NETSOCAN
Číslo 10 --ŘÍJEN 2011 ---Ročník X.
Money as debt
Aneb - jak vyrábět peníze z ničeho

Wodrow Wilson řekl už v roce 1913: "I největší mužové ze sféry obchodu a výroby se něčeho bojí. Vědí, že tady existuje moc tak organizovaná, rafinovaná, bdělá, provázaná, kompletní a vše prostupující, že by raději neměli příliš zvyšovat hlas, když ji odsuzují".

Co jsou peníze, ví každý, ale jak vznikají, neví skoro nikdo. Pro většinu lidí otázka - Odkud se berou peníze? - vyvolá představu mincovny, kde se razí mince nebo tiskárny, kde se tisknou peníze. Většina lidí je přesvědčena, že peníze vydává vláda. Je to pravda, ale s omezením. Ty kovové nebo papírové symboly, o kterých uvažujeme jako o penězích, opravdu vyrábí mincovna ve státní mincovně. Ale převážná většina peněz mincovnou vytvářena není. Je dennodenně vytvářena v obrovských množstvích soukromými korporacemi, známými jako banky.

Většina lidí si myslí, že banky půjčují peníze, které jim byly svěřeny jejich vkladateli. Snadno představitelné, leč nepravdivé. Ve skutečnosti ty banky peníze, které půjčují, si vyrábějí. Ne ze svých výdělků, ne z vložených peněz, ale jen ze slibu, že vypůjčovatel peníze vrátí. Že je vrátí i s úroky. Podpis dlužníka na smlouvě je příslib splatit půjčku (plus úrok) nebo ztratit dům či majetek, kterým ručí. To je pro dlužníka velký závazek.

A.. co ten samý podpis žádá od banky? Banka vyčaruje číslo výše úvěru a prostě ho připíše na dlužníkův účet. Zdá se vám to nemožné?

Pokaždé, když bankéř vytvoří půjčku, je připsán nový bankovní úvěr - nový vklad - zbrusu nové peníze. Proces, jakým banky vyrábějí peníze, je tak jednoduchý, že to rozum nebere. "Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze a nebude mne zajímat, kdo tvoří zákony". řekl Mayer Anselm Rothschild.


V současnosti jsou peníze vytvářeny jako dluh. Nové peníze se vytvoří, jakmile si někdo vezme od banky půjčku. Ve výsledku má celkové množství peněz, které mohou být vytvořeny jen jednu skutečnou mez - celkovou úroveň dluhu. Vlády se snaží omezovat libovůli finančníků pro vytváření nových peněz a proto zavedly institut "částečných reserv". Dříve bylo obvyklé, že banky musely mít v tresoru alespoň 1 skutečný dolar ve zlatě na 10 dolarů hodnoty vytvořených dluhů. Dnes se požadavek nově vytvořených peněz neuplatňuje k penězům ve zlatě, ale uplatňuje se poměr nových peněz ve formě dluhu, k již existujícím penězům (bohužel, už vzniklých také formou dluhu). Tyto požadavky se libovolně různí podle dané země a doby a některých zemí nejsou žádné.

Dnes se bankovní rezervy skládají z množství vládou vytisknuté hotovosti plus množství již existujících peněz vytvořených na dluh.

Ukážeme si, jak bankéři vytvářejí peníze z ničeho a jak přitom obcházejí zákony. Představme si, že nová banka právě začala a ještě nemá žádné vkladatele. Bankovní investoři provedli rezervní vklad ve výši 1111 dolarů ve formě už existujících peněz v centrální bance. Požadovaný rezervní poměr je 9 :1.

Krok 1 - přichází první zákazník, který potřebuje 10 000 dolarů na auto. Při rezervním poměru 9:1 rezerva u centrální banky dovoluje legálně vykouzlit devítinásobek - tj. 10 000 dolarů - na základě slibu vypůjčovatele dluh splatit. Těchto 10 tisíc se odnikud nepřevádí - jsou to zbrusu nové peníze, jednoduše vyťukané v počítači na dlužníkův účet jako bankovní dluh. Dlužník pak vypíše šek a koupí si použité auto.

Krok 2 - prodejce aut těch nově vytvořených 10 tisíc uloží do své banky. Při poměru 9:1 může být na základě tohoto vkladu 10 tisíc vytvořen nový úvěr ve výši 9 tisíc dolarů.

Krok 3: pokud je těchto vypůjčených 9 tisíc uloženo opět v bance, stanou se legálním základem pro další půjčku - v tomto případě 8 100 dolarů. A tak to jde dál. V každém kroku nové peníze do banky vloženy budou a proces rezervního poměru se může znovu a znovu opakovat, dokud nebude uvnitř bankovního systému nově vytvořeno téměř 100 tisíc zbrusu nových dolarů. Všechny tyto nové peníze byly vytvořeny z dluhu. Celý tento proces byl legalizován původním rezervním vkladem pouhých 1111 dolarů, které stále leží netknuté v centrální bance.

Knihy každé banky musejí ukazovat, že mají o 10% více na vkladech než na půjčkách. Proto se banky honí za vklady, aby byly schopny poskytovat úvěry. To podporuje obecně vnímaný, ale scestný dojem, že úvěry pocházejí ze vkladů. Bankovní úvěr vytvořený v jedné bance se stává vkladem v jiné a naopak. Z toho plyne, že původní rezervní vklad 1111 dolarů umožňuje bankám v konečném efektu vybírat úroky až ze 100 tisíce dolarů, které banka nikdy neměla. Banky tak půjčují peníze, které nemají!!

V důsledku lobbování bank zmizely v některých zemích požadavky rezervních vkladů úplně. V poslední době se začaly používat poplatky z úvěru za účelem zvýšení požadované rezervy od půjčovatele. Tak našly banky způsob, jak obejít požadované rezervní meze docela. Výsledkem je, že banky mohou půjčovat tolik peněz, kolik si lidé mohou půjčit.

Nakonec peníze vytvořené vládou představují méně než 5% peněz v oběhu. Více než 95% z dnes existujících peněz bylo vytvořeno někým, kdo se zadlužil u banky. Například ve Velké Britanii. Vláda vydala 25 miliard liber sterlingů. Ale v oběhu je více než 670 miliard liber. A co víc, tento bankovní kredit vzniká a zaniká v obrovských objemech každý den. Tak, jak jsou staré úvěry spláceny a nové tvořeny.

Ale ti, kteří ovládají peníze národa, řídí politiku vlád a ve svých prázdných rukou drží osudy lidí. Je samozřejmé, že banky mohou tento peněžní systém praktikovat pouze v aktivní spolupráci s vládou. Za prvé - vlády prosadí zákony o zákonné měně a donutí lidi užívat toto zákonné platidlo. Za druhé - umožní platit soukromé úvěry v této vládní měně. A za třetí - vládní soudy vymáhají dluhy. Nakonec vlády prosadí zákony na ochranu peněžních systémů vůči veřejnosti.

Pro kohokoli, kdo věří, že dostojí svému slibu splatit úvěr, jsou tyto úvěry nebo hypotéky nyní přenositelné, směnitelné a prodejné (cenné) papíry. Reprezentují hodnotu a tím jsou formou peněz. Stávají se předmětem obchodu. A v tom byl i začátek současné krize. Americké banky poskytovaly úvěry, o kterých věděly, že nejsou splatitelné. Přesto s nimi obchodovaly a prodaly je do světa. Tím se stalo, že postižen je celý svět a nejen banky, které celý obchod zorganizovaly.

Úvěr ve skutečném světě znamená, že ten, kdo půjčuje, musí mít něco k půjčení. Ale v umělém světě peněz, kde slibu bank, že splatí peníze, které nemají, je umožněno, aby byl předáván jako peníze. A jako takový je přijímán. Tím je nyní národní oběživo dáno na milost a nemilost úvěrových transakcí bank, které nepůjčují peníze, ale slib, že dodají peníze, které nemají.

Většina lidí si představuje, že kdyby všechny dluhy byly splaceny, stav ekonomiky by se zlepšil. To je pravda, ale jen na úrovni jednotlivců. Tím, jak máme více peněz k utrácení, když zaplatíme poslední splátku, myslíme si, že kdyby se každý zbavil dluhů, bylo by obecně více peněz na utrácení. Ale opak je pravdou - nebyly by vůbec žádné peníze. Zůstaly by pouze peníze ve formě bankovek a mincí kdysi vydané vládou. Jsme zcela závislí na neustále se obnovujících bankovních úvěrech, aby vůbec mohly existovat nějaké peníze. Žádné úvěry = žádné peníze. A to je to, co se stalo během velké hospodářské krize. Dodávka peněz se drasticky snížila, jak vyschla poptávka po úvěrech. Je to šokující, ale jsme zcela závislí na komerčních bankách.

Ale to není vše. Banky vytvářejí pouze hlavní dluh - nevytvářejí peníze pro splácení úroků. Odkud přicházejí úroky?

Jediné místo, kde dlužníci mohou získat peníze na splácení úroků, je celková nabídka peněz v ekonomice. Ale celá nabídka byla vytvořena tímtéž způsobem - jako bankovní úvěr, který musí být také splacen. Splacen větším množstvím peněz o úroky, než bylo vytvořeno. A tak jsou všichni vypůjčovatelé v té samé situaci, horečně se snažící získat peníze, které potřebují ke splacení dluhu plus úroků z celkového množství peněz, které obsahuje jen ty dluhy. Je už snad každému jasné, že je nemožné, aby dluh i s úroky splatil každý, protože peníze na úroky neexistují - nebyly vytvořeny.

Může to být vyjádřeno jednoduchým vzorcem - dluh/(dluh+úroky) krát 100% lidí splatí a úroky/(dluh+úroky) krát 100% lidí zkrachuje. Velkým problémem je, že u dlouhodobých úvěrů úroky převyšují původní dlužnou částku. Proto, pokud nebude vytvořeno mnoho peněz navíc k zaplacení úroků, bude to znamenat velký poměr krachů a následujících exekucí. Výsledkem je potom nefungující ekonomika. K udržování fungující společnosti je třeba, aby množství krachů bylo nízké. A aby se toho dosáhlo, musí být vytvořeno více a více peněz z dluhu, aby se uspokojily dnešní nároky na peníze splacené z předchozích dluhů. Samozřejmě - toto celkový dluh zvyšuje. A to znamená, že nakonec musí být splaceny větší úroky. To všechno vyúsťuje ve stále se stupňující spirálu celkové zadluženosti, ze které není úniku. Je to jen časová prodleva mezi vytvořením peněz jako nových úvěrů a jejich splácením, která zabraňuje celkovému nedostatku peněz dohonit a zbankrotovat celý systém. Nicméně tím, jak nenažrané bankovní monstrum přibývá na váze, potřeba vytvořit víc a víc peněz na splacení dluhů se stává stále urgentnější.

Proč americká vláda utrácí víc, než kdykoli před tím? Mohl by to být stav před kolapsem celého peněžního systému? Rozumně uvažující člověk se musí ptát: Copak to tak může jít donekonečna? Není kolaps nevyhnutelný?

Co můžeme s tou děsivou situací dělat? Především potřebujeme odlišný koncept peněz. Je na čase, aby lidé položili svým vládám 4 otázky:

Po celém světě si vlády půjčují peníze ze soukromých bank na vysoký úrok. Vládní dluh je hlavní položka celkového dluhu. A splácení toho dluhu bere velkou část z našich daní. Když víme, že banky vytvářejí peníze, které půjčují a vlády jim k tomu dávají svolení, pak se musíme ptát:

Otázka č. 1: proč si vlády půjčují peníze ze soukromých bank s úrokem, když by si všechny peníze co potřebují, mohly vytvořit samy a bez úroků? Dosud nikdo - s použitím logiky a rozumu - nedokázal obhájit, proč si vláda půjčuje své vlastní peníze.

Otázka č. 2: Proč vůbec vytvářet peníze jako dluh? Proč nevytvářet peníze, které obíhají trvale a nepotřebují být neustále znovu půjčovány s úrokem, aby mohly vůbec existovat?

Otázka č. 3: Jak může být peněžní systém, závislý na neustále se zvyšujícím růstu, použit k vybudování udržitelné ekonomiky? Není snad logické, že neustále se zrychlující růst a trvalá udržitelnost nejsou slučitelné?

Otázka č. 4: Co náš současný systému činí zcela závislým na neustálém růstu? Co je třeba změnit, abychom umožnili vytvořit trvale udržitelnou ekonomiku?


Kdysi bylo účtování si poplatků za půjčku (úroky) nazýváno lichvou a ta byla předmětem vážných trestů - včetně trestu smrti. Každé hlavní náboženství lichvu zakazovalo. Nebyly to jen morální důvody, ale přesvědčení, že účelem peněz je usnadnit výměnu zboží a služeb. Postupem doby se od toho upustilo. Ale je jasné, že účtování úroků je jak morální, tak praktický problém.

Jakékoli pokusy změnit systém - udělat peněžní reformu, stojí proti zájmům enormně mocných, kteří z toho mají prospěch a udělají všechno proto, aby si svoje výhody udrželi


Před svou smrtí Woodrow Wilson - bývalý americký president, který podepsal zákon o vytvoření FEDu - řekl: "Velký průmyslový národ je ovládán svým vlastním systémem úvěrů. Jsem ten nejnešťastnější člověk. Nevědomě jsem zruinoval svou zemi. Náš systém úvěrů, růst národa a tím i všechny naše činnosti jsou soustředěny v rukou několika málo lidí. Stali jsme se nejúplněji dominovanou a podřízenou vládou v civilizovaném světě. Už nikdy vláda svobodné volby, již nikdy vláda podle přesvědčení a volbou většiny, ale vláda nátlaku názorů malé skupiny vlivných lidí".

Trochu pozdní poznání.


Podkladem pro článek je stejnojmenný film na internetu. Vřele doporučuji.

Ing. Josef Vít
24. října

NETSOCAN