NETSOCAN
Číslo 11 --LISTOPAD 2004---Ročník III.
Etické problémy dobré globální společnosti

Předešlý říjnový úvodník, který se zabýval první kapitolou knihy From Empire to Community izraelského státníka a sociologa Amitaie Etzioniho a nazvanou Jak vzniká dobrá globální společnost, přinesl první část úvahy o tom, zda architektura dobré globální společnosti postavená na kapitalismu, nestojí na poněkud vratkých základech.
o Tato druhá část se pokusí posoudit, možnosti vzájemného přejímání některých hodnot mezi Východem a Západem, které Etzioni hodnotí jako pozitivní a současně nedostatkové u kultury protější.
o Jaká je šance na to, aby ony vrcholné kvality Západu - dle Etzioniho kapitalismus a liberální demokratický režim charakterizovaný úctou "k individuální důstojnosti a svobodě jedince, který chráněn před státem může činit vlastní politická a ekonomická rozhodnutí" - převzal Východ?
o Tyto šance jsou nesporně velmi vysoké, poněvadž onen liberalismus a individualismus nedaroval světu Bůh (jak se pošetile domnívá G. "Bloody" Bush), nýbrž Amerika, přesněji řečeno Západ svým vynálezem kapitalismu! Samotná demokracie pak vůbec není "dílem" Bushova Boha ale "dílem" bohů antických!
o Kapitalismus je dnes bez problémů přejímán všemi východoevropskými státy přes Rusko až po Čínu. Na problém, který se zde po zhroucení bolševických režimů - které Etzioni nazývá komunistickými a východními a považuje z jejich podstaty za antisociální - objevil, tzn. obrovskou demoralizaci společnosti (nebo prohloubení demoralizace původní) nabízí syntézu "...autonomie a sociálního řádu, která se opírá převážně o morální zákony a normativní kontrolu." Toto je jeho řešení k alternativám - buď života "v totalitní společnosti ovládané náboženskými fundamentalisty, komunisty nebo jinou státem nařízenou ideologií, nebo ve společnosti s bezuzdným antisociálním chováním," které by pak mělo fungovat např. i v Afgánistánu, kde se po pádu Talibanu objevila exploze pedofilie, obrovská produkce narkotik atp.
o Poněkud matoucí a zavádějící je tu fakt, že Etzioni hází do jednoho pytle fundamentalismus náboženský s ateistickým fundamentalismem "komunistickým".
o Příklad z Afgánistánu, který dokazuje, že tamější orientální hodnotový systém spočíval na pevném náboženském přesvědčení, totiž přímo vede k následující reflexi: bude-li vpád kapitalismu a liberalismu do nábožensky fundamentalistických orientálních zemí úspěšný, s výsledkem kupř. zrovnoprávnění žen, Západ si nepochybně zatleská. Tyto ovace ovšem nepotrvají dlouho, neboť ženská emancipace západního střihu tu bude znamenat zcela zásadní průlom do ortodoxní islámské víry, fakticky korespondující s bezvěrectvím!!! Tím zákonitě začne erodovat i celý tamější hodnotový systém, a následná demoralizace se v ideálním případě ustálí na úrovni demoralizace dnešního Západu. Východ se tak ocitne ve stejných problémech, které Etzioni vytýká Západu...
o Hranice Západu se tak sice posunou východním směrem, ale vůbec se tím nevyřeší vlastní problémy západní civilizace...
o Směrem západním Etzioni sice realisticky poukazuje, že "v posledních desetiletích, počínaje šedesátými lety, vzniklo ve Spojených státech i v Evropě něco, co se může označit jako deficit společenství (nebo nedostatek sociálního kapitálu)," a konstatuje úpadek přirozené autority sahající od učitelů přes politiky až k duchovním.
o Nicméně si vůbec neklade onu veledůležitou otázku: Co je skutečnou příčinou této demoralizace?!
o Jsou jí snad přetrvávající lži a farizejství spojené s vraždou kdysi nejmocnějšího státníka světa, J. F. Kennedyho? Jedná se o důsledek vietnamského syndromu? - statisíce mladých Američanů byly nahnány do nesmyslné války kde jich přes padesát tisíc padlo -, a který vedl k hlubokému odcizení a nedůvěře v establishment? Jsou jí snad nedůstojné praktiky důstojných pánů - mj. pedofilní homosexualita?
o Jistě! Také. Nicméně tyto události však spíše katalyzovaly již probíhající a zjevně dekadentní trend:
o Zatímco na počátku 20. let připadalo v USA na 2 300 000 sňatků zhruba 300 000 rozvodů - což v této konzervativní zemi i době nebylo zrovna málo, pak počátkem 60. let to bylo už 600 000 rozvodů a v roce 1995 bylo při stejném počtu sňatků rozvedeno celých 1 160 000 rodin! Obětmi vražd a úmyslných zabití se během desetiletí 1957 - 66 se stalo 90 000 amerických občanů; v průběhu let 1986 - 95 bylo zaregistrováno již čtvrt milionu obětí! Podobný trend vykazují i krádeže (včetně vloupání a krádeží aut): v období 1957 - 66 došlo v USA k 19 milionům krádeží a v letech 1986 - 95 zaznamenali statistikové již 120 000 000 případů!
o I když je potřeba brát v úvahu roli přistěhovalectví, pak i přesto lze tuto situaci hodnotit jako masové porušování základních etických norem vyjádřených v biblických přikázáních nesesmilníš, nepokradeš, nezabiješ. Amerika i za ní mírně pokulhávající Evropa se chovají již ryze "sekulárně" a židovsko-křesťanský Hospodin tu byl s vysokou pravděpodobností definitivně svržen ze svého trůnu. Jedním z důsledků pak je zoufale nízká porodnost a Západ už není schopen se ani biologicky reprodukovat: poslední výzkum z Velké Británie přinesl alarmující výsledek - dvě třetiny mladých Britek jsou smířeny a spokojeny s vyhlídkou, že nedají život žádnému potomkovi.
o Západ se v podstatě ocitá v situaci, kterou nezvládla ani jedna z antických civilizací poté, co opustila své bohy... Jejich náboženství totiž byla státotvorná! V Římě byl například důsledkem zánik pietas, mravního apelu nabádajícího muže, aby v první řadě pečovali o obec, pak o rodinu a nakonec o sebe...
o "Pietas se rozplývala jako pára nad hrncem. Tradice upadaly, původní šlechta - nobilis - ztratila politickou moc, demokraté, jako např. Drusus, byli vražděni a nápravu nedokázali zjednat ani více či méně osvícení diktátoři. Ostatně senátorské soudy, zřízené kupř. diktátorem Sullou, byly svou úplatností přímo pověstné. Situaci nemohla zachránit ani občasná obnova demokracie - chyběla prostě pietas...
o Smyslem a vrcholem lidské existence se už nezadržitelně stával jakýsi permanentní mejdan, se stoly upravenými dle vkusu občana Luculla. A proč ne, když prý bozi do tohoto světa nezasahují neboť je zajímá pouze blaho vlastního věčného života...
o Lucretius reaguje na svoji zmatenou dobu a odsuzuje mravní úpadek římské šlechty. Satirik Catullus (zemřel asi roku 54 př. n. l.) tepá rozvodovost a promiskuitu a císař Octavianus se pokouší podporovat rodinu, vzkřísit staré náboženství a mravy, leč marně. Jednak samotné nastolení císařství šlo proti pietas - rušilo totiž vliv kmenových, rodových i městských bohů. A pak - až příliš mnoho lidí si již empiricky ověřilo, že bozi prostě ´nefungují´."
(Viz Sametová katarze od V. Nema v Bibliotéce webu Netsocan).
o Dlužno poznamenat, že Etzioni tuto situace vnímá, byť poněkud nejasně. Vyplývá to z jeho drobné poznámky, uvedené jaksi "pod čarou". Poté co vcelku logicky nabízí jako nejlepší cestu syntézu individualismu a sociálního řádu opřenou "převážně o morální zákony a normativní kontrolu", dodává: "Jestliže je akceptována nutnost jednotného společenského přesvědčení, vyvstává před Východem i Západem stejným způsobem otázka, zda toto přesvědčení má být sekulární nebo spirituální a zda dokonce nemá obsahovat měkké náboženské prvky."
o Etzioni tu jaksi bezděčně narazil na ústřední bod i východisko z celé zmatené situace. Renesance původní křesťanské víry, která by zastavila úpadek západní civilizace připadá vysoce nepravděpodobná. Přitom je nutno zdůraznit nespornou východní provenienci křesťanství!!! Ostatně některé dobové "tvrdé" prvky jeho "normativní kontroly", jako například perzekuce a upalování čarodějnic, jsou jako vystřižené z Orientu.
o Západní občané sice nejsou "destruktivními" ateisty tak jako jejich bolševičtí soudruzi - opouštějí původní mravy s jakousi fatalistickou vírou, že snad nebude tak zle, že existují ještě jiní a daleko větší darebáci, a že jim to pánbůh snad nějak promine a zařídí... Jenomže úpadek lidských mravů nezadržitelně spouští zánik i etiky občanské a profesionální, včetně tak delikátních sfér jako je politika, justice, policie, podnikání atd.!!! Vzniká tak naprostý deficit občanů i profesionálů schopných vytvořit Etzioniho společnost, která "bděle chrání svobodu a základní práva a zároveň podporuje řadu závazků vůči obecnému blahu".
o Ostatně svých závazků vůči obecnému blahu si byli nesporně vědomi již členové primitivní pravěké tlupy, když se vydali kopat jámu a past na mamuta a o desetitisíce let poté i římští občané, když vyrazili dobývat nová teritoria. Problémy nastávaly až v okamžiku dělení kořisti či v údobí relativního klidu. A právě v této poslední zmíněné fázi mělo fungovat náboženství.
o I východní tradice podřizující individuum ke službě celku vyplývá z náboženských tradic a není tudíž přenosná bez náboženské víry. Tato možnost je pro Západ navíc nepřijatelná proto, že by znamenala potlačení jeho základních liberálních hodnot a v důsledku toho i zánik západní kultury.
o Krizi křesťanské víry na Západě spustily již středověké astronomické objevy, které rozmetaly tehdejší představy o Bohu jako stařečkovi bdícímu kdesi nad oblaky i Kristu vystupujícímu po zmrtvýchvstání na nebesa - a vedly k prudké atomizaci tehdy poměrně jednolité víry i silné vzájemné animozitě jednotlivých proudů a k náboženským válkám. S některými dnešními vědeckými dispozicemi - např. klonováním člověka - si Bible již vůbec neví rady a tak někteří křesťanští novátoři usilují rozšířit Desatero o zákaz klonování...
o Zcela bezradní jsou i západní ateisté, kteří sice chápou zrod všech náboženských systémů jako dílo tehdejších intelektuálů, avšak nevnímají dost jasně obrovský státotvorný význam náboženské víry: plynoucí nejenom z ustavení příslušných etických norem, ale i důmyslného zajištěním dokonalé normativní kontroly tím, že svým bohům přidělili jednak schopnost - nejprve bezprostředně a později projistotu až posmrtně - trestat delikventy; a vidina posmrtného života pak v mnohých případech stimulovala dokonce i heroické postoje.
o Všechna náboženství z nichž vzešla západní kultura, tzn. obě antická i obě orientální (Starý i Nový zákon) obsahují společný defekt, kterým je zhoubný individualismus. Nyní ale pěkně od začátku - poněvadž mnohá předchozí tvrzení je nutno fakticky dokázat. Jako první přijdou na řadu antičtí Řekové a použité citace jsou opět z eseje Sametová katarze od V. Nema:
o "Zemi stvořila a vládla bohyně Gaia, nebi Uranos. Seia pak chránila semínka zasetá do země, Segetia z nich vzešlé stonky a klasy, Tutelina pečovala o bezpečnost sklizených zrn. Hera udržovala manželství, Alkestis střežila přímo manželskou lásku a Elethyia ochraňovala ženy při porodu.
o Zeus bděl nad athénskými rody, také nad místy kde se soustřeďoval společenský život města (tržiště, společenská shromáždění, apod.) a ještě dohlížel na dodržování přísahy, zákona o pohostinnosti a trestal bezbožnost a překročení míry. Zárukou věrnosti danému slovu byl Fides. Eunomia dohlížela na kázeň, Dike na spravedlnost a Eirene měla na starosti mír. Případné prohřešky ztrestaly Erynie a Nemesis se navíc mstila urozeným za jejich případnou pýchu, bohatým za domýšlivost a zločincům za násilí.
o Ujal-li se nad řeckým občanem vlády bůh smrti Thanatos, pak jeho duše putovala do podzemní říše mrtvých. Dobré a ctnostné duše si zaslouženě užívaly blaha v Elysiu a po nějakém čase se znovu převtělily v nějakého smrtelníka. Duše padouchů se buď věčně trápily v Tartaru, anebo se zde očistily a po čase směly přejít do Elysia..."
o Hlavním protagonistou, který onen historický akt - svržení antických bohů - vykonal, pak kupodivu nebyl hrdinný a geniální filosof (jako kupř. Demokritos, který popíral nesmrtelnost lidské duše), nýbrž, zdá se, docela obyčejný maloměšťák! Tedy poněkud egoistický a hloubavý občan, který - pro chvilku rozkoše s krásnou manželkou spoluobčana nebo pro vidinu peněz snadno nabytých nemorální či nelegální cestou, eventuálně kvůli úniku od pozemské spravedlnosti formou úplatku soudci, atp., atd.- byl ochoten riskovat slíbenou pomstu Nemesis či Erynií a třeba i těch pár roků v Tartaru. A proč ne! Vždyť měl empiricky ověřeno, že strašlivé pohromy, nemoci a smrt nezřídka postihují i nejctnostnější občany i jejich celé rody, zatímco jiní, kteří by zasloužili okamžitý a nejpřísnější trest, si užívají světských rozkoší až do požehnaného stáří. Chování Nemesis a Erynií bylo někdy prostě nevyzpytatelné a neseriózní.
o Buď jak buď, satirik Menandros - zemřel r. 291 př. n. l. - už zcela bez obav ze světských i božích trestů prohlašuje, že řeckými bohy se staly zlato a stříbro! Za ně lze pořídit všechno: přátele, soudce, svědky, domy i otroky."

o O starověkém Římě již zmínka byla (dlužno pouze podotknout, že mastermindem jeho věrouky byl dle historika Livia král Numa Pompillius), takže zbývá Starý zákon (opět V. Nemo):
o "Metoda ´cukru a biče´, kterou se Hospodin pokouší přimět svůj lid k dodržování Desatera, je vskutku působivá. Provinilcům proti Deuteronomiu Bůh prorokuje bídný život v poddanství cizozemců, neplodnost manželky, smrt dětí, strašlivé vředy a nemoci, včetně vyhlazení duše zprostředku národa Mojžíšova. Oddané a ctnostné věřící pak slibuje oblažit takto: "... požehná plodu života tvého a úrodám země tvé, obilí tvému, vínu tvému..., nebude u tebe neplodný... Vzdálí od tebe všeliký neduh a všecky zlé nemoci... nevloží jich na tebe ale vloží je na všecky kteříž tě nenávidí... A shladíš všecky národy, kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Neslituje se nad nimi oko tvé..."
o Kupodivu i přes takovýto působivý trestní zákoník, vyšperkovaný ´požitky´ a hodnotami atraktivními zvláště pro příslušníky zemědělstvím se živící rodové občiny, Mojžíšův lid svého Hospodina velice často opouštěl. Co chvíli se klaněl bohům a molochům pohanů, páchal cizoložství i jiné smrtelné hříchy. Izraelské stíhal jeden společenský úpadek za druhým a nezřídka upadali i do područí cizozemců.
o Své nitro - i nitro své civilizace - si nakonec troufl odhalit až Job. Tento bohabojný a spravedlivý muž ze země Uz je zčista jasna stižen obrovskou pohromou: Naráz přijde o všechen svůj majetek i děti a jeho tělo se osype hnusnými a hnisavými vředy. Tedy přesně těmi ranami, kterými mají být častováni bezvěrci, je zde trýzněn věrný boží sluha! Zoufalý Job se pouští do vášnivé kritiky Mojžíšova Hospodina:
o "Bezbožní nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali pasou... Na cizím poli žnou a z vinic bezbožníci sbírají... od chudého základ berou - a ti kteříž snášejí snopy v hladu zůstávají... Ti jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí... Bůh pak přítrže tomu nečiní... Proč bezbožníci živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou... Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují... V den neštěstí ochranu mívá bezbožný... Kdo jemu zjevně oznámí cestu jeho? Aneb za to co činil, kdo jemu odplatí?... Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejedl s potěšením. Jednostejně v prachu lehnou, a červi se rozlezou...
o Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování... umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?... Když umře... zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně. Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo z sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš."

o Jobův biblický příběh se však končí zcela kuriózně! Zejména proto, že Hospodin svého věrného a po nesmrtelnosti toužícího sluhu, odměňuje ryze starozákonními slastmi: Dá mu tisíce ovcí, volů, oslic a velbloudů, dopřeje mu sedm synů a tři krásné dcery a vše se uzavírá typickým starozákonním happyendem: "Byl pak živ Job...sto a čtyřidceti let, a viděl syny své a syny synů svých až do čtvrtého pokolení. I umřel Job, stár jsa a pln dnů."
o Toť ´vše´!...
o Logickou a rovněž pro cit přijatelnou odpověď na Jobův působivý protest dal teprve až Nový zákon, který byl ovšem troufale akceptován i přes výslovné Mojžíšovo varování: "Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázání Hospodina Boha svého zachovali..." A tak když Pilát Pontský informoval císaře Tiberia o údajných skutcích Ježíše z Nazaretu, zazněl právě symbolický umíráček antické epochy...
o Neslýchané zvěsti o neobyčejně mravném a dobrotivém světci - který dal najíst a napít tisícům lidí a použil k tomu pouze dvě ryby a pohár vína, který uzdravoval malomocné, křísil mrtvé, sám vstal z mrtvých a ve finále vystoupil na nebesa - nemohly nezapůsobit na nejednu tápající starověkou duši. Přesto počáteční růst křesťanského vlivu nebyl nijak závratný a přímočarý, čehož klasickým příkladem je právě Řím."

o Z těchto příkladů zcela evidentně plyne důvod, proč Starý zákon nestačil a proč musel vzniknout Zákon nový! Podal jednak "důkaz" o perspektivě lidské nesmrtelnosti a současně - což ovšem znala dávno předtím např. mytologie starověkých Egypťanů - posunul proceduru trestání hříšníků i rajského odměňování ctnostných a bohabojných do neurčité budoucnosti Soudného dne, jehož termín byl moudře zatajen..., (a jehož aktuální příchod se mnohokrát a neúspěšně pokoušely vyhlašovat nejrůznější sekty).
o Posledním kdo se o specifickou novelizaci Starého zákona pokusil byl prorok Mohammed respektující Starý zákon až po Abraháma, který prohlásil, že se mu zjevil archanděl Gabriel a předal mu Boží poselství a jehož Korán sjednotil Arábii, kde místní kmeny dosud vyznávaly nejrůznější bůžky a válčili mezi sebou bez pravidel.
o Západ se tudíž ocitá ve zcela specifické a delikátní situaci: svého Boha zcela vědomě opouští a nového Boha přijmout nemůže, nebot by to znamenalo zánik elementárních principů jeho kultury - ostatně upadající Řím přijetí křesťanství za státní náboženství rovněž nespasilo; nehledě na eventuální přírodovědecké námitky proti realističnosti této náboženské víry.
o Křesťanství si za svůj pád autority může ovšem tak trochu samo. Pominou-li se přírodovědné rozpory jeho věrouky, pak lze poukázat právě na již zmíněnou individualistickou koncepci.
o Amorální, asociální a úpadkové chování je tu totiž chápáno výlučně jako osobní věc jednotlivce, který si na onom světě své prohřešky tvrdě odpyká, a patří mu to, padouchovi; zatímco ctnostný a bohabojný Boží sluha skončí v Ráji - a sláva mu!
o Bohabojnému člověku pak z tohoto hlediska může být amorální chování jeho bližního, k němuž není citově vázán, v podstatě lhostejné, neboť pro něho není relevantní - jeho příští pobyt ve vysněném Ráji totiž absolutně nijak neovlivní! Sice se pokoušejí na svoji víru - ať již jde o židovství, křesťanství či muslimství - obrátit kdejakou duši, nicméně skutečné procento amorálně jednajících občanů pro ně není z tohoto hlediska vůbec zajímavé, neboť rozsudek při "Soudném dni" bude vynesen v jejich prospěch tak jako tak. Jehovisté mají dokonce jakési směrné číslo, patrně 150 000 a "vědí", že právě tolik jejich bližních - ze všech pozemských generací!!! - prý v Ráji zaujme roli andělů...
o Poněvadž amorální, asociální chování vnímají nejvýše jako skutky nemilé jejich pánubohu - a nikoliv jako něco co může vést k naprosté erozi a zániku civilizace včetně jejich vlastní existence - stejně fatálně (asi jako zničení Sodomy a Gomory božským ohněm a sírou) vnímají i perspektivu zániku lidstva v důsledku eventuální jaderné války či v důsledku srážky Země s nějakým obrovským kosmickým tělesem. Prostě Soudný den...
o Co si má však o nadpozemských Božích schopnostech pomyslet moderní západní občan vlastnící mrazák napájený z elktrárny, když si v Knize Job čte fakta, jimiž Hospodin zdůrazňuje své schopnosti a tepá malost pozemského červíčka slovy: "Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?... Ty - liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj, teď jsme?..."
o A co si má pomyslet západní ochranář velryb, dočte-li se na stejných místech Bible následující Boží ujištění o své moci a lidské malosti: "Vytáhneš-liž velryba udicí...? Přistrojíš-liž hody z něho společnici, a rozdělíš-li jej mezi kupce?... Zdaž naplníš háky kůži jeho a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?... Vztáhni jen na něj ruku svou a neučiníš zmínky o boji... Aj, naděje o polapení jeho mylná jest."
o Co si mohou nakonec pomyslet moderní astrofyzikové, když si ve Zjevení Sv. Jana přečtou: "I vidín jest jiný div na nebi... drak veliky ryšavý ukázal se... Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe, a svrhl je na zem..."
o Jak ale vysvětlit, že i přes tyto pasáže - zjevně dokazující, že autorem Bible musel být nanejvýš silně pověrčivý a mnohdy zcela bezmocný starověký intelektuál, zcela logicky neschopný racionálně vysvětlit drtivou většinu přírodních úkazů a jevů - věří v tohoto Hospodina nejen fanatici jako "Krvavej Jirka" (JWB), ale i američtí generálové disponující atomovým arsenálem, někteří jaderní vědci a mj. i známý český astronom J. Grygar?
o Poměrně jednoduchou a přesto vyčerpávající odpověď podává nejspíše jiný západní všdec, psychoanalytik E. romm, který v knize Umění milovat píše:"...jediné, co je jisté je minulost a o budoucnosti je jisté jen to, že znamená smrt.
o Člověk je obdařený rozumem, je bytostí, která si uvědomuje samu sebe, uvědomuje si svoje bližní, svoji minulost i pravděpodobnou budoucnost. Toto vědomí sebe samého jako zvláštní bytosti, vědomí krátkého trvání vlastního života, vědomí že se narodil bez vlastní vůle a zemře proti své vůli, že zemře dříve než jeho drazí anebo že zemřou dříve oni, vědomí opuštěnosti a odloučenosti, vědomí bezmocnosti vůči silám přírody a společnosti, to vše způsobuje, že se cítí ve své oddělené, rozdvojené existenci jako v nesnesitelném vězení. Musel by zešílet, kdyby se z tohoto vězení nedokázal osvobodit, vyváznout a spojit se nějakým způsobem s ostatními lidmi, s vnějším světem...
o Tato otázka je stejná pro primitivního člověka, žijícího v jeskyních, pro kočovného pastýře, pro egyptského rolníka, fénického obchodníka, římského vojáka, středověkého mnicha, japonského samuraje i pro současného úředníka i dělníka. Otázka je stejná, protože má stejné příčiny: lidskou situaci, existenční podmínky člověka.
o Odpovědi se mění: Může to být uctívání zvířat, lidské oběti nebo vojenská vítězství, holdování přepychu, asketické odříkání, pracovní posedlost, umělecká tvorba, láska k bohu, láska k člověku. I když je takových odpovědí mnoho a jejich výčet je vlastně historií lidstva, přece jen nejsou nespočitatelné. Naopak. Nebereme-li do úvahy menší rozdíly, jež jsou spíše okrajové než ústřední, zjistíme, že počet odpovědí které člověk dal, je omezený, že v různých kulturách, v nichž člověk žil, mohly být dány jen tyto odpovědi. Historie náboženství a filosofie je historií těchto odpovědí."

o Morální úpadek Západu signalizuje, že nastává nejvyšší čas pokust se ještě o další odpověď, která ve Frommově výčtu chybí, jejíž kontury se dosti jasně rýsují a která by zapadala i do Etzioniho koncepce; ovšem s tím, že vůbec není nutno ji hledat na Východě. Není bez zajímavosti, že nejvyšší kompetenci k ní mají vlastně západní intelektuálové; musejí ovšem disponovat alespoň takovou odvahou, jako jejich starověcí kolegové... Musejí si jednoduše uvědomit, že nastal nejvyšší čas aby své starověké protějšky překonali a konečně vyprodukovali něco kvalitnějšího, serioznějšího a pro homeostaticky orientovanou lidskou psychiku i věrohodnějšího než jsou Bible i Korán dohromady...
o Příspěvek není ještě dokončen
27. listopadu
František Stočes
NETSOCAN