NETSOCAN
Číslo 7-12 --ČERVENEC- PROSINEC 2014 ---Ročník XIII.
Teď už máme co jsme chtěli...

Listopad 1989 - jak to bylo?

Události v listopadu nelze hodnotit bez souvislostí s vývojem po válce.  Tehdy se svět rozdělil na dva tábory - tábor míru a socialismu a tábor  kapitalismu. My ve východní Evropě jsme spadli pod "křídla" Sovětského  svazu. Zbytek světa byl pod kuratelou USA. My jsme budovali socialismus  a mnoha lidem se to nelíbilo. Jenže myšlenky socialismu byly přitažlivé.  Koketovali s nimi i lidé v Itálii, ve Francii - v Řecku byla dokonce  občanská válka. Ale v těchto případech si kapitalisté poradili. Nakonec  to pro ty lidi skončilo alespoň v západní Evropě dobře. Kapitalismus,  kterému dýchal na záda socialismus zařídil pro své občany vysokou  životní úroveň. Bohužel s pádem socialismu selanka skončila a  kapitalisté ukázali zuby. Životní úroveň na Západě klesá. Víte, že  polovina obyvatel USA má dneska horší životní úroveň než my v České  republice? Přes 50 milionů lidí tam žije z potravinových poukázek - u  nás jsme jim za první republiky říkali žebračenky.

Horší to bylo v ostatních částech světa. Ani tam lidé nechtěli  kapitalismus, jenže jim to nebylo nic platné. Strýček Sam nestrpěl  podobné pokusy. Spojené státy vedli více než 60 válek v Asii, Africe a  Jižní Americe aby zabránili nástupu socialismu ve své sféře vlivu. A  byly to kruté a nemilosrdné války ve kterých zahynulo asi sto milionů  lidí. To je pravá tvář kapitalismu.

Celou tu dobu se západ snažil zlikvidovat socialistický tábor a používal  k tomu všechny prostředky. Tady nešlo poslat US Marine aby udělala  pořádek. Proto se té válce říkalo studená - jednalo se o záškodnickou  válku. Kromě obchodních omezení to bylo vysílání špionů, kteří u nás  škodili a vraždili představitele samosprávy. Zapalování stohů a stájí  poškozovalo náš hospodářský postup. Tito škůdci byli často naši  utečenci, kteří utekli na západ za lepším životem, ale byli vycvičeni a  posláni zpátky. Tady byli chyceni a posláni do kriminálu.

U nás postupem času začala narůstat nespokojenost. Lidé také chtěli  stejnou životní úroveň jaká byla na Západě. Chtěli plné obchody zboží.  Chtěli mzdy v jako Německu. Bohužel, lidé nevěděli, že se začínají bouřit v  době, kdy životní úroveň na Západě už šla dolů. Stalo se tak na začátku  sedmdesátých let s nástupem neoliberalismu. Ten způsobil to, co dnes  vidíme kolem sebe.

Nespokojenci se sdružovali a jedním z uskupení byla i Charta 77. To  bylo tisíc šest set lidí, většinou bývalých komunistů, jejichž základnou  byl zahraniční rozhlas. Vydávali různá prohlášení, která vysílali  ochotně na Hlasu Ameriky a Svobodné Evropě. Komunisté opozici,  reprezentované Chartou 77, nepřikládali velký význam. Věděli, že Petice  - možná. Protesty - možná, oboje dobře. Ale bohužel nic to neřeší. Co  něco řeší je změna systému. O tom ovšem staré struktury v KSČ nechtěli  ani slyšet.

Názor komunistů na rebely byl jasný. Podle nich to byli takoví žvanilové,  kteří se nechali živit ze západních peněz, scházeli se a dělali šum za  pomoci cizího rozhlasu. Na příklad Havel dostával měsíčně 200 dolarů.  Podle svědků prý většinu peněz propil chlastem z Tuzexu. "U nás žádná  reálná opozice nebyla," řekl nedávno Jakeš.

Jakeš odmítá přikládat význam i skupině ekonomů z Prognostického ústavu.  Tady se ovšem velmi mýlí. Lidé z Prognosťáku vyjížděli na stáže na  Západ, kde si je kupovali západní špionážní služby. Postupem doby se z  Prognostického ústavu stala expositura CIA. Od začátku tady západní  špionážní služby začaly vytvářet pátou kolonu. A páteří této kolony byl  Prognostický ústav. Ten představoval kádrový nomenklaturní rezervoár  starého režimu a kádrovou rezervu pro nový režim. Klaus se svými kámoši  Dušanem Třískou, Tomášem Ježkem, Dlouhým, Salzmanem a mnoha dalšími byli  dokonale připraveni a vyškoleni experty z BND, CIA nebo MI5. Od začátku  věděli co dělat.

K převratům došlo ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně  v průběhu 7 měsíců. Z hlediska sociologického a psychologického je  vyloučeno, aby tento převrat byl uskutečněn spontánně, neorganizovaným,  dezorientovaným a víceméně loajálním obyvatelstvem, proti téměř neomezené  moci komunistické vlády této země. To musel někdo iniciovat a řídit.

Politický převrat v Československu ani politika vlády Václava Havla  nebyly v žádném případě autonomní záležitostí Československa, nýbrž  součástí kontextuální politiky SSSR - USA pro Evropu.

Fraška na Letné nebo na Václaváku bylo jen divadlo pro masy. Byla jen  spouštěčem výbuchu lidové nespokojenosti. Kdyby tenkrát těm lidem řekli,  že za dvacet pět let budou mít stále pětinové mzdy oproti Němcům, že  tady bude nezaměstnanost, tak by lidé utekli a bylo po revoluci. Oni  totiž ti lidé nechtěli návrat kapitalismu, ale pokračování našeho Jara  1968. Sám Klaus přiznal, že kapitalismus si přálo tak 3% z  manifestujících. Na to ovšem noví vládci nebrali zřetel. Měli svoje  instrukce, kterými se museli řídit. A miliony nespokojených lidí, kteří  chtěli změnu, byli jen zneužiti. Dobré je připomenout, že žádný normální  člověk si nepřál loupežný kapitalismus, jak ho nastartovala devadesátá léta.

Mnoho lidí si myslí, že Listopad zinscenovala StB. Žádní disidenti -  Havlové, Vondrové - na tom nemají zásluhu, ti jen převzali moc. A stejně  se museli opírat o komunisty. To, že na převratu pracovali agenti StB je  více než pravděpodobné. Bez řádné organizace by se to rozpadlo. Generál  Lorenc - šéf STB - by mohl za 17. listopad dostat dneska metál. Při  diletantizmu alkoholika Havla, Vondry a těch kolem nich musel v pozadí  stát nějaký ´řídící orgán´. Listopad 1989 byl podle Jakeše také spíše  souhrou náhod, kdy se skupině komunistů zvrtl puč proti vedení strany.  "Jmenovitě to byli generál Alojz Lorenc a Rudolf Hegenbart. Jenže se jim  to vymklo. Chamtivost po moci otevřela cestu ke státnímu převratu.“

Mnoho občanů má dodnes pochybnosti o tom, jaké pozadí listopadových  událostí roku 1989 ve skutečnosti vlastně bylo, ale v podstatě je to  dnes jedno. Někde se stala chyba. Milion a půl občanů naší vlasti dnes  žije na hranici chudoby... Tisíce bezdomovců, milion lidí je v exekuci,  to je výsledek za nějž nesou plnou bylo odpovědnost ti, co v první  polovině devadesátých let tady vládli a nastavili pravidla, dobrá jen  pro zločince. Volání po svobodě bylo zneužito. Na co je nám, že můžeme  říkat, že president je vůl, když nemalá část občanů žije v bídě. To je  krutá skutečnost. Drtivá většina občanů měla o polistopadovém vývoji u  nás naprosto jiné představy, než jakou realitu zažíváme. Skoro všichni  se cítíme podvedeni. Nechtěli jsme jen svobodu, ale i novou spravedlivou  společnost. Teď už všichni vědí, že kapitalismus takovou není. A je-li  tohle demokracie, tak nechceme ani tu demokracii. Realita je taková,  jaká je..

Po skončení manifestací začala práce na vytvoření nového systému. Vedení  se ujali vyškolení agenti západních centrál v čele s Klausem. Charta 77  byla plná komunistů a proto byla rychle vyšachována (až na Havla) ze  hry. A noví pánové začali hospodařit. To oni po listopadu nastolovali  kapitalismus se všemi jeho krásami. Dokonale si prostudovali  kapitalismus; bohužel jen tu divokou verzi.

Že jsou lidé zklamáni vývojem není pochyb. Bohužel tady není nikdo, kdo  by měl recept na nápravu neúnosných poměrů. Nakonec jsem na internetu  našel řešení, jenže sám autor věděl, že nemáme nikoho, kdo by řekl:  "Chci socialismus, lidově demokratické zřízení, pojdme na něm pracovat.  Máme čtyřicet let praxe, známe chyby i dobré věci, pojďme o tom  diskutovat a hlavně jednat." Bohužel nikoho nemáme. Zvlášť v rozmazlené  Praze nemáme. "Evergreeny" o sociálních jistotách jsou obehrané a  vyčichlé a neřeší zásadu. Ten kdo se k nim modlí, nic nevymodlí.

Ale jak se u nás říká - nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně. A  dnešní věrchušku už nemiluje nikdo. To musí jednoho krásného dne  prasknout. A až se tak stane, tak to určitě nebude sametová revoluce.  Rád bych se toho dožil.

ZEMĚ NEVZKVÉTÁ, LŽI A NENÁVISTI SE DAŘÍ NEBÝVALE DOBŘE. PRAVDA A LÁSKA NIKDY NEZVÍTĚZÍ.


Ing. Josef Vít
17. listopadu
NETSOCAN