NETSOCAN
Číslo 9 -- ZÁŘÍ 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Proč Česká strana ústředně výkonnově výborová prohrála eurovolby?

ČLÁNKY
 Čaroděj-zloděj alias liberalismus
 Liga gentlemanů proti Grossovi
 Euthanasie českého zdravotnictví...
 Klamání voliče politickou stranou?

NETSOCAN MONITOR
 V Iráku je 30 000 žoldnéřů
 Co je příčinou Bushových přebreptů
 Biologie je věda. Jde v ní o fakta, a ne o ...
 Stydím se za svého premiéra
 Ostudný Gross
 Psa bych mu nesvěřila
 Post mortem


o
Proč Česká strana ústředně výkonnově výborová prohrála eurovolby?

o V článku Post mortem (trend č. 6) se Jiří Paroubek pokusil v osmi bodech vysvětlit důvody nejtěžší volební porážky českých sociálních demokratů v jejich 116-ti leté historii, kterou bylo zvolení pouze dvou poslanců ČSSD (z 26) do Evropského parlamentu. NETSOCAN se pokusí jeho bezesporu zajímavé názory glosovat a postupováno bude dle autorova původního pořadí.

1. "ČSSD je bez konkurence nejrozhádanější politickou formací české politiky. Zlomem v pohledu české veřejnosti na ni byla prezidentská volba."


o Názor, že se voliči od ČSSD odvrátili kvůli fiasku jejich kandidátů při prezidentských volbách připadá poněkud diskutabilní. Nerevanšovali se voliči ČSSD při eurovolbách spíše za to, že je tato strana sama kuriózně potrestala za jejich předchozí přízeň současným zdražením jídla a internetu? Proč by měli volit soc. dem. politiky, kteří se ihned po vstupu do vlády počali starat o to, jak omezit sociální dávky a vpodstatě tak postihovat především ty nejchudší?
o Samotná rozhádanost soc. dem. politiků - která je náhražkou a přímým důsledkem neexistence vnitrostranické diskuse, jejíž příčinou je neexistence příslušného média a současně i nezájmu stranického establišmentu o skutečnou vnitrostranickou diskusi i demokracii - voliče odrazovat nemusí. Voliči ostatně vědí, že se tak děje ve všech partajích - ať již "pod pokličkou" či přes média.
o Kdyby v ČSSD proběhla před prezidentskými volbami skutečná diskuse, pak by se nejspíše objevil i matematický důkaz, se kterým přišel později P. Rychetský o neprůchodnosti kandidatury M Zemana při společné volbě poslanců a senátorů a jistě by byl hledán kandidát průchodnější - a nejspíš i kvalitnější než M. Zeman, možná J. Dientsbier...
o Autor ve svém příspěvku zcela opomněl zmínit podstatně větší a aktuálnější trapasy ČSSD než neslavnou volbu prezidenta; totiž Špidlovo jmenování soc. dem. eurokomisaře, následnou rezignaci rádobyeurokomisaře a následné mdloby Špidlovy jako reakci na oznámení rezignace...
o V neposlední řadě lze poukázat, že tradičně rozhádaná ČSSD již dvakrát vyhrála volby, zatímco tradiční "klidná síla" - lidovci - nikdy výrazných úspěchů nedosáhli.

o 2. "Kdyby měla koalice o pět mandátů ve Sněmovně více, vypadala by konzistentnost vládní koalice zcela jinak."


o Průměrný volič nad konzistentností vládních koalic asi příliš nedumá. Spíše ho zajímají výplody a chování této koalice, konkrétně ochota ČSSD plnit své volební sliby. Nu a Špidlova neochota dostát volebnímu programu ČSSD vyústila v masovou neochotu voličů dostavit se k eurovolbám, k bujaré radosti opozice.
o Konzistentnost vládní koalice, která by měla o pět mandátů více díky US-DEU a KDU-ČSL by, bohužel, skutečně vypadala zcela jinak... Ale nebyla by vyloučena ani obdoba její nekonzistentnosti při složení současném.

o 3. "Nezbytnost provést reformu veřejných financí, která - nedostatečně rychle a precizně provedená - nebyla veřejností pozitivně přijata."


o V tomto případě voliči nejspíše akceptovali argumentaci ODS, která tvrdila, že ČSSD zvítězila v předchozích parlamentních volbách díky podvodné volební kampani, ve kterém slibovala voličům světlé zítřky, ale po vstupu do Strakovy Akademie naznačila, že světlým bude možná až nějaký po-po-po-zítřek, čili jako tradičně rok před parlamentními volbami. Český volič prostě není naivním voličem americkým, který tleská nějakému Schwarzeneggerovi za to, jak mu okázale utahuje opasek. Český volič dobře ví, že nejúčinnějším trestem za podvod je trest co nejrychlejší; a ve vlastním zájmu se zřejmě zachoval velice racionálně.
o Když chceš česká vládo nezaměstnanému, nemocnému či za minimální mzdu živořícímu soc. dem. voličovi ještě utáhnout opasek a nejsi schopna vysvětlit, jak utáhneš opasek voličovi ODS, který už neví co s penězi a tak si alespoň likviduje luxusní automobily v adrenalinových jízdách proti dopravním předpisům, pak jsi prostě špatná vláda a své voliče si nezasloužíš.

o 4. "V. Špidla... Není... mužem, který dokáže lapidárně a třeba (je-li to potřeba) i emotivně vysvětlovat politický postup a záměry ČSSD. Ale ruku na srdce, kdo z vedoucích představitelů ČSSD a ministrů to dokáže? Mnoho takových lidí v ČSSD není."


o Básník chtěl asi říci, že ČSSD chybí druhý M. Zeman. Jenže dobré zboží - kvalitní volební program a jeho poctivé plnění - se jak známo prodává samo. Vypjatá emotivní obhajoba evidentních kiksů ČSSD by mohla působit spíše kontraproduktivně. Mohla by vést například k záviděnínehodným přezdívkám typu Prolhanej Tonda (Tony Liar), jak se stalo Blairovi v případě směšných argumentů (např. že Saddám může za pár minut s použitím ZHN napadnout USA), jimiž emotivně vysvětloval zločinnou agresi proti Iráku...


o 5. "Dlouholetá pasivita špiček ČSSD v konfrontaci s politickými odpůrci, s ODS a KSČM..., tak, aby se ukázaly přednosti programových řešení a kompetentnost soc. dem."


o Hrozí reálné riziko, že hloubavější volič si tuto pasáž vysvětlí tak, že jej špičky ČSSD považují za idiota neschopného pochopit grandióznost soc. dem. programu vlastní hlavou. Zmíněné přednosti programových řešení a kompetentnost soc. dem. volič přece pochopil, což dokazuje vítězství ČSSD v předchozích parlamentních volbách... Problém ČSSD spíše tkví ve skutečnosti, že za své politické odpůrce nepovažuje nynější koaliční partnery, kteří jsou rádi u korýtek ve spolupráci s ČSSD, ale ještě raději by chrochtali spolu s ODS, a kteří stahují ČSSD k politickému dnu jako olověná koule.

o 6. "ČSSD tak často nereprezentují opravdu ti nejlepší. Tedy lidé odborně na výši, přitom politicky realisticky a umírněně uvažující. Mezi kritéria výběru vůbec nepatří prokázaná schopnost komunikace s médii. Část představitelů ČSSD nevnímá média jako nezbytného partnera zprostředkujícího spojení politiků s veřejností, ale jako nepřítele. Tento postup je třeba zcela změnit."


o Jedním z politiků na nejvyšší odborné výši a přitom politicky realisticky a umírněně uvažujícím byl rozhodně profesor Jiří Horák. Ve volbách v roce 1992 ovšem dopadl jako sedlák u Chlumce. Zvítězili nechutní křiklouni, podporovaní k ČSSD zcela nepřátelskými médii. Soc. dem. do vlády přivedl naopak arogantní, a ještě nepřátelštějšími médii všemožně zesměšňovaný M. Zeman. Jednak byl skutečně odborně na výši a současně pro voliče představoval alternativu k dosavadní vládní garnituře. Jak očekávání voličů splnil či nikoli, to je ovšem jiná pohádka; poněvadž k následnému volebnímu vítězství pomohl M. Zeman sociální demokracii především svým hrdinským předvolebním činem - rezignací na funkci předsedy a lídra ČSSD!...

o 7. "Politicky iracionální výroky členů vlády v předvolebním období. Těžko lze například pochopit načasování výroků ministra Kubínyiho..., ve kterých se zabýval možným trestním stíháním své předchůdkyně. Všiml si vůbec pan ministr, že je ČSSD před volbami?... Mohl bych uvést nejméně deset jiných nesmyslných výroků představitelů ČSSD patřičně rozvinutých v médiích, nepříznivě naladěných vůči ČSSD."


o Kam asi dospěje politika, bude-li - obecně vzato - stíhání padouchů ve všech politických stranách v předvolebním období suspendováno, jako politicky iracionální počin? Všechny strany jsou ostatně před nějakými volbami permanentně. Závěrečná myšlenka navíc obsahuje výrazný protimluv k závěru v bodě 6.
o Jak mohou sociální demokraté média ("nepříznivě naladěná" vůči soc. dem.) vnímat jako nezbytného partnera zprostředkujícího spojení politiků s veřejností, když nejušlechtilejším cílem těchto médií, daným jim do vínku jejich vydavateli, je udělat ze sociálních demokratů pitomce? 26. září se autor výňatku, dnes již ministr pro místní rozvoj J. Paroubek, sám účastnil mediální diskuse s hejtmanem Bendlem v pořadu 7 dní na TV Nova. Ačkoliv nepronesl snad jediný iracionální výrok a měl nad svým soupeřem zjevnou argumentační i morální převahu (Bendl dokonce od moderátora "dostal žlutou kartu" za skákání do řeči), prohrál v diváckém hlasování 43:57!
o Nabízí se vysvětlení, že hlasování se účastnil i značný počet diváků dávno již zpracovaných médii "nepříznivě naladěnými" vůči soc. dem. Pronese-li některý politik tu a tam iracionální výrok se může klidně stát. Spíše by neměla existovat média, deklarující se jako nezávislá, objektivní a vyvážená, ale v praxi agitátorsky nepřátelská vůči jakékoli demokratické politické straně. Tato média totiž jednají v zřejmém protikladu s legislativním i věcným smyslem své existence, kterým je povinnost sdělovat za všech okolností pravdu a postupovat přitom vyváženě, nestranně atp.

o 8. "Pokud jde o tyto volby, prostě se nepodařilo sestavit ani přesvědčivou kandidátní listinu ČSSD, ani se nepodařilo této straně formulovat pro volby do EU program, který by měl nosnou a atraktivní myšlenku..."


o Kritiku složení kandidátky ČSSD pro eurovolby nutno chápat jako velice tvrdý úder zasažený establišmentu ČSSD, zejména ÚVV ČSSD, který si od členů-hlupáčků do sestavování seznamu eurokorýtek kibicovat rozhodně nenechal. Klidně se můžeme přejmenovat na Českou stranu ústředně výkonně výborovou.
o Jiří Paroubek, nyní již ministr pro místní rozvoj, má samozřejmě v mnoha věcech pravdu. Skutečným problémem ČSSD však je absence moderní vnitrostranické demokracie. ČSSD volá - a zcela oprávněně - po zavedení všeobecného referenda, kdy budou voliči rozhodovat i v podobně komplikovaných záležitostech, jakým byl vstup ČR do EU; avšak establišment se zuby nehty brání zavedení institutu vnitrostranického referenda v ČSSD, kdy by měli členové sami rozhodovat o podstatných vnitrostranických i politických záležitostech.
o Institut vnitrostranického referenda však zároveň předpokládá existenci média, kde budou moci členové ČSSD mezi sebou zcela svobodně diskutovat jak o personálních, tak o programových i politických záležitostech. Není podstatné, zda toto médium bude mít formu stranického či veřejnoprávního deníku. Podstatné je, že teprve jeho existencí vzniká skutečná vnitrostranická demokracie a názorová pluralita.
o Samotný měsíčník či spíše občasník trend, jinak nesporně chvályhodné dílo profesora Horáka a Jiřího Paroubka, jednak nevyhovuje svojí periodicitou, dále svou orientací výlučně na, s prominutím, jakousi intelektuální aristokracii.
o A nakonec s poukazem, že podobná vnitrostranická demokracie je žádoucí i u všech politických stran, se nejvhodnější variantou jeví existence veřejnoprávního deníku, který by poskytoval adekvátní prostor všem politickým stranám, odborům dalším občanským iniciativám. a který by mj. v rozpočtech politických stran ušetřil i slušnou sumičku.
o Než však tato kýžená éra nastane, může sehrát velice pozitivní roli i sám trend. K tomu je však potřeba, aby přešel nejlépe na týdenní periodicitu a zřídil i kvalitní webovou mutaci. Na webové stránce by byla redakce povinna publikovat všechny(!!!) došlé příspěvky! Příspěvky nekvalitní, pochybné či takové, s jejichž obsahem se redakce v žádném případě neztotožňuje, lze uvést v adekvátně otitulkované sekci webové stránky.
o Nicméně v tištěné týdení (a zatím samozřejmě i v stávající měsíční) verzi trendu musí být o veškerých webových příspěvcích informace!!! Ať již pouhý název příspěvku se jménem autora popř. doplněný větou nebo úryvkem.
o Tištěná verze trendu by měla současně informovat o všech dalších vnitrostranických publikačních aktivitách, případně z nich přebírat příspěvky či zveřejňovovat úryvky.


František Stočes

o
o
o
o

Zdravotnictví pro 21. století

o V diskusi stoupenců jednotlivých systémů přístupu ke zdravotní péči - míněn je tržní systém, systém komerčního pojištění a solidární systém - se polemizuje výhradně o penězích. Jak jinak; žijeme v konzumní společnosti.
o Reálná problematika našeho zdravotnictví se však ukáže až při posuzování jeho ekonomických problémů v kontextu s historickou rolí zmíněných systémů.
o Tržní systém existuje od nepaměti a některé jeho problémy satiroval již Moliére. Především však upírá přístup ke zdravotní péči občanům, kteří si ji nemohou zaplatit. Podle některých údajů dokázal tento systém před 150 lety zajistit adekvátní zdravotní péči pouze pro 15% občanů; a to byl i hlavní důvod, proč byl opuštěn již za Bismarckovy vlády v Prusku. Dostupnost tohoto systému se s prohlubující se finanční náročností moderní lékařské péče stále snižuje a dnes by poskytoval adekvátní lékařskou péči pouze jen 5% občanů.
o Komičnost tržního řešení přístupu k exkluzivním terapiím v současné konzumní společnosti rozesměje humanisty již při představě kdo by využíval exkluzivní terapii např. v tržní hodnotě 25 milionů korun: tuto léčbu by si mohli v první řadě dovolit naši někteří sportovci a komerční i další právníci. Dlouho po nich a úspěšných manažerech by následoval prezident ČR; nu a někde v polovině společenského pelotonu by přišli na řadu profesoři právnických fakult a ostatní vědci...
o Serióznější i kulturnější tu připadá systém dobrovolného solidárního - nikoli komerčního! - připojištění nadstandardních a exkluzivních terapií a v konfliktních případech by (vedle tradičních parametrů - akutnosti choroby, věku pacienta atp.) mělo hrát roli i společenské postavení nemocného.
o Systém komerčního pojištění, který tržní princip vystřídal, přístup ke zdravotní péči podstatně rozšiřuje díky solidaritě mezi zdravými a nemocnými pojištěnci. Nicméně - a příkladem jsou USA - ze zdravotní péče reálně vylučuje chudší občany.
o Současný a vývojově nejmladší systém solidarity nejen mezi zdravými a nemocnými, ale i mezi nejbohatšími a nejchudšími pojištěnci, fungující např. v ČR, umožňuje přístup k adekvátní zdravotní péči již všem občanům; je tudíž nejdemokratičtější i nejhumánnější. Teprve v rámci tohoto systému se zdraví stává skutečným lidským právem!
o Historický a kulturní rozdíl mezi solidárním a tržním systémem se tedy svým způsobem podobá rozdílu mezi absolutistickou monarchií a demokratickou republikou. A z tohoto hlediska lze všechny pokusy o demontáž solidárního systému označit i za barbarství; nehledě na to, že ti, kteří dnes živoří po osmi hodinách vyčerpávající a zotročující práce přijdou nádavkem o zdraví.
o Nicméně naprosto oprávněná diskuse souvisí se současnou obrovskou finanční ztrátovostí solidárního systému, s otázkami dostupnosti exkluzivních terapií a financování dalšího rozvoje.
o Tak jako by demokracie nemohla fungovat, kdyby drtivá většina občanů či institucí odmítala dobrovolně respektovat demokraticky přijaté normy chování, podobně i solidární zdravotnický systém vyžaduje adekvátní etickou a kulturní vyspělost jeho účastníků. Z tohoto hlediska lze za barbarství označit i ekonomicky neetické či přímo delikventní chování individuí a subjektů fungujících v systému.
o Za onoho barbara nutno označit jak pracovníka, kterému zaměstnavatel naznačí, že pro něho nemá měsíc práci a doporučí mu toto období "promarodit", a on skutečně získá nemocenskou na základě simulace; ale i nezaměstnaného, který přestane pobírat dávky v nezaměstnanosti a chová se jako předešle zmíněný simulant.
o Jistě, dopustí-li se oněch nemorálností občané nacházející se v tíživé existenční situaci, lze tu připustit polehčující okolnost; nikoli však prominutí jejich delikventního chování neboť jeho důsledkem je nižší kvalita zdravotní péče jejich spoluobčanů.
o Pokud však budou - a právem - opovrhováni a odsouzeni tito smolaři, dostavuje se nezadržitelně otázka: Jaké opovržení a jaké tresty pak zasluhují ti, kteří ze systému doslova tyjí - lhostejno zda se jedná o lékaře, nákupčí, manažery, dodavatele techniky či farmak atp. - a podobni hyenám odsávají ze systému tisícinásobné i vyšší sumy než předešlí nešťastníci?
o Současný solidární systém představuje civilizační vrchol v přístupu občanů ke zdravotní péči. Je tudíž nezbytné jej náležitě oceňovat a současně chránit před pokusy o jeho zneužívání a rovněž bránit před snahou o jeho demontáž či hybridizaci vpouštěním nejrůznějších anachronických praktik.
o Nyní je zřejmé, že barbarskou demontáž solidárního systému, argumentačně připravovanou tirádami o vyšší efektivnosti systému tržního třeba odmítnout, neboť zefektivnění systému lze dosáhnout daleko kulturnější metodou - účinnou kultivací společnosti!
o K této kultivaci musejí přispět všichni: politické strany, edukativní systém i média. Spočívá totiž nejen v racionální a účinné osvětě občanů, ale předpokládá současně i odhalování a postih konkrétních delikventů zneužívajících systém (což mj. předpokládá institut majetkových přiznání) a vědomých si zároveň veřejného opovržení za svůj evidentní hyenismus.
o Rozhodně je však třeba odmítnout byrokratické výtvory konzervativních, liberálních či některých exbolševických politiků, kteří svoji neschopnost stíhat a trestat delikventy kompenzují kolektivním trestáním skutečně nemocných pojištěnců; a sami se velkopansky - např. jako poslanci či ministři - z jimi vytvořeného systému dokonce vyřazují.
o Detaily jako různé poplatky či příplatky by měly fungovat rovněž v solidárním (a nikoli v byrokratickém) režimu; případné bonusy za nečerpanou péči by měly mít stejnou absolutní výši pro všechny plátce, aby se posílila vůle k péči o zdraví u chudších pojištěnců.
o Solidární systém samozřejmě nevylučuje nejrůznější podnikatelské formy subjektů poskytujících zdravotní péči; mezi vývojově nejmladší, vysoce funkční a tudíž nejmodernější zde patří zaměstnanecké akcionářství. Je skutečně s podivem, že soc. dem. politikové tuto alternativu zcela pomíjejí.
o V zásadě stojíme na historické křižovatce. Buďto se vydáme cestou efektivního zkvalitňování etiky účastníků solidárního systému čili všech občanů, a tudíž cestou další kultivace společnosti i demokratického systému; nebo vpuštěním tržních principů do oblasti zajišťující základní lidské právo - právo na zdraví - přispějeme k další atomizaci naší (západní) konzumní kultury, která, bohužel, mj. i tím, že již není schopna vlastní biologické reprodukce, možná zatvrzele kráčí ve stopách upadající a zanikající antické říše Římské.
o To vše by měli mít (a zejména před volbami) na paměti především soc. dem. politikové zabývající se zdravotnictvím, a kteří nezřídka utrží debakl v diskusích se svými konzervativními či liberálními oponenty.
o Nechávají se totiž vmanévrovat do sporů o dílčí problémy aniž by dokázali patřičně zdůraznit - asi i s mylným domněním, že občané či mediální pracovníci tato fakta znají -, že se bojuje o nejvyšší kulturní statek České republiky.


Redakce














NETSOCAN MONITOR


V Iráku je 30 000 žoldnéřů

"Tyto soukromé společnosti už začínají připomínat středověké žoldnéřské bandy..." Mezi žoldnéři je však řada bývalých profesionálních vojáků zejména z východní Evropy... Problém je v tom, že obvykle nejsou pod kontrolou a nechávají se najímat kýmkoli na různé "špinavé práce"... A soukromé firmy jsou také spokojené. Jejich roční obrat se podle odhadů pohybuje v miliardách dolarů. (Lidové noviny, 23. září 2004).

Světový četník už zjevně blbne na kvadrát a dělá vše pro to, aby Arabové měli co nevíce racionálních důvodů pohrdat západní civilizací. Bushovo barbarské tažení proti Iráku je tím nejzávažnějším argumentem pro neodkladné zřízení mezinárodního tribunálu pod patronací OSN, sestaveného z renomovaných světových soudců, který by posuzoval zločiny politiků bez ohledu na jejich původ. Pisálkové, kteří proti něčemu podobnému neustále brojí, žijí stále ještě v době, kdy jako nejsilnější politický argument fungovaly dělové čluny a mravy hodné 21. století do jejich mozků zjevně nedoputovaly.



Co je příčinou Bushových přebreptů

Americký prezident George Bush není hloupý, je jen blázen, nebo se u něj začíná přinejmenším projevovat počínající stařecká demence. K takové diagnóze dospěl na základě rozboru pověstných Bushových přeřeknutí michiganský lékaž Joseph Price...(MF DNES, 18. září 2004).

Bez komentáře reprodukujeme některé Bushovy bláboly, které si vybral Umberto Eco v článku Jazyk nejmocnějšího muže planety (MF DNES 8. 3.): "Pokud neuspějeme, riskujeme nezdar..." "Naše životní prostředí neohrožuje znečištění. Mají to na svědomí nečistoty v ovzduší a ve vodě..." "Musel bych se zeptat tazatele. Neměl jsem příležitost zeptat se tazatelů na otázku, kterou mi kladli..." "Věřím, že jsme na nezvratitelné cestě ke svobodě a demokracii - ale to se může změnit..." "Jsem plný naděje. Ve Washingtonu je samozřejmě hodně ctižádosti. Ale doufám, že si ctižádostiví lidé uvědomují, že mají větší pravděpodobnost dosáhnout úspěchu, kde úspěchem je opak selhání..." "Upřímně řečeno, učitelé jsou jedinou profesí, která učí naše děti..." "Budeme mít ty nejvzdělanější Američany na světě..." "Zemní plyn je hemisférický. Říkám mu hemisférický, protože jde o surovinu, kterou můžeme najít v našich čtvrtích..." "Vím, že lidské bytosti a ryby spolu mohou pokojně koexistovat..." "Mluvil jsem s Vincentem Foxem, novým mexickým prezidentem - znám ho - o tom, že budou do Spojených států posílat plyn a ropu, abychom nebyli závislí na zahraniční ropě..." "Čím dál více našeho dovozu pochází ze zámoří..." "Máte také černochy?..." (K brazilskému prezidentovi F. Cardosovi). "Moje cesta po Asii začíná v Japonsku z jednoho dobrého důvodu. Už století a půl tvoří Amerika a Japonsko jednu z velkých a trvalých aliancí moderní doby..." "Chápu, že napětí na Středním východě vytváří napětí v celém regionu..." Dále bez komentáře připojujeme názor Noela Gallaghera ze skupiny Oasis který si všímá ještě další věci: "Vždycky když v Bílém domě vládne nějaký slaboduchý pravičák s biblí v hlavě - jedno jestli Bush, jeho otec nebo Ronald Reagan - dojde k válce."



Biologie je věda. Jde v ní o fakta, a ne o nezávaznou hru se slovy

Skutečnost, že dva známí tuzemští komentátoři v krátkém čase po sobě hledají argumenty ve vědním oboru, o kterém zjevně nemají ani základní informace, může být jen náhoda. Možná jen podlehli tlaku prostředí. Strategie "čím méně vím, tím sebevědoměji se tím oháním" je totiž nyní velmi populární, například mezi tuzemskými politiky. Jenže pokud pánové v podobných rádobyvědeckých komentářích budou pokračovat, mohou se dostat i do temnějších vod, než jen na úroveň tuzemských politiků. Mohou nakonec doplout třeba až do společnosti podobně znějících pseudobiologických "argumentů", které stály při zrodu eugenického projektu "Der Lebensborn". A jejich propagátorem tehdy byl člověk, v biologii zřejmě stejně sečtělý jako pánové Doležal a Klíma, tedy říšský vůdce SS Heinrich Himmler. (Lidové noviny, 16. září 2004).

Zde se naráží na velice závažný problém: nezávislá média, která informují o společenském dění, popisují společenské jevy a pokoušejí se je hodnotit a vysvětlovat, by se měla až úzkostlivě držet pravdy. Jestliže Rudé právo popisovalo agresi SSSR proti ČSSR 21. srpna 1968 a následnou okupaci jako bratrskou pomoc, pak se jednoznačně znemožnilo. Podobně se dnes znemožňují média, která agresi USA proti Iráku popisují nikoli jako mezinárodní zločin, ale jako bratrskou pomoc západní dmokracie iráckému lidu. Stejně exaktně by se měli samozřejmě vyjadřovat i politikové! Prohlásí-li např. Miloš Zeman - S teroristy se nejedná, s teroristy se bojuje! - pak zcela ignoruje historickou pravdu (dojednání míru v Severním Irsku mezi britskou vládou a politickým křídlem teroristické IRA); a tímto iracionálním prohlášením potěší nejvýše válečné štváče. Humanisté, kteří si představí další zástupy obětí, jako naprosto logického důsledku této politické pokleslosti, však musejí pocítit zděšení. Povinností politiků totiž je nejprve jednat a teprve pak, možná, válčit!



I teror je dílo lidského ducha

Zažili jsme náboženský teror v Severním Irsku, teror evropských Rudých brugád podle Trockého, čínských dětí podle velkého Maa, teror polpotovských intelektuálů,, nacionalistický teror Basků. Trvale běží teror Palestinský... Dobyvatel Cortes vraždil pohany - včetně dětí. Chtěl ro jeho bůh... Z muslimského světa se teď ozývá, že vraždění v Beslanu poškodilo islám... Proč neřekne některý z předních islámských politiků: terorista nepřijde do ráje, přijde do pekla?... Když vzal za své ničemný svět Trockého, vzali za své i vrahouni, které inspiroval. To je poučné. Změňte tento způsob islámu. Do té doby poteče krev. (MF DNES, 7. září 2004).

Karel Steigerwald zapomněl připomenout několik věcí. Prvním a nejvyšším teroristou v dějinách je jak známo Hospodin, který Izraelským slibuje "A shladíš všecky národy, kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Neslituje se nad nimi oko tvé.."! (5. kniha Mojžíšova, kapitola 7.). Chce snad žádat přepis Starého zákona? Rovněž heslo Smrt tyranům, ať žije teror! nepochází od trockistů, ale od Svobodných zednářů z dob Velké francouzské revoluce. Chce postavit Svobodné zednáře mimo zákon? Proč K. Steigerwald záměrně zamlčuje (či nezná?!) skutečnost, že náboženský teror v Severním Irsku zanikl rychle poté, co britská vláda vstoupila do jednání nikoli s náboženskými, nýbrž politickými vůdci teroristů a dojednala oboustranně přijatelné politické podmínky vedoucí k zastavení teroru! Pokud je oním původním motivem čečenských, arabských či palestinských teroristů národně osvobozenecký boj, touha po realizaci vlastního národnostního citu - tedy stejný primární motiv, vedoucí ke vzniku Státu Izrael, pak jej žádné fantasmagorické nabádání ku změně výkladu islámu nezastaví. To je poučnější. Neboť takovýto teror lze velice rychle zastavit cestou politických jednání! Přímými spoluviníky dnešního terorismu, včetně jeho obětí jsou bezcitní politikové, kteří a priori prohlašují: S teroristy se nejedná! S teroristy se bojuje!



Stydím se za svého premiéra

Stydím se za to, že předsedou vlády České republiky je pan Stanislav Gross. Osobně ho vůbec neznám a dobře si uvědomuji, že to, co vidím, je pouhý jeho mediální obraz, jakýsi nehmotný duch jeho politické tváře... Naše vláda mi tím v podstatě předala poselství o postupně mizející důležitosti pevných osobností, které mají transparentní vlastní názor a dovedou ho srozumitelně sdělit veřejnosti. (Lidové noviny, 27. srpna 2004).

Milé Lidové noviny a pane klinický psychologu P. Moosi, modifikace známého bonmotu tvrdí, že máte přesně takového premiéra jakého si zasluhujete (čímž vůbec nejsou hodnoceny kvality S. Grosse). ČSSD například disponuje velice skromnou osobností, která má vlastní pevný a transparentní názor, ale bohužel ho nemůže srozumitelně sdělovat veřejnosti protože ten názor jaksi nerezonuje s názorem Lidových novin. Svůj charakter tato osobnost transparentně prokázala již na počátku 90. let, kdy rezignovala na svoji poslaneckou funkci ve Federálním shromáždění kvůli obvinění ze spolupráce s STB a domohla se soudního očištění své dobré pověsti. Spolu s ní byla tehdy obviněna ještě řada dalších poslanců, kteří ovšem vesele poslancovali dál... Svoji vynikající angličtinu, mezinárodní renomé i schopnost komunikovat se všemi diplomaty světa tato osobnost prakticky předváděla po celé období svého úspěšného působení v jedné z nejvyšších funkcí v OSN. Tato osobnost se jmenuje Jan Kavan a pan klinický psycholog nechť si nyní spočítá, kolikrát např. Lidové noviny ocenily jeho práci a přínos pro ČR a kolikrát proti němu naopak vystřelily otrávený šíp.



Ostudný Gross

Pro mne jako občana ČR je úděsné vědomí, že mne a celou ČR reprezentuje tento mladý muž typu svazáckého funkcionáře, kterému stačí pár naučených frází. Z výroků pana premiéra je zjevné, že není vzdělaný, má velmi úzký rozhled a zájmy, žádnou potřebnou životní zkušenost. Ani ti nejlepší a nejerudovanější poradci nemohou pomoci zakrýt podstatu jeho osobnosti... Dělá ostude i vlastní straně. (Lidové noviny 3. září, z dopisu čtenářky Zory Jančuškové).

Poněvadž premiér Gross pro mnohé představuje svůj "pouhý mediální obraz a jakéhosi nehmotného ducha vlastní politické tváře", pak se v podstatě nemá za co stydět, neboť on sám je vlastně výtvorem médií. Paní Zora Jančušková zřejmě nečte noviny a nejspíše právě spadla s Marsu: ona vůbec neví, že Stanislav Gross již po dlouhou dobu kraluje na nejvyšší příčce žebříčku nejoblíbenějších českých politiků. ČSSD na něho musí být naopak pyšná! Stydět se musí ČSSD spíše za česká média: navrhne za premiéra nejoblíbenějšího politika v zemi a od médií sklidí jenom urážky!



Psa bych mu nesvěřila

...v jaké situaci jsme se octli poté, co do křesla premiéra dosedl Stanislav Gross... Tato volba nás degraduje na úplné idioty, kterým je jedno, kdo rozhoduje o závažných věcech a kdo nás reprezentuje. Pro podobná individua se v naší rodině vžilo lapidární označení: Psa bych mu nesvěřil. (Lidové noviny, 3. září 2004, z dopisu čtenářky Jaroslavy Kroupové).

Velectěná paní Jaroslavo. Až si někdy otevřete učebnici dějepisu, zjistíte, že podstatně mladšímu politikovi než dnešnímu S. Grossovi byli svěřeni nejenom psi, ale i koně dokonce včetně jezdců. Tento mladičký politik pak vytvořil jednu z největších říší antického světa. Jmenoval se Alexandr Makedonský a říkají mu Veliký. Náš mladičký premiér mu zatím kromě kariérou zdatně konkuruje i svým jménem: alespoň po celém širém a německy hovořícím teritoriu je již dnes nazýván Stanislavem Velikým. A nakonec ještě dobrou radu: svého psa paní Jaroslavo rozhodně nesvěřujte zejména námi i vámi voleným flákačům v Poslanecké sněmovně a Senátu ČR, kteří nebyli za patnáct let svého státničení schopi ústavně zajistit rozumnou věkovou hranici pro funkci českého premiéra. Například jistý šlechtický zástupce lidu za KDU-ČSL prý - alespoň dle titulku MF DNES - buď Řídí firmu, poslancuje nebo čistí zelí...



Post mortem

Mezi kritéria výběru vůbec nepatří prokázaná schopnost komunikace s médii. Část představitelů ČSSD nevnímá média jako nezbytného partnera zprostředkujícího spojení politiků s veřejností, ale jako nepřítele. Tento postup je třeba zcela změnit... Mohl bych uvést nejméně deset jiných nesmyslných výroků představitelů ČSSD patřičně rozvinutých v médiích, nepříznivě naladěných vůči soc. dem. (trend, č. 6. 2004).

Vyjádření obsahuje výrazný protimluv. Jak mohou sociální demokraté média (nepřátelsky naladěná vůči soc. dem.) vnímat jako nezbytného partnera zprostředkujícího spojení politiků s veřejností, když nejušlechtilejším cílem těchto médií, daným jim do vínku jejich vydavateli, je udělat ze sociálních demokratů pitomce? 26. září se autor výňatku, dnes již ministr pro místní rozvoj J. Paroubek, sám účastnil mediální diskuse s hejtmanem Bendlem v pořadu 7 dní na TV Nova. Ačkoliv nepronesl snad jediný nesmyslný výrok a měl nad svým soupeřem zjevnou argumentační i morální převahu (Bendl dokonce od moderátora "dostal žlutou kartu" za skákání do řeči), prohrál v diváckém hlasování 43:57. Nabízí se vysvětlení, že hlasování se účastnil i značný počet diváků dávno již zpracovaných médii, nepříznivě naladěnými vůči soc. dem. Pronese-li některý politik tu a tam nesmyslný výrok se může klidně stát. Neměla by však existovat média, deklarující se jako nezávislá, objektivní a vyvážená, ale v praxi pak agitátorsky nepřátelská vůči demokratické politické straně.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla 3. října 2004.
NETSOCAN