NETSOCAN
Číslo 10 -- ŘÍJEN 2009 ---Ročník VIII.
Co se skrývá pod pokličkou Evropské unie

Evropa čeká na podpis Václava Klause pod Lisabonskou smlouvou. Teď je klid až do rozhodnutí ústavního soudu. Potom přijde další kolo. Klaus předem varoval, že nedá žádné záruky, že potom podepíše. Hájí názor, že tento proces je mrtvý. Jako evropskou ústavu ho odmítli lidé ve Francii i v Nizozemsku. Proces byl zastaven, ale vrátil se jako Lisabonská smlouva. Ani se moc neříká smlouva koho s kým. Ale i tuto smlouvu odmítli Irové v referendu.

Z názvu Lisabonské smlouvy bylo vyjmuto slovo "ústava" a zůstalo tam 98% toho, co Francouzi a Nizozemci odmítli. O ústavě se pořádala referenda. Po debaklu, který organizátoři utrpěli, se rozhodli změnit taktiku. Protože Francie a Nizozemí hlasovaly "NE" a protože je tu velký problém s Velkou Británií, když nesouhlasí s ústavou, komisař EU Wallström rozhodl, že slovo "ústava" bylo nahrazeno slovem smlouva. Dánský poslanec EP Jens-Peter Bonde říká: „Nová smlouva má o 8500 více slov než ta původní ústava. Ale když dostali instrukce od Sarkozyho udělat z toho mini-dohodu, Evropská rada změnila fonty, aby bylo méně místa mezi řádky. Proto má o 62 stránek méně, ale i o 8500 více slov. Možná by lidé měli vědět, že to, co bylo doteď zveřejněno, nikdo nikdy nečetl. Proč? Protože se to nedá číst. Toto není smlouva. Je to 300 stran odkazů na 3000 dalších stran v jiných smlouvách. A dá se to číst, jenom pokud se budete koukat do ostatních dohod pro pochopení celku.“


Dokument nazvali smlouvou a o smlouvách se nerozhoduje v referendu. Představitelé 26 zemí EU zradili své občany tím, že jim nedali právo hlasovat o smlouvě. A měli k tomu důvody. Smlouva je nečitelná a mnoho lidí říká, že i podvodná. Jejich záměr skrýt skutečnou podstatu smlouvy přiměl mnohé hledat pravdu o smlouvě.

Irsko mělo ještě jednou možnost to zastavit, ale masírováním obyvatelstva Irové rezignovali na možnost říci NE i podruhé.

Lidé by se neměli nechat zmást. Podle mnoha odborníků je Lisabonská smlouva tyranská a změní demokracii.

Způsob, kterým byla smlouva připravena, není příliš sympatický. Nejprve udělali rozhodnutí mezi premiéry, že o tomto textu by se nemělo nikde hlasovat v referendu Pak se to snažili obejít i v Irsku, ale zjistili, že to není možné, protože soudy v této zemi jsou stále moc nezávislé.

Lisabonská smlouva se snaží odstranit dědictví francouzské revoluce - právo lidí a národů na sebeurčení. To je jádro celé věci. Země už si nebudou moci určovat ani vlastní politiky.

Demokracie v Evropě pláče. Člověk se diví, jak může být takový systém považován za demokracii. Rozborem vládnoucích orgánů EU zjistíme, zda je ještě možno v Evropě mluvit o demokracii.


Základním orgánem je Rada Evropy, která se skládá z 27 premiérů zemí EU. Předseda Rady bude zvolen z 27 lidí - další členové budou vybráni předsedou Rady na základě doporučení jednotlivých vlád. Z těchto návrhů může tento nevolený předseda vybírat podle libosti.

Prezident EU bude zvolen na základě tajných vyjednávání, místo aby byl demokraticky zvolen. Francouzský prezident Sakrozy neformálně navrhl Tonyho Blaira jako prvního prezidenta, který by měl vládnout 5 let. (Toho Blaira, který je válečným zločincem z Jugoslávie a z Iráku).

Rada Evropy je nesmírně důležitá, protože navrhuje zákony a další změny, které jsou v Lisabonské smlouvě. Teď vidíme, že každá země má vlastního komisaře, ale to se změní, bude jich 18 z 27. Počet komisařů klesne o třetinu, což ve skutečnosti znamená, že za každých 15 let po dobu 5 let Česko nebude mít reprezentanta v Radě Evropy. Což je platforma k navrhování zákonů, které nás ovlivní. Nebudeme tam mít zástupce. Třetí změna, která se stane v systému rozhodování je, že když volíme komisaře na 10 let z 15 let, už nemáme možnost rozhodovat, kdo tento komisař bude, můžeme jenom dělat návrh. Monopol na navrhování má Rada Evropy, nikdo jiný.

Rada Evropy má ve skutečnosti několik částí. Máme radu prezidentů a premiérů. Na příkladu uvidíme, jak to vypadá v praxi. Byl zvolen Bertie Hern - jenže ve skutečnosti zvolilo Bertieho Herna jen 12 000 lidí v severním Dublinu (většinový volební systém). Jeho strana ho vybrala a on se stal premiérem. Pak jde do Evropy a začne s dalšími 26 lidmi vládnout půl miliardě lidí. 12 000 hlasů je docela malý mandát k moci, kterou má. To je jeden ze způsobů, jak se z EU stává stát.

Článek 48 dává právo těmto 27 premiérům, aby doplňovali smlouvu podle svého mínění.


Dalším důležitým orgánem je Evropská komise - ta navrhuje zákony a skládá se z nevolených úředníků. V EU je víc než 3000 expertních skupin složených z neznámých lidí. Tyto týmy mají obrovskou moc. Ve skutečnosti 85% všech zákonů EU je rozhodnuto v uzavřených expertních skupinách Rady EU nebo Rady ministrů. Poslanci ani veřejnost nemají možnost, aby sledovali tento legislativní proces. Lisabonská smlouva předá ještě více oblastí k rozhodování Evropské Unii. A pokud jsou v rozporu EU zákony a národní zákony, rozhodují zákony EU. Když tam bude náš komisař, může se starat o naše zájmy. Ale Lisabonská smlouva ruší našeho trvalého komisaře. Po dobu 5 let z 15 nebudeme mít svého komisaře.


Další orgán - Rada ministrů je složená z obyčejných ministrů, jako třeba zemědělství a podobně. V EU se nehlasuje o všech zákonech, pokud ale dojde k volbě, tito ministři rozhodnou "kvalifikovanou většinou". V té mohou rozhodnout 4 největší země. Rozhodují převážně za zavřenými dveřmi a dokumenty těchto jednání nejsou k dispozici ani poslancům Evropského parlamentu. Evropský parlament - naši volení poslanci mají nejméně práv - mohou pouze dávat návrhy. Dokonce i jejich možnost dávat návrhy je omezená. Nemohou navrhovat nové zákony, mohou dělat pouze dodatky a změny zákonů. Nevolení členové Rady EU rozhodují, zda mají tyto připomínky šanci nebo ne. Česko a další malé země ztratí křesla v Parlamentu, jak se budou připojovat nové země z Balkánu.

Takže základem Lisabonské smlouvy je předat rozhodovací moc od malých států k velkým. A také od voličů k nevoleným úředníkům. Protože 85% zákonů v Bruselu je rozhodnuto ve 300 tajných expertních skupinách Rady. Zákony jsou předtím připravené dalšími 3000 expertními skupinami Komise. Evropský parlament nemá právo rozhodovat o této záležitosti. Je to v podstatě Rada ministrů, kdo dělá zákony na základě návrhů od komisařů. Europoslanci nemají přístup k těmto dokumentům, nemají přístup k tomu, co dělá Rada.

Na národní úrovni národní parlamenty ztratí možnost dělat zákony.

Ministr zemědělství bude dělat zemědělské zákony, Ministr rybolovu bude jeden z 27 lidí, kteří budou dělat zákony pro 500 milionů lidí. Český ministr bude jeden z 27, kteří budou dělat zákony pro 500 milionů lidí.

Zvyšuje se podíl osobní moci jednotlivých ministrů na Bruselské úrovni. Proto je to tak atraktivní. Teď řídí Evropu místo Česka, což je důležitější - ale je tam jen jeden. Je tu velká ztráta moci v národních parlamentech a ztráta moci u lidí, kteří volí do parlamentu. Takže je to přesun moci od lidí a volených poslanců k vládním ministrům, kteří na Evropské úrovni dělají zákony pro 500 milionů lidí. Je to obrovský nárůst osobní moci na úkor demokracie. Na úkor práva občanů rozhodovat o zákonech nebo národních parlamentů, které by je dělaly. Zvláštní systém, kde 27 nevolených komisařů má monopol na návrhy všech zákonů EU. Sice je tu Evropský parlament, ale není to normální parlament, normálně v parlamentu navrhují poslanci zákony. Ale to není možné v systému EU. Evropský parlament nemůže navrhovat nebo schválit žádný zákon. To může jenom nevolený orgán. Parlament může navrhnout dodatky a když komisař řekne, že je to dobrý dodatek, tak má šanci. Nebo Rada řekne, že to je špatný dodatek a nemá šanci projít. Nevolení zástupci rozhodují, zda je demokracie dobrá.


Je to divný způsob demokracie. Pokud je to dobrý systém, proč ho nepoužít i doma?

Proč neříct českým poslancům v parlamentu, odteď nebudete dělat zákony. Odteď navrhujete jen dodatky úředníkům v úřadech a na ministerstvech. Pak se hlavy těchto orgánů sejdou na tajném jednání a pokud posoudí dodatek z parlamentu jako dobrý, pak máte vliv. Pokud řeknou, že je to špatné rozhodnutí, máte smůlu.

Tak dnes funguje Evropa. Říká se, že demokracie je vláda lidu. Ale v EU to neplatí. Ve skutečnosti je tu sotva asi 20% toho, co se děje demokraticky. Okolo 80% toho, co prochází parlamentem, pochází od nevolené rady a nemluvíme jen o komisařích - mluvíme také o zhruba 3500 expertních skupinách.

Problém je, že používáme stejné slovo pro dvě různé věci. Demokracie v Evropě znamená proces demokracie. Takže to chutná trochu jako demokracie, lidé myslí, že když mají poslance, tak je to demokracie. Ve skutečnosti europoslanci nedělají žádné zákony. Říkají jen své názory, snaží se upravit zákony pomocí dodatků, které mohou být zrušeny, pokud se Radě nelíbí.

A kdo ty zákony dělá? Evropská komise a Rada Evropy

A kdo volí do Komise a Rady?

Nikdo. Komisařů je 27 a jsou vybíráni vládou.

Po schválení Lisabonské smlouvy budou vybírání Komisí EU, vláda může navrhovat jména, ale rozhodnutí bude na Komisi. A předseda Komise bude volen Radou. Ve skutečnosti za těmito loutkami jsou úředníci a expertní skupiny, o kterých se nedozvíme.

Lidé se snažili zjistit jména lidí v expertních skupinách po celé roky. Protože oni dělají zákony a parlament je jenom razítkuje. Mohou dělat co chtějí a nemůžeme se jich přímo zbavit, nelze je obejít. Jediní lidé, kterých se můžeme zbavit za to co dělají, jsou poslanci v Evropském parlamentu. To jsou lidé, co dávají názory a snaží se měnit věci pomocí dodatků.

Většina zákonů je zabalená v balících zákonů pomocí úředníků a odsouhlasená na základě konsensu. Na základě handlování, prohazování - prostě konsensus. A výsledkem je zákon pro půl miliardy lidí.

S Lisabonskou smlouvou přepíší všechny naše zákony. I ten nejnižší zákon EU je nadřazený naší Ústavě. Takže to znamená konec české Ústavy.

Ano, znamená to konec přímé vlády, protože v Ústavě bylo, že lidé vládnou sami sobě. Také to zruší všechny zákony, pocházející z obou komor našeho parlamentu. Takže už to nebude ani nepřímá vláda sobě samotným.

Může v tom být konflikt zájmů? Třeba těch expertních skupin? Můžou mít tito lidé konflikt zájmů? Obchodní zájmy a tak?

Samozřejmě.

Uvedu příklad Aspartamu a dalších umělých sladidel. Vyšla spousta studií spojující je s rakovinou, nádory a podobnými věcmi. Ukázalo se, že v komisi, která byla pro posouzení umělých sladidel, byl člověk, který celý život pracoval pro průmysl umělých sladidel. Je to typické a samozřejmě na umělých sladidlech nenašli nic špatného. Umělá sladidla mají ve skutečnosti temnou historii. Aspartam není bezpečný, je poměrně dost toxický. Ale je všude, v Coca-cole, v nápojích bez cukru Problém je, že ho dávají i do sladkých produktů místo cukru. Pokud se podíváte na sladké žvýkačky, i tam je Aspartam.


Členství v EU a to, co navrhuje tato smlouva, je obrovský přesun moci směrem k EU a poskytnutí většího vlivu velkým státům. Je to efektivní korupce kvalifikovanou většinou. Volba kvalifikovanou většinou bude užita u sněmu ministrů. Lisabonská smlouva omezí naši moc a předá kontrolu nad Evropou do rukou velkých států. Po schválení smlouvy bude slovo "stát" užíváno nejen jako pojmenování zemí. Bude to přesně to, co budou členské státy právně.

Hlasování kvalifikované většiny má dvě části, které ještě víc koncentrují moc. Význam hlasování kvalifikovanou většinou je, že bude založeno na počtu obyvatel v jednotlivých státech a počet ministrů se bude měnit tak, aby reprezentovali takovou populaci. Stát s velkým územím a velkou populací bude mít ještě větší moc. Konkrétně ministři budou mít větší moc volit co chtějí. I když to nebude to, co chtějí jejich lidé.

Nejprve se podívejme na nedemokratický způsob procházení zákona. A hezky znějící podvodný způsob, jak zablokovat zákon.

Podle zákona alespoň 15 států z 27 musí volit "ano" - ale tyto státy musí mít také přes 65% evropské populace, jinak zákon neprojde.

Podívejme se na populaci EU. Evropská unie má 490 milionů obyvatel, takže 65% znamená 319 milionů lidí a zbytek 35% má 171 milionů.

Takže - aby zákon prošel, musí být hlasující státy zastoupeny nejméně 65% = 319 miliony obyvatel,

Příklad 1:
Ministři Německa, Francie, V. Británie, Itálie, Polska a Rumunska se dohodnou na novém zákonu. Těchto šest zemí má celkem 326 milionů lidí, což je o trochu víc než požadovaných 65%.

Ale je potřeba 15 států, aby zákon prošel, takže tato šestice přesvědčí dalších 9 států jako třeba Bulharsko, ČR, Estonsko, Maďarsko, Lucembursko, Litvu, Lotyšsko, Slovensko a Slovinsko. Takový zákon projde pro všechny členské státy. To znamená, že zbývajících 12 zemí - Rakousko, Belgie, Kypr, Dánsko, Finsko, Řecko, Irsko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko a Švédsko nemají šanci, i když se spojí. Většina z nich jsou zavedené státy EU. Společná populace těchto zemí je pouhých 121 milionů. Není to dost, aby blokovaly zákon a jsou hodně daleko od pravidla 65%.

A propos - zablokovat zákon - ale podle stanov je možné zablokovat zákon. "Potřebujete jen 4 státy, které budou hlasovat NE aby zákon neprošel". Což zní dobře, ale odporuje si to s příkladem, kdy 15 zemí volí ANO a vyhovuje velikostí populace proti 12, které volí NE a zákon přesto projde.

Abyste mohli zablokovat zákon, musí alespoň 4 státy hlasovat NE, ale navíc populace těchto států musí být větší než 35% obyvatel unie. Je to hezky vymyšleno - shodou náhod Německo a Francie mají dohromady 147 milionů obyvatel. Potřebují sice ještě 24 milionů, ale stačí aby se přidaly dvě další země, například Rumunsko a Bulharsko, nebo jakékoli dva jiné a mají moc zablokovat jakýkoli zákon. Toto je neuvěřitelná moc pro velké státy. Lisabonská smlouva je v rozporu s demokracií, vládou lidu.

V Lisabonské smlouvě je to podle populace. Takže nový systém silně zvýhodní velké státy tím, že se bude hlasovat podle počtu obyvatel. To je způsob uzmutí moci velkými státy, takže můžou víc rozhodovat. Rozhodovat v jejich prospěch a možná v náš neprospěch. To je obrovská změna. Německý vliv v Radě se zdvojnásobí z asi 8% na 16%.


Zní to absurdně, ale po poznání těchto faktů mluvit o demokracii v Evropské unii je fantaskní. Ta naše demokracie za moc nestojí, ale alespoň se tváří jako demokracie. V EU se ani o to nesnaží.

Fakta k tomuto článku jsem čerpal z filmu s příznačným názvem - The End of Nations.


Tučné písmo NETSOCAN


Ing. Josef Vít
15. října 2009

NETSOCAN