NETSOCAN
Číslo 9 -- ZÁŘÍ 2005 ---Ročník IV.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Demokracie potřebuje čtvrtý pilíř

ČLÁNKY
 Pozemšťané, vítejte na palubě Země!
 Z mladičkého dělníka za patnáct let premiérem

GLOSY
 Memento 11. září a hloupí bílí muži

NETSOCAN MONITOR
 Socialismus na rozcestí
 Korupce ničí Německo
 Shakespeare versus reality show
 Dezorientováni blahobytem?
 Invaze izolacionistů aneb k válce v Iráku nemělo dojít
 Voda zatím vítězí a Bush prohrává


o
Demokracie potřebuje čtvrtý pilíř


Následující ukázky jsou vybrány ze stejnojmenného článku, uveřejného v internetové médiu Marathon. Autor Zdeněk Trinkewitz zde posuzuje, zda dosavadní tři pilíře dnes nejrozšířenější ústavní parlamentní demokracie - tzn. moc zákonodárná, výkonná a soudní - dokáží plnit své poslání v moderní společnosti, vyznačující se vznikem nové "velmoci" zvané média.


o ...V Listině základních lidských práv a svobod, dnes mezinárodně akceptované, chybí právo každého člověka na spravedlivý podíl ze společenského produktu, který by mu zaručoval důstojnou hmotnou i duchovní existenci...
o - v období mezi volbami nemají občané možnost ovlivňovat výkon moci, i když je v rozporu s předvolebními sliby a evidentně ignoruje jejich zájmy a vůli...
o Nastává období, kdy se významné světové populační, kulturní a ekonomické regiony snaží emancipovat od všeobecné globální nadvlády USA. Jmenujme Evropu, Japonsko, Čínu, Indii a Jižní Ameriku. Všichni tito pretendenti účasti na řízení světového dění se hlásí k demokratické formě vlády, nikoli však shodné s jejím americkým typem. ..
o Odstrašující zkušeností z šablonovitého a předčasného zavádění parlamentní demokracie a liberální ekonomiky je historie většiny afrických států po dekolonizaci, když se vývoj zvrhl k diktaturám a krvavým občanským válkám. V různé míře je tomu podobný i vývoj ve státech východní Evropy po pádu komunismu...
o Naproti tomu autoritativní režimy s formální demokracií v Jižní Koreji, Taiwanu, Malajsii, Singapuru a Chile, dnes i v Číně a Vietnamu, vykazovaly a vykazují pozitivní společenský rozvoj, který i politicky postupně spěje k úplnější demokracii.
o Buržoazní (eufemisticky zvaná „občanská“) parlamentní demokracie, jakou praktikují s menšími rozdíly USA a západní Evropa, stále více vylučuje z rozhodování občana a voliče, jehož role se redukuje jen na občasné volební akty, při kterých je zkresleně informován o charakteru a programech politických stran a politiků, které má volit. Kritika společenských poměrů je téměř vyloučena monopolem informačních medií a redakční cenzurou nežádoucích názorů...
o Toto „odcizení“ občanů politice by mohla vyřešit demokracie přímá (nebo alespoň přímější)..
o Přímá demokracie je často nesprávně ztotožňována s používáním referend a plebiscitů...
o Pravým důvodem odmítání přímé demokracie je obava vládnoucí elity z účinné kontroly politické moci ze strany občanů a ze ztráty jejích politických a hospodářských privilegií.
o Přesto existuje reálná cesta k přímé demokracii. Je jí soustavné uplatňování a rozšiřování systému subsidiarity v politickém systému a státní správě. Znamená to přenášení všech rozhodovacích pravomocí na nejnižší možné stupně, nejblíže k místu jejich uplatňování...
o V oné době se také již rozvíjela nová moc, jejíž význam byl původně malý a se kterou teoretici demokracie ještě nepočítali. Byla to moc informací, která je dnes nejméně tak významná jako první tři a proto i ona musí být podrobena nejvyšší ústavní kontrole. Zabezpečení a obrana demokracie v dnešní době to nutně vyžaduje...
o Významnou nedostatkem demokracie a přímou hrozbou pro ni je absence institucionální záruky úplnosti, pravdivosti a včasnosti informací pro občany a možnosti šíření názorů všech občanů, kteří se chtějí veřejně vyslovit.
o ...dochází k postupné demontáži dosavadního demokratického systému vlády, ve kterém (sice nedokonale: W.Churchill), je zdrojem vládnoucí moci vůle většiny občanů-voličů. Je nahrazován vládou nevolené globální oligarchie, která se rekrutuje z vlastníků a top-manažerů nejbohatších nadnárodních obchodních korporací. Tato oligarchie je mocnější a bohatší než politická reprezentace i těch dnes nejmocnějších států, kterou může stále více nerespektovat nebo si ji podřizovat. Je evidentní, že tato oligarchie nerozhoduje o společenských procesech podle zájmu většiny lidské populace, ale jen podle kriteria svého nejvyššího zisku bez možnosti veřejné kontroly.
o Stále narůstající až totální kontrola všech druhů informačních medií je významným prostředkem realizace tohoto převratu. ..
o Je zřejmé, že vlastnictví informačních medií a jejich ovládnutí je určující podmínkou politické moci a vlády. Pokud má být zaručena demokratická forma vlády při dnešní úrovni poznání a potenciálu lidské společnosti, je nezbytné informační moc podřídit ústavní kontrole na stejné úrovni, na jaké jsou kontrolovány moci zákonodárná, výkonná a soudní....
o Informační moc jako součást záruk demokratického politického systému by měla být založena na zřízení veřejnoprávních medií všech typů na celostátní a krajských úrovních.
o Z nich televize, rozhlas a internet by byly financovány z všeobecné mediální daně prostřednictvím státního rozpočtu, noviny by byly financovány příspěvkově z prodeje a z rozpočtové dotace. Tato media musí být zcela nezávislá na ostatních institucích státní moci.
o Redakční práce všech těchto veřejnoprávních medií musí být naprosto objektivní (např. podle vzoru BBC) a sloužit co nejúplnějšímu, nejpohotovějšímu a pravdivému informování občanů. Tato media musí mít zcela zakázanou jakoukoli inzerci, jak bude zdůvodněno v následujícím kapitole této úvahy. Velký prostor musí být poskytován jejich příležitostným a nezávislým dopisovatelům, organizování a podpora veřejných diskusí k aktuálním společenským událostem a problémům, vše bez jakékoli redakční cenzury (s výjimkou názorů, jejich šíření je zákonem zakázáno).
o Úkolem mediálních rad by byla kontrola profesionality a objektivity medií, kvalifikovaný a náročný personální výběr jejich profesionálního vedení, což vše musí být zárukou nekompromisního dodržování kodexu novinářské objektivity a pravdivosti...
o Konkrétní vybudování tohoto dalšího pilíře demokracie a podrobné zpracování ústavní změny by jistě muselo být předmětem předcházející široké společenské, politické a odborné diskuse a precizní ústavně-právní práce. Vždyť by šlo o zásadní převratnou změnu v konstrukci demokratické formy vlády, jaká dosud nebyla nikde uplatněna.
o Tato myšlenka jistě narazí na odpor mediální loby, protože ohrozí její monopol na manipulaci s informacemi, s veřejným míněním a zejména s hlasy voličů, tj. se zdrojem její skrývané politické moci i neskrývaných finančních zisků a na odpor zarytých neo-konzervativců v jejich službách.


Celou stať si lze přečíst v revui Marathon číslo 5/2005, č. 62; na adrese: http://misc.eunet.cz/marathon.

Vybral: frs








o

o
o
Vítejte teroristé?

o Pokud někomu připadá divné, že za titulkem není vykřičník, ale otazník, pak brzy pochopí.
o Titulek totiž představuje otázku mířící na několik významných osobností české politiky, které sice teroristy nemilují, ale jednají tak, jako kdyby měly na čele napsáno těch vykřičníků rovnou pět.
o Tedy: Teroristé, nenávidíme vás, ale vítejte!!!!!
o Česká republika by již z povahy svého malého teritoria a závislosti na zahraničním obchodě měla vždy hrát roli vojenské neangažovanosti v konfliktech vzniklých a probíhajících mimo její hranice, a o to více by se měla angažovat v roli zprostředkovatele mírového urovnávání konfliktů.
o Takováto politika není vůbec nereálná! Vždyť i v nejmrazivějších chvílích studené války a za obrovských politických tenzí USA či SSSR připoutat ke svým blokům všemi způsoby co nejvíce států, existovaly země rozlohou srovnatelné s ČR, které v tomto gigantickém souboji zůstaly hrdě neangažované: jen z Evropy lze jmenovat Rakousko, Švýcarsko či Finsko.
o České zahraničně politické úsilí by tudíž mělo směřovat k tomu, aby problematika terorismu byla vyřešena mírovou cestou: jednáním a dohodami mezi stranami - tak jako například v Severním Irsku, neboť jde spíše o konflikt politický a nikoliv náboženský nebo civilizační.
o Aktivní angažmá jako válečníka - a v našem případě si samozřejmě nelze představit jiné než na straně Západu - však může přinést jedině minusy. V první řadě obrovský nárůst rizika teroristického útoku na našem území a samozřejmě obrovské finanční náklady vynaložené na prevenci takového útoku, popř. na vyrovnání eventuálních škod. Případné lidské oběti a vyhozené miliardy budou zmařeny zcela zbytečně.
o Faktem zůstává, že i přes některé okázalé projevy českých válečných štváčů - mezi něž v první řadě patřil pokus exprezidenta Havla připojít nás v březnu 2003 do koalice agresorů napadajících Irák, (který naštěstí značně paralyzoval svým statečným postojem V. Klaus) - nás teroristé poměrně okázale ignorují. Existují samozřejmě způsoby, jak takovéto riziko napadení České republiky zvýšit.
o Miroslav Nožina, pracovník Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, upozorňuje: "Významnou úlohu v tom, zda u nás jednou budou či nebudou explodovat bomby islámských radikálů, zřejmě sehraje vnitřní a zahraniční politika státu... Perzekuce, vyhlašování války terorismu, demonstrativní policejní akce a cvičení či neúčelná účast na vojenských misích kdesi v Iráku situaci jen vyhrocují, vnášejí do společnosti nervozitu, strach, paniku. A právě o to teroristům jde - abychom prchali od každého zapomenutého batohu... abychom se nechávali vyprovokovat k otevřené konfrontaci. Jenom tak lze rozpoutat globální "svatou válku" po níž touží. (MF DNES, 30. července).
o V této souvislosti se pak musí zdůraznit, že skupině lidí (v případě nejagresívnějších person lze patrně ukázat na V. Havla, Cyrila Svobodu, K. Kühnla atp.) jednající - jak vidno - v naprostém rozporu s elementárními zájmy českých občanů, se již podařilo prosadit několik kroků, které riziko, že u nás začnou naprosto zbytečně umírat a trpět zcela nevinní občané, nebezpečně zvýšily.
o Když se již české vojáky nepodařilo přidružit po bok neokoloniálních agresorů, byli do okupovaného Iráku neprodleně posláni alespoň zdravotníci v uniformách, obklopení vojenskou ochrankou.
o Čeští zdravotníci ovšem totálně "selhali": svojí lékařskou péčí věnovanou prostým Iráčanům si - na rozdíl od ostatních okupačních jednotek - začali získávat sympatie irácké veřejnosti. Proto museli být neprodleně staženi a vystřídáni něčím, co alespoň trochu vytvoří zdání okupanta, čili policejními istruktory, cvičícími - z hlediska tamějších vlastenců - kolaborantskou policii.
o Dnes tam již patrně - a vzhledem k dosavadní a oficiální české politice zcela nelegálně - působí (alespoň jak nedávno slibovala zveřejnit jedna z televizních stanic) i česká vojenská rozvědka...
o Posledním a dosud asi nejvýznačnějším pokusem učinit z ČR terč teroristů se stala návštěva "iráckého Husáka" v Česku, jako v první evropské zemi. Bylo by opravdu zajímavé znát skutečné motivy takovéhoto rozhodnutí českých politiků; a nejen proto, že jsme sami zažili okupaci a kolaborantství.
o Nynější irácký prezident vzešel nesporně z relativně svobodných voleb; a byť tamější vítězná strana nezískala oněch pověstných 99% jako v stejně relativně svobodných volbách u nás kolaborantská KSČ, jedná se tak jako tak o paralelu.
o Zatímco okupační Rudá armáda, opřená o naše české kolaboranty nenapáchala v Československu ani desetitisícinu lidských a materiálních škod ve srovnání s okupanty americkými - kteří mohou být v tomto kontextu plným právem nazýváni zabijáky - přesto čeští občané sovětské okupanty nikdy neakceptovali. A kdyby odešli - Husák by politicky nepřežil ani měsíc. Fyzicky by jistě přežil - nejsme Orient. Avšak nynější irácký prezident by bez podpory amerických zabijáků nejspíše nepřežil - jak politicky tak fyzicky - ani týden.
o Vytvoření kolaborantského systému má pro okupanta nesmírnou cenu i jistý půvab: terčem vlasteneckého odboje se již nestávají pouze okupanti, ale současně i kolaboranti a navíc, kolaborant sám má přímo existenční zájem na tom, aby v zemi okupanti zůstali...
o Iráčané šli k volbám za nesrovnatelně těžších ekonomických i společenských podmínek, ale vpodstatě ze stejného důvodu, z jakého volili Čechoslováci: volili mezi tím jestli jim bude přímo rozkazovat cizí okupant nebo domácí kolaborant.
o A každý kdo se snaží namluvit, že irácké instituce vzešlé z těchto voleb jsou skutečně demokratické, tzn. že tamější vláda a parlament hájí zájmy demokratického státu suverénního v domácí i zahraniční politice a svobodně rozhodujícího komu prodá svou ropu a kdo bude provádět rekostrukci rozbombardovaného Iráku, pak úmyslně či bezděčně mate veřejnost.
o Stejně tak připadají naivní představy, že české firmy půjdou do Iráku budovat tamější rafinérie a ropný průmysl. To mohly dělat za vlády vzpurného Saddáma, který se dokázal vzepřít zájmům koncernu Halliburton. Dnes na ně zbydou pouze drobty, odpad a největší rizika; pokud se do Iráku vůbec odváží.
o Pod světlem těchto argumentů pak zůstávají motivy pozvání a návštěvy iráckého Husáka v ČR - v kontextu s možnými riziky - naprosto nepochopitelné.
o Nepochybně jde o velké politické vítězství válečných štváčů, jistě uznale poklepávajících na rámě ministra zahraničí Cyrila Svobody. Nebo v tom lze vidět i pokus o projev nemístné a potrhlé (proto, že víme, co je to okupace) solidarity s - pod stále větším tlakem se ocitajícím britským premiérem; a nebo snad jde dokonce také o výsledek nátlaku Prolhaného Tondy?
o Není snad nakonec duchovním otcem tohoto českého pionýrství mladičký premiérův poradce pro zahraničí?
o Občané mají právo to vědět. V ČR dosud panuje idyla. Ale pokud v důsledku zmíněných aktivit skončí, někdo by měl nést osobní odpovědnost za oběti? A co když se v budoucnosti teroristé zmocní zbraní hromadného ničení?!
o
o

František Stočes





NETSOCAN MONITOR




Socialismus na rozcestí
Vysilovat se bitvou o datum voleb není to hlavní, hlavní je, kdo v těch volbách uspěje. Jak by novopečená koalice komunistů a socialistů vládla. Čekal by nás nový Vítězný únor? Znárodňování? Odchod z NATO? Zatýkání? Možná ano, už nyní Paroubek vyhrožuje chomoutem na zločinná média. Ale takovému obratu nikdo nevěří. Vždycky, když se blíží neštěstí a občanské svobody mizí, lidé to neštěstí spíše jako švejci vítají (konečně bude pořádek) a každému varovnému hlasu se vysmívají. (MF DNES, 26. září).

Autor výšeuvedeného textu, Karel Steigerwald, to určitě nemá lehké. Poněvadž to, že někdo trpí paranoiou ještě neznamená, že po něm nikdo nejde. Patrně není daleko doba, kdy se na svého psychiatra osopí: "Přestaňte mě už konečně uklidňovat, vy Švejku!" A místo psaní takovýchto poplašných článků začne obcházet nábřeží Vltavy aby se ujistil, že tam skutečně nekotví Aurora. Odtud se vydá ke hrobu Klementa Gottwalda zkoumat, zda náhodou není odvalen náhrobní kámen. Nu a večer pak zavolá přátelům do Moskvy, aby mu potvrdili, že Lenin stále leží na svém místě v Mauzoleu. Teprve pak ulehne na lože a usne neklidným spánkem, ve kterém jeho noční můra, premiér Paroubek, velí popravčí četě mířící rovnou na jeho srdce: "Na mladofrontovnickou novinářskou zrůdu - Pal!" Když se celý zpocený probudí, utíká do pražského metra, kde právě živý Paroubek velí velkému protiteroristickému cvičení. Teprve sténání a hystrický řev figurantek a figurantů jej uklidní, poněvadž jej ujistí, že ČR je stále ještě v NATO...



Korupce ničí Německo
Finančníci na frankfurtské burze jsou nervózní. Důležitějšími než čtvrtletní hospodářské výsledky se staly zprávy, které odhalují, kolik manažerů vzalo úplatky nebo založilo tajná konta na Bermudách. ...další manažeři této banky, ...pomohli Helmuthovi Schusterovi v době jeho působení ve Škodovce ve funkci personálního šéfa založit tajná konta a fingované společnosti. ...kancléř německého sjednocení Helmuth Kohl se údajně nechal podplatit zájmovou skupinou obchodníků se zbraněmi. ... i oblíbenec současného kancléře Schrödera, tvůrce velkých sociálních reforem a teď už bývalý klíčový manažer Volkswagenu Peter Hartz, měl nechat podplatit zástupci (sic) odborových svazů a ulehčit partnerům podpis obchodních smluv pomocí obnažených slečen. (Lidové noviny, 18. srpna).

Jak to vypadá, němečtí korupčnící si oblíbili i Česko. Konkrétně pražský noční podnik K5 Relax, kam bývalý personální manažer koncernu Volkswagen vozil své hosty, zřejmě včetně členů podnikové odborové rady automobilky a kde dle vyšetřovatelů utratil téměř 43 000 eur. Navíc pro šéfa odborářů nakupoval ve velkém a za značné částky luxusní šperky. Jen v brazilském klenotnictví nakoupil skvosty za dvacet tisíc eur pro brazilskou krásku, která milovala odboráře z VW... Jedna návštěva v klubu K5 Relax za účelem změkčování tvrdých mzdových požadavků odborářů prý vyšla na 50 000 Kč a jak pravil manažer nočního klubu, taková částka u nich tak tak vystačí na příjemný večer ve dvou. Ano, ekonomická reforma je stále ještě tuze měkká.



Shakespeare versus reality show
...reality show je vlastně bergmanovština (pravil prý Michael Kocáb)... Umění, které diváka zasahuje, zatraceně dobré, a k tomu na vzestupu jako alžbětinské divadlo... V reality show jsou knihy zakázány, zato se novodobá zkouřená Julia ptá svého Romea: "Spali jsme spolu, vole?" Romeo odpovídá dřevěným jazykem: "Já nevím, já byl nachlastanej jako kráva, vole... asi jo, eště sem z toho vyklepanej." Julie se střípkem ženské něhy zaprosí: "Moh bys mě pohladit, vole?" Romeo chlapsky: "Ukaž radši kozy, vole."... Myslím, že s něčím podobným by se na prkna divadla Globe nikdo neodvážil - diváci by tasili kordy a královna Alžběta I. by mobilem přivolala kata. Představitelé našeho státu však mlčí. Pro jistotu. Hlasy těch statisíců voyerů přece nebudou u voleb k zahození. (Lidové noviny, 15. září).

Filmový režisér Vít Olmer možná nevnímá, že je právě svědkem nefalšovaných orgií kapitalismu. Byť možná nejde o úplnou koincidenci, pak brzy poté co poslanci soukromým televizím odsouhlasili vyšší zisky z reklam, rozpoutal se mezi Novou a Primou lítý boj o diváka, potažmo o onen zisk. Takže pravdu bude mít nejspíše jeden klasik, na něhož se dnes masově plije mj. i kvůli tomu, že kdysi napsal: "Jednotliví kapitalisté ovládající výrobu i distribuci mají starost jen o bezprostřední užitek. Dokonce i tento užitek - pokud jde o užitečnost vyráběného nebo směňovaného zboží - ustupuje zcela do pozadí; zisk dosažitelný prodejem je jedinou pružinou jejich činnosti."



Dezorientováni blahobytem?
Příčinou současného společenského, mravního, ekologického a v podstatě morálního marasmu může být i nuda způsobená snadno dosažitelným blahobytem... Existuje však nějaké řešení?... Určitě, ale kdo dnes bude ochoten propagovat skromnost, když se tolik cení bohatství vystavované na odiv a skromné radosti jsou spíše jen takovou kuriozitou, kterou si dopřávají ti, kteří na "nic lepšího" nemají... Řešením je nepodléhat všemožným klišé, ale myslet a snažit se najít si vlastní cestu... A umět si najít čas k sebereflexi - tedy k uvědomění si sama sebe. (metro, 12. září).

Publicista Josef Duben, jako někdejší tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství chtěl možná říci, že česká společnost páchne jako rozkládající se ryba. Usiluje-li však o obnovení starých ctností, jako např. skromnosti, pak by měl vycházet ze známého přísloví, tvrdícího, že ryba smrdí od hlavy. Jenomže jakmile začne ony hlavouny nabádat ke skromnosti, hrozí mu - byť lidovci - vpodstatě obvinění z propagace komunismu... A to dokonce i od spolustraníků!



Invaze izolacionistů aneb k válce v Iráku nemělo dojít
Bushova vláda... mohla zvolit vytvoření skutečné aliance demokracií v boji proti neliberálním proudům vyvěrajícím ze Středního východu. Mohla také zpřísnit hospodářské sankce a zajistit návrat zbrojních inspektorů do Iráku bez toho, aby rozpoutala válku. Mohla se pokusit o nový mezinárodní režim bojující proti šíření zbraní hromadného ničení... Netušíme, jak to v Iráku dopadne. Víme jen, že čtyři roky po 11. září vzestup či pád celé zahraniční politiky Spojených stát závisí na výsledku války, jež se jen okrajově vztahuje ke zdroji toho, co Ameriku toho dne postihlo. Nebylo na ní nic nevyhnutelného... Můžeme jen litovat, že kdy vůbec začala. (MF DNES, 10. září).

Ano, místo racionálních kroků se americká administrativa rozhodla vytvořit alianci patolízalů a rozpoutala i diplomatickou válku mezi spojenci. Na humanistické a skutečně civilizované vlády - jako např. na Belgii, která hodlala soudit válečné zločiny spáchané v Iráku - Bush vyvinul drsný politický nátlak. Francis Fukuyama však o této válce mluví jen o jakémsi nepovedeném mejdanu, po němž některé účastníky pobolívá hlava...



Voda zatím vítězí a Bush prohrává
Jsou to vůbec záběry ze Spojených států? Nepopletli něco v televizi a nevysílají omylem místo obrázků z New Orleansu záběry odněkud ze somálského Mogadiša?... V nejbohatší zemi světa chybí pitná voda, potraviny, pohonné hmoty... Za neschopnost úřadů... je nejvíce kritizován prezident Bush... Starosta New Orleansu,... Připomněl, že žádal desítky milionů na obnovu protipovodňových hrází. Nakonec však, v rámci úspor kvůli misi v Iráku, dostalo město pouhý zlomek této částky. (MF DNES, 3. září).

Skutečnost, že se Washingtonská administrativa pohnula k pomoci New Orleansu až poté, co se starosta tohoto velkoměsta rozplakal, lze vidět i jako americký kolorit. Pokud však protržení hrází nastalo jako přímý důsledek úspor pro možnosti dalšího zabíjení ve vzdáleném Iráku, pak "architekt války" proti Iráku - termínem "architekt války" přitom rozumějme moderní anglosaský eufemismus pro "válečněho zločince" - Paul Wolfowitz, může být již směle nazýván "architektem zkázy". Světové bance byl, jak vidno, vnucen skutečně povedený prezident.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedena 10. října 2005 ve 23:45.
NETSOCAN