NETSOCAN
Číslo 7-12 --ČERVENEC- PROSINEC 2014 ---Ročník XIII.
Operace Polonia a Solidarita

Včera se v Otázkách Václava Moravce objevil hrdina polského dělnického  hnutí z osmdesátých let, Lech Walesa. Nebudu komentovat co říkal, ale rád  představil polskou Solidaritu, bojující za "práva dělníků". Faktem je,  že o celém tehdejším dění skoro nic nevíme. Nemluvilo se o tom ani za  komunismu, i soudruzi tenkrát raději mlčeli přestože pravda o Solidaritě  byla velmi zajímavá. Nemluví se o tom ani dneska. Takže jak to tehdy bylo a o co šlo?

Na začátku osmdesátých let se situace v Polsku začala vyhrocovat. Již  v roce 1976 vznikl Výbor ochrany dělníků, nezávislý na vládě. V roce 1980  vznikly nezávislé odbory "Solidarita". V létě téhož roku proběhla v  Polsku vlna stávek, které vyvrcholily v gdaňských loděnicích. Do čela  Solidarity byl zvolen Lech Walesa. Dělníci ve spolupráci s demokratickou  oposicí vyhlásili řadu požadavků: kromě pracovních požadavků jako zvýšení  platů, lepších pracovních podmínek, delší mateřské dovolené a také volné  soboty, začali dělníci klást také požadavky politické. Požadovali právo  na stávku, nezávislé odbory a omezení cenzury. To už ohrožovalo  komunistický monopol moci.

Tehdy to vypadalo jako spontánní reakce dělníků na stav v zemi. Dnes po  otevření archivů jsme se dozvěděli, že to byla dlouho připravovaná  operace CIA, špionážních služeb NATO a všechno přicházelo z Bílého domu.  Polské drama z let 1980 - 1981 se připravovalo dlouho. Plán USA na  destabilizaci Polska navrhl presidentu Carterovi jeho poradce pro otázky  národní bezpečnosti Z. Brzezinský. Celá akce dostala krycí název Operace  Polonia.

Plán byl tehdejšímu prezidentu USA Carterovi předložen ke schválení 17.  března 1978. Ve své podstatě to byl plán státního převratu v Polské  lidové republice. Zahraniční výbor amerického Senátu zajistil účast  špiček aparátu republikánské i demokratické strany a financování ze  soukromých bank.

3. prosince 1981 se v Radomi sešlo v tajnosti presidium "Nezávislého  samosprávného odborového svazu Solidarita" Vůdcové antisocialistických  sil projednávali konkrétní program převratu. Že nešlo o nějakou akci  pro zlepšení pracovních vztahů svědčí proslovy. Jacek Kuroň, Walesův  rádce, jasně řekl: "Už dnes je při paralyzování moci třeba připravovat  půdu pro její uchvácení." A Walesa ho usměrňoval "O konfrontaci nesmíme  křičet z plna hrdla. A musíme říkat - máme vás rádi, máme rádi  socialismus. Náš úkol musíme uskutečnit metodou hotových faktů.  Solidarita si zvolí cestu bleskového manévru." Ale byly i jiné hlasy: "Nekrvavé povstání? Ale to je přece směšné! Oběti budou - a nemalé.  Musíme to takto udělat a nesmíme si to tak brát k srdci."

Tato vystoupení vůdců Solidarity, jakmile vešla ve známost, ukázala, že  Solidarita připravuje svržení socialistického zřízení v Polsku. Hnací  síly destabilizace Polska se roztočily na nejvyšší obrátky.

Plánované zahájení masových demonstrací "Den protestu" bylo naplánované  na 17. prosince. Stávky měly přerůst v obsazení státních úřadů,  především rozhlasu a televize. Na zasedání vedoucích regionálních orgánů  Solidarity 6. prosince už nic nezanechalo pochyb o plánech  kontrarevoluce. Byla podpořena rozhodnutí o vytvoření oddílů "dělnické  ochrany" a o přechodu všech informačních prostředků pod "společenskou  kontrolu".

Polská vláda však měla své informace a rozhodla se zasáhnout. Na den 13.  prosince vyhlásila vyjímečný stav. Obsadila střediska Solidarity a  zkonfiskovala dokumenty. V nich byl vykreslen celkový obraz "krvavé  lázně", kterou pro Polsko chystali pučisté. Byly nalezený seznamy všech  členů Polské sjednocené dělnické strany spolu s instrukcemi co s těmi  lidmi udělat. Našlo se připravené provolání, v němž se pravilo: "Voláme  všechny skupiny Solidarity, aby okamžitě přistoupily, lhostejno jak, k  likvidaci všech soudců, prokurátorů, stranických tajemníků, pracovníků  bezpečnosti bez ohledu na pohlaví i s jejich rodinami."

V Solidaritě již delší čas působila rozvětvená síť bojůvek. Ozbrojené  skupiny Solidarity byly rozděleny do oddílů pod vedením "desátníků",  "setníků" a "tisícníků". Podle instrukcí "Formami ozbrojeného boje musí  být teroristické akce, razie, vraždy, únosy, sabotáže ..." Začátkem  prosince měli kontrarevolucionáři značné zásoby zbraní. Byly zasílány ze  zahraničí. Jen z USA byl učiněn pokus přepravit přes Rakousko pod  rouškou "dodávek potravin" střelné zbraně, tříštivé granáty a časované  miny za milión dolarů.

Lidová vláda a socialistické síly v čele s Polskou sjednocenou dělnickou  stranou vyzývaly do poslední minuty vůdce Solidarity, aby se vrátili k  dialogu a usedli za jednací stůl. Marně.

Třináctého prosince přesně o půlnoci nejvyšší ústavní orgány PLR zavedly  na celém území republiky výjimečný stav. Nová Vojenská rada národní  záchrany začala jednat. Extremističtí vůdcové Solidarity byli  internováni stejně jako vůdcové Konfederace nezávislého Polska.13.  prosince v 6 hodin ráno předseda Vojenské rady národní záchrany, první  tajemník ÚV PSDS, předseda rady ministrů PLR, generál Wojciech Jaruzelski, vystoupil v rozhlase s prohlášením: "Naše vlast stojí na pokraji  propasti. V trosky se obracejí vymoženosti mnohých pokolení i dům, jenž  povstal z popele. Je třeba odvrátit konfrontaci, kterou otevřeně  vyhlásili vůdcové Solidarity, a přehradit jí cestu. Dobrodruhům musíme  svázat ruce dříve, než naši vlast uvrhnou do bratrovražedného boje.  Demokracii je možné uskutečňovat a rozvíjet jen v silném státě, v němž  se dodržuje právní řád. Anarchie demokracii škodí a neslučuje se s ní."

Po zásahu armády došlo na vystřízlivění řadových členů Solidarity, kteří  již byli unaveni chaosem a anarchií. Kontrarevoluční nadšení opadávalo.  Z tisíců polských závodů a továren v pondělí večer 14. prosince  stávkovalo pouze 170 a 15. prosince už jen 70 podniků. Stávkovalo se jen  v deseti ze 49 vojvodství.

Po 13. prosinci 1981 bylo dodatečně internováno na 5000 osob. Dodejme,  že v průběhu prvního měsíce došlo k osvobození více než 1 000 z nich.  Jediné, co se žádalo po internovaných aby mohli být propuštěni, byl  podpis pod závazek nenarušovat právní pořádek v zemi a nezabývat se  činností, která by byla v rozporu s Ústavou PLR a zákony. Připomeňme, že  Solidarita měla 40000 - 45000 placených funkcionářů. V průběhu nejtěžšího  prvního měsíce bylo pohnáno k odpovědnosti před soud 347 osob. Od 13.  prosince do 13. února byly vyneseny rozsudky nad 40 obžalovanými.

Daleko od pravdy byly i zprávy západního tisku o několika desítkách a  dokonce stovkách obětí na životech. V prvních dnech po vyhlášení  výjimečného stavu tragicky zahynulo sedm lidí ve srážkách s oddíly  veřejného pořádku, které vyprovokovala samotná kontrarevoluce.

Výjimečný stav trvající v Polsku jeden a půl roku nebyl výjimečným  stavem v plném smyslu slova. "Zákony výjimečného stavu," zdůraznil 12.  prosince 1982 W. Jaruzelski, "jsme začali mírnit a podle možnosti rušit  už od prvních minut." Je to skutečně tak; ve své činnosti pokračovaly  ústavní orgány moci i společenské organizace, vycházely noviny a  časopisy, které vyjadřovaly názory různých politických stran a skupin,  bez jakéhokoliv omezení nadále fungovala katolická církev a další  náboženské organizace.

Antisocialistickým silám se za dobu jejich zvůle podařilo vehnat Polsko  do skutečně velkých svízelů a srazit je o sedm až deset let zpět (podle  ekonomických ukazatelů). Vlivem ničivé setrvačností upadalo polské  hospodářství i v prvních měsících roku 1982.

Bankrot polské ekonomiky měly urychlit podle záměrů Bílého domu  hospodářské sankce. Spojené státy, řada evropských zemí a Japonsko  zmrazily půjčky, odmítaly polský export a zrušily dodávky surovin,  zařízení a technologií. V důsledku toho asi 30 procent polských  průmyslových kapacit přestalo vyrábět nebo značně snížilo výrobu.

Neméně krutá opatření uskutečnily Spojené státy a někteří jejich  spojenci i na potravinové frontě "hospodářské války". Omezením dovozu  obilí a krmných komponentů se výroba masa v drůbežárnách s americkou  technologií snížila až o 80 procent. Podle úsudku varšavského časopisu  "Zagadnienia i materialy" polský průmysl v roce 1982 nemohl vyrobit  zboží v hodnotě 13,3 miliard amerických dolarů, tedy za polovinu všech  dluhů PLR Západu. To způsobilo další pokles životní úrovně, zvýšil se  nedostatek zboží, především potravin, a vzrostla inflace. Životní úroveň  v PLR klesla o dalších 26 procent.

Prvního podstatného vítězství v boji s krizí bylo dosaženo v srpnu roku  1982. Tehdy průmyslová výroba přestala poprvé klesat a dokonce vzrostla  o dvě procenta ve srovnání se srpnem předchozího roku.

S prvními úspěchy v překonávání hospodářského rozvratu se dostavil i  zlom v náladách veřejnosti.

Koncem prosince 1982 byl v PLR výjimečný stav částečně zrušen. Armáda se  vrátila do kasáren. Osoby, které ještě zůstávaly v internaci, se  postupně propouštěly. Výjimečný stav byl plně zrušen 22. června 1983.

Sedmnáctého prosince prezident USA na zvláštní tiskové konferenci  obvinil polskou vládu z krutých a neopodstatněných represálií proti  "čestným odborovým činitelům". Dvacátého třetího prosince prezident  vyhlásil obsáhlý program rozsáhlých ekonomických sankcí vůči PLR.  (Devětadvacátého prosince byly oznámeny sankce i vůči SSSR). Začala  dlouhá politická, ekonomická a propagandistická válka proti  socialistickému Polsku.

Dnes v Polsku vládne mezi příslušníky Solidarity rozčarování. „Za  kapitalismus, který je teď v Polsku nestálo za to bojovat ani sedět osm  a půl roku ve vězení. Nestojí ani za měsíc, ani za týden za mřížemi,"  říká Lech Walesa. "Dlouhá léta jsme bojovali za rovnost, solidaritu a  svobodu. Z toho všeho zůstala jen svoboda pro pohyb kapitálu. Lidé jsou  vyhazováni z práce na ulici, aniž by se jich někdo zastal." To je smutný  konec snah polských dělníků bojujících v roce 1981 za lepší život než  měli v komunistickém Polsku.


Ing. Josef Vít
20. července
NETSOCAN