NETSOCAN
Číslo 10 -- ŘÍJEN 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Může být globální (kapitalistická) společnost dobrá?

ČLÁNKY
 Jak vzniká dobrá globální společnost
 Komunismus v sedmi tezích
 Sociální stát, kapitalismus a ČSSD

NETSOCAN MONITOR
 Bytová otázka, porodnost a rozvody
 Zeman, Kryl a "jejich" lidé
 Co teď s Alexandrem Lukašenkem?
 Rozvoj státu, nebo mafií?
 Klíč k aféře je v programu ODS
 Bublane a spol., děkujeme, odejděte
 Svět se bojí teroru víc a víc
 Po 2. kole: kazatel a vědec
 Opatrnost politiků je pryč
 Putna - vášnivý a jediný vykladač odkazu svatého Václava

OHLASY
 Ad./Diskuse o budoucnosti kapitalismu


o
ZÁLUDNÁ AKAUZALITA - FIKCE NEBO PERSPEKTIVA?

o Vážení čtenáři, uvádíme další úryvek ze sci fi Pan Engels se opravuje, jejímž autorem je Jules Nemo. Tento úryvek navazuje na pasáž nazvanou Vesmír, jaký by mohl být, uveřejněnou v měsíčníku NETSOCAN č. 02/2003. Celou sci-fi můžete nalézt v sekci Bibliotéka.


o ...Chápete konečně ty úžasné možnosti, pane redaktore?" rozohnil se milovník vědy pan Engels. "Vždyť teorie černé díry nám nabízí vědecky podloženou eventualitu, podle níž je astronaut z daleké budoucnosti schopen přicestovat do, dejme tomu, 18. století, naložit kteréhokoliv člena tehdejší společnosti do hvězdoletu, odletět s ním třeba do osmého tisíciletí...a tam mu umožnit rozhovor s jeho pra pra...vnuky!"
o Pan Engels se pohodlněji posadil a pokračoval:
o "Tato originální idea nesmrtelnosti, zprostředkovaná možností cestovat v čase, si zvolna získává nové a proslulé přívržence! Dokonce sám Stephen Hawking, který ji až dosud zatvrzele popíral ji už počíná brát na milost, alespoň jako teoretickou možnost. V její praktickou realizaci nicméně nevěří. A nyní se, pane redaktore, podržte: Za nejlepší důkaz toho, že cestování v čase není uskutečnitelné přitom považuje fakt, že nás - jak vidno - nenavštěvují hordy turistů z budoucnosti!...
o Profesor Hawking, který přednáší matematiku na universitě v Cambridge nesporně patří mezi nejrenomovanější světové astrofyziky. Trpí však jedním handicapem:" usmál se pan Engels a vysvětlil: "Pokud vím, není marxistou..., a v důsledku toho se dopouští osudově chybné projekce dobových schopností, zvyklostí a postojů naší civilizace do daleké budoucnosti. Existovaly snad cestovní kanceláře v prvobytně pospolné společnosti? Nikoli! A musí být činnost těchto institucí nutně smysluplná i pro civilizaci, pro kterou pravěk představujeme zase my? Kromě toho - i v nejatraktivnějších turistických lokalitách se nalézají komnaty do nichž je turistům zapovězeno vstupovat, neboť zde hrozí riziko vzniku nedozírných škod.
o Turistika časem směrem do minulosti může z mnoha dobrých důvodů patřit k jednomu z nejpřísněji zakázaných plezírů - nehledě na nesmírnou energetickou náročnost, jež je s cestováním v čase spojena. Avšak za ne zcela vyvrácenou hypotézu bych považoval vizi," zasnil se na chvilku futurolog pan Engels, "že jakési bytosti z daleké budoucnosti se mezi námi skutečně vyskytují! Jsou neslyšné a neviditelné - nepostřehnutelné našimi soudobými smysly - avšak místo trmácení se po historických pamětihodnostech a jejich devastování formou krádeže suvenýrů, mají možná na svědomí nejen některé nevysvětlitelné záhady a události, ale i další pro nás dosud nepochopitelné fenomény, kterým říkáme inspirace, vnuknutí, boží mlýny, osud, atakdále..."
o Záhadný pan Engels se nakonec pousmál a připomenul: "Jako dialektickému materialistovi mi teď, drahý pane, nezbývá než konstatovat, že jsem vám nabídl nevšední, vysoce optimistický a přitom vědecky podložený příspěvek na téma lidské nesmrtelnosti! A navíc - není už načase poněkud přehodnotit i naši dosavadní filosofii bytí?"...
o "Pane Engelsi," rozhodl se zaútočit J. R., "jak jistě sám dobře víte, hypotéza černých děr má dvě obrovské slabiny:
o Za prvé - jak se hodláte vyrovnat s porušováním kauzality? Vždyť veškeré bytí i vše co lidstvo doposud vytvořilo funguje jedině proto, že existuje kauzalita!"
o "A také naopak!" vpadl mu do zad pan Engels. "Vše co z této sumy postrádáme, chybí, bohužel, rovněž zásluhou kauzality..."
o "Vidíte, pane Engelsi," souhlasil J. R. "Kauzalita má dokonce i ekologickou funkci! Kdyby lidé přirozeně nestárli a neumírali, hynuli by v obrovských katastrofách jako důsledcích nepředstavitelného přelidnění a hladu. A také - z laviny paradoxů, která vzniká jakmile připustíme ztrátu příčinných vazeb, se zkrátka nelze vyprostit. Jakpak si asi poradíte například s tímto maličkým Gordickým uzlíčkem:
o Rodiče v roce X se rozhodují zda mít či nemít dítě. A poněvadž již jsou příslušníky civilizace, která cestování v čase ovládá, není pro oba partnery problémem vypravit se do roku X + 30 a podívat se, jak se jejich ještě nenarozené ratolesti daří. Tu zjistí, že jejich potomek vyrostl v politování hodného tvora, kterému život připravil jen samou trýzeň. Muž i žena se nato vrátí do svého oblíbeného roku X a rohodnou se, že takové bytosti život raději vůbec nedají...
o Jak mohou, pane Engelsi, rozhodovat o nenarození člověka se kterým předtím mluvili?... A na stejné absurdity narazíme i při cestování do minulosti," zaháněl J. R. do intelektuálního kouta marxistu pana Engelse.
o "Víte, příteli," zrozpačitěl pan Engels, "zatím je důležitá již i pouhá existence onoho matematického modelu. Záleží už na nás zda dokážeme nalézt jeho fyzikální i filozofickou interpretaci. A pokud náš jsoucí a fungující vesmír matematicky usvědčujeme z takových kousků, jako je porušování kauzality - pak ani tyto procesy rozhodně nebudou hrou bez pravidel. I v takových případech lze očekávat funkci nějakých zákonů.
o Naše dosavadní chápání hmoty je - s ohledem na parametry dostupných pozorovacích médií - zatím nepochybně velice omezené a tudíž i silně zkreslené. Třeba si na poněkud jiné příčinné vazby jednou prostě zvykneme, podobně, jako jsme přivykli relativistickému výkladu času nebo představě vesmíru v podobě bodu o nekonečné hustotě... Ostatně - nepřipadalo by našim ctihodným předkům, kteří ještě netušili existenci neeuklidovské geometrie, stejně absurdní i tvrzení o dvou rovnoběžkách majících v nekonečnu průsečík?
o Ve vašem příkladě rodičů cestujících časem za svou nenarozenou ratolestí, oněmi rozhodujícími přírodními zákony nemusejí vůbec být zákony fyzikální, nýbrž zatím ještě docela nenápadné zákony etické...
o Povšimněte si, pane redaktore," filosofoval dále pan Engels, " jak významné memento moje vize akauzální budoucnosti obsahuje:
o Ono ovládnutí příčinnosti - jímž by se lidstvo zmocnilo schopností přímo pohádkových - se tak jako tak nalézá až na konci normální, to znamená kauzální formy evoluce hmoty. Znamená vlastně dovršení tohoto procesu! Skutečnou revoluci!"
o "Dovolte, abych vás přerušil, pane Engelsi," neudržel se J. R. "Co když ve vesmíru existují vyspělé civilizace, které cestování časem dávno ovládají! Mohly by nám příslušné informace sdělit již teď!"
o "Pane redaktore," zakroutil odmítavě hlavou pan Engels, "dovedete si představit, jak by mnohým diktátorům zasvítily oči? Cestování časem - taková zbraň! Chápete jakou spoušť by natropili ve všech časoprostorech?.. Nejsem si zcela jist, ale pokud by eventuální mimozemské bytosti hodlaly našincům něco takového vybrebtat, patrně by si počínaly nanejvýš selektivně," mínil filosof.
o "Pane Engelsi," namítal J. R., "vždyť zlo, manifestující se, dejme tomu válkami, zločiny i amorálním hromaděním peněz, majetku a moci, může mít původ v docela prosté a chorobné mozkové dysfunkci. Kultura, disponující strojem času pak lidstvo z takových dětských nemocí rychle a snadno vyléčí."
o "Pane redaktore, proč neustále čekáme na nějakou pomoc shůry - kdysi od bohů, nyní od mimozemšťanů - když jsme schopni si pomoci sami?... Co když je život ve vesmíru skutečně vysoce exkluzívním fenoménem? Víte kolik civilizací muselo zde, na Zemi, vzniknout a zaniknout než člověk vzlétl do kosmu? Kolik vyspělých kultur se samo vyhladilo!
o Zásadní význam společenských faktorů v boji člověka proti smrti je patrný kupříkladu i pro kryoniku, jejíž reálnost naznačuje experiment, předváděný na festivalu této techniky v Arizoně: Pokusné kryse bylo odňato srdce a zmrazeno v tekutém dusíku na teplotu -196 stupňů Celsia. Pak následovalo jeho rozmrazení - a srdce opět fungovalo!
o Pokud budete trpět rakovinou v terminální fázi, můžete se za 28 000 dolarů nechat v detroitském institutu uložit do nádrže s tekutým dusíkem a hibernovat až do doby, kdy bude toto stadium rakoviny léčitelné.. Podaří-li se vás zmrazit ještě před tím, než nastane biologická smrt, vaše naděje na úspěch bude slušná. Chcete-li mít větší jistotu a luxus, obraśte se na firmu Alcor - za svoji kryonizaci ovšem zaplatíte 120 000 dolarů. Ale i přesto si nebudete jist, zda firma, u níž hibernujete kupříkladu nezkrachuje, zlikvidována konkurencí, či zda vaše mrazivé lože nerozbije rozlícený dav městské chudiny, výbuch teroristické nálože, atd.
o Předložím vám, pane redaktore, k úvaze ještě jedno pionýrské, třebaže poněkud krkolomné přirovnání: Představme si, že každý člověk, každý národ, každá civilizace - aniž to zatím tuší - tvoří jednotlivý stavební prvek, jakýsi tranzistor, integrovaný obvod či funkční blok kosmického počítače. Gigantického computeru nebo spíše kybernetického komplexu, který teprve vzniká a samovolně se utváří. Jeho jednotlivé součásti - narozdíl od tranzistoru - však disponují schopností sebereflexe a geneze a faktor přírodního výběru zajišśuje, aby prvky, které jsou dysfunkční, životaneschopné nebo nevyhovují stále náročnějším intelektuálním a současně etickým parametrům, byly z konstrukce vyřazovány: Mohly by ohrozit celé dílo!
o Chápete, drahý pane?" rozhorlil se Engels. "Jako svobodní tvorové neseme za svůj osud i kauzálně související odpovědnost! Nikdo se nemůže zbavit osobní i kolektivní odpovědnosti!
o Do doby než technika našich potomků překoná onu úžasnou bariéru problémů, zakletou do fyzikálních vlastností černých děr, zůstane pro lidstvo kauzalita zachována včetně těch nejnepříjemnějších důsledků! Vždyť na cestě k nesmrtelnosti jsou od nás vyžadovány úplně banální činy jako je boj za mír a za odzbrojení, formování pokrokové společnosti s neustále se rozvíjejícím vědecko-technickým potenciálem, formování společnosti ekonomicky bohaté, humánní a morálně čisté!...
o A poněvadž," usmál se konečně vášnivý marxista pan Engels, "je i tato činnost kauzálně podmíněna funkcí jistých společensko-ekonomických zákonů - pak cesta lidstva k nesmrtelnosti nepochybně předpokládá i etapu zvanou komunismus...!"

















o

o
o

Může být globální
(kapitalistická) společnost dobrá?

oZajímavá vize dobré globální společnosti o kterou se pokusil významný izraelský sociolog a politik Amitai Etzioni - viz materiál Jak vzniká dobrá globální společnost publikovaná v tomto čísle měsíčníku NETSOCAN - provokuje k logickým reflexím. Autor totiž usiluje o syntézu západních hodnot, které považuje za nesporné - konkrétně individuální svobody a práva, demokracii a kapitalismus - s významnou a komplementární hodnotou jejíž původ přičítá Východu, a kterou je sociální řád čili ochota sloužit společnému blahu.
o Za hlavní stimul jeho úvah lze považovat zjevný úpadek společenského řádu v západní kultuře a faktické zhroucení občanské společnosti projevující se mj. vysokou mírou násilí a zločinnosti, masovým alkoholismem a narkománií, nepřístojmým chování veřejnosti, bezdomovectvím; zmínit lze rovněž masový rozpad tradiční rodiny a kritický pokles porodnosti.
o Etzioni poukazuje na západní trend kde autorita ztrácí více a více legitimitu, oslabují se svazky ve společenství, vytrácí se pocit odpovědnosti vůči obecným hodnotám a naopak sílí individualismus jak psychologické tak ekonomické povahy. "... v posledních desetiletích, počínaje šedesátými lety, vzniklo ve Spojených státech i v Evropě něco, co se může označit jako deficit společenství (nebo nedostatek sociálního kapitálu). To platí také o autoritě, což poznáváme na silné nedůvěře vůči vedoucím osobám - od učitelů až k voleným funkcionářům, od generálů až k duchovním."
o Západ se "ze všech těchto perspektiv jeví jako anarchický, materialistický, hedonický a lascívní; občané Západu jsou považováni za egocentrické a politováníhodným způsobem zbavené jakéhokoliv společenství a autority."
o Přestože se prakticky ve všech érách volalo "O tempora! O mores!" lze Etzioniho kritiku přijmout a navíc s akcentem, že žijeme v unikátní epoše charakterizované existencí zbraní hromadného ničení.
o Je tudíž zapotřebí speifické ostražitosti a kvitovat lze autorovo úsilí překonat svojí konstrukcí onu "morální propast..." a učinit "důležitý krok na cestě k lidskosti jako nejvyšší hodnotě" v očekávání, "že se postupně vyvine druh globálního modelu dobré společnosti, se kterým bude souhlasit mnoho národů..." s požadavkem, "aby dobrá globální společnost - tak jako dobrá národní společnost - spojovala úctu k právům jednotlivce se závazkem vůči obecnému blahu (např. ke globálnímu životnímu prostředí), s angažovaností pro postupný vývoj politické demokracie (např. v OSN, od základu restrukturované), jakož i s právem a pořádkem (např. zesíleným nasazením mírových sborů)."
o Víceméně jaksi pod čarou lze poznamenat, že demokracie není plodem Západu, neboť ji již o celá tisíciletí dříve praktikovaly antické civilizace. Nicméně demokracie je pro kapitalismus nepopiratelně vhodnější než kupř. absolutitická monarchie.
o Etzioniho velkolepá architektura však spočívá na dvou vysoce problematických pilířích: jednak je tu kapitalismus jaksi samozřejmě pokládán za nespornou, nejvyšší a dokonce snad i věčnou západní hodnotu a přínos onomu řádu; a za druhé není zmíněn konkrétní ideologický instrument, který by přinutil egoické, hedonické, lascívní a atomizované občany Západu k dodržování onoho řádu, poněvadž úpadek lidské, občanské i profesionální etiky evidentně postihuje a rozkládá i adekvátní a životně důležité instituce... (Nicméně pokus o řešení onoho druhého problému bude učiněn v příštím čísle).
o Kapitalismus, jehož historická existence směrem do minulosti je velice krátká a jehož budoucnost může být - a nutno doufat, že bude - ještě kratší, se totiž záhy stal objektem tvrdé a racionální kritiky.
o Iracionální a anticivilizační aspekty kapitalistické výroby diagnostikoval např. již B. Engls: "...jednotliví kapitalisté ovládající výrobu i distribuci mají starost jen o bezprostřední užitek. Dokonce i tento užitek - pokud jde o užitečnost vyráběného nebo směňovaného zboží ustupuje zcela do pozadí; zisk dosažitelný prodejem je jedinou pružinou jejich činnosti." (B. Engels, Úloha násilí v dějinách).
o Jedním z nejrizikovějších produktů a fenoménů kapitalistické společnosti je zjevně militarismus. Opět trochu z jeho ranné historie: "Moderní bitevní loď je... kolosální stroj, kde pára nejen pohání loď rychle kupředu, ale i kormidluje, navíjí kotevní lana, otáčí věžemi, zaměřuje a nabíjí děla... Stát teď zaplatí za jednu loď tolik, co dříve za celé loďstvo. ... je to plovoucí továrna - především ovšem na mrhání penězi. (Pramen dtto).
o Po Engelsovi nechť hovoří A. Einstein. "Zbrojařský průmysl je ve skutečnosti jedna z největších hrozeb pro lidstvo. Spočívá jako zlá hnací síla za nacionalismem... Minulý rok jsem se zeptal jednoho významného diplomata, proč se pomocí obchodního bojkotu neznemožnilo Japonsku v pokračování jeho mocenské politiky. ´Naše obchodní zájmy jsou příliš silné´ - byla odpověď... Lidé mi lichotí jen dokud jim nejsem nepohodlný. Jakmile se však pokusím dotknout se jim nepohodlných cílů, tak ihned přejdou k urážkám a pomluvám aby obhájili své zájmy. A ti nezúčastnění se nejčastěji zbaběle shrbí. Provedli jste již zkoušku civilní odvahy vašich krajanů?..." (A. Einstein, Mein Weltbild).
o Nobučiko Očida v knize Vražda prezidenta Kennedyho - nová analýza vyslovuje názor, že jedním z důvodů likvidace nejmocnějšího státníka světa byly i jeho snahy o zmírnění mezinárodního napětí, protože tyto akce ohrožovaly nejen ekonomické zájmy, ale i samotnou existenci 22 000 (!) amerických podniků zabývajících se zbrojními zakázkami.
o Vrchol kapitalistické pyramidy tvoří oligarchie. Podle význačného jaderného vědce a pacifisty F. Joliota-Curieho jsou oligarchové "podlí a lstiví tvorové" a dokazuje to slovy generála Négriera z Revue Des Deux Mondes (1. 8. 1910): "... finanční společnosti se domnívají, že je povinností vlád vést války, aby zajistily jejich zisky."...
o Soudobá oligarchie konstituovaná zejména na bázi finančních, těžařských a dalších ekonomických subjektů (pochopitelně včetně zbrojařských), zvláště nadnárodních, již disponuje ekonomickou, mediální i politickou mocí do té míry, že dokáže prosadit zhroucení finačního systému či pád vlády suverénního státu, válku... Oligarchie se tudíš stává největší překážkou fungování nejen dobré národní, ale samozřejmě i dobré globální společnosti.
o Perspektivy jsou patrně ještě ponurejší. Skutečnost, že oba nynější američtí prezidentští kandidáti se ještě za dob studií na Yalské univerzitě stali členy téhož tajného spolku - Scull And Bones, který má ve znaku lebku se zkříženými hnáty; spolku, který sdružuje děti nejvýznačnějších oligarchů od kterých vyžaduje slib mlčení; spolku, o němž se proslýchá, že má prsty ve spoluúčasti na vraždě J. F. Kennedyho lze chápat ani tak jako facku, ale spíše jako ránu pěstí do tváře americké demokracie...
o Tyto aspekty spolu se simultánní intervencí amerického prezidenta Bushe a izraelského premiéra Šarona ve prospěch zatčeného ruského oligarchy Chodorkoského nutně generují mnohé otázky. Např. jakou roli hraje ve špičce oligarchické pyramidy organizovaný zločin, jehož zájem o tuto sféru je nejen logický, ale i potvrzovaný bezpečnostními službami. S tím souvisí i další otázka, do jaké míry zde fungují mechanismy pseudoromantického a zcela antidemokratického svobodného zednářství nebo navíc aspekty zcela iracionálního sionismu, jehož momentální a logický konflikt s arabským islámem vede k naprosto nedobré globální koexistenci.
o Nejen české přísloví "Co je šeptem - to je s čertem!", ale především historické zkušenosti dokazují, že zprvu bohulibé tajné organizace, jejichž existence má smysl v autoritativních režimech (ochrana před perzekucí) se časem mění v ďábelské instituce zcela ovládané organizovaným zločinem.
o Je skutečně k nevíře, proč jsou demokratické síly zejména v USA tak shovívavé vůči těmto tajným spolkům, jejichž existence a činnost zcela deformuje demokracii.
o Všechny výše uvedené kritické poznatky pak mění konstrukci dobré globální společnosti spočívající na kapitalismu v marné dílo Sisyfovo, neboť je to právě kapitalismus kdo vzniku dobré globální společnosti nejvíce překáží. Konstrukci dobré globální společnosti by nejvíce prospělo sjednocení a dodržování spravedlivých ekonomických pravidel týkajících se investic, přístupu ke světovým surovinovým zdrojům, regulace finačního kapitálu, zejména spekulativního, snižování rozdílu mezi bohatým Severem a chudým Jihem atp.
o Jenomže politika kapitalistických velmocí je ve vleku nejmocnějších ekonomických korporací, které mají zjevně dobyvatelské snahy a navíc mezi sebou vzájemně soupeří. Vize skutečně dobré globální společnosti tudíž přímo předpokládá neexistenci kapitalismu.
o Takovéto úvahy pak vedou do zdánlivě slepé uličky. Vždyť kapitalismus právě zcela suverénně zvítězil v historické bitvě s bolševickou koncepcí zestátněné ekonomiky! Má-li být kapitalismus vystřídán, může být nahražen jedině ekonomickou koncepcí která bude efektivnější, konkurenceschopnější a spravedlivější než kapitalismus!
o Skutečnými optimisty mohou být v této situaci jedině dialektičtí materialisté, kteří zjevně vidí časový interval existence kapitalismu, vnitřní proměny i vývoj samotného kapitalismu a mohou a vlastně spíš musí predigovat i následující a budoucí ekonomickou formu.
o Nejnadějnějším rysem vývoje kapitalistického podnikání je neustále se prohlubující demokratizace vlastnictví kapitálu. Od někdejších majitelů manufaktur přes tradiční továrníky a rodinné společnosti přišla i doba vnějších investorů - akcionářů a celý dosavadní vývoj vrcholí do forem zaměstnaneckého akcionářství.
o Ve fázi, kdy se stanou rovnoprávnými akcionáři jednotlivých ekonomických subjektů všichni jejich zaměstnanci, a kdy bude mezi ně spravedlivě rozdělován i vyprodukovaný zisk včetně investic, změní se tito zaměstnanci vlastně v kapitalisty. Poněvadž však bude vyprodukovaná nadhodnota - zisk, spravedlivě rozdělována, nebude tu nikdo vykořisťován a tudíž zanikne i kapitalismus, včetně jeho endemických a vysoce rizikových i škodlivých vlastností. (Blíže viz např. článek Diskuse o budoucnosti kapitalismu, NETSOCAN 2004, dvojčíslo 07-08).
o Pak budou vytvořeny elementární podmínky pro skutečně dobrou globální společnost. Času však není vůbec nazbyt!

Redakce





NETSOCAN MONITOR


Bytová otázka, porodnost a rozvody

Roky a roky bující "podporu nové výstavby" nyní až do absurdit dotahuje ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek... Jak je to vlastně s nedostatkem bytů?... V České republice uvádějí statistiky... v Praze dokonce 480 bytů na tisíc obyvatel. Hlavní město Česka tak dosahuje úrovně Německa... Stát se snaží usilovně donutit mladé rodiny k tomu, aby se co nejdříve a na co nejdelší dobu zadlužily. Jestliže tu je na výběr možnost platit pronájem osm, či dvanáct či patnáct tisíc korun..., nebo jít do zadlužení a umořovat hypotéku, což s dalšími spojenými platbami a náklady na správu domu vyjde asi tak nastejno, většina se asi rozhodne "bydlet ve vlastním". To znamená zadlužit se hned na začátku své profesionální a rodinné dráhy na deset nebo dvacet let... Pokud má někdo splácet dva nebo tři miliony, asi si rozmyslí mít dítě, protože to je cesta ke zhroucení rodinného rozpočtu. Nemluvě o druhém či třetím dítěti... Poměrně silná bytová výstavba přeje hlavně developerům, kteří dosahují velmi příznivých zisků - málokdo asi ví, že běžná marže společnosti stavějící a prodávající byty je 25 až 40 procent. (Lidové noviny, 29. října).

Autor článku Marcel Zenkl, specialista v oboru nemovitostí, konstatuje dostatek bytů v CR. Prý u nás dokonce nabídka převyšuje poptávku a k jejich vyrovnání prý došlo také v Praze a dokonce i ve velmi úzkém segmentu trhu bytů s neregulovaným nájemným, kde se ceny již ustálily. Poněvadž přes to všechno mladí manželé neseženou byt s pro ně adekvátně nízkým nájemným, M. Zenkl navrhuje deregulaci nájmů, která se prý dramaticky projeví pouze v několika pražských čtvrtích (oněmi "dramaty" patrně míní finanční, lidské i sociální tragedie tamějších obyvatel). Celý problém je ovšem vyhrocen v tom smyslu, že ti bohatší již využili štědré ruky státu a pořídili si vlastní bydlení prostřednictvím dotovaných hypoték (ač ve většině případů nemuseli, neboť příslušnými financemi disponovali), takže eventuální deregulace postihne především nejchudší vrstvy. Autor článku se navíc může mýlit i v odhadu rozsahu oněch "dramatů" a dále postrádá elementární dávku empatie i anticipace, kterou by měli disponovat politikové. Zkrátka by měl alespoň jako amatérští šachisté, kteří myslí na tři tahy dopředu řící: po deregulaci se stane toto, pak tamto a vše dopadne takto. Také by měl vědět, že kdyby s podobným návrhem předstoupil v listopadu 1989 před onen milionový dav na Letenské pláni, Sametová revoluce by se patrně nekonala...



Zeman, Kryl a "jejich" lidé

Byla to zvláštní narozeninová oslava... Byli jsme jedni z mála, ne-li vůbec jediní pozvaní novináři. Popřáli jsme mu hodně zdraví "za všechny novinářské debily". Zasmál se. "Proč tak stručně, pane Čermáku, ještě jste zapomněl na póvl, šmejd a hnůj." Zkrátka vtipný a pohotový jako vždy... V roce 1993 jsme spolu dokončovali knížku Půlkacíř a já s ním absolvoval několik koncertů. Byly to neutěšené zážitky, kdy na Kryla chodilo pár desítek posluchačů. Až na výjimky to byli lidé zjevně zklamaní, nespokojení a často navenek i zlí. Řekl jsem Krylovi..., že přitahuje "divné lidi". Souhlasil s tím, na rozdíl ode mě to ovšem nemyslel pejorativně. Divné lidi dnes přitahuje i Miloš Zeman. Jsou to často zvláštní existence... Kryla jsme počátkem devadesátých let soudili víc podle jeho posluchačů a obdivovatelů než podle toho, co ve skutečnosti říkal. Když po více než deseti letech čtu přepisy rozhovorů, s překvapením zjišťuji, jak trefně a přesně dokázal spousty věcí popsat. (Lidové noviny, 22. října).

Jestliže lidé, kteří chodili na K. Kryla kvůli tomu, že uměl přesně a trefně popsat spousty věcí, jsou LN a Milošem Čermákem - kterým patrně až nyní dochází co chtěl tehdy básník vlastně říci (a suverénně tak předstihují i ty nejzabedněnější blondýnky) - považováni za "divné", jak potom nazvat osoby, které po vzoru bolševických cenzorů bránily Krylovi se svobodně vyjadřovat v tehdejší České televizi, ve "Svobodné Evropě" atp.? Kryl sám je tehdy tituloval Timur a jeho parta... Možná o tom LN někdy něco napíšou. Pravděpodobně za dalších třináct let...



Co teď s Alexandrem Lukašenkem?

Nelze pochybovat o tom, že oficiální výsledky nedělních běloruských voleb voleb a referenda neodrážejí svobodnou vůli běloruských občanů. Stačí připomenout, jak volby dopadly: v prvním kole obsadili 107 ze 110 křesel běloruské sněmovny provládní kandidáti. Ve dvou obvodech se bude knat druhé kolo, v němž proti sobě stanou dva provládní kandidáti. Alexandr Lukašenko totiž před volbami pochválil oba a tím zřejmě předsedy obvodních komisí postavil před nesplnitelný úkol: kdo má vlastně vyhrát? Kandidát opozice zvítězil v jediném obvodě, kde se do komisí jakýmsi zázrakem dokázali vloudit opoziční a nezávislí pozorovatelé, takže volby přece jen jakž takž odrážely skutečnou vůli voličů. Kandidát opozice získal něco přes 46 procent hlasů... (Lidové noviny, 22. října).

Paní redaktorka Petruška Šustrová píše o běloruských volbách tak zasvěceně, jako by se jich buď osobně zúčastnila nebo se alespoň důvěrně znala s Lukašenkem. Běloruská opozice má to štětí, že Lukašenko nečte LN. Jinak by onu komisi, do níž se opozice vloudila a v níž tak suverénně zvítězili opoziční kandidáti, okamžitě obvinil např. ze zkorumpování neopozičních členů komise a kdo by mu to pak byl schopen vyvrátit?



Rozvoj státu, nebo mafií?

Co budeme dělat, je jen a jen na nás. Předpoklady pro další "rozvoj" mafiánství máme. Stejně tak máme předpoklady k tomu, abychom potupně reformovali státní službu, snížili daně a prosekali džungli nesmyslných nařízení, regulací a zákonů. Malý, ale kvalitní a dobře zaplacený státní aparát musí být naším cílem. Jedině tak vytvoříme podmínky pro hospodářský růst, jenž nám umožní smazat rozdíl mezi kvalitou života u nás a na západ a sever od nás. (MF DNES, 20. října).

Autorem těchto na první pohled vlasteneckých řádků je - dle vlastních slov - sedlák, hajnej a podnikatel Karel Schwarzenberg. Na druhý a další pohled však jeho vlastnectví připadá spíše operetní až pokrytecké: sám totiž vehementně kandiduje do jedné zbytečné a nákladné instituce, do Senátu. Dokonce si obstaral pojízdný obrněný transportér a vyrazil onu zbytečnou instituci hrdinně dobývat, podobně jako se jeho urození předkové pokoušeli dobývat husitská ležení. Před svou útočnou jízdou dokonce varoval izraelské velvyslanectví a učinil dobře, chrabrý kavalerista. Kdyby totiž tamější ambassador spatřil, jak se k němu řítí OT, pak by po rychlosti, s níž se české OT loudaly chránit RFE, musel páně Schwarzenbergerovo OT považovat za zvláště nebezpečnou zbraň nejmenované zahraniční armády. Nicméně celá válečná výprava skončila happyendem jako v každé správné operetě: těsně před budovou Senátu demokratický potomek antihusitských feudálů razantně zabrzdil - přece si nezdemoluje své budoucí koryto!



Klíč k aféře je v programu ODS

Kdyby se ODS postavila poctivě k vlastní minulosti, nepsala by o "sarajevských událostech", neboť v Sarajevu se neudálo zhola nic. Správně by tedy bylo "pražské události" či ještě lépe "nezákonné praktiky v ústředí ODS, za které se občanům hluboce omlouváme"... ODS svým minulým i současným jednáním dává návod podnikatelům, občanům, nám všem: podvádějte, a když se na to přijde, zatloukejte, zatloukejte, zatloukejte. To je nebezpečné. Český politický systém naléhavě potřebuje nejen silnou, ale též poctivou pravicovou stranu, které by mohli voliči důvěřovat... V současné době by měl předseda ODS maximálně podpořit vyšetřování a nařídit svému podřízenému Dalíkovi, aby se podrobil výslechu na detektoru lži. (Lidové noviny, 15. října).

Autor těchto úvah, politolog Karel Vodička z Univerzity Helmuta Schmidta v Hamburku, se už zjevně stal cizincem ve své rodné zemi. Pan Topolánek svého pana Dalíka na žádný blbý detektor lži nepošle a myslí to upřímně. Stát stojí před volbami a jeho soudruzi ptákostraníci by si pak o něm upřímně mysleli, že se přinejmenším zbláznil. A poněvadž Česko před nějaými volbami stojí permanentně, pak je politicky efektivnější sebrat licenci anarchistům a křičet "Grosstapo!" či "Žijeme v policejním státě!" Toť moderní český folklór! Ale pro boha živého o tom, pane politologu, nevyprávějte na hamburkské univrzitě! Sudenti by místo "Hanba ODS!" mohli skandovat "Hanba Čechům!"



Bublane a spol., děkujeme, odejděte

Krajské zastupitelství právní řečí formulovalo to, co chápe každé dítě: když jsou tři v místnosti, jeden něco tvrdí, dva tvrdí něco jiného a jiných důkazů není, nehne s takovou důkazně ochablou situací žádný poctivý orgán. A naopak: když někoho obviním z trestného činu a nemám žádný důkaz, nesu odpovědnost podle okolností i trestní (pane Kořístko). Pro veřejnost je to zpráva dobrá. Pravda vítězí. (MF DNES, 13. října).

To snad není pravda, pane Steigerwalde! Právě kvůli orientaci v důkazně ochablých situacích byl vynalezen detektor lži; a špionážní služby tu věcičku čile využívají! Jestliže nějaká osobnost - a jí poslanec Parlamentu ČR snad je - obviní z pokusu o korupci lobbystu (jehož profesí je korumpování politiků) a je ochoten podstoupit výslech na detektoru lži, pak pravděpodobně mluví pravdu a lobbysta, který to popírá logicky pravděpodobně lže. Pokud však lobbysta tvrdí, že poslanec lže a sám odmítá podstoupit výslech na detekturu lži a někteří čeští komentátoři v takové mravně ochablé situaci zvolají: "Pravda vítězí!", pak pravda v tu chvíli nejspíše kdesi na toaletě pláče a úporně zvrací.



Svět se bojí teroru víc a víc

Prezident George Bush sice ujišťuje, že obsazení Iráku bylo ve válce s terorismem úspěch, ale lidé z mnoha zemí včetně Američanů soudí přesný opak... V průzkumu vypracovaném v Británii, Kanadě, Francii, Itálii, Německu, Austrálii, Mexiku, Španělsku a Spojených státech se ukázaly další dva zřetelné trendy: lidé se cítí ohroženi stále víc a největší podporu získala politika těch státníků, kteří se válce v Iráku vyhnuli. (MF DNES, 12. října).

"Laskavý světový četník" (terminus techniccus "laskavý světový četník" je patrně uměleckou licencí historika a publicisty E. Mandlera) svatosvatě slíbil, že osvobodí Irák od všech teroristů. Laskavý četník je, zdá se, velký popleta: zatímco teroristů přibývá téměř geometrickou řadou, statistikové spočítali, že od skončení "osvobozování" zahynolo násilně již 100 000 iráckých občanů (oběti bojů a bombardování nepočítaje)! Hodlá snad "laskavý světový četník" "osvobodit" Irák od všech Iráčanů?



Po 2. kole: kazatel a vědec

Američané si nemohou stěžovat, že nedostali na výběr. Oba kandidáti jim kromě toho, že demonstrovali, jak moc si lezou na nervy, ukázali dva odlišné pohledy na svět... Mezi oběma muži je přímo ideologický rozdíl. Bush umí svoji pravdu lépe hlásat, Kerry ji umí lépe zdůvodnit a obhájit. Ale dohromady byla druhá debata úžasným divadlem. Jsou země, dokonce i ve střední Evropě, které mohou Američanům závidět, jak bojovnou, fakty nabitou a přitom celkem kultivovanou předvolební debatu jim předvedou jejich kandidáti. (MF DNES, 11. října).

V Česku se kultura politické debaty vyvíjela pod tlakem fanatické zaujatosti sdělovacích prostředků z počátku devadesátých let, zejména veřejnoprávní televize, kde jako slavný politický moderátor kraloval někdejší mistr odborného učiliště, který údajně svým učňům velice ochotně prodával výborné známky, a který kultivoval politickou debatu po kantorském způsobu, např. slovy: "Pane Zemane, vy mlčte! Mlčte! Mlčte! Mlčte!.. Mlčte!..." Výborným politickým debatérem byl i někdejší bolševik a hned po revoluci arciliberál, který měl svá data napsaná na papírku a pilně z něho četl informace, ze kterých ta nejslušnější sdělovala televizním divákům: "Pane Zemane, vy jste snílek!"... Atp.



Opatrnost politiků je pryč

...Topolánek hovoří o vládní straně demokratického parlamentního systému jako o straně totalitní. Hovoří tak veřejně, jasně a promyšleně, na první straně denního tisku, a to nikoli jako občan z ilegální opozice, ale jako vedoucí představitel největší pravicové strany... Není podivné, že se zveřejňují taková obvinění až ve chvíli, kdy ODS hrozí skandál?... Na popisovaných praktikách ČSSD může být mnoho pravdy. Na tom, jak obviněná ODS vyrazila do boje, se ovšem zračí neskutečné pokrytectví, kdy politikům najednou stojí za to odhodit divadelní rétoriku a nahradit ji pokusem mluvit dokonce snad i pravdu. (Lidové noviny, 7. října).

V srpnovém rozhovoru pro MF DNES s titulem Snažili jsme se připravit vládu o hlas odkrývá vůdce ODS vnitřnosti své strany i české politiky. Na otázku, "Už se ODS snaží před hlasováním o důvěře vládě odloudit koalici nějakého poslance," potvrzuje, že tato jednání proběhla a že se s tím nijak netají. "Nabízel jsem unionistům zachování tváře a politickou perspektivu... Zřejmě byly nabídky z druhé strany zajímavější...." A na další otázku, "Nebudete se tedy snažit ještě na poslední chvíli ulovit nějaký ten hlas," Topolánek tajemně odvětil, "I kdybych to udělal, tak bych vám to teď neřekl..."



Putna - vášnivý a jediný vykladač odkazu svatého Václava

Letos ve stejný den měl výron Putnovy vášně pro změnu v LN tuto podobu: "Byl-li prezidentem po Václavu Havlovi zvolen Václav Klaus, může být příště prezidentem kdokoli, kdo bude mít dost drzosti a vytrvalosti..." Putna jistě nemluví za celý národ, a tak by se mohlo zdát, že píše jménem jakéhosi Občanského sdružení lidí stižených vášni nenávisti k Václavu Klausovi. Mám ale jiné vysvětlení. Putna nás čtenáře chce každoročně v tento slavný den nejen opět ujistit, že i letos nenávidí Václava Klause, ale především nám chce nenápadně naznačit, že on sám je místodržícím a jediným vykladačem odkazu svatého Václava. (Lidové noviny 7. října).

Je zajímavé, jak se mnozí někdejší milovníci někdejšího vůdce ODS a neúspěšného léčitele národa skrze veřejnoprávní televizi mění v jeho úhlavní nepřátele. Kritiku přitom zaslouží spíše exprezident Havel, který v roce 1989 svatosvatě sliboval, že hodlá prezidentovat pouze do prvních svobodných voleb a pak státničil pod různými názvy i velikostí země, i za nejpodivnějších okolností (policejní výslech poslance Sládka právě v den prezidentské volby) celých 15 let. Putna měl správně napsat: "Nejpozději po rozpadu Československa měl V. Havel nadobro opustit Hrad a mohl ho nahradit kdokoli."



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla 10. listopadu 2004 ve 24 00 hodin.
NETSOCAN