměstnanec-člen je kvalifikován na mezinárodní úrovni) třetím hlavním typem pracovního vztahu ve světě. Přes stále malé množství tohoto typu pracovního vztahu v porovnání s ostatními dvěma modalitami, zaměstnanecké vlastnictví má zvláštní charakter co se týká udržitelnosti zaměstnání, ekonomické demokracie, zdokonalování vědomostí, sociální integrace, místního a regionálního rozvoje, a proto činí užitečným se jím velmi pečlivě zabývat, zvláště z hlediska zapojení zaměstnanců. (tučné písmo FS).

Roelantsova analýza 1. družstevního principu: Dobrovolné a otevřené členství

Proto by se mělo usilovat, aby členy družstva se stal maximální počet zaměstnanců, kteří pro družstvo pracují. 100% to však nebude téměř nikdy, poněvadž někteří z nich si nepřejí stát se členy družstva, dále to není možné u subjektů vykonávajících sezónní práce, jejichž zaměstnanci pracují dočasně. Členy družstva se rovněž nemohou stát zaměstnanci zbavení občanských práv, které jsou pro členství nezbytné. „V tomto případě se jedná o odsouzené osoby nebo o osoby mentálně nezpůsobilé, které jsou zaměstnány v některých sociálních družstvech,“ uvádí Roelants a zdůrazňuje: „V každém případě je důležité zabezpečit, aby podstatná část zaměstnanců se stala členy a nebyl tak ztracen charakter zaměstnaneckého/výrobního družstva. To je důvod, proč na mezinárodní úrovni bylo schváleno pravidlo, že většina zaměstnanců musí být členy družstva.“ (“Všeobecným pravidlem je, že práce je vykonávána členy družstva. V důsledku toho je většina zaměstnanců v daném zaměstnaneckém/výrobním družstvu podniku členy družstva a naopak”)...

Svou analýzu 1. družstevního principu končí Roelánts konstatováním, že tento princip, „...znamená dynamiku co se týká nasazení zaměstnanců: ve skutečnosti rozdíl mezi zaměstnanci-nečleny a zaměstnanci-členy družstva se neustále vyvíjí směrem k rostoucí integraci nečlenů do členské struktury.“ (Tučné písmo FS).

Roelantsova analýza 2. družstevního principu: Demokratické řízení družstva členy

Roelants uvádí: „...Jedním z hlavních znaků odvozených od tohoto principu je skutečnost, že členům družstva, kteří investovali více finančních prostředků než ostatní členové není udělen více než jeden hlas.

V případě zaměstnanců-členů družstva má demokratický management mimořádný význam co se týká zapojení pracujících (účast a zřejmě také informace a konzultace), činíce toto zapojení nezbytně intenzivnější než u jiného typu podniku: zaměstnanci-členové družstva volí demokraticky členy představenstva, neboli osoby řídící podnik.“

Roelants pokračuje: „Lze argumentovat tím, že, jako v každém demokratickém procesu, lidé mohou více nebo méně aktivně využít této situace. Avšak vzhledem k tomu, že v zaměstnaneckém/výrobním družstvu jsou osoby zapojené v demokratickém procesu rovněž členy plnícími výrobní procesy podniku, mají tyto osoby tendenci k mimořádnému uvědomování hmotných zájmů a tedy spíše k aktivnímu prosazování demokracie.“ (Tučné písmo FS).

Roelantsova analýza 3. družstevního principu: Ekonomická členská participace

„...Participace každého zaměstnance-člena družstva na akciovém kapitálu může být symbolická (např. € 1,00) nebo podstatná (např. ekvivalent jedno roku mzdy), ale vždy uděluje participaci na vlastnictví podniku, které je, samozřejmě, mimořádně významné z hlediska zapojení zaměstnance v zaměstnaneckém/výrobním družstvu a v sociálním družstvu. Limitovaná kompenzace za upsaný kapitál je zpravidla podobná bankovnímu úroku, a je určena pro udržení nominální hodnoty akcií a na náklady způsobené pravidelnou inflací.

Kooperativní vlastnická struktura však není pouhý součet individuálních vlastnictví každého člena. Kooperativní vlastnictví směšuje individuální vlastnictví (členů) s kolektivním vlastnictvím (družstva jako celku).

Tento fakt vysvětluje, proč část přebytečných finančních prostředků podniku určená do rezervního fondu nemůže být rozdělena během doby působení družstva, v četných státech dokonce ani po jeho likvidaci. Zdrojem tohoto ustanovení je přesvědčení, že družstvo nepatří pouze jeho současným členům, nýbrž rovněž jeho členům minulým i budoucím. Členství v družstvu musí být posuzováno z časové perspektivy, z hlediska generací. Tento mezigenerační koncept je mimořádně cílevědomý v případě zaměstnaneckých a sociálních družstev, neboť angažovanost zaměstnanců musí být rovněž hodnocena z hlediska tohoto mezigeneračního konceptu: zaměstnanci-členové, prostřednictvím procesu zaměstnaneckého zapojení (informace, konzultace a účast) pokračují v práci předcházejících zaměstnanců-členů a připravují družstvo pro budoucí zaměstnance-členy.

To je jeden z důvodů, proč Světová deklarace o zaměstnaneckých/výrobních družstvech zdůrazňuje nezbytnost zaměstnaneckých/výrobních družstev ´Přispívat ke zvyšování kapitálu a přiměřenému růstu nedělitelných rezervních fondů a prostředků.´

Nezávisle na rezervních fondech, limitovaná část ročních přebytečných finančních prostředků je přidělena členům družstva ve formě dividend. Tento mimořádný finanční nástroj je často předmětem nedorozumění: není to ani úrok, ani výnos z investic, ale kompenzace. V zaměstnaneckém/výrobním družstvu, navýšení přebytečných finančních prostředků na konci roku znamená, že odměny za práci zaměstnanců-členů byly příliš nízké, a že z toho důvodu vyžadují korekci. Zaměstnanci-nečlenové družstva jsou zpravidla vyloučeni z procesu rozdělování dividend. V tomto případě existuje možnost předložení námitek poukazujících na fakt, že tito zaměstnanci se rovněž podíleli na pracovním úsilí, a že nebyli dostatečně odměněni za tuto práci. Ve skutečnosti je tento fakt jedním z důvodů, proč v některých zaměstnaneckých/výrobních družstvech dostávají i zaměstnanci-nečlenové družstva dividendy podle jejich pracovních výsledků.

Na druhé straně, u specifických odměn za práci zaměstnanců-členů musí být brán ohled na pracovní dobu, která je podmíněna jejich podnikatelskými povinnostmi.“

Roelantsova analýza 5. družstevního principu: Vzdělání, odborná příprava a informace

“Družstva zabezpečují vzdělání a odbornou přípravu svých členů, zvolených zástupců, manažerů a zaměstnanců takovým způsobem, aby se mohli efektivně podílet na rozvoji jejich družstev.” píše Roelants a připomíná: „Podpora a prosazování vzdělání a odborné přípravy je logický důsledek druhého a třetího principu: účast na řízení podniku (zvláště osob zvolených do představenstva podniku, které přicházejí přímo z továrních dílen) vyžaduje rozhodný přístup k odborné přípravě. Kromě toho, specifický typ zapojení zaměstnance do zaměstnaneckého/výrobního družstva vyžaduje sám o sobě speciální přípravu za účelem náležité implementace.

Současně není vzdělání a odborná příprava pouze pomocným aspektem implementace druhého a třetího družstevního principu: oba tyto principy jsou samotným jádrem družstevní filozofie... Ve skutečnosti mohou být družstva považována za vzdělávací hnutí a zaměstnanecká/výrobní družstva za školy sociálně orientovaného podnikatelství. V oblasti angažovanosti zaměstnanců je to velmi důležité, neboť vlastní investice do lidského kapitálu je absolutně fundamentální pro realizaci procesu zapojení zaměstnanců.“ (tučné písmo FS).

Co vyplývá z Roelantsovy analýzy?

Z Roelantsovy analýzy jasně plyne význam zachovávání všech prvních 3. principů družstevní identity (zejména 2. a 3. principu) v kontextu se vznikem a funkcí principů dalších. Je zřejmé, že pokud valná hromada a stanovy neumožní demokratické řízení a solidární vlastnění družstva včetně solidární participace všech členů družstva na ekonomických výsledcích, pak nelze očekávat existenci a působení vnitrodružstevní solidarity i solidarity nadstavbové.

Investoři, kteří takovéto pseudodružstvo ovládají mají evidentně zájem na co nejvyšším privátním výnosu své investice a budou se tudíž chovat jako tradiční privátní podnikatelé. Maximalizace jejich výnosu pak závisí na co nejnižších nákladech včetně co nejnižších nákladů mzdových („ždímání“ zaměstnanců a prohlubující se mzdové rozdíly), na úspoře „zbytečných“ investic vynakládaných na vzdělávání zaměstnanců či dokonce na mezigenerační solidaritu, atd. Pokud takový „družstevní investor“ není solidární se svými spolupracovníky, pak lze těžko očekávat jeho péči o rodiny zaměstnanců natož péči o region či dokonce spolupráci s jinými družstvy, ústící ve vznik družstevních korporátních subjektů, nebo dokonce ve zřízení vlastního univerzitního či finančního ústavu.

V důsledku absence solidarity vycházející z 2. a 3. družstevního principu nelze samozřejmě očekávat ani vyšší nasazení, kvalifikovanost a solidaritu zaměstnanců, takže takový „družstevní“ subjekt si počíná jako tradiční nedružstevní privátní obchodní společnost. Je-li veden osvícenými podnikateli Baťova typu, investuje i do vzdělávání či sociálních potřeb (klíčových) zaměstnanců eventuálně do regionu, což je v nynější éře tvrdé liberalizace ovšem vysoce iluzorní. Proč investovat do zvyšování kvalifikace zaměstnanců, když si kvalifikovanějšího pracovníka, vzdělaného za peníze státu, lze jednoduše najmout (pokud se stávající pracovník sám nevzdělává) a místo investic do regionu jsou naopak žádané daňové a další úlevy.

A nakonec lze říci, že takovýto „družstevní“ subjekt je v konkurenci s privátními obchodními společnostmi znevýhodněn zejména pokud jde o jeho vlastní rozvoj a expanzi včetně fúzí apod. Zachovávání družstevního statutu je sice užitečné pro zabezpečení původní investice včetně více či méně lukrativního výnosu; nicméně tito investoři mohou těžko konkurovat nynějším privátním subjektům, jejichž vlastníci mají zcela jasné a flexibilní podnikatelské záměry, budují týmy „workoholických“ manažerů (obvykle singlů nepečujících o rodinu) a podnikají bez skrupulí pokud jde o korupci a lobbyistické propojení s lokální či státní správou.

Jaká je konkrétní situace v Evropě v ČR?

Konkrétní situaci z hlediska respektování principů družstevní identity v ČR, lze těžko hodnotit, poněvadž každé družstvo může mít vlastní stanovy a navíc jsou zde družstva organizovaná v Družstevní asociaci ČR a současně družstva která nejsou členy a jichž je patrně mnohonásobně více. Nicméně vysoce zajímavé informace poskytuje v úvodu zmíněný průzkum v rámci projektu Involve a zaměřený na respektování prvních 3 principů družstevní identity, byť nebylo vždy upřesněno o jaké podniky se jedná (zda jde o výrobní družstva invalidů či družstva průmyslová apod.).

Pokud jde o poměr zaměstnanců-nečlenů, tak anglická verze uvádí, že s výjimkou Slovenska, kde zaměstnanci-nečlenové představují 51%, je v ostatních zemích maximálně 30% zaměstnanců-nečlenů a minimálně 70% zaměstnanců-družstevníků (např. ve Finsku) a průměr v rámci sítě CECOP je 21% zaměstnanců-nečlenů ku 79% zaměstnanců-družstevníků.

Zajímavost: v důsledku restrukturalizace a změny stanov stoupl v italském družstvu CIR během několika let počet zaměstnanců-členů z 1 000 na 3 200 z celkového počtu 5000 zaměstnanců. Později měl CIR, zabývající se stravováním, vytvořené struktury již v 15 italských regionech a při celkovém počtu 7 000 zaměstnanců zde bylo 3 200 členů družstevníků.

Anglická verze navíc obsahuje tabulku jednotlivých zemí a údaje z ČR, dodané SČMVD jsou více než pozoruhodné. Z 19 430 pracovníků výrobních družstev (patrně organizovaných v SČMVD) je celých 18 600 družstevníků a pouhých 830 jsou zaměstnanci-nečlenové (tzn. 96% ku 4%). S tímto faktem ovšem poněkud kontrastuje informace o stovkách zaměstnanců nečlenů v jediném členském družstvu, což by mohlo vyrovnávat eventuální 100% členství u družstev invalidů ... Ale budiž.

Pokud jde o dodržován´2. družstevního principu, studie v rámci projektu Involve sděluje, že představenstvo se ve Francii schází 3-6x ročně, ve Velké Británii dokonce až 50x ročně. V Itálii a ČR to je 1x měsíčně. V ČR je opět „demokratická zvláštnost“ v tom že přijatá rozhodnutí nejsou sdělována členům. Čeští družstevníci však mají možnost vytvářet si speciální nástroje, např. přijetím dualistických modelů jako formu kontroly výkonného orgánu (patrně formou stínového představenstva složeného z dělníků, a teoreticky i vedením odborových organizací?), Nástroje pro řádné volby družstevních orgánů jako volební řád, volební komise a právo každého družstevníka kandidovat jsou v ČR OK. Na druhé straně zde nejsou nástroje pro posílení účasti aktivní i pasívní členské základny. V českých družstvech neexistují odbory, takže žádný dělník zde není odborově organizován.

Poměrně zvláštní i příznačné je konkrétní zachovávání především 3. principu, tzn. ekonomické participace na dělbě zisku formou dividend apod., což ovlivňuje jak demokracii při rozhodování tak nadstavbové principy. Čili pokud v družstvu s například 100 družstevníky dejme tomu 99 družstevníků vlastní celkem 99 podílů (každý družstevník 1 podíl) a onen stý družstevník vlastní podílů 101 či dokonce 10 000, pak sbohem demokracie, sbohem participace, sbohem solidarito, sbohem i nadstavbový 6. a 7. principe družstevní identity.

Konkrétní fakta: Česká verze uvádí, že ve Francii může být formou dividend přerozděleno 45% ročního finančního přebytku a v České republice 55%, s tím, že většina přebytku jde do rezerv (?). Údaj o ČR je zcela nejasný, poněvadž současný Obchodní zákoník pouze nařizuje, že minimálně 10% zisku musí být odvedeno do nedělitelného fondu (§ 235 Nedělitelný fond), čili až 90% zisku lze vyplatit. Anglická verze ještě uvádí, že všechna dotazovaná družstva v ČR rozdělila v průběhu 3 roků mezi členy dividendy v průměrné výši 16,7% z celkového přebytku. Naproti tomu 25% italských družstev v té době dividendy vůbec nevyplácelo s odůvodněním, že veškerý zisk byl reinvestován! Navíc, např. ve Francii, se dividenda vyplácí i zaměstnancům-nečlenům.

Kromě dividend družstva vyplácejí další benefity členům i jejich rodinám (zdravotní a penzijní připojištění, návratné půjčky), financování vzdělávacích a kulturních akcí apod. Ve Francii navíc hradí náklady na školení a finanční příspěvek pro politické reprezentanty družstev, kteří uspěli ve volbách, aby se mohli plnohodnotně účastnit politického života. Česká výrobní družstva solidně dopadají, pokud jde o strukturované vzdělávání členů po celou dobu jejich pracovní činnosti a prý komunikují s lokálními zájmovými subjekty (školy, samospráva).

Mimořádně zajímavý je však další údaj, sdělující, že v posledních třech letech zmíněná česká družstva kromě dividendy v průměrné výši 16,7% svým členům (podílníkům) současně navýšila hodnotu jejich vložených podílů o 68%!!!

Takovýto příspěvek vypadá na první pohled vysoce chvályhodně a skutečně chvályhodný je v družstvech, jejichž členové platí a vlastní stejný podíl (a investoři pobírají ze své investice úrok podobný úroku v bance). Např. v Mondragonské družstevní korporaci (MCC) musí každý nově přijatý družstevník složit stejný podíl, který např. v roce 2009 činil 13 380 € Pokud by v takovém případě došlo k navýšení o 68%, tak by se o 68% (čili o 9098 €) zvýšil podíl všech (!) MCC družstevníků a stoupl by na 22 478 €. Což je solidární a motivující.

Jako kontrastní si lze představit následující případ. V roce 1990, kdy průměrný plat činil asi 3 000 Kč, vloží jeden družstevník do družstva majetek v podobě několika notebooků v celkové tehdejší ceně 1 milion korun, takže jeho vložený podíl by činil 1 milion korun. Pokud by růst hodnoty podílů činil každé 3 roky oněch 68%, pak dnes by výše jeho podílu činila 63 456 220 Kč. Naproti tomu družstevník, který by tehdy vložil podíl v hodnotě 10 000 korun by dnes vlastnil podíl v hodnotě 377 713 korun. Přitom onen notebook by měl za 10 let v podstatě nulovou hodnotu a byl nepoužitelný... Další deprimující skutečností by bylo, že v  roce 2014 by onen první družstevník odčerpal ze zisku družstva 43 milionů 150 tisíc korun (ten druhý 256 tisíc). Což by bylo nesolidární a demotivující.

Ekonomické výsledky družstevního podnikání v ČR

Jak vypadá výkonnost dnešního českého družstevnictví? Posuzována budou jen výrobní, spotřební a zemědělská družstva sdružená v Družstevní asociaci České republiky (s výjimkou družstev bytových). Členskou základnu Svazu českých a moravských výrobních družstev v současnosti tvoří celkem 225 družstev. V roce 2007 to bylo 253 družstev, z toho 45 výrobních družstev invalidů.

Zajímavé je, že roční obrat všech stavebních a textilních (a pletařských) družstev je prakticky stejný jako obrat družstev elektrikářských, autodružstev či družstev chemických a plastikářských (od 1,5 miliardy po 2,4 mld.). Mírně nadprůměrná jsou kovodružstva a družstva nábytkářská a dřevozpracující (3,5 – 5,7 mld.). Celkový obrat všech výrobních družstev sdružených v SČMVD byl v roce 2007 18,9 mld. korun.

Uváží-li se, že jen Agrokombinát Slušovice měl v roce 1989 obrat 7 miliard korun, zisk 700 miliónů korun (a to v tehdejších cenách!!!), provozoval vlastní banku, zaměstnával téměř 7 tisíc lidí a jeho nynější odhadovaný obrat by činil 150 miliard korun (3), pak to opravdu není slavné. Nejsou zde navíc patrné tendence ke sdružování či kooperaci na regionální bázi nebo podle druhů výroby, tak, jak to v prvních fázích realizovala mondragonská družstva či jak to požaduje Světová deklarace o výrobních družstvech

K SČMVD dlužno připojit Svaz českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD) a jeho výsledky (jako skupina COOP) v roce 2009: celkový maloobchodní obrat 54 spotřebních družstev byl 27,2 mld. Kč, Celkem zde bylo 16.000 zaměstnanců spotřebních družstev a téměř 3 000 prodejen. Skupinu COOP dále tvoří Družstevní leasingová společnost s majetkovou účastí SČMSD - Czech Rent a Car, Manažerský institut COOP a 11 družstevních škol učňovských a středních).

Z podnikatelských sekcí DAČR nutno nakonec zmínit Zemědělský svaz České republiky, který sdružuje především zemědělská a odbytová družstva a společnosti zabývající se zemědělstvím a navazujícími činnostmi. Jeho struktura (ne vždy je tvořen družstvy a ne všechna družstva jsou členy ZSČR): Zemědělská a odbytová družstva – 382. Další právnické osoby (s.r.o., a.s.) – 446. Fyzické osoby – 111. Ostatní členové – 31. Obhospodařovaná půda - 1,2 mil. Celkový obrat a zisk se na webových stránkách nepodařilo dohledat a implementaci družstevních principů v těchto subjektech nelze posoudit.

Závěr

Jak vidno, družstevní hnutí se po roku 1989 jeho ideologickým odpůrcům nepodařilo zničit, byť o to usilovali prostředky politickými, legislativními a dokonce i formou represe (viz rozbití Slušovického agrokombinátu a perzekuce jeho předsedy doc. F. Čuby). Na druhé straně české družstevnictví ani zdaleka neplní svoji zcela nenahraditelnou ekonomickou, sociální a společenskou roli.

Důvodů je několik. Jedna z příčin je na straně samotných družstevníků a je jí nedůsledné realizování principů družstevní identity v praxi družstev, která se tak stávají pseudodružstvy se všemi souvisejícími neduhy a defekty vedoucími logicky spíše k ekonomické stagnaci než k rozvoji a expanzi. To je však ten nejmenší problém, který družstvům brání stát se vlivným hráčem na národohospodářské scéně ČR.

Daleko závažnější skutečností je, že družstevnímu hnutí v ČR zcela chybí politická a v důsledku toho i společenská a ekonomická podpora a jak se ukazuje, v ČR příliš nezmohou ani tak vlivné instituce jako OSN či Mezinárodní družstevní svaz. Mezinárodní rok družstev, který OSN vyhlásila pro rok 2012 pod heslem „Družstva budují lepší svět“, nevyvolal sebemenší zájem vlivných médií ani politických stran. Tristní a podivné je to především u elit ČSSD, jejíž prvorepubliková elita ztělesněná mj. socialisty A. Hamplem a F. Modráčkem, jako následníků nemarxistických socialistů (mj. L. Blanc, F. Lassale, CH. Gidé či E. Bernstein), kteří rozvoj družstevnictví chápali jako socializaci i jako historickou misi sociální demokracie.

16. června, v době Mezinárodního roku družstev, se konala v Hradci Králové programová konference ČSSD a slovo družstvo či družstevnictví tam od autorů ekonomického programu nezaznělo ani jednou, dokonce ani od „družstevníka“ J. Mládka ne. Tito neosociální demokraté patrně vůbec netuší, že byli osobně nepřímo vyzváni Mezinárodním družstevním svazem, aby v případě privatizace, restrukturalizace či start-up projektech, nabízeli a prosazovali jako konkurenční privatizační projekt transformaci takových podniků na družstevní formu. Zdá se, že polistopadové socdem elity z hodnot vytvořených jejich předchůdci přebrali pouze materiální Lidový dům, který již stačili částečně rozprodat a citelně zadlužit. Vypadá to tak, že v případě privatizace, restrukturalizace či start-up projektů tyto subjekty privatizují svými příbuznými či známými nebo rovnou sami (jako si D. Rath privatizoval polikliniku) a místo socialistické ideologie a kultivace a rozvoje družstevnictví je zajímají miliony v papírových krabicích.

Rozvoj družstevnictví a implementace jeho etických hodnot se však bez politické a společenské podpory v žádném případě neobejde. Pokud ČSSD ve své historické misi selže, dějiny si místo ní nepochybně najdou jiný politický subjekt.

Zdroje:

(1)

1. ÚVOD.

2. KONFEDERACE EVROPSKÝCH ZAMĚSTNANECKÝCH A VÝROBNÍCH DRUŽSTEV (CECOP) A SKUPINA DIESIS.

3. SPOLEČNÉ ZÁVĚRY EVROPSKÉ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ (ETUC) A KONFEDERACI EVROPSKÝCH ZAMĚSTNANECKÝCH A VÝROBNÍCH DRUŽSTEV (CECOP ) TÝKAJÍCÍ SE DOBROVOLNÝCH NOREM PRO ZAPOJENÍ ZAMĚSTNANCŮ DO EVROPSKÝCH DRUŽSTEVNÍCH SPOLEČNOSTÍ (SCE), SLOŽENÝCH ZE ZAMĚSTNANECKÝCH/VÝROBNÍCH DRUŽSTEV, SOCIÁLNÍCH DRUŽSTEV NEBO PODNIKŮ VLASTNĚNÝCH ZAMĚSTNANCI, A/NEBO ZE ZAMĚSTNANCŮ-ČLENŮ DRUŽSTVA.

PŘÍLOHA 1. DOPORUCENÍ 193 DOPORUCENÍ O PODPORE DRUŽSTEV, 2002.

PŘÍLOHA 2. SVĚTOVÁ DEKLARACE O VÝROBNÍCH DRUŽSTVECH.

(2)

THE INVOLVEMENT OF WORKERS IN WORKER COOPERATIVES, SOCIAL COOPERATIVES AND OTHER WORKER-OWNED ENTERPRISES IN EUROPE

FOREWORD

1. INTRODUCTION BY BRUNO ROELANTS, CECOP

2. SYNTHESIS OF THE SURVEY ON WORKERS’ INVOLVEMENT CARRIED OUT AMONG CECOP MEMBER FEDERATIONS BY CECOP

3.THE INVOLVEMENT OF WORKERS IN SOCIAL AND WORKERS COOPERATIVES - RESULTS OF THE RESEARCH BASED ON A SAMPLE OF ENTERPRISES – DECEMBER 2007 REPORT BY DIESIS.

4. CONCLUSIONS OF THE SURVEY BY CECOP AND DIESIS.

5.COMMON ETUC-CECOP CONCLUSIONS CONCERNING THE VOLUNTARY STANDARDS OF WORKERS’ INVOLVEMENT IN SCE COMPOSED OF WORKER COOPERATIVES, SOCIAL COOPERATIVES OR WORKER OWNED ENTERPRISES, AND/OR OF WORKERMEMBERS.

ANNEX 1. R193 PROMOTION OF COOPERATIVES RECOMMENDATION, 2002.

ANNEX 2. WORLD DECLARATION ON WORKER COOPERATIVES.

(3)

Naše zemědělství hledá peníze tam, kde nejsou, tvrdí někdejší šéf JZD Slušovice

František Stočes
4. srpna

NETSOCAN