NETSOCAN
Dvojčíslo 9-10 -- ZÁŘÍ a ŘÍJEN 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Demokracie = diskuze
 Konečně snaha o modernizaci ČSSD!
 Poznámky k projektu modernizace a demokratizace ČSSD
 Stručný návrh koncepce moderního stranického deníku
 ČSSD musí již kvůli modrým radnicím a senátu dobýt Strakovku!
ČLÁNKY
 Krize rodiny - hrozba pro západní civilizaci
 Mejdan ODS
o Ing. Josef Vít
 Vrhne ODS ČSSD do náruče KSČM?
 Kde je ptačí chřipka dnes?
o Ing. Josef Vít
 I přes fauly ODS vede po volební remíze ČSSD na penalty!
 Tyrannosaurus na Ministerstvu zahraničí ČR?
GLOSA
 Třetí noc pokračovalo v Budapešti střetnutí policie s fotbalovými chuligány
o Ing. Josef Vít
 Proč ČSSD nedbá na svou dobrou pověst?
NETSOCAN MONITOR
 Z bláta do louže
 Saddáma od soudu vyvedli
 K čemu máme humanitní vědy? Orientují nás ve světě
 Děti nemají tržní hodnotu
 Hluboko pod ledem se skrývají špatné zprávy
 Na pohlaví přece jen záleží...
 Kompromis, jenž se vyplatil

o
Stručný návrh koncepce
moderního stranického deníku

o Každý skutečný demokrat, který si uvědomuje význam vnitrostranické demokracie a svobody slova pro správné fungování všech demokratických stran – a současně i skutečnost, že vydávání stranických deníků jednotlivými politickými stranami je z finančního hlediska nerealizovatelné – asi dospěje k představě multistranického deníku.
o Čili k formě veřejnoprávního deníku (s titulem např. České fórum), jehož zpravodajská část by pocházela ze zpráv veřejnoprávní tiskové agentury, a jehož přílohy by sestávaly z vnitrostranických deníků (všech politických stran, které získaly ve volbách např. min. 0.5% i dalších významných společenských sdružení jako jsou odbory).
o Tvorbu těchto stranických příloh by si zcela suverénně zajišťovaly jednotlivé politické strany!
o Každá stranická příloha by měla i svoji přílohu internetovou, čímž by se zajistila publikace skutečně všech materiálů, zaslaných čtenáři. Tištěná část by pochopitelně přinášela informace o všech příspěvcích!
o Tato koncepce by samozřejmě kladla vysoké nároky na redakční práci. Redakce pochopitelně nemůže být schopna ověřovat všechny informace a rozhodovat, zda motivem příspěvku byla dezinformace, provokace, paranoia, emoce atp. To vše, včetně příspěvků s žalovatelným textem (pochopitelně na vlastní odpovědnost autorů) lze zvládnout internetovou rubrikou s názvem např. Bahno.
o Navíc by se jistě objevil příliv autorů v podobě všech stranických funkcionářů, usilujících touto formou o co největší zviditelnění, přičemž na mnohých původních textech poradců by byl asi často autentický pouze podpis funkcionáře (a některé funkcionářky by publikovaly i články psané v mužském rodě, jak na konkrétní případ upozorňuje ve své poslední knize M. Zeman).
o Tento problém - nehledě na fakt, že se jedná o klasický podvod - by se patrně dal zvládnout tak, že právo na otištění celého článku by měl pouze předseda ČSSD (pokud by na tom trval) a další by si již volili nějaký kratší výtah pro otištění a celý příspěvek by byl v internetové příloze
o Pokud by se ČSSD nepodařilo realizovat výše zmíněnou formu veřejnoprávního (a pochopitelně státem placeného) deníku se stranickými přílohami (pro nezájem ostatních politických stran a subjektů), pak existují ještě další alternativy, které by ČSSD měla samozřejmě dát od počátku na vědomí.
o Lze totiž předpokládat, že se proti realizaci tohoto projektu zvedne prudký odpor, jehož skutečné důvody budou ovšem zastírány. Značné tlaky vzniknou zejména ze strany tzv. nezávislých deníků, které si uvědomí jistou hrozbu pro své zájmy i zisky.
o Při selání pokusu o nejširší veřejnoprávní verzi by ČSSD mohla takovýto deník – v jeho jednodušší formě - vydávat společně se subjekty ochotnými i finančně participovat. V úvahu asi přichází verze Českého fóra vydávaného společně s odbory (kterým podobná tiskovina rovněž chybí), Červeným křížem, ženským či mírovým hnutím apod. a také s KSČM (která by mohla ušetřit za Haló noviny). Samozřejmě že by se k tomu měly právo připojit i další politické strany například dle již zmíněného klíče.
o Poněvadž určitá částka státní podpory by jistě nebyla nedosažitelná a navíc by nechyběla ani inzerce, pak by ani tato varianta nebyla neprůchodná.
o Pokud by se ani předešlé varianta pro nezájem ostatních politických subjektů - neralizovala, mohla by se ČSSD pokusit o dohodu s KSČM na transformaci Haló novin v již zmíněnou formu veřejnprávního deníku a finančně na něm participovat.
o Pokřik ze strany tzv. nebo spíše samozvané demokratické politické scény o propojování ČSSD a KSČM by se dal odmítnout s poukazem na náhradní verzi tohoto projektu v důsledku jejich odmítnutí participovat na původní multistranické koncepci veřejnoprávního deníku.
o. Závěrem nezbývá než opět zdůraznit:
o Takovýto deník (přesněji řečeno jeho stranická příloha ČSSD) má šanci na úspěšnou existenci jedině v případě, že bude zcela necenzurovaný, že bude zveřejňovat veškerou komunikaci mezi členy či funkcionáři ČSSD a jejími jednotlivými frakcemi i komunikaci mezi ČSSD a občany, kteří se na tento deník budou se svými názory stále častěji obracet, což nepochybně povede k zvětšení (a možná pozoruhodnému) hard core voličů ČSSD.

František Stočes
4. listopadu 2006



o
o
o
o
Demokracie = diskuze

o Demokracii, která neumožňuje svobodnou diskuzi, lze nazvat přinejlepším byrokracií.
o Byrokrat ihned namítne: cožpak v ČSSD není prostor pro svobodnou diskuzi? Zakazuje se snad někomu svobodně diskutovat na schůzích, konferencích či jiných stranických orgánech? Nemůže se snad kterýkoli člen ČSSD obrátit se svým názorem či problémem na kteréhokoliv stranického funkcionáře? Neúčastní se snad i nejvyšší funkcionáři veřejných debat, kde se smí svobodně diskutovat o jakémkoliv problému?
o To všechno je samozřejmě pravda. Jenomže podobně se mohlo s vrchností diskutovat i za totality a dokonce i v monarchii! Bolševik dokonce vydával svůj deník a povolil vydávání i dalších národně-frontovních novin, ale měl přímo panickou hrůzu z toho, že by se v nich mohlo svobodně psát a diskutovat. Zavedl tudíž cenzuru, čímž se tyto sdělovací prostředky změnily v prostředky agitační.
o V čem se však situace ČSSD, která svůj vlastní a svobodný stranický deník dokonce ani nemá, vlastně liší? Rozdíl je skutečně jen formální, ale výsledek totožný: ČSSD lze z tohoto hlediska nazvat klasickou byrokratickou stranou!
o Stranický deník je „vynálezem“ zakladatelů sociálně demokratického hnutí a tento vynález by měl požívat nejvyšší úcty jako všechny užitečné vynálezy. Lze říci, že moderní stranický deník – což znamená deník necenzurovaný!!! (autocenzurou redaktorů a nátlakem stranického vedení) - je pro správnou funkci vnitrostranické demokracie zcela nepostradatelný. Každý vynález se dá samozřejmě zneužít, a to pilně činili funkcionářští pokračovatelé těchto vynálezců, kteří stranický tisk - jako necenzurovaný komunikační prostředek - zcela po bolševicku změnili v cenzurový prostředek na prosazování osobních zájmů. To čtenáři samozřejmě pochopili; takže se tento vynález, původně znamenající i nemalý finanční přínos pro stranické pokladny, nakonec změnil v makulaturu.
o Právě tento aspekt je patrně hlavním důvodem zániku stranických deníků u západních sociálních demokracií kde „úlohu těchto periodik“ čili hlavně jejich zisky a mocenský vliv ochotně „převzal“ zcela obskurní „nezávislý tisk“. Hlavní otázkou je, zda jde o pokrok, o zdravý vývoj, anebo spíše o úpadkový jev. Vezme-li se v úvahu již s tím korespondující pokles členské základny, pak lze tyto jevy označit za dekadentní.
o Pro sociální demokracie znamenal zánik stranických deníků (kromě již zmíněné degenerace vnitrostranické demokracie) další negativa.
o Zánik stranického deníku znamenal zánik komunikace stran s občany a tím i způsob, jak jednak formovat co nejpočetnější voličské hard core a rovněž zvyšovat počet členů i sympatizantů.
o Sociální demokracie se rovněž dostávají do obtížnější politické pozice, poněvadž velká většina médií straní jejích politické konkurenci, hájící zájmy menší, avšak bohatší až oligarchické části společnosti! A rovněž přicházejí i o finanční zisky, které by plynuly do jejich pokladen v případě, že by dokázaly vydává skutečně moderní obdobu stranického tisku.
o V případě ČSSD místo redakce stranického deníku tak máme v Lidovém domě PR-oddělení. Roli diskuze o společenských problémech a zájmech členské základny i občanů - voličů, o programu atp. přebral vlastně marketing. Strana financuje výrobce stupidních hesel jako např. Jsem sociální demokrat – a myslím to upřímně! Místo jazykových korektorů dnes fungují vizážisté a image-makeři a mastermindové megakampaní.. Nehledě na nemravnost takové praxe – jde to všechno fakticky nedobrovolně z kapes daňových poplatníků, pak jako výsledek ve straně místo demokracie panuje klientelismus. Místo rozšiřování hard-core voličů ČSSD výrobci hesel naopak rozšiřují hard-core posměváčků ČSSD.
o Místo svobodné diskuze na stránkách stranického tisku se objevují obskurní tiskoviny typu „metro“, a ve velkých médiích jsou financováni (což lze ale chápat spíše jako eufemismus pro korupci) „spřátelení novináři“, jejichž úkolem je zlepšovat image stran; přičemž se vůbec nebere v úvahu, že tito novináři mohou publikovat stejně jenom to, co jim schválí vydavatel. Místo svobody informací funguje netransparentnost, místo názorového střetu korupce i naprostý úpadek novinářské etiky!
o Polistopadová historie deníku ČSSD, Práva lidu, zaniklého fakticky v roce 1992 z finančních důvodů, má pochopitelně svoji dobovou specifičnost (nehledě na to, že PL mělo ke skutečně svobodnému stranickému deníku hodně daleko - a důvody byly jak technické tak politické). ČSSD nemohla navazovat na rok 1948, vznikala ve zcela jinak stratifikované společnosti a „konkurence“ post-Rudého práva i Haló novin byla jednoduše drtivá. Nehledě na to, že dokonce mnozí členové i funkcionáři ČSSD, fungující spíše jako prodloužená ruka KSČM, a zastávající i podobné pojetí demokracie, chápali Právo lidu jako nekalou konkurenci Rudému právu, budoucímu deníku sjednocené české levice.
o Současný tristní statut ČSSD, vnímané občany jako politická strana prosycená kariéristy a kriminálními delikventy, je zároveň i neoddiskutovatelným výsledkem naprosto směšné i tristní vnitrostranické i stranicko – občanské „diskuze“ probíhající již 14 roků skrze (Rudé) Právo!
o Moderní stranický deník – naprosto necenzurovaný a konečně fungující podle elementární zásady demokracie (postulované již před několika stoletími Voltairem) – Sice nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do poslední kapky krve budu bránit vaše právo říci to! - by měl i další obrovský přínos: mj. by donutil i tzv. nezávislý tisk psát skutečnou pravdu a přispěl by tak k větší svobodě slova (na drtivé většině médií včetně Práva totiž nebývají nejzajímavější a nejpodstatnější informace publikované, ale právě ony zatajené, zkreslené či hozené do koše).
o Bez takovéhoto vnitrostranického média si nakonec nelze představit ani spolehlivou funkci přímé vnitrostranické demokracie!


František Stočes
4. listopadu 2006








NETSOCAN MONITOR



Z bláta do louže
Ještě předtím, než přijde na program občanská válka či nějaká její moderní digitální podoba... Na poctivou občanskou válku líná Čechie nevypadá. Leda na nějaké facky, trapasy, křivárny. Krev nepoteče... Paroubek na žádnou dočasnou vládu a předčasné volby nepřistoupí. Patrně utone ve své kapitální politické chybě - spojovat existenci své vlády s komunisty mu dodnes připadá (nerealisticky) průchodné a správné. Proto bude trvat na "svém" pověření a věřit, že jej z ústavních důvodů musí dostat... Ať tedy počítám jak počítám, platí-li svaté sliby politiků, vše zamrzlo. Nic než občanská válka nás vpřed neposune. Bude zajímavé zjistit, co to v pojetí Čechů občanská válka vlastně je. Jedna kuriózní odpověď se nabízí: kabaret smějících se bestií. (MF DNES, 11. října).

Vzhledem k tomu, že autor článku, Karel Steigerwald, píše, "Bude zajímavé zjistit, co to v pojetí Čechů občanská válka vlastně je," pak by bylo ještě zajímavější zjistit, kdo je vlastně sám Karel Steigerwald. Poněvadž se za Čecha zjevně npovažuje, lze jej pouze obecně považovat za krvelačného vetřelce, který se nemůže dočkat, až poteče krev Čechů, přičemž jeksi předpokládá, že jeho vlastní krev prolita nebude. Zajímavé! Ale až si přečte české dějiny a dojde k husitství, pak možná pochopí, "co to v pojetí Čechů občanská válka vlastně je."



Saddáma od soudu vyvedli
Nový soudce Muhammad Urajbí, který povede proces s bývalým iráckým prezidentem Saddámem Husajnem, nechal včera hlavního obžalovaného vyvést ze soudní síně... "Rozhodnutí vyhodit na příkaz vlády soudce ukazuje, že tento proces postrádá standardy spravedlivého procesu," zdůvodnil včerejší nepřítomnost Saddámových obháců jeden z nich... Urajbí ve funkci hlavního soudce nahradil Abdalláha Ámirího, kterého irácká vláda v úterý odvolala. Důvodem byla Ámirího neobjektivita a benevolence vůči Saddámovi. Při stání minulý čtvrtek například prohlásil, že Saddám nebyl diktátor... Amirí tím vzbudil velkou nevoli mezi Kurdy i šíity. (LIDOVÉ NOVINY, 21. září).

Soud se Saddámem nelze označit jinak než jako justiční zločin páchaný na "zločinci", na orientálním despotovi. Jeho hlavním cílem není spravedlnost - Saddám ostatně zločiny za něž je souzen páchal fakticky v sebeobraně (potlačoval vnitřní povstání v době války s Íránem) - ale umlčení Saddáma (podobně jako byl umlčen Miloševič)! "Soud" se Saddámem i s Miloševičem se stal skutečnou ostudou západní civilizace; mj. i proto, že "světový četník", který Haagskému tribunálu horlivě dodává zločince, se - jako správný gauner - jurisdikci tohoto soudů sám odmítá podřídit.



K čemu máme humanitní vědy? Orientují nás ve světě
Střední škola nejen informuje, ale také formuje, přivádí k osobitosti, a to nikoli na základě osnov, nýbrž osobním příkladem učitele. ...pokud má naopak výuka mít svou jiskru, musí být učitel členem intelektuálního společenství, musí mít své téma, které ho provokuje, musí sám hledat otázky a odpovědi... Středoškolský profesor z naší idyly rozumí všemu, co jeho vysokoškolský kolega píše, a zprostředkovává to studentům i širší veřejnosti, překládá ukázky z uměleckých děl, ke kterým jeho vysokoškolský kolega sestavil slovníky a vysvětlivky, popularizuje práce, na které akademik upozornil v odborných recenzích, se znalostí širšího historického či geografického rámce, jak ho zná ze speciálních publikací, sestavuje dějiny a místopis svého města a kraje, píše kritiky oblastního divadla a pořádá přednáškové cykly v místní knihovně. A samozřejmě také vyučuje způsobem, který se neustále vyvíjí, neboť zůstává v kontaktu s diskusí v oboru a v rámci svých možností do ní i přispívá. (MF DNES, 16. září).

Autor Martin Pokorný, básník, esejista, překladatel, bojuje za staronovou ideu, aby se škola stala základem života. Problémem je, že plat stedoškolského profesora není ani zdaleka tak lukrativní, jako "příjem" některých jeho žáků (drogových dealerů) a jeho společenské postavení, spočívající samozřejmě i na výši příjmu, zatím sotva dosahuje střední třídy, natož společenské "elity" obce.



Děti nemají tržní hodnotu
Rodinné chování je nutně jiné než chování člověka, jenž nemusí v každém okamžiku a při všech svých rozhodnutích brát zřetel na to, že nerozhoduje jenom o sobě... Rodina je místem, kde naše konstrukce sociální reality nabývá svých základních obrysů: v rodině se neustále definuje a redefinuje sociální svět, formují hodnoty a ustavují cíle jednání... Až do zcela nedávné doby bylo založení rodiny přirozenou osou života... Pozdní kapitalismus vyžaduje maximálně pohyblivého člověka a rodina svazuje... Děti nemají tržní hodnotu, možnosti konzumu jenom omezují... Nedá se očekávat, že třetinový podíl singlů ze společnosti v dohledné době zmizí. ...jejich ekonomická síla (v cestě za úspěchem nemusejí brát tolik ohledů) zvyšuje jejich sebevědomí. S ochranou rodiny, která leží hlouběji než základy naší kultury začínají někteří polemizovat: jaképak zvláštní zacházení, všichni jsme si rovni. (LIDOVÉ NOVINY, 14. září).

Redakčně upravená ukázka z knihy sociologa Iva Možného si všímá obrovského nárůstu singlů, čili bezdětných a samostatně žijících mladých lidí. Toto sociální chování se již vnímá jako legitimní životní styl obou pohlaví. Jeho částečným zdrojem je ekonomické prostředí - zaměstnavatelé požadují, aby pracovní síla byla maximálně flexibilní, a také ryze konzumní pojetí života - "Sexuální slast má lepší marketing než radosti rodičovství." Nejhorší na tom není skutečnost, že singlové, nemající a vlastně ani nechápající existenční problémy této civilizace, disponují tučnějšími konty. Daleko alarmujícím faktem je, že pronikají do médií i do politiky kde začínají prosazovat své ryze subjektivní zájmy. V kontextu s níže uvedeným článkem (Na pohlaví přece jen záleží. Není rodina jako rodina) se zdá velice pravděpodobné, že pokud se Západ rychle nevzpamatuje a nedokáže redefinovat své hodnoty, pak se právě odehrává poslední dějství jeho tragedie, která může skončit v horizontu desítek let, tedy v historicky neobyčejně krátkém období. A Západ navíc stojí i před dramatickými ekologicko-klimatickými hrozbami - viz níže evedený článek Hluboko pod ledem se skrývají špatné zprávy...



Hluboko pod ledem se skrývají špatné zprávy
Na konferenci v Londýně představili vědci výsledky rozboru nejstarších známých vzorků vzduchu. Antarktický ledový vrt Epica totiž dosáhl do hloubky přes 3200 metrů. Bublinky vzduchu, ...z takto starého ledu, v něm byly uvězněny před 800 tisíci lety... "Nic nenasvědčuje tomu, že by si Země mohla s náhlým nárůstem koncentrace oxidu uhličitého v současné době poradit. Podle vzorku nám přinese nebezpečnou změnu podnebí," ...v poslední době dochází ke změnám v atmosféře podstatně rychleji než kdykoli předtím. Během uplynulých 17 let se množství CO2 zvyšovalo asi 50x rychleji než v jakémkoli "zamrzlém" vzorku. (LIDOVÉ NOVINY, 7. září).

Jednu přírodní katastrofu, která se udála asi před 400 až 200 tisíci lety zmiňuje článek Británie vznikla za jediný den (Právo, 26. září). Nejnovější výzkumy geologů totiž naznačují, že Británie vůbec nevznikla pozvolna, ale během jediného dne v důsledku katastrofy biblických rozměrů, kdy ji gigantický příval vod oddělil od kontinetu. Jestliže vědci analýzou koncentrací různých izotopů vodíku ze získaných vzorků dokáží určit teplotní historii naší planety v daném období. a pokud se během uplynulých 17 let množství CO2 zvyšovalo asi 50x rychleji než v jakémkoli "zamrzlém" vzorku, jaké kataklyzma asi čeká naši civilizaci?



Na pohlaví přece jen záleží. Není rodina jako rodina
Kdyby se nás někdo zeptal co dělat, odpověděli bychom: Nezakazovat spontálně vzniklé případy odchylek od tradičního rození a výchovy dětí, pokud možno je bez předsudků sledovat a nediskvalifikovat je, neboť co se jednou stalo, nemůže se odestát. Ale neustanovovat je jako sociální, nebo dokonce právní normu. Sebeúzdravné síly organismu rodiny a rodu i širšího společenství je buď samy promění ve svou výhodu, nebo budou jako excesy vyloučeny... Přestaneme-li se v západní společnosti rozmnožovat, přijdou jiné civilizace, které tuto schopnost neztratily.. Ostatně na tom není nic špatného, v dějinách se taková výměna celých kultur odehrávala mnohokrát. (MF DNES, 2. září).

Autoři Ludmila Trapková (klinická psycholožka, psychoterapeutka a rodinná terapeutka) a Vladislav Chvála (gynekolog, sexuolog a rodinný terapeut) předložili společnosti poměrně revoluční studii, vycházející z poznatku, že biologické vymírání Západu je mj. způsobeno i zánikem rozdílu mezi ženským (i mateřským) a mužským (i otcovským) fenoménem v rodině. V podstatě by se dalo říci, že hlavní příčinou je - na jedné straně zcela nezbytná a pozitivní - emancipace ženy, emancipace, které se západní ženy i muži nedokázali adekvátně adaptovat. Podrobněji viz článek Krize rodiny - hrozba pro západní civilizaci.



Kompromis, jenž se vyplatil
Vzhledem k tomu, že jsem dal pětačtyřiceti americkým státům volnou ruku, aby si vytvořily vlastní reformní plán, měli jsme dobrou představu, co by mohlo fungovat... V posledních deseti letech se výdaje na podporu v nezaměstnanosti výrazně snížily - z 12,2 milionu nezaměstnaných v roce 1996 na 4,5 milionů dnes. Zároveň o čtyřiapadesát procent ubylo případů lidí odkázaných na sociální systém. Šedesát procent matek, které opustily sociální síť si našlo práci, což překonalo všechny odhady odborníků... Také jsem podepsal dosud nejpřísnější zákon o podpoře dítěte, který zdvojnásobil přídavky... Nedávné novely zákona o sociální reformě, přijaté povětšinou z iniciativy republikánů... způsobily, ...že doba věnovaná vzdělávání se nezapočítává do týdenního požadovaného počtu odpracovaných hodin... A možná ještě více než dodatečnou sociální reformu potřebujeme zvýšit minimální mzdu, vytvořit více dobrých míst. A, ...že, ...přijmeme daňové a další zákony na podporu rodin zaměstnanců s dětmi. (MF DNES, 2. září).

Autorem článku je nědejší prezident USA Bill Clinton a popisuje jak peripetie provázející přijímání jeho sociální reformy - kdy republikáni sice ochotně schvalovali požadavek, "aby schopní lidé museli přijmout zaměstnání, ale stavěli se proti dalšímu trvání federálních garancí na jídlo a zdravotní péči pro jejich děti," a odmítali i výdaje na vzdělávání, školení, dopravu a péči o děti. Současně ovšem čelil i kritice liberálů i členů vlastní strany, považujících podmínky přijetí zaměstnání za příliš přísné (a tři členové jeho administravy na protest dokonce rezignovali). Eurokraté, usilující o co nejtěsnější svazek členských zemí EU, by si měli uvědomit obrovské výhody volnějšího spojení států, umožňující např. nejrůznější - a prakticky vždy dobře míněné - sociální experimenty a teprve po jejich posouzení výběr toho nejúspěšnějšího projektu.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto dvojčísla byla provedená 5. listopadu 2006 v 16:45.
NETSOCAN