NETSOCAN
Číslo 10 -- ŘÍJEN 2009 --- Ročník VIII.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o Jurský park v ČSSD
AKTUALITY
o Zlínská cesta k blahobytu
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Co se skrývá pod pokličkou Evropské unie
o Ing. Josef Vít
o Barrack Obama a Nobelova cena za mír
o Zoufalá cesta od Občanského fóra k ČSSD
o Mgr. Miloslav Štěrba
o O daních a zdravotnictví
o Ing. Josef Vít
ESEJ
o Peníze a dluh
o Ing. Kateřina Amiourová
o Deset ekonomických chyb, kterých se dopouštíme od roku 1774
o Ing. Kateřina Amiourová
GLOSY
o Bubeníci! Hlaste se na Hradě a ve Strakovce
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Promovaní senátoři aneb „strojařina potkala je asi omylem“
o Mgr. Miloslav Štěrba
ČLÁNKY
o Co jsou to vlastně peníze?...
o Ing. Kateřina Amiourová
o Střet civilizací (4): Vládnou Západu šílení...
o František Stočes
o Může zákon o lobbingu omezit korupci?
o Ing. Josef Vít
Zahraničí
NETSOCAN MONITOR
o Topolánek: Jste velrybáři. Kubata: Moc rychle mluvíš
o Oni na nás nechtějí tlačit, říká velvyslanec
o Biden dal Čechům brežněvovskou lekci
o Utáhněte si opasky - ve jménu Impéria!
o Fatálna kríza západnej ­sociálnej demokracie?
o Blíží se Klausova hvězdná hodina
o Bublina k ohození
o A nemluvte s novináři
o Znovu bych to už u soudu nezkoušel
o Proč se nechat korumpovat, když lze zneužívat...
o Znovu Írán: co když všichni blufují?
o Reader´s Digest
o Obamovo mírotvorné zbrojení
o ČR: Antirakety místo radaru?
o Jak se zachránit z buržoazní nudy?
o Americké ministerstvo spravedlnosti vyplatilo dvěma klíčovým svědkům...
o Americké zdravotnictví vydalo stamiliony dolarů na blokaci...







o

o
o
Jurský park v ČSSD

o Média obvykle píší o ČSSD jako o straně socialistů. Zdá se tedy neuvěřitelné, že program této strany stojí na omylu socialistického teoretika K. Kautského, který v roce 1918 napsal: "...přesně vzato, není však socialismus naším konečným cílem, neboť tento spočívá v odstranění každého druhu vykořisťování a útlaku, zaměřeného proti jakékoliv třídě, straně, pohlaví nebo rase. Kdyby nám bylo prokázáno, že osvobození proletariátu a lidstva by se dalo dosáhnout na základě soukromého vlastnictví výrobních prostředků, pak bychom museli socialismus hodit přes palubu, abychom se ani v nejmenším nevzdali svého konečného cíle..." (Dlouhodobý program ČSSD - zkrácená verze).
o Kautský jednoduše nechápe elementární společenské zákonitosti, kde forma vlastnictví výrobních prostředků tvoří základnu zásadně determinující vlastnosti společenské nadstavby. ČSSD se tak v éře globalizace kořistnického kapitalismu i světové ekonomické krize pokouší petrifikovat kapitalismus pod rouškou již zcela zjevně oklešťovaného sociálního státu.
o Dinosauří elity ČSSD svou pseudosocialistickou ideologií navíc bojují proti větrnému mlýnu bolševického státního vlastnictví, který již historie zatratila. Přitom jim uniká, že skutečným a moderním socialistou, jasně vidoucím směr dalšího ekonomického vývoje byl např. A. Hampl, který roce 1930 na XVI. Sjezdu ČSSD prohlásil: „Socialism, toť v podstatě problém zvýšení výroby a spravedlivé distribuce statků... Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém, ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní; když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy."
o Hamplovu tezi, postavenou na zkušenostech výrobního družstevnictví potvrdil velkolepý rozkvět severošpanělské Mondragonské družstevní korporace (Mondragon Corporación Cooperativa), vzniklé, „v chudé části Baskicka v r. 1956 z krachujícího podniku na výrobu petrolejových vařičů...
o V ČSSD sice existuje družstevní komise s jaksi nečitelným předsedou I. Přikrylem a garantem, filokapitalistou J. Paroubkem, ale jedinou její pozoruhodností je skutečnost, že se za dva roky ani jednou nesešla... Když se na základě těchto faktů spontánně ustavila subkomise pro výrobní družstevnictví, a získala souhlas politického grémia pro jednání s předsedou komise družstevní, předseda Přikryl se prý kamsi ukryl... Není pak divu, že kromě velkých dinosaurů se v ČSSD daří i praještěrům trpasličím, kteří si jako svá motta hrdě vypisují bláboly typu „Na socialismus nejsou lidé stále ještě připraveni. Je otázka, zda někdy vůbec budou," popř. výrok socdem politika a novináře F. Modráčka, že, "Socialismus není změna majetku, to je změna v myšlení lidí". Modráček, který shodou okolností zemřel právě v době, kdy mondragonští socialisté začínali svůj velkolepý historický pochod, dnes, brutálně znásilněn na duši, nejspíše rotuje v hrobě.
o Nicméně věci se pomalu dávají do pohybu. Do dlouhodobého programu se již dostávají formulace o rehabilitaci družstevních tradic včetně úsilí o odstraněním deformací v právním řádu, které byly družstvům vnuceny v první polovině devadesátých let. Je to zřejmě zásluhou tandemu ze sociální komise s garantem Ing. Z. Škromachem a předsedou prof. PhDr. Martinem Potůčkem. Cennou osvětovou práci vykonává i historik dr. Jiří Malínský.
Celý článek 
ZDE
(František Stočes)

o



NETSOCAN MONITOR


Topolánek: Jste velrybáři. Kubata: Moc rychle mluvíš
„My jsme letos prohráli nějaké volby, že bychom se měli zpovídat velrybářům z Ústí?“ prohlásil Topolánek například. Narážel na kauzu z loňského prosince, kdy se na Ústecku lovily nováčci do ODS, kteří dostali kromě peněz i jídlo a pití, když řekli heslo Velrybář. Pak pomohli zvolit místopředsedou Petra Gandaloviče, jenž chce nyní kandidovat na post šéfa strany. Podobné „lovy“ se pak konaly i na Děčínsku a Teplicku. (MF DNES, 27. října).

Nu, bylo by to tak trochu i k smíchu, kdyby to nebylo spíše k pláči: poněvadž takovíto lidé pak budou řídit obec či stát… Tento problém, obecně nazývaný klientelismem, ovšem postihuje prakticky všechny politické strany a tak trochu si za to mohou i sami občané, tím, že se odmítají politicky angažovat jako členové politických stran. Tím je současně deformována i vnitrostranická demokracie („vláda lidu“) poněvadž se „politicky angažují“ pouze známí či klienti jednotlivých politiků, popřípadě kariéristé. Kam může takováto politická scéna směřovat, je nabíledni i tristní.



Oni na nás nechtějí tlačit, říká velvyslanec
* Co Biden Čechům přesně nabídl?
Nezaznělo nic ve smyslu, co bychom měli přesně dělat. Jen zjišťoval, jestli jsme ochotni podílet se na nové protiraketové obraně, která bude budována společně s NATO...
* Opravdu neřekl absolutně nic ohledně toho, co by Češi mohli případně mít nebo měli dělat?
Ne, na to si dával velký pozor.
* Ale jak se česká vláda mohla tak rychle rozhodnout, když vlastně neví, do čeho přesně jde?
Protože jsme alianční země. A teď budeme mluvit o tom, co přesně to bude pro nás obnášet. Vybírat si budeme v rámci alianční debaty o tom, kde bude velitelství, kde senzory, kde se budou rozmisťovat rakety.
* Proč Biden řekl, že minulý systém měl chránit jen USA? Lhali nám Bushovi lidé celou dobu, když říkali, že to bude chránit i Evropu?
To víte, jsou to dvě různé administrativy... (MF DNES, 24. října),

Český velvyslanec v USA Petr Kolář, který byl přítomen včerejším jednáním,se jak vidno vyjádřil opravdu diplomaticky. Nicméně lhali nám prostě všichni a zvláště hanebné to je od politiků českých, Topolánkem, Schvarzenbergem, Vondrou a Bursíkem počínaje a Havlem konče. Ale když už si dneska můžeme vybrat... No, pacifisté by si vybrali vystoupení z NATO a statut neutrálního Rakouska. Bude-li v naší malé zemi jakékoliv vojenské zařízení strategického významu, staneme se okamžitě i strategickým terčem. A co třeba vojenský lazaret? Ten Biden ve svém katalogu neměl?



Biden dal Čechům brežněvovskou lekci
Bidenovo jediné vystoupení před médii proběhlo bez možnosti položit otázku. Ve své řeči Rusko ani nezmínil. To, čeho se mnozí v této zemi bojí, mu nestálo za poznámku. Zato však vyslovil jedno dost skandální tvrzení. „Dnes jsme mluvili o možné roli, kterou by Česká republika mohla hrát v nové (protiraketové) architektuře, lepší architektuře - architektuře, která vlastně může chránit Evropu a nesoustředí se jen na Spojené státy americké.“ Takže nám chce Biden říct, že předchozí plán měl za cíl chránit jen USA? Vždyť za Bushe z Ameriky celou dobu zaznívalo, že štít bude chránit i Evropu. A generálové na mapách ukazovali, které části tohoto kontinentu budou pokryté. Čili někdo tady lže. Buď Biden, nebo lidé z předchozí americké vlády.,, Jenže Češi včera místo všech odpovědí dostali jen lekci z velmocenské povýšenosti a bohorovnosti. Fischerovo rozhodnutí, jakkoliv je správné a jediné možné, proto nese pachuť zobání z velkopanské ruky. (MF DNES, 24. října),

Autorem článku je Teodor Marjanovič; a poněvadž na americké politiky nedosáhne, měl by se spíše ptát: Kteří čeští politikové nám lhali?!... V dalším článku MF DNES Česko má chránit bouřkový štít boha Dia (MF DNES, 24. října) uvádí Jan Gazdík o parametrech protiraketového systému Aegis mj. následující data: "Jeho rakety a radary jsou umístěny na 18 křižnících a torpédoborcích... Nynější střely SM-3 mají být v roce 2015 nahrazeny dokonalejšími raketami SM-3/IB, které už budou odpalovány i z pozemních stanovišť. A za dalších pět let by je měly doplnit rakety SM-3/IIB. Ty už mají ničit i mezikontinentální střely... Raketa SM-3 je naváděna infračerveným zaměřovačem a dosahuje rychlosti až 9 600 km/h. Raketa SM-3 již dokázala sestřelit špionážní satelit." (Jak funguje systém AEGIS, MF DNES, 24. října). Čili nic nového pod slunce. Pouze se opakuje hra na téma brdského radaru, tentokráte ale v poněkud nákladnější výpravě, kterou ovšem zaplatíme my.



Utáhněte si opasky - ve jménu Impéria!
USA budou v příštích letech při zmenšujících se zdrojích nuceny provést některé nepříjemné strategické volby. Jedno z klíčových dilemat lze v této souvislosti formulovat následovně: Jak velkou část zbývajících zdrojů investujeme doma - do veřejné infrastruktury, která se rozpadá, do drolícího se sociálního konsensu, který jsme v poválečných letech úzce provázali s minimální verzí sociálního státu - a jak velkou část naopak vynaložíme na udržení imperiálních ambicí "overseas"? ... V prognózách rozpočtových výdajů na obranu pro příští léta proto až doposud mandatorní výdaje z programů Social Security, Medicare a Medicaid vystupovaly jako nerevidovatelná konstanta zdůrazňující potřebu radikálních reforem vyzbrojování... Neocons ovšem postupují přesně opačně: Jejich hlavním terčem jsou mandatorní výdaje, které považují za zbytečnou a škodlivou posvátnou krávu, již je třeba upravit - řekněme - zhruba do rozměrů průměrného králíka.... analýza Chrise Helmana poukázala na fakt, že USA ve stálých cenách na armádu v době, kdy nečelí vážnému vyzyvateli, vynakládají více než v průměrném roce Studené války, přičemž jejich armáda je současně asi o třetinu menší než na konci soupeření se Sovětským svazem. Americká protiválečná lobby Friends Committee on National Legislation uvádí, že USA na "obranu" ve skutečnosti přímo či nepřímo vynakládají celých 44% státního rozpočtu, zatímco na sociální a zdravotní programy, politiku zaměstnanosti a vzdělání zbývá dohromady jen 33,7%. (Britské listy, 8. října).

Autorem zajímavého komentáře je Karel Dolejší. Vypadá to tak, že bilderbergští kormidelníci prezidentských tras, když už jim voliči předhodili Barracka Obamu, zvolili zajímavou dělbu práce pro zvoleného i nezvoleného prezidenta. Obama bude objíždět státy NATO s mírovou ratolestí v ruce a ujišťovat, jak se sníží počet útočných balistických raket. A poněvadž bude svět bezpečnější, za Obamou vyrazí na cestu Biden a promptně nabídne americké antirakety, aby se státy NATO cítily bezpečné docela. Problém je v tom, že se v této zvláštní situaci mejspíše začnou cítit jako vysoce ohrožení Rusko s Čínou. Zvláště, když antiraketový štít bude podobně jako předchozí brdsko-polský projekt schopen ničit ruské balistické střely, o Američany jednostranně vypovězené smlouvě zakazující budovat protiraketovou obranu nemluvě.



Fatálna kríza západnej ­sociálnej demokracie?
Európskym socialistom by možno pomohlo, keby sa rozpamätali na svoje korene. Veď si len spomeňme: sociálna demokracia kedysi začínala ako radikálna politická sila, ktorá nekompromisne obhajovala záujmy pracujúcich, vykorisťovaných a chudobných ľudí (ja viem, dnes sa tomu ťažko verí!). Mala jasnú víziu a jasný cieľ: demokratický socializmus… Z modernej západnej sociálnej demokracie sa vytratil akýkoľvek radikalizmus, akékoľvek hodnoty, akákoľvek vízia. Čoraz častejšie sa objavuje otázka: koho vlastne títo ľudia zastupujú? A aké majú ciele? Zdá sa, že programovú prázdnotu súčasnej západnej sociá­lnej demokracie najlepšie vystihuje výrok šéfa socialistickej frakcie v EP Martina Schultza po prehratých voľbách, keď na otázku „čo ďalej?“ bezmocne hlesol: „budeme sa snažiť zaviesť sociálnu agendu“… Aký je rozdiel medzi dánskym socialistom Rasmussenom (lídrom PES) a dánskym neoliberálom Rasmussenom (novým lídrom NATO)?... Je smutným svedectvom posledných dvoch desaťročí, že európska sociálna demokracia sa vzdala akýchkoľvek ideologických obmedzení. Definitívne sa vzdala reformného marxizmu aj keynesiánstva a vydala sa na cestu tzv. postmodernej ľavice. Ľavice je však v jej politike stále menej a jej východiská stále viac smerujú do stredu politickej škály. Niet pochýb, že západná sociálna demokracia sa postavila na liberálne východiská. S nástupom generácie mladých politikov Tonyho Blaira a Gerhardta Schrődera vo vodcovských sociálnodemokratických stranách v Európe Labour Party a SPD sa z bývalých socialistických strán definitívne vyprofiloval akýsi liberálny ľavý stred, ktorému britský sociológ Anthony Giddens vytvoril nálepku „Tretia cesta“… Dočkal sa SMER-SD uznania za svoj zápas s monopolmi a korporáciami? Dočkal sa podpory, keď sa bojovalo proti ziskom zdravotných poisťovní? Dočkal sa solidarity od európskych partnerov, keď bojoval proti druhému pilieru? Nie! Zato keď išlo o nejaký hlúpy Slotov výrok, bola na nohách celá bruselská centrála PES. Takáto je dnes európska sociálna demokracia – nemastná, neslaná, a najmä – neľavicová. Začalo to Bad Godesbergom, pokračovalo Giddensom a skončilo Schultzom… Sociálna demokracia by si mala znovu uvedomiť, že základom ľavicového myslenia nie sú otázky sexuálnych a národnostných menšín, aj keď sú to dôležité témy. Základom ľavicového myslenia je sociálna spravodlivosť... Fakt, že ľavica prestala byť nositeľkou alternatívy ku globálnemu kapitalizmu, je napríklad podľa Richarda Rortyho jednou z najväčších katastrof 20. storočia. ( Slovo č. 36/2009 ).

Autor, filosof a politolog Ľuboš Blaha, zde upozorňuje na obrovský pradox vzniklý současnou formou distribuce majetku: ...keby sa, hypoteticky, svetový majetok rozdelil medzi obyvateľov Zeme úplne rovnomerne, každý človek by mal podľa analýz OSN k dispozícii vyše 15 000 eur. Ve svém eseji dále připomíná slovinského filosofa S Žižka, který ",,,nemenej odvážne dodáva, že pravicoví populisti sú dnes jedinou „serióznou“ politickou silou dneška, ktorá sa obracia k ľuďom s antikapitalistickou rétorikou, hoci zabalenou v nacionalistickom/rasistickom/náboženskom háve."



Blíží se Klausova hvězdná hodina
Vůdce konzervativců David Cameron mu totiž slíbil, že v případě vítězství nechá proběhnout referendum, které by podle očekávání Lisabon odmítlo... Do toho podali senátoři ODS nový podnět proti Lisabonu k Ústavnímu soudu. Vzal si to na starost sám předseda Pavel Rychetský. A toho zas navštívil německý velvyslanec, který se zajímal, jak to bude s projednáváním smlouvy ústavními soudci... Slova o tom, že dokonce RVHP nasazovala zemi šetrnější pouta než ta, která chystá polisabonská EU, nejsou nahodilá. Jsou sice se svým přeháněním mimo normální diskusi, ale ozývá se v nich strach ze ztráty národní identity. Chápané jako předky vybojovaná neměnná hodnota, která není na prodej. Opačné straně se vyčítá kolaborantství a konformismus... Mezi odpůrci Lisabonu jsem potkal lidi s vysokou inteligencí a nezpochybnitelnou starostí o národ. Nikdy však nedokázali předložit alternativu, která by po odmítnutí Lisabonu, tedy účasti na evropském dějinném pohybu, zajistila Česku jako středně velké rybě alespoň tu míru ochrany před mimoevropskými žraloky, kterou jí může dát sevřenější, byť méně demokratická EU. (Právo, 2. října).

Autor Alexandr Mitrofanov bohužel dluží vysvětlení, proč kolektivní ochrana před neevropskými žraloky nezbytně vyžaduje méně demokracie. Nebude to nakonec proto, aby všechny malé a střední ryby v EU mohli snáze pozřít žraloci evropští?



Bublina k ohození
Nezvětšuje se u nás ani tak počet exekucí, jako spíš výdaje na bydlení v poměru k příjmům. Ty peníze na trhu chybějí. .. O našich perspektivách se ale nerozhoduje zde, nýbrž ve světové ekonomice. Koncem týdne jsme mohli v Pittsburgu na summitu G20 zaznamenat proměnu atmosféry, k níž došlo od dubnového setkání G20 v Londýně, kam se světoví lídři sjeli kvůli – tak přímo to řekli – „obnově kapitalismu“. Ještě na jaře se totiž nemohli zbavit pocitu, že se jim hroutí... Mezitím se však rozhýbaly burzy a zachráněné, přeživší i konkurentů zbavené banky vyšly z krize ještě mocnější, než byly předtím. Obnovila se aliance finačních obrů s velkými firmami a penzijní i investiční fondy znovu otevřely globální kasino. O kapitalismu takřka nepadne slovo... Wall Street Journal se minulý týden dopředu obával, že Pittsburg se stane „svátkem blablabla“ a – došlo na jeho slova. Málokdo bere vážně řeči o omezování odměn pro finanční kejklíře, striktní likvidaci daňových rájů, globální harmonizaci výdělkářských norem anebo účinnost „všeobecného dohledu“ MMF... Zkrátka ředitelé zeměkoule míní, že nejsou-li krize příliš dlouhé a jejich aktéři příliš nemravní, je to dobrá cena za nejlepší ze všech možných světů... Kdo ji zaplatí, je snad jasné. Státní deficity v Evropě sahají od 4,6 (SRN) do 11,6 (Velká Británie). Tuhle „sekeru“ bankéři „nezatáhnou“. Batohy už se nesou do běžných domácností a balíčky rozbalují v běžných rodinách. (Právo, 2. října).

Inu, a proč by se o nějakou státní sekeru zajímali soukromí bankéři? Zvláště, když se lidé nebouří, vypadají spokojeně a jsou rádi, že zrovna nedostali ptačí či prasečí chřipku. Autor komentáře, Martin Hekrdla, také nevypadá, že by vyrážel na nějakou bojovnou demonstraci.



A nemluvte s novináři
Začalo to loni v prosinci, kdy reportér Janek Kroupa oznámil pod bombastickým titulkem: „Znala mafiány. Pouštěla je z vazby?“ Článek je plný drbů z podsvětí: státní zástupkyně Votavová prý brala úplatky a zařizovala propouštění (zdrojem je kriminálník, který vzápětí po „exkluzivním rozhovoru“ spáchal sebevraždu). Prokazatelně se znala s manželkou zavražděného romského gangstera Běly a mluvila na pohřbu jejího syna, který se předávkoval drogami. Článek je vystavěn, jako by se to dělo nedávno; ale Votavové začala být rodina divná a po roce 1996 s ní přerušila styky (podle Kroupy po roce 2000). V rozhovoru, který si novinář i státní zástupkyně nahrávali, se chvíli přetahují – „věděla jste! – nevěděla!“ – a pak přichází klíčová pasáž. Na otázku, jestli nerezignuje, Votavová říká: „Já budu muset bojovat jako lev, protože jsem si koupila domeček za 2,5 milionu. Splácím ho, mám hypotéku. (...) Budu muset dělat všechno pro to, aby to bylo co nejdéle, abych toho splatila co nejvíc.“ (Lidové noviny, 3. října).

Autor Tomáš Němeček, redaktor rubriky Orientace, by zase mohl udělat řízenou provokaci mezi českými novináři a vyzvídat: Proč vlastně nepíšete pravdu? Pokud by některý z nich, např. Janek Kroupa, přišel ven se všeobecně známou pravdou a odvětil: Inu žiť chóčetsja - byl by polapen podobně jako ona důvěřivá prokurátorka.



Znovu bych to už u soudu nezkoušel
* LN Místopředseda soudu Pavel Holländer vám položil otázku, proč jste kromě většinového stanoviska sněmovny neseznámil soudce také s argumenty menšiny, která nesouhlasila s předčasnými volbami. Vy jste mu neodpověděl. Proč?
Myslím si, že to nebyla má role. Nepředpokládal jsem, že by to soud zajímalo. Byl jsem tam jako účastník řízení, ve kterém jsem měl hájit pozici sněmovny vyjádřenou 172 poslanci. Dodnes jsem přesvědčený, že požadavek, abych přednesl soudu i názor menšiny, je absurdní. Podle mě to je nonsens.
* LN Soudci se snažili otázkami odkrýt motivaci politiků – proč po pádu vlády nezkusili sestavit řádnou vládu nebo rozpustit sněmovnu podle ústavních procedur. Vy jste dával najevo, že vám takové otázky vadí. Co na nich bylo špatného?
To byla otázka, která přejímala politickou dikci našich soupeřů. Že prý jsme po svržení Topolánkovy vlády neměli žádný plán B. Jenže podle naší ústavy nemusí mít opozice připraveného premiéra. Mně nebylo a není jasné, do čeho Ústavní soud takovými otázkami vstupuje. Sestavovat po třech letech od voleb vládu v tom stavu, v jakém sněmovna byla, je nemožné.
* LN Soudu šlo ale zřejmě o to, zda jste vyčerpali i jiné možnosti, než jste se rozhodli pro jednorázový zákon.
V nálezu Parlamentního institutu, který jsme si nechali vypracovat, je uvedeno, že parlament a Ústavní soud nejsou v pozici, kdy by jedna instituce byla nadřazena druhé. Tyto instituce by měly spolupracovat. My jsme ústavní většinou hlasů dospěli k tomu, že nejlepším řešením je uspořádat v říjnu předčasné volby. Do toho Ústavní soud vstupuje s tím, že by to komory parlamentu měly dělat jinak, že existuje ještě jiné řešení. No dobře, ale to je přece výsostně politická debata – jak hledat potřebný souhlas k takovému postupu. * LN Zpětně viděno: nebyla chyba, že jste nezkusili jiné postupy? Představovali jsme si, jak by utrpěla důstojnost parlamentu, kdybychom loutkově sestavovali vlády a pak je sesazovali. Bylo by to shození funkce premiéra i ministrů.(Lidové noviny, 3. října).

Ústava ČR, Článek 35 (1) říká: „Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny...“ Pokud tedy návrh na premiéra Fischera prezidentovi formálně předložil předseda PS Vlček, stačilo vyslovení nedůvěry Fischerově vládě a prezident mohl vyhlásit volby zcela v souladu s ústavou. Fischerova vláda by pak vládla až do těchto předčasných voleb.



Proč se nechat korumpovat, když lze zneužívat veřejných peněz?
Korupční provokace MF Dnes vzbudila předem kalkulovaný ohlas, pouze se „minula účinkem“, protože Ústavní soud mezitím zrušil předčasné volby. Není však vůbec třeba vynakládat úsilí a prostředky na provokace, chce-li někdo přistihnout politiky při neetickém jednání. Často stačí otevřít poštovní schránku a vytáhnout z ní tiskovinu, kterou na své náklady připravuje a tiskne instituce financovaná z veřejných rozpočtů, přičemž celá tiskovina je ve skutečnosti mnohastránkovým propagačním materiálem jednoho politika a jedné politické strany... Za jedno vydání krajských „rozhledů“ tak kraj zřejmě vyplatil řádově několik milionů korun, a jedná-li se o čtvrtletník, mohla by být konečná částka vyčíslena v desítkách milionů... V tomto kontextu se zdá být třicet dva stran Středočeského magazínu (design by David Rath) téměř neuvěřitelných... Jen pro pořádek, v době, kdy byly Středočeským magazínem zaplněny schránky středočeských domácností, se pevně počítalo s říjnovým termínem předčasných voleb... Nechci rozhodně tvrdit, že David Rath je jediným, kdo podobně zneužívá veřejných prostředků k tomu, aby posiloval své volební vyhlídky... Mimochodem, Bendlův předvolební Středočeský list v říjnu 2008 nesl stejné stopy propagandy... Na tomto příkladu chci pouze poukázat na pokročilý rozklad etických omezení v nakládání s veřejnými prostředky... Problém je tak velmi široký. Kolik peněz z veřejných rozpočtů vlastně podobným způsobem proteče za účelem marketingu pro politické exponenty na státní i lokální úrovni, aniž by bylo třeba riskovat obvinění z korupce? A neměly by o to být zkráceny státní příspěvky politickým stranám? A zajímá to vůbec někoho? (Britské listy, 3. října).

Autor Bohumil Kartous upozorňuje na velice závažný problém. Když se navíc sečtou peníze separátně vydávané parlamentními stranami na propagaci jednotlivých politiků s financemi, tekoucími na volební kampaně (příčemž ČSSD se nestydí ani zatajovat, jakou částku vynaložila na kampaň pro eurorovolby), pak to jsou skutečně miliardové sumy. Sumy vyhozené do vzduchu, pardon, na konta nejrůznějších agentur, přisátých ke stranám jako k mateřskému prsu. Pak není divu, že strany nemají peníze na nezbytné a společensky naprosto žádoucí výdaje, jako je vzdělávání členů strany, na stranické tiskoviny, které by zajistily vnitrostranickou diskusi a tudíž i demokracii apod. V ČSSD tak kvůli nedostatku financí funguje zajímavá Potěmkinova vesnice původně zvaná Masarykova dělnická akademie. Tato „akademie“ již „slavně“ působí téměř dvacet let a za tu dobu ještě nevyprodukovala jediného absolventa… Bylo by žádoucí zákonem stanovit, na co mohou strany veřejné peníze vydávat a definovat priority. Jenomže kapři, kteří by tento zákon museli schválit, si rybník nevypustí... Ale teto problém již zahubil slavnou Babičku Mary...



Znovu Írán: co když všichni blufují?
Írán oznámil – podle názoru uvedených tří západních vůdců „přiznal“ -, že nedaleko města Kum buduje zařízení, v němž bude 3 000 odstředivek na obohacování uranu. Podle Obamy je jejich počet příliš malý na uváděný účel, totiž výrobu elektřiny, ale dobře odpovídá výrobě materiálu pro jaderné bojové hlavice. Ergo, Írán lže o svých záměrech.... Zdá se, že západní zpravodajské služby zjistily existenci této stavby už před nějakou dobou a nyní ji považují za přesvědčivě dokázanou. Z pohledu Západu Írán ohlásil stavbu pouze proto, že si uvědomil, že ji západní zpravodajské služby odhalily a chystají se sdělit tuto skutečnost celému světu. Prezident Ahmadínedžád říká, že podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT, Nuclear Non-Proliferation Treaty) je Irán povinen oznámit existenci takové stavby pouze šest měsíců před jejím uvedením do provozu, což je důvod, proč ji ohlašuje teprve teď... Vždy jsem souhlasil s pravicí USA a Izraelem, že Írán zamýšlí dosáhnout status jaderné mocnosti. Liším se od nich jen v tom, že se mi to zdá být normální a nevyhnutelné, a vůbec ne geopolitická katastrofa... Z hlediska Íránu existují v jeho blízkosti tři jaderné mocnosti – Indie, Pákistán a Izrael -, které nejenže nikdy nepodepsaly NPT, ale skutečně mají jaderné zbraně, hodně jaderných zbraní. Nicméně nejsou obviňovány, že porušují normy „mezinárodního společenství“. Takže si Íránci říkají, proč pořád někdo na Íránu něco vidí? Írán na rozdíl od těchto tří blízkých zemí podepsal NPT a dosud neporušil konkrétní ustanovení této smlouvy. Nicméně je veřejně obviňován z mnohem menšího porušování mezinárodních norem, než jakého se dopustily ony tři zmíněné země. Brazilský prezident Lula upozorňuje, že Brazílie také obohacuje uran, a nevidí nic špatného na tom, když Írán dělá totéž. (Britské listy, 2. října).

Autor Immanuel Wallerstein popisuje situaci do níž je uvržen Írán velice objektivně i plasticky. Důvody tlaku - na tuto Bushem vyhlášenou „zlotřilou zemi“ – jsou zřejmě dva. Jednak prezentace Íránu jako hrozby pomáhá – jako v případě sekýrování Saddáma – zpracovávat veřejné mínění, aby bylo pro případ agrese proti této zemi méně rozhořčené vůči agresorovi. Druhým důvodem je snazší výroba a prodej – před raketovým útokem Íránu údajně chránících – protiraketových systémů přitroublým Evropanům. Ti, než pochopí všeobecně známé vojenské tajemství – že antirakety mají ničit nikoli íránské, ale ruské balistické střely – se mezitím stanou protiraketovou základnou USA.


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


Obamovo mírotvorné zbrojení (Karel Dolejší, Britské listy, 21. září)
Podmínkou důvěry mezi jadernými mocnostmi tudíž zůstává jasné ohraničení kapacity vyvíjených protiraketových systémů takovým způsobem, aby na straně partnerů v mezinárodním bezpečnostním systému nevznikaly žádné pochybnosti o tom, proti komu jsou vlastně tyto systémy určeny... Tyto předpoklady v případě nově navržené americké protiraketové architektury ovšem splněny nejsou. Tato architektura má totiž kolem roku 2020 evolučně dospět k vytvoření systému schopného sestřelovat mezikontinentální rakety, ač je naprosto nepravděpodobné, ba prakticky vyloučené, že by Írány a Severní Koreje páchaly harakiri odpalováním jednotlivých ICBM na USA - a to i za předpokladu, že by takové zbraně měly ve výzbroji. Tak jako původní Bushův plán, i nynější Obamův na prvním místě ohrožuje strategickou jadernou odstrašující kapacitu Čínské lidové republiky. Tato země stále vlastní pouze několik desítek mezikontinentálních raket,.. a byla by nucena podniknout protiopatření - pravděpodobně formou masivního rozšíření vlastního arsenálu ICBM... Poměr sil by se výrazně vychýlil na stranu USA, které by získaly schopnost provést první jaderný útok na Rusko a následně eliminovat velké procento zbylých ruských raket použitých k odvetnému úderu. Z druhé strany Rusko nyní nemá prostředky k tomu, aby budovalo podobně velkoryse pojatý protiraketový systém strategického významu; stejně tak nelze předpokládat, že by za pár let znova budovalo ohromný jaderný arsenál namísto toho, který zdědilo po SSSR... Souběh obou Obamových plánů, omezení jaderných arsenálů a rozvoje obrany proti ICBM, ohrožuje akutně Čínu a později by měl ohrozit i Rusko, a to ať už jsou vědomé intence Obamových plánů jakékoliv. Nepředpokládám, že by ČLR, která je ve fázi mocenského vzestupu, tváří v tvář americké výzvě rezignovala a nepodnikla příslušná protiopatření. Možná ale nelze zcela vyloučit, že v unaveném a slábnoucím Rusku existují politické kruhy ochotné tiše rezignovat na udržení alespoň přibližné rovnováhy sil s bývalým soupeřem ve studené válce. Ale i pokud by tomu tak bylo, taková rezignace by patrně nemohla proběhnout bez rozhořčeného odporu silových struktur, jehož krajní - a doufejme že jen hypotetickou - podobu reprezentuje pokus o změnu režimu... Obamovo mírotvorné zbrojení tedy ve skutečnosti představuje naši cestu doprostřed minového pole. Až se diplomatická děkovačka skončí a dým slavnostních ohňostrojů se rozptýlí, můžeme být velmi nemile překvapeni tím, kde jsme se to vlastně ocitli.


ČR: Antirakety místo radaru?(Karel Dolejší, Britské listy, 9. října)
Podle toho, co zveřejnila česká, polská, americká a ruská média, se situace jeví následovně: V Polsku by měly být umístěny týlové a řídící základny systému Aegis, o něco později pak pozemní verze původně námořních antiraket Standard, až po nejvýkonnější verzi SM-3 Block IIB schopnou ničit mezikontinentální rakety, a dále několik dříve slíbených baterií protileteckých/protiraketových střel Patriot. V ČR by údajně mohly být rozmístěny mobilní pozemní antirakety Standard. V aktuálních článcích chybějí podrobnosti o verzích antiraket plánovaných pro ČR, nicméně americký fyzik Dean Wilkening již dříve řekl listu Nězavisimaja gazeta, že středoevropský prostor je vhodný zejména pro umístění výkonnějších verzí antiraket Standard. Takže perspektiva českého protiradarového hnutí nyní vypadá následovně: Radar byl zamítnut, místo něj se však bez ohledu na názor české veřejnosti jedná o rozmístění antiraket schopných ničit mezikontinentální strategické rakety... Pohyb antiraket po českém území - patrně rotace mezi několika základnami, není zatím jasné, zda má být přitom využito spíše pozemní nebo letecké dopravy... znamená, že pokud by se protivník rozhodl přesto zaútočit, musel by na české území provést úder nikoliv již bodový, ale plošný - tak, aby pokud možno pokryl celou oblast, v níž se v danou chvíli mohou antirakety zrovna nacházet... antiraketa SM-3 Block IIB, pakliže se stane srovnatelnou náhradou za původně plánovanou antiraketu GBI, nepředstavuje pro ruské strategické síly potenciálně o nic menší hrozbu než její předchůdkyně. .. Česká republika by tedy měla ve vlastním zájmu minimálně odmítnout umístění antiraket Standard Missile SM-3 ve verzi Block IIB, schopných ničit mezikontinentální střely, na vlastním území, a držet se striktně původní koncepce společné protiraketové obrany NATO coby protiraketové obrany bojiště; ale především: Česká republika v současnosti nemá vládu disponující mandátem, který by opravňoval o tak zásadních záležitostech, jako je přítomnost strategicky významných jednotek cizí země na našem území, vůbec jednat - a proto veškeré kroky spojené s případnou českou účastí na novém americkém projektu protiraketové obrany je třeba odložit až na dobu po příštích parlamentních volbách - a v tom případě by ovšem takové volby byly především o americké základně.


Jak se zachránit z buržoazní nudy? Pavel Barša (Lidove noviny, 10. října)
Slovinský myslitel Slavoj Žižek navrhuje revoluční teror... Již ve dvacátých letech minulého století poukázal Carl Schmitt ke konvergenci obou protiliberálních křídel evropské politiky v oslavě konceptu diktátora či diktatury, v nichž se bezprostředně realizuje suverénní vůle (vůdce, národa, třídy), která transcenduje strasti a slasti sebestředných jednotlivců. Rozhodnutí a činy takové vůle nelze podepřít důvody ani vyvodit z příčin, neboť představují radikální přerušení důvodových a příčinných řetězců. Zatímco probírání se těmito řetězci, v němž se realizuje buržoazní jednotlivec, je z definice nenásilné, neboť předpokládá, že všichni rozumní lidé se prostřednictvím dialogu mohou shodnout na tom, co dělat, pak jednání v silném smyslu slova s sebou nutně nese násilí: nemá-li akt suverénní vůle k dispozici žádné ospravedlňující důvody, jimiž by mohl být vysvětlen a obhájen, pak jediným možným způsobem jeho obhajoby je jeho násilné prosazení proti odpůrcům... Žižkův odpor k liberálnímu ideálu multikulturní tolerance a dialogu a inkluze menšin potvrzuje Schmittův náhled o podstatné podobnosti reakční a revoluční kritiky liberalismu: podobně jako současní pravicoví kritikové multikulturalismu ho také Žižek spojuje s postmoderním relativismem, jenž je jménem uznání druhého schopen se smířit s jakýmkoliv zlem. Odtud jeho obhajoba předmoderního autoritářství symbolizovaného papežem proti postmodernímu pluralismu symbolizovanému dalajlamou. Toho může následovat „kdokoliv..., aniž by se vzdal svého hrabivého promiskuitního životního stylu... Papež nám naopak připomíná, že existuje cena, kterou musíme zaplatit za náležitý etický postoj – je to právě jeho tvrdošíjné lpění na ‚starých hodnotách‘..., co z něj dělá autentickou etickou postavu.“... V šedesátých letech minulého století ve své kritice tehdejší levice Hannah Arendtová připomněla, že její glorifikace očistného revolučního násilí jako účelu o sobě šla proti Marxově koncepci, podle níž měla revoluční politika nanejvýš urychlovat řešení rozporů, které generoval kapitalistický výrobní systém. Z tohoto hlediska mělo u Marxe násilí a donucení vždy podřadnou a úzce instrumentální funkci... Asimilovaný Žid Benjamin propojuje marxistický koncept revoluce s židovským mesianismem – akty revolučního násilí nám mají otevírat vrátka radikálně jiného světa. V závěrečné kapitole své poslední knihy, nazvané příznačně „Božské násilí“, Žižek přisuzuje tuto spásnou dimenzi jakobínskému teroru v režii Robespierrově a bolševickému teroru v režii Leninově, které dává do protikladu s Dantonovým a Stalinovým pojetím teroru jako nástroje upevnění nové moci a nového pořádku... Místo k Marxovi se tedy Žižek vrací k Leninovi: byl to právě voluntarismus bolševiků – jejich rozhodnutí nastolit diktaturu proletariátu nehledě na absenci objektivních podmínek, k níž poukazovali marxovsky determinističtí menševici – spolu s jejich ochotou pošpinit si ruce krví, které dnes podle něj zoufale schází západní levici... Žižek.. obhajuje Leninovo pojetí strany jako předvoje dělnické třídy, aniž by podal přesvědčivé argumenty, že se nemusela zvrhnou v... nomenklaturní diktaturu. Neukazuje ani, kde bychom dnes měli hledat onu revolučně naladěnou třídu proletářů. Ne že by jeho knihy neoplývaly poukazy k vykořisťovaným a vylučovaným prvního i třetího světa, ale chybí jakýkoliv doklad o tom, že by mezi nimi probíhal sjednocující proces podobný tomu, který probíhal mezi evropským dělnictvem v polovině 19. století a bez nějž by Marx nemohl formulovat svou myšlenku propojení teorie a praxe... Žižkova akademická popularita ve Spojených státech je tak obrovská, že si stěží lze představit, co by ho mohlo přimět zaměnit akademickou dráhu za kariéru profesionálního revolucionáře. Jak Žižek sám... uznává..., radikální intelektuálové jsou dnes až příliš ukolébáni pohodlným životem, který jim nabízejí západní univerzity, než aby si skutečně přáli násilnou revoluci, kterou někteří z nich vzývají ve svých spisech...


Americké ministerstvo spravedlnosti vyplatilo dvěma klíčovým svědkům obžaloby proti al Megrahimu tři miliony dolarů (Britské listy, 2. října)
Dva hlavní svědci při přelíčení, kdy byl odsouzen Libyjec Abdelbaset al-Megrahi za to, že údajně zosnoval atentát proti americkému letadlu, které v prosinci 1988 explodovalo nad Lockerbie, dostali od amerického ministerstva spravedlnosti celkem až 3 miliony dolarů odměny... Z důkazů, které v pátek zveřejnili al Megrahiho právníci, vyplývá, že americké ministerstvo spravedlnosti bylo požádáno, aby vyplatilo 2 miliony dolarů Tonymu Gaucimu, maltézskému majiteli obchodu, který svědčil u soudu, že si v jeho obchodě al Megrahi koupil oděv, který byl posléze nalezen v kufru, v němž byla údajně umístěna v letadle bomba. Americké ministerstvo spravedlnosti bylo také požádáno, aby vyplatilo další 1 milion dolarů Gauciho bratru Paulovi, který u soudu nesvědčil, ale hrál čelnou úlohu při identifikaci oděvů a při "posilování rozhodnosti svého bratra". Americké ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že odměna může být zvýšena a že oba bratři mají také právo na americký program ochrany svědků... Z důkazů také vyplývá, že Gauciho na Maltě navštívili skotští detektivové padesátkrát. Také důkazy zpochybňují tvrzení, že Megrahi koupil u Gauciho inkriminované oděvy dne 7. prosince 1988, jediný den, kdy byl na Maltě... Mluvčí amerického ministerstva spravedlnosti se k tomu a k dalším nesrovnalostem v případě odmítl vyjádřit, vzhledem k tomu, že se Megrahiho odvolání nekonalo.


Americké zdravotnictví vydalo stamiliony dolarů na blokaci Obamovy reformy Na každého poslance amerického Kongresu se zaměřovalo šest lobbistů (Britské listy, 2. října)
Americký zdravotnický průmysl vydal stamiliony dolarů ve snaze zabránit zavedení státního zdravotního pojištění v USA a ochromit další reformy, které přislíbil Barack Obama. Kampaň proti prezidentovi byla částečně vedena prostřednictvím velkých finančních darů klíčovým politikům... Stoupenci radikální reformy amerického zdravotnictví poukazují na to, že legislativa, která teď vzniká v americkém Senátu, odráží obrovskou finanční moc podnikatelských zájmů - zejména pojišťoven, farmaceutických společností a nemocnic. Tyto firmy zablokovaly podstatnější změny, které by ohrozily jejich zisky... Lobbistické skupiny a zdravotnický průmysl vydaly v minulých měsících 380 milionů dolarů na ovlivňování tvorby zdravotnického zákonodárství prostřednictvím lobbování, reklamy a prostřednictvím přímých finančních příspěvků na politické strany pro jednotlivé poslance v Kongresu. Největší finanční částku, celkem skoro 1,5 milionu dolarů, dostal předseda senátního výboru, který připravuje nový zákon o zdravotnictví... Bývalý člen vlády Billa Clintona konstatoval, že obavy, že zdravotnický průmysl podpoří velkým množstvím finančních prostředků populistickou pravicovou vlnu odporu proti státnímu zdravotnímu pojištění, odradily Obamův Bílý dům od podstatnějších zdravotnických reforem... Farmaceutické firmy a pojišťovny jen tvrdí, že se snaží vzdělávat politiky a veřejnost.

Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 31. října ve 23:30 a redakce současně děkuje všem autorům za hodnotné příspěvky do tohoto čísla. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN