NETSOCAN
Číslo 9 --ZÁŘÍ 2008---Ročník VII.
Trestem by byl i život na svobodě

Čin matky Honzíka Rokose byl otřesný. I způsob usmrcení pětiletého chlapce. Nicméně nemohu souhlasit s výší trestu. 24 let v káznici u nás nedostávají ani úkladní vrazi. Navíc, Antonie Stašková byla víc než nemocná svou obsesí, a patří spíš do rukou zdravotníků než bachařek. Její izolace za zdmi vězení společnost nechrání před možnou recidivou, jak je tomu v případech jiných vražd. Je škoda, že naše justice zatím nepřekročila svůj stín.

Soud v Dortmundu v roce 1993 osvobodil vraha své vlastní matky.(Pierre Bellemare: Instinct mortel - 70 histoires vraies, éditions Albin Michel A.S., TF1 Éditions, 1194, str. 213-219) Oběť dlouhodobě terorizovala své příbuzné, až to syn nevydržel a matku zastřelil. Porota se po seznámení s okolnostmi případu rozhodla mladého muže propustit z vazby, a netrestat odnětím svobody. Vždyť už si užil peklo jak za života své nešťastné matky, tak i rozhodnutím vzít spravedlnost do svých rukou. Proč i budoucnost ničit kvůli minulosti? Trest pro člověka je někdy už samotný život. Minulý, ale i ten budoucí. Neměli bychom na to zapomínat!


Miloslav Štěrba, Zlín
7. září 2008

NETSOCAN