NETSOCAN
Číslo 11 -- LISTOPAD 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Dobrá globální společnost a křesťantví
 Laboratoř nebo sanatorium?
 Aktuální nároky na nový program
 Život a práce MUDr. Františka Kriegla

ČLÁNKY
 Obecné aspekty volebního fiaska ČSSD
 Kolotavý tok informací v ČSSD
 Diskuse o Zemanově návrhu Stanov ČSSD

NETSOCAN MONITOR
 Umělci se vykáleli v Národní galerii
 Levice chce v Evropě nastolit měkkou totalitu
 Korunní princ Štěpán byl v KSČ nejhorší
 Jedni byli biti, druzí pili pivo
 Proč "chlapce z lidu" lid obdařil porážkou
 ČSSD vyhrála ODS volby
 Pan Gross se zvětšil... a zase zmenšil
 České rodiny čeká daňová revoluce
 Prohlášení platformy pro renesanci ČSSD



o
Laboratoř nebo sanatorium?


o Následující ukázka je z článku bývalého ministerského předsedy Dolního Saska a spoluvydavatele časopisu Die Neue Gesellschaft/Frankfurter Hefte Sigmara Gabriela. Článek v českém překladu Miloše Hájka vydala Masarykova dělnická akademie, na jejíž pražské adrese je možné dostat zdarma kompletní verzi. Ukázky vybral: frs.


o ... i v SPD začala diskuse, v níž se přezkoumává klasické instrumentarium, podle něhož byla sociální spravedlnost organizována přerozdělováním... Dříve než rozdělím přebytky výnosu daní a pokusím se tím vyrovnat sociální nerovnost, musí tu být národní hospodářství, které tyto přebytky vyrobí...
o Je určitě pravda, že jsme se nepokusili dát pojmu "reformy" přijatelný obsah. V současnosti znamená reforma výhradně: kdo podá nejtvrdší návrhy při oklešťování sociálního státu. Reforma u nás přece zdegenerovala v něco, co lidi ohrožuje. I sociální demokraté se velmi málo snažili o to, aby postavili do středu diskuse otázku, proč se má tato společnost změnit a jaká jsou s tím spjata opatření. Tématem SPD musí být: jak se má vlastně utvářet soužití lidí v Německu a v Evropě a jaké k tomu potřebujeme nástroje?...
o Když diskutujeme o tom, co očekáváme od spolurozhodování, mluvíme jen o uvolnění členů závodních rad nebo o způsobu volby. Nehraje žádnou roli, že to souvisí s naším pojetím člověka, že zaměstnanci nejsou objekty, ale subjakty a že na bráně podniku není vývěsní štít s nápisem: zde končí demokratický sektor Spolkové republiky. Když mluvíme o nemocenském pojištění, pamatujeme velmi málo na to, že jde o základní slib soviálního státu ve shodě se zásadou: když onemocníš, tak pro to nezchudneš, jsi-li chudý, tak pro to neonemocníš. Místo toho redukujeme diskusi na jednotlivé otázky a tváříme se přitom jako sociální technici. Proto se čistě technicky argumentující CDU daří nás v debatě předstihnout.
o Jasně řečeno: SPD nemá momentálně pžedstavu o sobě samé. Má spoustu představ o tom, která kolečka a které šrouby se musí točit, aby se sociální technika v naší společnosti udržovala v chodu. Ale k jakému soužití má být tato sociální technika v Německu dobrá, resp. co je vlastním cílem zajišťovacích sociálních opatření, o tom slyšíme málo. Sto čtyřicet let jsme byli přitažliví emancipačním obrazem světa, s nímž sociální demokraté stále vystupovali. To vždy znamenalo, že jsme chtěli otevřít život pro lidi, život nezávislý na příjmu, původu, rase nebo pohlaví....
o V Evropě vládne ideologie, která vychází z toho, že čím liberálněji a harmoničtěji budeme utvářet vlastní trh, tím lépe se lidem povede. Zjišťujeme pravý opak... V Německu i v Evropě potřebujeme pravidla hry, při nichž nebude nikdo moci jednoduše zavřít zdejší krám, aby ho znovu otevřel v Cesku nebo v Polsku se subvencemi z Bruselu a bez tarifní smlouvy. O tom se v SPD nediskutovalo. Nebereme vážně z části oprávněné obavy občanů.
o Strukturální změna je např. v reformě zdravotnictví vysoce žádoucí. Problém není v tom, že nemáme dost peněz, ale v nedostatečné soutěži, v nedostatečné kontrole výkonu a kvality. Zdravotnictví je posledním reálně socialistickým plánovacím systémem, který v Německu máme...
o Velká část toho, co sociální demokraté a odboráři prosadili v posledních sto čtyřiceti letech, se primárně zprostředkovává přes stát, aby byli lidé v těžkých životních situacích chráněni a znovu se mohli postavit na nohy...
o Skutečností je, že 80% nákladů ve zdravotnictví se využívá ve prospěch 20% pacientů, kteří jsou už letití anebo těžce onemocněli. Podstatná část nákladů jde však do stacionární mediciny a do léčiv. Tzn. že vývoj nákladů je dán spíše nabídkou než poptávkou. Stát, který má být sociálně investujícím a chce minimálně intervenovat, se musí pokusit v průběhu lidského života vytvářet podmínky pro to, aby lidé co nejvíce pečovali... o sebe sami. Možnosti preventivní péče jsou... ve zdravotnictví, ale i v jiných oblastech mnohem větší... Nakonec bych chtěl vyzvat, abychom se znovu věnovali životní situaci těch, kteří navzdory všem nabídkám jsou dnes v naší společnosti stále silněji vytlačováni na okraj a mají dojem, že politika nemá už ve svém zorném poli všední život lidí...
o Jak vznikají pracovní místa? Kombinací poptávky a investic. A to v exportu i v domácím hospodářství... Další částí je státní poptávka. Státní poptávka v posledních letech neuvěřitelně utrpěla, především v komunální oblasti...
o Nejdůležitější je přitom uklidnění psychologického klimatu v Německu. Musíme vyslat jasné poselství,... A musíme být ochotni, aby stát vystupoval jako nositel poptávky...
o Ke stabilizaci státní poptávky je nejdůležitější zlepšit finanční postavení obcí. Neznám žádnou jinou národohospodářskou ideu kromé té, že stát jako investor se musí zadlužit, aby lidé dostali zaměstnání a mohli opět konzumovat. Neoliberální ideje nefungují v žádné zemi. Ale také platí: kdo žádá více poptávky a současně žádá i zostření reforem, ten je konjukturně politickou bludičkou. Keynes neznamená pouze "deficit spending", ale také "surplus saving". Sociální demokraté musejí být konečně ochotni zkrotit výdajovou posedlost v sociálních systémech, dokud se na obzoru neukáže paprsek úsvitu. Proto musí být zachován nastoupený úsporný kurs...
o Teď je strana v situaci, kdy člověk nabývá dojem, že je vyčerpána, ba ještě hůře, že se nachází v bdělém komatu. Jsem velmi pro to, abychom stranu z tohoto bdělého komatu vyvedli pragmatickou diskusí. To ale také znamená, že se nesmíme bát ostré kontroverze...
o Byl jsem vždy názoru, že strany jsou v jistém smyslu podniky poskytující služby. Poskytují obsahy a staví personál do služeb demokracie. Nebude-li SPD dělat obojí, zmizí z politické scény. Ani po sto čtyřiceti letech nemáme zaručenou existenci. Když budeme stranu chápat folkloristicky a věřit, že je tradičním spolkem, že postačí, když se budeme mezi sebou dobře cítit, tak je nebezpečí, že SPD zůstane v ghettu 20%. Já jsem přesvědčen, že toto nebezpečí existuje, ale že se nestane skutečností...


o
Aktuální nároky na nový program



o Následující ukázka je z článku německého historika Bernda Faullenbacha, profesora na Ruhrské univerzitě v Bochumi. Článek v českém překladu Miloše Hájka vydala Masarykova dělnická akademie, na jejíž pražské adrese je možné dostat zdarma kompletní verzi. Ukázky vybral: frs.


o Sociální demokracie se mezitím stala vládní stranou a dobyla spokové kancléřství. Společnost se nesrovnatelně zpolitizovala. A také sociální demokracie se velmi změnila. Vstoupilo do ní mnoho lidí ze středních vrstev, v neposlední řadě mladí vysokoškolsky vzdělaní lidé a studenti - fundamentální politizace konce šedesátých let přivedla do SPD mnoho mladých lidí; v roce 1972 tvořili dvě třetiny členstva lidé, kteří přišli v předcházejícím desetiletí. Následkem změněné konstelace, ale i ctižádostivého záměru realizovat politiku vnitřních reforem, vznikla značná vnitrostranická napětí, diference a polarizace, která nebyla jen výrazem politické orientace, ale měla i sociokulturní povahu...

o Je zřejmé, že účinnost programu je závislá na klimatu doby a na politickém a společenském vývoji, který se přirozeně nedá předvídat. Přesto se dá formulovat několik nároků na současnou diskusi o programu Ta musí vycházet z přítomnosti a nesmí tedy svým způsobem kompenzovat neuspokojivou současnou politiku, což je pochopitelné právě v době, kdy je sociální demokracie vedoucí vládní stranou. V současnosti je možné vytyčit tato témata:
o Předně: Je třeba se snažit o novou interpretaci základních hodnot ve světle současných zkučeností, k čemuž patří určení vztahu mezi svobodou a rovností i nová definice spravedlnosti. Přitom jde např. o vydobyté nároky starších lidí i o vyrovnání mezi generacemi. Je třeba respektovat mnohotvárnou diferenciaci životních stylů a groteskní zvětšení sociálních nerovností, jak se projevuje např. v poměru mezi platy managerů a průměrným příjmem zaměstnance. Nově je i třeba promyslet - vzhledem ke genové technologii - základní antropologické hypotézy a etické zásady.
o Za druhé: Nesporně je třeba rozvíjet odpovědi na výzvy globalizace. Musí existovat hranice ekonomismu? Které oblasti nechceme organizovat tržně?
Za třetí: Na tomto pozadí je třeba vzhledem k vykolejení politiky odpovědět na otázku jak obnovit schopnost politického jednání. Do tohoto kontextu patří realistický koncept Evropy, který si Evropu nepředstavuje jako velký národní stát, nýbrž jako společenství států specifického druhu. Přitom jsou participace, transparence a blízkost občanům důležitými vůdčími ideami demokratické politické kultury.
Za čtvrté: Nadto je třeba nové určit naše politické vědomí pokud jde o Evropu, o Německo - případně evropsko-americké vztahy, ale také pokud jde o ostatní státy světa, což mj. také zahrnuje otázku naší spoluodpovědnosti za akce společenství národů.
Za páté: Určitě je třeba znovu promyslet vztah mezi státem a občanskou společností. To zahrnuje otázku sociálních předpokladů občanské společnosti a otázku dalšího rozvoje sociální a vzdělávací soustavy. Důležitými cíli jsou jako dříve: absence nouze, zajištění proti velkým životním rizikům, zabránění všeobecnému sociálnímu vyloučení, podpora vzdělání, které umožňuje účast.















o

o
o

Dobrá globální společnost
a křesťantví

o Předešlý říjnový úvodník, který se zabýval první kapitolou knihy From Empire to Community izraelského státníka a sociologa Amitaie Etzioniho a nazvanou Jak vzniká dobrá globální společnost, přinesl první část úvahy o tom, zda architektura dobré globální společnosti postavená na kapitalismu, nestojí na poněkud vratkých základech.
o Tato druhá část se pokusí posoudit, možnosti vzájemného přejímání některých hodnot mezi Východem a Západem, které Etzioni hodnotí jako pozitivní a současně nedostatkové u kultury protější.
o Jaká je šance na to, aby ony vrcholné kvality Západu - dle Etzioniho kapitalismus a liberální demokratický režim charakterizovaný úctou "k individuální důstojnosti a svobodě jedince, který chráněn před státem může činit vlastní politická a ekonomická rozhodnutí" - převzal Východ?
o Tyto šance jsou nesporně velmi vysoké, poněvadž onen liberalismus a individualismus nedaroval světu Bůh (jak se pošetile domnívá G. "Bloody" Bush), nýbrž Amerika, přesněji řečeno Západ svým vynálezem kapitalismu! Samotná demokracie a humanismus pak vůbec nejsou "dílem" Bushova Boha, nýbrž "dílem" bohů antických!
o Kapitalismus je dnes bez problémů přejímán všemi východoevropskými státy přes Rusko až po Čínu. Na problém, který se zde objevil po zhroucení bolševických režimů (které Etzioni nazývá komunistickými a východními a považuje z jejich podstaty za antisociální), tzn. na obrovskou demoralizaci společnosti (nebo prohloubení demoralizace původní) nabízí syntézu "...autonomie a sociálního řádu, která se opírá převážně o morální zákony a normativní kontrolu."
o Takové je jeho řešení k alternativám - buď života "v totalitní společnosti ovládané náboženskými fundamentalisty, komunisty nebo jinou státem nařízenou ideologií, nebo ve společnosti s bezuzdným antisociálním chováním," které by pak mělo fungovat např. i v Afgánistánu, kde se po pádu Talibanu objevila exploze pedofilie, obrovská produkce narkotik atp.
o Poněkud matoucí a zavádějící je tu fakt, že Etzioni hází do jednoho pytle fundamentalismus náboženský s ateistickým fundamentalismem "komunistickým".
o Příklad z Afgánistánu, který dokazuje, že tamější orientální hodnotový systém spočíval na pevném náboženském přesvědčení, totiž přímo vede k následující reflexi: bude-li vpád kapitalismu a liberalismu do nábožensky fundamentalistických orientálních zemí úspěšný, s výsledkem kupř. zrovnoprávnění žen, Západ si nepochybně zatleská.
o Tyto ovace ovšem nepotrvají dlouho, neboť ženská emancipace západního střihu tu bude znamenat zcela zásadní průlom do ortodoxní islámské víry, fakticky korespondující s bezvěrectvím!!! Tím zákonitě začne erodovat i celý tamější hodnotový systém, a následná demoralizace se v ideálním případě ustálí na úrovni demoralizace dnešního Západu. Východ se tak ocitne ve stejných problémech, které Etzioni vytýká Západu...
o Hranice Západu se tak sice posunou východním směrem, ale vůbec se tím nevyřeší vlastní problémy západní civilizace...
o Směrem západním Etzioni sice realisticky poukazuje, že "v posledních desetiletích, počínaje šedesátými lety, vzniklo ve Spojených státech i v Evropě něco, co se může označit jako deficit společenství (nebo nedostatek sociálního kapitálu)," a konstatuje úpadek přirozené autority sahající od učitelů přes politiky až k duchovním.
o Nicméně si vůbec neklade onu veledůležitou otázku:
o Co je vlastně příčinou této demoralizace???
o Jsou jí snad přetrvávající lži a farizejství spojené s vraždou kdysi nejmocnějšího státníka světa, J. F. Kennedyho? Jedná se o důsledek vietnamského syndromu? - statisíce mladých Američanů byly nahnány do nesmyslné války kde jich přes padesát tisíc padlo -, akterý vedl k hlubokému odcizení a nedůvěře v establishment? Jsou jí snad nedůstojné praktiky důstojných pánů - mj. pedofilní homosexualita?
o Jistě! Také. Nicméně tyto události však spíše katalyzovaly již probíhající a zjevně dekadentní trend:
o Zatímco na počátku 20. let připadalo v USA na 2 300 000 sňatků zhruba 300 000 rozvodů - což v této konzervativní zemi i době nebylo zrovna málo, pak počátkem 60. let to bylo už 600 000 rozvodů a v roce 1995 bylo při stejném počtu sňatků rozvedeno celých 1 160 000 rodin! Obětmi vražd a úmyslných zabití se během desetiletí 1957 - 66 stalo 90 000 amerických občanů; v průběhu let 1986 - 95 bylo zaregistrováno již čtvrt milionu obětí! Podobný trend vykazují i krádeže (včetně vloupání a krádeží aut): v období 1957 - 66 došlo v USA k 19 milionům krádeží a v letech 1986 - 95 zaznamenali statistikové již 120 000 000 případů!
o I když je potřeba brát v úvahu roli přistěhovalectví, pak i přesto lze tuto situaci hodnotit jako masové porušování základních etických norem vyjádřených v biblických přikázáních nesesmilníš, nepokradeš, nezabiješ. Amerika a svižně jí sekundující Evropa se chovají již ryze "sekulárně" a židovsko-křesťanský Hospodin tu byl s vysokou pravděpodobností definitivně svržen ze svého trůnu.
o Jedním ze závažných důsledků pak je například zoufale nízká porodnost a Západ už není schopen se ani biologicky reprodukovat: poslední výzkum z Velké Británie přinesl alarmující výsledek - dvě třetiny mladých Britek jsou nejen smířeny, ale naopak spíše spokojeny s vyhlídkou, že nedají život žádnému potomkovi...
o Západ se v podstatě ocitá v situaci, kterou nezvládla ani jedna z antických civilizací poté, co opustila své bohy; jejich náboženství totiž byla státotvorná... Římští bozi například "...bděli nad vegetací, střežili dům, ochraňovali rodinu i kolébku, zajišťovali první dětský křik i první dětský krok. Zvláštním poctám se těšil kněz boha Iuppitera Fidia, boha, zaručujícího poctivost, upřímné vztahy mezi lidmi a dodržování smluv..." (Viz Sametová katarze od V. Nema v Bibliotéce webu Netsocan).
o V Římě vedl úpadek náboženské víry k zániku pietas, mravního apelu nabádajícího občany (tzn. tehdy výlučně muže), aby v první řadě pečovali o obec, pak o rodinu a až nakonec o sebe...
o "Pietas se rozplývala jako pára nad hrncem. Tradice upadaly, původní šlechta - nobilis - ztratila politickou moc, demokraté, jako např. Drusus, byli vražděni a nápravu nedokázali zjednat ani více či méně osvícení diktátoři. Ostatně senátorské soudy, zřízené kupř. diktátorem Sullou, byly svou úplatností přímo pověstné. Situaci nemohla zachránit ani občasná obnova demokracie - chyběla prostě pietas...
o Smyslem a vrcholem lidské existence se už nezadržitelně stával jakýsi permanentní mejdan, se stoly upravenými dle vkusu občana Luculla. A proč ne, když prý bozi do tohoto světa nezasahují neboť je zajímá pouze blaho vlastního věčného života...
o Lucretius reaguje na svoji zmatenou dobu a odsuzuje mravní úpadek římské šlechty. Satirik Catullus (zemřel asi roku 54 př. n. l.) tepá rozvodovost a promiskuitu a císař Octavianus se pokouší podporovat rodinu, vzkřísit staré náboženství a mravy, leč marně. Jednak samotné nastolení císařství šlo proti pietas - rušilo totiž vliv kmenových, rodových i městských bohů. A pak - až příliš mnoho lidí si již empiricky ověřilo, že bozi prostě ´nefungují´."
(Viz opět Sametová katarze).
o Dlužno poznamenat, že Etzioni tuto situaci vnímá, byť poněkud nejasně. Vyplývá to z jeho drobné poznámky, uvedené jaksi "pod čarou". Poté co vcelku logicky nabízí jako nejlepší cestu syntézu individualismu a sociálního řádu opřenou "převážně o morální zákony a normativní kontrolu", dodává: "Jestliže je akceptována nutnost jednotného společenského přesvědčení, vyvstává před Východem i Západem stejným způsobem otázka, zda toto přesvědčení má být sekulární nebo spirituální a zda dokonce nemá obsahovat měkké náboženské prvky."
o Etzioni tu jaksi bezděčně narazil na ústřední bod i východisko z celé zmatené situace. Bezděčně proto, že mezi nejvýznačnější hodnoty Západu jaksi zapomněl zařadit křesťanství... Přitom bez pochopení rozsahu i dynamiky vlivu křesťanství na západní kulturu i jeho vlastních vnitřních peripetií nelze mnohé aktuální společenské problémy západní civilizace ani pochopit natož řešit!
o Klasifikace křesťanství jako jedné z nejvyšších západních hodnot může někomu připadat troufalá či diletantská. Tato věrouka je přece evidentně orientální provenience!; ostatně některé dobové "tvrdé" prvky křestanské "normativní kontroly", jako například perzekuce a upalování čarodějnic, jsou jako vystřižené z Orientu...
o Nicméně to byl vlastně Západ kdo kdysi - jako jediný z významných regionů - hodnotový systém křesťanství akceptoval a prostřednictvím architektonických, výtvarných, slovesných a hudebních klenotů vytvořil vysoce sugestivní i státotvornou - přesněji řečení civilizačnětvornou - kulturu, která se svým tvůrcům odvděčila jako jedinečné prostředí neobyčejně příznivé pro vznik sice nenápadného, nicméně neobyčejně cenného vzdělávacího systému.
o Připojí-li se k tomu převzetí nejcennějších hodnot antických civilizací, tzn. demokracie a humanismu, pak není divu proč se Západ zformoval v technologickou supercivilizaci, jejíž reprezentanti stanuli na Měsíci, jejíž teleskopy vidí do kosmické minulosti vzdálené miliardy let, která proniká do mikrosvěta živé i neživé hmoty.
o Tato superkultura se však nyní evidentně ocitá v krizi a v krizi patrně hlubší a dynamičtější než se domnívá Etzioni. Příčinou této krize je již zmíněná a nesporná eroze jednoho z nejvýznamnějších pilířů západní civilizace, tzn. krize celé křesťanské věrouky.
o Západní občané sice nejsou "destruktivními" ateisty tak jako jejich bolševičtí soudruzi - opouštějí původní mravy jen s jakousi fatalistickou vírou, že snad nebude tak zle, že existují ještě jiní a daleko větší darebáci, a že jim to pánbůh snad nějak promine a zařídí...
o Jenomže úpadek individuálních mravů nezadržitelně spouští zánik i etiky občanské a profesionální, včetně tak delikátních sfér jako je politika, justice, policie, podnikání atd.!!! Vzniká tak naprostý deficit občanů i profesionálů schopných vytvořit Etzioniho společnost, která "bděle chrání svobodu a základní práva a zároveň podporuje řadu závazků vůči obecnému blahu".
o Ostatně svých závazků vůči obecnému blahu si byli nesporně vědomi již členové primitivní pravěké tlupy, když se vydali kopat jámu a past na mamuta a o desetitisíce let poté i římští občané, když vyrazili dobývat nová teritoria. Skutečné problémy vždy nastávaly až v okamžiku dělení kořisti či v údobí relativního klidu. A právě v této poslední zmíněné fázi mělo fungovat náboženství.
o Západ se dnes ocitá na skutečně dějinné a osudové křižovatce a jeho situace je nesporně unikátní! Renesance původní křesťanské víry, která by zastavila úpadek západní civilizace již připadá vysoce nepravděpodobná a východisko jí nemohou poskytnout ani ostatní známé kultury, neboť nedisponují jejími empirickými poznatky.
o Západním intelektuálům tudíž nezbývá nic jiného než naprosto racionální sebereflexe a nalezení příčin eroze onoho životně důležitého sloupu jejich kultury.
o Jinými slovy řečeno, měli by co nejseriozněji odpovědět na otázku, proč západní občané sice veřejně křeťanskou víru akceptují a hlásí se k ní (tedy v co vlastně věří a současně proč v to věří), a proč přes to všechno v drtivé většině žijí fakticky sekulárně.
o Tato racionální reflexe možná mnohým "věřícím" přinese hořké poznání. Jeho plody však nemusejí být vůbec kyselé... Právě naopak!
o (Dokončení v příštím čísle).
o

Redakce





NETSOCAN MONITOR


á


Umělci se vykáleli v Národní galerii

Šest mladých výtvarných umělců se před týdnem vykálelo v expozici Veletržního paláce. Chtěli tak vyjádřit svůj negativní postoj k práci Národní galerie v Praze a jejímu vedení... Jiří David: Podporuji je... (MF DNES, 27. listopadu).

Výtvarné umění patří jak známo do sféry zvané kultura jejímž úkolem z hlediska vyššího principu mravního je kultivace občanů. Pohled pod tímto zorným úhlem pak vede k závěru, že by oni "demonstranti", samozřejmě spolu s panem Černým, kterému ve stejné "demonstraci" možná zabránila jen těžká obstipace, měli naléhavě vyhledat psychiatra, a to i přesto, že jim hrozí riziko diagnozy hovořící o chorobné a úchylné nenávisti vůči vedení NG.



Levice chce v Evropě nastolit měkkou totalitu

LN: Českého eurokomisaře Vladimíra Špidlu jste před časem chybně označil za exkomunistu a teď jste o Franku Frattinim prohlásil, že je svobodný zednář, ačkoli on to opakovaně popřel...
...Nic z toho jsem neřekl a odmítám nálepku provokatéra... Novinářem jsem byl dotázán, jestli vím, že pan Špidla,.. je bývalý komunista. Řekl jsem, že to nevím, a dodal jsem, že i kdyby to byla pravda, nic to pro mě neznamená. Jen jsem opakoval informace toho žurnalisty. Z tohoto rozhovoru, který byl mimochodem soukromý, pak vyšly jen útržky. V případě pana Frattiniho to bylo podobné... Někdo se snaží mě zdiskreditovat. V Evropěa zejména v europarlamentu je silná protiitalská, protikatolická a prohomosexuální lobby, které ovládají masmédia. Když něco řeknu, je to zmanipuováno v můj neprospěch. Jde o komplot proti katolíkům a já jsem první oběť. (Lidové noviny, 19. listopadu).

Pokud - dle LN "provokativní Ital Rocco Buttiglione, podle kterého si Evropané musejí definovat svoji identitu" - hovoří pravdu, pak lze hovořit o soumraku pravdy, o nekontrolovatelné či nekontrolované moci masmédií, která zcela opustila svoji svoji roli objektivního společenského zrcadla a vrhla se do role nové, do role aktivních deformátorů pravdy. To by pak mohlo znamenat i počátek soumraku evropské civilizace... Buttiglione tvrdí, že v europarlamentu jsou jiné názory než (tzv.) levicové diskriminovány a dochází tu až k popírání rozdílů mezi dobrým a špstným. LN se kupodivu postavily na stranu oněch "moderních" levicových názorů...



Korunní princ Štěpán byl v KSČ nejhorší

Máte nějaké výčitky svědomí z toho, co jste v Rudém právu psali?
Já myslím, že mám stejné výčitky svědomí ze své novinářské práce, jako můžete mít i vy. Každý ve své době děláme v souladu s přáním vydavatele, v souladu se svým přesvědčením... Já vám řeknu jednu anekdotu, která se vztahuje k metru. Víte, co nám odkázali Husák a Havel? Husák nám odkázal metro a Havel tunely... (Lidové noviny, 11. listopadu).

Zajímavé je, že na onen výpad bývalého šéfredaktora Rudého práva Zdenka Hořeního - tzn. na faktické obvinění z porušování statutu média i základů novinářské profesionální etiky -reagovaly Lidové noviny tak, že nehnuly ani brvou. Mnozí čtenáři českých periodik to samozřejmě vědí: tak jako bylo nutné číst Rudé právo pouze se značným odstupem k věrohodnosti a vyváženosti otištěných informací, dnes je podobně nutno číst mezi řádky veškerý český tisk. Rozdíl se zdá být pouze v tom, že zatímco bolševičtí novináři lhali občas z idealismu, jejich současní protějškové - jako jakési intelektuální děvky - už lžou jen pro peníze.



Jedni byli biti, druzí pili pivo

Touha se naplnila. Mé největší přání, aby šel bolševik do prdele, se také vyplnilo. Pár let po revoluci jsme byli okouzleni a šťastni a nevěnovali jsme dostatečnou pozornost tomu, že bolševik kráčející do prdele vešel ve Sněmovní do jednoho hlavního palácového vchodu... Před dvěma lety jsem se k tématu zločinů komunismu vrátila filmem Bez trestu, bez pokání. Vězni padesátých let se postavili,... režimu hrůznějšímu než byl nacismus. (MF DNES, 10. listopadu).

Režisérka Olga Sommmerová tu samu sebe - a to velice přesvědčivě - pasovala na jednu z největších obětí bolševické totalizy. Její postižení u ní, jako u příslušníka umělecké inteligence vykazuje skutečně závažné symtomy: vypadá to, že již není schopná kultivované komunikace ani s prestižním médiem. KSČM by se měla této těžké oběti totality individuálně, veřejně a s největším politováním omluvit. Pokud ovšem paní Sommerová vědomě tvrdí, že Gottwaldův režim byl horší než nacismus, pak jí lze jedině přát, aby se jí dějiny za takou deformaci revanšovaly a v eventuálním příštím životě jí uvěznily v nějakém nacistickém koncentráku.



Proč "chlapce z lidu" lid obdařil porážkou

Nákladná angažmá a la Poupata a Kroky nevyjímaje nezabrala. Spíše lezla na nervy. Nebo vedla k pokrčení ramen... Kdo zná její autory nediví se. Mistři kampaní, mediální poradci, zkrátka lobbisté. Ve Strakově akademii jsou jako doma. A jejímu šéfovi malují den co den virtuální svět jeho volebního vítězství, moci a nehynoucí slávy... Prý je mimo realitu, postěžovali si nedávno žurnalistům. A oni ho s ní seznamují... Z chlapce tak vyrobili celebritu, která nevynechá žádný gigamejdan... Nebo co v novinách baží po přátelství se Zemanem, který mu přitom veřejně nadává... Přitom vládne nevládne... Svým lobbistům však svěřil svůj mediální obraz. A naivně uvěřil jejich vybájenému vlivu. Na redakce tisků i televizí... Chudák hoch... a chudák země, pomyslel si o víkendu vnímavý volič. (MF DNES, 10. listopadu).

Autor Zdeněk Šarapatka, bývalý tajemník premiéra Grosse měl možná ještě dodat: chudák ÚVV ČSSD, který mu všechny tyto nápady minimálně tiše odsouhlasil. Zdá se, že ČSSD se stává obětí absolutní neschopnosti racionální kádrové práce svých vysokých funkcionářů. Miloš Zeman svých kádrových rozhodnutí či doporučení týkajících se jeho poradců či následníků nejspíš dodnes hořce lituje. Stanislav Gross měl velkou šanci posílit svoji prestiž nejmladšího premiéra v dějinách české kotliny v případě, že by se obklopil moudrými a renomovanými osobnosti. Místo toho jej jeho poradci dostali okamžitě do těžkých problémů a média mladému premiérovi nakonec neposkytla ani den hájení, natož onu obligátní stovku.



ČSSD vyhrála ODS volby

Devětadvacátého srpna zahájila sociální demokracie nejnákladnější volební kampaň v politopadové historii. Výsledkem je ztráta šesti krajských mandátů oproti roku 2000, masová neúčast vlastních voličů a drtivé vítězství ODS... Ministrině Emmerová pak byla v senátních volbáh na Plzeňsku poražena největším rozdílem za poslední čtyři roky... Kdo k volbám naopak nepřišel, byla část voličů ČSSD. Jde především o různé pobírače sociálních dávek, důchodů a jiných benefitů od státu, kteří mají vytříbený cit pro různé toky peněz od státu do svých peněženek. Tito lidé si nedokázali spojit zlepšení své sociální situace s krajskými rozpočty. (MF DNES, 8. listopadu).

Pokud jde o ony vyhozé peníze, měla by z toho ČSSD učinit nějaký moudrý závěr. Například, že strany nebudou vydávat na kampaně již ani haléř a z ušetřených státních peněz naopak každý volič za účast na volebním aktu obrží tisícikorunu... Pokud jde naopak o volební účast, volby byly vlastně soubojem "tvrdých jader" soupeřících stran. Ukazuje se, že hard core ODS je vlastně nejmladším a současně nejdynamičtějším fenoménem, jehož zrod lze zřejmě datovat do éry kupónové privatizace. Parafrázováním zmíněného výroku MF DNES lze říci, že se jedná o nejrůznější a četné příjemce výnosů z privatizace, kteří mají vytříbený cit pro privatizaci lukrativních majetků i činností a ponechání těch ztrátových na bedrech státu; kteří mají vytříbený cit pro růst vlastních zisků za co nejnižších mezd a plateb do solidárních systémů, a kteří si dokáží krajské i senátní volby spojit s vidinou dalších "zajímavých" veřejných zakázek, beztrestností pro staré i nové ´topné motorové olejáře´ atp..." (Viz článek Obecné aspekty volebního fiaska ČSSD v tomto čísle měsíčníku NETSOCAN)



Pan Gross se zvětšil... a zase zmenšil

Po stu dnech slávy je Stanislav Gross přesně tam, kde byl Vladimír Špidla. Argumenty, jimiž sociální demokraté umenšují drtivost prohry, totiž neplatí. Tvrdit, že získali o šest procent víc než v eurovolbách a jen o pár desetin méně než než před čtyřmi lety, je krajně nepřesné. Krajské volby jsou zatím nepoměrně důležitější. ČSSD za ně utratila nejméně čtyřicet milionů... Pan Gross nyní ví, že tvář a mediální čáry k vítězství nestačí. Musí začít uvažovat o nějakém programu. (MF DNES, 8. listopadu).

ČSSD by Ti, MF DNES, měla uctivě poděkovat poněvdž absence atraktivního volebního programu, který by přitáhl voliče k urnám, patří mezi největší deficity dnešních sociálních demokratů.



České rodiny čeká daňová revoluce

Například rodina se dvěma dětmi, kde oba rodiče mají průměrných 16 tisíc korun, ušetří na slevách na děti ročně 3300 korun... Pokud jeden z partnerů vydělává například 70 tisíc korun měsíčně a druhý nic, lze ušetřit až 50 tisíc ročně. (MF DNES, 6. listopadu).

ČSSD se, a zdá se, že velice úspěšně rozhodla udělat se sebe velikého fackovacího panáka. Jako levicová strana provádí pravicovou politiku, chudým bere a bohatým dává, a ti bohatí ji za to ještě uštědří políček řkouce, že je rozhazovačná. Mají svatou pravdu.



Prohlášení platformy pro renesanci ČSSD

Platforma je přesvědčena, že volební výsledek ČSSD nezavinili voliči, ani ostatní politické strany nebo sdělovací prostředky. Odpovědnost nese vedení ČSSD, ...spojené s „těžko prostupnou oligarchií“. Změna ve vedení po volbách do Evropského parlamentu neposílila důvěru občanů v ČSSD, drahá předvolební kampaň, laciná svým obsahem, přesvědčila voliče o výrazném deficitu myšlenkového potenciálu vedení ČSSD. „Aféra Kořistka“ a ji provázející nestandardní postupy policie, rozruch kolem zdravotnických zařízení, vyvolaly podezření o načasování kroků proti nejsilnější opoziční straně a vedly k znechucení části voličů k praktikám ČSSD. Je zřejmé, že takovýto postup je neslučitelný s vedením politického boje levicové demokratické strany. (Zdroj: www.cssdpraha2.cz).

Pokud platforma tvrdí, že se na Grossově volební porážce vůbec nepodílela média, pak jenom proto, že si listuje pouze v (rudém) Právu a nečte Lidové noviny, MF DNES a neposlochá televize. Gross se ocitl pod těžkým mediálním tlakem ihned po svém jmenování premiérem, přesněji řečeno po svém jmenování svých poradců. Média byla plná tištěných i obrazových informací z demonstrací a i slovních útoků především Party i jejího Timura. Navíc platforma nijak nenaznačuje, co měl Gross jako premiér vlastně činit, aniž by se to ocitlo v rozporu s usnesením ÚVV ČSSD...



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla 7. prosince 2004 ve 23 hodin.
NETSOCAN