NETSOCAN
Číslo 11 --LISTOPAD 2006---Ročník V.
O vyrovnání se s "komunistickou" minulostí

ooo Po vyrovnání s totalitní minulostí nejhlasitěji volají stupidní antikomunisté. Nicméně jejich líčení tehdejších hrůz (i "hrůz")nutí položit si tuto otázku i seriozní a zvláště mladší občany.
ooo Nejprve je třeba konstatovat zásadní věc: společenské zřízení, které v Československu existovalo v letech 1948 – 1989 bylo bolševickým systémem sovětského typu. V žádném případě nelze mluvit o komunismu, byť v něm vládla strana, nazývající se komunistická. Komunismus – hypotetická společnost, kde dle Marxe „Každý pracuje podle svých schopností a dostává podle svých potřeb,“ - nabyl nikde a nikdy realizován. Navíc nutno poznamenat, že o komunismus usilovali již sociální demokraté a jejich spříznění intelektuálové; chápali jej však jako evoluční (nikoliv revoluční) proces. Sám T. G. Masaryk hovořil o "revoluci hlav a srdcí.
ooo Název Komunistická strana Československa jen signalizuje že (mj.) i čeští bolševici byli věrnými nohsledy bolševiků sovětských (kteří se navzdory Leninovi - považujícímu název komunistická v názvu dělnických stran za nešťastný, neboť na jejich činnosti nic komunistického neviděl – rovněž nazývali komunisty). Serioznější byli bolševici maďarští, polští či východoněmečtí: jejich („komunistické“) strany se jmenovaly Polská sjednocená dělnická strana, Maďarská socialistická dělnická strana, Jednotná socialistická strana Německa. Z vývojového hlediska – zejména dle zestátněné ekonomiky - lze všechny tyto režimy nazvat socialistické. Samozřejmě s dodatkem, že šlo o socialismus sovětského typu, který dějiny nakonec odmítly.
ooo Volání po vyrovnání se s komunismem je tudíž minimálně terminologickým omylem. Aby bylo pochopitelné, co by vyrovnání se s "komunismem" mělo zahrnovat, musí předcházet alespoň velice stručná historická rekapitulace.

ooo Období 1948 - 1967
ooo Přestože se padesátá léta vyznačovala rozsáhlou justiční zločinností a dalšími excesy, nelze je hodnotit bez dobového a mezinárodního kontextu zločinů daleko masovějších (1. a 2. světová válka, německá okupace ČSR, válka v Koreji) a zapomenout nelze ani na Mnichovskou zradu, studenou válku (která např. v USA vedla v roce 1951 k rozsudku smrti nad Ethel a Juliem Rosenbergovými a v roce 1953 k jejich popravě) a objevila se i zcela nová hrozba války jaderné.
ooo Poukáže-li se pak například na více než dvě stovky politických poprav v padesátých letech (a vlastně za celou dobu "komunismu") - nejvyšší udávané číslo je 248 (což je 50 poprav ročně), a ještě není jasné zda se hovoří o rozsudcích smrti nebo o vykonaných popravách - jde samozřejmě o silný argument. Na druhé straně lze konstatovat, že při dnešní vysoké obecné kriminalitě a z hlediska občanů "popravených" kriminálními vrahy, zažíváme "50. léta" prakticky rok co rok.
ooo Navíc jsou události této doby poněkud zkreslovány. Za největšího a zodpovědného zločince je považován K. Gottwald. Přitom iniciátorem prvních procesů a poprav H. Píky či M. Horákové byl R. Slánský, (který, "Svou věrnost stalinismu... osvědčil už v létě roku 1936, kdy se horlivě zapojil do obhajoby moskevského politického monstrprocesu se Zinověvem, Kameněvem a dalšími bývalými funkcionáři bolševické strany." http://www.libri.cz/databaze/kdo20/main.php).
ooo Kdo viděl Kladivo na čarodějnice, může si snadno domyslet, že kdyby prezident Gottwald udělil např. M. Horákové milost, byl by patrně Slánským - jako generálním tajemníkem KSČ - obviněn z protisocialistického spiknutí a již při druhém výslechu by podepsal, že ono spiknutí osnovoval při sexu s M. Horákovou na pražském Hradě...
ooo Další procesy, jejichž rozsudky smrti Gottwald podepisoval, se vlastně konaly již se skutečnými zločinci - tzn. s R. Slánským a jeho skupinou; byť vlastní obvinění byla krycí...
ooo Toto období by tudíž mělo být chápáno především jako neúspěšný sociální experiment, neúspěšný pokus o vytvoření nového a kvalitnějšího společenského zřízení na jehož excesech - vlastní realističnost experimentu není posuzována - nese největší podíl nepochybně drtivý vliv stalinistického režimu v SSSR.
ooo Samozřejmě nutno vidět i to, že do KSČ, která se stala státostranou, kromě skutečně idealistických i poctivých průkopníků počali ve stále větší míře vstupovat i "pragmatici" a kariéristé, kteří v podmínkách deformovaného demokratického systému i potlačené vnitrostranické demokracie postupně získali nemalý vliv.
ooo Nicméně období 1948 – 1967 již vpodstatě náleží historikům; mj. i proto, že na současnost nemá prakticky žádný vliv.

ooo Jaro a léto 1968
ooo Pražské Jaro 1968 lze označit za jedno z politicky nejsvobodnějších obdobích tohoto státu, kdy existovala upřímná snaha vyrovnat se se zločiny 50. let a hledala se realističtější cesta ve vývoji tehdejšího společenského zřízení.
ooo Aktuálnější fáze začíná 21. srpna 1968 - invazí SSSR a vojsk Varšavské smlouvy a následnou okupací Československa.
ooo Tuto agresi i následný "odboj" proti okupaci (jejichž oběti dosáhly řádově spíše jednotek než desítek) však nelze srovnávat ani s někdejší okupací německou či s aktuální agresí USA proti Iráku.
ooo Jednalo ze především o "ideologické nedorozumění": charakteristické heslo protestů proti sovětskému vpádu znělo - Lenine vstávej, Brežněv se zbláznil!" Pražské Jaro 1968 totiž bylo pokusem o reformu, nikoliv o svržení systému a Komunistická strana Československa (KSČ) v čele s A. Dubčekem se tehdy těšila obrovské popularitě.
ooo Na druhé straně samozřejmě nelze neuvažovat i o postranních motivech Brežněvovy agrese – např. o snaze rozmístit na našem území sovětské jaderné rakety (které A. Novotný odmítal). Nicméně pokud šlo především o obavy z restaurace kapitalismu, z možného vystoupení Československa z vojenského Varšavského paktu a poskytnutí "špatného příkladu" ostatním, pak tyto jeho úvahy nebyly v delším časovém horizontu nelogické: V Československu tehdy stále žilo veliké množství občanů, kterým byly po roce 1948 znárodněny majetky, a kteří se se "socialismem" nikdy neztotožnili; nicméně jejich politický vliv byl v tomto období marginální.
ooo Celkem vzato, sovětští okupanti tehdy nebyli vnímáni ani tak jako okupanti nepřátelští, ale spíše jako okupanti-pitomci. Nehledě na to, že USA i NATO sovětskou agresi mlčky tolerovaly jako kompetenci SSSR ve své zájmové sféře dle Jaltských dohod. Nejvýznačnějšími bojovníky proti sovětské okupaci se tak stali mladíci J. Palach a J. Zajíc, kteří se v roce 1969 na protest upálili.

ooo Období normalizace 1969 - 1989
ooo Podpisem moskevských protokolů, které z československé delegace odmítl jediný F. Kriegel, se Sovětskému vedení podařilo ještě na sklonku srpna 1968 svou agresi i okupaci legalizovat. Dubčekův souhlas s okupací znamenal pád kredibility KSČ, který dovršil nástup G. Husáka do jejího vedení v dubnu 1969. Následující období pak znamenalo dlouhodobý a drastický dopad na celou československou společnost.
ooo Zemi postihla vlna emigrace a statisíce lidí na protest vystoupily z KSČ. Aby režim mohl fungovat, musel na adekvátní posty dosadit lidi ochotné kolaborovat; to se v první fázi zajistilo formou tzv. prověrek, kdy odmítnutí podpisu pod souhlas se „vstupem Sovětské armády“ znamenalo vyhození (z obvykle atraktivního) místa. Desetitisíce lidí podepsat odmítly a hledaly si nová zaměstnání.
ooo Aby si KSČ zajistila masovější základnu, začala členství v KSČ spojovat s dalšími výhodami – s přednostním získáním bytu či vysokoškolským studiem dětí, atp. Komunistická strana získávala členskou základnu úplně obyčejnou korupcí! Otázkou samozřejmě zůstává eventuální reakce okupantů v případě, že by se KSČ zhroutila, čili zda by místo „české“ varianty normalizace nenastoupila drastická varianta „sovětská“.
ooo Nicméně nezbývá než konstatovat, že zatímco v letech 1921 – 1945 bylo členství v KSČ výsledkem jisté odvahy, v období 1948 - 1968 hrály značnou roli ještě ideály (jednalo se o společenský experiment), v letech 1969 – 1989 byl motivem členství výhradně kariérismus a korupce. Na druhé straně by bylo absurdní si stýskat, že nějaký „komunista“ připravil někoho o práci či vzdělání: podmínky byly nastaveny obecně a „šanci“ měl každý. Avšak nešlo mít obojí. Kdo si chtěl zachovat charakter, musel oželet výhodnou práci a naopak.
ooo Těžko přitom hovořit o přesném procentu, ale do KSČ vstupoval i segment víceméně čestných lidí, obvykle špičkových profesionálů – od vědců přes umělce až po sportovce – kteří vnímali mravní i odborný deficit svých konkurentů - a věřili, že sami „neupadnou do osidel“. Nicméně již samotná koncepce „stranických úkolů“, které musel kandidát členství splnit, znamenala, že se každý nějak „namočil“ a lapsusy nezbylo než „léčit alkoholem“.
ooo Lze říci, že drtivou většinu členů tehdejší KSČ charakterizovaly tři věci: zkorumpovanost, protekcionářství a opilství. Ideologie dialektického materialismu byla zmražena do soustavy dogmat o nichž nebylo radno diskutovat. Jako závěr i ilustrace této pasáže poslouží zkušenost K. Nema (viz esej Komunismus: Utopie - nebo výzva humanistům? na http://www.netsocan.cz/knemo/knemoa.html#knemoa), který si v polovině 80. let konzultoval některé teze u jistého soudruha docenta na katedře marxismu-leninismu jisté fakulty UK.
ooo Konzultace, dohodnutá na poledne v jeho pracovně sr „povedla“ až na potřetí. Dvakrát za sebou a v pravé poledne byl soudruh docent namol opilý… Střízlivý nevypadal ani potřetí, ale byl alespoň schopen sdělit, že lidé ve vedení KSČ jsou natolik „pragmatičtí", že sebemenší změny nebo reformy nepřipustí.

ooo 1989 - 2006
ooo Na konci 80. let dospěly "komunistické" země ke konci svých ekonomických i morálních sil a režimy států Varšavské smlouvy se začaly rozpadat (startovní výstřelem byla Gorbačovova perestrojka SSSR v roce 1985 a nejdrastičtější konec "komunismu" proběhl v Rumunsku, kde byl 25. prosince 1989 vůdce tamější "komunistické" strany N. Ceauşescu i se svou ženou zastřelen.
ooo Na rozdíl od rumunských banditů se do čela přeměn v Československu nejspíše postavili reformnější členové KSČ, kteří chápali, že „komunismus“ to má již sečtené.
ooo Byli to patrně oni, kteří na studentské demonstraci 17. listopadu 1989 zinscenovali „mrtvého studenta Šmída“ jehož „smrt“ se stala hlavní příčinou následného týdne demonstrací s vrcholem v podobě generální stávky a vznikem Občanského fóra. Později se dospělo k závěru, že roli "mrtvého studenta Šmída" sehrál elitní agent STB Zifčák, který na demonstraci 17. listopadu vedl čelo průvodu pod připravené obušky, ale říkal si Růžička. (Zifčák byl odsouzen a navíc slíbil, že si svá tajemství vezme do hrobu... Ostravskému večerníku, 17. 11. 1999 (http://www.cibulka.com/petr/roz/99/01.htm) však mj. potvrdil, že 17. listopad byla práce více týmů včetně podílu některých disidentů).
ooo Nicméně Koordinační centrum Občanského fóra již v prosinci ´89 získává své sídlo od ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství... Rovněž v prosinci 1989 si KSČ ústavou dané vedoucí postavení v zemi sama v parlamentu zrušila. Záhadou pouze zůstává, proč přepečlivé vybrané bolševické nomenklaturní kádry ve Federálním shromáždění zvolily prezidentem V. Havla a nikoli A. Dubčeka. Nicméně Havel svou věrnost socialistické ústavě velice ochotně a na svou čest i svědomí slíbil...
ooo 8. - 9. června 1990 se konaly první svobodné volby do Federálního shromáždění a obou národních rad. Při účasti 96,79 % voličů v ČR drtivě vyhrálo Občanské fórum a jeho slovenská verze Verejnosť proti násiliu (ve Sněmovně národů 45,9 %, tj. 83 poslanců ze 150 a ve Sněmovně lidu 46,6 %, čili 87 poslanců ze 150).
ooo Členská základna KSČ, která 17. listopadu 1989 činila 1,7 milionu členů se do do nynějška smrskla na asi 85 tisíc (ale stále zůstává zdaleka početně nejsilnější stranou (KDU-ČSL asi 46 000 členů, ODS pod 20 000 a ČSSD asi 17 tisíc členů); nové členy KSČM skoro vůbec nenabírá, neboť pouze 3,3% členů vstoupilo do strany v období 1990-1999, po roce 2000 pak 2,4%, přitom průměrný věk členů KSČM v roce 2003 činil celých 68,1.
ooo Nicméně pokud by v první polovině 90. let měla KSČ v úmyslu ovládnout ostatní politické strany tím, že by jejich členské základny infiltrovala řádově tisícovkami svých členů, pak by to pro ni nebyl absolutně žádný problém. Až budou za pár desítek let historikové hodnotit např. z tohoto hlediska dějiny ČSSD v období 1990 - 2006, možná to bude zajímavá četba.
ooo Jak píše v Právu P.Verner (22. 11.), "V dnešní KSČM pak kromě... funkcionářské špičky skončili nenapravitelní nostalgici." S trochou sarkasmu lze poznamenat, že pokud tito nostalgici chtěli, pak nám vládnou i dnes...

ooo Vyrovnání s "komunismem"

"Skvělým přínosem by byla systémová protikorupční opatření.
Ale vzhledem k propojenosti politické sféry a byznysu
jde spíš o přání z říše snů."
(A. Mitrofanov, Právo 21. 11. 2006)


ooo Volání po vyrovnání s komunismem, který nikdy neexistoval, působí tudíž poněkud absurdně. Jako nejužitečnější idioti pak připadají různí i profesionální antikomunisté, volající po zákazu KSČM, poněvadž chce znárodňovat atp. KSČM je zcela legální politickou stranou a její program - pokud není v rozporu s příslušnými normami - je zcela legitimní. Ve Velké Británii se ostatně zestátňují (a pak zase privatizují) např. železnice se železnou pravidelností.
ooo Ten nejzávažnější polistopadový dopad "komunismu" se kterým se česká společnost nedokázala vyrovnat vyplývá z toho, že KSČ byla rezervoárem prakticky zcela zaplněným zkorumpovanými lidmi! Tím se samozřejmě netvrdí, že nečlenové KSČ byli proti korupci imunní. Důležitější je podotázka: kolik by se asi v KSČ napočítalo nezkorumpovatelných "bílých vran"? Pět procent?
ooo Po Listopadu 1989 přestalo být členství v KSČ výhodné, právě naopak. Kariéristé ve všech státních i hospodářských funkcích okamžitě z KSČ vystoupili a navíc se všem otevíraly možnosti netušených ekonomických zisků v podobě privatizace ekonomiky Československa. Poněvadž díky svému výhodnému startovnímu postavení byli prakticky neporazitelní, lze říci, že nomenklatura KSČ svou politickou prohru přetavila ve veliké ekonomické vítězství.
ooo Akceptuje-li se jako hlavní znak člena KSČ zkorumpovanost, pak tím skutečným a do dnešní doby přesahujícím problémem je fakt, že drtivou většinu předlistopadových soudruhů, dosazených stranou do všech pro stát rozhodujících sfér - do policie, justice, státní správy atp. - prostě nebylo možné vyměnit a lustrační zákon byl pouhým paskvilem politického boje.
ooo Byť se člověk v průběhu života mění, lze říci, že všechny pro stát významné sféry - policie, justice, státní správa, ekonomika, politické strany (do nichž odešli někdejší členové KSČ) a potažmo i legislativa a exekutiva byly prosyceny zkorumpovanými lidmi, kteří navíc deformovali i nově příchozí mladou generaci.
ooo Hlavním problémem tohoto státu se stala děsivá a všeobecná korupce, znamenající obrovské lidské, ekonomické i společenské škody. Samozřejmě, že teoreticky bylo možné rychle přijmout funkční protikorupční zákony - například zákon o řízené provokaci, tvrdé ekonomické sankce za korupční jednání, atp. Nic z toho však nebylo realizováno ani celých 17 let po Listopadu! Není divu - kapři si přece sami rybník nevypustí!
ooo Pro aktuální vyrovnání se s "komunismem" tak připadají v úvahu zhruba dvě cesty.
ooo Ta první, nejjednodušší, by znamenala okamžité přijetí skutečně účinných antikorupčních zákonů. Ale jak signalizuje motto, nevypadá to ani 17 let po Listopadu příliš reálné.
ooo Další racionální - byť v předchozím kontextu zcela utopické - opatření, by spočívala ve stanovení rozumné kvóty - asi zhruba oněch 5% (aby nebyli zatraceni oni eventuálně poctiví) - pro účast členů normalizační KSČ ve všech pro stát životně významných sférách - v justici, policii, státní správě i politických stranách (zde pochopitelně cestou vnitrostranické demokracie) a nahrazení zde působících normalizačních "komunistů" již zralými čtyřicátníky, kteří v roce 1989 graduovali a nebyli členy KSČ. A naposledy se musí zdůraznit: motiv takového opatření nepramení z toho, že byli "komunisty", že byli členy nějaké politické strany, ale z jejich zkorumpovanosti, která je přímo kontraindikací pro práci v těchto sférách!
ooo Druhá cesta, která se jeví nejpravděpodobnější, povede k tomu, že zhruba za 20 - 30 let faktické nečinnosti bude i přesto ve všech oblastech společenského i ekonomického života České republiky konstatován dramatický pokles korupce.
ooo V té době budou moci ve všech sdělovacích prostředcích vyjít palcové titulky sdělující: Hurá! Příroda nás konečně vyrovnala s "komunismem"! A přestože internetizace českých domácností za tu dobu značně pokročí, není vyloučeno, že bude obnoveno tištěné vydávání tradičního deníku ČSSD, Práva lidu.


František Stočes
3. prosince 2006

NETSOCAN