NETSOCAN
Číslo 10 --ŘÍJEN 2004---Ročník III.
Jak vzniká dobrá globální společnost

oooo Uveřejňujeme výňatky z dalšího materiálu vydaného Masarykovou dělnickou akademií, který se zabývá řešením (dalšího aspektu) hlubokého ideového rozdělení dnešního světa.
ooo Autorem následující pozoruhodné úvahy je Amitai Etzioni, významný izraelský sociolog a politik. Text tvoří první kapitolu jeho knihy "From Empire To Community", vydané letos v nakladatelství Palgrave a byl publikován čtvrtletníkem Gesellschaft und Politik. Český překlad: Miloš Hájek. Celý materiál je možné dostat zdarma na pražské adrese MDA.

Jak vzniká dobrá globální společnost

ooo Francis Fukuyama formuloval tezi, že celý svět se chystá převzít kapitalismus a liberální demokratické režimy, a označil tento proces za "konec dějin"...
ooo Fukuyamova teze (a teze Mandelbaumova, Zakariova a dalších, kteří rozvinuli podobné argumentační linie) zní: Celý svět se chystá převzít západní hodnoty. Tito teoretici se kloní k tomu, považovat za univerzální individulistické hodnoty, které nezápadní společnosti zprvu jen s váháním uznávaly, ale nyní je prý chápou jako nutné. (Prezident George W. Bush formuloval tuto představu slovy: "Svobodu, jíž si vážíme, nedarovala světu Amerika, nýbrž Bůh."... Sice se zjišťuje, že Čína a Indie postupně otevírají a liberalizují své trhy, ale nemůže být řeči o tom, že by takové změny probíhaly ve Spojených národech, ve Světové zdravotnické organizaci a v mezinárodních nestátních organizacích.

Autonomie a řád: na cestě ke správné rovnováze

ooo Teze, že individualismus získává v celém světě stále více příznivců, je podle mého názoru sice platná, ale správná jen z poloviny...
ooo Huntington v práci "Střet civilizací" mluví o devíti civilizacích, seznamy jiných autorů jsou ještě delší. V poslední době se hodně mluvilo o rozdílech mezi evropským a americkým hodnotovým systémem. Knihy jen o rozdílech mezi různými světovými názory Východu by zaplnily celou knihovnu. Existují však významné společné rysy mezi různými západními názory na jedné straně, jakož i mezi všemi dalšími názory na straně druhé. Je všeobecně známo, že Západ se hlásí k právům, k demokracii a ke kapitalismu (ačkoliv ochota jednotlivých zemí převzít tyto hodnoty v ryzí formě je různá). Takovéto přesvědčení má základní význam pro to, jak Západ chápe sám sebe i jak ho hodnotí jiní.
ooo Stejně tak mají, i když méně jasně, některé důležité společné rysy všechny nezápadní názorové a hodnotové systémy ("belief system"), které se často označují jako východní...
ooo Vůdčími zasadami východních kultur v jejich nejvíce vyhraněné formě nejsou individuální práva, ale sociální závazky (vůči velkému počtu statků sdílených společenstvím a vůči různým členům společenství): ne svoboda, nýbrž podřízení vyššímu účelu, vyšší autoritě, ať náboženské nebo sekulární, ne hromadění konzumních statků, ale služba jednomu či více Bohům nebo služba společným statkům, které jsou vytvářeny prostřednictvím sekulárního státu.
ooo Tyto hodnoty sociálního řádu tvoří centrum islámu, jakož i jádro různých asijských filozofií a nábožentví, a hrají rozhodující roli v tradičním judaismu...
ooo Lee Kuan Yew, bývalý singapurský premiér, například zjišťuje: "... jako celkový systém shledávám určité rysy (Spojených států) zcela nepřijatelnými: zbraně, drogy, násilné zločiny, bezdomovce, nepřístojné chování veřejnosti - krátce řečeno, zhroucení občanské společnosti. K rozšíření práv jednotlivce chovat se tak jednostranně nebo tak špatně jak se mu zlíbí, došlo na úkor spořádané společnosti. Ta je však hlavním cílem na Východě, tak aby každý mohl optimálně užívat své svobody. Tato svoboda však může existovat jen ve spořádané společnosti a ne v přírodním stavu sporů a anarchie."
ooo Podobně se vyjadřuje Hau Pei-tsun, bývalý prmiér Tchaj-wanu: "Myslím, že je velmi důležité, aby člověk usiloval o úspěch a uskutečňoval své ideály, ale ještě důležitější je soustřeďovat individuální úspěchy, aby vedly k úspěchu národa jako celku a aby uskutečňování individuálních ideálů vedlo k dosažení cílů celé společnosti..."
ooo Být částí společenství je ústředním bodem islámských nauk: "Od každého muslima se očekává, že bude cítit odpovědnost a že ji převezme za ty, kteří jsou mu blízcí a dokonce i za jiné, kteří stojí mimo jeho bezprostřední okolí."... O židovské tradici, která má původ v Asii a uchovala některé z jejích komunitárních prvků, píše rabín Herbert Bronstein, že: "...navzájem spjatá skupina pojmů (thora, mitzwa, b´rit) implikuje duševní postoj, který přepokládá autoritu - autoritu, která transcenduje individuální ego a osobní rozhodnutí, čímž se podporuje pocit závazku vůči ´jinému´, stojícímu mimo okruh indivinduálního Já. Thora, mitzwa, b´rit implikují proto nejen silný pocit závazku vůči Bohu, nýbrž, protože Bůh uzavřel svazek se společenstvím Izraele, také komunitární vědomí, tj. pocit My, který přesahuje individuální Já." Podle židovské tradice nemají sice chudí právo na blahobyt a štědrost, ale příslušníci obce jsou povinni o chudé pečovat...
ooo Mimo to se Západ ze všech těchto perspektiv jeví jako anarchický, materialistický, hedonistický a lascívní; občané Západu jsou považováni za egocentrické a politováníhodným způsobem zbavené jakéhokoliv společenství a autority. Je-li Západ takto kritizován, reagují jeho představitelé často stejně tak defenzivně jako mluvčí Východu, když jsou káráni za nedostatečný respekt k právům a svobodám. Západ má jistým způsobem právo poukazovat na to, že západní společnosti vůbec nechybí smysl pro odpovědnost, společenství, obecné blaho a autoritu. Ale sociologové jako Ferdinand Tönnies, Emile Durkheim, Robert Park, Robert Nismet, Robert Bellah a jeho kolegové, Alan Ehrenhalt a já poukázali na západní trend, že autorita ztrácí stále více legitimitu, svazky společenství se oslabují a pocit závazku vůči obecnému blahu slábne - ve prospěch individualismu jak expresívní (psychologické), tak instrumentální (ekonomické) povahy... Stručně řečeno Východ je bohatý na to, co chybí Západu a naopak...
ooo ...v posledních desetiletích, počínaje šedesátými lety, vzniklo ve Spojených státech i v Evropě něco, co se může označit jako deficit společenství (nebo nedostatek sociálního kapitálu). To platí také o autoritě, což poznáváme na silné nedůvěře vůči vedoucím osobám - od učitelů až k voleným funkcionářům, od generálů až k duchovním.
ooo Zatímco deficit společenství na Západě je relativně novým fenoménem, nedostatek stabilních kulturních a institucionálních základů pro indivinduální práva, demokratickou vládu, svobodné trhy a individualismus je v dějinách Východu zřejmý již delší dobu, přes mnoho variací během času a v různých společnostech...
ooo V relativně mírné formě můžeme to, co se dá označit za deficit svobody, nalézt ještě v Japonsku. Každopádně se tento deficit ještě do nedávna projevoval ve formě přísné neformální sociální kontroly, která zasahovala také široké oblasti individuálního chování ("Vyčnívající hřebík se zatluče" - toto všeobecně přijímané japonské rčení je příznačné pro tlak společenství). Japonci se často ostýchají realizovat své osobní záliby, přání a plány, protože se po celý život snaží dodržovat předpisy svého společenství, týkající se odpovědnosti vůči rodičům, představeným, národu aj. Kdo porušuje tato sice neformální, ale detailně propracovaná pravidla chování a tradičně autoritativní normativní nároky, je potrestán a vyřazen - a strach z toho dává záruku, že se ve většině případů člověk přizpůsobí...
ooo Stručně řečeno, Západ a Východ přispívají stejnou měrou k nové normativní syntéze, která jejich společnosti, jejich politickému zřízení a jak uvidíme jejich hospodářství dopomůže k lepšímu konceptu, než jaký jim mohl poskytnout individualismus, respektive autoritativní komunitarismus... Výsledek nám dá základ pro společné mezinárodní vztahy, směrnici pro zahraniční politiku zemí celého světa...
ooo Vize dobré společnosti hraje konečně důležitou roli, když jde o to, překlenout morální propast, a znamená důležitý krok na cestě k lidskosti jako nejvyšší hodnotě. Pokroku na této frontě se dá dosáhnout nejspíše společnými hodnotami a ne takovými, které jsou ve vzájemném konfliktu - a také ne tvrzením jedné strany, že ona má monopol na dobro...

Dobrá společnost

ooo ...Když vyjdeme z toho, že se všichni lidé ve vlastním zájmu provždy nezřeknou antisociálního chování, pak jsou jen dvě cesty, jak podporovat pozitivní sociální chování: nátlak nebo neformální společenská kontrola. Jonathan Rauch, liberální myslitel, který se zasazoval za společenské kontroly, označil svou pozici jako "měkký komunitarismus", prohlašuje: "Měkký komunitarista je člověk, který pociťuje hluboký respekt k tomu, co označuje za ´skryté zákony´: normy, konvence, nevyslovené dohody a lidová moudrost, které organizují společenská očekávání, regulují každodenní chování a upravují interpersonální konflikty." Ukazuje také na to, že zahanbení, které často provází tyto způsoby jednání, není příjemné, ale je mnohem lepší než to, co zcela správně označuje za reálné alternativy: buď společenská anarchie a anomie nebo donucovací opatření vlády.
ooo Na základě těchto úvah přistoupím ke komunitaristickému pojetí dobré společnosti... Za prvé je to společnost, která spočívá na pečlivě vyvážené rovnováze mezi mezi autonomií a sociálním řádem. (Užívám pojmu "autonomie" ve smyslu, který zahrnuje individuální práva, demokratickou vládní formu a svobodné trhy. Pod "sociálním řádem" rozumím řád, který spočívá na prosazování vládou a na neformální sociální a normativní kontrole, tedy na tzv. ""hard" a "soft power")...
ooo Za druhé dobré společnosti stále prověřují rovnováhu mezi autonomií a řádem. Protože ji chtějí udržet, kloní se tu jedním, tu druhým směrem a adaptují se, když se historický kontext mění (jako např. ve Spojených státech po teroristických útocích z 11. září 2001).
ooo Za třetí se dobré společnosti přiblížíme tím více, čím více bude společenský řád založen na morálním přesvědčení a na neformální sociální kontrole (normativní kontrole), a čím úžeji budou vymezeny oblasti kontrolované státem...
ooo ...Spojené státy musely z perspektivy dobrého společenského modelu v osmdesátých letech dvacátého století i později opět obnovit vazby společenství a důvěru v autoritu, zatím co Čína musela ve stejném období dát větší prostor autonomii - jak autonomii vůči držitelům moci, tak vůči spoluobčanům...
ooo To co jsem dosud řekl, zahrnuje dvě hypotézy, které bych chtěl explicitně uvést. Za prvé očekávám, že se postupně vyvine druh globálního modelu dobré společnosti, modelu, se kterým bude souhlasit mnoho národů, i když při detailní interpretaci jeho charakteristiky a při krocích nutných k dodržování jeho principů budou značné rozdíly. Dále požaduji, aby dobrá globální společnost - tak jako i dobrá národní společnost - spojovala úctu k právům jednotlivce se závazkem vůči obecnému blahu (např. ke globálnímu životnímu prostředí), s angažovaností pro postupný vývoj politické demokracie (např. v OSN, od základu restrukturované), jakož i s právem a pořádkem (např. zesíleným nasazením mírových sborů).

Svoboda: vakuum nebo měkký řád?

ooo Západní triumfalismus lehce zaměňuje autonomii s absencí pravidel a norem - stručně řečeno: s morálním vakuem. Dějiny ukazují, že strnulé, násilně vynucované zákony Východu musí být po svém zhroucení nahrazeny jiným základem společenského řádu. Je nepopiratelnou skutečností, že ty společenosti, které se odvrátily od svých vyhraněně "východních" názorů a systémů pravidel a vydaly se rozhodně individualistickým směrem, ale vytvořily jen málo nové společné přesvědčení, zaznamenávají prudký vzestup antisociálního chování... V některých oblastech jsou tyto negativní sociální jevy tak silné,... že miliony lidí říkají, že touží po návratu autoritativních režimů...
ooo O tomto prudkém nárůstu antisociálního chování a anomie a o tom, co se proti tomu dá kromě zesílených policejních zásahů dělat, se zřídka diskutuje, když se stále více vychvaluje a exportuje demokracie (nebo individualismus). Místo toho se tyto problémy odbývají tím, že je to cena za svobodu, nebo se zjednodušeně považují za fenomén, který zmizí po přechodném období, až stoupne životní úroveň. Ovšem neexistuje pouze alternativa buď žít v totalitní společnosti ovládané náboženskými fundamentalisty, komunisty nebo jinou státem nařízenou ideologií, nebo ve společnosti s bezuzdným antisociálním chováním. Syntéza autonomie a sociálního řádu, která se opírá převážně o morální zákony a normativní kontrolu, nabízí lepší cestu.
ooo Jestliže je akceptována nutnost jednotného společenského přesvědčení, vyvstává před Východem i Západem stejným způsobem otázka, zda toto přesvědčení má být sekulární nebo spirituální a zda dokonce nemá obsahovat měkké náboženské prvky...

Od exportu polovičatosti k "Service Learning"

ooo Základní rysy globální syntézy, která se zvolna vyvíjí, budou lépe rozeznatelné, když jako příklad uvedeme zde načrtnutou dobrou společnost. Při hrubém zjednodušení by se mohlo říci, že Západ podporuje jeden kmenový prvek rozvíjejícího se společného systému hodnot a globální architektury, autonomii, zatímco Východ podporuje sociální řád...
ooo Dalšímu rozvoji normativní syntézy by nejlépe prospělo, kdyby obě strany sledovaly přístup, který by se mohl popsat jako "Service Learning" (učit se obecně prospěšnými službami). Pojmu Service Learning se dosud užívalo především ve vnitřní politice a zaměřuje se na lidi, kteří plní výchovné programy a vyučují náboženství nebo nabízejí sociální služby pro menšiny a pro chudé. Tito lidé mají uznat, že i zmíněné skupiny mohou být přínosem. Místo abychom s lidmi z různých subkultur jednali, jako bychom přinášeli pohanům osvětu, měli bychom pochopit, že se od nich můžeme učit, zatímco s nimi budeme sdílet, co považujeme za správné...
ooo ...přístup Service Learning vyžaduje od politiků a volených funkcionářů, aby přistupovali ke světu s pevným přesvědčením (a nejen s pózou příznačnou pro public relations), že oni, jejich národ a jejich ideologie nemají monopol na dobro, že také jiné kultury mohou podstatně a hluboce přispět k rozvíjející se globální syntéze...
ooo ...Skutečně tu byla tendence, především u ekonomů Mezinárodního měnového fondu, vystavit země Východu nátlaku, aby sledovaly čistší formy individualismu, jaké jsou dnes na Západě, např. deregulaci a otevření trhů. Mimo to se Západ aktivně snažil - před zhroucení komunismu i poté - do celého světa exportovat uznání práv jednotlivce a demokratickou formu vlády. Jak jsme se již zmínili, měl přitom ale tendenci zapomínat, že autonomii (práva, svoboda a demokratická vláda) se nemůže dařit ve vakuu, nýbrž že alespoň částečně spočívá na základě kultur a mentalit, ale především na mravních a sociálních závazcích... Kromě argumentů, které zde byly vysloveny, poukazují autoři dále na nepřítomnost jiných komutaristických prvků, jako jsou střední třída a nezbytná úroveň příjmu a vzdělání.
ooo Východ sám má své temné skvrny. Skutečnost, že ideologie a společenské modely, které Východ "exportuje", jsou zaměřeny na pořádek a pohrdají autonomií, byla tolikrát popsána a kritizována... Uvedu zde proto jen nejdůležitější jevové formy, k nimž vedl nadměrný důraz na sociální řád. ...existuje nápadná podobnost mezi náboženským fundamentalismem a velkými totalitními hnutími, zejména komunismem, tedy přístupem, který Západ rozhodně odmítl... Podstatnou příčinou zhroucení komunismu, po dlouhá desetiletí po celém světě propagovaného jako státem vynucený společenský řád a direktivní plánované hospodářství, byl chybějící prostor pro autonomii jak ve vztahu k politickým názorům, tak k ekonomickým iniciativám a inovacím. Komunismus musela často jiným národům vnucovat vojska, protože - vyjádřeno v komunitaristické terminologii, kterou zde užívám - nebyl v rovnováze. Komunismus nebyl v podstatě exportovatelný, zejména ne do zemí, které již měly jistou zkušenost s autonomií.
ooo V poslední době byl nejdůležitějším společenským modelem, exportovaným z Východu, model totalitních náboženství, v první řadě tvrdá varianta islámu (zejména wahhabistické sekty). Jí vynucený společenský řád je krajně striktní a pronikavý a neponechává takřka žádný prostor pro autonomii. Fundamentalismus má aktivní expanzionistickou agendu. Pokouší se vnášet svůj extrémní model společnosti do jiných zemí a nakonec do celého světa. Tak jako v komunismu, nabývají i tyto snahy rozdílných forem, včetně agitace (např. imámové, kteří v západních zemích kážou a získávají konvertity), ozbrojeného prosazování šaríy, některými společenskými skupinami proti jiným (např. v Nigérii), jakož i ozbrojenou intervencí agentů nebo oddílů jedné země ve druhé zemi (např. podpora muslimských sil v Bosně wahhabistickými bojovníky nebo wahhabistická podpora čečenských separatistů). Tyto režimy, které nejsou v rovnováze, protože jednostranně zdůrazňují společenský řád a ignorují autonomii, protože jejich řád byl vnucen a nespočívá na normativních neformálních kontrolách, se nezdají být trvale nosnější než komunismus. Tato situace se projevuje v rostoucí opozici proti mulahům a jejich režimu v Íránu, v radosti, s níž Afghánci uvítali osvobození od Talibanu a v posunu různých republik směrem k formám islámu, které poskytují větší prostor autonomii.
ooo Stručně řečeno, Východ i Západ mají sklon k tomu, neuvědomovat si své nedostatky a "exportovat" jen polovinu prvků, které mohou vytvořit dobrou společnost, jen když budou vzájemně spjaty a zároveň převzaty vždy i tou druhou stranou.
ooo

    Vybral FS.

NETSOCAN