NETSOCAN
Číslo 11 --LISTOPAD 2006---Ročník V.
Teze pro ustavení moderní ateistické platformy ČSSD



OBSAH:

Úvod
Zásadní omyl bolševického výkladu religiozity
Existenciální aspekt náboženství aneb religiozita s „lidskou tváří“
Bolševický ateizmus s „nehumánní tváří“
Hledání koncepce ateizmu humanistického
Některé programové teze humanistického ateizmu



Úvod

ooo Sociálně demokratická ideologie byla od počátku vyhraněně ateistická, jak svědčí kupříkladu následující citát T. G. Masaryka:
ooo " ...opakuji, že jsem rozhodný odpůrce materialistického názoru na svět. Přesto jsem se snažil být tolerantním a neprohlašovat každého materialistu za člověka špatného a protimaterialistu za člověka hodného a dobrého. Přesvědčil jsem se příliš často, že filosofičtí a theologičtí odpůrcové materialismu nejsou o nic lepší lidé, ba velmi často horší, hledí-li se na skutky a život a ne pouze na credo a slova. Kdybychom my protimaterialisté žili skutečně nematerialisticky, dělnictvo a sociální demokracie materialismu by se nechytali.
ooo ...v otázkách národohospodářských nejsem odborník..., ale tolik dovedu posoudit, že kritika Marxova a jiných socialistických teoretiků je oprávněná a vcelku správná, že však jejich positivní teorie nemají větší hodnoty než upřímné a promyšlené teorie jiné. Jestliže sociální demokracie činí z Marxe nedotknutelnou autoritu, pochopuji to, ale nedovedu se z toho těšit."

ooo Současná ideologická (světonázorová) diferenciace ČSSD zahrnuje pouze – a nijak významně se neprofilující – křesťanskou platformu (KP). Zbývající a daleko větší část členstva se nijak ideologicky nevymezuje, což by mohlo vzbuzovat dojem, že se jedná o ateisty; tento pocit ovšem může být silně zavádějící.
ooo Ona početnější část může skutečně sestávat z vysokého počtu ateistů – ať již marxistického, neo-marxistického či jiného materialistického směru, ale současně se zde nepochybně nacházejí i další subjektivní idealisté. Jednak zbývající příslušníci silně atomizované křesťanské obce neakceptující program ani ideologii KP, dále samozřejmě judaisté a možná i vyjímečně muslimové popř. stoupenci některých východních náboženství.
ooo Členství subjektivních idealistů v ČSSD – byť to nekoresponduje s tradicí sociálního demokratismu – je jistě legitimní; a jako zcela legitimní – ba naopak spíše žádoucí – lze považovat i jejich vnitrostranickou institucionalizaci, zejména když vyústí v programové teze kulturní i další politiky ČSSD a předloží je na ideologicko-programové kolbiště.
ooo To samé ovšem platí i pro eventuální (dialekticko-materialistickou) platformu ateistickou! Smysluplnou se stane jen tehdy, pokud vystoupí s nějakým akceptovatelným programem.
ooo Zformování takové platformy se jeví účelné i kvůli rychle rostoucímu počtu ateistů mezi intelektuální elitou, a to dokonce i v tak bigotně křesťanské zemi, jakou jsou USA. Časopis Nature v roce 1998 oslovil 517 členů americké Národní akademie věd (NAS), tedy jakýsi vrchol pyramidy nejprestižnějších světových vědců a jejich odpovědi porovnal s předchozími srovnatelnými průzkumy. Závěr? V roce 1914 věřilo v Boha 27,7 % členů NAS (ateistů bylo 52,7% a zbylí pochybovali či neodpověděli jednoznačně). V roce 1933 bylo věřících 15% a v roce 1998 věřilo v Boha již pouhých 7% členů NAS! (Ateistů bylo 72,2%).
ooo Českou společnost lze označit za nesrovnatelně sekulárnější než americkou, a přesto zdejší ateisté nejsou schopni vypracovat - natož předložit - nějaký atraktivní program! Přitom uvažovaná sociálně domokratická platforma - tentokráte humanistického ateismu - by byla samozřejmě otevřená i nečlenům ČSSD a - zdánlivě paradoxně - dokonce i věřícím!...


ooo Zásadní omyl bolševického výkladu religiozity

ooo Dosavadní (dialekticko-materialistická) ateistická ideologie se převážně manifestovala agresívní antireligiozitou, poněvadž náboženství chápala především jako „opium lidstva“. Z toho důvodu nebyla schopna pochopit pozitivní a atraktivní aspekty po tisíciletí přežívající religiozity natož přijít s koncepcí konkurenční a atraktivnější.
ooo Ateisté zejména dialekticko-materialistického ražení totiž zcela podcenili nejvýznamnější aspekty prakticky všech religiózních koncepcí: náboženská víra jednak slouží jako zdroj morálky i „záruky“ jejího respektování v situacích, kam rameno zcela nedokonalé pozemské spravedlnosti nedosáhne, a last but not least, dokázala korespondovat s existenciálními potřebami lidské psychiky.
ooo Náboženská víra fungovala jako jednotící ideologie svých stoupenců a zajistila jejich přežití i prosazení. Starý zákon dokázal sjednotit židovský národ na základě modernější etiky (například přikázání Nezabiješ! pomohlo vymýtit tehdy rozšířenou a decimující krevní mstu). Nový zákon se oprostil od judaistického nacionalismu až šovinismu a pokoušel se vytvořit civilizaci na principech křesťanského humanismu. Korán dokázal sjednotit mravně atomizované kočující arabské kmeny (každý středověký kmen měl původně svoji vlastní „legislativu“).
ooo Religiózní systémy lze tudíž definovat jako státotvorné či civilizačnětvorné (subjektivní) ideologie.

ooo Velký problém však spočívá již v tom, že tvůrci těchto ideologií nemohli ani ve snu předvídat problémy, před které budou postaveni jejich dnešní potomci; takže je například otázka – Zda je mravné či nemravné vyrábět zbraně globální zkázy? - evidentně vůbec nezajímala… (na námitku operující přikázáním Nezabiješ! lze replikovat Ježíšovou vizí v podání sv. Matouše, popisující závěr „christianizace“ naší civilizace: „Říkám vám jistě, že tu nebude ponechán kámen na kameni: všechno bude zbořeno…. Budete slyšeti zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti… Neboť povstane národ proti národu a království proti království…“).
ooo Za zmínku rovněž stojí - až barbarská - etika starověkých mravokárců či zákonodárců. Hospodin, pravda, věnoval Mojžíšovi zaslíbenou (leč již obydlenou) zemi, nicméně způsobem, který by RB OSN ostře odsoudila: „…pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo ve městě, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla…“ (Podobně jako Jericho vyvrátili izraelští s Božím požehnáním celkem 31 měst a zamordovali 31 králů).
ooo Rovněž další státotvorná snaha – spočívající v trestu za zločiny na které bylo rameno pozemské spravedlnosti krátké – měla svůj vývoj: starší a primitivnější výklady počítali v takových případech s bezprostředním zásahem Boží spravedlnosti (jako jistou náhražkou Nemesis či Erýnií, jejíž funkce byla uplatněna mj. i v „kauze“ „svatého muže“, proroka Elizea: „…když šel cestou, pacholata malá vyšedše z města, posmívaly se jemu, říkajíce: Jdi lysý, Jdi lysý! ...kterýž ohlédna se, uzřel je a zlořečil jim ve jménu Hospodinovu. Protož vyskodčivše dvě medvědice z lesa roztrhaly z nich čtyřidcatero a dvě dětí…“).
ooo
Pokud i přes takovéto neakceptovatelné mravní atavismy stále miliarda lidí věří v Bibli, pak nezbývá než hledat vysvětlení v aspektu posledním, kterým je její korespondence se základní existenciální potřebou lidské psychiky… Závěrem této statě lze tudíž vyslovit názor, že Mojžíš své Desatero nabyl podobným způsobem jako římský král Numa Pompillius, o němž píše historik Livius následující:
ooo "Když Numa nabyl... královské moci, chystá se nové město, založené mocí a zbraněmi, znovu založit ještě právem, zákony a mravy. Viděl, že jim není možno přivyknout uprostřed válek, neboť vojenskou službou lidé hrubnou. Usoudil, že drsný lid je třeba zjemnit tím, že odvykne zbraním; ...si všechny okolní kmeny naklonil spojeneckými smlouvami. Zbavil tak lid obav před cizím nebezpečím. Ale aby se neoddávali rozmařilosti z toho klidného života - až dosud je držel v mezích strach před nepřáteli a vojenská kázeň -, usoudil, že je třeba ze všeho nejdříve vštípit jim strach před bohy.
ooo To bylo pro lid nezkušený a v onom věku ještě drsný nejúčinnější. Protože strach nemohl proniknout do jejich myslí bez nějakého smyšleného zázraku, předstírá, že má noční schůzky s bohyní Egerií; tvrdí, že podle jejího pokynu zavádí posvátné obřady tak, aby byly bohům nejmilejší, a že ustavuje každému z bohů vlastní kněze."
(Livius, "Dějiny", díl I).
ooo Vznik význačných věrouk tudíž nelze považovat za díla náboženských pomatenců, ale za dobové státotvorné (civilizačnětvorné) činy významných intelektuálů.
ooo Nejpotřebnějším činem moderního ateizmu tudíž nemůže být vítězný jásot nad prohlášením jednoho z nejerudovanějších astrofyziků – kdysi upřímného věřícího a dnes spíše agnostika S. Hawkinga – že si již (matematicko-fyzikálně) dokáže představit vesmír i bez boha. Daleko naléhavějším a aktuálnějším počinem připadá zkoncipování ateizmu, který vnímá, reflektuje a pokouší se překonat koncepce religiózní!


ooo Existenciální aspekt náboženství aneb religiozita s „lidskou tváří“

ooo Nejpůsobivěji se na toto téma asi vyjádřil americký psychoanalytik E. Fromm ve své knize Umění milovat…
ooo "...jediné, co je jisté je minulost a o budoucnosti je jisté jen to, že znamená smrt.
ooo Člověk je obdařený rozumem, je bytostí, která si uvědomuje samu sebe, uvědomuje si svoje bližní, svoji minulost i pravděpodobnou budoucnost. Toto vědomí sebe samého jako zvláštní bytosti, vědomí krátkého trvání vlastního života, vědomí že se narodil bez vlastní vůle a zemře proti své vůli, že zemře dříve než jeho drazí anebo že zemřou dříve oni, vědomí opuštěnosti a odloučenosti, vědomí bezmocnosti vůči silám přírody a společnosti, to vše způsobuje, že se cítí ve své oddělené, rozdvojené existenci jako v nesnesitelném vězení. Musel by zešílet, kdyby se z tohoto vězení nedokázal osvobodit, vyváznout a spojit se nějakým způsobem s ostatními lidmi, s vnějším světem...
ooo Tato otázka je stejná pro primitivního člověka, žijícího v jeskyních, pro kočovného pastýře, pro egyptského rolníka, fénického obchodníka, římského vojáka, středověkého mnicha, japonského samuraje i pro současného úředníka i dělníka. Otázka je stejná, protože má stejné příčiny: lidskou situaci, existenční podmínky člověka.
ooo Odpovědi se mění: Může to být uctívání zvířat, lidské oběti nebo vojenská vítězství, holdování přepychu, asketické odříkání, pracovní posedlost, umělecká tvorba, láska k bohu, láska k člověku. I když je takových odpovědí mnoho a jejich výčet je vlastně historií lidstva, přece jen nejsou nespočitatelné. Naopak. Nebereme-li do úvahy menší rozdíly, jež jsou spíše okrajové než ústřední, zjistíme, že počet odpovědí které člověk dal, je omezený, že v různých kulturách, v nichž člověk žil, mohly být dány jen tyto odpovědi. Historie náboženství a filosofie je historií těchto odpovědí."

ooo Starověcí religiózní intelektuálové tento problém řešili projektem atraktivních rájů, do kterých se za nejrůznějších peripetií mravní lidé po své smrti odeberou, a dlužno říci, že své projekty mysleli smrtelně vážně.
ooo Starozákonní Ráj se nachází v zemi Eden, obtékané čtyřmi řekami (Píson, Gihon, Hiddekel a Eufrates), kde si již Adam s Evou před svým vyhnáním užívali sladkého nicnedělání a měli jídla a pití co hrdlo ráčilo. Mohl snad ráj - jako sen starých pastevců sužovaných neúrodou a hladem - vypadat jinak?
ooo Novozákonní ráj – sen nejenom pastevců ale již městské chudiny – představuje, „…veliké město, ten svatý Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe, … Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu…Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd (atd.), … Národy spasených se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu a čest… Uprostřed ulice toho města po obou stranách řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce. Vydává své ovoce každý měsíc…“ (atd.) .
ooo Dobrou chuť!
ooo Poněkud atraktivnější může být ráj muslimský, třebaže víra muslimů a judaistů je – údajně - až po Abraháma společná a starozákonní. Leccos jistě napovídá pevná víra sebevražedných atentátníků, že ihned po výbuchu nálože se ocitnou v nebi, a začnou se oddávat rajskému sexu s huriskami… O rájích dalších a zejména starších (polyteistických) náboženství netřeba pokračovat.
ooo
Za zmínku ještě stojí paralelní vývoj ideologie objektivní čili tvorba filosofických koncepcí boha a duše.
ooo Připomenout lze ideje starověkých filosofů (pythagorejců, Platona, Aristotela) a jejich modernější modifikace; za základ všeho jsoucího byl považován jediný nehmotný princip (monismus), či hmotný i nehmotný princip se považovaly za rovnocenné (dualismus); soudilo se, že Bůh - Stvořitel ovládá všechny přírodní i společenské procesy (teismus), nebo že po aktu stvoření ponechal svět působení svých vlastních sil (deismus); vyvozovalo se, že svět spěje do stavu nejvyšší harmonie prostřednictvím entelechie, monád či idejí, jejichž pohyb je předurčen (teleologie); existence Boha mimo přírodu byla odmítána a či naopak byl Bůh v přírodě rozptýlen (panteismus); schopnost počitků byla připisována všem formám hmoty (hylozoismus) nebo se veškerá hmotu považovala za oduševnělou (panpsychismus); za podstatu či hybnou sílu duše se považovala monáda (Bruno, personalisté), idea (Hegelův idealismus), vůle k životu (voluntarismus), entelechie - élan vital (vitalismus, sensualismus), "čiré bytí" (novotomismus), "Kristus evoluce" (teilhardismus)..., atd.
ooo Stručný přehled těchto koncepcí lze pod titulem Rejstřík filosofického idealismu nalézt na http://www.netsocan.cz/socan/num0105/num0105.html#rfi


ooo Bolševický ateizmus s „nehumánní tváří“

ooo Erichem Frommem zmíněný existenciální aspekt byl - zejména bolševickými „kolektivistickými“ ateisty - zcela podceněn a ignorován. Jejich revoluční předchůdci, jako např. Radiščev, se však o problematiku lidské nesmrtelnosti vážně zajímali. Rovněž dialekticko-materialistický guru, Lenin, byl v tomto ohledu podstatně svobodomyslnější a ve svých Filosofických sešitech si vypsal a podtrhnul mj. následující úvahy z knihy Moderní filosofie od A. Raye: "Co se však stane s nesmrtelností ducha, zvláště s jeho osobní nesmrtelností, vždyť ta je již po dva tisíce let pro nás věcí daleko nejdůležitější... Před ubohostí domnělých experimentálních ověření záhrobního života může teorie nesmrtelnosti duše podržet jen tu formu, kterou jí dali již Sokrates a Platon: je to dobrodružství odvahy, v něž je nutno se vrhnout, je to výzva k neznámému, výzva, jež má málo naděje, že kdy bude zodpovězena."
ooo Oficiální ateizmus marxistů tato témata ovšem zcela odmítal a vycházel vpodstatě celé století z Engelsova – v podstatě pesimistického - pojetí smyslu života, zhuštěho v citátu: "...máme jistotu, že hmota zůstává ve všech svých proměnách vždy stejná, že žádný z jejích atributů nemůže být nikdy ztracen a že se stejnou nutností, s jakou vyhubí na Zemi svůj vrcholný výkvět - myslícího ducha, zrodí jej jindy a jinde znovu..."
ooo Úplně opačný postoj než - "vědeckému poznání" o posmrtné nicotě člověka věrní - bolševičtí ateisté zaujímal jejich předchůdce Radiščev, který vášnivě obhajoval myšlenku nesmrtelnosti lidské duše (a la Platón) v přesvědčení, že bez této víry nemůže být hrdinných revolucionářů... Tím se vlastně zařadil po bok Sokrata.
ooo Zatímco religiózní systémy dokázaly svůj civilizačně tvorný vliv uplatňovat po dlouhá století (byť mnohé misionářské praktiky měly zločinný charakter), ateizmus bolševiků se za pouhých padesát let ukázal jako civilizačně destruktivní a velice rychle vedl k fenoménu, kterého se zjevně obával již zmíněný Numa Pompillius, čili ke vzniku konzumní společnosti.
ooo První nesmělé úvahy na toto téma – jejichž motivem ovšem byla snaha vyrovnat se s prohlubující se demoralizací reálně socialistické společnosti - se objevily až počátkem 70. let. Nejpregnantněji je asi vyslovil akademik J. Charvát v knize Člověk a jeho svět (a tyto reflexe, vzhledem k fakticky sekulárnímu životu většiny západních občanů vlastně míří i na jeden z kořenů dnešní západní krize):
ooo "Člověk potřebuje ideologii a musíme tedy náboženství nahradit jinou koncepcí. Život bez ideologie vede ke ztrátě zájmů, k frustraci, k poklesu etických hodnot, nežádoucímu únikovému řešení v agresivitě, omamných látkách, existenčním vakuu, atd. Ateismus nemusí nutně znamenat popření jakéhokoliv vyššího vodítka. Dnes se patrně náboženství častěji nahradí ideologií politickou, kulturní, uměleckou, apod.,...než filosofickou."
ooo Onen téměř století přetrvávající pesimismus v možnost nalezení adekvátní filosofické ideologie ovšem objektivně a převážně plynul z tehdejší úrovně vědeckotechnického poznání i rozvoje.
ooo Všechny dosavadní úvahy o - Rayem zmíněném problému, "Co se však stane s nesmrtelností ducha, zvláště s jeho osobní nesmrtelností, vždyť ta je již po dva tisíce let pro nás věcí daleko nejdůležitější...“ - spočívaly na filosofické koncepci duše, mající vrchol buď v bohu či ve světové duši.
(přehled viz opět na http://www.netsocan.cz/socan/num0105/num0105.html#rfi. Rejstřík filosofického idealismu)
ooo Ovšem materialisté od éry L. Feuerbacha (1804-1872), již ztotožňovali duši s lidskou psychikou a poněvadž lidskou psychiku nahlíželi jako funkci neodvratně smrtelného biologického organismu, logicky odvozovali, že se zánikem tělesné schránky neodvratně zaniká i "duše".
ooo I Engels tak vycházel z tehdejších vědeckých teorií a neodvratný zánik lidstva tudíž situoval do období „vyhasnutí“ Slunce. Avšak od napsání jeho knihy Dialektika přírody uplynulo pouhých sto a něco let a již existují vize, že v té době lidstvo bude pravděpodobně schopné se i s celou planetou přestěhovat do jiné sluneční soustavy, ale pravděpodobnější je, že – za stovky milionů let – by již mohla být „kolonizována“ dosti značná porce kosmického prostoru.
ooo A právě vývoj lidského poznání, který nezadržitelně a na padrť rozbíjí náboženské mýty i koncepce celého zástupu filosofů, kteří po dlouhá staletí zářili na intelektuálním nebi jako jasné hvězdy, přináší i úplně jiné pohledy i naděje...
ooo Řešení ústřední teze ateistického humanismu lze z hlediska dosavadního kontextu vidět v rozumově i citově smysluplné vizi, která by člověku i pozemské civilizaci za důstojný život přisoudila i důstojné místo ve věčném a nekonečném kosmu. Měla nepochybně by obrovský civilizačně tvorný význam...


ooo Hledání koncepce ateizmu humanistického

ooo Za prvního a patrně i největšího  intelektuálního hrdinu novověku lze označit Giordana Bruna. Tohoto filosofa a především popularizátora tehdejších vesmírných objevů – na rozdíl od celého tehdejšího křesťanského světa - idea nekonečného vesmíru, mnohosti jeho světů i možnost existence jiných civilizací neděsila. Naopak, byla mu důkazem netušené velkoleposti přírody a ve víře v ní podstoupil krutá muka i smrt.
ooo Na řešení ideologických konsekvencí neměl ani čas, ani vhodné historické podmínky, díky nimž by mohl rozvinout i překonat své panteistické pojetí. Nicméně nejvýznamnější odkaz, který tento první hrdina novověku zanechal, zní: "Jsme obdařeni géniem, který nám umožňuje vidět oblak, jenž směřuje proti nám, a postavit se směle osudu."
ooo Skutečný průlom, který tohoto mučedníka vědecké pravdy i víry v lidstvo (byť jej drtivá většina současníků absoluně nechápala) dokonale rehabilitoval, učinila věda teprve až v sedmdesátých letech minulého století. Tento průlom, který fakticky změnil pojetí smyslu lidské existence i její tradiční existenciální aspekty, byl tak radikální, že lze bez přehánění hovořit o zcela nové epoše lidstva; o epoše, která vlastně umožňuje i první koncepce humanistického ateismu. A dokonce může klidně akceptovat i feuerbachovské pojetí lidské existence.
ooo Tuto změnu způsobil závratný rozvoj v mnoha vědeckých oborech i technologiích, zejména v jaderné fyzice, astrofyzice, molekulární biologii a kybernetice, a který mj. vedl i ke vzniku genového inženýrství či k objevu holografie.
ooo Nicméně za prvního byť bezděčného československého "průkopníka" humanistického ateismu lze označit časopisu Vesmír, vydávaný Prezidiem Čs. akademie věd. Konkrétně se jedná o číslo 9 z roku 1976 a článek Vesmír, jaký by mohl být. Autor Pavel Andrle se zde zabývá implikacemi vyplývající z tehdy ještě značně hypotetické existence zhroucených obřích hvězd, tzv. kosmických černých děr.
ooo Nyní nechť si každý znovu přečte "velkolepou" vizi křesťanského ráje v podání sv. Jana a porovná ji s koncepcí úplně odlišného, zato zcela fascinujícího a atraktivního "ráje", jehož vizi článek předkládá...
ooo "Kdyby (astronaut) pilotoval svůj hvězdolet ve správném směru, mohl by se vrátit do libovolného bodu prostoročasu našeho Vesmíru. Domysleme však tuto možnost se všemi absurdními důsledky, které z ní vyplývají. Mohl by se vrátit, řekněme, na Zemi, jaká bude za milión let, ale i na Zemi před miliardou let. Tím by byla např. porušena i kauzalita. Přitom stále mluvíme o důsledcích, které vyplývají z vědecky ověřené teorie. Představy tohoto druhu jsou tak fascinující, že proti nim bledne každá science-fiction... V našem článku jsme dosti ošidili čas. I zde bychom našli mnoho zajímavých námětů: Faynmanovy diagramy, možnost plynutí času nazpátek a pod."
ooo Jak vidno, pro takovéhoto kosmonauta by pak nebylo žádným problémem zaletět např. do našeho století, naložit na palubu J. W. Bushe a umožnit mu přátelské posezení s G. Brunem, či zprostředkovat setkání bratrů Kennedyových s jejich vrahy... Koncepce cestování mezi prostoročasy vytváří nejen překvapivé a zcela nové existenciální aspekty i pohledy na smysl lidské existence i na smysl pravdy, ale současně i substituuje další významnou funkci religiozity - snahu zajistit spravedlnost i v případech, kam rameno lidské spravedlnosti nedosáhlo. Přitom se vůbec nejedná o fantasmagorie!
ooo Převratný vědeckotechnický vývoj druhé poloviny minulého století například inspiroval v osmdesátých letech minulého století i laureáta ceny UNESCO za popularizaci vědy a autora sci-fi A. Clarka k formulaci následující - byť přespříliš optistické - futurologické prognózy vědeckotechnologického vývoje budoucího: V roce 2000 jsme dle něho měli být již schopni zpomalovat čas. V roce 2050 by pozemšťané měli ovládat gravitaci, dvacet let poté překonávat i rychlost světla a v roce 2100 disponovat astroinženýrskou technikou. Významný historický okamžik by měl nastat v roce 2090: v tu dobu dle A. Clarka lidstvo dosáhne nesmrtelnosti...
ooo Před nedávnem přišli s prakticky stejnými prognozami i vědci britské firmy BT (viz Futurologie, náboženství http://www.netsocan.cz/socan/num0406/num0406.html#rhp)
ooo Zmíněných námětů se samozřejmě zmocnili autoři vědeckotechnických fikcí užívajících kosmických či jiných strojů časů, teleportace, rekonstrukčních technik na principu holografie či jiných metod umožňujících zjistit chybějící informace a ve svých, bohužel, často více či méně pokleslých příbězích si vesele oživují koho se jim zlíbí a cestují kosmem ve všech jeho časoprostorech. Jules Verne, otec vědeckofantastické literatury, který vždy dbal aby jeho fikce přinesla nějaký významný mravní apel či konsekvence, by patrně příliš nadšen nebyl a nejspíše by poukazoval na zjevnou absurditu oněch příběhů, v nichž onu supertechniku užívají lidé s dnešními mravy....
ooo Zajímavé i aktuální přitom je, že i když z nastíněných perspektiv vyplývá i zatím neobjasněný paradox v podobě porušení kauzality, pak se přesto ukazuje zcela zjevné, že pozemská civilizace na cestě k dosažení podobného triumfu lidského ducha musí kauzalitu velice striktně respektovat...
ooo V každém případě se ukazuje evidentní vznik zcela nové a unikátní historická situace, která přímo volá po zrodu a co nejaktivnější praxi ateizmu zcela nového, ateizmu humanistického.


ooo Některé programové teze humanistického ateizmu

ooo Humanistický ateizmus by se měl obecně zabývat dvěma následujícími programovými okruhy:
ooo Prvním by měla být všestranná iniciace, podpora a rozvoj humanistické science-fiction, která by zpracovávala co njširší spektrum přírodovědeckého a vědeckotechnického poznání; a v podobě fikcí až hypotéz by usilovala o jeho zapojení do služeb člověka a lidstva tentokráte i kostrukcí nejrůznějších "sci-fi rájů", jako konkurenčních vizí vizím religiozním.
ooo Ona pestrost a diverzita takovýchto koncepcí naní samoúčelná, poněvadž prubířským kámenem každé takové vize musí být vědecké poznání. Pokud se tedy podá vědecký důkaz, že vizi cestování mezi prostoročasy na bázi černých děr lze považovat za zcela nereálnou, za jakousi astrofyzikální pohádku, pak mohou i přesto existovat jiná řešení na jiných principech (rekonstrukce lidské bytosti, atp.). Jako příklady takovéto humanistické sci-fi lze uvést Solaris od S. Lema nebo Vesmírnou Odysseu 2006 od A. Clarka (ale i sci-fi Pan Engels se opravuje od Julese Nema na http://www.netsocan.cz/nemoj.html#jules).
ooo Prezentační a popularizační fáze této iniciativy by měla nakonec sloužit jako servis pro výběr a přijetí eventuálního stranického ideologického programu.

ooo Druhý programový okruh by měl vyústit již v praktický politický program! Lze pak zcela logicky předpokládat, že akceptováním perspektiv plynoucích z humanistické sci-fi - naznačujících, že lidská civilizace může být schopna realizovat přesně to, co lidem poskytovalo náboženství, se okamžitě vynoří i potřeba úplně nové a daleko modernější i humanističtější etiky než jakou byli schopni domyslet náboženští intelektuálové.
ooo Například v pojetí humanistického ateizmu – který si za svůj ideologický cíl zvolí např. dosažení schopnosti cestování mezi prostoročasy – se postavení lidstva i lidské bytosti dramaticky mění. V takovémto pojetí člověk sám o sobě není absoltně ničím, i kdyby žil sebectnostněji. Své mety může dosáhnout jedině prostřednictvím tvořivé práce miliard svých spoluobčanů, prostřednictvím společnosti, která bude žít natolik mravně, aby přežila a neustále se technologicky rozvíjela. Jedině v takovémto společenství a s jeho synergickým efektem může své vize naplnit.
ooo Poněvadž elementárním předpokladem pro naplnění takové vize je zachování a rozvoj naší civilizace, pak program přímo vyplývající z koncepce humanistického ateizmu, musí – na rozdíl od křesťanské vize - hledat všechny cesty jak zabránit „Armagedonu“; musí obsahovat kroky k radikální prevenci i likvidaci vojenských, ekologických a dalších hrozeb, které by mohly způsobit katastrofu či dokonce zánik této civilizace.
ooo První a elementární počiny vyžadují - prostřednictvím celosvětové respektované instituce (tzn. OSN) - prosadit všeobecné a úplné odzbrojení, prosadit jednotný a spravedlivý ekonomický řád a zajistit mírovou koexistenci na této planetě, což mj. zahrnuje konverzi výroby vojensko-průmyslových komplexů.
ooo Dalším imperativem je pokračování a zintezívnění expanze pozemšťanů do kosmu a jeho postupná kolonizace. To navíc ospravedlňuje trvalý vědeckotechnický rozvoj (i co nemenší plýtvání veškerými zdroji).
ooo Nakonec se ukazuje nezbytnost permanentního a zdravého mravního vývoje naší civilizace zahrnujícího prevenci veškerých individuálních i společenských úpadkových procesů.

ooo Humanistický ateizmus dává lidskému životu hluboký smysl i zcela nový rozměr.
ooo V religiózním pojetí je každý věřící (obdařen svobodnou vůlí) strůjcem výhradně vlastního osudu a žije i umírá s nadějí, že vševědoucí a všemohoucí bůh jej za ctnostný život odmění nesmrtelným životem v ráji, popřípadě, že nad nějakým tím hříškem dobrotivě přivře oči a pošle jej do ráje stejně, byť nějakou oklikou. Takže kdo strávil celý život přebíráním růženců, cítí se být nejvhodnějším kandidátem…
ooo V pojetí objektivního idealismu člověk žije a umírá ve víře v existenci své individuální duše, která buď převtělením či zásahem boha popř. jeho jiné formy (světové duše) bude automaticky pokračovat ve své existenci.
ooo V pojetí ateistického humanismu – který si za svůj cíl volí např. cestování mezi prostoročasy – se postavení lidské bytosti dramaticky mění. V tomto případě bude člověk žít s vědomím, že on i všichni jeho spoluobčané jsou významnou součástí gigantického štafetového závodu, a umírat - jako štafetový běžec, který svůj vyměřený úsek dle svých sil a možností absolvoval - s nadějí, že štafeta dospěje do vysněného cíle, ve kterém budou moci všichni atleti svůj výkon náležitě oslavit.


František Stočes
20. listopadu 2006

NETSOCAN